Príspevky užívateľa

Co bylo důležitější než dosáhnout velkých věcí? Než dosáhnout nečeho, než zažít sladké zadostiučení osobního vítězství? Jak šlo žít bez cíle, který definoval život? Evar'la pochopil, že Ghaa'yel nějaký cíl má, ale hádal, že to bude existovat jen z velmi sobeckého a sebestředného důvodu. Rozhodl se neživit její irracionální lhostejnost a více to neživit. Pokud se považovala za irrelevantní, nebyl to jeho problém. Zatím.
Její pohled na zdravotní situaci rodiny byl unikátní, a taky si ho ochotně vyslechl. Zaujal i zájmem o faunu a flóru. "Jsou věci a situace, na které neexistuje lék ani řešení, ale to je málokterá. Ty se ale neštítíš ostřejších praktik, když jde o to vyléčit nemoc a zjistit přínosnou informaci, však?" Ani on nebyl. Byl by ochotný se vydat do města i proti svému lepšímu úsudku, aby rozšířil své chápání světa. "Současný stav naší rodiny je ubohý, už kvůli zakořeněným vadám, které k nám historicky nepatří, s tím souhlasím. Bylo by to ale selhání všech členů Milagy, kdyby takový úpadek po S'Arikově smrti vedl k jejímu rozpadu." I to bylo totiž možné, leč to Evar'la nepovažoval za pravděpodobné. Nihilská sebranka sice existovala a nejspíš do toho vnášela chaos, ale kdyby všichni sjednotili nad společným zájmem... Tohle je i tvůj problém. Narodila ses do špatné rodiny, jestli chceš před takovými utíkat. Možná k těmto problémům existovalo řešení právě v jejích práci. "Možná i náš rod je druhem experimentu. Dlouhodobého, který v Norestu ještě nespatřil svůj potenciál. Nemáš ambice jej měnit, ale vlastně skýtá odpovědi na své otázky." Možná ho můžeš využít k výzkumu. Bylo toto zvrácené? Evar'la měl pochopení pro výzkum, a vlastně Ghaa'yel nevěřil, že by si nechala ujít šanci vědu aplikovat, i když by to bylo na členech rodiny. První hodlal zmínit zvířata, ale u vlka jejího přemýšlení očekával, že to už zkoušela.
Uvědomil si, že jeho zprávy od Přízračných nebyly zrovna konkrétní. Tohle mu ale bylo řečeno - byl pouhým poslem věcí. Rozhodl se doptat. "Žádné změny na vyšších příčkách?" I on zmiňoval Everetta. Bylo to důležité, aby smečka věděla, kdo jedná jménem jeho spojence. "Ztráty neznámými vlivy, možné hrozby?" Evar'la neměl nejmenší ponětí, že potomci atentátnice, kterou Nihil tolik řešil, se nachází i v řadách Přízračných. Měl ale dobré ponětí o smlouvě mezi spojeneckými smečkami, kterou mu otec kdysi ukazoval.

