Príspevky užívateľa

zavrtěl hlavou a zazubil se. Dřevo by mu nechutnalo a tak ho mohl ujistit že dřevo nelovil. Ale ani Gill by mu nechutnal takže radši lov nechá lovem a může pokračovat dál ve svém zkoumání a detektivování. Jelikož při marodění mu musel někdo jídlo nést, tak se trochu rozmazlil a radši by ani packou nehýbl aby si nalovil sám.
Skoro jako kdyby ho teď neslyšel. máchl nad tím packou. "aaale... nejsem taková křehotinka abych nevydržel malou bolístku." i když vlastně byl křehký až až ale to nikdo nemusel vědět. "Ale mohu tě ujistit že v Nihilu naberu tolik síly že se o mě už bát nemusíš brácha. Co se týče vzpomínek tak toho šmejda co mi je vzal najdu a hezky si to s ním vyřídím aby mi je vrátil!" což teď myslel ze srandy... určitě by teď nikoho nesejmul.
Nastraží uši. "spolubydla? KDO KDO?!" hned se k němu přiblížíl a dal vážnou tvář. z tohodle nevěští nic dobrého!

zasmál se jeho slovům protože proč ne, už dlouho se jako bratr bratru nezasmál a že on si pamatuje toho hodně kde se na svých cestách s ním zasmál, až skoro vysmál. švihl ocasem a lehce do něho strčil čumákem. "nic, ale ještě očividně nejsem v pohodě abych při lovu se trefil na svou kořist." takže vrátit se do nihilu, vrátit svých šest švestek na místo kde to bylo a dál marodit znělo jako dobrý plán.
nicméně... dupl packou a narovnal se pořádně. "já jsem úplně v pořádku, má jizva mi dovoluje se v pohodě hýbat, aale.. mám pocit že vzpomínky se nevrací. trochu mě to tíží, ale co už." pokrčil rameny.
"co ty? jak se ti vede v této chvíli zimní? máš ještě kde přespat nebo si tě můžu zatáhnout do pelechu?" zazubil se hravě až se trochu uchechtl.

chvíli tak seděl na místě a pozoroval, NEŽ se něco ozvalo z dálky. stopy praskající ve sněhu něco značilo. něco živýho! hned se otočil hlavou a nemohl si odpustit přemýšlivý pohled. něco mu totiž říkalo že to zná, ale vlastně neměl šajna kdo je tenhle jedinec.
cukl uchem a postavil se aby zjistil jak na tom výškově jsou, no podle toho jaký byl skrček tak mu do hlavy nelezlo že zrovna on mohl být viníkem takže si řekl že to určitě on nemůže být a může pokračovat v hledání.
"hej hej hej... takové chování tě snad rodiče nenaučili." cukl uchem a popošel trochu dozadu. malej si bude dovolovat co...
"hledám nějakého vlka který by mi mohl pomoct s osvěžení paměti. před nějakou dobou jsem ztratil pamět kvůli vlkovi z této smečky, nevíš nááááhodou o tom? chmmm??" přiblížil k němu hlavu.

Enkidu si udělal až moc velký výlet. Budeme dělat že mu někdo řekl kde je jeho únosce vzpomínek. No sice zima byla taková jaká byla ale co už. On pod kožichem cítil takové lehké pohlazení.
Nicméně i detektiv někdy potřebuje čas na to všechno zpracovat a on už měl dost času zpracovat všechny možné informace aby se konečně odhodlal zde jít. Zbalil si svých šest švestek, udělal pápá Nihilu na chvíli a šel zde. Orientoval se podle pachu a konečně je tady. U hranic přízračných.
Oddechl si a sedl na místo. Snažil se díval kolem sebe aby našel nějaký život ale zatím nic. Nevěděl jestli jít za hranice někomu vyprášit kožich nebo ne, ale zatím byl v klidu a přemýšlel jak to někomu vysvětlit. Sám doufal že bude mít jedinec nějakou magii která mu vzala ty vzpomínky a náhodou by mu je vrátil, což chlapeček ještě nevěděl co za jedince to bohužel bude.

Enkidu neslyšel žádné hlasy kolem sebe. nic. Avšak v jeho černotě, před očima se objevil takový krásný motýlek. V duchu ho pozoroval jako vlče, když poprvé uvidí něco zajímavého. Motýlka následuje, až úplně zmizí. Je z toho úplně n větvi a nechápe jak najednou může takhle v černotě zmizet. Najednou ale uslyší za zády někoho hlas. otočí se za tím a než okem spatří obrys vlka, otevře oči v realitě a je zase zpět.
Hned si lehne na břicho a koukne vedle sebe. "kde co jak?!" vyjekne a zastaví se u toho když vidí neznámého vlka. "proč... TY!" Pamatuje si že měl packu celou od krve, takže si vsugeroval že mu to udělal on. hned se zvedne na tlapy a odcouvá dozadu. "ty jsi na mě zaútočil! Kousl si mě do...!" ohlédne se na svou tlapu ale je zcela bez poškození, teď má úplně nad hlavou kolečko načítání... Koukne na něho. "co se tady děje..?" nahodí zmatenou tvář.

