Príspevky užívateľa

tak on byl takový ten fakan který zkouší všechny nervy které ostatní měli, ale teď mohl uklidnit že takový nebyl. Přece jen už není v pubertě jaké býval nebo něco takového... no jo, staroch je.
pokýval hlavou. "a jaké..." ale to už je minulost takže to hodil za hlavu avšak ho to tížilo dodnes někde vzadu v hlavě. Mohl by se vyzpovídat od jeho narození po odchodu z té smečky ale to tady nechtěl být až někdy do druhého dne. povzdechl si však nad tím. "netřeba řešit, krasavice. tyhle vztahy jsou už minulost." zazubil se nad tím a pokračoval v cestě dál.
zamyslel se ale nad jejími slovy. Něco možná na tom bylo a to nerad přiznával. "určitě, ale hádám že ten tvůj Norest je velký takže můžou být kdekoliv a já nevím kde. Pokud byli i někteří ze smečky tak si nepamatuji z které." pokrčil nad tím rameny a koukl očkem na ní.
"pokud se ale stane že narazím na někoho, kdo bude na mě ze začátku zlý tak budu dbát na tvá slova a zkusím si to zlepšit." a to on mohl přísahat. Pokud netrpí sklerózou a nezapomene tak je v pohodě s tím.
ale stáhl uši dozadu když na něho najednou vytáhla taková slova. "tak to tě mohu utišit že ani za boha bohů bych neukázal zuby na nikoho z nihilu." I když by možná toho byl schopný, ale pokud se zdálo že nihil je tak hodný jako ona tak neviděl důvod.

Tlapy ho zavedly až na samotný konec země. Teda aspoň něco takového. Měla tady být voda, ale vlastně se to vyměnilo za led a ten pokračoval dál. Docela ho to překvapilo, ale jinak to moc neřešil.
To co ho nejvíce překvapilo byla nějaká divná hrouda pod sněhem. Přišel za tím a přičichl k tomu. Pod sněhem se ukrývala nějaká pozůstalost po lidech. On neměl ohledně tohodle nějaké zkušenosti, moc to řešit nechtěl ale co když tady najde něco hezkého co by mohl dát své léčitelce za to že ho ošetřila.. takové díky.
Vlezl dovnitř a zalezl někam dovnitř. Vše prozkoumával až se dostal nějakým způsobem nahoru na tu loď. No hezký to výhled byl ale to mu to překazil led pod ním. Na ledě mu klouzal noha a on se skutálel až přímo na zem mimo loď protože byla křivá a tak mu to sklouzlo až tak moc.
Chvíli ležel na zemi jak troska a díval se na loď. "dobře osud mi nepřeje." povzdechl si a pokusil se aspoň lehnout na břicho.

Už se zotavoval celkem rychle. Sice ještě nezjistil pravdu jeho ztracené paměti, ale mohl se aspoň poohlédnout a najít nějaké užitečné stopy.
Tlapy ho zavedly na zasněženou pláň kde nic tu nic nebylo. Zavrtěl nad tím hlavou a šel se radši projít na okraj téhle pláně jen ať pak nihilští lékaři nestresovali že dějin zdejchl pacient.
Ťepkal už zpět k horám ale zastavil se když najednou zavětřil pach nějakého živého tvora. Narovnal se co nejvíc to šlo a koukal po planině.
Málem si nevšiml ale praskání sněhu tady něco upozornilo. I pach byl trochu známý ohledem na původ. Nihil... Dobře aspoň nepůjde sám zpět na území. Jaké to štěstí.