Její řeči ho sice stále zajímaly, ale čím více mluvila, tím více poznával, kým ve skutečnosti byla. Velmi rád by zkoumal její chování více, ale to teď bylo překážející, vzhledem k tomu, že si za ní nepřišel pokec pro srandu králíků, ale kvůli důležitým věcem. Znovu si ji přeměřil pohledem, snad jakoby hledal důvod, proč je Ghaa'yel tak... Rozbitá. "Nemyslím si, že chápeš podstatu našeho rodu," odpověděl, v hlase náznak zklamání. Kdo byl ale on, aby jí ho vysvětloval? Nebyla k tomu vychována? Nepotřeboval se před ní obhajovat, měl svoji pravdu. Že ta byla mírně zaslepena glorifikací otce a touhy někam patřit, touhy mít něčí zájem, to si uvědomoval jen částečně. Ovšem, že jemu o celé této konverzaci řekne, i když se mu to příčilo jak rybí kost v hrdle.
Nemohl tvrdit, že znal zdroj jejího sarkasmu, ale pochopil, že je to forma výsměchu. Čeho se snaží dosáhnout? Ivar máchl ocasem. Bude trpělivý. "Doufáš, že svým chováním a vzdorem dosáhneš velkých věcí?" Obrátil otázku na smrt otce jejím směrem. Lehce přitom naklonil hlavu na stranu, ale zachoval si kamenný výraz. Děsí ji snad ten? Evar'la byl svůj, měl své názory, ale stále se považoval za hrdého člena rodiny, a pro to musel plnit určité kvóty. Měl bych začít mluvit jako otec a říct ti, že jsi nahraditelná, a že pro informace, které potřebuju, můžu zajít jinam? Ne, to nemohl, byť to nerad polykal, stále ji potřeboval. Přestával si být jist, že by říkala pravdu, ale možná si nechtěl přidělávat práci. To ho přivedlo na nápad - Ghaa'yel se zdála vést proti S'Arikovi vlastní revoltu, a toho se dalo využít. "Skutečně si myslíš, že můj otec není nahraditelný, stejně jako kdokoli z nás?" Co by na to řekl ten? Už ho slyšel - že to je sice pravda, ale bez něho už by rod v Norestu dávno zanikl a kdysi kvalitní krev se ušpinila v prachu. Syn věděl, že by to neslyšel rád, ale stále hodlal riskovat, že kdyby toto jeho sestřenka nahlásila, otec se přikloní k jeho pravdě. Možná.
Cítil v krku knedlík - snad přicházející chrapot z toho, jak dlouho už mluvili. Odkašlal si. Kripl rozhodně byl, a vlčice by to neměla těžké, kdyby ho chtěla zmlátit. Evar'la na to ale ani nepomyslel jako na reálnou možnost. Nemohla být až tak šílená. "Mimo historie a písařství je mým momentálním projektem průzkum norestské fauny a flóry. Hlavně její vlastnosti, účinky a využití." Věc, kterou sám pokládal za velmi zajímavou, a byl na ni pyšný. I to byl další důvod, proč se chtěl přidat do smečky - smečka měla zkušené léčitele se znalostmi, které on postrádal. Zatím. Právě i znalost jedné velmi pozoruhodné rostliny byla věcí, co jí dokázal nabídnout výměnou za informace. A snad příslib spolupráce?
Zda na to dojde, o tom začínal pochybovat, protože její odpověď na zprávy od smečky ho absolutně neuspokojily. Tohle měl říct doma? "Opomínáš informace." Upozornil ji. Nebude pokračovat, dokud nedoplní aspoň tím, na čem se domluvili.

Neviditelný a neslyšitelný chlapec pokračoval ve svém průzkumu cizího území. Doufal jen, že magický plášť vydrží, ale zatím držel. Nyní byl na stopě pachům, které se sbíhaly i vysokého stromu. Bylo toto nějaké shromaždiště? Místo, kde smečka konala své rituály? Evar'lovi toto místo připadalo... Krajně neosobité. Bylo uprostřed ničeho, nechráněné, ničím nezajímavé. Neměl sice zrovna nadání pro estetiku, ale Půlnoční studánka v jeho smečce mu připadala zajímavějším místem pro setkávání. A ještě zajímavějším byly samozřejmě trosky hradu, u kterého nechápal, proč si ho ještě žádná vlčí smečka nezabrala jako své sídlo.
Chvíli u stromu setrval. Opřel se o jeho kůru a chvíli relaxoval. Byl najezený a vcelku odpočatý, ale věděl, že před sebou má ještě spoustu práce, pokud chce území Azarynu skutečně zmapovat a třeba i nepozorovaně vyslechnout nějaké jejich členy.

Evar'la pokračoval městem od východu. Když vycházel z továrny, už padla tma a cestu mu osvětloval jen stříbrný svit měsíce. Hodnotil město jako plné úkrytů, a tak se nebál, že by nenašel nocleh. Urazil za posledních dvacetčtyřihodin víc, než by do sebe řekl - tak moc ho poháněla touha po poznání. A přestože bylo město za prahem jeho dosavadního studia a mnoho věcí se těžko zkoumalo, když neměl společnost, vlastně byl za samotu rád. Začínala být stresující - ani Evar'la totiž neviděl vlivem magického pláště své tělo a měl pocit, že s každým západem slunce, s každým pohledem skrz vlastní tělo si méně a méně pamatoval, jak vlastně vypadá. Nevěnoval tomu pozornost snad jen díky tomu, že měl jiné zabavení. Zakázané ovoce chutná nejlépe.
Zastavil se na jakémsi náměstíčku, které ohraničovaly budovy různých tvarů. Stále odtud viděl věže továrny, které nechal za sebou. Zaujala ho kašna uprostřed, která zřejmě už nějakou dobu sbírala dešťovou vodu. Sklonil se, aby se napil, když si všiml pohybu u jedné z budov, co měla zdobenější štít. Bylo to snad za dob lidí sídlo někoho výše postaveného?

