Príspevky užívateľa

Ještě jednou kývl hlavou jejím slovům, ovšem poté rozhodně projevil zájem po její nabídce. Jistěže to je něco, co rád příjme. Vědět více je lepší, i když netuší zda tu vůbec nějakou delší dobu zůstane. “Rozhodně budu rád za poučení o zdejším místě” Taková nabídka se přeci neodmítá! “Ostré vrchy..” zopakoval si tiše pro sebe a znovu projel okolí pohledem.

Je očividné, že si vlčka chce držet svůj osobní prostor, což Ev rozhodně respektuje. Zůstává stát na místě ve vhodné vzdálenosti a drží si klidný výraz. Nenápadně pokukuje po stvoření, které je u hlavy vlčice, ale nedává mu moc pozornosti tak, aby to šlo vyloženě poznat. “Jsem zde nový, není tomu dlouho co jsem dorazil na tohle území” vysvětlil a zamával ocasem. “Mé jméno je Everett, těší mne” usmál se na ni opět

Jakmile ho chytila pod krkem, pokračoval v té jejich dokonalé hře. Mírně sebou vrtěl, jakože se nemůže vůbec dostat pryč. "AAA! Umírám! Aaa aaa kreeev a smrt!" při posledním slovu celý ztuhl a aby toho nebylo málo, zavřel oči, zaklonil hlavu s otevřenou tlamou a vyplázl jazyk pro efekt úplné smrti! Ona ho zabila! Nejlepší lovkyně Norestu ho dostala!!!
Očkem jí ale nenápadně sledoval, prostě side exe, když ho pustila a následně po svých slovech i ustoupila. Hned na to využil své šance a vyskočil po ní, což způsobilo, že tentokrát on k zemi porazil ji! Pěkně si prohodili strany, teď byl on ten nahoře. Ha! "oživlá mrtvolaaa!" jen co to dořekl dostal pořádný výtlem. Ten smích už fakt nešel zadržovat déle!

Slova byla chybou, ale možná i úmyslem, tak i tak ho vyděsila chvíle, kdy ho NĚKDO povalil k zemi. Věděl jen že tam je, ne kdy a jak vyskočí. Snad si myslel, že řekne jen baf a ne tohle! Poražen ležel na zádech na zemi, ke které byl zároveň přišpedlen tou děsivou šelmou! "Aaaaa! Byl jsem chycen!! Pomoooc!" předstíral strach, ale pobavený podtón se snahou se nesmát ho přemáhala. Zároveň vidět na Ryumee vysmatyzpohled bylo taky něco! Ocasem mával stylem bouchání do země. Hlavně se ani nesnažil zvednout, prostě byl ulovenou kořistí! A ta s nehýbe!

Dále pokračoval ve svém hledání, jenže vlčka jako by se propadla do země! Nebo spíše, kdyby se Everett fakt snažil, už by ji měl, ale trochu to natahovat mohl být též úmysl. V jednu chvíli dokonce prošel přímo kolem stromu, kde byla Ryumee schovaná. Byl si vědom, že je opravdu blízko, nevěděl sice kde přesně skrze své odfláklé hledání, ale i tak byl blízko! Ať má v plánu cokoliv, Ev jí očividně asi i nahrává. "nootak já vím že tu jsi" pobaveným hlasem promluvil jen tak do větru.

Nic z toho co dělala jí nedával za zlé, bral vše jednoduše jako srandu. Když se vlčice ohlédla, usmál se, ale z místa se ani nehnul. Brzo však úsměv zmizel, když se vlčice opět otočila a šla si dále. Hmf- pomalu se zvedl, když v tom Ryumee začala prchat. Co jí sakra hráblo? Co tohle má být! Okamžitě se rozběhl směrem, kterym běžela i ona. Zaběhl mezi stromy a začal se rozhlížet, kde se asi tak mohl schovat. Pachová stopa ho nevedla nikam dál. Ryumee musela být někde tady.. a hodlá jí najít! S čumákem u země pochodoval mezi stromy a hledal každou indicii, která ho dovede k ní.

