Príspevky užívateľa

Oklepal se, takže se mu z kožichu vzneslo pár stébel trávy, co vymetli při pádu. Koukl na Feiera. "Za nic nemůžeš. Taky jsem si měl dávat pozor," odpověděl mu. I přes ten tón je jasné, že to myslí vážně. Nazlobený sice trochu je, ale na sebe, ne na mladíka.
"Možná není, možná je. Jsem léčitel, takže ti tlapu zkontroluji," řekl klidně, už ne tak bručivě a zamířil k němu. Pořád trochu ztuhle.
Uvnitř se celý ježí a vůbec se mu nechce k Asterimu blíž, vzhledem k předchozímu dění. Ale povinnost je povinnost.
Snaha Asteriho zranění skrýt ho neoklamala ani trochu. S jistotou začal očichávat zraněnou tlapu a sem tam do ní lehce šťouchne čenichem, aby ji prohmatal.

Zůstal ještě chvíli ležet, jako omámený... a pak se najednou prudce probral. Magie spolu s Asteriho kníknutím vyprchala.
Feier pro změnu ztuhnul. Až teď si uvědomil, co dělal a jak se choval. Zavřel oči a nejraději by se na místě zavrtal pod zem a někam zmizel. Do háje! A co s tím teď... Snad jsem mu něco neprovedl. Není si jistý, jeslti si pamatuje vše. Ale co to bylo? Že by za to mohlo to divné peříčko? Ve světě, kde je magie celkem běžná, je to první logické vysvětlení.
Pak mu došlo, že Asteri ale vykvikl, jako když ho něco bolí. To v něm probudilo léta pěstované reflexy léčitele. Hned se začal, trochu neohrabaně, zvedat na vlastní čtyři tlapy. Působí dost ztuhle. Také je, ale pro změnu je to z toho zjištění, co vlastně vyváděl.
"Mě nic není, ale tys tu nějak vykvikl." řekl tiše a teď už jeho hlas zní maličko nabručeně. Ale to se dá snadno přičíst těm kotrmelcům.
Pořád by nejraději utekl, ale povinnost je povinnost. Musí zjistit, co se Asterimu stalo.

Sotva vůbec vnímá, že se mu Asteri pokouší omlouvat a vymotat se. Zhluboka dýchá, čenich kdesi v Asteriho kožichu, plnou hlavu a mysl jeho, jeho pachu... Jako by mu tělem procházel elektrický proud, jak se dotýkají. Vůbec vlastně nereaguje a nepokouší se zvednout. Úplně tou situací paralyzovaný.
Přesto se nakonec jejich nohy nějak rozmotají. Feier se zatím ke vstávání nemá.

Věnoval se pak svojí huse a tlukotu křídel a všeho tam bylo tolik, že mu vůbec nedošlo, k čemu se schyluje. akorát, když chtěl svou husu odložit, přiřítila se na něj dělová koule. Tedy spíš padající Asteri. Výška není vždycky výhodou, Asteri mu při svém kutálení prostě podrazil nohy a oba tak skončili v kotrmelcích.
Když se zastavili, je to Feier, kdo leží dole. Tělo na tělo... zachvěl se, div že vůbec dokáže dýchat... smysly zahlcené Asteriho přítomností, úplně strnul...

V hejnu vypukl chaos. Mávání křídel, kejhání, víření prachu a kousků trávy od křídel, prchající zvířata. Přesto Feier zahlédl, že Asteri jedno zvíře chytil. "Výborně!" Zahalekal na něj a vzápětí sám chytil do čelistí jednu z hus, za křídlo. Prudce trhl hlavou a smýkl s ní, přišlápl jí přední packou hrudník, aby mu nezdrhla. Pustil křídlo, i když jím pak dostal přes krk a hrudník, využil svojí výšky a chytil bránící se husu za krk. Prudce trhnul a zlomil jí vaz.