Evar'la usoudil, že spánek může ještě o něco oddálit. Neplnil si tu jen své vlastní touhy po objevech, konal i svou rimorskou povinnost. Díky magickému plášti nebyl vidět - byl zcela neviditelný, nezaznamenatelný vlčím okem. Jakýkoli zvuk přímo svým tělem udělal, nikdy nedolehl k vlčím uším. Co vyslovil, to nebylo z jeho úst slyšet - a až před pár hodinami se na vlastní kůži dozvěděl, že ve větších prostorech budov, obzvláště tam, kde se nacházel nějaký typ kovu, se jeho hlas při hlasitější mluvě odrážel od stěn, a to už slyšet bylo. Ozvěna, říkalo se tomu. Stejně tak nešlo zachytit pach mladého Přízračného. V tuhle chvíli už si byl vědom výhod i rizik nošení pláště, a dokud ho měl, hodlal toho využít. Přesto ho hlodala otázka - proč ve dne bylo město mrtvé, ale teď po západu slunce hned zachytil vlčí pohyb? Jen matně si vzpomínal na fámy, že vlci Kultu žijí v noci, a hodlal to prověřit. Přiblížil se ke knihovně a vešel dovnitř stejným vchodem jako vlci před ním. Pohled na toto místo ho ohromil snad nejvíc z toho, co zatím viděl. Měl nutkání se rozběhnout kolem jako malé vlče a začít si prohlížet všechno kolem. Byl si totiž docela jistý, že všechno tohle kolem byly knihy - a ty byly stvořené papírem! Potlačil i nutkání tu spoustu papíru nakrást, aby měl doma na co psát. Měl přeci povinnost.
I když věděl, že jeho kroky slyšet nebudou, přibližoval se opatrně. Dva samci, Nirix a Ossian, o čemsi rozmlouvali, a vzhledem k téměř zlověstnému tichu kolem, na které Evar'la rozhodně nebyl zvyklý, už teď vnímal útržky konverzace. Našeho Pána? Prve se zastavil ve víceméně bezpečné vzdálenosti, ale když se šedý naklonil k okřídlenému, zvědavost ho přinutila přistoupit ještě blíž. Napínal své citlivé uši, aby slyšel, zároveň si ale dával pozor, aby směrem vlků nedýchal. Nerozuměl ani polovině toho, o čem ti dva mluvili, ale snažil se vytvořit si kontext. Ukládal si jména.

Nádraží zanechalo v Evar'lovi pocit, že kdokoli místo postavil, byl už dávno pryč. Neměl nejmenší tušení jak dlouho se rozpadají podobné budovy, žil ani ne dvě zimy a nikdo z jeho známých o tom neměl přehled, takže nemohl ani odhadovat. Při pohledu na napůl zřícenou střechu a pod její tíhou zničenou lavičku si uvědomil, že tyhle střechy nad hlavou můžou být snadno ty poslední střechy, co obyvatelé města uvidí. Stále ještě nenarazil na živou duši, ačkoli už zaznamenal pár vlčích pachů. Byl den, ale slunce zapadalo, a chlapec se odmítl vracet, když už byl tak daleko. Najde místo k odpočinku, ale dokud bylo světlo, ještě půjde dál.
Už z dálky viděl obrovskou budovu s věžemi. Připomínala mu trosky Othamu. V jeho četných oknech zapadající slunce překrásně zářilo, až to vypadalo, že je vnitřek budovy v plamenech. Mladý Milagovec neohroženě vstoupil, jen aby se mu naskytl pohled na největší vnitřní prostor, co kdy viděl. Uvnitř se nacházely zvláštní předměty, jakési skříně posázené kameny a cedulemi, které vyhodnotil jako jakýsi druh písma. Lidé tedy také psali.
Uvnitř továrny strávil hodiny. Když se přesvědčil, že nikdo není uvnitř, znovu otestoval, zda je jeho hlas s ozvěnou slyšet. "Hoo!" Byl. Slabě, jako ducha, ale byl. To mohl být problém, pokud potká někoho v takto otevřeném prostoru. Zjistil, že kov tento jev násobí. Vydal se proto dál.