No samozřejmě! to by si pak vyprošoval DNA testy všech lékařů a pak by se divil co s tímhle chlápkem celý život dělal.
No a s tím útočníkem by se také rád viděl, možná ho časem najdou společně. "až se můj stav zlepší tak ho klidně půjdu hledat a zjistím co se stalo." a za tím si stál.
zavrtěl hlavou. "žádného Malach-něco jsem zatím tam nepotkal." ale hodil to za hlavu, možná ho potká a uvidí koho to sakra jeho bratřík potkal. možná to bude chábr protože nepochyboval o výběru tohodle pána.
"tak dobře no." byl sice trochu smutný z toho ale jinak to chápal. nechal ho tedy dělat si co chce.
"dobraaa, počkám na tebe v Nihilu!" zazubil se a rozešel se svou cestou. když se však ještě ozval, zastavil se a ohlédl se na něho. no na co myslel to nevěděl, ale takový sebevrah ještě nebyl. zasmál se tomu a zamával ocasem. "neboj brácha!" pokývl radostně hlavou a už upaloval za bellanou s dobrou zprávou.

no trochu se nad tím zamyslel ale jednoduše sklonil hlavu a ukázal svou krásnou jizvu pod uchem na čele. "nevím co se stalo ale jakmile se mi tohle objevilo na hlavě a probral jsme se, zapomněl jsem na všechno co jsem doposud měl z tohodle prostředí zvané Norest? nevím jak to jmenovala má doktorka." ale on si s tím nelámal hlavu. sice měl úkol najít toho kdo mu to udělal ale co už. času moc nebylo. "teď jen čistím svou hlavu a v rámci možností se snažím najít své vzpomínky." Pokrčil rameny a narovnal se.
"tak podle toho co slyším se nebojíš ničeho." trochu se zasmál nad tím a usmál se jak měsíček nad hnojem.
No ovšem ho tohle trochu přinutilo se začervenat. "aaaale... možná zdání klame." zasmál se. On sice si pamatuje že byl dříve špatnej, ale teď? No to nevěděl jak by reagoval kdyby viděl svou holku s někým jiným.
"mám bráchu, ale ten nevím kam teď šel... každopádně se teď léčím v Nihilu, ale nejsem v té smečce." zavrtěl nad tím hlavou.

hned se ohlédl za zvuky něčeho a uviděl v dáli zrzka. další Nihilák? hm, možná.
ale o čem to mluvil jaký ples zase? on na něčem takovém byl? trochu falešně se zasmál nad tím. "jo také zdravím, ale... musím říct že jsem ztratil paměť a vůbec nevím kdo jsi... ani nevím že nějaký ples jsem absolvoval jak říkáš." trochu si nad tím lámal hlavu, ale co už.
"já jsem Enkidu." usmál se už konečně normálně. "ty jsi z Nihilu že? nebo taky tady marodíš a starají se o tebe léčitele?" to by byla blbost sice... pach měl úplně jiný, ale musel se trochu ujistit ne?

zavrtěl hlavou. no rád by možná umrzl, ale to by ho asi pak brácha a jeho léčitelka zabili, takže nic nezkoušel. "ne neee... sníh hezky chladí a na moje zranění a já nevím co ještě mám je to úplně dobré." zasmál se nad tím. možná to ylo dobré ale pak asi bude zase nemocnej a Nihil bude radostí bez sebe že tam budou mít větří trosku než je teď.
jo tak tulák... jo to chápal. se nad tím zamyslel že ho pak trochu ztuhnul nad tím co řekla. ne.. samozřejmě že ne, ale i tak. chtělo by to vždy v zimě se trochu bránit a schovat se, než trpět zimou celý den pak." a to mohl přísahat že by to bylo lepší. ale to zas říká ten pravej co tady leží ve sněhu jak umrznutej že.
no ale to by nějakou tu děvčicu měl mít. "proč? nikoho nemám... koho bych měl chránit?" i když by on tak rád někoho by měl. asi tady bude za chvíli fňkat jak je chudinka sám samotinkej.

