Príspevky užívateľa
< návrat spät
Naštěstí se zdálo že malé kuličky chlupů byly hodné a nelezly všude kam jim to smysly ukazovaly. To on kdyby měl se porovnávat s tímto malým stvořením tak s bratrem opravdu pokoušeli své štěstí. Nebo aspoň on si vybavoval to jak všude lezl a chtěl najít dobrodružství. Hlavně dál od otce samozřejmě.
Mušle se však zamyslet nad dárkem který jim slíbil. Co jim měl dát? Jídlo není úplně dobrý dárek nebo jo? Tak či onak štěňata většinou skočí na všechno takže až se vrátí z výletu tak něco vymyslí.
Když jedno vlče začalo někam lézt a něco našlo, na chvíli se zastavil a díval se co dělá. To co však viděl po chvíli ho málem rozbrečelo. jak štěňata mohou být tak roztomilá?! Já chci také dětiiiii!
Opravdu tohle byla skoro až slast pro jeho oči a to mu ani nevadilo že ten kamínek co mu donesla byl tupý a ještě k tomu malý takže ani nemohl to vzít do tlamy a něco tím vyrýt.
"děkuji... Určitě si teď zasloužíš něco! Až se vrátíme domů, bude na tebe čekat překvapení!" zazubil se a lehce čumákem strčil do malé Surith.
"sice nemůžu říct co to bude ale určitě se těšte!" navedl je aspoň aby s ním spolupracovali.
"já vyryju něco do stromů a vy... Můžete hledat takové malé bílé kytičky které dáte kolem toho stromů ano? Není to těžká práce. Hlavně se od mě nevzdalujte!" jeje to by bylo nedělní kdyby se mu ještě ztratily z očí!
Ten kamínek co mu dala Surith si dal někde aby dělal že je opravdu hrdý na to a pak si šel najít už svůj ostřejší kámen který nakonec našel někde v křoví a šel tím pomalu rýt do stromů znak královské rodiny. Bůh ví zda to bude mít dobře vyryté ale věřil si že ano.
Jak bylo sděleno a pochopeno, Nihil měl naplánovanou nějakou jarní akcičku kterou samozřejmě hrdý rytíř nihilský nesměl hodit za hlavu. Dobrovolně se zúčastnil protože musel sekat latinu kvůli Helenky. Kdyby náhodou něco pokazil tak aby nedostal domácí vězení! To by ani ve snu nechtěl! Ale copak mohl odporovat jeho veličenstvu? Ne nemohl. Takže držel zobák a šel značit hranice. To však nevěděl že v tuto dobu musí hlídat dvě štěňata od bývalé kněžny. Kdyby neměl "trauma" z minulosti, ještě by to překousl ale toto fakt ne. Ještě tak mladé! Gajel sice moc neznal ale nechtěl zažít to stejné co s Bell takže musel na tyto dva haranty dávat pozor.
"takže... Dečka... Budete se držet u mě, žádné lumpárny ano? Nevzdaluje se od mě ani na krok!" ah bože jestli Enkidu někdy bude vychovávat děti tak upřímnou soustrast Helence s nervami.
Díval se na každý pohyb co ty dvě udělaly ale také se musel dívat na cestu a hledat nějaký ostrý kámen kterým by označil stromy. Avšak... Na to mohl zotročit děti aby se nenudily co?
"pokud najdete nějaký zajímavý kamínek tak mi řekněte. Ten kdo bude rychlejší dostane dárek."
Enkidu si zase našel čas pro svou milovanou ženu a pozval ji na menší procházku než zase odejde do Nihilu. Co bylo špatné na tom jít na procházku? Nic se na tom nedalo zkazit. Nešel však nikam daleko od jejího úkrytu, přece jen... Věděl že je silná a zdatná jít někam daleko, ale raději nechtěl ji hodně namáhat. Nechtěl by aby mu něco vyčítala.
Pomalu šel po lesní cestě a usmíval se. Byl opravdu rád že s ní mohl trávit čas.
"takže... Co teď bude? Nějaké plány když už jsme naše cesty propletly?" koukl se na Hel s úsměvem. Nedokázal si představit co teď bude. Měl hotový guláš z mozku.
Mladá vlčice z jeho otázky udělala poloviční řečnickou otázku což se dalo chápat. Nebylo nic složitého na tom vědět zda tento vlk je jenom není členem. I slepý by to poznal.
Lehce se uchechtl a švihl ocasem do strany. Prohlížel si ji chvíli ale snažil se moc nezírat protože by to v něm mohlo vyvolat pocit viny že Hel podvádí ale co oči nevidí to srdce nebolí a pokud tady Hel nebyla, nemohl dostat flákanec.