Od Mostu jeho kroky jedly pod rouškou neviditelného pláště hlouběji do města. Následoval zvláštní kovové tyče položené v zemi dále, a přemítal nad tím, k čemu sloužily. Snad pro udávání směru? Byla to cesta? Po cestě sem tiše obdivoval stavby, které míjel. Viděl v nich podobnost s hradem u řeky Igny, ale tyhle byly... Definovanějších tvarů. K několika zdem dokonce přišel a chvíli analyzoval jejich vůni, snad jakoby mu měla říci více o tom, z čeho jsou vyrobeny. Kámen? Podivný kámen.
Koleje se po chvíli zanořovaly mezi stěny, stejně jako se řeka klínila v údolí. Mladý Přízračný pokračoval vpřed, poháněn vlastní zvědavostí, přistihl se ale při přemýšlení nad tím, že ho stísněný prostor znervózňuje. Kudy by unikl? A co skrývají temnější místa a zvláštní výklenky ve zdech? Bydlí v nich vlci? To usoudil jako nepravděpodobné. Byl den, a chlapec se divil, že zatím nepotkal živáčka. Kde všichni byli? Pokračoval dál.
Neochotně prošel i tunelem, ve kterém se polekal pištění krys peroucích se o jakýsi živočišný zbytek. Rozběhl se vpřed. Jeho kroky nebyly sice slyšet, ale ke svému překvapení zjistil, že se s ozvěnou ozývají z druhé strany tunelu. Toto začínalo být stresující. Při svém útěku zakopl o pryčnu, ale zase se zvedl a na konci tunelu ho zase ohřálo sluneční světlo. Dorazil na nádraží.

Evar'la by do sebe nikdy neřekl, že bude dělat něco tak nelegálního jako právě dělal. Byl členem Přízračných a vykračoval si to po cizím území, natož po území smečky, která s tou jeho neměla nejlepší historii. Chování, které by mu neschválil bez pořádného plánu ani otec, ani Fortis, tím si byl vcelku jist. Probouzel v sobě snad rebelství? Samozřejmě se na svůj pochod sem připravil - na mladé člence Přízračných, Světlušce, už prozkoumal, co ve své nové formě dokáže a co ne, a důležitěji - jak to vnímá okolí.
Jediný důvod, proč se toto rozhodl mladý chlapec udělat, byla náhlá šance. Našel na hradě magický plášť, který ho učinil téměř nezachytitelným, a už přes jednu noc ve své nové podobě pobýval. Byl neviditelný - ani on sám sebe neviděl - a světlo jím prostupovalo, aniž by zanechávalo stín. Jeho pach také nebyl cítit a nejlépe - ani slova, co vyslovil, nebyla slyšet. Žádný zvuk, který měl návaznost na jeho pohyb. Stále byl však hmotný a cítil každý podnět. Neměl sice stále žádné záruky, že neznámá magie pláště náhodou z ničeho nic nepřestane působit, ale o tom už uvažoval dříve a dospěl k názoru, že to není možné. Na to by musel splnit to, oč ho plášť žádal.
Jak pokračoval ze směru od Přízračných, zachytil své první oběti. Bude správný rimor, bude pátrat po informacích. A ani u toho nebude muset konverzovat, to vnímal jako znatelné vítězství. Přiblížil se k Cyranovi a Iskovi v moment, kdy dolovili zajíce. Šedý vlk plál fialovým ohněm. Přiblížil se na doslech prosté mluvy, zpomalil a zastavil se na místě, kde byla tráva přirozeně udusaná. "Haló?" Vydal ze sebe s napětím, snad aby si zkontroloval, že stále není slyšet. Byl odhodlán si ukládat informace.

