Príspevky užívateľa

Bylo zajímavé mluvit o problémech mezi ním a Arrakisem s někým, kdo je tak vysoce postavený. Kdyby věděl že je to Bell, pochopil by to ale tady to moc nechápal. ovšem doufal že nějaká křivá slova vůči Arrakisovi neřekne a Kettu by je tak nemusel řešit právě s Arrkisem, což tady díkybohu nehrozilo.
Sedl si blíž k němu a přikývl jako děkovné gesto. terapeut byl potřeba někdy víc než by ostatní řekli. "špínu? oh bože to ne! ani náhodou!" máchl packou aby smetl tu představu. kdyby někdo na něho házel špínu za jeho zády, to by uviděli to tóčo!
"jen jsme si nesedli.. to se stává ne? Když byl ještě mladý, byl v klidu, ale jakmile zaujal místo po své matce, změnil se." povzdechl si nad tím a koukl se dolů. tlapkou si začal hrát s menším kusem ledu co tu byl. "mám pocit že si myslí že jako rytíř selhávám. Zamotali jsme se do řeči kde byl na mě trošku naštvaný. dnešní doba mládeže je poněkud drzá!" povzdechl si nešťastně.
když zjistil že předci nedávají zprávu která by se dala rozluštit, povzdechl si znovu. už i předci věděli že je něco špatně!

Chtěl být milý a tak i učinil, avšak překvapovalo ho chování neznámé dámy. tak dramatickou dámu nezažil... jo možná ano v minulosti ale to by si musel vzpomenout. kdyby taková byla Hel, trpěl by víc než teď což jsme nechtěli.
"my se známe?" oslovení ho trochu zaskočilo. možná mohla být n- Ano! už si vzpomínal! Hel mu ukazovala z dálky tu partii jejích sester. "ah omlouvám se... Hel se o mě musel zmínit jménem." zavrtěl hlavou. ale co tady dělala? Proč chtěla na území? Kdyby jen znal jméno, už by mu něco naskočilo.
nechápavě se zašklebil když slyšel že chce k panovníkovi. Arrakis by ho hnal po tom všem kdyby ji dovolil vstoupit na území. "omlouvám se ale budu muset odmítnout. Jeho veličenstvo nepřijímá teď soukromé konverzace..." i když mohla být spojena s Hel tak by to nešlo. kdyby však věděl že se jedná o minulého panovníka, tuplem by ji nepustil. má jediné štěstí že ji kryje šedočervený kožíšek.

Klasická obhlídka hranic nesměla chybět ani teď. Popravdě byla to jeho denní rutina protože moc rytířů ve smečce neměli a panovník s koncilem museli jednat v rámci smečky jinak než aby se šli dívat po hranicích. Či tomu tak bylo jinak? Kdo ví co je pravdou, Enkidovi nevadilo chodit kolem hranic, přece jen... Možná tím shodí nějaká kila dolů, které stejně neměl navíc...
Nicméně zarazil se když viděl neznámého vlka jít přes hranice, ani náhodou! Ať se vrátí! Ale co to... Pach říkal že je to vlčice... Stará... Takže Enkidu, buď hodnější na staré babičky.
Zrychlil krok a přišel blíž. "zdravím zdravím ale budu vás muset otočit. Naše smečka už nepřijímá tuláky na našem území."

ona očividně chtěla aby se tady roztekl na místě. nečekal tak intenzivní gesto ze strany černočervené vlčice. Proč mu to dělala? Proč ho to přimělo ji více obdivovat až milovat? Ta vlčice mě jednou zabije ale do hrobu půjde se mnou.
stáhl však uši dozadu jak byl rozpačitý tím gestem.
"j-jo.. jasně..." vykoktal ze sebe než se s ní přesunul k švédskému stolu. první nechal aby si ona vybrala své jídlo než si také něco vzal. dokonce ji i dal přídavek ze svého jídla ať se více nají ale než si toho všimla, začala se dívat už po jiných vlcích. "um- co?" ohlédl se kolem než z čista jasna zmizela a odběhla pryč. Tak takhle chutnají kopačky?
sedl si na zadek a nervózně se díval kolem. Opravdu si to zasloužil? nebo to bylo nedorozumění?

Tak proč ho tady táhl když si o něm myslí že není podle jeho slov buran? to ho podceňoval že se neuměl bít? hele od mládí jsem se pral víc než ty tak pozor! vnitřně si zavrčel pro sebe. nebylo to však na panovníka ale na to jakou reputaci si u něho udělal. Já jsem imbecil.
Pohled na opožděného soupeře ho však překvapil a když říkám že překvapil tak hodně. ŽENSKÁ?! to si dělají srandu že? nejen že je o dvě hlavy menší než on ale s tímto malým prckem se prát nehodlal! stačil jeden hod a už je na druhém konci lesa. Ne uklidni se... možná je to stejná namakanec jako já. Ženy mají plno podob. Hel mě odrovnala i hudebním nástrojem. oddechl si aby se uklidnil než otevíral ústa aby se předstali, ale zastavil se když mu do řeči vletěl Arrakis. Nenáviděl když ho někdo přerušil. Je mi jedno zda je to panovník, já ho přetrhnu jednoho dne.
Povzdechl si a přišel blíž k malé dámě. Pohledem ji skenoval a přemýšlel koho si to Azarýn vybral. "ženy úmyslně nebiju, ale přenechám vám první krok. Dámy mají přednost ne?" škádlivě se ušklíbl než švihl ocasem a narovnal se jako kdyby mu bylo jedno zda na něho vystartuje se zuby. měl svůj způsob boje.