"před chvílí bylo před chvílí teď je teď a teď vidíš, že jsem v pohodě!" zasmál se nad svými skoro až smysl postrádajícími slovy i přes to, že vlčice se tvářila vcelku vážně. Kdyby se smála, bylo by to mnohém lepší! Rozhodně by se přidal a byli by tu za dvě smějící se paka. Jenže vlčice si vybrala hrát si na tu povýšenou, což vlastně asi i byla a dařilo se jí to. Když ho vlčice obešla, chvíli zůstal stát na místě a pouze sledoval, jak odchází. Tak teď něco zkusí on! Prostě se tam na místě posadil a koukal jak si jde pryč. Ne nevydrží to moc dlouho, a když bude vlčice daleko, rozběhne se za ní, ale zatím zůstává a čeká zda dostane ignor nebo ne.

Tahle výška mu opravdu neudělala nic, jen se prostě rozhodl udělat jakousi hérečku, což se mu samozřejmě hned vymstilo! Odfrkl si, teď už spíše jakože zamračen, jako reakci na ten její pohled. Nebral její slova tak úplně vážně, mohla v tom být sranda, ale nemůže si být jist! Prve ho trochu zarazilo, že se v něm spletla, ale čekal co bude dál... ROZMLUVIT NECO NOXOVI?! PROSÍM? AŽ TAK? když to vypadalo, že se opravdu chystá pryč, v rychlosti se vyhrabal na nohy s úmyslem se za ní rozběhnout. Ovšem to by nesměl při prvním kroku hned zase zakopnout kvůli nedokončenému zvednutí a chytnutí rovnováhy. Spadl tak opět na čumák, ale ani to ho nezastavilo! Teď už se konečně na nohy dostal normálně a hned se zařadil k ní, dělajíc že se vuuuubec nic nestalo. "Nic mi není, nevidíš snad?" prohlásil a poskočil vpřed, čím ji zablokoval cestu- postavil se před ní a koukal přímo na ni! Na tu potvůrku co ho tady tak šíleně trápí!

Trošku se vydal prozkoumávat území okolo smečky, do které má zájem vstoupit. Přízrační snad budou brzy jeho domovem, jeho prvním opravdovým domovem. Doposud se neustále toulal bez cíle a bez závazků, což se rozhodl ukončit. Hlavně když potkal tu vlčici- Ryumee, nechtěl pryč. Opravdu si s ní sedl, více než s kýmkoliv jiným, takže přemýšlet o odchodu? vůbec.

Však ten jeho pohled k věci se brzo jistě změní. Má o tom všem prostě zkreslené představy, ale pokud se vážně stane součástí smečky Přízračných, nebude mu zbývat nic jiného než si pořádně máknout. A že se on rád naučí novým věcem! Není to žádná líná prdel, takže všechno dohnat mu snad nebude dělat obrovský problém.
Mírně stáhl uši a raději se teď snažil nevšímat si pohledu, který na něj Nox vrhl. Prostě mu neměl co říct! prostě nuda tady s tímto roháčem! nežerte mě nežerte mě nežerte mě z tohoto divnýho pocitu ho ale vytrhl další dotaz, který ho zase zarazil. Popravdě byl tohle fakt složitý výslech. Čeho si tak má v životě vážit? Když snad nic nemá. "čeho že si vážím?" místo odpovědi si tu otázku zatím pouze zopakoval. Mezitím co přemýšlel jaká odpověď by mohla dávat smysl se rozhlížel kolem po lese, který mu byl taktéž doposud celkem neznámý. "asi celkově možnosti vůbec žít" dostal ze sebe náhle. Zda to dává smysl? kdo ví

Poklidně si zde prostě existoval s žádným tušením o cizí přítomnosti. Bylo to teda fakt překvapení, když mu najednou někdo přistal na záda a místo toho aby z něj okamžitě slezl, dělal kdo ví co, čímž situaci ještě více zhoršoval. Everett fakt nebyl nadšen z toho, že se ho někdo ještě takto dotýká! Udělal však jediné, předníma tlapama se odrazil a vyšvihl se na zadní, díky čemu ze sebe cizince shodil. Na nic poté nečekal a ustopil o kus dále. Proklepal se a svou hlavu pozvedl vzhůru společně s vypnutým hrudníkem. Tohle přivítání nebylo něco, z čeho by byl zrovna nadšen. Nepříjemným pohledem proto propálil cizince.