Své otázky začal litovat, jakmile podala vysvětlení. Připadal si jako vlče, kterému rodič vysvětluje důvod, proč má jíst tu nechutnou trávu, nebo proč se jedna a jedna rovná dvě. Na spokojenost vůdce rodu měli zřejmě oba svůj názor. "Nejsem důvodem k S'Arikově spokojenosti, to máš pravdu." Konstatoval suše. Možná se za to styděl, ale neprojevil to. "Nicméně to nebylo plánované. Tuláctví je však záležitost, kterou otec, domnívám se, nedokáže docenit. Svoboda názoru a svoboda vědění, nevázaná politickým děním, je mocný nástroj pro rozvoj." A o ten snad šlo, ne? Nejsi otcovou pýchou a stejně mluvíš jako on, pomyslel si k sobě. Bylo více věcí, ve kterých se jeho názor lišil od S'Arikova. Jaký byl na to ale názor Ghaa'yel? "V tom jsme si - hádám - podobní. Ani tvé jméno můj otec neoslavuje." Byl to fakt - a fakty se říkají nahlas, protože jestli ublíží něčí city, to v této rodině nikoho nezajímalo. Evar'la jen tiše sledoval, jak ono sebeovládání jeho společnice pomalu ztrácela, a snad si i začínal myslet, že je na tom o dost lépe. Jeden by se mohl tázat - proč se tedy chtěl znovu přidat ke smečce? "Vracím se tam, protože smečkový život přináší výhody. Očividně." Odpověděl na to dříve, než by se mohla zeptat. Taková střecha nad hlavou mohla být drobnou věcí a jednoduchým požadavkem, ale z hlediska úspory času dělala mnoho. Velmi mnoho, když jeden chtěl být aktivní na poli vědy a střádání informací, a pro to je stálé zázemí výhodné. Nebyl tady ale aby se zpovídal, že? Rád se seznamoval s příbuznou, obzvláště když byla s každým slovem zvláštnější a zvláštnější, ale pamatoval, kvůli čemu sem přišel. I to byl důvod, proč její souhlas s vědou obdaroval poměrně krátkou odpovědí. "Zajímavé." Pro popis svého rozpoložení neměl příliš bohatý slovník. "Rád bych si o tom s tebou někdy promluvil. Jako vědec s vědcem. Věřím, že na tom můžeme získat oba." Byla mladší jak on, ale docházelo mu, že možná nebude zkušenější. Druhý názor se ale hodí každému vědci, že?
Přemohlo ho jisté podezření, že sice přijala jeho nabídku, ale stále není ochotná sdílet o své smečce. No, bude muset udělat ten první krok. Kdyby nespolupracovala, měl samozřejmě náhradní plán - v Nihilu ještě existoval jeho nevlastní bratr, A'Kaza, a ten možná i vyhovoval otcovým představám. Nebo aspoň Evar'la neměl informace, že by nevyhovoval. Jistě by sdělil vše, co by bylo třeba. "Vůdcem Přízračných je nyní vlčice Ryumee Estrela do Norte, jejím lexem můj otec. Partner Ryumee byl během léta jmenován Ordem," začal základy. Netušil, jak velký přehled Ghaa'yel má, a rozhodně se nebál toho jí prokázat, že přehled má. I když ve skutečnosti měl k dispozici jen omezené množství informací. "Smečka momentálně prosperuje, vztahy s Azarynem jsou... Bez oficiální komunikace. Ovšem oficiální komunikaci s Nihilskou monarchií si Fortis přeje zachovat - ráda by se sešla s tvou panovnicí." Evar'la se jaksi znovu narovnal a odmlčel se. Toto nebylo vše, co mohl nabídnout, ale očekával, že jeho sestřenice mu teď na oplátku rovněž sdělí něco o momentální situaci své smečky.

Město. Byl to Evar'lův sen se sem podívat, už když ho viděl z dálky. Vzpomínka na jeho návrat do Norestu po boku Lancelota, co vedla po druhém břehu řeky z jihu, ho naplnila otázkami. Jaké tajemství lidské stavby skrývaly? K čemu bylo takové sídlo vybudováno? Jak mohlo vlkům sloužit dnes? Jak se jeho obyvatelé adaptovali? Měl mnoho otázek a žádné odpovědi.
Byl den, slunce vysoko na obloze. Mladý vlk na sobě měl magický plášť, který z něho dělal běžnými smysly nedetekovatelnou osobu - byl neviditelný, nebyl cítit, žádné slovo co vyslovil či zvuky které fyzicky udělal nebyly slyšet. Byl stále hmotný a bylo možné mu ublížit, navíc si nebyl jist konkrétními magickými vlastnostmi pláště - třeba to, zda nemá omezenou dobu trvání. Byl to výrazný risk, sem lézt, to věděl, ale toto bylo ve jménu vědy a zjišťování informací. Nikdo z jeho smečky nevěděl, že tu je. Bylo to dobrodružné? Evar'la... Necítil nic. Vstoupil protože chtěl, nebyla to jeho povinnost. Bylo hloupé následovat vlastní zvědavost do neznámých končin, kde údajně žili fanatičtí vlci? Uvidíme.
Přešel tedy most přes řeku Caynu a vydal se do hlubin města.

