Príspevky užívateľa

Můžeme říct že Enkidu byl vlk který rád cestoval od doby co získal další informace o jeho myšlenkách. Měl rád volnost a tak ji využil dokud jí měl protože se zdálo že nový panovník bude měnit víc pravidla než bylo potřeba.
Nemohl si však nevšimnout vytí které se ozývalo nedaleko. Lehce nad tím pozvedl obočí než zavrtěl hlavou a vydal se na místo. Přece jen to byl zdatný jedinec takže pokud se něco stalo, on mohl pomoci.
Na místě bylo už pár vlků ale pohled na panovníka s ránami... Zaryl drápy do země aby držel svůj vztek na uzdě. Někdo si dovolil sáhnout na jeho panovníka za což musel zaplatit!
Posadil se na chvíli na místo a díval se na mladého vlka. Nebylo to tak dávno co s ním probíral bojové umění či co to bylo. Teď však vyrostl a už v tak mladém věku vedl svou smečku. Oddechl si nad představou jak čas rychle ubíhal. To on za chvíli bude dědek starý!
Tiše poslouchal všechny slova a víc a víc se naštval. Nejen že trpí jeho panovník ale také kamarád! Bellanna mu říkala asi tak pětihodinový výklad o tom proč Azarýn není dobrá smečka a tady to viděl i z jiného pohledu avšak proč by se s nimi měli vybavovat? Věděl že nesměl skákat do řeči a tak si radši počkal.
Poslouchal další slova a postupně mohl s mladým vlkem souhlasit. Sice mu bylo líto pár vlků kteří se nemůžou schovat na zimu ale holt to tak bylo. I on byl tulákem dost dlouho.
Přízrační... Tam byl jeho vrah vzpomínek! Chtěl se nabídnout že tam půjde s nimi ale zastavil se když už poposedával. Nesměl tam jít.. ještě by udělal ostudu a zhoršil by situaci. Zavrtěl hlavou aby se vzpamatoval ale pořád ho něco táhlo se nabídnout. Třeba jen už z jiného důvodu. Přece musel někdo ochránit vůdce ne?
Když pomalu mlaďoch končil. Pomalu se zvedl a narovnal se. Sice dostane zdrba ale musel říct svůj názor!
"proč by jsme se měli vybavovat s Azarýnem když ublížili naším členům? Nezaslouží si to, vaše veličenstvo. Potřebují trest aby si to zamapatovali že si s námi nemůžou jen tak hrát!" nejistě se přiblížil a koukal se na něho v celku odvážně.

Nevrle si poťapal na místě s předními tlapkami. Bylo hezké že ona to uzavřela ale kdo z toho byl nevrlý? Ano on! On chtěl získá tu "novou" důvěru a chtěl aby ho Hel zase viděla v pohodě a ne aby ho zase sejmula nebo byla smutná. Kdo ví co se jí však honilo hlavou. Avšak nic na to neřekl. Radši ztichl a nic neříkal než aby měl problémy. Taky to bylo totiž k ničemu ji přemlouvat.
Stáhl dozadu uši když slyšel její smích. Tak ona se mu vysmívala jo? Tak to je hezké od ní...
Na chvíli otevřel tlamu aby se hájil ale hned se zasekl. "já něco takového někdy řekl?" nechápavě cukl uchem a koukl se na ní. Opravdu něco takového dělal? Kdy proboha?
"no... Ať se stalo cokoliv... Nihil mi pomohl tak jsem jim to oplatil tím že budu pro ně pracovat." vysvětlil nejistě. "ale nestěžuju si. Díky nim tady jsem a dokonce vím co dělat dál."

Nemohl věřit svým očím! Najednou tady zrzek byl živý zdravý ve své celé podobě! Co se dělo to nevěděl ale byl konečně rád že ho i slyšet. Měl dost těch duchaření!
Zavrtěl ocasem a s úsměvem se na něho díval. "samozřejmě že ne! Jak bych mohl zapomenout na našeho vévodu?" zazubil se a šťastně si promnul přední packy když tam tak seděl.
"ale teď chci vědět co se stalo. Proč jste byl neviditelný?" musel to vědět, jiná možnost nebyla! Ani chudáka nenechá oddechnout.

Když jeho poslední otázka dopadla tak jak dopadla, s úsměvem vyskočil na nohy. "HA!" zasmál se a zavrtěl ocasem. Nemohl uvěřit že konečně věděl kdo stál za tím duchařením.
"takže jste to byl celou dobu vy lorde Kettu!" zasmál se naposledy a už klidněji si sedl na zadek. "ale jak je možné že jste se stal duchem? Tohle nedává smysl..." oddechl si a díval se na kamínek. Marně si myslel že s tím kamínkem se zase něco stane ale teď spíše už jen doufal že s ním bude mluvit. Srandy bylo dost! Jemu to už tak moc přiškvařilo mozkové buňky že by nejraději šel pryč.

