Príspevky užívateľa

Krátce kývnul hlavou. "Tak jo. Až zase někdy půjdeš sbírat, stav se pro mě, půjdu s tebou." Pousmál se, když si uvědomil, že se na učení se novému povolání vlastně docela těší. Bylinky sbíral rád, ale umět je pojmenovat a znát jejich účinky na potenciální pacienty, to bylo něco zhola nového. Sám budu skoro jako léčitel. Pomyslel si sám pro sebe a musel při té představě zavrtět ocasem. Alespoň základní byliny by jistě měl znát, i kdyby se nakonec astrálem nestal. První pomoc pro přítele se vždy hodí. "Aikan..." Prohodil a chvíli to slovo převaloval na jazyku, než pokračoval. "Ano, Aikana znám. Zkusím s ním někdy hodit slůvko, jistě mne něčemu naučí." Pokýval hlavou. "Hariho neznám, ale jistě ho rád poznám, ano." Pousmál se na svého vlčího přítele. "Tréninku budu potřebovat hodně, nejsem zrovna zdatný v boji." Ani nechci být, ale alespoň základy se budu muset naučit ovládat.Zastříhal ušima.

"To je divný." Prohodil ne zrovna zdvořile. "Furt si to tak nějak nedokážu představit, zabít vlastní vlčata. My teď vlčata s mou družkou očekáváme a zabít nějaké z nich... ne, nedokážu si to představit." Zakončil nakonec, jakoby se tím s těmito slovy přestal být ochoten zajímat. Zabíjet vlastní vlčata, pf. Vždyť vlčata jsou to nejcennější, co smečka má. Potřásl hlavou, aby myšlenky na toto téma konečně vyhnal z hlavy, a zadíval se na krémově zbarveného vlka.
"Jo, o Kultu jsem toho spoustu slyšel a snad nic nebylo dobré. Ale nemusíš se bát, pokud se budeš držet dál od jejich města. Podle všeho nepouštějí své členy ven ze svého území." Pokrčil rameny, jakoby ho ta smečka a co si dělá s členy ani trochu nezajímalo. "Ale Igniští... no, já vlastně nevím, třeba vlastně nejsou tak špatní. Ale jejich území hraničí hned s územím našich a naše vztahy jsou velice napjaté. Faktem ale je, že je to smečka zrádců a vyhnanců ze smeček ostatních." Prohodil, pak se na vlka zvláštně zadíval a uchechtnul se.
"Vypadáš hladově." Podotknul. "Nechtěl by sis zalovit? Tohle je území nikoho, tady můžem lovit oba." Potřásl hlavou. Měl pravdu. Vlk až nápadně často šilhal k jeho králíkovi, respektive tomu, co z něj zbylo. Což už moc nebylo, jelikož většinu sežral. Teď už to byla potrava pro mrchožrouty, mladý vlk se ke kořisti nehodlal vracet. Ale zalovil by si ještě rád, alespoň aby něco přinesl do smečkového koryta.

Nevěřícně potřásl hlavou. "Není jediného dospělého?" Vykulil oči. To pro něj bylo nepředstavitelné. Hlavně myšlenka, že on sám by měl někoho zabít, se mu okázale hnusila. On přece nebyl vrah, tak proč by zabíjel? Ještě by cháal, kdyby musel někoho zabít v boji, kdy by šlo o život, ale jen tak někoho zabít... ne. To by nedokázal. Upřímně, pochyboval, že by to dokázal i v tom boji. "Vlče?" Vyhrkl. Chtělo se mu zvracet. To je zvrácený. Proběhlo mu hlavou a on výjimečně musel souhlasit se svými myšlenkami. "Ne, to tak rozhodně není všude. Překvapuje mne, že se vůbec ptáš. V normálních smečkách-" Řekl a dal si důraz na slovo normální. "- se vlčata ochraňují, ne zabíjejí. I kdyby byla sebeslabší, i kdyby to byla vlčata omeg, zásadně se nezabíjejí. Ne. Každý má právo na život." Řekl rázně a ještě jednou potřásl hlavou. Fuj. Odfrkl si.
"Ach tak." Pokýval hlavou. "To bohužel nevím, také zatím nejsem tak znalý Norestu. Ale ze smeček bych si dával pozor na tu Igniskou, ti myslím zabíjejí vetřelce. A Kult taky." Pokrčil rameny. Upřímně nevěděl, jestli má správné informace, ale bylo mu to tak nějak jedno. Je lepší být raději ostražitý než přijít o život, že.