Lehce naklonil hlavu na stranu. "Bylo to tenkrát dost zajímavé," souhlasil s ním svým způsobem." Ale víc k tomu nemá moc co říct. Přešlápl zase na místě. Nejradši by se o něj znovu otřel, ale netroufá si.

Počkal, až se odhodlá. Zkusil odhadnout, po kterém zvířeti před nimi vyrazí a sám vyrazil vzápětí po něm, mírně víc stranou, po huse trochu víc na okraji hejna, ale ne tak blízko u nich. soustředí se na cíl a pružné svaly běžce ho nesou hodně rychle kupředu.

Přikývl. "To samozřejmě můžeš." Ale nechá si to až po lovu. Co se workshopu týká, koukl na něj. "Tak to netuším. Nebyl jsem organizátor, jen jsem se účastnil...."řekl opatrně. Nechce moc mluvit o Ikkem a o tom všem. Navíc, Přízrační by o tom případně měli také vědět. Pomáhali ho zařídit. A on sám byl v poslední době mimo Norest. Nemá nejčerstvější zprávy.

Znovu zopakuje gesto, kterým ho vyšle na lov. Koneckonců, nejlíp se to naučí, pokud si nějakou chytí. To by neměl být až takový problém. Husy o nich stále neví.

Potřásl hlavou. "Vak sám je v pohodě, je to jen lehký materiál. Husa trochu překáží, ale před lovem ji sundám." Naprosto mu ty otázky nevadí. Pro něj by udělal i mnohem víc. "Můžu tě naučit je vyrábět, není to ostatně žádné tajemství. Předváděl jsem to na workshopu pro léčitele." Nedošlo mu, že to ještě možná mladý vlk ani nebyl na světě.

K husám se přibližuje opatrně. Našlapuje zlehka a pomalu, hlídá si poryvy větru a šustění trávy, které využívá pro maskování vlastního pohybu. Je to krásně vidět, jak udělá několik kroků, když vítr dělá v travinách hluk, a pak zase zastavuje. Občas se ohlédne po Asterim, jak to zvládá.
Pomalu jsou už blízko hus. Feier čenichem naznačil, ať na ně zaútočí Asteri jako první. Hodlá se přidat, ale ví, že má výhodu dlouhých nohou a velké výšky.

Vehementně přikývl na souhlas. Tak krásný a ještě bystrý! Je jím naprosto fascinovaný.
Ale pokouší se soustředit na nový úkol.
"eh.. tu vezmeme sebou..." koukl na husu a pak ji chytil za krk a pečlivě si ji nacpal mezi tělo a popruh svého vaku, který jako obvykle má. Není to dvakrát pohodlné, ale na přenesení na nějakou vzdálenost to bude stačit. Před lovem ji zase může odložit.
"Tak se do toho dáme."
Vykročil směrem, kde je největší šance potkat nějaké hejno. Našlapuje tiše, ale často po Asterim pokukuje.

Netrvalo moc dlouho, než se kus před nimi ozvalo typické zakejhání. Feier se zastavil a opatrně zase vyprostil husu z popruhu vaku a položil ji tiše do trávy. Rozhlédl se, kvůli směru větru. Usmál se na Asteriho a čumákem mu naznačil, že stačí pokračovat přímo dopředu. Vítr jim přeje. Husy o nich jistě nevědí.

Rozhlédl se po okolí, i když odtrhnout pohled od mladého vlka před ním dalo dost práce. "Hledáním nového hejna. Pachy moc nepomůžou, jsou tu všude. Spíš je třeba poslouchat a pak hejno obejít podle směru větru. Stačí zatím jít prakticky kamkoliv." řekl mu hned instrukce. Pak už na něj zase koukal.

Ale Asteriho rozpaky na Feiera trochu zapůsobily. Sklopil pohled. "Ne, na tobě rozhodně nic divného není," ubezpečil ho honem a raději se zaměřil na nadcházející lov. Zhluboka se nadechl. "Tak jo, zkusíme to třeba tudy, tamtudy jsem nešel a podle směru asi ani ty ne..." nějak úplně zapomněl na svou původní kořist.

