Feier není zrovna milý vlk. Je spíš nevrlý, mírně výbušnější povahy a s ostatními nejedná v rukavičkách. Proč by také měl. S ním se, až na jeho otčíma, který je dávno mrtvý, také nikdo zrovna nemazlil. Sám ale milé zacházení nevyžaduje. Jen férové. Víc ocení nevrlou upřímnost, než falešné mazání medu kolem tlamy. Nemá rád lichotky, považuje je za slabošské.
Nikomu hned nedůvěřuje a nerad spoléhá na ostatní. Na to se už příliš zklamal. Snad se spolupráci časem naučí, když bude mít dostatek času a dobré zázemí.
Když k němu přijdete pro pomoc, jako k léčiteli, pomůže vždycky. Rychle a efektivně. Ale nebude vás utěšovat. Spíš vás okřikne, ať přestanete kňučet. S čímkoliv jiným ho raději neobtěžujte, pokud nejste připraveni na jeho nevrlou povahu.
Ale také nikomu sám o sobě dobrovolně fyzicky neublíží - pokud si ten druhý nezačne.
Občas rád loví sám, i pokud by jídlo dostat za svou práci. Také se vždy, i pokud nemusí, každý den pravidelně proběhne, aby se udržoval v kondici a neztratil vytrvalost.
Je rychlý a velmi přesný. Silný vlastně ani ne, čistě na sílu je, vzhledem ke kondici, podprůměr. Ale nepotřebuje to. Bude-li nucen bojovat, bude v boji uvážlivý a bude posuzovat soupeře s chladným vztekem (naštvaný, že ho k tomu ten druhý donutil). Jako léčitel dobře zná slabá a zranitelná místa na těle, proto může být nebezpečným soupeřem. Pravděpodobně vás ale nezabije, ale kdyby se tak stalo v boji, tak kvůli tomu špatně spát opravdu nebude.
Není příliš citlivý na mráz, na to v sobě nosí příliš mnoho ohně. Vlastně, má docela rád zimu a ledové krajiny. Nehrozí tolik, že něco zapálí omylem.

Vlastně netuší, kdo je jeho otec. Nebo rodina. Když byl ještě malé vlče, tak malé, že by měl ještě částečně pít mléko, našel ho starší léčitel na okraji vypáleného lesa. Maličký vlček tam zoufale naříkal, sám, nikde nikdo okolo. Léčitel tam nedokázal zranitelné vlče nechat. Přijal ho a postaral se o něj jako o vlastního a dal mu jméno. Ten léčitel se jmenoval Ferenix a malý Feier ho nazýval svým otcem.
Feier byl veselé mládě, hravé, plné života. Někdy trochu prudké a nedočkavé, ale nebyl zlý. Neprojevovala se u něj v útlém věku žádná magie. Zato se hodně zajímal o cokoliv, co viděl. Ferenix mladého vlčka začal učit svoje řemeslo. Ukázalo se, že je Feier inteligentní a vnímavý a učil se rychle. Ještě neuměl ani pořádně mluvit a už místo obvyklých slov žvatlal názvy bylinek. Už hodně mladý pomáhal svému otčímovi a ve věku, skoro až příliš nízkém, pod jeho dohledem i sám pracoval. V roce uměl spravovat kosti, hojit rány, měl přehled o spoustě nemocech a herbář by odříkal i odzadu i kdyby ho uprostřed noci vzbudili. Nějakou dobu to vypadalo, že bude jeho kariéra jasná a zářívá a že se zrodil nový vynikající léčitel. Byl možná trochu prudší povahy, ale veselý a velmi schopný.
A pak přišel zlom. Bylo mu rok a půl, když se objevila jeho magie. Prudce a neúprosně. Stačil jediný sen. Jejich nora začala hořet. Měkká podestýlka a voňavé bylinky se staly palivem. Feier, který spal blíž východu nory, a který tehdy ještě netušil, že jeho vlastní srst je nehořlavá, se dokázal dostat ven včas. Ale mnoho jiných vlků, včetně Ferenixe, nikoliv. Rozezlený zbytek smečky rok a půl starého Feiera ihned vyhnal. Možná by si to pak rozmysleli, přece jen byl schopný léčitel, ale to už vlk neměl jak a kdy zjistit. Nevrátil se. Zděšený vlastním činem utekl.
Jeho magie ale neutichla. Začala se projevovat víc. I další noc kolem sebe zapálil svůj provizorní pelech. O něco později zjistil, že když je rozrušený, věci kolem něj někdy vzplanou. Nebyl ze své moci ani trochu nadšený, ale nezbylo mu, než s ní zkusit experimentovat a naučit se ji ovládat. To se mu vlastně i docela povedlo. I docela rychle.
Pak si našel další smečku a doufal, že bude zase vše v pořádku. Tolik se snažil. Jenže, pak přišla další noční můra a další spálená nora. A další vyhnání. A později další a další. S každým dalším vyhnáním byl Feier zamlklejší, odtažitější, nevrlejší. Vzteklejší. Už si nehrál. Už ostatním tolik nevěřil. Naučil se využívat svou magii k lovu, primárně k nahnání zvěře směrem, kterým chtěl. Nebo formou zapálením oblasti a pak posbíral, co našel. To dělal jen jako mladší. Lovil samozřejmě i bez magie. Někdy pro něj bylo uspokojující cítit zmítající se umírající zvíře v zubech... Jeho výchova mu nedovolila napadnout jiného vlka jinak, než v sebeobraně. Tuto hranici nikdy nepřekročil. Ale když lovil a drtil kořist, mnohdy si představoval na místě kořisti tváře těch, co ho zavrhli. Stal se tulákem na cestách. Pořád je léčitelem. Jeho znalosti a schopnosti mu zůstaly, občas je i použil. Na cestách vždy sledoval, co kde roste, udržoval si přehled o bylinách. Ano, chtěl by žít ve smečce. Ale v době, kdy přišel do Norestu, už vlastně nevěřil, že to je možné.