"To je dobře." Hlesl a pousmál se. Pohodlná Ryumee. Znělo to tak nereálně. Ve smečce každý viděl, že zrovna jeho drahá byla nenapravitelná workoholička a i kdyby toho zrovna nad hlavu neměla, nějakou práci by si jistě našla. Jaké pro něj bylo nepracovat, to si uměl docela dobře představit. Vždyť ve smečce beztak skoro nic nedělal, jen občas zalovil, aby naplnil nějaké ty hladové krky, které měly něco lepšího na práci. Jinak se ale potuloval mimo území, zkoumal, mapoval. To byla vlastně také práce, ale ne pro smečku. Zato jeho drahá, ta rádcovala. Také léčila a bůh ví, co všechno ještě. Ta se jistě z území smečky nehnula už jenom proto, že na to zkrátka neměla čas.
Pokýval hlavou. "To chápu. Musím se toho ještě hodně naučit, pokud chci být astrálem. Kdyby tady jen bylo, od koho." Povzdechl si. "Mno nic, zkusím najít toho Kethira. Třeba se tu někde potuluje a já o něm ani nevím." Prohodil, ačkoli o tom sám pochyboval. "Nu a pokud ne... pak se to budu muset naučit sám. Snad by mi mohly pomoci ostatní profese, astrál přece musí umět trochu od každého. S léčitelstvím mi snad pomůže Ryumee - nebo ty bys mohl - lovit snad ještě umím... hm, znáš někoho, kdo je zde umbrou?" Tázavě se na druhého vlka zadíval. Boj. Už teď tušil, že to bude jeho slabou stránkou. Na boj nikdy moc nebyl, ani fyzicky, ani mindsetově. Boj byl ostatně slabou stránkou snad celé jeho smečky, ale někoho, kdo by zastával postavení bojovníka, bylo potřeba.

"No jo, však už jdu." Zašklebil se a skutečně se zvedl. Mučivě pomalu, ale zvedl, nezapomněl se však při tom ještě protáhnout, že. Nu a potom se pomalu začal vydávat směr proti proudu řeky, tedy území jeho smečky. "Kdyby ses někdy chtěla přidat do té smečky... nu, za Noxe mluvit nemůžu, ale za sebe bych řekl, že u nás máš vždycky dveře otevřené. A dávej si pozor na Igniské." Zavolal ještě za vlčicí, než nadobro zmizel někde za horizontem.

"Snad máš pravdu. Doufám jenom, že si je Rya vědoma, že teď má právo a vlastně i povinnost odpočívat. Nedávno si mi stěžovala, kolik práce na svou hlavu má a já se trochu obávám, že Lexe nepřestane zastupovat, dokud nebude nový - i kdyby to znamenalo se přepínat až do nezdravých mezí." Potřásl hlavou a najednou zase působil poněkud nešťastně. "Mám pocit, že pro ni smečka znamená víc než vlčata, byyť se na ně jistě také těší. Co kdybys s ní zkusil promluvit? Já už se o to pokoušel, ale na má slova v tomto ohledu moc nedá. S tebou tráví spoustu času, třeba by dala na tebe." Everett se na Tima zadíval, v očích vepsanou prosbu. Prosím, kývni na to. Prolétlo mu hlavou.
"Ano, moc mi na níi záleží." Příkývl s něhou v hlase. Už zase zněl jako vlčice, nedalo se však říci, že by mu to vadilo. Poté se zamyslel. "Hm, možná bych se přece jenom měl stát astrálem, budu-li někdy povýšen na aestu. Přece jenom, přijde mi, že astrál je potřebnější než post rimora, toho při troše štěstí mohou zastoupit i sigmy. Ale učitele ne, minimálně ne každý. Astrál musí mít hlavně v lásce vlčata a to nemá každý vlk. A já, já mám vlčata tak rád." Usmál se. "Problém ale vidím trochu v tom, že mě astrálovské umění nemá kdo naučit. Žádného astrála ve smečce nemáme a pokud ano, neznám ho a ve smečce jsem ho od svého příchodu neviděl. Možná tu kdysi nějaký byl, také odešel nebo se věčně pohybuje za hranicemi smečky. Zkusím se poptat kolem, ale moc nadějí tomu nedávám." Pokrčil rameny.

