Príspevky užívateľa

Ano ano vypadalo by to jinak ale on už měl nervičky v háji z něho takže proto tolik toho říká a možná i vyjíždí. No ale on byl sám o sobě neškodnej. On teď nějakým způsobem viděl boj jako nesmyslný a tak radši by se utrhl slovně řetězu než aby bojoval. Malý týpeček to nechtěl chápat a tak musel jednat jinak. Zamračil se a švihl ocasem. "tak jak ti to mám jako dokázat? Hm? Klidný.. to ti klidně budu ale to by ses musel uklidnit i ty frajere Joo??" povzdechl si a trochu se uvolnil.
No bylo jasné že to neukáže tak lehce ale on rovnou vytasil magii a to byl v háji hodně hluboko! On to však nevěděl. Čudoval se když mu v hlavě něco nesmyslnýho začalo hrát.
nechci domů... Musím zjistit pravdu! Ale když ono... koukl se zamyšleně dolů a on teď měl úplný guláš. Teď vedl nějakou myšlenkový boj mezi tím vším ale něco ho tlačilo v hlavě aby šel pryč. Dostal se tak daleko a teď bylo vše pryč?

Bezeslovně se zastavil a jeho srdce jako by přestalo bít. Tohle si pokazil až moc a jen tak to nezpraví... Věděl že je určitě nějaký kus jeho minulosti a teď je vše pryč. Že by milenka? NE TEĎ NA TO NEMYSLI ENKIDU! Ale bylo by to dokonalé.
Smutně se koukl dolů a uši svěsil také dolů. Nechal ji odejít a ani se neuráčil za ní jít. Opraví tenhle vztah někdy? No možná jo ale bude to těžké. V každém případě už nechtěl dostat tou věcí a co hůř! Zase po hlavě aby mu vzpomínky zase zmizely.
Lehce se koukl jak odchází. Pak si jen smutně povzdechl a vydal se taky pryč. Přece jen... Dvě katastrofy za sebou se nemůžou stát ale právě teď se staly takže teď se bude vyvarovat s někým se setkat do doby než se zase vzchopí a půjde si zase něco dělat sám.

Moc z toho chytrý nebyl. Ale měla pravdu... Kdyby neztratil paměť, určitě by se ozval a trávil by s ní čas, ale co měl dělat teď? Bylo to jedno velké neštěstí které tohle všechno zapříčinilo.
Oklepal se z hlíny a trávy kterou na něho hodila a narovnal se. "počkej.. došlo k ne-do-ro-zu-mě-ní! Já nikoho neodhodil... Teda doufám..." poslední větu řekl tišeji protože to se zamyslel pro sebe.
Avšak zarazil se nad jejími posledními slovy a to mu hned docvaklo. "my... My už jsme se někde viděli že? Řekni mi své jméno! Prosím... Musím si vzpomenout.." fakt teď ze sebe udělal blbce a tady jen ukázal že by měl sklerózu ale ne... Bohužel nebo díky bohu? Kdo ví.

Nestačil zareagovat. Bylo příliš pozdě neboť ona byla moc rychlá na něho. Než stačil mrknout, už ho něco sejmulo a bolest to byla hodně velká.
Vypískl bolestí a hned ustoupil co nejvíce dozadu. To co jí tak naštvalo? Proč po něm stáhla tuhle věc? Nic mu nelezlo do hlavy. Byl teď moc blbej aby mu to hned došlo. Nicméně měl za to že ji naštval jeho přeřek.
"počkej počkej počkej! Pusť to na zem!" s lehkým strachem se na ní díval no potom to samozřejmě pustila a zase po něm zakřičela.
Tak teď nevěděl jak reagovat. Co měl dělat? Měl ji utišit? Byly vlčice vždy tak nebezpečné? Ach tolik podobných otázek...
"já? JÁ?! Vůbec! Chovám k vlčicím největší respekt!" ucpuvl dozadu a přikrčil se dolů.
"co tě tak naštvalo? Co jsme udělal? Však jsem tě jen pozdravil a ujistil tě ne?" stáhl uši dozadu. Tohodle stvoření ho bude strašit ještě ve snu a to ještě nevěděl co jí udělal v minulosti..

