Príspevky užívateľa

Everett se vydal po pachu cizí vlčice a hle, brzo se před ním objevilo malinké vlče. Nevypadalo však jako to modročerné, Cielovo. To bude muset být ta druhá... jakže se jmenuje? Sedmikráska? Pamět už mu nesloužila tak jako zamlada, proto jen ztěžka vzpomínal na to, jak se ta nová dcerka dvou Coelů jmenovala. Asi to byla Chrpa. Usoudil nakonec a s touto myšlenkou se vydal k ní.
Jakmile se přiblížil, jeho zrak zaregistroval, že vlčice našla jedno z jezírek, kde byla ještě - nebo spíš už zase - voda v tekutém skupenství, a pousmál se. "Voda je moc zajímavá, že?" Prohodil, udělal ještě pár kroků a posadil se vedle maličké Chrpy. "Mimochodem, my jsme se asi ještě nepotkali, že? Jsem Everett Estrela do Norte, Ordo. Já o tobě už něco slyšel, vím třeba, že se jmenuješ Chrpa a že tví tatínkové jsou Hariuha s Timothéem." Zavrtěl ocasem, aby i ta maličká věděla, že to myslí dobře.

Everett byl rád, že to Arrakis tak nějak přijal. Z toho, co o něm slyšel a co sám viděl na plese, ho bral víc jako rozmazleného spratečka, který se k trůnu dostal zcela náhodou, ale teď mladý vlk působil skutečně vyspěle. Bylo vidět, že svou roli bere vážně - stejně jako Everett. Tohle bylo jeho první řešení mimosmečkových záležitostí a on hodlal postupovat přesně podle nepsaného protokolu, jak taková setkání řešit - s klidem, pokorou a úctou k druhému.
Zaposlouchal se tedy do slov druhého vlka. "Ach, Daněk..." Uniklo mu při zmínění vlkova jména. Toho už jsem dlouho neviděl... proč se vůbec tehdy ztratil? Nevěděl, jelikož nátura toho, jak prišel Apollyon ke svému zranění, byla stále opředena tajemstvím i po mnoha Timových výsleších a snaze vypátrat, kdo mohl tak hrozný čin tehdy nevinnému vlčeti způsobit. Čím déle však Arrakis mluvil, tím více to vypadalo, že Apollyon už od začátku nebyl tím nevinným dítkem, na které si hrál. Everett přikyvoval, ale když Arrakis zmínil útok na Fortis, v očích se mu zalesklo. Nakonec se neovládl. "Na Fortis? Na mou Fortis?" Pravil výhružně, hned poté si však vzpomněl na S'Arikova slova. Jsi Ordo, chovej se podle toho. Připomněl si a aby se trochu sebral, odkašlal si. "Uhm, tedy..." Zamyslel se. Jakoby hledal správná slova. "Víte, velice rád bych Daňkovi věřil. Celou část svého života, co žil u nás, byl oddaným členem smečky a rozhodně se neprojevoval violentně. Nebyly s ním žádné problémy - narozdíl od Apollyona, kterého od přijetí do smečky provází jeden incident za druhým." Na chvíli se zastavil, aby mohl nabrat dech a pokračovat. "Jeho incidenty, jak tomu já říkám, však také nebývají zrovna agresivní. Ano, všude, kde může, šíří svou naprosto nevhodnou víru, a to i přes výslovný zákaz našeho Lexe S'Arika. S politováním musím konstatovat, že se to stalo i na plese, což způsobilo ten poprask, který to způsobilo." Omluvně se na druhého vlka zadíval, jakoby on mohl za to, že mu zkazil ples. No, vlastně za to trochu mohl, měl přece Apollyona hlídat. Ale to teď bylo vedlejší. "Nechce se mi však věřit, že by Apollyon skutečně plánoval útok na Fortis. Minimálně ne bavíme-li se o události, která se stala před bezmála tři čtvrtě rokem. Tehdy bylo Apollyonovi kolik, 10 měsíců? Takové vlče je sotva schopno naplánovat něco jako útok na nejváženější vlčici naší smečky." Pravil pochybovačně. "Nechci samozřejmě zpochybňovat schopnost vaší magie, avšak Daněk byl tehdy přece také ještě vlčetem - vlastně dosud je - není tedy možné, že šlo z jeho strany o nedorozumění? Nemohl si Apollyonovy náboženské řeči špatně vyložit? Případně nemohla být Apollyonova slova jen takzvanými siláckými řečmi, které byly poté mylně interpretovány jako pokus o atentát?" Tázavě otočil hlavu na stranu, ze všech sil se snažíc udržovat klid. Tak jako tak, jestli měl Apollyon byť jen silácké kecy o útoku na Ryumee, tak ho přetrhnu. PŘETRHNU! Honilo se mu hlavou.