"Hmm..." Everett se zamyslel. Takhle nad tím vlastně nikdy nepřemýšlel. Byla to zajímavá úvaha, to jistě ano. Přesto si však nedokázal představit, jak by taková malinkatá hvězdička mohla být větši než třeba on nebo tady Ishka. Nakonec mu to však v té jeho neveliké hlavičce nějak slehlo. "Asi máš pravdu." Prohodil jenom a pokýval hlavou. Stejně mu to ale připadalo zvláštní, velké hvězdy. Přece nemohou být velké a zároveň mít takovou moc. Proč tímpádem nemáme my tu schopnsot, určovat náš vlastní osud, pokud jsme stejně velcí? Everett potřásl hlavou, aby z ní vyhnal podobné myšlenky. To přece dávalo smysl, že vlk nemohl sám určovat vlastní osud. Jsme vlci, ne hvězdy.
Šedavý vlk si dával na čas s odpovědí. "Možná máš pravdu. Slíbil jsem své družce, že se už nebudu tolik potulovat, když je teď březí. Musím se o ni starat, víš?" Pousmál se při myšlence na svou drahou, Ryumee.

"Ano, tomu věřím i já. A myslím, že i většina smečky, ale nevím. Sdíleným charakterovým rysem je ale jen víra, že k nám hvězdy promlouvají a ovládají náš osud." Přikývl a zadíval se zpátky dolů, na kostnatou vlčici. Kůstka. Budu jí říkat Kůstka." Rozhodl se a sám pro sebe se usmál. Byla to roztomilá přezdívka a rozhodně neměla znít nějak urážlivě, ale nevěděl, jak to vlčice pojme. Rozhodl se tedy, že jí to raději nebude říkat, alespoň dokud se z nich nestanou přátelé. Protože měl tušení, že přesně k tomuto měli našlápnuto.
"Ohromnou moc jistě mají, ale že by byly velké? No, nevím, vždyť se podívej, jsou to jen takové tečky..." Hlesl a tlapkou ukázal na nebe - nebo se alespoň pokusil, ukázal jen tam, kam mu jeho svaly dovolovaly, že.

Pokýval hlavou. "Jistě, to chápu." Prohodil nenuceně a slabě se na vlčku usmál. Skutečně chápal, že chce ještě trochu času - on koneckonců taky potřeboval svůj čas, než se rozhodl se konečně přidat do smečky. Teď ale litoval, že to neudělal již dříve. Věřil však, že jeho časy jako tulák mu daly zase jiné dovednosti do života - které teď mohl přivést k užitku právě ve smečce.
"No jéje, už se bojím!" Vyískl, zvedl se na nohy a začal naoko utíkat. Hned se ale zase vrátil, v očích veselé jiskřičky. Z úst tomuto mladému vlku zněl smích. Tak jo, na takové hry on byl. Byl už sice dávno dospělý, kousek toho vlčete v něm však snad zbylo, zvlášť po jeho tajemném a jistě ne zrovna pěkném dětství.
"Přesně to jsem myslel." Přikývl a pousmál se. Takže by přece jenom mohla být jednou z nás. Proběhlo mu hlavou. Ano, mohla by. Ale ona nechce, alespoň zatím. Everett ji do ničeho nehodlal nutit, ale kdyby se nakonec přece jen rozhodla pro jeho smečku, nebránil by jí. Přišla mu milá, a i přes svůj děsivý vzhled, neškodná. "Myslím, že k nám hvězdy ani nemohou mluvit jinak než v hádankách. Jsou to přece jenom hvězdy, malinkaté kuličky na obloze, zatímco my jsme vlci. Sice jsme velcí, silní, ale hvězdy vidí celý svět a hlavně určují náš osud. A pokud k nim chceme mluvit - nu, musí nás chtít vyslechnout, a to jistě není vždy." Pokrčil rameny a stejně jako Ishka zvedl hlavu k noční obloze. Tak, teď tam tak byli oba. On stál, ona ležela, ale oba svorně koukali na hvězdičky. Roztomilé.

