Príspevky užívateľa

vlče bylo nějak drzé. to se mu jako vůbec nelíbilo. jemu bylo jedno že má už něco ulovené. když se jednalo o místo kde loví, vše podle něho bylo jeho.
narovnal se a králíka pustil a tím že do něho ještě kopnul tak aby to přistálo přímo do její tlamy. "tak si ho klidně sežer! ale mě do loviště už příště nelez! jinak ty budeš můj další oběd..!" odvětil ironicky... sám ví že to neudělá, ale tak strašit nevinné vlčata o rád. i tak to ale hrál tak jako kdyby to myslel vážně.
pak se otočil vzal svého králíka do tlamy, chtěl už jít, ale z drzého vlčete vyšla další slova. otočil se hlavou a králíka pustil. "mě trestal kde kdo a bylo jim jedno zda jsou mojí rodiče... takový je život." řekl celkem uklidněně. no co dodat... tresty sice někdy létaly, ale od tady přeháněl s tím že ho trestali všichni... no jo, teď si začíná chlapeček hrát na chudáčka.

Při plavání ho ovšem něco vyrušilo. Připlaval blíž ke břehu aby se mohl postavil a ohlédnout po příchozím a najednou jeho oči spatřily něco co z jeho arogantního úšklebu udělalo uvolněný začervenalý pohled.
Žádná reakce zatím nebyla. Sám tam stál jako tvrdé y a díval se na tu krásku či viděl. Protřepal hlavou "j-jo jasně..." řekl nervózně.
je tak rostomilá pomyslel v jeho hlavě co si vždy myslel u každé vlčice či našel. Sice byla mladší než on, ale to mu nevadilo. Pro něho byla dost vyspělá.

Její slova ho nezajímala. Bylo to na ní co si vše myslí. On se zajímal jen o své věci.
Pak však mu zpátky naskočily nervy. Jako kdyby si nepamatovala nic co se stalo před tím. "vtrhla jsi mi do loviště!" zavrčel na ní že zhora.
To co viděl pak očkem ho hodně pobouřilo. Nic zatím nedělal. Pak když se do toho pustila, postavil se, chytil tlapou králíka a hlavu s vyceněnými zuby přiblížil k ní. Zavrčel hrubym hlasem z celého hrdla až mu na rohach naskočily jiskričky magie.
"přece jen ten trest tě nemine!" Štekl po ní a králíka si přitáhl zase k sobě.

díval se do vody pod sebou a přemýšlel, co teď. už neměl u sebe bratra tak měl volnosti až až. už se chtěl rozejít dál, ale v tu dobu se najednou ozvalo padání něčeho. kamení? nějaké zvíře? to nevěděl. rán to byla hezká, ještě jak se to rozléhalo všude.
hned se ohlédl kolem a začal hledat kde co se děje, kdyby náhodou to na něho nespadlo. nic neviděl, jen létající prach na jednom místě. zadíval se tam a poté uviděl rozklepaný kožich něčeho živého.
následně mu vínek přivál nejen prach, kvůli kterému si musel pšíknout, ale i pach vlčice. to jeho hlava vzala hodně jednoduše.
hned začal hledat cestičku nahoru a po ní se začal škrábat jeho mohutnými drápy. jakmile se nahoru na plošinu dostal, začal si vlčici prohlížet zda je v pořádku.
"jste celá?! nestalo se vám nic?!" vyhrkl svým hlasem s menším začervenáním na tváři. štěstí že to ani nešlo vidět když je tmavý.
ta je krásná... pomyslel ve své mysli když jí tak viděl. holt měl slabost na všechny samičky a to je co říct.

Na její slova nijak nereagoval. Byl to její problém že se to nenaučila. Byl její problém že nema rodiče. Aspoň to si myslel.
Pak však odešla a on si sednul. Vše pozoroval z dálky a snažil se přijít na to zda to zvládne či nikoliv. Přece jen byla nějak moc mladá a na takové rychle zvířata moc nebyla rovna. Avšak překvapeně se na ni díval když po nějaké té době přišla i s králíkem v tlamě.
Žádná reakce však nebyla. "no vidíš že umíš lovit... Nic na tom nebylo co?!" Štekl po ní ale pak jen zakroutil hlavou. "máš štěstí že dnes se ti můj trest vyhne.." švihl ocasem a hned jak zajíce pustila dolů, tlapou si ho přitáhl k sobě. Nyní jeho jídlo. Máš smůlu... Dnes večeři, oběd nebo já nevím nedostaneš... Ti to musel sebrat.