Postarší vlk překročil malý potůček, rozdělující močály a louku vlčích máků, a ocitl se na první zmíněné. Zamrzlé močály v tomhle ročním období klouzaly, smrděly a obecně nebyly moc pěkným místem k žií oproti krásné zamrzlé louce. Everett si povzdechl. Už aby tady bylo jaro. Prohodil si tak nějak sám pro sebe. Jaro, plné motýlů, květin a vlčat... to mám rád. Pousmál se. To ještě nevěděl, že jeho přání mělo být brzy vyslyšeno. Již po chvíli však ucítil cizí pach, který zatím byl jen trochu cítit smečkou. Nevěděl, komu tenhle pach patřil, novina, že si jejich dva coelové, Hariuha s Timothéem, adoptovali další vlče, se k němu však donesla. Teď ještě které z nich to je... snad ne to Kultí... O modročerné vlččce, dcerce bývalého člena Ciela, měl Everett upřímně trochu předsudky. Byla maličká, to ano, ale co když jim už v tak mladém věku vtloukali do mozku v Kultu ty jejich náboženské blbosti? Nevěděl, co si o tom myslet. Navíc si stále myslel, že se Kult pro své vlče dříve či později vrátí a tato skutečnost by mohla vést ke všemu možnému, možná dokonce i válce mezi smečkami.

Postarší vlk překročil malý potůček, rozdělující močály a louku vlčích máků, a ocitl se na druhé zmíněné. Louka v tomto období vůbec nebyla plná vlčích máků, spíš seschlých, zmrzlých pahýlů trčícich ze sněhové pokrývky. Everett si povzdechl. Už aby tady bylo jaro. Prohodil si tak nějak sám pro sebe. Jaro, plné motýlů, květin a vlčat... to mám rád. Pousmál se. To ještě nevěděl, že jeho přání mělo být brzy vyslyšeno. Již po chvíli však ucítil cizí pach, který zatím byl jen trochu cítit smečkou. Nevěděl, komu tenhle pach patřil, novina, že si jejich dva coelové, Hariuha s Timothéem, adoptovali další vlče, se k němu však donesla. Teď ještě které z nich to je... snad ne to Kultí... O modročerné vlččce, dcerce bývalého člena Ciela, měl Everett upřímně trochu předsudky. Byla maličká, to ano, ale co když jim už v tak mladém věku vtloukali do mozku v Kultu ty jejich náboženské blbosti? Nevěděl, co si o tom myslet. Navíc si stále myslel, že se Kult pro své vlče dříve či později vrátí a tato skutečnost by mohla vést ke všemu možnému, možná dokonce i válce mezi smečkami.

Everettovi bylo upřímně jedno, jak ho nihilský panovník oslovil. I kdyby byl osloven "ty starý fialový", asi by se stejně neurazil. Jednak to byl ňouma splachovací a o mezismečkové etiketě toho věděl jen tolik, že si na oslovení nihilští potrpí, jednak oni nebyli nihilští a byť se slušelo mít k Ordovi nějaký respekt, byli i tací, co ho neměli a stejně tím klidného Alfu nenahněvali.
Everett si vyslechl, co měl mladý král na srdci. Poté přikývl. "Ano, mezismečkové zálěžitosti nejsou zrovna mou specialitou, obvykle to nechávám na své družce, Fortis, případně našem Lexovi, ale jelikož oba dnes mají... jiné povinnosti, obávám se, že to prostě budete muset řešit se mnou." Pravil, jakoby Arrakise litoval, že s ním bude muset mluvit. Poté se zamyslel a o několik okamžiků později si povzdechl. "Nemýlím se, že onen člen naší smečky je jistý Apollyon? Avšak nenapadá mě, kdo by mohl být tím bývalým členem, několik členů jsme tuto zimu ztratili, byly to však ztráty na životech a ne odchody..." Ach ano, zase ten Apollyon. Everetta stresovalo, že Arrakis přišel zrovna ve chvíli, kdy nikdo ze smečky nemělo sebemenší ponětí, kde se ten malý záškodník nacházel. Jestli nadělal nějakou paseku v Nihilu, S'Arik ho snad už jistojistě přetrhne... Proběhlo mu hlavou.