Plášť, co Evar'la našel v troskách hradu, ho učinil neviditelným. Jeho kroky nebyly slyšet, jeho slova nebyla slyšet, ať už mluvil jakkoli nahlas, a taky nebyl nijak páchnout. Jen těžko si tento jev vysvětloval. Pravděpodobně šlo o magii. A nebyl by správným vědcem, kdyby se i přes touhu zase zviditelnit a ulehčit si život nepomyslel na možnosti, které teď má. Vlci ho nemohli detekovat - mohl si rimor introvert přát něco víc?
Po setkání se Světluškou přespal u Přízračných a když se ráno probral, ke svému údivu byl stále neviditelný. To znamenalo, že může jít uskutečnit plán. Uvědomoval si rizika - nezná specifika pláště, co mu stále jako klíště držel na zádech, a kdyby se magie náhle rozhodla přestat fungovat, měl by velký problém. Zatím ale předpokládal, že to se nestane. K tomu totiž potřeboval někoho, kdo by ho poznal. Jak lépe se tomu vyvarovat než zabloudit na místo, kde nikdy nebyl a nikoho neznal? Překročil Azarynské hranice sebejistě a ihned začal mapovat kraj okolo sebe. Cítil pachy a neohroženě zamířil dál do území cizí smečky.

Jiného S'Arika? Na co naráží?? Těžko se mu chápaly nepřímé kličky konverzace, a tak sekundu mlčel. "Jak to myslíte?" Proč ho nepřipravili na to, že jiné způsoby komunikace budou v konverzaci tak klíčové? A vůbec - proč členka rodiny konverzovala tímto způsobem?
Aspoň se konečně dozvěděl její identitu. Ghaa'yel, ano, to jméno znal. Vybavoval si otcovy pasivně agresivní řeči o zkaženosti mladé generace, když byl ještě sám mladý, a její jméno tam jistě zaznělo. "Jistě," potvrdil jí domněnku a pohledem si ji přeměřil - ve tváři se mu ale nic nezměnilo. Soudil, ale soudil uvnitř.
To se ovšem nedalo říct o tom, co se stalo poté. Pozval ďábla do domu a ďábel s radostí přišel. Evar'la nedokázal potlačit překvapení z náhlého fyzického kontaktu, který přišel rychleji, než by stihl zareagovat. Nebyl na něj připraven. Snad štěstí, že Ghaa'yel nečetla myšlenky a nemohla zachytit jeho náhlou paniku, že? Zato si mohla všimnout, že je chlapec trochu spánkově deprivovaný a od včera nejedl. Bdělý byl ale dost. O rodové magii slyšel spoustu teorie, ale cvičil ji doposud sotva párkrát. Věděl, jak funguje - ale že se dozví cosi o fyzickém stavu Nihilanky, to nečekal, a vlastně kvůli tomu tak chvíli mlčel a zpracovával jak nové vjemy, tak Ghaa'yelino sdělení. Seženu teplý kabátek. Ano, mluvila jako Roihu. "Fascinující," utrousil po chvíli nezvykle zaujatě a snad se v jeho očích zrcadlila i hladová zvědavost, jak vlčici probodával pohledem. Hleděl na ni asi jako čtenář na plottwist ve své oblíbené knize, až na to že perfektně ovládal svůj výraz. Musel vyřknout svou teorii. "Tvá magie funguje na stejné bázi jako Merger animo, ale zkoumá fyzický stav. Jsi léčitelka? Užíváš ji pro vědeckou práci?" Na mysl mu samozřejmě přišlo i to, že ji užívá pro zábavu. Možná i bez výslovného souhlasu zkoumaného, jak radila rodová etiketa. Vědění znamená moc, znamená nekonečné obzory - a z nějakého důvodu začínal mít pocit, že to si uvědomují oba. Že i přes své vymykání se charakteristikám člena rodiny Ghaa'yel ví, co se vyplatí znát, a že ví, že je to výhodné. Dávalo mu největší smysl, že by se s takovou magií sám stal vědcem v léčitelství, protože proč nevyužívat darů, co získal narozením? Nedokázal bojovat proti předurčení.
Museli se ovšem vrátit k práci. Nebylo vhodné, aby se nechal unést vlastní fascinací, však? "Ghaa'yel. Přišel jsem se tázat na události poslední doby ze tvé smečky. Věci, o kterých by Přízrační jakožto spojenci měli vědět. Výměnou ti můžu nabídnout zprávy od nich, od mého otce..." Odmlčel se. "A vlastní znalosti, co by ti mohly být k užitku." Fajn. Nabídne obchod. Ten byl totiž logický - něco za něco.

