Príspevky užívateľa

Doufal že nic víc než kamarádství za tím nebylo... To by první obrečel a pak by urval Riohovi něco jiného než prst. Naštěstí žárlil jen chviličku než se uvolnil a přikývl. Byl rád že Hel pro tom stála aby se věc uklidnila, myslel že tohle nemělo cenu řešit, ale teď, když si to Hel přála, mohl se tomu věnovat zase a konečně si ulevit. Kdo ví kdy jeho vzpomínky přijdou zpět.
Usmál se když viděl ten krásný úsměv. To byla ženská kterou miloval! "samozřejmě. Půjdu si vyřešit spor a hned se k tobě vrátím. Můžeš třeba... Přemýšlet kde svatbu budeme mít nebo jak místo ozdobit." zavrtěl ocasem. Už se nemohl dočkat kdy to konečně bude!
Naposledy ji olízl čumák než se zvedl a šel hledat toho hnědého prcka. Nesměl si odpočinout ani minutu?

Z celého srdce by se věnoval Helence a nešel hledat toho burana který mu vzal mysl. Ano jednou si to tak nějak vyříkali ale pořád jejich spor nebyl vyřešen a vztah nebyl ideální. Proč by se vůbec měl bavit s někým přízračným který je x kilometrů od Nihilu? Nechápal jak se mohla Hel začít bavit s takovým...! Výdech nádech... Ztratil rodinu takže mu musím trochu pomoct.. pokud ji bude chtít. Možná ho to probralo je tu rodinu ztratil. Ah bože Enkidu to bylo od tebe hnusné! Seber se! pro svatbu se muselo trpět a nebude trpět jeho peněženka, kterou stejně neměl, ale psychika.
S "radostí" si to ťapal k přízračným než.. o můj bože duch svatý ho vyslyšel! Hnědý kožich! Malá výška! Ten pohled! Byl to on!
"hej t- Roihu!" opravil se a hned za ním běžel jak nějaký buldozer. Chudák už se chtěl vzít a místo toho se musel hnát za nějakým chlapem.
"jdu v příměří! Potřebuju ti něco říct!"

Čekal vše... Ale že bude kamarádka s tím VRAHEM nečekal... A už vůbec ne že ho poprosí o takovou laskavost. Jeho mysl se rozložila na několik částí když to poslouchal. Slyšela se vůbec? Ti dva se v lásce neměli. Jeden mu zabil staré já a druhý mu ukousl prst. Vážně čeká že z nich budou úplně nejvíc besties?
Ani polibek ji nepomohl k tomu aby hned souhlasil! Ani ty krásná modrá očka ve kterých se ztrácel...
"Hel... Tohle není jen tak jednoduché. Roihu je... Složitý vlk. Kdybych ho zase potkal, vyhýbal by se mi obloukem" povzdechl si. Ale mušle to udělat... Bylo to jediné přání které po něm žádala.
Hlavou se otře o ní a zaboří si hlavu do jejího kožichu na krku.
"ale že jsi to ty.. udělám to... Co nejrychleji ho najdu, vysvětlím mu to a hned se vezmeme..." a tak to i bylo! Chtěl to dodržet, musel!
Proto se i na ní koukl psími oči. "nechci na nic čekat, chci tě mít za ženu co nejrychleji."

Nečekal že odpověď bude tak rychlá s takovým šťastným tónem. Ano, říkala že chtěla s ním žít atd ale myslel si že bude trochu váhat. Přece jen to byl závazek na skoro celý život, ne že by Hel chtěla ho opustit až budou mít děti a najít si někoho lepšího. Existoval vůbec někdo lepší? Určitě... Ale Enkidu byl žárlivka takže by se na ní zlobil do konce života a každou noc by ji strašil za oknem.
Usmál se když slyšel její slova. Nedokázal si představit svatbu bez její společnosti v podobě sester... Už pár sester znal ale nevěděl úplně jak by reagovaly. "už se těším!" samozřejmě! Jen... Nevěděl kdo by z jeho strany tam měl být. Bratra dlouho neviděl, bůh ví zda byl pořád v norestu. Že smečky znal a považoval za kamarády jen Kettua a Guiseppe... A Bell? Ta byla pryč... No asi nebude vadit když nikoho nepozve. Bude to skromná svatba. Kdo má pak chytat to občerstvení pro 20 vlků?
Nadzvedl obočí na její slova. "jasně... O co jde?"