Jeho přítomnost byla ještě nějakou tu chvíli neodhalena. Teda alespoň ne vlčicí samotnou, všiml si že je něco u ní, netušil co, ale očividně to mělo na svědomí jeho prozrazení. Protože se vlčice hned otočila jeho směrem a dokonce mile pozdravila. To rozhodně cenil, mnoha vlků není schopna ani této maličkosti. "Přeji krásný den" pověděl a ještě kývnul. Vlčka začala mile, bude milý i on a jen se uvidí jak by případný rozhovor mohl jít dál.

jediný úmysl se k ní takhle přiblížit, byla jen ta pouhá odpověď, proto vůbec, ale fakt jako vůbec nečekal to, co udělala. nejen že si prožil první heart attack jen tím, že se ho dotkla. Další byl když mu přitom tak upřeně koukala do očí a poslední, který to celé zakončil nastal ve chvíli, když mu olízla čumák! Výraz překvapený a náhle zděšený, když mu došlo co se teď stane. Rozthodilo ho to dost na to, aby se nesoustředil na magii a v okamžiku už letěl k zemi. Rozflákl se na zemi a vydal ze sebe jakési umírající odfrknutí. Nic mu není, ále hérečka musí být no ne?

Fakt se snažil držet si co nejvíce chladnou hlavu, i jednání s ostatními tuláky ho k tomu dovedlo. Ovšem jeho zásadou je držet se slov- jak ty ke mně, tak já k tobě. Konflikty sice nevyhledává, ale když už je něco přes čáru, líbit si to holt nenechá, ale to je asi tak nějak normální. Slova Noxe ho prve trochu zmátly, nedal to na sobě znát ale pojmenování, které zde pro určité profese mají mu ještě nestouplo dokonale do hlavy. naštěstí si to ale s pojil s tím, co říkal před tím a došlo mu, co to znamená. Jako náznak, že rozumí pouze kývl. "popravdě nemám, zkušenosti mám pouze ty, ke kterým jsem sám přišel právě těmi, jak říkáte- tuláckými šarvátkami" pověděl při cestě z nory a stálém následování Noxe. Pak ale přišla otázka, kterou teda moc nemusel. Ne že by měl nějaké blbé vzpomínky, o kterých by nechtěl mluvit, ale spíše mu chyběly ty vzpomínky. "Myslím, že u tohoto vás budu muset zklamat, nemám toho moc co povědět. Sám o tom co a jak bylo netuším. Nevím ani proč, ale má štěněcí léta jsou jako kdyby nebyly" nejistě se nad svými slovy zasmál. Teď jak to říká zní mu to celkem hloupě- nepamatovat si něco takového? Je to zvláštní. "vlastně fakt vím jen o těch svých bezvýznamných cestách"

Touhle magií si snad dokonce mohl připadat vyjímečný, protože ani on sám nikdy neviděl vlka létát bez křídel. On sice nemohl být tak vysoko a dělat tak hustý manévry jako ti, co si pomáhají křídly, ale to nevadí! On ty křídla nepotřebuje na to hlavní, vznést se! Sledoval ji, ale až ty slova ho pohnaly k tomu, udělat něco více. Zazubil se a provedl ve vzduchu pár skoků výše, vypadalo to, jako by se odrážel o něco neviditelného, ale kdepak. Nebyl v moc velké výšce, ale i tak udělal menší otočku, po které se přední části těla snížil k ní, mezitím co prdel měl furt nahoře. Čumákem se přiblížil k tomu jejímu "kdepak" odpvěděl se stejným, šibalským úsměvem. V tom vzduchu by fakt mohl různě blbnout, ale i tomu se raději vyhýbá. ještě by si přestal dávat pozor a rozflákal by se tu před ní, vož je jedna z mála věcí, kterou má před očima jako špatný scénář. Se svou magií je prostě opatrný, už tak přešl svou hranici, kde si říkal, že to bude používat, když je to opravdu nutné.