Přikývl. "Samozřejmě. Mnohem víc." Naprosto nezaváhal, když projevil zájem o učení. "Jistě, to není žádný problém." Ochota sama, úplně jiné chování, než obvykle. Navíc moc dobře ví, že jde o Přízračného, pach smečky svých kdysi sousedů, dobře zná.

Přešlápl na místě, srdce pořád tak splašené. I on zvedl hlavu k obloze, k hvězdám, zakrytým jasem slunce. "Kdo by je neměl rád... " řekl trochu zasněně. "Nevím, jeslti jsou tam moji předci, ale každopádně jsou krásné."
Znovu sklonil hlavu, a sleduje Asteriho, prostě, vlk před ním je rozhodně ještě hezčí než hvězdy!

Lehce se usmál. "Jedno hejno. V okolí jich bude víc. Je čas, kdy táhnou na hnízdiště. Jsou jich tu spousty."

Zůstal pak stát na místě a tváří se skoro omámeně, jak na něj kouká. Jako by koukal na uctívané božstvo. Magie peříčka ho pohltila naplno a Feier je proti své situaci zcela bezmocný. Ani si neuvědomuje, co se děje.
Když Asteri ustoupil, přijde mu to, jako by se náhle ochladilo. Ale bojí se k němu zase přiblížit, aby ho nevyplašil.
"Hvězdy jsou krásné," chytil se hned možného tématu.

Lehce potřásl hlavou. " Chytím si další," jeho hlas je tak hluboký, jako by rezonoval spíš v kostech, než že by ho slyšely uši. Kor takhle zblízka a když mluví celkem potichu.
Pořád se mu fascinovaně dívá do očí, dech se mu na chvíli zadrhl. Srdce stále bije jak splašené. Vůbec si neuvědomuje, co se to s ním děje.
"Vážně," vydechl a udělal krok blíž. Aniž by si pořádně uvědomoval, co dělá, sklonil hlavu a lehce přejel čenichem po tváři Asteriho. Zachvěl se, jako by jím projel elektrický proud.

Fascinovaně sledoval při každém jeho kroku jeho vlající hřívu. Jako by ho to přímo hypnotizovalo, jeho oči dostávají čím dál zasněnější pohled.
Mávající ohon navíc ukazuje přátelské úmysly. Čenich hnědého léčitele zaplnil pach mladého vlka, tak příjemný.... podvědomě udělal krok blíž. Nejradši by se k němu rozběhl, ale zároveň není schopný udělat krok.
Znova polkl a pokouší se mu odpovědět. "Husy.. nejsou těžká kořist, na zemi. Jsou nepozorné... stačí.. si dávat pozor na směr větru a šustění trávy... "pokusil se mu to vysvětlit.
Sebral svou ulovenou husu a přenesl ji k Asterimu a položil mu ji k nohám... je mu jedno, že to měl být jeho oběd. Vzdal by se i mnohem víc, pro pohled do jeho očí. "Máš oči jako hvězdy..." vypadlo z něj, ani neví jak.

Pořád ještě stál a zíral na mladého vlka před sebou, když ten se pomalu začal blížit. Feierovo srdce e rozbušilo jako splašené a on od něj nedokázal odtrhnout pohled, aniž by mu to vůbec docházelo.
Po páteři ho mrazí a nohy se mu roztřásly ještě o maličko víc. Zůstává na místě a jen fascinovaně sleduje ladný krok mladého vlka před sebou.

Neznámý se mu představil a Feier si musel trochu odkašlat, aby dokázal promluvit... "Feier... " Jeho hlas zní hluboce a sametově. Nikdo by nepoznal, že v něm obvykle bývá hrubé ostří. "Já..." přešlápl a div nezakopl o vlastní nohy. "Prostě jsem zvyklý lovit." vypraví ze sebe nakonec a nepřestává hltat vlka před sebou pohledem.