Narovnal se a podíval se na ní že zhora. "nejsem zlý! Chovám se jen tak jaký jsem." odpověděl jednoduše.
Pak však vyrazila a on se jen díval. Nechápavý pohled. Nic nechápal. Ani nevěděl jak takhle dokáže lovit ... bože co to je za...
Zajíc jí však utekl, no nedivil se. Pak se však otočila a ještě se ptala jak se loví... "to vysvětluje za vše" zamrčel pro sebe a přišel k ní blíž také.
"lovit je přirozené. Jinak se neuživíš. Dívej se!" nahodile znuděný pohled a dál šel po tom zajícovi.
Skrčil se a pomalu se plížil blíž a blíž k němu. Pak skočil až byl dostatečně blízko a pod jeho tlapami létala červená tekutina. Svou váhou mohl zajícovi zlomit kosti a drápy, které se to něho zarvali, začaly zbytky zajíce pucovat.
Pak se do něho zakousl a otočil se na ní i se zajícem v tlamě.
Následně přišel blíž a úlovek že zhora pustil dolů. "takhle se to dělá..." dodal s arogantním přízvukem.

"ano!" zavrčel. "cokoliv užitečné co jen najdeš okolo. Nevypadáš na vlka že smečky.. takže bod pro tebe že nemusíš dělat věci za ostatní." pravil. Neměl dobré rady, aby je mohl dávat dál, ale i tak.
"pracoval jsem dokud mi to někdo nezkazil!" ohl se hlavou dolů a zavrčel ji do ksichtu.
"nepotřebuji pomoc nějakého malého štěněte! Věci si dělám sám! narovnal se a začal pochodovat okolo ní.
"pokud však umíš lovit, tak tvůj trest ti prominu... Ulovíš mi tamtoho zajíce." skrčil se k ní a hlavou poukázal na zajíce, který byl nedaleko nich. Se shodou okolností se jednalo o toho samého zajíce, který mu utekl.

Nějaká záživnější procházka by nebyla? No pohyboval se tady celkem hodně, ale nic zajímavého zatím neviděl.
A HA! Takové divné cosi v dáli.. tak tam musí být! Přišel blíž k něčemu co neznal a celkem se mu to líbilo. ze bych si z toho udělal obydlí? pomyslel když k tomu prošel až nebezpečně blízko.
Prošel si to kolem dokola a hledal vše potřebného. Informace hlavně. Ale co také viděl byla voda. Dlouho se nekoupal tak co víc si přát že...
Přišel blíž k vodě a první se napil aby zkusil jaká voda je. Byla úžasná! Jarní voda dokonalost.... Namočil si první tlapy a pak se do vody vrhl po kousíčku celý. Prvně tak chodil u břehu se skoro celými nohy ve vodě ale pak si i zaplaval. Proč né že...

Chvílemi pozoroval vlče když se blížilo blíž. honí motýla... Jako kdyby si nemohl najít něco lepšího...pf odfrknul si a pozoroval.
Uhl i když do něho málem vrazila. Pak se však otočila a líbezným nevinným pohledem se na něho podívala. On však protočilo očima a nahodile svůj normální pohled jako kdyby chtěl ji zabít.
Ani neodpověděl, jen mrskl ocasem. "kolem tebe je toho víc na práci než chytání toho malého otravného smetí ve vzduchu."
Podle pachu věděl že to je samička, ale vlčata samic moc v oblibě neměl. Měl rád spíše vyspělé. Něco jako on.

Jeho cesta dál pokračovala. Ani úplně nevěděl kam má namířeno. Pach mu říkal že je blízko nějaké smečky, ale sám do smečky zatím nechtěl. Co tu teda dělal? To sám nevěděl.
Naštvaný na celý svět kope do ostatních kamenů, má chuť něco zabít. A hele... Šedý ušák před ním si to skáče.
Skrčil se a pomalu se plížil blíž. Jen je škoda že je moc velký na to aby se dokázal víc schovat.
Ušák mu však utekl když byly slyšet něčí kroky a praskání větví.
bože! Kdo to..?!? ohlédl se kolem, aby vyjel po jedinci který mu lov zkazil. A to co viděl nebylo zrovna přívětivé.
vlče... Mám chuť ho zabít za to!

Po výletu z hor se dostavil zde. Na rovnou půdu. Avšak voda zněla lépe tak se teda vydal k nejbližší řece co zde tekla. Řeka ho ovšem dovedla zde. Do místa kde je krásná ozvěna.
On sám z toho nebyl zrovna překvapený. Chtěl vidět něco víc. Měl chuť šikanovat nové vlky, nebo přece jen obtěžovat... Teda, promluvit nějakou tu samičku.
"bože... Tady není nic k vidění" zamrmlal si pro sebe a díval se tak kolem kde co je.
Po nějaké chvíli se i napil vody a díval se na svůj odraz. Přemýšlel o tom co se.sebou bude dělat.

