Príspevky užívateľa

Okamžitě se zastavil když uslyšel její slova. Měl pocit jako kdyby se mu zastavilo srdce protože taková slova ho překvapily i když to čekal.
Lehce smutně se koukl dolů do země a přemýšlel nad tím. I když na nic nepřišel, aspoň dělal že přemýšlí nad tím usilovně. Vážně si myslel že to bude tak lehké? Ano myslel, ale co s tím udělá? Nic.
Tiše si povzdechl a přikývl. Teď se však zamyslel ještě víc když její slova pokračovaly. "já... Nechci se tak chovat... Řeknu ti pravdu ano? Já si to uvědomuji ale prostě nevím co s tím dělat. Každý mi může říkat co chce ale očividně to můj mozek nechápe.' koukl se na ní odhodlaně a pevným hlasem. Mohla však vidět vinu v jeho očích.
"budu si na to dávat pozor. Neboj... Už nic hloupého neudělám." to však o pár dní mohl vystřídat ten boj že... Ale tak co už. První dělá než myslí.
Cítil však strach když viděl její oči a ten roh? Hah... Musel něco udělat. Proto se skrčil lehce a s vinnou koukl do země.
"promiň....

Vzhledl na ní když řekla svou odpověď. Bylo mu jasné že mu jen tak neodpustí ale byl schopný vše přijmout. Když už přijmul boj s nihilčanem aby šel do smečky, potom mu nic nedělalo problém. Avšak tady to bylo jiné... Bell neviděl jako jen tak nějakou vlčici. Znal ji dost dlouho aby si k ní vybudoval nějaké emoce. Pořád ji dlužil za záchranu ale co on mohl udělat? Kytka a další věci nepomůžou. Ani omluva? Ani ta už nestačila.
Přišel proto k ní blíž a stáhl lehce uši dozadu. "chápu to a přiznávám to s nechutí. V tu dobu jsem očividně nemyslel pořádně, ale nic se jim nestalo a byli šťastní." lehce se pousmál v koutku aby dal najevo že je rád za to že jsou v pohodě.
"odpustíš mi tedy? Já vím že jsi pořád na mě naštvaná ale kouknu na mě! Nenech prosím tohodle hlupáka prosit do konce života -" lehce zamrkal a udělal psí oči. No možná mu to nepomůže ale za pokus to stojí.

Tiše pozoroval zapadající slunce. Obával se že dnešek se nevydaří takže po nějaké chvíli mohlo slyšet zoufalé vzdychání. Lehl si a přemýšlel o tom všem co za tu dobu udělal. Vyčítal si to? Samozřejmě že ano ale nechtěl si to připustit ke kožichu.
Jakmile uslyšel zvuky tlap doprovázený známým pachem, ohlédl se a hned se postavil.
"Bell..." na chvíli se zastavil. Nechtěl vykročit špatnou nohou. Otočil se ke své hromádce drobností a lehce do nich hlavou žďuchl aby to přitáhl blíž k ní.
"Bellano... Chtěl jsem se omluvit. Prosím dej mi šanci já..." povzdechl si a s vinnou v očích koukl do země.
"byl jsem hlupák... Měl jsem se zeptat když už jsem někde bral vlčata. Věděl jsem že budeš naštvaná ale přitom jsem to bral jako legraci. Možná mě doopravdy to zranění změnilo i myšlení." takže byl hloupější než před tím a to si i teď dokázal nečekaně připustit.
Avšak bál se co udělá. Samozřejmě že když se i ohlédl na ni, zarazil ho fakt že má něco s packou. Teď se obával... Cítil strach o ní. Ale radši se neozval jinak by tak či tak dostal před čumák.

Bylo hezké že to Sol pochopil a zaútočil teď on. Nevěděl co na něho protivník přichystá ale ať je to cokoliv, nechtěl se ztrapnit znova před královnou. To už mu stačilo to co udělal předtím.
Samozřejmě že se ohlédl aby měl přehled o tom kde je ale to že byl nějaký moc rychlý nečekal. Možná ještě má následky z toho klacku kterým dostal přes hlavu. A najednou tady bylo to chycení... To s ním otřáslo nějak moc a málem už ležel na zemi ale ne ne ne... On se udržel!
Avšak to nečekal že ještě do něho vrazí a to už ležel na zemi. Měl výhodu chlapeček až nějak moc! Enkidu kňukl ale pak se ho pokusil chytit za tlapu a sthnout za ním.
Nicméně udělal něco jako kdyby ho obejmul, otočil se s ním a zvedl se aby ležel pod ním trochu přišpendlený.