Tiše se na ní díval a poslouchal její slova, která ho... po nějaké době začaly děsit... Měla až moc velké nároky na něho. 5 dětí? myslela si že to on zvládne psychicky? ale přemýšlet nad tím bylo krásné, až pohádkové! Takovou velkou rodinu neměl ani on, ale chtěl, aby jeho děti nezažili to, co zažil on.
Jeho překvapený pohled se dál měnil na klidný a klidný a na tváři se mu objevil úsměv. Sklonil hlavu a olízl ji jemně a láskyplně čumák. "líbí se mi ta představa. rád bych chtěl mít takovou krásnou rodinu. ale-" na chvíli se zastavil aby vzal její packu, nebo se o to aspoň snažil.
"vše se začíná partnerství, nebo aspoň to jsem slyšel no a... sice nerostou kvítí abych ti natrhal krásnou kytici a udělal dojem... ALE! Hel... Miluji tě, chci tě mít po svém boku, i když nemůžeš být v Nihilu. Chci být s tebou spojen do smrti a tak... Vezmeš si mě? Chceš mít se mnou tajnou svatbu, aby jsme spojily naše životy dohromady?"

Pomalu se snažil uklidnit když Hel začala být také klidnější a začínala říkat svůj názor. Nemohl se na ní zlobit, také ho to bolelo když o tom mluvil. Nemohl dopustit aby možné děti měli rodiče se vztahem na dálku, to nedělalo dobrotu ale mohl snad jít proti slova krále? Ne nemohl... "také jsem mu říkal že vlčata nemůžou být bez matky ale on neposlouchal... Je příliš mladý na to aby uvažoval nad vztahem jak svého tak i jiného..." zašeptal a sedl si. Hlavou se lehce otřel o její hlavu. Nechtěl udělat velké blbosti aby na to dopustily i jeho děti a celkový krásný až pohádkový vztah s Hel. Nebyl až takový kazisvět.
Překvapilo ho však když Hel se zmínila o svatbě. Nad tím ani tak moc neuvažoval ale ta představa se mu líbila! Její slova tak říkala, že nemá kopačky což se mu o mnoho ulevilo.
"Hel... Ty by jsi chtěla mít děti? Rodinu? Milujícího muže který tě bude milovat do konce života?"

Kvůli náhle paniku nevěděl co říkat ani dělat, určitě jsme si už všimli že dostatečně dobře nepřemýšlel, jako každý den... Teď však šlo o život! V jiném slova smyslu.
Díval se na ní nervózně, ihned chtěl slyšet kdo je otec vlčat ale než stačil vůbec nad tím přemýšlet tak- "MY MÁME DĚTI?!" jo postupem času si uvědomil že žádná vlčata zde nejsou, ale v budoucnu budou protože to co řekla najednou v něm vyvolalo pocit motýlků v břiše. "Ty chceš děti?! Se mnou?!" nevěřícně se na ní díval. Slyšel dobře? Snad na svůj věk nebyl úplně hluchý.
Chvíli přemýšlel kdo je ten někdo kdo chce jejich vlčata a pak mu to došlo... Ten mladý panovník který ho sekýroval za vše!
"TEN HAD!" zavrčel než se na ní starostlivě koukl.
"neboj! Naše děti budou v bezpečí! Řekl jsem mu že vlčata musí být u matky a také taky budou! Budu bojovat tělem i duší aby byly u tebe!

Enkidu se zarazil když slyšel ten hlas. Byl rád že slyší ten krásný hlas, co krásné už nebylo že mluvila o dětech.
Zastavil se jako socha. Pod kožichem zbledl když slyšela její skoro až hysterický názor, nebo se mu to zdálo? Co bylo špatné už nevěděl ale hádal že se setkala s někým kdo věděl že Enkidu s Hel mají něco společného.
"děti?" nechápavě naklonil hlavu na stranu než si to uvědomil. "oh bože děti!"
Přišel pomalu k ní. 'ty čekáš děti? Jsi v pořádku? Kdo je má odnést? Zabiju toho kdo ti je vezme!" jen... Ona měla děti? BOŽE! "S KÝM MÁŠ DĚTI?!" najednou jediná hysterka tady byl on. Tak ona si dovolila mít děti s někým jiným jo?

mysleli jste si že když má Enkidu více práce tak zapomene si udělat výlet? Ani náhodou! Pro Helenku si udělá všechen čas světa a velice rád se vydá za hranice jen aby se s ní zase setkal. jen otázkou bylo... bude doma? To nevěděl, mohla být všude. Kdyby náhodou, v rámci možností by počkal na verandě její chatky a čekal až se vrátí. musel ji říct vše ohledně nihilu a zeptat se jí na nějaké věci. Přece jen... konec plesu dopadl tak divně že se potřeboval ujistit zda je vše v pořádku. starostlivý to jedinec co? Musel přeci zjistit zda opravdu má ty kopačky nebo ne. Sice by ho to bolelo ale aspoň se mohl ujistit zda jeho život bude zase na začátku nebo ne.