Ve vzteku a nebo při nadměrném používání magie jeho oči tmavnou z jantarové barvy do rudé.
Červené šmouhy v jeho srsti jsou zřetelnější a tmavší, když magii dlouho nepoužívá.
Světlejší "znaky" na jeho hlavě jsou poměrně špatně vidět, mimo jasné denní světlo se dají snadno přehlédnout.
Raději ho nenaštvěte, pokud nejste nehořlaví. Při silném vzteku nebo stresu totiž jeho magie samovolně zapaluje předměty v okolí a vlčí srst hořlavá (až na pár výjimek) je.
Jeho srst je nehořlavá. I oddělená od jeho těla - nejde o magii ale o vrozenou fyzickou anomálii. Jde o jeden z mála materiálů, co může bezpečně použít na vystlání vlastního pelechu. Vlastní vylínanou srst.

Oheň

Feier dokáže zapalovat věci kolem sebe. Čím lépe je předmět připraven k hoření, tím snáze jej může zapálit. Čím hůře, tím déle mu zapálení předmětu trvá a může to omezit počet předmětů, které zapálí. Velmi špatně hořlavé, nehořlavé nebo dostatečně mokré předměty nemůže zapálit vůbec. Nemůže zapálený oheň vůlí zhasnout, ani ovládat, musí tedy při jejich zapalování počítat s normálními fyzikálními zákony a směrem větru. Nyní, jako čtyřletý, může zapálit až osm předmětů nebo míst najednou (prvotní ohniska jsou malá - nezapaluje celý předmět nebo oblast) aniž by to na něm bylo znát. To ovšem do vzdálenosti pěti metrů. Může samozřejmě zapálit i jen jeden. Se vzdáleností klesá počet ohňů, které může zapálit. Na čtyřicet metrů je to už jen jeden (standartní vzorec - když 8 ohňů na 5 metrů je možné, tak 5x8 je 40 - jde o stejnou sílu jako 1 na 40 metrů). Maximálně šestnáct ohňů za hodinu, pakliže jde o krátkou vzdálenost (do 5 m), maximálně dva pokud jde o maximální vzdálenost. Jeho magie není vázána na fyzickou sílu, ale na jeho emoce. Pokud používá svou magii hodně často, není tak výbušný, ani nevrlý, ale pro změnu vypadá, jako snad emoce ani neměl. Začne mu být všechno a všichni jedno a podle toho pak také bude jednat, bez ohledu na následky. Pokud ji nepoužije déle jak měsíc(míněno je úmyslné použití, ne samovolné při ztrátě kontroly), jeho chování bude čím dál výbušnější a vzteklejší a razantně se začne zvyšovat riziko neúmyslného podpálení něčeho v okolí. Pokud by se opravdu hodně naštval, mohl by něco podpálit neúmyslně kdykoliv. Stejný mechanismus stojí také za jeho podpalováním okolí ze spánku, při nočních můrách. Není schopen tomu zabránit.

Manipulace s vodou

Po dlouhých letech se v genech hnědého vlka cosi probudilo k životu. Vodní magie, vlastní části jeho příbuzných(ač o tom nevěděl), dřímá i v hloubi Feiera, ukrytá pod nadáním pro ohnivou magii. A jednoho dne se probudila. Feier pak zjistil, že dokáže vůlí stahovat a aktivně využívat volnou vodu z okolí. Za zdroj může posloužit vlhká země (do tří metrů hloubky), vzdušná vlhkost nebo třeba potok. Na rozdíl od ohně, vodu Feier nevytváří. Jen využívá tu, která je kolem. Může ji vytvarovat do proudu nebo jakéhokoliv tvaru, může vodu zpomalovat nebo zrychlovat, zacházet s ní dle libosti, přemisťovat ji. Může též manipulovat s deštěm ve svém okolí. Nemůže vytáhnout vodu z živých tvorů. Stejně jako nemůže přemístit velké jezero nebo zastavit proud velké řeky. A jako každý, aby se naučil zvládnout víc, bude muset trénovat. Ovládání vody vyžaduje soustředění. Využívání magie ho také stojí síly, a když to přežene, tak i slušné bolesti hlavy. Z přílišné námahy může též omdlít. Opakované podobné přehánění ho může dokonce zabít.