Zaznamenat změnu na tváři vlčice nebylo těžké. Byla očividná, minimálně pro kamennou tvář člena jejich rodu. Evar'la nedokázal rozluštit, co ten pohled znamenal, a tak zůstal statický. "Proč vás to udivuje, že nežiju u Přízračných?" Na to si uměl odpovědět velmi dobře i sám, a tak hned zalitoval, že to vyslovil. Otec má rád přehled o všech členech svého rodu. Má rád kontrolu. Byla by ostuda, kdyby- ano, on byl ostuda, a z otcova mlčenlivého rozkazu se mu to akorát potvrzovalo. Musel se ale opravit a poskytnout nějaké to odůvodnění. "Že jsem nežil u Přízračných. Věřím, že po dnešku se k nim znovu připojím." Neříkal, že toto byla jeho zkouška, nechtěl se dostat do nevýhody, ale neměl potřebu zatajovat informace, dokud nebyly tajné. Vlastně...
Musí být jednou z těch, kterým otec říká zkažená krev. "Jsme bratranec a sestřenice, je to tak?" Zeptal se okatěji, když mu na nevyslovenou otázku nebylo odpovězeno. Nevypadá jako A'Kaza, musí být dcerou Aikana. Zajímavé vychování? Shledával to... Podivně fascinujícím. Jakoby si prostým setkáním měl odpovědět na otázku jak moc se může Milagovec zkazit? A to ani nevěděl, že dosud neviděl ani střípek. Přemýšlel nad tím, proč se mu vlčice nepředstavila. "A jsme stejné krve. Pokud chcete vědět s jistotou, zda se mi dá věřit, má mysl je vaší magii otevřena." Nalézal v sobě pochopení pro nedůvěru, když vzpomínal na tulácká léta. Patřit do rodiny nebylo vše - důvěra musela být zasloužená. Že chybně předpokládá u své příbuzné rodovou magii, to mu zatím nebylo známo.

Ivar v posledních hodinách zažil něco, co ještě nikdy. Výlet do trosek Othamu se zkrátil kvůli... Nehodě. Kdo by si pomyslel, že nasadit si prostě vypadající plášť není dobrý nápad? On totiž nebyl tak prostý, jak se původně zdálo. Možná měl poslouchat svou intuici, i když mu nedávala logické signály.
Klopýtal domů. Náročný úkon, když ani nevidíte své tělo. Cítil své tlapy a cítil že mu záda kryje plášť, ale jak on, tak plášť nebyl vidět. Když procházel po hrázi, musel si dávat velkého majzla, aby nešlápl špatně. Byl ale rád, že už dorazil domů - teď jen najít někoho, kdo s ním posoudí situaci! Jeho první volba byla otec, protože byl znalý. Pak také Fortis, protože ta si zasloužila vědět, jaké věci se v blízkosti smečky nacházejí. Od toho byl rimor, ne? Průzkumník, informátor, zvěd. Nejvíce ale ztotožňoval s označením vědec, a s tím přístupem svou nehodu nyní i bral. Jako pokus. Neškodný experiment.
Nebyl to otec, na kterého narazil první. Nebyl to ani dospělý vlk. Evar'la poznával, že jde o jedno z letošních mláďat Roiha - ten se mu o nich navyprávěl! Přibližoval se k mladé vlčici klusem a pokojně sledoval, jak pije. Nejenže nebyl vidět, ale jeho kroky ani tlama nevydávala zvuk, aspoň cizím smyslům. "Zdravím!" Upozornil na sebe už zdáli a pokračoval blíže. "Zde Evar'la, syn S'Arikův. Byl jsem... Neplánovaně postižen tímto stavem. Víš, kde najdu mého otce či Ryumee?" Šel rovnou k věci a rozhodně nemluvil tiše, vyjadřoval se svým běžným bezemočním tónem. Neměl nejmenší tušení, že ani jedno jeho slovo nedolehne k jeho cíli.