"Na hledání smečky není nikdy moc brzo." Podotknul a vzpomněl si přitom na svoje časy jako tulák. Nad tím, jak dkysi odmítal smečkový život, se musel pousmát. Teď byl členem jedné smečky a musel řici, že se nikdy neměl lépe. Teď měl všechno. Rodinu, partnerku, přátele, plné břicho... dokonce i tu volnost, o kterou se tak bál, že přijde. Zkrátka cokoliv, co by si takový vlk mohl přát. Věděl, že jsou vlci, kterým smečkový život nevyhovuje a jsou raději jako samotáři, ale nechápal to. Jak mohl někdo chtít žít bez všeho psaného nahoře? Skutečně, šlo to mimo jeho chápání.
Nad jejími dalšími slovy se jen ušklíbl. "Jsi si jistá? Nerad bych dopadl taky zkostěný." Prohodil, ale z tónu jeho hlasu bylo jasné, že to myslí jako vtip. "Moje smečka? To víš, že povím. Moje smečka se jmenuje Přízrační, jak jsem již říkal." Začal a položil se naproti vlčici, připravuje se na zdlouhavý monolog. "Moje smečka je zároveň mojí rodinou. Ano, mám také partnerku a tak, myslím opravdovou rodinu, ale smečka je mojí rodinou také. Máme se všichni velice rádi, bez ohledu na postavení. Ostatně, sdílíme spolu vše, od potravy přes noru, kde spíme, tak ještě abychom se rádi neměli. Jsme jako sourozenci." Zasněně se pousmál. "Společně se také snažíme vyčíst, co pro nás hvězdy chystají. Mimochodem," zadíval se na vlčici. "Věříš, že k tobě hvězdy promlouvají?" Zeptal se. Bez toho by se do smečky přidat nemohla, ani kdyby moc chtěla.
Převalil se na bok a položil si hlavu na tlapky, než pokračoval. "Nu a já? Má pravá rodina? Mám partnerku a ta má bratrance. To je aktuálně má celá rodina, neboť rodiče nemám a sourozence taky ne." Pokrčil rameny. "Ale má rodina se brzy rozroste o pár nových členů, jestli chápeš, jak to myslím." Šedavý vlk najednou zářil jako sluníčko. "Nu a jinak? Co bych ti o sobě řekl... mám pět let, rád sbírám květiny po louce a obhlížím terén. Rád také koukám na hvězdy, jsou krásné." Zadíval se k nebi a přikývl, jakoby noční obloha potvrzovala jeho slova. "Tak a teď ty, řekni mi něco o sobě."

"Jo taak..." Pokýval hlavou. Nevěděl, jestli to vlčici věřil, přece jenom to byla pohádka trochu přitažená za vlasy, ale rozhodl se to dále nerozebírat. Ať už je to pravda nebo ne, faktem je, že má tato vlčice beraní masku a nosí ji. Na její další slova také nic neřekl, jenom pokýval hlavou, aby věděla, že to teda jako chápe.
Ishčina další slova ho však přiměla vykulit oči. Zkostěný?" Vyhrkl a potřásl hlavou,snad aby z tváře vyhnal zaražený výraz. "To je... zvláštní. A zrovna celý klan najednou. Nemohla to být něčí magie?" Zeptal se. "Možná před tebou nikdy nikdo magii nepooužil, ale když jsi tam nebyla, mohl využít situace." Navrhl, stále viditelně v šoku. Takže tahle vlčice brzo zemře... Proběhlo mu hlavou a on posmutněl. Neměl rád, když vlci umírali. Nebylo to hezké. U vlčat to bylo nejhorší, ale ani u dospěláků nebyl zrovna fanoušek. Byl rád, že se v jeho smečce nezabíjelo. "No a... co budeš dělat teď? Hledáš si novou smečku?" Prohodil a zadíval se na vlčici.

Pousmál se. Stále neměl sebemenší tušení, jak se teď jeho drahá ve skutečnosti cítí. Holt byl trochu naivní, nebo možná až moc zaslepen svou vlastní radostí, že nechápal, že by ji někdo z jeho blízkých nemusel sdílet. Až to řekneme celé smečce, to bude radosti. Zvlášť po té tragédii se ztracenými vlčaty Roihua a Anjel. Everett zářil jako sluníčko. Nebylo ničeho, co by mu jeho bezbřehou radost teď mohlo zkazit.
"Aha." Pověděl zaraženě. Nevěděl, co na to říci. Věděl, že současná Lexová je pryč, ale nečekal, že by Nox zůstal tak dlouhou dobu sám bez rádce. Myslel, že ceremoniál uvítání nového Lexe už zmeškal, a ono ne. "No, to je ale trošku problém. Doufám, že Nox zvolí nového Lexe brzy, ty přece nebudeš mít mnoho času být rádcem, když budeš vychovávat vlčata." Podotknul, jakoby to nebylo od začátku jasné. "A ani teď, při březosti, by ses neměla přepínat. Abychom nakonec nedopadli jako Roihu s Anjel." Náhle o něco posmutněl, při vší té radosti skoro zapomínal, že vlčata by se taky mohla narodit mrtvá nebo těžce nemocná. To samozřejmě nechtěl,ale taková možnost tu byla a on to nemohl zapřít.