Poznal že kult nebyl to právě ořechové pro panovníka. Myslel si že za Kultem stojí víc než nějaká víra ale co bylo pravdou už je jiná věc a on to nehodlal řešit do podrobna. Co se v tom městě ukrývá to i tak zůstane. Možná kulťané nebyli ani vlci, ale to je už pohádka druhá.
Přikývl na jeho slova. "není třeba kritizovat něčí důvod k životu v kultu." oddechl si unaveně.
"ale pokud si to myslíte, nemám co do toho víc říct." zvedl se, lehce sebou zatřásl než se uklonil. "uvidíme se v den tréninku." řekl svá poslední slova než radši začal odcházet. Škoda jeho mozkových buněk a Arrakisových nervů.

Od chvíle kdy mu Arrakis řekl že mu připraví nějaké to trénování, nemohl přestat přemýšlet nad tím, jak Azarýnští bojují. Enkidu už od malička trénoval donuceně s otcem a bratrem ale i přes to všechno se zdálo že z něho vyrostl silný jedinec. Svaly mu sice nešly vidět neboť měl teď v zimě velkou huňatou srst ale to mu nevadilo. Doufal však že nebude ušpiněná od krve.
Tiše se díval na cestu když kráčel s panovníkem po boku. Ach ano... Tady ztratil paměť, to si ještě pamatoval. Když se však panovník ozval, koukl na něho a lehce nadzvedl obočí. "nepamatuju si kdy naposledy jsem použil magii, není třeba ji zatím vytahovat dokud ji nevytáhne protivník." ať je to fér ne?
Jen nevěděl jak úplně reagovat na jeho další slova. Usmíval se jako kdyby mu to nedělalo problém ale při tom v hlavě měl menší paniku. "jasně... Proto musím ukázat že Nihil má lepší rytíře." či ne? Pochyboval však Rak k němu? No vypadalo to tak ale co bylo pravdy?

Už od první chvíle cítil že není Kettu v pohodě. Většinou se tak nezasekával ale to možná bylo jen nějakou menší nemocí. Přece jen byla ještě zima.
Spojení, předky, komunikace... Tohle všechno bylo mimo něho, on byl zdatný rytíř ne maniak přes šamanské huča muča neví.
Překvapovalo ho však že se Kettu zajímal o něho, že by si konečně našel kamarády? Odkašlal si. "mohl jsem být šťastnější nebýt jeho veličenstva...nechci na něho házet špínu, o tom tady nejsem! Ale spíš... Mám teď více práce takže co Sia si můžeme říct? Ach ano, jsem unaven." povzdechl si. Ten malej mladej-
"a copak vy? Už jste se spojil s nějakým předkem?"

Nelíbilo se mu jak mlaďoch riskoval. Sice měli u sebe přízračné, ale přesto Azarýn byl skupina vlků kteří už od mládí jsou trénování k boji, aspoň to o nich slyšel. Ne že by on také nebyl trénovaný, ale spousta vlků tady v Nihilu bojovat neumělo nebo nechtělo. Nehodlal však k tomu říct svůj názor neboť by se karty obrátily a on by zase dostal seřvané co si dovoluje hubu otevřít nad takovým nesmyslem.
"a co hodláte dělat s Kultem? Nechcete i tam nějaké spojenectví?" když už kompletní tak pořádně. O kultu toho moc neslyšel ale byl zvědav.
Má domluvení tréninku jen přikývl a začal se i letmo těšit na to co si pro něho přichystají.

Enkidu šel hlídat hranice jako vždy. Byla to jedna z věcí kterou nerad dělal protože byla nudná. On chtěl za Helenkou! Musel se ujistit jak se má a co teď dělá! Ale ne... Bylo mu to "zakázanè" a tak uražený Enkidu si šel hlídat hranice. Jak dětinské že ano? Bylo to horší než ženská.
Jeho obraz se však začal rozjasňovat když viděl zrzavého šamana. Nebylo to zrovna dokonalí kamarádi ale také nebyli rivalové.
"zdravím zdravím." ozval se když přišel blíž. "hledáte něco? Zdá se že nic vlků nezajímá starý vrak, leda že by jste něco hledal." ušklíbl se. A proto tady byl!