když odpověděla, zavrtěl radostně ocasem a možná se zdálo jakoby se trochu začervenal. no jo... samice že. To mu jediné zůstalo po ztrátě paměti.
Sedl si trochu blíž a koukl na ní s lehkým úsměvem a poslouchal co říká. no musel se trochu zamyslet nad tím, ale nakonec z něho něco vyšlo. "ztratil jsem paměť jen od toho když jsem tady přišel. Nebo takhle.. přišel jsme zde s bratrem, rozdělili jsme se a dál si nepamatuji co jsem dělal. podle všeho vím že to je dost vzpomínek co si nepamatuji, ale co už." povzdechl si a pokrčil rameny.
"Nihilská léčitelka mě našla ve hvozde nějakém pod smečkou známé.. Ignis? nevím kdo to jsou za týpky, ale neřeším... Takže útočník musí být někde odtamtud, ale i tak nevím co zrovna dělám tady." no to nevěděl sice, ale i tak se zdálo že prohledání všeho možného bude dobré takže proto asi je tady?

zasmál se nad tím a trochu se o něho na boku otřel když kolem něho šel se postavit po boku. "to je můj brácha. Já to věděl!" byl hrdý na to jak ho rodiče udělali tak aby na něho byl hodný. ale nestěžoval si.
"no vzhledem k tomu že se mě napoprvé ptala na jméno tak mě neznala nemůže vědět co jsem dělal." pokrčí rameny a zavrtí hlavou. "Ale nevím zda ji znáš.. je to Bellana.." jako mohl se za tu dobu potkat s kde kým tak ať si udělá svůj obrázek sám.
"ne ne ne... budeš hezky u mě a pohlídám tě že mi venku nezmrzneš." říkal ten pravej co je kost a kůže že... ale co už. zasmál se nad tím a vykročil do prostoru. "pokud chceš jít teď se mnou tak můžeš. Já už ale pujdu. Jinak na mě bude naštvaná jak si tak myslím." povzdechl si a vzpomněl si na to co mu kdysi řekla ve hvozdě... nechtěl riskovat.

Chvíli mu trvalo se rozejít v pohodě, aby se mu nemotala hlava až až. Přece jen to nebylo zas tak dávno co ho někdo sejmul. "tak uvidíme, už jednou jsem byl v jedné smečce tak mi to nedělá problém spolupracovat." nechtěl teď dělat žádné problémy, hlavní bylo najít bráchu, přivést ho k Nihilu a zjistit co bude dál. No.. možná se i uzdravit a zjistit co předtím dělal, ale co už. Možná tu duši zlou najde a dozví se proč di dovolil ho sejmout. ale to nechal a čase.
pak se vydali na tu svou výpravu do Nihilu a jemu to celkem i trvalo. sice měl dlouhé nohy a je natáhne krok a už letí, ale ne... jemu to trvalo protože ano... marod je tak nedělá prudké pohyby.
v tom tichu se však rozhodla Bell mu něco říct a on musel odpovědět. "no... podle toho všeho co si pamatuji pocházím já a můj brácha ze smečky daleko dalotinko odtud asii... Smečku řídili naši rodiče a tak mi nechybí nic okolo boje... otec mě učil bojovat už od narození, ale já se ho štítil, neměl jsem ho rád. Pak jsem se rozhodl s bratrem jít někam pryč a když jsme dorazili do hor, rozdělili jsme se a já si od té doby nepamatuji nic." jeho minulost je tak smutná že? ne... on si s tím nelámal hlavu, na co? By se nevyplatilo.
"Ale mám pocit že jsem teď jiný.. že věci vnímám jinak. Dříve jsem byl.. no že jsem chtěl všechny zabít, ale teď když si to tak řeknu tak to vnímám jako zbytečnost a mám chuť spíš věci rovnat jinak. Nevím jak mě budou teď vnímat ostatní.. není to tak že bych se bál to vůůůbec ale i tak." pokrčil nad tím rameny. bylo to víc zamotané než si myslel.