Radši ustoupil když na něho zařval. Očividně byl překvapený víc než si myslel a to se ještě podíval na tu nohu že takže se Enkidu podíval také.. "ty máš..." než se stačil zamyslet tak už zase po něm řval a to se otočil zpět.
Ten skrček si nějak dovoloval na to že byl o hlavu menší... No jo... Ti menší psi vždy nejvíce stékají... "však já říkal že nechci nikomu ubližovat! Ach bože... Jsi natvrdlej?" no očividně se setkal blbec s blbcem když tady dohadují něco co ten druhý nechápe.
Povzdechl si a máchl nad tím tlapou. Moc to řešit nechtěl ale když měl tenhle možnost zdrhnout tak ho nemohl pustit! Ještě tady byla ta noha a tu si chtěl ověřit! No přece jen mu to myslelo no ne?
"NIKAM ŠMEJDE! Ty mi teď laskavě ukážeš svou nohu na kterou ses předtím ohled ano? Chci si něco ověřit..." což už bylo jasné co... Takže buď to zase bude po zlém nebo dobrém.

Byl víc v šoku než si myslel. Nejen okouzlen její krásou ale zamražen z její reakce. Žádný pozdrav? Jen na něho čuměla? Tak... Tady něco není v pořádku... Měl odejít? Ne ne ne.... Ještě to nesměl vzdát!
Nervózně se zasmál a přišel trochu blíž k říčce aby k ní byl blíž. "stalo se něco? Já chápu že možná se bojíš že nějaké strašidlo se tady jen tak objevilo na druhé straně malé řeky ale... To snad není důvodem nemluvit? Nemaaaam pravdu?" zazubil se a švihl ocasem.
Obával se že tuhle věc nevyřeší a vlčina uteče. Tak to jako ne! "jsem Enkidu, a ty, krásko?" a teď si šlápl do vosího hnízda... Ale to mu ujeli to poslední slovo! Věřte mu!

Jako kdyby se chtěl začervenat. Nevěděl proč ale byl prostě rád že to bral v klidu a ještě ho uklidnil! Ano .. měl opravdu velké srdce ale musel zavrtět hlavou a lehce se přiblížit. "to jsem říct nechtěl.. to byl překlep! Už mluvím z cesty kamaráde, víš? Jsem Enkidu a ty, můj zachránče?" rád by tohle jméno znal neboť už si ho bude pamatovat! Pokud znovu neztratí paměť a bude v háji že...
Zavrtěl ocasem a hrdě přikývl. "díky tobě jsem naprosto v pořádku! Nebyl jsem v pohodě před několika měsíci, ale tvá smečka mi pomohla nějak moc. Máš nějaké nápady jak se odvděčit?" ano ano pachy tak ty poznal! Už miloval tu smečku víc a víc!
"ano ano jsem tulák. Ale mám v plánu se někam přidat. Nevím kdy jak a proč ale možná někdy na to přijdu." lehce se zasmál a koukl na oblohu. Chvíli nad tím přemýšlel co udělat ale pak se koukl na tu tlapu zpět když ji zmínil.
"zajdu kdyžtak s tím za mou léčitelkou... Není probleeem!"

Vyšel si na hodně velkou procházku neboť už to doma nezvládal. Jeho kamarádka ho zbila kvůli malé hře s vlčaty a on tak musel na nějakou dobu pryč. Ne že by mu to vadilo... Aspoň se zamyslí nad tím co příště provede!
Ťapal hlava nehlava někam neznámo. Bylo jedno kde šel, tam kde ho nos táhl tak tam šel. Bylo jaro a do jeho kožíšku mu slunce hezky svítilo takže si ani na počasí nestěžoval. Miloval tuhle atmošku a ani by to neměnil ale co by se náhodou stalo... Však aprílové počasí? No to by tak chybělo. To by brečel jako to počasí.
Nicméně něco jiného ho ťuklo do nosu. Cítil samičí pach. OH YEA! Konečně nějaká ženská! To však netušil že je to někdo z jeho minulosti...
Hned zrychlil na kroku a koukl. No hned byl omráčen krásou.
"zdravím mladá dámo. Na procházce?" usmál se a narovnal se aby se ukázal jak je velký a silný jedinec.