Everett zrovna polehával před norou a užíval si svého stáří. No, užíval, spíš zaspával trauma posledních dní. Nedávno přišel o syna a jeho druhý, mladší, se stále pohřešoval. Smečka už vyslala své nejlepší špiony i letce, ale po Berrym ani vidu ani slechu. Dokonce i Roihu se zapojil, což bylo s podivem vzhledem k tomu, jak Everetta - a tedy dost možná i jeho syna, i když ten za nic nemohl - nesnášel. Everett přemýšlel, jestli byl tak ochotný ho jít hledat proto, že byl nedávno povýšen a teď byl oficiálně součástí vedení, nebo proto, že se prostě rozhodl hodit spor s Everettem za hlavu a přiložit packu k dílu. Doufal v to druhé. Everett se totiž také snažil na spory příliš nemyslet, dokonce spolu nedávno zorganizovali i to divadlo přece. Tušil, že nejlepší kamarádi s hnědým vlkem nikdy nebudou, ale že byli na dobré cestě k vzájemné toleranci.
Z polovičního snění a polovičního přemýšlení staršího vlka probudilo naléhavé vytí. Znělo hluboce, jakoby se jednalo o záležitost, která si žádá někoho vysoce postaveného. Hlas fialový poznával, nedokázal ho však k nikomu přiřadit - bylo tedy jasné, že se nejedná o člena smečky. Zřejmě se tedy jednalo o mimo či mezismečkovou záležitost.
Everett neměl v plánu vyrazit, obvykle nebyl tím, kdo by zastupoval smečku, přestože byl Ordem. Pouze se tedy rozhlédl po okolí, zda uvidí svou družku či S'Arika. Neviděl. Vyskočil tedy na nohy, až mu ve stárnoucích kloubech zakřupalo, protáhl se a poté proběhl obě nory. Nikde nikdo, neviděl ani Coely, jen pár vlčat, ozbývajících po zimě, nějakou tu Sigmu nebo možná Aestu. A vytí neustávalo. Everett si povzdechl. Je to tady, Everette. Čas reprezentovat smečku. Potřásl hlavou a rozběhl se směrem k tmavozelené planině, odkud vytí znělo.
Tam, na samotných hranicích, vyznačených pachovými značkami a semtam nějakým kamenem, stál tmavý vlk. Na dálku se zhoršujícím se zrakem neviděl, o koho se přesně jedná, charakteristické tmavé zbarvení ale poznal hned. Milaga? Že by rodinná zálěžitost? Napadlo ho. Proč by ale vyl na celou smečku, když hledal pouze S'Arika? Odpověď se měl vzápětí dozvědět.
Jakmile přišel blíže, jeho oči konečně dokázaly zaostřit na lesklou srst mladého vlka. Spatřil charakteristické kruhové znamení kolem oka a hned mu to bylo jasné. Arrakis, syn Voltaire. Panovník nihilský. Proběhlo mu hlavou, fialový udělal ještě pár sebejistých kroků, načež se vlkovi uklonil. "Arrakisi Falcone y Gracewood, Vaše veličenstvo, zdravím Váš." Pozdravil druhého vlka zdvořile a vzápětí se představil. "O vedení naší smečky - vašich spojenců - jste už jistě slyšel, ale jelikož já se starám více o nitrosmečkové zálěžitosti než mezismečkovou diplomacii, raději Vám připomenu své jméno. Jsem Everett Estrela do Norte, Ordo Přízračných." Pravil rozvážně a věnoval Arrakisovi vlídný úsměv. Poté však zvážněl. "A nyní k věci - co vás k nám přivádí? Měl jsem za to, že jste si vše nutné s mou družkou Ryumee nedávno vyříkali..." Nechal větu otevřenou, jakoby si nebyl jist, co se skutečně na předplesovém setkání dělo.

Asteri nebyl jediný, kdo měl rád rodinné výlěty. Everett jeho nadšení nepochybně sdílel. Byl rád, že po nějaké době zase někam vyrazil se synkem. Tentokrát měl v plánu vyrazit na jih a přiblížit se území Kultu, aby Astérimu ukázal, kam ještě může a kde už by na něj nějaký náboženský fanatik mohl zaútočit. Kor potom, co sem Cielo donesl to vlče, to se jim určitě nemohlo líbit... nebo snad ano? Potřásl hlavou. Nechtěl teď myslet na náhodné vlče výrazně připomínající Ciela, které sem onen bývalý člen před pár dny dotáhl. Informace se rozprskla smečkou jako voda a tak ani věčně od reality odpojeného Everetta neminula, ale teď měl trávit čas se svým synem, ne s náhodným vlčetem. Proto se raději na svého synka obrátil a povídá. "Krásný den, že? I řeka už rozmrzá... jaro je tady!" Pousmál se, potom si však ale všiml synkova zdrženlivého přístupu k řece. "Snad se nebojíš vody..." Obrátil hlavu tázavě na stranu. "Neříkal jsi mi při našem posledním výletě náhodou, že tě S'arik učil plavat? Nebo to byl někdo jiný a pamět už mi neslouží?" Zeptal se.