Syn S'Arika už byl v tuto dobu členem Přízračných. Leč se z úcty k otci a smečkovým pravidlům setrvával hlavně na území smečky a snažil se znovu začlenit - což se mu zatím příliš nedařilo - napadlo ho, že zavítat znovu na hrad, kde se měla konat rodová událost, by mohlo být užitečné. Při plnění své zkoušky do smečky se zde pokusil přespat, ale spánek ne a ne se dostavit. Mělo to důvod? Dnes hodlal jít hlouběji.
Vstoupil do budovy. Nádvoří ho pozdravilo jako předtím - obdivuhodnou, těžkou atmosférou, co skrývala mnohá tajemství. Evar'la vzhlédl a chvíli sledoval havrany, kteří se hašteřili na střeše. Zanedlouho se dal do průzkumu. Zkoumal různé vchody a strukturu stavby a postupně procházel místnosti. Už teď mu bylo jasné, že tu toho příliš, než aby to zvládl za jediný den. A některé části už ležely v prachu, chodby byly prostě zavalené. Lidský výtvor. První, co měl šanci prozkoumat zblízka. A bylo to tak... Fascinující. Ohromné, nevídaných rozměrů. Přestal přemýšlet nad účelem a způsobem, proč to lidé postavili, a začal uvažovat nad tím, jak by šlo sídlo použít dnes. Bylo tu poměrně mnoho vlčích pachů, a tomu se nedivil. Každý s aspoň trochu zvědavou povahou a odvahou by šel takovéto dílo prozkoumat, ne? Byla to pro něj záhada, proč si to tu už nezabrala nějaká smečka.
Snažil se pamatovat všechny možné předměty, co našel. Našel i vhodné místo, kam by se vešel celý rod při konání Kosuth'laes. Zda to schválí otec, to se uvidí. A pak v jedné části hradu, v naprosto obyčejné místnosti... Pocítil zvláštní vibrace. Nebylo to nic, co by mohl detekovat smysly, ale cítil to. Napětí, zlověstné záhadno. Táhlo ho to vpřed a on poslechl. Dostal se do místnosti, co působila jako písárna - velký stůl a za ním okno, na stěně vyhaslé louče a pár regálů knih, z nichž většina ležela spadaná na zemi. Nejdivnější ovšem bylo, že v místnosti hořely svíčky. Neuspořádaně rozmístěné po místnosti. Evar'la opatrně vykročil blíže a obezřetně si prohlížel. Po krátkém prohlédnutí v tom nalezl smysl - svíčky vždy osvětlovaly jakýsi předmět. Chvíli hleděl do očí jakési masce s parožím, pak šel dál a prohlížel si vše - plášť, brýle, korunu, jakési cetky, ovčí rouno. Dokonce se s očekáváním dotkl náušnice s podivným úsměvem, než se vrátil na začátek. Plášt - takový nosila jeho Fortis, Ryumee. Zachtělo se mu ho vyzkoušet. Leč byl o mnoho potrhanější a zdaleka ne pěkný, Evar'la už dlouho uvažoval, proč takové vlci nosí. Jaký to má důvod. A tak si plášť neohrabaně nasadil.
V tu chvíli zavál vítr a zhasly svíčky. Mladíkovi srdíčko poskočilo, že se lekl - teď tu viděl vskutku špatně. Vyšel z místnosti, aby se rozhlédl po chodbě, ale hned na to si všiml, že... Nevidí své nohy. Cítil plášť na své srsti, ale neviděl své tělo. "Co,-" vydal ze sebe polekanou hlásku, ale po pár nadechnutích si uvědomil, jak neuvěřitelně zajímavé toto je. Musel okamžitě někoho vyhledat!
A tak se rozběhl na cestu zpět netušíc, že už za sebou nezanechává žádné stopy. Ty končily v čítárně, kde našel předměty, jakoby zhola přestal existovat.

Vlčici dostihl, a nebyl překvapen, když se k němu otočila s neutrálním postojem. Potvrzovalo to, že jsou skutečně jedné krve? Představoval si setkání s příbuznými... Nijak. Neuvažoval nad tím, protože to nemělo smysl. Nebylo to třeba - leč i jeho Milagovské způsoby občas štvaly, nalézal v nich něco jistého a uklidňujícího. Překvapil ho ovšem slovník členky Nihilu. Netypické, pomyslel si, ale nedal své pochody znát navenek. Bude muset hned nabídnout obchod? Na tu možnost sem přišel připravený. Každý rád věděl, kde co lítá, však? Měl za to, že si v hlavě nese vcelku významnou komoditu. Novinky! "Věří každý, kdo chce něco získat či něčeho dosáhnout. Záleží v co?" Položil řečnickou otázku. Tázal se jí tím snad v co věříš ty? Jak si získat cizí důvěru, to netušil, a tak se obrátil k napodobování otcova přístupu. Se špetkou zvědavosti, co mu byla tak osobitá, ovšem. U alfy Azarynu se mu s klasickým přístupem příliš nedařilo. Nebo ty emoce projevoval pro zábavu? Pro zmatení? Evar'la toto odsuzoval - neměl nutkání mást někoho, s kým vedl konverzaci.
Rád by tázal ideály této vlčice, ale měl práci. Neváhal dlouho. "Jsem Evar'la z rodu Milaga. Syn S'Arika. Nenesu pach Přízračných, jelikož jsem dlouho nebyl jejich členem. Předpokládal jsem, že v naší rodině se takové zprávy šíří." Odvážil se naznačit i svou domněnku a čekal, že se mu potvrdí.