Nezarazilo ho to tiché zavrčením, tento druh protestu respektoval v určitých možností. Zamračeně se na ní díval a přemýšlel co se tehdy mohlo stát. Pokud se něco takového stalo, on v Nihilu ještě nebyl takže nemohl říct zda si vlčice vymýšlí nebo ne.
"to co se týká minulého panovníka už není naším problémem. Teď máme jiného panovníka a věci se mají jinak. Nejsem si jistý zda by vás jeho veličenstvo Arrakis bral ještě jako speciální návštěvu." Arrakis se na věci mohl tvářit jinak a kdyby Enkidu trochu polevil a pustil ji dál, zase by dostal seřváno za to že neplní svou práci.
"pokud chcete opravdu mluvit s panovníkem, zůstaňte na místě. Pokusím se něco zkusit ale nehněte se ani o kousek z místa." povzdechl si nad tím. Pokud to bylo tak vážné aby ho otravoval pořád, tak musel najít pomoc... V rámci možností.
Otočil se, zaklonil hlavu a zavyl pro přivolání.

Nečekal že malé vlče bude mít sílu v skusu, proto ani nezavrčel nebo cokoliv neudělal když se mu zakousla do boku. ano bolelo to, ale nebylo to zas tak silné, avšak do kůže se to zarývalo takže nesměl dělat moc velké pohyby. no než mu to došlo se zavrčením tedy chňapl po jejím křídle.
Křídlo držel jak jen mohl jen... vlčice to viděla jinak a trhla sebou tak moc že mu v papuli zůstala peříčka. AU JAKO?! to jí to jako nebolí že dobrovolně tak sebou trhne?" Divil se ve chvíli a byl z toho překvapený tak moc že si nevšiml že už chňape po jeho krku. No co se mělo stát se stalo a on lehce pískl bolestí. Krk... citlivé místo... Byl rád aspoň že tam měl velkou hřívu která zabraňovala k velkým škodám.
Tady to však musel brát už vážně. Oči mu zasvítily nekontrolovaným hněvem, který v nejhorším mohl vyvolat jeho magii, teď se však zaměstnal až moc aby magii nepoužil. udělal radost panovníkovi.
měl štěstí že protivnice byla malinká a lehká takže se i s ní postavil lehce na zem a když dopadal na zem, dupl tak aby to s ním zatřáslo. Ano, tím že ho držela za krk a škublo to s ním, zakňučel bolestí, ale snažil se ji dostat ze sebe. v rámci možností Přední tlapou se natáhl a zahákl se drápy tak aby ji škubnutím dostal ze sebe a držel ji pod sebou.

Nechápal jaký boj se v těle Kettua děje, ale věděl že to není úplně dobré protože doslova se mu kouřilo z hlavy. zvedl tlapkou a nejistě odehnal kouř z jeho hlavy. Doufal že vychladne? možná. ale ty slova co následovala potom... byl z toho zkrátka zmatený. Nevěděl, nebo spíše, nepamatoval si zda Kettu byl u porady u stromu. "pokud si myslíš že Azarýn není vhodný, proč jsi to neřekl u porady u stromu co tehdá byla? Víš... to jak tam mluvil o tom že jsme s nimi uzavřeli tu dohodu a tak dále..." Pokud se tam neobjevil, věc byla jasná ale mohl mu to říct i mimo poradu.
Z hloubky paměti vytáhl všechny slova která probral s Arrakisem když se zmínili o kultu. "no... nevím ale nebyl úplně rád. prý nechce jednat s někým kdo má za pána nějakého nesmyslného boha. Prý nemají vlastní mysl nebo tak... Fantazírují. Ale jen tak ze srandy bych si i promluvil s nějakým členem. Ne úplně jejich vůdce... ten musí být děsivý, ale někdo méně ovlivněný vírou." zda takoví vlci vůbec existovali už bylo na osudě. Určitě v Kultu bylo hodně dobrosrdečných vlků, ale když byli schovaní tam ve městě tak bylo těžké říct jací jsou.
Na chvíli se však zastavil když začal mluvit o tajemství. Byl věrný vévoda, proč takové věci říkal? Že by ho Bellanna nakazila? "proč mu neřekneš že je něco špatně a že jedná jinak než by měl? tebe poslechne víc než mě.." nechápavě se na něho díval a zvažoval možnosti. Přemýšlel nad tím víc ale pak se koukl dolů do země uvědomněně.
"chybí mi starý Nihil... Mírumilovná smečka která pomáhala všem... On... On to táhne přes boje a politické věci. Obávám se že za chvíli Nihil už nebude takový jaký měl být. Já nechci bojovat, ale co on řekne, to se musí dodržet."