Ukázalo se že zde přišla už starší vlčice která si asi myslela že tady umírá. No možná vnitřně ale takhle na oko ne. On byl ještě mladý a silný hoch s hodně huňatou srstí ho přece jen taková zima neomrzí. Že ne?
Koukl na ní a zavrtěl hlavou. "jo žiju. Jen menší odpočinek... Chápeme se... Heh." zazubil se a postavil se jak největší troska všech trosek.
"neměly by přes zimu se vlčice víc držet v úkrytu? Přece jen se zdá že zima bude hodně studená. Máte nějaký ukrýt?" on se takhle starat mohl celou dobu ale kdo ví jak dlouho mu to vydrží.

No teď úplně nevěděl zda to brát jako špatný nebo blbý znamení. Cukl uchem a jemně se falešně zasmál. "hah jo... Takže mám jít?" takhle na samice měl hezký respekt a chtěl pro ně co nejlepší a tak radši nerušil. Zkáza jeho kdyby naštval samici, a ještě tak hezkou... Teda co.
Poohlédl se kolem a přemýšlel trochu. "úplně nevím... Možná hledám pachatele s kterým jsem se před nedávnou dobou porval. Ztratil jsme kvůli něho paměť a chci vědět co se doopravdy stalo." no nevěděl úplně zda ho tady najít ale budiž... Každý kout prohledat je dobrý.

Byl moc moc rád, ale.. ty další slova říkat úplně nemusel. "eh... Díky brácha ale... Nikoho mstít nemusíš... Rád bych zjistil co se stalo a sám osobně bych si s pachatelem promluvil. Zda nevadí?" falešně se k tomu usmál a trochu zasmál. Jo on nepotřeboval něco teď řešit násilím. Možná to bylo tím že ho něco uvnitř zasáhlo na citlivé místa která vyšla napovrch. Ale kdo ví.
Rád by ho obejmul ale na to je asi ještě čas. "V Nihilu je moje léčitelka, myslím že by s tebou chtěla mluvit a pak by se uvidělo co a jak. Přes zimu můžeš zůstat u mě v noře a odpočívat. A možná potom společně najít toho pachatele." nebo možná ho hlídat aby neudělal nějaký přeslap... To bylo hodně pravděpodobné že by se stalo.

O tom vůbec nepochyboval. I když se mohl tvářit jak úplný blbec ale hele... Nemyslel to tak. To že se teď usmíval jak měsíček nad hnojem neznamená že by si to myslel, právě naopak! Což by mohla být u něho vzácnost. No každopádně zavrtěl hlavou a odpověděl. "ani v nejhorším bych si nemyslel že jsi blbej."
To bylo jasný jako facka jinak by tady nebyl ne? Možná najde nějaký cíl co ho zavede na místo kde zůstane a Norestu neopustí. Jinak si nedokázal představit co by dělal mimo Norest.
Zavrtěl hlavou hned. "neee.. já šel hledat bratra aby mi pomohl a když jsem ho našel tak jdu ke své léčitelce protože jsem si před nedávnou dobou udělal nehezké bebi." sklonil hlavu aby mu ukázal svou krásnou jizvičku neboli propustku na to aby se o něho každý staral. To byla jediná výhoda toho všeho.

dlouho nebyl za hranicemi Nihilu, jeho zranění nebylo ještě v pořádku a stejně ani nevěděl co za hranicemi dělat. musel být pořád zalezlý a odpočívat. tentokrát ale vyšel na nějakou delší procházku. něco totiž ho zavedlo za hory, kopce.. to je jedno.. Nihilu.
měl tady klídek, nic kolem něho nebylo. jen on a klid. tvářil se jako kdyby mu to vůbec nevadilo ale vnitřně ano. proč? to sám nevěděl.
lehl si na zem a hlavu si položil do sněhu. studená zem mu krásně chladila bolesti jak na hlavě tak i na celém těle. skoro jakoby usínal při tomhle krásném pocitu, najedou ale uslyšel praskání sněhu a on zvedl hlavu, aby se podíval, kdo zde je. zda nějaká zvěř nebo další vlk.