Smutně pokýval hlavou. Neměl rád tuhle část své osobní historie, ale jak už bylo řečeno, někdo to Astérimu říct musel. Měl právo to vědět. "Ano." Ztišil hlas, až skoro šeptal. "To víš že věděl. Guláška měla ostatně kvůli mně, to já jsem chtěl vlčata, rozhodně víc než tehdy ona. Byl jsem i u porodu, jenomže pak..." Zadíval se za zapadajícím sluncem, jakoby v něm hledal odpověď. "No prostě, asi jsem na to ještě nebyl připravený. Nebyl jsem připravený opustit svůj do té doby cestovatelský život, musel jsem všechno prozkoumat. Jednoho dne, několik dní po Ghu'lassově narození, jsem se zase vydal na cestu. Slíbil jsem Ryi - mamce - že to bude jen krátký výlet, nakonec jsem ale byl mimo území smečky několik měsíců. Když jsem se vrátil, Tim už převzal roli otce, aby mámě vypomohl. To mu nemám vůbec za zlé, vlastně jsem za to rád, i když mě to pravděpodobně stálo vztah s Ghu'lassem. Totiž, byť jsem pak celý zbytek jeho života byl přítomen a snažil jsem se najít si k němu cestu, bylo na to pozdě. Podělal jsem to." Potřásl hlavou. "No, každý děláme chyby. Některé se dají odpusit, jiné jsou tak velké, že si odpuštění nezaslouží. To, jestli si já zasloužím odpuštění, nemohu rozhodnout sám, to je Ghu'lassovo rozhodnutí. Zatím mi neodpustil, ale snad to jednoho dne udělá. Ale proč ti to všechno říkám - hlavně proto, že nechci, abys tuhle chybu opakoval, až budeš mít vlastní děti. Cestuj jak chceš, máš to v krvi ostatně, ale než se rozhodneš udělat si rodinu, usaď se. Prosím." Vážně se na svého mladého synka zadíval.
Na jeho další větu jen přikývl a opět se pousmál. Potom však zavrtěl hlavou. "Nemyslím si, že zrovna Azarynští mají v krvi chovat se přátelsky. Kdyby se to ale skutečně stalo, klidně si s nimi promluv, ale dej pozor, abys nevyzradil nějaké ze smečkových tajemství, to by se ti mohlo hodně vymstít." Střihnul uchem, načež opět přikývl, tentokrát na otázku, jestli je skutečně v pořádku.
"No jasně že by to šlo. Starší zkušenější vlci, hlavně naši aestové a coelové, ti jistě rádi poradí. Možná budou dokonce rádi, že jsi za nimi přišel, vy vlčata jste přece budoucnost naší smečky." Zazubil se. "Já... já jsem astrál, takže vím od každého trochu, ale nic pořádně." Zasmál se. "Pro povolání astrála musíš být hlavně chytrý, ale zároveň nesedět na vavřínech a i když už toho víš hodně, pokračovat ve vzdělávání. Celý život. Také musíš mít všeobecný přehled o všech ostatních povoláních a dovednostech. Upřímně, byl bych moc rád, kdyby ses ty nebo tví sourozenci rozhodli pro astrálování, byť nutit vás samozřejmě nebudu. Ale rád bych někoho z vás učil." Pousmál se. "Potom existuje medik, léčitel. Ten také vyžaduje inteligenci, kromě toho ale taky výdrž, pokud je totiž hodně zraněných či nemocných, medikové dřou od rána do večera. Asi ti nemusím říkat, že musíš znát spoustu bylin a co všechno se z nich dá na jaký problém připravit. Je to podle mě nejtěžší povolání, co máme, ale tím tě vůbec nechci odrazovat - my Estrely přece jenom máme léčitelství docela v krvi. Jistě bys to zvládnul, jen by ses musel připravit na ještě více učení než jako astrál." Everett udělal krátkou odmlku, během které si odkašlal. "Pak máme rimory, zvědy. Pro ně je potřeba hlavně rychlost, výdrž a trpělivost, musíš rychle překonat dlouhé vzdálenosti, často ale při špehování také dlouho čekat na jednom místě. Pak jsou tady umbrové, bojovníci. Jejich hlavní dovedností je síla, dále pak také trénují výdrž, aby dokázali dlouho bojovat, kdyby bylo třeba. Je to povolání velmi důležité, u nás však naštěstí málo používané. Jsme mírumilovná smečka. Poté máme venatory, lovce. Lovit může ve smečce každý, avšak venatorové jsou zodpovědni za to, že v noře bude vždycky něco k jídlu pro vlky vracející se z vykonávání svých povolání a příliš unavené pro lov. Ti potřebují, stejně jako rimoři, zejména výdrž a poté také rychlost, jinak by toho moc neulovili. Posledním povoláním je delegát, jinak taky řečený diplomat. To je sekundární povolání, nikdy není vykonáváno samo o sobě, vždycky jsi třeba astrál delegát, rimor delegát a podobně. Ti se starají o smečkovou diplomacii, o udržování dobrých vztahů mezi smečkami. Často jsou to oni, kteří jsou důvodem, proč nepotřebujeme využít naše umbry k boji. Při vyjednáváních má proto vždy hlavní slovo, dokonce vyšší než Lex, jen alfy mohou jeho slovo přebít. V tuhle chvíli bohužel ale žádného diplomata nemáme..." Pokrčil rameny. "No, to je všechno. Nějaké otázky?" Zeptal se pak vesele.