oh ano, o Hel by se dokázal bavit hodiny a hodiny. říkal by jak je pro něho moc dokonalá, co s ní prožila, ale to by tato vlčice jaksi nesměla spěchat. Samozřejmě že se na chvíli zasnil o své možné spřízněné duši, ale hned se z myšlenek odtrhl když vlčice pokračovala ve své cestě.
"hej!" naléhavě zavrčel než k ní přiběhl do cesty a zavrčel hruběji, až se mu po těle naježily chlupy. "přes hranice nikdo nesmí! Jeho veličenstvo Arrakis si to nepřeje! omlouvám se dámo, ale budete muset otočit své tělo a jít pryč. nenuťte mě používat hrubou sílu." Narovnal se co nejvýše aby ze sebe udělal rádoby hradbu kterou nelze překovat. Tento rytíř slíbil že bude bránit Nihil svým srdcem a životem což také teď měl v plánu.

Na chvíli se zastavil a zvedl hlavu od země. Nečekal že ten hřejivý pocit bezpečí ucítí přímo z jeho slov a postoji k němu. On byl opravdu dobrý kamarád! Usmál se nad tím. "děkuji... Jsem rád že máme takového vévodu ve smečce." švihl ocasem do strany.
Na jeho otázku jen pokrčil rameny. "dá se to tak říct." proč by tu jinak byl? Pročistit si myšlenky? Jo asi to tak mohl říct. Přece jen když se nedaří usnout, nebude se do něčeho nutit a lehká procházka neuškodí. Rytíři nikdy nespí podle uvážení krále hah.
"věř tomu nebo ne, ale on si myslí že má vždy pravdu. Jako jo jeho rozhodnutí jsou někdy dobrá ale někdy to nedává smysl. Třeba ta dohoda s Azarýnem... Myslí že to bude v klidu ale podle slov co jsem slyšel o nich se mi to zdá moc nepromyšlené." zavrtěl hlavou. Azarýn neměl moc v lásce ale když už musel jednat, jednal s tím co mu přišlo do cesty. Už tak dostal bídu na tom setkání u stromu.
"hodně věcí se mu nelíbí... Pokud někam dotáhne smečku bez boje, budu se divit. Snaží si udržet všechny smečky ale obávám se že Kult bude náš úhlavní nepřítel. Podle toho co o nich říkal šlo vidět že je nenávidí."

Musel vědět že bojuje s někým, koho zatím viděl jako vlče. Možná to vlče i bylo, ale to mu teď bylo jedno. Azarým musel vědět proč toto malé kuře posílají na trénink s nihilským rytířem. Musel se však chovat podle zásad neboť bojoval před očima panovníka který se zdál byt na něho zasedlý.
Stál tam dál na místě a prohlížel si vlčici. skenoval pohledem a soudil co by pro ni mohlo být výhodou a co zas nevýhodou. rychlost? no mohlo být výhodou, ale obratnost měl Enkidu také dobrou.
Díval se pořádně když vlčice zaujmula postoj a šla po něm rychle. Ano, dokázal říct že jde po jeho krku, to byl nejvíce častý trik, ale jakmile začala zvedat křidýlka a mávat s nimi, dokázal říct do co se pokouší.
během chvilky se nad tím usmál a bok dobrovolně k ní přiblížil avšak takovým způsobem aby do něho narazila. to že se zuby zakousne do jeho kůže mu nevadilo, už měl dost ran na těle.
poté se ohnal zuby po jejím křídle aby se ji pokusil zastavit a přitáhnout si ji do zorného pole. musel ji mít pořád na očích.