Zřejmě si povšiml vlkova zmateného výrazu, když začal vyprávět, jak se u nich nezabíjí vlci, neboť ho hned konfrontoval otázkou. "Vypadáš zmateně... jsi na zabíjení vlků zvyklý?" Zeptal se se zájmem. "To Ignis a myslím, že i Kult, též. Ale u nás ne, u nás má každý právo na život." Potřásl hlavou. Zabíjení je zlo. Nechápu, jak může být v některých smečkách tak normalizované. Proběhlo mu hlavou a on se kysele ušklíbnul.
Na vlkova slova jen pokýval hlavou. "Ano, možností je tu skutečně mnoho. Myslím, že si tu vlk každé povahy a víry něco najde. A kdyby ne, vždy je možné zůstat tulákem, že. I pro tuláky je to místo, byť to některé smečky nerady přiznávají." Prohodil a pousmál se. "Na koho si dát pozor mimo území? Myslíš mimo území Norestu? Tak to moc neporadím, na svých cestách jsem sice potkal několik smeček, ale pochybuju, že mé kroky vedly tam, co tvoje." Pokrčil rameny. Norest už měl zmapovaný, přestože to bylo vskutku velké území, ale území za Norestem bylo ještě větší. A byť toho prošel hodně, nebyla šance, že by se jejich cesty zkřížily někde jinde. Nebo byla?

Moudře pokýval hlavou. "To máš pravdu, vskutku. Navíc, Lex nemáme a Ryumee je v tuto chvíli jedinou Coelo a zároveň společně s tebou jedinou medičkou. Na medikování ani rádcování Noxovi jí ale nebude zbývat mnoho času, pokud se bude starat o vlčata." Najednou se zdálo, jakoby se sám trochu bál, co se smečkou bude, až se o ni nebude jeho družka moci starat. Jakoby pro něj byla Ryumee páteří celé smečky, bez které to v nějakém krizovém stavu prostě nemůže fungovat. "Musíme doufat, že Nox zvolí nového Lexe brzy... a třeba i dalšího Coela." Prohodil a nechal tuto větu jentak poletovat ve větru.
"Ano, miluji ji. Je to... zvláštní pocit, nevím, jak přesně ho popsat." Zamyslel se. "Je to jako bych byl s ní jedno tělo. Pokud jí někdo ublíží, ublíží tím i mně. Pokud je ale Rya šťastná, jsem i já. Je to zvláštní." Odpověděl po notné chvilce přemýšlení.
Zasmál se. "To jsem si taky ještě nedávno říkal. Ale teď jsem moc rád, že ty mladé už očekáváme. Když se dokážu postarat o sebe, několik málo mladých snad zvládnu taky. Navíc na to nebudu sám, bude tu samozřejmě Ryumee, ale pak i taky celá smečka." Podotknul. "Když jsme u toho učitelství, hodilo by se, kdyby tu byl nový učitel už v době, kdy budou prťata růst. Přece jenom, takového učitele by jistě poslouchali lépe než nás. Ale pokud nikdo takový nebude, zvládneme to." Pousmál se. Na vlčata se strašně těšil, tak moc, že ani nepostřehl, že matka jeho malých jeho nadšení nesdílí. "Snad ano, věřím v to." Přikývl nakonec a slabě zavrtěl ocasem.

Everett povytáhl obočí. "První lov a už jsi ulovila berana? To je nadmíru zajímavé, obětí prvního lovu bývá zpravidla králík nebo ani to, třeba myš." Pokýval hlavou. Ulovit napoprvé hned berana, to se jen tak nevidí. Stejně jako vzhled této vlčice. Proběhlo mu hlavou. Poté si však zakázal snít a zadíval se na obličej vlčice, přičemž se nepřestal divit. "Ty máš dva páry očí? Tak proto nosíš tu masku, aby to nebylo poznat?" Musel uznat, že více párů očí působilo poněkud děsivě. Vlčice před ním byla jako pavouk, nebýt toho, že neměla osm nohou. Z pavouka taky zpravidla netrčí kosti. Už byl zase ve své hlavě a přemýšlel o sto šest. Při Ishčiných dalších slovech však vytřeštil oči. "Tvoje vlastní kosti?" Vypískl a ani se nesnažil skrývat překvapení. "To musí nesmírně bolet, nemám pravdu? Nedokážu si představit, že by moje tělo dělalo... tohle." Hlavou kývnul k Ishčinému kostnatému tělu. "Mimochodem," nastražil uši. "Říkala si bývalá rodina? Co se mezi vámi stalo, jestli můžu vědět?" Vyzvídal.