"poslední dobou veličenstvo nabírá samé vlčice, doufám že tě jeho postoj neuchvátil tak moc. Někdo by si mohl myslet že má špatné úmysly s vlčicemi." ne fakt... Kde je proboha bral? To se mu objevují každou minutu pod packami? nic ve zlém to však nemyslel. On si jen chtěl dělat srandu ze všeho co mohl. Dokud se tady Arrakis neobjevil tak bylo vše v pořádku.
"já jsem kníže Enkidu. Vítám tě tady v Nihilu." usmál se. kdyby náhodou ji ještě nikdo nepřivítal tak tady měla aspoň trochu přívětivé přivítání. Enkidu nebyl zlý vlk a tak neměl důvod nepomáhat nováčkům.
"můžeš se na mě obrátit kdykoliv budeš chtít... Pokud tedy budu na území."
pomalu ale jistě se to blížilo. Ten moment kdy konečně zasvětí svůj život něčemu jinému než smečce. Ten moment kdy na prvním místě bude mít svou rodinu. Jedinou a tu nejdrahší. Bratra už nebral jako rodinu. miloval ho srdcem, ale neukázal se tady a ani za slzu v oku to nestálo. kdo by řekl že Gill bude takový slaboch? Odejít si se svou milovanou bratra tady nechá. To dosti bolelo bratře. Ale co si budeme, Na svatbu nebo na kafe ho také nepozval tak si asi byli kvit.
Nicméně! Vraťme se do reality poslouchání krásné přednášky od paní vílové. Měla to hodně hezké, opravdu se mu to líbilo, ale opravdu tento vlk byl tou hrozbou celého sesterstva? Co že mu to Hel řekla na plese? že Majdalenky se má bát? no nevěděl co si o tom myslet, ale svou mysl nechal soustředit na každé slovo. Také se musel pousmát když se snažila říct jméno toho rodu. Takové složité, ale pro něho tak cenné.
Srdíčko se mu rozbušilo když slyšel Helin slib. Chtěl ji obejmout a obalit ji svou láskou ale teď se musel držet zpátky. dívají se na něho vlci kterým by nerad dal zdarma nápady na komentáře aby se mu vysmáli. Navíc tady byl Kettu takže by se to mohlo dostat k Arrakisovi a to v žádném případě! Bože prosím ať se tady ten nezjeví.
když se otázka ohledně slibu dotkla i jeho, přikývl a se vřelým úsměvem se díval na svou snoubenku. "Hel. I když si nepamatuju naše úplně první setkání, dokážu říct že nás osud svedl dohromady hned od začátku. Pamatuju si den kdy jsi mě praštila po hlavě tou věcí a cítím jsem se jako kdyby do mě udeřil blesk respektu k tobě. Postupem času jsem zjistil že ty jsi ta jediná, kterou bych chtěl mít v životě. Chtěl bych tě udělat šťastnou ať se děje cokoliv. Rád a hrdě ponesu tvé rodové jméno, které nás bude spojovat jak z dálky tak i z blízka. Zajistím naší rodině bezpečí a šťastný život i když nebudu s vámi každý den. Ale chci aby jsi věděla že tě opravdu miluji a budu milovat navždy i když se to slovy nedá popsat."
Jaký to krásný slunečný den na pláži co? Vemte si opalovací krém jdeme se opalovat! No kdyby to Enkidu vzal, jeho dny by v létě byly jasné, ale on byl dost černý že opalovat se nemusel. No aspoň si mohl užívat jarní studený vánek, který se proplétal s jeho chlupy.
Procházel se po pláži a díval se pod nohy než se zastavil a vydal hodně těžký povzdech. Ach Heli... Sotva jsme se vzali a už musím být bez tebe. Co by dal za to být se svou vyvolenou! Ne... smečka ho tížila jak železná koule na okovu u nohy. Chtělo to revoluci! chtělo to nějaké pravidla která mu dovolujou jít mimo hranice delší dobu a užít si ten klid a mír. Proč on byl takový blbec že si udobřil tulačku a začal s ní chodit! na druhou stranu mu to nevadilo být s Hel, ale bez ní také žít nemohl.
Stop myšlení o ženách! zavrtěl hlavou a pokračoval dál po pláži než zahlédl divný neznámý kožíšek. "huh?" nechápavě se díval dopředu než se vydal k neznámému. Avšak pach mluvil z vše. Nováček muhehheh.
"Zdravím zdravím. Ztracená slečna nebo nováček na území?" ušklíbl se hravě zavrtěl ocasem. jen si z ní dělal srandu.