Ceknul uchem a zastavil. On a chrlit krev? Nikdy! Zrovna on nikdy... Teda to si myslel. Byl jiný než on a tak bylo pravděpodobné že tahle situace může přijít kdykoliv.
Švihnul ocasem a otočil se na něho hlavou se zazubením. "tak to uvidíme" řekl normálně, tentokrát ne hlasitě a pak pokračoval dál se zamáváním ocasu na odchod. Aby trochu té slušnosti teda měl.
heh... Tak to chci vidět kdo tady první bude chrlit krev... jako sice mu může přát co jen to nejhorší, ale sám ví že kdyby se cokoliv stalo tak zabije všechny co jen po jeho bratrovi vyjedou. To už je jeho pravidlo. No tak uvidíme kam tenhle příběh bude kráčet.

Díval se mu do tváře bez žádné reakce. I když mu nervy pomalu skákaly nahoru, sám nedá nic nejevo.
"i matka se chovala lépe než on! Do ničeho nás nenutila a nedávala tresty když jsme něco provedli! Nehodlal jsem s ním být nadále. Jaké pak učení?! Nic mě nenaučil. Jen že život je jeden velký boj a za každou věc se musíš rvát!" dodal na oplátku z jeho minulosti kterou s ním sdílel.
"pokud mě něco jiného naučil tak to bylo nic. To sám jsem si našel cestu." víceméně ano... Stal se po smrti jeho matky celkem samostatným vlčetem. Nebo dospívajícím? Kdo ví co vůbec byl.
"tak fajn! Klidně si jdi! Vůbec mi nebudeš teď k něčemu!" zvolal na něho naštvaným hlasem když viděl jak se k němu otočil zády a šel svou cestou.
"tak to chci pak vědět co zrovna tobě chybělo!" zvolal naposledy a pak s menším zavrčením se otočil na druhou stranu a pokračoval svou cestou.
syčak jeden... Však já mu ukážu že jsem lepší!

Pf..! obrátil svůj pohled pryč když se na něho podíval. Sám o sobě věděl že je něco víc, ale se svým chováním někdy nemohl dělat nic. První říkal než přemýšlel nad svými slovy... To tak bylo vždy.
Pak se ale zadíval před sebe do dáli a zapřemýšlel nad svým minulým domovem. "stojím si za tím že domov je tam kde můžu být sám sebou. Cítím se bezpečně a... Šťastný..." řekl s klidným hlasem.
"avšak tam kde jsem vyrůstal to nebylo... Matka a ty jste byli pro mě jediní. Otec se vydával svou cestou a ty jsi šel po jeho stopách. Přestal jsem ti proto věřit. I tak ale zůstávám s tebou pořád...proč?' sám se ho zeptal zase se svým normálním přízvukem naštvanosti. Otočil se k němu celém i se svým celým tělem a uvolnil svůj pohled ale i s náznakem naštvanosti.
nevím proč jsi šel se mnou a já zas kráčel za tebou...ale to je teď jedno.. pomyslel v nitru. Jeho mysl vyvolávala tolik otázek, ale ani jedna odpověď. Doufal že někdy přijde na tyto odpovědi.

Jeho odchod z rodiny nebyl zrovna ukázkový. Tolik emocí za den ještě neměl. Strach, smutek, naštvanost... No bylo toho hodně. Ani zrovna nevěděl, proč po jeho boku kráčí se svým bratrem, který mu v nějakých okolnostech připomínal svou matku, kterou tak miloval.
Museli přebrodit řeky, přejít kopce a louky, lesy, až se dostali zde. No... Kdo ví jak daleko se zrovna dostali od svého minulého domova.
Tyhle hory se mu moc nezdály, ale i tak se snažil pomoct i svému bratrovi, aby se dostali přes ně. I když je sice mladší a méně silný, ale i tak pomocnou tlapu v něčem by mu podal.
Pak se však nahoře podíval na ten výhled a zamyslel se nad tím. "tak snad to bude lepší než tamta napodobenina domova" dodal a arogantním přízvukem a menším zašklebením na tváři.
"nevím kde tvá cesta táhne dál, ale nemusíš se o mě starat jako o vlče další čas co zde budeme.. asi... To já dávno nejsem!" ohlédl se na něho poté co po něm takhle v celku vyjel.