Takže celou dobu jednak s osobou která byla na vyšší pozici? Co když to byl samotný král?! No tak to máš teď hodně špatně... Nervózně se zastavil a přemýšlel co teď bude dělat. Co když ho zabijou za to jak se chová?! Co když mu už nedovolí mluvit?! Ne ne ne nesměl o tom přemýšlet!
Zavrtěl hlavou a přemýšlel kdo byl tak na vysoké pozici. "jste z královské rodiny?" pro případ změnil formulaci vět aby ještě po něm to kamení nehodili. Klackem pomalu začal kreslit vlkovi korunku nad hlavu ale to hned mohl smazat když zjistil jak se kamínek pohyboval. Nebo nám Kettu něco tajil a byl tajemný princ?! No to by nemuselo být špatné ale nechal by ho tam kde je.
"takže ne?" ulevilo se mu a přemýšlel hlouběji. Před ním už byl jen zrzavej šaman a hnědá lékařka takže to bylo pádě na pade.
"máte... Křídla?" nakreslil vlkovi na zemi křídla. Už jen aby si to představil když před ním nikdo nestál.

Chvíli si tam čmáral něco s klacíkem než se díval na kamínek který se pohyboval. Chvíli přemýšlel než mu došlo co to znamenalo. Konečně se někam posunuli! Přikývl a chvíli přemýšlel. "ale kdo má proboha rád kytky? No... V Nihilu je plno vlků kteří mají rádi kytky takže... Jsi byl z Nihilu že? Teda jsi mrtvý nebo ne?" zastříhal uchem a díval se na kamínek co mu prozradí. No a pochopitelně jak můžeme vědět, kamínek se určitě pohybovat že není mrtvý.
Ale tady přišel ten zlom... Jak mohl živý duch tady být? "počkej to nedává smysl... Jsi z nihilu a jsi živý... ale jak?" nechápavě naklonil hlavu na stranu. "no rozebírat to nehodlám... Takže
.. budu hádat... Pokud se tě to nějak dotkne, omlouvám se moc. Jsi na vyšší pozici než já?" začal se vyptávat a díval se na kamínek.

Když se najednou obrázek skoro až agresivně smazal, lehce se zasekl a zvedl jednu tlapu.
"kytička ne? To je aspoň dobře protože bych si myslel že jsi zoufalý duch že nedostáváš kytičky z lásky." zazubil se hravě. Ano byl to blbý vtip takhle ale vědět že Kettu je zoufalý jiným způsobem tak by se mu omlouval dlouhou dobu.
"jo promiň asi bych se měl soustředit... Však co s kytkou? Máš rád kytky? Říkáš mi kdo jsi jak jsme se předtím ptal?" cukl uchem a vzal klacík aby lehce nakreslil vlka s kytičkami kolem "jsi vlk co má rád kytky?"

Nechal nějakou tu chvíli než se duch vzpamatoval a začal dělat něco dalšího. Že by ho duch pochopil více než jeho "učni"? Tak na tom by byl hodně bídně ale druhá věc byla jestli to on pochopí.
Tiše se díval na to co se duch snaží udělat, ani do toho nekafral. Snažil se zjistit co dělá. Kus velkého kamení a okolo toho menší kamení na kusu klacku..m však to je jasné! To vypadalo jako květina!
"tak tady tě zastavím.... Proč chceš po mě kytku? Jako... Najdu nějakou ještě určitě dole pod horami ale na co ti bude kytka?" nechápavě se zatvářil. Ano... Byl tak blbý že s tou kytkou by neuhodl Nihil.

Jako kdyby čekal na zázrak se díval na to místo a přemýšlel co se mělo dít. Možná už byl tako zoufalej ze všeho že mu tady i hrabe. Určitě to byl sen! Až na to že na sen to bylo až moc reálný.
Najednou se však otočil hlavou neboť slyšel a viděl pohybovat klackem. Zvedl se a přišel blíž ke klacku. Lehce nadzvedl obočí když klacek něco ukazoval ale vlastně z ani jedné strany nic nebylo.
"mhm dobře takže duch předpokládám..." zamumlal si pro sebe a jakoby koukl na stranu kde klásek ukazoval. Nějakým způsobem se díval na tu stranu kde kettu byl, sice klacek měl dvě strany ale prostě to nějak cítil v kostech.
"takže... Pane nebo paní duchu... dechové nemluví že? Takže by bylo vhodné nějak naznačit co po mě chceš.. číst neumím.. ani nevím kde bych se to naučil takže... Hádám nějaký obrázek z kamení nebo z tím klackem?" nemožné ono mu to nějak myslí! Ano... Na blbosti on měl mozek ale na něco jiného ne! Ach takový Enkidu byl.

