Evar’la si nikdy neužíval přílišného nátlaku a zdůrazňování důležitosti, které se mu ve výchově dostávalo, ale Milagovská výchova se stala navždy jeho neoddělitelnou součástí. Jeho vysoká pohublá postava není ničím výjimečná, zato svět za tváří bez úsměvu je bohatý a jen málokdy otevřený druhým. Syn S’Arika a Nwod’reoky na svět pohlíží trochu jinak – očima prostého vlka, vědce i mlčícího soudce. Členy své rodiny a vlastně i sebe považuje za potomky téměř mimozemského světa, kteří se změnou a zlepšením zastaralých praktik Norestu zabývají snad jen z dobré vůle. Může kvůli tomu být považován za podivína i pomatence. Ať už se ale říká cokoli, Evar’la se jen tak nějakým označením nenechá odradit.
Veškeré chování ovládané přirozenými pudy a emocemi považuje za primitivní - je to pravý opak logiky, kterou vyznává. Tělesné projevy dominance a síly se mu hnusí. Je toho názoru, že vlci by nad svými činy, pohnutky i myšlenkami měli přemýšlet, než je dají najevo. I proto on sám na potkání jen málokdy odhaluje své názory a řídí se jen holým faktem, znalostmi a až v poslední řadě vlastními úsudky a domněnkami. Jeden by měl přemýšlet nad svými instinkty, protože jsou ovšem nesmírně zastaralé. Samozřejmě dává pozor, kterým zdrojům věří, a vůči cizím si zachovává profesionální odstup, dokud o nich neví dost. Dalo by se říct, že informací si cení nejvíc ze všeho, co vlk může nabídnout. Libuje si ve studiu chování cizích a ve filosofických debatách, najde-li zrovna vhodného společníka.
Touží po domově a místě, kde je vítaný. I to patří k jeho představám o dokonalosti, je logické, že vlci se shlukují – jsou potom silnější a organizovaně dokáží zabránit tomu, aby další generace šířily vychování řízené pudy. Na rozdíl od svého otce byl však Evar’la poznamenán novou generací. Uvědomuje si psychologické konflikty a možné dopady situací, sám sebe do nich už ale zakomponovat nedokáže a od svých vlastních problémů podvědomě couvá. Je ochoten vyslechnout jiné názory, těší se poznatkům, co mění hru, přemýšlí nad věcmi kriticky. Změnu považuje za přirozenou.
Zatímco veškerá odborná slova, slovní hříčky a metafory mu díky zájmu v psaní, historii a diplomacii nejsou cizí, umění prosté konverzace neovládá. Není žádný hlupák, ba naopak, co nepobral na fyzičce, to rozkvétá na jeho intelektu, dedukci a schopnosti se učit, ale vést s někým small talk mu mnohdy připadá náročnější, než se bavit o ekosystému lesa nebo politické scéně. Celá osobní tvář vztahů a konverzací je mu neznámá, a tak si jen těžko dělá přátele. Nikdy neměl k dispozici vzor, který by mu tyto věci vysvětlil, a tak je pro něj i rozeznávání známého od kolegy nebo přítele složité. Ze strachu z nezáměrných nedorozumění a chyb v komunikaci se chová se většinu času uniformně – klidně, rozvážně, bez zasévání velkých očekávání, občas nepřítomně a naprosto mimo realitu. Samota je mu často cennějším společníkem než vlci.
Je nadšený do historie a veškerého vědění, které je s psaním jeho hlavní vášní. Dává proto smysl, že ve svůj prospěch preferuje spíše společnost starších, zkušenějších jedinců. Okolo vlčat se neumí chovat a hraní sám považuje za dětinské, ale vidí v něm formu učení – a to má konec konců také v oblibě. Ve všem hledá komplexnost a význam.
Ve výsledku je Evar’la vlkem uzavřeným, co se zoufale snaží pochopit mnohé koncepty světa. Tichou entitou, co stojí v pozadí a zasáhne jen když má vypočítaný plán. Zná své síly a je si vědom svých slabin. Stále je však mladým vlkem – a na rozdíl od rodičů je ochoten poznávat a hledat unikátní cesty životem. Bojí se neznámých obzorů, ale věří, že ho dovedou ke klimaxu. Je věrný své rodině i společníkům a doufá, že jim dokáže jejich péči oplatit aspoň svou přítomností a ochotou naslouchat.