Ano. Smečka byla na prvním místě ale rodina také. Sice s Hel ještě nebyl jedna rodina ale co by mohl udělat pro to aby to tak bylo? Chtěl aby Rakis pochopil že ji má rád ale to už asi nepůjde dobře vysvětlit. Ještě by ho bral za zahrádce který myslí jen na sebe a ne na někoho kdo mu dal vše. Za chvíli z něho bude dědek který tady bude plévat kytičky tak musel využít možnosti a přizpůsobit se než bude považován za budižkničemu.
Neměl zatím v plánu někam chodit ale jak tady měl pomáhat? Oh dobře aspoň bude lovit aby to nebylo málo...
Myšlenky na Azarýn ho však trochu zarazil. On je neměl moc rád. Bál se že tohle spojenectví je jedna velká past.
Povzdechl si. "já vám věřím že žádná taková bitva neproběhne... Umřelo by plno vlků a navíc oni mají přesilu." už jen to že Azarýn byl plný silných vlků bylo špatné.
"ale trénink neodmítnu. Rád se podívám na to co si druzí přichystali."

To co se už stalo bylo mu víceméně jedno i když se jednalo o něco co by v žádném případě nemělo se stát. Jaký idiot z něho byl?! No dost velký na to aby to udělal a že to udělal už byla druhá věc. Nic mu však neřekl a jen s lehkou vinou v očích se koukl do strany.
Tiše poslouchal jeho slova a přemýšlel nad tím. Měl věřit někomu kdo je hodně mladší než on? To bylo skoro jako otec a syn... Ach bože měl by si také udělat už tu rodinu! Nebo ho měl využívat jako nějaké terapeuta? Kéžby... Řekne mu něco a bude ho využívat nebo se mu vysměje! Ne ne ne měl nad tím přemýšlet víc! Nějaké benefity za to se najdou jako bodíky které dostanete za nákup.
Když se však nad tím zamyslel více, koukl se na něho trochu uraženým výrazem ale jinak si nestěžoval. Po jeho otázce jeho pohled změkl. "nevím co za tím stojí.. mám pocit jako kdybych se v sobě uzavřel a měl problém se svěřit někomu koho moc neznám. Pokud se však mohu zeptat... Čím mám začít abych vám byl více užitečný a neměl problémy s vámi?" pro případ se zeptal. Bylo to jako nějaké nakopnutí které by mu mělo změnit pohled.

Možná moc snil nás svým titulem. Lhal by kdyby jednu dobu nepřemýšlel o tom že by se jednoho dne stal generálem nihilské gardy ale to bohužel muselo zůstat snem jako vždy. Skoro jako kdyby byl vlče a v úžasu přemýšlel nad tím jak život bude jednoduchý. ne malý Enkidu... Život není jednoduchý ať chceš nebo ne. Viz najdeš ve vzpomínkách se setkáním s Rakem.
Zazubil se ale pak se jen usmál s lehkým pohledem do strany. "většinou to tak vyznělo ale zdá se že se mi nedaří být tak úžasný jak se představuju."
Pokrčí rameny jako kdyby mu to bylo jedno a koukne se zpět na ni. "ani tak moc ne. Teď zůstávám na území. Kdybych cestoval, určitě je to kvůli důležité věci!" a to za svou milovanou!
"a co ty? Kam se vydáš? Na jakou profesi?" přiblížil se k ní a s úsměvem se jí díval do očí. Drbna jedna! Musel vždy strkat čumák do věcí!

Chvíli se zamyslel nad svou minulostí. Bylo to na přelomu jeho tuláčího a nihilského života ale myslel si že to více spadalo do jeho nového života.
Zavrtěl hlavou a koukl se do strany."ne.. myslím že to bylo z doby kdy už jsme byl členem." myslet však znamená nic nevědět ale v tuto chvíli se mohli oba jen domnívat jak to doopravdy bylo. Byl opravdu hloupý, ani za jeho vyšší věk se nenaučil myslet normálně. Či to bylo jinak?
"mám rád vlčata ale po tom co se stalo už jsem neviděl důvod s nimi trávit čas. To je také důvod proč jsem s vámi ani se zbytkem královské rodiny nemluvil - bál jsem se že zase bude zle." i když bellanina vlčata a vlčata Volt byla na stejné věkové stupnici, on slíbil Bell že něco takového už neudělá.
"dá se říct že to je slib na dlouhou trať že to už nikdy neudělám."

Nevěděl jestli to pochopil dobře ale měl to brát tak že najednou musí dostat povolení k tomu ji navštěvoval? Nelíbila se mu ta představa ale zapamatoval si jedno jediné - až ji někdy bude chtít navštívit, tento mlaďoch to bude muset vědět i kdyby to z něho padalo jako z chlupaté deky. "uvidím co se naskytne." povzdechl si a švihl ocasem do strany. Buď musel vše zatajit nebo se smířit s tím že do jeho života poleze každý, kdo tam neměl co dělat.
Vzpomínky na boj už ani nechtěl slyšet znova. Ten boj byl v době kdy se ještě bál cokoliv udělat aby někomu neublížil. Teď mu to bylo v podstatě jedno.
Když se však ptal na Bell, bylo mi jasné že mlaďoch chce vědět víc než jen označení "známý". "vztah? Těžko říct vaše veličenstvo. Zachránila mě a rozuměli jsme si ale vše se začalo měnit když jsem bez dovolení si půjčil její děti a šel s nimi na procházku. To byla na mě naštvaná a už mi v podstatě nedokázala odpustit."