Príspevky užívateľa

Fakt se snažil držet si co nejvíce chladnou hlavu, i jednání s ostatními tuláky ho k tomu dovedlo. Ovšem jeho zásadou je držet se slov- jak ty ke mně, tak já k tobě. Konflikty sice nevyhledává, ale když už je něco přes čáru, líbit si to holt nenechá, ale to je asi tak nějak normální. Slova Noxe ho prve trochu zmátly, nedal to na sobě znát ale pojmenování, které zde pro určité profese mají mu ještě nestouplo dokonale do hlavy. naštěstí si to ale s pojil s tím, co říkal před tím a došlo mu, co to znamená. Jako náznak, že rozumí pouze kývl. "popravdě nemám, zkušenosti mám pouze ty, ke kterým jsem sám přišel právě těmi, jak říkáte- tuláckými šarvátkami" pověděl při cestě z nory a stálém následování Noxe. Pak ale přišla otázka, kterou teda moc nemusel. Ne že by měl nějaké blbé vzpomínky, o kterých by nechtěl mluvit, ale spíše mu chyběly ty vzpomínky. "Myslím, že u tohoto vás budu muset zklamat, nemám toho moc co povědět. Sám o tom co a jak bylo netuším. Nevím ani proč, ale má štěněcí léta jsou jako kdyby nebyly" nejistě se nad svými slovy zasmál. Teď jak to říká zní mu to celkem hloupě- nepamatovat si něco takového? Je to zvláštní. "vlastně fakt vím jen o těch svých bezvýznamných cestách"

Touhle magií si snad dokonce mohl připadat vyjímečný, protože ani on sám nikdy neviděl vlka létát bez křídel. On sice nemohl být tak vysoko a dělat tak hustý manévry jako ti, co si pomáhají křídly, ale to nevadí! On ty křídla nepotřebuje na to hlavní, vznést se! Sledoval ji, ale až ty slova ho pohnaly k tomu, udělat něco více. Zazubil se a provedl ve vzduchu pár skoků výše, vypadalo to, jako by se odrážel o něco neviditelného, ale kdepak. Nebyl v moc velké výšce, ale i tak udělal menší otočku, po které se přední části těla snížil k ní, mezitím co prdel měl furt nahoře. Čumákem se přiblížil k tomu jejímu "kdepak" odpvěděl se stejným, šibalským úsměvem. V tom vzduchu by fakt mohl různě blbnout, ale i tomu se raději vyhýbá. ještě by si přestal dávat pozor a rozflákal by se tu před ní, vož je jedna z mála věcí, kterou má před očima jako špatný scénář. Se svou magií je prostě opatrný, už tak přešl svou hranici, kde si říkal, že to bude používat, když je to opravdu nutné.

“Není vůbec zač” pověděl. Sám se poté zvedl a také mírně proklepal. Přeci jen na jeho srsti jsou taky nějaké pozůstatky vody, když o něj byla vlčka opřená. Zájem který teď vlčka projevila, celkem čekal. Myslel si, že brzo přijde zvědavost vidět ho létat přesně s tím důvodem jaký řekla. “Jistěže” usmál se a trochu od ní couvl. Teď se ani nemusí potýkat s tím, že by byl nějak nervózní, v její přítomnosti se už celkem uklidnil, takže do vzduchu se vyšvihl jednoduše. Odrazil se a po výskoku už nedopadl zpět, zůstal pěkně ve vzduchu.

Poslouchal jeho slova, která mu ještě více přiblížily smečkový systém. Takhle ze slov to nezní až tak špatně, ovšem bude to rozdíl zažívat si vše na vlastní kůži, ale zároveň věří, že bude schopen takhle fungovat. Jedna velká výzva pro kterou se rozhodl. "rozumím" chápavě pokýval hlavou a ještě si ta slova v duchu zrekapituloval. Se zájmem našpicoval uši ignis? "tak to jsem upřímně rád" mírně se uchetl "sám se konfliktům raději vyhýbám a řeším věci s klidem" zmínil ještě tak o sobě, kdyby ho to náhodou zajímalo a dále se věnoval poslouchání Noxe. Informace které dostával se snažil pořádně zapamatovat. Nejlépe aby věděl opravdu všechno co mu je dnes řečeno- může se to kdykoliv hodit, i když pobytem ve smečce bude jistě samozřejmost tohle vše znát. Na pokyn Noxe se vydal ihned za ním, netušil sice kam, ale následoval ho a věřil. Zatím však rozmýšlel nad dotazy, které teď hrály dost podstatnou roli. "Vzhledem k tomu, že jsem se spoléhal pouze na sebe, dokážu říct, že umím ze všeho alespoň něco- budu schopen pro smečku jak lovit, tak i bojovat. Jo a, možná to bude znít zvláštně, zrovna u mne, ale komunikace s cílem druhému pomoct po psychické stránce mi také nedělá zrovna problém. nevím sice jestli je to něco užitečného, ale i tak" tu poslední informaci dodal spíše tak nepodstatně a tišeji, ale chtěl to zmínit. Řekl to sice fakt jednoduše, mělo to totiž spoustu svých "ale" jenže to teď není zas tak podstatný. Pověděl tu hlavní pointu, se kterou by se v budoucnu mohlo dát pracovat