Nebyla to ani moc dlouhá doba od toho, co dostal segeš od Bell... No pořád ho to bolelo u srdce a nedalo mu to ani spát. Však on jak byl na ty vlčice víme.
Postavil se však do noh zpět a začal vymýšlet plán. Jak by ji mohl dát najevo že mu to je líto? NO JASNĚ! Dát jí nějaký dárek!
První to začalo drobnými sbírkami krásných kamínků, následně květiny, shránky různých mlžů plžů... To je jedno... Ale i zajíce jako nějakou tu pochutinu.
Celé to hezky naaranžoval na tomto romantickém místě při západu slunce. Teď však bylo třeba ji najít....
Hledal různě kolem, ptal se kolemjdoucích ale nic... Takže si smutně sedl na to místo a koukl na vodu. Co teď měl dělat?

Líbilo se mu jak ho vlčata bránila ale zase... byla moc nivní. Vážně by chtěl znát jejich otce aby věděl po kom mají takové geny.
zavrtěl hlavou a povzdechl si. Hlupák bude navždy a obával se že asi už nedospěje. Že ho ostatní odhodí a už ho tam nechají shnít. Avšak jeho jedna mozková buňka přemýšlela co udělat aby ho neviděli jako tohodle blbouna.
Tiše poslouchal co jim Bell říká a jak vlčata reagují a líbilo se mu Ravonnyho myšlení, avšak i to by nepomohlo.
Nic víc však nedodal, věděl že by dostal větší ceres. Otočil se, švihl ocasem a odešel bezeslov. Bolelo ho to u srdce nějakým způsobem ale co on mohl udělat? nic... byly to její vlčta ne jeho... a on chtěl jen zábavu která nikomu neuškodí. To se však šeredně mýlil.

Nejen že v tomto souboji musel ukázat královně co je v něm ale i dokonce Bell... Jinak ho nepřijme mezi sebe a vlčata už nikdy neuvidí. Právě toto bylo to místo kde málem mohl umřít jejími packami kvůli jen jedné malé hře, takže nechtěl riskovat další smrt za to, že byl takový jaký byl. Ale nemyslel to nijak zle... Prostě nepřemýšlel dopředu a to se na něm podepsalo.
No aby ji mohl odpovědět bylo pozdě protože tady už se jednalo "o život"! Čekal že se mladý záchranář z lesa ubrání a tak si s tím ani nedělal hlavu. Normálně udělal to co ho otec naučil.
Když se Sol skrčil a tím Enkidu chňapl po vzduchu, na dopadu se hned otočil na patě a chňapl po něm zase. No aspoň se o to pokusil protože se mu zatočila hlava a spíš do něho vrazil hlavou a následně bokem.
Oklepal se z toho a koukl na druhého zda je v pořádku. Samozřejmě kdyby to byl boj jako boj, nestaral by se o to ale vážně mu nechtěl ublížit.
Mrskl ocasem a lehce zuby scvalk do vzduchu aby mu naznačil že je teď řada na něho s útokem. Chtěl mu dát šanci když už.

Nevěděl jestli se cítit jako vážená osoba nebo jako idiot který to celé udělal. Samozřejmě že to druhé...
Kdyby nebyl tak blbý a neurazil by královnu, nic takového se nestalo ale chyby dělají divy a on se z toho ponaučil. Už mu stačilo klečení ale co to? Najednou se měl bít s členem smečky. Nepobouří se snad víc když budou bojovat? Myslel si že Nihilu je mírumilovný ale toto vůbec nebylo ani míru ani milovný!
I tak tady dorazil a koukl se na ostatní. Někoho znal někdo tu byl nově. Co se týkalo ostatního, chvíli se zakecal tady s Bell.
Pokývl hlavou a zazubil se. "já nic, já jen dělal svou práci..." řekl trochu sarkastickým tónem ale pak se zarazil a povzdechl si. "no dobře... Urazil jsem ji al co jsem měl dělat?! Úplně mi vypadla hlava!" zašeptal hlasitěji. V jeho hlase šly cítit výčitky.
Pak se ale ohlédl na to kdo se tady přihlásil a nad tím se mu zatočila hlava.... Vlček kterýho potkal už dávno a nechtěl mu ublížit... Zachránil mu život a ještě mu dluží. Enkidu se z toho vůbec necítil dobře a cítil se že za chvíli asi umře.
Na všechny strany prikyvoval aby dal najevo že rozumí všemu ale vlastně se mu z toho všeho zamotala hlava.