Everett přikývl a pousmál se. "To znamená, že jsi asi po mně. Také jsem v mládí často a dlouho cestoval, i poté, co mě Ryumee okouzlila a já se s ní rozhodl zůstat ve smečce Přízračných. Až fakt - a na tohle nejsem vůbec hrdý - že jsem nakonec zmeškal celé rané dětství Ghu'lasse mě přinutil se usadit." Pravil hrdě, při poslední větě však posmutněl. Tohle byla jeho největší starost, že se vztah s Ghu'lassem nedal opravit, jednou to však muselo ven. Asteri by se to beztak časem dozvěděl a bylo lepší, když se to dozvěděl přímo od Everetta, než třeba od Roiha. "Takže cestování uvnitř Norestu ti schvaluju. Slib mi ale, že na cesty mimo Norest počkáš minimálně do dosažení dospělosti." Pravil a tentokrát zněl poměrně vážně. Ještě vážnější pohled však Astérimu ukázal, když se vlček zeptal na Azaryn. "Máme historické neshody. Když se naše smečka přesunula z Dormanského hvozdu na naše současné území, Azarynu - tehdy ještě Ignisu . se to nelíbilo. Neshody se pak stupňovaly, až nám nakonec Azarynští zabili jednu vlčici. Teda myslím... tak nějak to bylo, já nevím, já tehdy ještě nebyl ve smečce, znám to taky jen z vyprávění." Ušklíbl se a potřásl hlavou. Raději vyhnal myšlenky na tu strašnou smečku z hlavy. Místo toho vesele přikývl, když Astéri řekl onu větz o smečce, a to jakoby citoval z učebnice. Byl na synka hrdý a hlavně byl rád, že s ním má tak dobrý vztah. Trošku mu to oslabovalo špatné pocity, které měl ohledně svého vztahu s Ghu'lassem.
Když se synátor tak polekal nad Everettovým výčtem bolestí, starší vlk se upřímně zasmál. "Neplaš, tak zlé to ještě není. Chodit pomáhá, většina těch problémů ustupuje, jakmile člověk rozehřeje svaly a rozhýbe klouby. Takže mě vlastně léčíš." Uchechtl se pobaveně. "Ne, okřídlená zvířata nespadnou, jejich křídla totiž dokážou nabírat vzduch dostatečně rychle na to, aby gravitaci překonali." Poučil mladíka Everett.
O chvilku později pak zase zvážněl, když mu Astéri jako hromádka neštěstí oznámil, že vlastně neví. Everett byl ale muž činu a proto mu okamžitě nabídnul: "A chtěl bys poradit? Můžeme to probrat spolu a třeba to pomůže. Nebo si můžeš zajít za zastáncem každého jednoho povolání a požádat ho o ukázku, o čem jeho povolání je a co pro jeho vykonávání musí jeden umět." Navrhl Astérimu hned dvě možnosti.