Konečně si věřil až dost, aby mohl ukázat své lovecké umění. Marodil už dlouho takže si musel jít pro potravu konečně sám. Nihilské jídlo bylo pro něho fajnové, ale stejně se říká že co si uvaříš sám je nejlepší.
Vydal se proto do lesa, sice cesta byla dlouhá, ale snad se to vyplatí. Neměl nic u sebe, jen ostré zubiska a naději v tom že něco uloví. Kde nikde tu nikde nic nenašel když se prvně podíval, ale to nevadí! vydal se hlouběji do lesa A HA MAM TE! viděl takového krásného kulatého zajíce, který by byl až moc dokonalý na papání.
Skrčil se dolů k zemi a chladnými oči pozoroval všechny pohyby. naštěstí se zatím zajíc umýval tak měl šanci. natáhl krok a už se hnal za zajícem, ale kořist si toho naštěstí všimla takže utíkal co to mohl aby nebyl večeří.
Enkidu si nedával pozor a tak se smetl přední packou o tvrdou zmrzlou větev, která mu udělala až nehezky velkou ránu. No jo... se napíchl na to tak co čekat. On si toho však nevšiml a jen za ním šla krvavá cestička.
Nakonec nechal zajíce běžet protože se mu zatočila hlava a nechtěl více riskovat. Něco bylo ale špatně... Otočil se na svou nohu, která ho jemně štípala, a už ležel na zemi v omdlení.... krev mu očividně neudělala dobře, a kvůli domu se mu udělalo mdlo.

s lehkým kniknutím si konečně lehl na břicho a koukl kolem sebe. Avšak vyrušil ho podivný hlas, jenž se ozýval za jeho zády. Hned zvedl pořádně uši a koukl kolem. snad mě neviděl spadnout jak největší troska.
zazubil se a pokusil se zvednout. "jo jsem v pohodě... štěně?" trochu se nad tím zarazil. nakonec mu podjela o led noha a on zase skončil na držce na zemi. "jjaaaaash že já komu co udělal." řekl si pro sebe a zkusil se aspoň takhle v lehu otočit na něho.
"co tady děláš na opuštěném místě, nemáš být s rodiči? hmmm???" On rád se tak vyptával aby ze sebe udělal pak moudrého. Našpicoval ušiska a poslouchal.

pousmál se když ho do čenichu praštil pach jeho brášky.. tedy.. o pár dní staršího bráchy, ale to bylo teď jedno. To co mu zůstalo v paměti byla menší nadřazenost a on měl nutkání si z něho dělat ještě toho malého sourozence. Nebo tak nějak to aspoň v hlavě měl.
Skrčil se k zemi a pomalu našlapoval tiše na tlapky i když sníh pod ním mu to neumožnil lehce. Když byl už dostatečně blízko - cca 3 metry od něho - vyskočil a skočil mu přímo do cesty i když si neuvědomil že to přímo napálil do stromu, který byl hned vedle Gila, takže se hezky praštil do držky. Knikl a ucouvl dozadu. "čaaaau brácha." přelej si tlapou po čenichu a s menší bolestí hlavy se na něho koukl.
"nečekal jsem že tady budeš... jo..." lehce se zazubil.

Bylo to ještě před zimou když chlapeček ztratil paměť na celý Norest. Možná se zdálo že i trochu zhloupěl ale kdo ví. Protože se vydal na místo činu kde vše pokryl sníh. Hlavička chytrá co? Taky si myslím....
Už moc nemarodil a tak se vydal na nějakou tu větší procházku. Přece jen nějaký ten snížek ho nezastaví a kdyby ano, tak lehne a marodí až do léta.. to on si myslel.
Poněkud se i divil že na místo činu trefil po takové době. Když dorazil na místo, povzdechl si a začal čenichem hledat jakékoliv stopy mimo. Vrtal i čumákem do sněhu aby se dostal na pachy pod sněhem, ale zastavila ho menší migréna. Takže si sedl na místo a čuměl do blba. Kdo ví jestli tam něco viděl a pravdou je... Že jo! Viděl se mihnout za stromem nějaký kožich takže se narovnal a čuměl dál zda neměl náhodou halušky.

cukne uchem a usměje se jak největší andílek. vážně si s tím neláme hlavu, přece jen proč by? zatím se jen uzdravuje a pak bude hledat odpovědi na své otázky.
"jo taak... všichni Nihiláci jsou stejní se mi zdá. takové světlé barvičky máte a vypadáte sympaticky." přemýšlivě se tak na něho zadíval. Teda neházel všechny do jednoho pytle, ale vážně mu to tak připadalo. co viděl tak očkem za vlky si tohle nemůže odpustit.
přikývl hrdě. "samozřejmost kamaráde! Vypadá to se mnou dobře, ale obávám se že se mi pak z nihilu nebude chtít jít hledat odpovědi na své otázky. máte to tady moc hezké i když je to tady zasněžené." koukl tak kolem sebe a ještě se kochal okolím které neměl úplně prozkoumané.