Postavil se před Sola a lehce se uklonil. "nechcem ťa zabít ani zranit ale co už... Nechť vyhraje ten lepší." boj teď viděl jako nesmyslnou věc ale co jiného měl dělat?! Narovnal se. Chvíli přemýšlel zda použít magii ale nakonec ji nechá tam kde je...
Dupne nohou, skrčí se k zemi a napne všechny svaly. Pomalu začne kolem něho kroužit a jeho dvojbarevné oči nespouští z jeho hnědého kožichu.
Tiše zavrčel a pak po něm skočil z boku aby ho svalil na zem. Také se pokusil zuby zakousnout do jeho zátylku aby to trochu znehybnil. Kdo ví co však vyjde z hnědého rytíře za divy a krásy.

nevadilo mu že si vlčata udělali z něho hřiště. Byla to nevinná vlčata která si chtěla jen hrát takže nač se zlobit ne? avšak to co stálo za nimi už bylo horší.
Ten nejen že dostane přes pysk kvůli "krádeži" vlčat, ale i za to že je naučil jedno nové slovo. No mělo to být ostřejší slovo ale naštěstí se zastavil a řekl jemnější verzi. Pokud to však použijou proti jinému vlkovi, Enkidu půjde pod kytičky i v tom pekle.
pomalu se otočil hlavou dozadu a usmál se jak největší neviňátko na světě. "Bellll... jaký to hezký den, nemyslíš?" prosím pomoc v hlavě mu zavládla panika když se na něho dívala takovým pohledem. nevěděl jestli je lepší zemřít v packách jiného vlka nebo jeho.
"ALE.. nestěžuj si moc, ni nebuď naštvaná... oni si tu hru užívali." řekl tiše na menší obhajobu.
když vlčata slezly z něho, postavil se a ani se neoklepl. díval se jen na ně trochu smutně. ani nevěděl proč je smutný, ale byl si vědom toho všeho co udělal. jaká to hanba! a on si to dokázal přiznat!

hah takže to znamenalo že byl teď zbytečný... fajn jak myslela... JAK MYSLELA. třeba se mu jednou bude hodit a bude litovat toho dne kdy ho odmítla! To má aspoň pak důvod si jít stěžovat k bráškovi že ho zase odmítla jiná samica.
nicméně... nepochopil její otázku. on a vlezlý? možná. ale aspoň byl nějaký a originální! každý nemohl být podle všech představ natož dokonalý a Enkidu byl značným příkladem toho jak by neměl vypadat jedinec když příjde za královničkou o svolení tady být ještě nějaký ten čas. a kdo ví? možná nakonec stejně skončí jinde než chtěl.
povzdechl si. "mám dokonalou magii kterou jsem trénoval ve své předešlé smečce denodenně. nedělá mi problém kdejaký boj ale teď v tom nevidím smysl se s někým prát. něco mě uvnitř zmenilo k názoru."

kdyby ho tady kamarád neštval tak by byl úplně v pohodě, ale Roihu si jako vždy o to koledoval a to byla jiná věc. Mohl říkat kolikrát chtěl že je v pohodě, ale Roihu ho pořád viděl jako toho vraha což bylo potom těžké cokoliv udělat. Nicméně Enkidu z toho všeho mohl mít leda tak jen guláš.
Ale už aspoň věděl kdo ho sejmul... nevěděl to úplně ale podezření měl. Takže ho otravovat už nechtě a otočil se na patě jak mu "mysl" řekla. švihl ocasem a šel si to s hlavou dole pryč. netřeba vykládat o tom že tato cesta nebyla zbytečná... našel pár informací které bude třeba ještě prozkoumat a kdo ví... možná mu někdo v Nihilu pomůže se s ním spojit a přesvědčit Roiha o tom, aby mu řekl co se tehdá stalo.