<<< Les na úpatí

Everett, vedoucí onu nešťastnou výpravu obsahující jeho s Ghu'lassovou mrtvolou na hřbetě, mrtvolu přidržující M'raan a nakonec vyčerpaného Hariuhu, se pomalu sunula z jednoho lesa do druhého. Šli tempem zoufale pomalým, přizpůsobeným Hariuhově nevelké zásobě energie. Upřímně, Everett na tom po nějaké době nošení nově dospělého těla jeho syna nebyl o moc lépe. Z Ghu'lassovy váhy ho bolela záda, podlamovala se mu kolena a navíc se mu stále chtělo brečet. Zřejmě si však vzal k srdci S'Arikovo předchozí upozornění, neboť ani nekníknul, ani slzička mu po tváři nestekla. Jeho výraz byl vlídný, ale kamenný. Snad už jim to Aria stihla říct, ach... budeme muset tělo skrýt před Ryou, nebo to nerozdýchá. Přemýšlel Everett po cestě. Utíkal z reality do své mysli, aby si nemusel zoufat nad tím, že právě táhne svého prvorozeného nalezeného mrtvého v horách, že jeho druhý syn se pohřešuje a vůbec, že se poslední dobou těch vlčat ztratilo ve smečce nějak mnoho. A že to byla hlavně jeho chyba, on byl přece Ordem.
Everett si povzdechl. Už to bylo jen pár kroků k místu, kde se nacházel zbytek smečky, sestávající teď jen ze starého S'Arika, Arii a mnoha Estrel, neboť všichni ostatní vlci byli buď na cestě či kdovíkde jinde, zkrátka ne tam, kde by měli být. A už to bylo tady, dorazili s výpravou k noře a od Everetta se teď jistě žádalo něco říci. "Ghu'lass, naše drahá crona... byl nalezen mrtev. V horách, podle prvotního ohledání zřejmě nepřežil střet s irbisem. To však bude muset být potvrzeno léčiteli... Timothée?" Everett mluvil tiše, snad aby příliš nerozrušil Ryumee, kdyby se nacházela někde v blízkosti, ale každopádně věcně. Svůj proslov zakončil otázkou na coelo medika, v tuto chvíli nejvýše postaveného léčitele schopného ohledání. Nevyslovená otázka zněla nějak jakože "kam ti mám položit tělo?". Ryumee by k němu nepustil ani přes vlastní mrtvolu, tušil, že to, společně s faktem, že nepřicházejí s jejím druhým synem, by pro ni mohla být poslední kapka. "Ber'nielay se stále hledá, je potřeba vyslat další posily." Vzpomněl si najednou, že musí sdělit ještě jednu informaci.

"Ach, Berry..." Vzdychl Everett, když mu Hariuha oznámil, že se jeho druhý syn stále hledá. "Ale to, že od Ghu'lasse dokázal utéct a nebyly nikde větší stopy krvve, je dobrá zpráva, ne? To znamená, že pravděpodobně nebyl zraněn." Aby byl upřímný, případná bolest Ber'nielaye by ho bolela mnohem víc, než smrt Ghu'lasse, i když i ta bolela, jakoby mu někdo otáček střepem v srdci. Věděl však, že jeho drahá Ryumee i strýček Timothée, kteří byli hlavní v jeho výchově, to odtrpí mnohem více. Teď však nebyl čas na to, řešit okolnosti smrti, teď Ghu'lasse museli hlavně dostat do tábora.
Pouze přikývl, když byla Aria odeslána za zbytkem smečky. "Já ho vezmu." Pravil Everett klidně, ale rozhodně. "M'Raan, pomož mi si ho naložit na záda." Požádal S'arikovu dceru a sám popadl Ghu'lasse za zkrvavený zátylek a s případnou pomocí vlčice si ho na záda vyhoupl. Jistě to nějakou dobu trvalo, ale nakonec Everett s Ghu'lassem stál, připraven jít. "Dobře, jestli zvládneš jít sám, nebudeme ti pomoc nutit. Ale půjdeme tvým tempem, nemůžeme ztratit ještě tebe, i když teď už jsme na území smečky. Ale jsi vyčerpaný a to je nebezpečné." Pravil a na to na dvojici před sebou kývl, jakože je připraven vyrazit.