Už se to dělo, konečně! konečně mohl prožít ten krásný okamžik, u kterého si myslel že ho nikdy neprožije. Jak on mohl být více šťastný že se nedokázal ani soustředit? Asi už nijak. Nedokázal úplně vidět kdo vše je tady. Klasický chlap... nezajímá se kdo je mu na svatbě, hlavní je že tu svatbu prožije a bude ženatej. Co ještě všechno do toho přijde to nevěděl, ale doufal že vše proběhne hladce. Hel dal za úkol aby se postarala o místo i čas svatby a upřímně řečeno, pokud se mu něco nelíbilo, jen prostě držel zobák.
Polovina svého dne mu však trvalo se připravit. nevěděl co si vzít. Neměl ani chábry na to aby mu pomohli s ošacením! No ošacení nebylo tak si vystačil s bílím kvítím a motýlkem na krku. Neptejte se jak dlouho mu trvalo nají perfektního motýla! Byl to jen zázrak svatebního dne!
Potom už jen stál tady, před všemi a díval se na svou milovanou, no Pokud se tedy nebavila zrovna s někým a neřešila ještě nějaké věci. poté už jen stál u rádoby oltáře a čekal až se vše ustálí.
Rána na krku bolela, kapičky krve se mu mezi srstí leskly. věděl že tam bude nějaká jizva ale to už neřešil, hlavní byl boj! Boj o moc a ukázání kdo tady je ten dobrý udatný rytíř!
Nečekal že se malá vlčice tak nadzvedne a vyhne se mu, mohl to čekat, ale v této chvíli bylo vše jen domněnka o tom, co bude další krok. Mohl si myslet něco ale doopravdy to bylo něco jiného. Jak kruté!
Malá vlčice se vrhla na jeho přední tlapu a už jen viděl jak ztratí rovnováhu. Tak tak dokázal vymyslet svůj krok a obalamutit ji.
Nechal se kousnout do tlapy a udělal že zakolísal avšak spadl dopředu na ni a tím ji zabořil své tesáky do krku a stiskl tak aby ji zastavil v pohybu. A když Enkidu něco zahryzne, už to nepustí.
Co bylo bylo a on mu to nedával za zlé. každý může časem změnit názory, i Enkidu změnil názor na některé věci když dospíval, pokud tedy někdy ještě dospěje.
Souhlasil však s ním. kdo ví co v tom městě mohlo být za vlky a jak na tom jsou s jejich myslí. Možná měli jiný způsob vedení jejich života, ale pořád to byli vlci a možná byli chytřejší než kdokoliv tady. A kdo ví co umí ten jejich "bůh" kterého tak moc milují. "neboj se o mě. Kdybych tam jednou šel, nezačínal bych boj, na to už nejsem stavěný myšlenkově." lehce se usmál. Sice je mohl naštvat jeho blbými komentáři, ale že by vedl boj s kultem, ani náhodou.
Přikývl děkovně na jeho slova, opravdu by byl rád kdyby někdo toho mlaďocha přivedl k rozumu, i když to byl nadvlčí úkol v momentální situaci. Sotva byl ještě v ranné fázi kralování kde musel zjistit jak doopravdy vše funguje.
Chvíli se však zamyslel nad jeho otázkou než zavrtěl hlavou. "ano ne. Jakmile se přidáš do smečky, polovina tvé svobody zmizí, ale mělo mi to být jasné když jsme se přidal kvůli Bell... tak však... odešla a já ji nestačil poděkovat pořádně."
Pokrčil nad jeho otázkou rameny. "kdo ví. Možná je lepší se v tom nehrabat." nebyla to jsi věc tak asi dobrý ne? Enkidu si to musel vyřídit sám a proto pro případ nechtě říct Rakisovi o svatbě. Ještě by ji chudáka nutil aby se přidala do smečky a to nikdo z nás přece nechce že?
Přikývl a švihl ocasem. "ještě to promyslíme a dám ti vědět. Zatím... Ti přeji pěkný zbytek dne a... Omlouvám se." kdo ví za co se omlouval, bylo více důvodů ale on je ani neřekl. Prostě se jen zvedl a odešel s lehce dobrým pocitem že něco dokázal i když vůbec.
Nepřemýšlej? To měl improvizovat? Asi ano... Možná mu to pomůže. No zkusil aspoň na chvíli ho poslechnout. Možná měl více zkušeností než on což se možná hodilo ale Enkidu nebyl Roihu aby dokázal vést takový a makový život. V rámci možností nechtěl skončit jako on, nic ve zlém samozřejmě.
Tady však viděl že jejich smečky byly odlišné. "Nihil teď je jiný a panovník chce aby naše budoucí děti byli ve smečce, ale to se samozřejmě ani jednomu nelíbilo a tak jsou tam zbytečné hroty." Enkidu asi měl štěstí na to aby měl tolik věcí na vyřešení.