Syn S'Arika Dasurka Milagy, Orda Přízračných a nositele dědictví, a Nwod'reoky, elegantní dámy s chrabrým srdcem, se společně se sestrou M'Raan narodil ke konci zimy do smečky Přízračných. Byli bezpochyby posledními vlčaty svých rodičů, a proto byli už od začátku přísně vychováváni. Evar’la vyrůstal ve jméně onoho velkého rodu, který s ním chtěně i nechtěně kráčí dodnes. Byly mu vyprávěny příběhy o domovině jejich rodu, o Henobu, byly mu vštěpovány znalosti, disciplína a respekt k ostatním. Není divu, že si své rodiče ve světle příběhů a vize velkého poslání odmala glorifikoval - byli to cizinci v novém kraji, silní vlci, pokročilejší než vlci kolem, byly to vypočítavé chladné tváře, kterým záleželo na tom, aby věci byly perfektní. Evar'la bohužel nebyl tím, co si otec vysnil. Sice se narodil samcem, ale zdaleka nezdědil zdravé tělo, které by mu dovolovalo dostát aspoň fyzické normy. Narodil se s vadnou imunitou a neustále pochodoval s nudlí u nosu. Řekněme, že u léčitelů byl známou firmou. Co mu ale nebylo dáno na zdraví a fyzičce, to vylepšil na myšlení: Evar'la se už v útlém věku učil psát a kriticky přemýšlet, hledět na svět okem filosofa a vědce. Všechno analyzovat, přemýšlet nad tím a vymýšlet teorie. Být potomkem Milagy pro něj znamenalo čelit velkým očekáváním, a to nebylo se staršími, navíc nevlastními sourozenci, vůbec snadné. Vždy se jich mírně obával, ale zároveň k nim vzhlížel. Dělalo mu problém chápání emocí, jak těch vlastních, tak těch, co vídal na tváři druhých, a ani umění prosté konverzace příliš nepobral. Celé jeho útlé dětství ovlivnil i eskalující konflikt se sousední smečkou, Ignisem, který byl nějakou dobu zdrojem jeho nejistoty.
Přes léto se ztratila sestra a syn zůstal rodičům na očích sám. A pak, na podzim, přišla smutná událost - jeho milovaná matka onemocněla. Když už to vypadalo, že se zcela zotaví, podlehla. Pro Evar'lu byla toto velká rána, maminka mu byla nejmilejší vlčicí pod sluncem - ale aspoň návrat M'Raan mu dodal naděje a mohli si být oporou. Pár týdnů potom se vydal na výlet s cílem nasbírat před zimou více materiálu pro psaní... Jenže domů už se nevrátil.
Tvrdohlavě kráčel až příliš daleko do neznáma. Sníh zakryl cestu zpět a Evar’la se nevědomky dostal až za hranice Norestu. Přežil snad jen díky třem poutníkům - Lancelotovi, Báthory a Henriettě, utečencům své vlastní minulosti, členům váženého rodu. Jako on. Rozhodl se - i když vlastně neměl na vybranou, věděl, že sám nepřežije - že s těmito sourozenci nějakou dobu pobude. Doufal, že s jejich pomocí najde cestu domů co nejdříve, naoplátku jim samozřejmě také poskytnul svou pomocnou tlapku. Dny ale ubíhaly, splývaly v týdny a ty v měsíce. A stalo se nečekané - Evar'la měl poprvé něco jako přátele, se kterými dokázal sedět u ohně, povídat si i spolupracovat. Zima nebyla příjemná a přinesla další šrámy, ale ztráty i výzvy s ní spojené ho o životě naučily mnoho.
S první oblevou a jarními paprsky slunce Evar'la věděl, že je čas se vrátit domů. Byl ochoten jít sám, nešťasten, že se bude muset rozloučit, ale nakonec zamířil směr Norest i s Lancelotem a Báthory po boku.

• Jeho rodiče nebyli nejmladší, když přišel na svět, a proto si Evar’la nese nemálo vad, co ho nedělají zrovna ukázkovým členem rodu. Vždy působí unaveně a nemocně, což pohublá postava akorát podporuje. Není stvořen pro žádný způsob boje, sám ho považuje za barbarský.
• Srst má hladkou a uhlazenou, neposkytuje dobrou tepelnou izolaci. Měří 95 cm, ale tělo nese s elegantní lehkostí.
• Pochroumané zdraví mu z mladí zůstalo. Je náchylný na nemoci, chytí téměř každou rýmičku. Vybudoval si averzi vůči nemocným vlkům.
• Už v nízkém věku se naučil ovládat rodové umění henobského písma, kterým si kompenzuje vlastní neužitečnost. Jsou-li zrovna dostupné psací potřeby a čas, po vzoru otce si pečlivě a organizovaně vede deník.

Merger Amino

I Evar’la zdědil rodovou magii, která by se dala považovat za druhý název pro cvičenou mysl. V pasivní formě je její vlastník mírně odolnější vůči účinkům psychických magií, v té aktivní umožňuje nahlédnout do nitra cizí mysli jako do otevřené knihy – vyčíst myšlenky, zážitky, vědomosti, v nejpokročilejším měřítku i odhalit jedincovy magie a jejich možnosti. Tahle možnost se otevírá pouze v případě, že je její vládce dobře a dlouho trénovaný. Magie se aktivuje soustředěním na hluboké niterní úrovni a vyžaduje fyzický dotek s vlkem, se kterým Evar’la provádí splynutí myslí. Proces může zezačátku trvat i desítky minut a kromě úbytku energie po přerušení kontaktu zůstává obvykle i chaos v jeho vlastní mysli doprovázený bolestí hlavy. Kratší dotek umožňuje vyčíst současné emoce, delší umožňuje jít už i do podrobností. Celé spojení je samozřejmě oboustranné – a stejně jako Evar’la čte cizí mysl, druhý vlk může číst tu jeho. Mysli se stávají jednou – emoce splynou do sebe a oba ví, co druhý zrovna cítí nebo zkoumá v mysli druhého. Obrazy zůstávají po přerušení kontaktu oběma účastníkům splynutí a záleží jen na jejich mysli, nakolik zvládnou často přehlcující nové vjemy vstřebat. Uživatelé Merger animo často jen těžko odlišují své vlastní myšlenky od cizích - sdílená mysl se tedy může při častém používání stát i důvodem rozpadu osobnosti. S tímto problémem pomáhají meditace za úplného ticha, ani ty však neeliminují trvalé následky: migrény a stavy dezorientace.