Pousmál se. Rostou mi před očima... Proběhlo Everettovi hlavou. "Ale vždyť já vím. Je v pořádku jít do světa na zkušenou. Prozkoumat celý Norest, mluvit s členy všech jeho smeček, klidně i jít na chvíli za hranice. Ale upřímně, byl bych velice rád, kdyby ses nakonec vrátil alespoň do Norestu. A taky kdybys držel packy pryč od Azarynu, teď už to s těmi mezismečkovými vztahy sice není tak zlé, jako dříve, stále si ale nemyslím, že tam je pro nás Estrely místo." Střihl uchem a pokračoval v cestě.
Přikývl. "Ach, tak to je v pořádku. Je správné být k tulákům milý, poradit jim, pokud nám zkříží cestu a nesnaží si území naší smečky nárokovat. A chápu i to s tou kůží... musí pro něj být velice těžké ji pořád nosit, že?" Zeptal se, ale odpoveď ho vlastně zas tolik nezajímala. Co ho zajímalo byl jeho syn. "To chápu." Přitakal na další větu. "To víš, on S'Arik už asi sám nebude moc dobře plavat, vzhledem k jeho věku... musí mu tuhnout klouby a svaly a já nevím co všechno. Hergot, vždyť i já už jsem samá bolístka a S'Arik je ještě nejméně o tři roky starší než já. Kolik mu je, 12? 14?" Pokrčil rameny. Neměl ponětí, kolik jejich starému Lexovi ve skutečnosti bude. "Aha, no ale to se neposunuly celé skály, ne? Jen ty kameny. Tomu, když kámen nebo cokoliv jiného spadne zeshora dolů, se říká gravitace. To je ta síla, která nás všechny přitahuje k zemi. Proto když vyskočíš, tak zase spadneš a nepoletíš nahoru." Vysvětlil mladšímu vlku blahosklonně. Edukovat ho bavilo, nejen jeho děti, ale všechna vlčata.
Poté se zasmál. "Jsem rád, že tě učení tak baví. Taky mě jako malého bavilo, ach, to byly časy..." Zasnil se Everett. Najednou byl zase malý kluk běhající po louce a honící motýly. Ze zasnění ho probudila synkova nejistota. "Ale..." Mávl nad tím tlapkou Everett. "Lovit už jistě umíš, stopovat a bránit se se časem naučíš, pokud se rozhodneš býti rimorem nebo umbrou, no a poradit si v různých situacích či správně jednat přijde s věkem. A bylinky, ty se taky naučíš, to zase pokud budeš chtít být léčitelem... víš už vůbec, čím bys chtěl být?" Položil poté onu osudnou otázku. "Nechci na tebe vůbec spěchat, ale už je ti rok, no a jakmile ti budou dva roky, budeš si moci zažádat o zkoušku na aestu. Na to ale budeš muset už mít vybrané své budoucí povolání a taky z něj budeš muset něco umět." Prohodil nakonec.

Everett běžel, jak jeho stárnoucí tělo nejrychleji dovedlo. Býval velice rychlým vlkem, s přicházejícím stářím postupně své ability ztrácel, ale teď jakoby vstanul jako fénix z popela. Své dvě společnice nechal kdesi za sebou, pouze doufajíc, že za ním běží. Neměl totiž čas se ohlížet. Šlo přece o jeho rodinu!
Uřícený, hlasitě dýchající a s pocitem, že brzo vyzvrací své plíce, tryskem doběhl až k polomrtvému Hariuhovi a o poznání víc mrtvému Ghu'lassovi. Tedy, jak běžel, dělalo se mu černo před očima, takže si hned nevšiml, že to do krve rozežrané tělo může patřit jeho synovi. Musel prvně trapně popadnout dech... aby ho vzápětí hned zase ztratil. Jakmile tělo identifikoval, začaly se o něj totiž pokoušet mdloby. Everett nikdy nebyl vlkem, který byl schopen dlouho koukat na cizí bolístky, zranění, nedejbože polorozpadlá těla. Ale vidět tělo vlastního prvorozeného, to bylo úplně jiné kafe. Everett zalapal po dechu. Vzchop se! Řval na sebe v duchu. Jsi Ordo, tak se podle toho chovej! Musel pořádně zatřást hlavou, aby si vyčistil hlavu od toho milionu myšlenek, co se mu teď chtěl honit hlavou. Jakmile však nabyl schopnosti racionálně jednat, rozhodl se nejdříve pomoci Hariuhovi, neboť Ghu'lass vypadal, že už mu nepomůže ani živá voda. "Hariuho!" Oslovil svého coelo umbru rázně. "Slyšíš mě? Jsi v pořádku?" Konečně se otočil na dvě vlčice, které doufejme doběhly za ním, a štěkl po nich. "M'Raan, sežeň někde vodu, Hariuha bude potřebovat napít. A ty, Ario... uhm... pojď, pomož mi z něj sundat Ghu-" Najednou se mu zlomil hlas. Nedokázal to jméno vyslovit a zároveň se u toho nerozbrečet. Rozhodl se, že větu raději nechá nedokončenou, než se na místě složit a nechat chuděrku dvojici mladičké aesty a nejnovější členky smečky starat se nejen o jednoho, ani dvě, ale o tři bezvládná těla.