Avšak nějakým způsobem se cítil klidněji když to nějak tak vyřešili... Bude v to doufat že je to vyřešeno. Přikývl a usmál se. "dobře. Budu rád když se uvidíme. Kdyžtak za tebou zase přijdu ti říct podrobnosti."
Neměl ani páru o tom proč Hel si vybrala jeho a ještě mu říkala takové všelijaké věci že s ním spočítá ale opravdu v tom něco bylo. Možná měla ráda hloupé vlky které si mohla omotat kolem prstu. Ale to by Hel neudělala.. nebyla taková zákeřná, nebo aspoň o tom nevěděl.
Polovinu věcí co mu říkal nechápal, slovník tady toho vlka byl na jiný úrovni ale jakš takš si to dokázal odvodit. Musel zapojit trochu svůj malý mozeček. Nedokázal však na to nic říct. Měl víceméně pravdu.
Překvapila ho však zmíňka o dětech.. ach zase ty děti! Zavrtěl hlavou a ušklíbl se na jeho poznámku o tom že věděl kde bydlí, no Enkidu také věděl kde Roihu bydlí takže žádné překvapení to nebylo. "neboj se... O dětech jsem nepřemýšlel dokud se o tom nezmínil můj panovník... Tomu vyloženě jde jen o dětech." někdo by měl toho mlaďocha naučit že vztah není jen o dětech ale co už neděláme.
"ale můžu tě ujistit že nikdy bych ji neublížil. Nezbaví se mě ani po smrti. Duch svatej za ní bude chodit a hlídat."
Bolelo to jako kudla do zad když to Roihu řekl tak bez obalu. Znechuceně se zatvářil ale nemohl nic víc na to říct. "ano jsem blbec, dokážu si to přiznat." věděl to ale co měl udělat? Kdyby mu Roihu nepleskl tím klackem přes hlavu, nedal by si říct a s Hel by pravděpodobně nebyl.
Enkidova duše se Enkidovi vysmála do očí když to řekl. Dělal to hodně špatně takže mušle přijít na něco jiného. Nevěděl však jak aby mu to prošlo protože ať by řekl cokoliv, myslel si že mu to Roihu nebude věřit.
Oddechl si aby si urovnal myšlenky a zachoval klid.
"kdybych ji nemiloval, nedělal bych to všechno. Miluju ji víc než se dá slovy popsat. Kdybych mohl, odešel bych ze smečky jen abych byl s ní a věnoval bych se jí každou minutu,ale tím hrozí nebezpečí jak mě tak i jí.. možná..." kdo ví jak by se Rakis tvářil. Zdatný rytíř už se vyšplhal na knížete a bude chtít odejít jen kvůli ženské? Tak to by nedopadlo dobře.
"ano, jsem blbec. Nevím proč si Hel nevybere lepšího než jsem já, ale... Vypadala tak šťastně a nechci ji obrat o tu radost.
Takže nic. Enkidu si to zas a znova pokazil. Chtěl jen chránit svou milovanou a nic... Pomalu si uvědomoval že to přehnal malinko, ale myslel to samozřejmě v dobrém. Nechtěl tady trhat hlavy každému kdo se podívá na Hel. Nebyl takový tyran... Byl ale už není.
"nechci ji uzavírat před světem! Jen nechci aby mě opustila kvůli někomu jinému!" zavrčel ale pak se uklidnil. Nesměl na něho vrčet, jinak by to zase znamenalo hroty.
"nevím jaký přesně mezi vámi byl vztah, ale to je už teď jedno... Neřešme hlouposti, chci se usmířit i když se mi to asi teď nedaří." povzdechl si a koukl na něho nejistě. Chtěl se Roihu usmířit nebo ne? To už záleželo na něm.
Překvapivě... Prcek byl klidný. Už to nebyla ta uštěkaná čivava co prvně potkal. Že by se doopravdy uklidnil? No teď to bylo jedno co za tím stojí, musel jít řešit spor a následnou svatbu.
"takže -!" sedl si na zadek před ním. Bude to určitě na dlouho. Navíc mu dal najevo že opravdu nic nebude dělat.
"Hel mi řekla že jsi byl její kamarád co jí podržel když byla k úzkých... Takže za prvé, drž se od teď od mé snoubenky dál, za druhé děkuji že jsi jí pomohl." aby bylo jasné, nikdo mu budoucí ženu brát nebude! Roihu měl rodinu, jak by to pak vypadalo?
Pak si odkašlal a narovnal se. "další věc je... Já a Hel se budeme brát... A ona jaksi chce aby jsi tam byl." nelíbila se mu ta představa ale musel s tím souhlasit, pro jednou se na něho díval klidným vyrovnaným pohledem i když náznak měkkosti zde šel vidět.