Tato vlčice je vskutku zvláštní případ. Na první pohled se zdá být plná sebevědomí a kousavých poznámek. Vyhlíží, že si nedělá starosti s ničím, co si o ní ostatní myslí a důvěřuje jen vlastním schopnostem a instinktům, ale pod touhle tlustou skořápkou se skrývá křehké a citlivé stvoření.
Někde hluboko v duši si pořád nese pocit viny kvůli tomu, co se stalo s její partnerkou. Díky tomu se také příliš nevrhá do blízkých přátelství či jiných intenzivních vztahů. Občas má navíc problém s chápáním některých společenských norem, protože byla oddělena od matky, než jí stihla tyto znalosti předat. Potřebuje čas.
Život v divočině mezi svými je pro ni obecně pořád tak trochu novinka. Kromě socializace bojuje například ještě s lovem, ale přežívá. Její největší překážkou v této oblasti je hlavně nízké sebevědomí a tendence se při prvním selhání přestat snažit.
Plnou důvěru v sebe sama měla naposledy ještě před experimentem, který se tak výrazně podepsal na jejím vzhledu i povaze. Dnes o své kompetenci musí jedním dechem přesvědčovat ostatní vlky i sebe. V prvním případě bývá kolikrát i úspěšná, ale její mysl uvěří jen málokdy.
Ačkoliv to nikdy dobrovolně nedává najevo, touží se svému okolí zavděčit. Jakoukoliv kritiku, od té nejlépe míněné rady až po nejbolestivější urážku, si bere k srdci a okamžitě zaujímá silně defenzivní postoj. Naproti tomu uznání ostatních vlků je pro ni hnací silou a je ochotná zajít daleko, aby ho získala, ačkoliv to navenek jen zřídkakdy dává najevo.

Svůj život započala pod světly zářivek chladné, odporně bílé vědecké laboratoře, tehdy známá jen jako #16. Neměla mnoho příležitostí si vyvinout vztah s matkou a sourozenci, protože od nich byla oddělena, jakmile dokázala přijímat pevnou potravu. Od té doby byla předmětem mnoha vědeckých experimentů, primárně s cílem zjistit vliv několika uměle vytvořených chemických látek na vlčí tělo.
Když se u ní ovšem objevila schopnost teleportace, všechno se změnilo. Byla přesunuta do specializovaného křídla laboratoře, aby mohla její magie být hlouběji prozkoumána. Nikdy se neprokázalo, jestli byla výsledkem experimentů, nebo ji měla už od narození. Ovšem Erora nebyla jediné vlče s nadpřirozenými schopnostmi, na kterou se vědci zaměřili. Ve specializovaném oddělení sdílela kotec i výběh s jedovatě zelenou vlčicí #19, jejíž krev dokázala zabít kohokoliv, kdo ji pozřel a jejíž sliny dokázaly zabít kohokoliv, komu se dostaly do oběhu. Byly zhruba stejného věku, obě odtržené od všeho, co znaly, kvůli svým neobvyklým schopnostem, a tak brzy našly společnou řeč. Zelená začala své nové spolubydlící říkat Erora, kvůli „erorům“, které se občas odehrály, když se vlčice teleportovala a od kterých jí vždy zelená musela odpomoci. Erora naproti tomu své nové kamarádce dala přezdívku Jeduška, také inspirovanou jejími schopnostmi.
S věkem jejich přátelství vzkvétalo, i přes všechny bolesti a nemoci, které musely kvůli nekončícím pokusům a zkoumání přetrpět a po několika letech se nakonec staly partnerkami. Zaměstnanci vědecké laboratoře v jejich vztahu viděli především příležitost. Chtěli využít magických vlčic a získat vlka, který bude disponovat jak jedem ve slinách a krvi, tak teleportací. Jelikož však museli pracovat se dvěma samicemi, bylo nemožné, aby měly štěňata, a tak se vědci obrátili ke zvrácenější variantě.
Po dlouhém promýšlení a testování se rozhodli provést fúzi a obě vlčice tak spojit do jednoho jedince, který bude silnější než kdy dřív. Jejich plán se ovšem nevyvedl úplně podle představ. Vzniklá bytost si ponechala Erořinu magii i vědomí… ale po Jedušce zůstalo jen několik částí těla, nad kterými nová Erora z většiny neměla kontrolu. A vědomí její milované bylo navždy ztracené.
Od té chvíle už v laboratoři vlčici nic nedrželo, a tak brzy našla místo, ze které ho se mohla teleportovat za její hranice. S sebou si vzala jen obojek, který dostala od vědců, když objevili její magii a ona se pro ně tak stala důležitá. Ponechala si jméno Erora a přidala k němu přízvisko The Way of Darkness, což bylo dříve sarkastické jméno experimentu, který vedl k Jeduščině zániku.

- Ze všech částí těla, které má navíc, může plně kontrolovat jen oči. Zbytek je prakticky jenom „na ozdobu“.
- Pokud nějaký vlk pozře její krev, může mu to způsobit dočasné žaludeční problémy. Je to jediný aspekt Jeduščiny magie, který se po fúzi přenesl na Eroru.
- Ráda zůstává vzhůru dlouho do noci, miluje hvězdy i všechny tvory, kteří vylézají po setmění.
- Mimo-herní zajímavost: Její jméno bylo lehce inspirováno hlavní postavou nechvalně proslulé Harry Potter fanfikce s názvem My Immortal.

TELEPORTACE

Magie Eroře umožňuje okamžité přemístění z místa na místo. Není limitovaná tolik vzdáleností, jako spíš vlastní energií. Čím dál se přemisťuje, tím víc vyčerpávající to pro ni bude. Musí navíc přímo vidět na místo, kam se teleportuje. Přemístění nebude fungovat, pokud jí výhled něco zakrývá, i když je ta věc průhledná. (Nemůže se tedy například teleportovat ani skrze vodu, sklo nebo třeba neviditelného vlka.)