Odpověď se mu dostala vcelku hned a v podobě, ve kterou doufal. Mohl tak pokračovat s úmyslem, který měl. "Tak vidíš, i tak věřím, že to tam zvládne. Ty si teď dopřej nerušenou chvilku pro sebe" je to tak. I ona si něco takového zaslouží, nemůže přeci pořád jen skákat okolo druhých ne? A tu chvilku bez ní opravdu přežijí. Sám tuto chvíli z nějakého důvodu nechtěl přerušovat. chtěl tady být s ní a zdálo se, že to samé chce i Ryu. Mluvila o odchodu, ale přesto zůstávala.

Ať už byl o smečce rozhodnut, byl si vědom fakt, že poslední slovo má Nox. Bylo by divné si zde nakráčet, oznámit že heej jsem nový člen a prostě být. Takže už předem se připravuje na jakékoliv rozhodnutí, které nakonec padne. Buď si odejde na vždy a nebo právě naopak, zůstane. Jeho slovům kývl a dopřál si menší chviličku zamyslet se nad otázkou, kterou dostal. "Hvězdy mi byly vždy nápomocné především v orientaci při mých cestách" pověděl jednoduše. "Tomu rozumím, ovšem o odchodu bych uvažoval až v případě, že bych měl opravdový důvod. Jednou jsem se rozhodl a měnit to ze dne na den jen podle toho co se mi zrovna zachce, v plánu nemám. Mé toulání nikdy nemělo a ani nemá žádný cíl, tudíž mne nic netíží a netáhne pryč."

To ticho které nastalo nebylo nijak nepříjemné či takové to trapné, které je nejhorší co může být. Bylo to tak akorát a nijak neadilo. On stejně nemohl mluvit vzhledem k tomu jak se teď staral o Ryuminu srst. Naštěstí už se blížil tak nějak ke konci- k obličeji ji moc zasahovat nechce a asi to není třeba- možná. "jsi jediným léčitelem smečky?" odpověděl dotazem, když usoudil, že už má tak nějak hotovo.

Rozhodně si o ní nemyslí nic špatného, že by třeba byla hloupá to vůbec. A proč to tedy řekl? Prostě jo. Poslechl si její povídání, opravdu jí chápal. Ona aspoň může říct, že to zažila, on asi ne, nebo si to spíše nepamatuje. I tak se ale snaží být v naprostém klidu oproti ní. "nemám rád, když ostatní chodí jen s tím, že něco potřebují. Obzvlášť u někoho, s kým je rozhovor příjemný i když se neřeší pouhá léčba. A proč mi to vykládáš? Možná jsem teď ten jediný, kdo ti opravdu naslouchá? je to možné. Kdo ví jak to má s tím bratrancem, ale očividně nemá někoho, kdo by ji jen tak vyslechl.
Pokračoval v její očistě od vody. Postupně po pramíncích jí zbavoval promočení. Především o jejich dlouhých vlasů si dal záležet. Akorát zapletené copánky tímto způsobem moc neupraví nu.

On by se případně přizpůsobil ať už by byla jakkoliv, ale když už si zvolila být takhle, nic s tím momentálně nedělal. "jako vlče.. tam máš jisté pouto s rodičem, ovšem já jsem teď pro tebe někdo cizí, někdo ke komu si své pouto teprve vytváříš- ať už přátelské nebo jakékoliv jiné, nevíš co čekat jak ode mne, tak od sebe" možná teď chvíli zněl trochu chytře a nebo to naopak byla úplná blbost, tak i tak lepší vysvětlení neměl. Nadále se ale už věnoval jejímu sklonění, věděla co má Everett v plánu a předem mu to povolila. Byl jí za to i vděčný, ptát se by asi bylo divný.
Pomalu se čumákem přiblížil k ní a ještě sledoval, zda si to vlčka nechce rozmyslet. Po chvíli ale už začal. Opravdu jemně jí jazykem začal postupně odstraňovat vodu ze srsti. Opravdu důkladně, nemůže jí tady přeci nechat zmrnout kvůli tomu, že by to odflákl- všechna voda musí pryč! A to se mu postupně daří. Samozřejmě že není dokonale suchá, jen už prostě nebude tak moc nasáklá vodou.