"Omlouvám se. A díky, zachraňuješ mi kožich." Pípl směrem k šedému starci, jakmile mu odhalil svou 1 + 1 nabídku vysvětlení, o co jde, a pokárání, že se nechová hoden svého postavení. To Everett samozřejmě věděl, ale co měl dělat? Na pozici Orda se očividně nehodil, ani se o takové postavení nežádal, byl do něj vhozen jako Kultí vlče do bazénu při tom jejich krvavém ceremoniálu. No a tak mu nezbývalo než zoufale plavat, každou chvilku se potopit a každou druhou chvilku nalokat krvavé vody. Bohužel jako Ordo se při špatném rozhodnutí mohl nalokat nejen krvavé vody, ale také opravdické krve, a sice členů své smečky. Ještě že S'Arika máme... Proběhlo mu hlavou, zatímco potřásl hlavou, když dostal příkaz běžet.
Rozhlédl se kolem sebe. Pomoc ne z tvé rodiny... vždyť tu už skoro nikdo jiný není! Úzkostlivě přejížděl očima členy své smečky, až mezi nimi objevil M'Řaan a také Ariu, pokud se vrátila z nory. Ach ne, to je ta nová... ta si to nezaslouží. Zadíval se na Ariu soucitně, potom však měkký výraz ve své tváři nahradil něčím tvrdším, mnohem odhodlanějším. "M'Raan, Ario, pojďte se mnou." Pravil pevně, načež se rozběhl směrem, odkud bylo slyšet Hariuhovo vytí.

Everett se nijak neurazil, že byl mnohokrát subjektem Ivarova opravování. Sám věděl, že pamět mu už nesloužila tak jako zamlada a tak byl vlastně docela vděčný, že měl po ruce takového šikovného historika, jakým syn SˇArikův nepochybně byl. Aby taky ne, vždyť ho musel SˇArik mučit historickými fakty už od dob, kdy byl ještě v Nwod'reočině lůně. Tedy, Nwod'reoka, tak nějak Ryumee říkala, že se jmenovala, ne? Ach, já už ani nevím.. Raději potřásl hlavou, aby vyhnal myšlenky na vlastní neschopnost z hlavy. Jako vždy. "Děkuji za doplnění." Pokýval hlavou směrem k Ivarovi. Poté se ale jal vysvětlování, o čem to divadlo celé bude. "V zásadě máme dvě možnosti." Pravil poté, co se všichni ztišili. "Buď budeme hrát tohle všechno, nebo si vybereme jednu éru a zahrajeme ji dopodrobna. Přiznám se ale, že dopodrobna historii neznám - ty ano, Roihu?" Zadíval se na spoluorganizátora s očekáváním. Musel uznat, že Roihu dnes nebyl tak nesnesitelný, jak obvykle býval. Kdyby takový býval vždycky, možná by i uznal, že je ten dětinský parchant hoden místa ve smečce. "Myslím, že pokud chceme hrát vše, měli bychom rozdělit divadlo na jednotlivé scény. Scéna první - jeden z nás bude Haku, ostatní budou náhodní členové jeho tehdejší tlupy, později smečky. Scéna druhá - Haku předává Santinovi velení a odchází, smečka se bouří, Artemisia zachraňuje situaci. Scéna třetí - povodeň, jak říkal Evar'la, Santino zachraňuje vlčata - to tam musíme dát, jestli šlo o Ryumee. Scéna čtvrtá - Artemisia vede smečku na bývalé území smečky Erdenské. Scéna pátá - konflikty s Ignisem. Ivare, byl bys tak hodný a řekl nám něco o hloubce toho konfliktu?" Poprosil mladšího vlka. "Scéna šestá - S'Arik uzavírá spojenectví s Nihilem a ples a scéna sedmá - současnost...? To je nějak hodně scén..." Zamračil se. "Ale nenapadá mě, co vyřadit, tak možná budeme mít fakt dlouhé divadlo. A co se týče naší absence samic..." Everett tušil, že Roihu se k hraní samic mít nebude a Ivar asi taky ne. Proto se prosebně zadíval na vlčata. "Berry, ty bys mohl hrát svou mladou maminku a ty, Asteri, Artemisiu? Počkat-" Zarazil se. "Neměl tady být ještě Ravonny? Roihu, pamatuješ si, že by se ti Ravonny hlásil? Snad není nemocný, ale to by mi Ryumee určitě něco řekla..." Potřásl hlavou. Tohle je tragédie, ani nejsme všichni...