Tohle bylo silně nefér! Vlčata se na něho vrhla jak vlk na kořist. Sice byla malá ale vyřařovala z nich nenávistná aura jak by to jeho mozek popsal. Už jen vidět ty bílé perličky v jejich tlamičkách bylo zastrašující. Ale vlastně ne... Neměli šanci ho dohonit ale on zpomalil aby jim dal trochu možnost. To je hodný strejda co!
Zasmál se a zpomalil když v tom ho chytlo jedno černé vlčátko. "och ne ono mě to drží" hercky ze sebe udělal chudinou když v tom se na něho vrhla všechna čtyři vlčata. Smrt v očích.
Ale fakt to bolelo! Jejich zuby byly hodně ostré (špendlíky) ale stisk pevný.
Aindunin mu předal babu takže se na ně otočil když z něho slezli. "takže... Tím pádem koho si vybereme na oběť.." dabelsky se pousmál a koukl na všechny.
"pojďte sem!" vyskočil po jednom z vlčat, konkrétně Faoline, a doufal že v tohle případě ho neuvidí Bell jinak jistá smrt.

A taky že si bude věřit! Ne že by měl nějakou víru... V nějakého Boha si věřit nebude ale v takové kraviny? Ano to už je určitě lepší... Aspoň že v Nihilu nevěřili v nějakého Boha... To by tam umřel.
Ale bude házet vinu na ostatní neboť má důkaz! A to už si nevymýšlel! Viděl to na vlastní oči a z tohodle se už Roihu nemohl vykroutit. "na místě činu se našel prst... Vlčí prst a krev z něho byla v mé puse. Takže ano, někdo za to mohl a pokud ne tak tě donutím mi to říct a dovedeš mi toho vlka tady!" nehledě na to že má ještě nějaká esa v rukávu. Bratrovy slova pořád u srdíčku.
"nechci se tady hádat... Buď ho tady přineseš nebo si pro něho dojdu a je mi jedno zda je někde na území smečky nebo ne... Nechci se prát... Chci si jen promluvit." narovnal se a odhodlaně se na něho díval.

Ale on si byl zcela jistý! On si dělal co chtěl bez ohledu na to jaké to má následky ale tak zatím žije takže to je v pořádku a netřeba více řešit.
No přemýšlel o tom jak se Bell odvděčit ale nic ho zatím nenapadlo. "no... Možná jim dám svou sílu... Trochu přemýšlím že už v Nihilu zůstanu. Líbí se mi tam a nestěžuju si s ostatními vlky. Ale změnit názor můžu ne že ne!" narovnal se a dupl packou o zem. Dokud nezjistí kde mu zmizely vzpomínky tak zůstane ještě tulákem.
Ale jeho reakce na toho vlka co mu to udělal ho zaskočila... No neměl by.. věděl jaký je jeho bratr ale i tak. Falešně se zasmál. "ha ha ha... Ne... Zatím mu nechci ubližovat..." ale kdyby náhodou tak si jeho slova vezme k srdci a udělá to.
Lehce se ušklíbl a natáhl ucho aby co nejvíce slyšel. "ale teď mě to zajímá! Šupej s tím ven!"

Bylo hezké vidět jak vlčata na něho reagovala. Snad se taky jednou dočká svých děcek a bude je vychovávat... Teď mohl jen o tom snít a krást dečka jiným.
Dostal tolik otázek že mu málem z toho prasklá hlava. Očividně ho vážně brala jako biologického strejdu ale ono ne... Bral to hrou ale mohl jim zblbnout mozečky a nakecat jim kde co. Ohlédl se na sebe a zazubil se. "ano jsme vás strýček.. nevím jak vám to rodiče nemohli říct! Sice nemám křídla jak vy, ale teče ve mě stejná krev jako u vás! To si pište!" lehce se zasmál a narovnal se.
Přikývl na Ravonnyho slova. Dokonce si vysloužil už i přezdívku! O můj bože ještě se tady rozteče dokonalostí.
"první! Pojďte sem blíž... Rychle ať to slyšíte pořádně." zamával packou a ohl se aby jim něco našeptal. "zahrajeme si hru na honěnou! Určitě ji znáte. Ale já vám ji zlepším! Budete utíkat před tím druhým aby vás nekousl! Ne že se dotknete tlapkou.. pfft nuda! Půjdete po tom druhém zuby! Ale když uvidíte maminku... Hned zdrhejte ano? Ta se určitě také zapojí až přijde a bude švanda!" zasmál se. On vlastně byl rád že neznal jejich otce. Co když to je nějaký nabušený chuligán? Ne ne ne .. ještě ho skope za to do kuličky a to on nepotřeboval.
Nicméně co se týkalo hry tak on neměl rád teď násilí, ale tohle byla štěněcí hra a co by mu malé zoubky štěňat udělaly? Nic! Ale on by se musel krotil kdyby babu dostal.
Zvedl se a jemňe, fakt co nejvíc to dokázal, kousl Aiduina do ucha. "máš ji!" a odskočil do strany aby s nimi mohl začít hrát.