Pouhá dvě setkání jim stačila aby si opravdu porozuměli. Občas se prostě stane, že si dva vlci sednou hned, ale co se týče momentální situace- je to prostě jen pouhá pomoc. Everett to jako pouhou pomoc bere, nebo… spíše chce brát. Těkl pohledem k jejím očím a opět zvedl uši, které měl doposud sklopené. "zvláštní? jak to myslíš?" odpověděl jí tak otázkou. Možná tu větu lehce nepochopil, nebo spíše netušil co přesně má na mysli.

Dal ji dost času na rozmyšlenou, nespěchal na ni. Chvíli už si snad myslel, že to nakonec nepřijde a tím pádem by se rovnou vydali k noře, ale nakonec to bylo jinak. Vlčka jeho nabídky využila a přitulila se k němu. Everett ji sice sám vyzval a čekal to, ale takhle v realitě je to úplně jiný než čekal! Sakra má k sobě přitulenou vlčici! Nenápadně vydechl a trochu se uklidnil. Tlapku kterou měl zvednutou povolil a dal přes ní, skoro jako takové objetí.
Po její větě se zasmál společně s ní a zakroutil hlavou. "příště si alespoň počkej na léto, ano?" to bude přeci jen voda teplejší, stejně tak jako okolní vzduch, který bude horký až příliš. V takových letních měsících je voda opravdový zachránce, jen… to neplatilo teď, na konci zimy.
Sklopil svůj zrak na ni a převážně na její mokré vlasy, ze kterých voda stékala všude kolem. Ví jak by ji od toho mohl pomoct, jen- ještě chvilku počká co bude dělat.

I když to celé nechápal, teď už bylo stejně pozdě cokoliv udělat. Už se prostě stalo a musí se to vyřešit. Hlavní je, že jí to nevyčítá. Neznal její důvod, ale ať byl jakýkoliv prostě ji to dovedlo k tomuhle jednání. Přemýšlel co tak s ní- buď ji rychle dostat do nory, což by asi dřív po cestě zmrzla a nebo to, nad čím myslel před chvílí. "to teda" potvrdil. Sklopení uší a uculení ze strany Ryumee ho ale nakonec opravdu zlomilo. Usadil se a pozvedl jednu tlapku aby ukázal, že může k němu. "pojď, jestli se chceš zahřát" navrhnul a vyčkával na její reakci.

Sice netuší, kdo ten nějaký Tim je, ale když musí tak musí. Brzo ho jistě také pozná, bude-li opravdu členem smečky. Nevěděl teda zda úplně věřit, že je to jakýsi lékařský pokus. Léčitelské techniky opravdu moc neznal, ale tohle se mu nezdálo tak i tak- proč by to vůbec tak náhle dělala? zrovna tohle. "jak myslíš" sklopil uši a jeho starostlivý výraz stále nemizel. "ale kdepak, žádný blázen. Spíše jen jako zmoklá třesoucí se vlčka" má jí snad zkusit nabídnout, že by ji mohl nějak zkusit zahřát? tím si opravdu není jist. Jemu osobně by to nevadilo- přežil by to, ale kdo ví co ona. Hlavně ji tu ale nechce jen tak na pospas zimě!

Okamžitě se zvedl také jen co postřehl, že se vlčice zvedla, jenže on se z místa nehnul. Zarazil se jen co jí viděl lézt do té ledové vody. Co se to s ní děje? Tohle se nezdá být normální. voda není tak studená? zmateně koukl na vodu a zase na ni. "co jsi omylem?" jasně že chtěl ať dokončí tu větu. Dokonce se k ní i trochu příblížil, při čemž zároveň vkročil do vody, aby ji otestoval. No hned vyskočil zpět na břeh a oklepal se brrr. "tak teď spíše budeš nemocná opravdu, vždyť je to naprosto ledové, tak jak má" hodil menší poznámku k tomu jejímu výmyslu ponořit si celou hlavu. Jasně že teď o dost více znejistil, šlo to na něm poznat.

Navenek sice v klidu vypadal, ale uvitř byl i on stále nejistější. Furt ale na tom není tak hrozně jako Ryu. "nemocná protože je ti hrozně hezky? nevím jestli se něčemu takovému říká nemoc" uchectl se. Každopádně on sám nevěděl co by to mělo být. Nemoce má hlavně spojené spíše se špatným a celkově nepříjemným pocitem. "no.. snažím se. Před těmi, kteří jsou taktéž hodní nemám důvod chovat se hnusně. A pro dost věcí mám pochopení" Nakonec on přerušil oční kontakt. Něco bylo přeci jen zvláštní i v tom pohledu.