Ano. Opravdu se choval jako malé nevychované vlče ale to už byl on. Jako kdyby ztratil hlavu když uvidí vlčici a zvláště v jeho věku. Musel se však vzpamatovat neboť tady záleželo na jeho životě! Tady si musel vytvořit nějaký dobrý vztah ale místo toho vše kazil. Bude těžké vše napravit.
Na její slova nic nehodlal říkat, jen se mu naježily chlupy a přeběhl mráz po zádech. Proč? Protože byla celkem zastrašující. Jak vše říkala, jak ještě dramaticky do toho dala ten přízvuk! Brrr už je mu z toho až zima!
Ano ano už si tu hanbu vzal k srdci a ještě ji bude nést dost dlouho. To ještě bude někdy vyprávět svým vlčatům jak tatínek naštval monarchu.
"vypadám jo blbec, hlupák a bůh ví co ale uvnitř mám dobré srdce. Všem členům smečky můžu pomoct ať je práce jakákoliv. Jsem hodně schopný a nic mi nedělá problém. No kdo by nechtěl takového vlka? Můžu bojovat za vás ale i předávat hezké informace." což byl jen zlomek toho, jak by se odvděčil.

Byla to jen dokonalá hra která by pokračovala dál kdyby je něco nepřerušilo a to něco bylo horší než stádo naštvaných jelenu. Už už se dostýkal Faoline když v tom se zastavil a vzhledl nahoru na oblohu odkud letěla Bell.
"takže dečka... Co jsem říkal když se ukáže maminka? PRYČ! CHYTÍ VÁS!" a mě zabije... udělal plnou otočku vzad a hodil turbo do zádele. Běžel co mohl jen aby se vyhl Bell.
"BYLA TO JEN HRA! VZAL JSEM JE NA PROCHAZKU!" křičel jak jen mohl ale bylo mu to k ničemu. Už viděl celý život před sebou. Teď nemohl umřít.. ještě neměl své vzpomínky!
Bůh ví zda to i vlčata braly jako hrou a běžela s ním, on však to zalomil když zakopl o větev která tady byla. Moře asi vyplavilo.
Skulal několik kotrmelců po zemi a jen vydýchával z toho všeho. Zdálo se jakoby bu srdce mělo vypumpovat rovnou z hrude.
"kur-ňa! To byla blbost... Hodně velká blbost... Teď je po mě.. ha ha... Dobrá práce Enkidu..." zoufale pro sebe zafuněl a už jen ležel smířený s osudem.

Přikývl na její slova s potutleným úsměvem. Byl rád že ho znala ale bylo fakt blbé že on ji moc ne. Jo zahlédl ji párkrát ale měl dost věcí na práci aby se stavil na čajíček. Musel hledat bratra, vzpomínky a toho šmejda který mu je vzal! No on ho našel ale poslal ho zpět takže teď už na ten čajíček čas měl.
Zazubil se trochu nervózně a dělal jakoby nic. Věděl že tohle si pokazil tak zavrtěl hlavou a lehce se uklonil až k zemi.
"odpusťte toto chování. První mluvím než myslím." vnitřně byl úplně pryč.. jeho duše odletěla na dovolenou a on jen tady byl a nehybně skláněl.
"ještě jsem nebyl poučen pořádně o těchto věcech abych pravdu řekl." lehce se zasmál a nepostavil se dokud nebylo řečeno. Tohle byl jeho trest jak to jeho hlava sama řekla.

Konečně po nějaké době zase ťape po území jeho možná budoucí smečky. Chtěl najít svou léčitelku a nějak ji poděkovat za to všechno ale našel někoho jiného.
Nějakým způsobem mu pach říkal že se jedná o vlčinu, která to tady vede. Oh tak to se mu tady bude lépe žít! Kdyby mu vládl nějakej týpek který má ego až na stropě tak to by hned odešel ale tady? Tady měl plusy a s úsměvem na tváři chtěl udělat dojem.
Ohlédl se a hledal. No bylo celkem těžké ji najít ale podle pachu to zvládl.
"zdravím mladá dámo. Nevím zda o mě víte, ale poslední dobou jsem se léčil na vašem území, jmenuji se Enkidu." ještě nevěděl jak oslovovat proto to pojal ze své strany, avšak to se určitě naučí!
"přemýšlel jsem... Je to tady krásné a klidné... Členové se zdají přívětivý, nebylo by zde místo i pro statečného a učenlivého vlka jako su já?" lehce se zazubil a narovnal se. Nevěděl jak zde přijímání chodí a tak chtěl vědět všechny informace. Přitom vlastně lhal protože vůbec učenlivý nebyl a statečný? Hah nemyslím si...