Enkidu si jen tak ťapal po území neboť samozřejmě nemocniční procházka + jaro bylo zde tak jak víc tohle oslavit než velkou procházkou? Samozřejmě!
Než vyšel z nějaké random nory kde normálně spal a zašel si pro léky na svou hlavu, narazil na vlčátka která si hrála kolem. No toto... TAK MALÉ vlčata A SAMA?! Tady?! Teď?! Kde rodiče?! Lehce se zděsil nad situací ale zatřepal hlavou a zjišťoval další informace. Pach mu řekl že jsou Bellaniny a to ho zarazilo víc než dost. ANI MU TO NEŘEKLA! fajn klid klid...
Zahraje si ani chůvu a řekl si že by je tady úplně neměl nechávat samotné takže pronesl pár slov a vlčata jako malé kachničky musely jít za ním.
Došel s nimi na krásnou procházku až sem což si neztěžoval, bylo to tady sakra krásné.
"taaaakže, dečka! Kdo si chce zahrát se strýčkem Enkidem hru?" otočil se na ně s lehkým úšklebkem a švihl ocasem.
"nemusíte se bát... Zahrajeme si a pak se vrátíme k mamince ano?" přepočítal si je v hlavě a sedl si na místo. Doufal že mu budou rozumět a budou hodní, by ho trefil šlak asi kdyby ne.

už mu nechtěl věřit ani slovo, ale něco ho přimělo mu dát šanci. Vyslechl si ho a pak koukal po své tlapě. Takže se mu to nezdálo... vážně se něco stalo, ale... kde to zmizelo? co se tady u všech vlků děje?!
pak se však ohlédl na kořen a pak očkem sjel na něho. "ou..." Po chvíli trapného ticha zavrtěl hlavou a zazubil se. "tak to potom pardooon... nechtěl jsem tě urazit." zvedl se a přišel blíž.
Chvíli zůstal v šoku když se dozvěděl že mu to vlastně on ošetřil. nevěděl jak, ale už teď věděl že je hodně šikovný! prohlédl si ho od pacek po hlavu a přemýšlel. "pokud je to pravda.. tak to pak děkuji, nečekal jsem že se něco takového stane a bude mě muset zachraňovat takový mal..." zasekne se. přece nesměl urazit svého zachránce! "hodný... jo... vlk." usmál se a zavrtěl lehce ocasem.

Málem ho trefil šlak když zjistil po kom to má. SAMICE A TAKA SPROSTA?! Se mu normálně nechtělo věřit. To si musel vymyslet! "nevěřím ti skrčku!" dramaticky odvrátil hlavu pryč a pyšně jí dal nahoru.
Když však zjistil že něco ví, hned ji vrátil zpět a přiblížil se blíž, aby slyšel všechno možný. "chci vědět co se stalo.... chci vědět proč si vzal mou paměť. je to rozumné ne?" cukl nevrle uchem a přiblížil se k němu hlavou.
"pokud ho znáš, tak musím znát vše! a v rámci možnosti mu to oplatit." pokrčil rameny ale vlastně si dělal srandu... stala se z něho taková poloviční princeznička od ztráty paměti takže by mu asi jednu nevlepil. Pokud by ho tedy nevyprovokoval až až že... to by potom byla jiná věc.