natočil trochu hlavu na bok. "vážně si myslíš? mě se zdá stejná." nijak zimu nepociťoval protože měl moc hrubý kožich na tohle.
přikývne. "já ji věřím. kdybych ji nevěřil tak tady nejsem. přece jen vlčicím se nedá odolat a tak je dobré jim prokázat pak laskavost." což by už měl pomalu vymýšlet plán jak se ji odvděčit.
pokrčí rameny jakmile se zeptá a chvíli poslouchá jeho slova. měl pravdu. "a jo vlastně.... no víš.. někdo se může chovat první dobře a pak ti dá kudlu do zad. ne že bych Nihilu nevěřil, ale nevím jak to úplně u vás chodí." pousměje se.
"zvažuji ale že tady zůstanu budu vám pomáhat." což je velká pravděpodobnost že to udělá, neboť nevidí tady žádné protiklady zatím.

"jo taak, chápu. Kořisti asi teď moc není co?" no už jen podle té zimy mohl trefit že fakt toho moc nebude. Ale teď lovit nemůže takže to radši nechal odborníkovi.
Usmál se jeho slovům jak měsíček nad hnojem. No a tak teď mohli jít společně krásně na území. Jaká to čest.
zazubil se na jeho jméno a další věci. "Bellana mi sice ještě nic neříkala o mém stavu, AAALE myslím si že budu za chvíli v pohodě." No to si chlapeček mohl myslet, ale pravda to nebyla, právě naopak.. byl na tom velký špatný.
"když už jsem na území nějaké smečky... řekneš mi o ni víc? mě totiž nikdo nic neřek a já pak nevím jestli se mám bát nebo ne." pokrčil rameny, sice šlo vidět že to nijak neřeší, ale vevnitř si s tím vážně lámal hlavu.

No sice se trochu lekl když se vlkova hlava na něho otočila, jako kdyby mu jeho oči promlouvaly přímo do duše. Ale jinak to bral v klidu a nebál se. On takový nebyl. Usmál se a zavrtěl ocasem když vlk také pozdravil.
A jo byl z Nihilu a Pokud se vracel domů tak je to v pořádku aspoň nepůjde sám. Navíc tohodle jedince ještě neviděl na svých nemocenských vycházkách takže se museli nějak minout, nebo je nový člen? no to nevěděl, ale mohl zjistit.
"to je dobře. jdete zpět na území? mohu se přidat?" zasmál se trochu a postavil se vedle jeho boku. "Já jsem Enkidu, Bellana mě našla v nějakým lese a teď léčí mé zranění. Kdyby náhodou..." zazubil se a pro případ ho ujistil není nijak škodný.

cukl uchem a nahodil nechápavý výraz. Vlka viděl, ale.. byl úplně jiný. Vlastně ani nevěděl zda je to vlk. mělo to divnou hlavu a křídla? Křídla... počkat... to byly křídla? vypadalo to jako křídla od nějakého brouka.
v jeho mysli se našlo tolik otázek ale ani jedna odpověď. Zavládla proto zvědavost. Pokud je Nihilák tak by asi neměl na něho zaútočit, popřípadě má svou magii která ho zachrání.
Přišel skrčeně blíž k tomu něčemu a díval se na to. "zdravím, eh...Neruším?" naklonil hlavu na stranu a moc nechápal. díval se pořád do země a moc nereagoval. Je to vážně živá bytost? "Vy jste z Nihilu že? Nebo se pletu?" a zase se radši ujistil. ale měl pořád na tváři trochu nechápavý pohled.

ano.. chudáček malý že. Až by z toho někomu ukápla slzička. No to vlastně ne ale on si rád hrál na chuděrku. Nic víc k tomu ale neřekl, na co? bylo jasné co dělat - nic.
"och děkuji, ale rád si budu stát za tím co mě změnilo. chci vědět co jsem tady prováděl mezitím, protože si pamatuji že než jsme tady přišel tak jsem se choval úplně jinak. Možná poděkovat tomu jedinci co mě udeřil nebo své nešikovnosti. Mám plno otázek a tak je chci najít a získat odpověď." no bylo to víc zamotané než se zdálo, ale co už s tím. Prostě mu nevysvětlíte že má dělat něco lepšího.. ne! on si jedná za svým.
No ale byl překvapen tím co řekl. "pokud se podceňuješ a říkáš že nemáš co ztratit tak to jsi asi neviděla to co máš. Pokud by si to viděla tak si toho vážíš a nestěžuješ si, ale já ti to nevyčítám. to jsou tvé věci 'babčo'." zazubil se škádlivě. No jo to si nesměl odpustit.
"či já vím." pokrčil rameny. "možná ještě ani nevím co ten Nihil je ve skutečnosti zač. je třeba to asi prozkoumat víc a pak se uvidím."