Nechápavě se dál díval na díru která se po chvíli přestala sama hrabat a následně zase cákla voda. Co on z toho měl vyvodit? Sám nebyl nějaký Einstein který by hned věděl o to tady šlo.
Cukl uchem a jeho tělo se lehce uvolnilo. Cítil se blbě když to tak viděl a povídal si s ničím.
"jo jasně... Úplně vím o co tady jde, hey tak už vylez! To není sranda." otráveně si povzdechl a koukl do strany ale kde nic tu nic. Ani pach už tady nebyl.
Povzdechl si ještě jednou a koukl na díru. Už začínal víc zapojovat mozek. "hele tak pokud jsi nějaký duch... Tak mi aspoň nějak naznač co po mě chceš. Nemám náladu na takové věci. Třeba... Ukázat klacíkem nebo já nevím co duchové dělají. Straší vlky? No... Abych byl upřímnej moc ti to nejde."

Voda cákla ještě jednou, bez ohledu na to že do ní nic nespadlo. Zatvářil se až znechuceně. Tahle "magie" byla přes jeho myšlení moc nepochopitelná. Vlastně ani nevěděl k čemu by to bylo. Komu on co udělal? Někdo si až moc hrál s to se mu nelíbilo.
Díval se kolem sebe ale nikdo tady nebyl. Do doby kdy uslyšel hrabání. Když se podíval dolů, jeho tělo se zaseklo... Tohle bylo hodně divné. Ucouvl ještě jednou a sedl si na zadek. Tady buď strašilo nebo si někdo hrál se svou magií. Nic víc ho nenapadlo.
"jak?" zeptal se sám sebe a s lehkým strachem v očích se díval na samohrabající se díru.
"ehm... Kdo tady hrabe tu díru? To ty jsi mi dal do očí tu vodu?" zeptal se už klidněji ale pořád si dával pozor. Díval se také kolem sebe zda neuvidí nějakého toho vlka co to dělá.

Užívání si tady v klidu bylo pro něho tak nepopsatelné. Mohl dělat co chtěl a nikdo mu v tom nekecal. No s tom že si myslel že tady nikdo není se mílil a to hodně protože jeho kocháníčko přerušilo náhlé cákmutí do vody a následnou vodu v ksichtě.
Musel se hned na to zvednou a zacouvat dozadu od vody. Ne že by to bylo na něho moc horké a on tak vřeštil jako malé štěně, spíše šlo o to že ho to překvapilo a to dosti.
Ryby tady nežily, o tom hodně pochyboval neboť voda byla příliš horká a ony by se tady spíše uvařily. Takže nechápal co se tady dělo. Nic ani nespadlo z oblohy, toho by si všimnul.
"ale tak už! Kdo to udělal?!" ohlédl se kolem sebe. Neměl rád když ho někdo překvapoval. Co když to byla někoho magie?

Kdyby on jen věděl že na něho někdo mluvil. Hned by odpověděl ale on neměl ani tušení že tady je nějaký "duch". Ale co s tím mohl udělat? Jen se v klidu díval na vodu a přemýšlel. Chvění vody přece mohl udělat i nějaký zajíc nebo ptáček na druhém konci vody nebo jen tak vítr či tomu tak bylo jinak?
Lehl si na chvíli a překřížil přední packy. A koukal se chvíli kolem sebe když už přemýšlel o tom zajíci tak mu trochu vyhládlo ale zatím ní. Skoro se až zdálo že se dívá Kettuovým směrem ale pak otočil hlavu zpět.

Byl to den jako každý jiný - tedy on si to myslel. Nedávno oplakal své staré já když se znovu seznámil s Hel a teď nevěděl co dělat. Měl sílu vůbec na to dál zůstat věrný Nihilu? Moc členů už tady nezůstalo ale otázkou bylo... Proč? Proč to tak bylo? Proč všichni odešli? Proč on sakra tady byl jediný rytíř?!
Otráveně si nad tím povzdechl když nad tím až moc myslel. Jeho nohy ho však vynesly až tady... Díky teplu tady byla uklidňující atmosféra a i přes to že byl podzim se cítil dokonale z horkého vzduchu který vycházel z pramenů.
Sedl si zde na zadek a povzdechl si. "vlastně to má i své výhody tady být." usmál se pro sebe než cukl uchem. Měl divný pocit najednou ale... Nikdo tady nebyl takže jen nad tím pokrčel rameny a dál si užíval pohodičku.

Enkidu se divil že to pořád nechápala ale dobře, toleroval to... Byla to jedna z ženských vlastnosti přece jen...
Zavrtěl hlavou. "ukázal jsem vám tu jizvu, pořád vám to nestačí? Dokonce už vím kdo to udělal ale ten se k tomu nechce přiznat." pokrčil rameny.
Pak už ji nepřerušil protože potřeboval vědět co se tady stalo. Byl netrpělivý ano... Ale dokázal ji nechat prostor. Nevrle si však poposedl.
"no tak to pozor mladá slečno! Laskavě se tomu nesmějte, je to vážné! Já, rytíř z nihilu, dovolil aby tady tato kráska trpěla?! Ani náhodou!" hned se zvedl z místa a šel k ní blíž. "řekni cokoliv.. já ti to vynahradím... Slibuji. Klidně tě udělám znovu šťastnou, ale prosím... Nehněvej se dál na mě."