Príspevky užívateľa

Prohlíží si ho dost zvláštně. Ale nedal najevo nic. Co je tohle zač... akorát podivně mluví ale že by se uměl vyjádřit, to vlastně vůbec ne.
Nedal najevo ale nic, i když z něj zatím moc nadšený není.

Jeho mlčení přešel taky mlčením. I když se mu jeho pohnutky, prozatím, zdají dost zvláštní.
Potlačil povzdech, když šel vlk konečně s pravdou ven bez všelijakých kliček. Aha. Takže učený žvanil. Zajímalo by mě, jeslti kromě těch řečí taky někdy skutečně pracoval jako léčitel, když jím asi minimálně chce být.
Na druhou stranu, nevypadá to, že mu jde jen o léčení.
"A v praxi ty poznatky použít umíš? Jestli ne, tak často budou k ničemu. Vědomosti jsou důelžité, ale když je nedokážeš použít, tak nikomu moc nepomohou."
Nicméně, svůj dosavadní pohled na něj může trochu upravit, když se konečně něco dozvěděl.
Znovu ho přejel pohledem. No, z lovu by sis asi měl taky pár věcí zjistit.
Nakonec ale přece jen něco řekl. "Jsem prostě léčitel. Mojí prací je léčit vlky. Vím toho o nemocích dost, ale o mnohém opsravdu nestačí jen vypravovat. A k tomu zbytku ti informace nic nebudou, pokud k nim už spoustu dalších věcí neznáš. Takže, jaké jsou tvé plány v léčení?"
Začal zase zpracovávat divizny a pokynul mu čenichem, že se může přidat. Utrhl jeden stvol a položil ho před něj, a´t se předvede, jak ho zvládne očistit a uložit květy do vaku.

Zvedl obočí. "Léčitel, co si myslí, že něco zmůže bez učení se od druhých, za nic stát nikdy nebude." Rýpnul si maličko.
"A kdo pak zneučije důvěru, když mu pomohl, tak ten rychle zjistí, že v Azarynu na něj čekají ostré zuby." Vycenil svoje sněhově bílé tesáky, které při Feierově velikosti samozřejmě nejsou zrovna malé.
Ale pak je zase schoval. Bylo to zdůraznění, ne momentální hrozba.
Každopádně nevypadá z debaty nadšený, ale u něj těžko soudit, mračil se už předtím.
Na nabídku si maličko povzdechl. KOukla na kvítky, pak na vlka.
"Co kdybys prostě vyklopil o co ti jde." Zkusil to příměji.

Pozorně si ho prohlížel. Ale nedělal si iluze. Jen co mu budel líp, nejspíš vezme rozha. Kdepak, někoho sem pošlu. Iska není první takový, koho poznal. Ostatně, většinu smečky je problém vůbec přimět k tomu, aby s něčím za léčitelem přišli.
Povzdechl si.
"Jen klídek. Prostě lež a odpočívej, ano?" Poopravil lehce obklad a pak zamířil ke vchodu do jeskyně. Několikrát se ještě ohlédl a při odchodu ještě koukl na onen zvláštní kámen, o kterém je už naprosto jasné, co se v něm děje.
Pak už zmizel v denním světle venku.

Přísně na vlka pohlédl. "Ale až po tom, co to schválím, jasné?" řekl mu dost důrazně. Začíná mít dojem, že Iska bude jeden z těch, co jsou schopní se uštvat.
Povzdechl si a potřásl hlavou. Koukl k východu z jeskyně. Má ještě dneska docela dost práce, ale není si jistý, jeslti je dobré nechávat tu Isku samotného.
"Poslyš, budu muset jít. Ale někoho vneku odchytím a pošlu ho za tebou, ať tu nejsi sám, ano? Později tě přijdu zkontrolovat."

Zamířil ještě k místu, kde mají jakés takés misky, nabral vodu a donesl mu opatrně misku na dosah.
"Když to půjde, zkus se napít. Ale nespěchej a ne celou misku naráz." Upozorní pro jistotu.

Pokud to bude vypadat, že to Iska pochopil, apsoň nějak, vydá se ven z jeskyně, připraven někoho skutečně za ním poslat.

Mladý vlk neztratil nervy, to se Feierovi celkem zamlouvá.
Jeho ne zrovna dobrý stav mu ale trochu dělá vrásky.
Výraz hubeného hnědého vlka zůstává zachmuřený, když zastavil znovu před ním.
A vlk se konečně představil. Tak se mi to nezdálo že z něj cítím tuhle rodinu.
Klidně na něj dál koukal, prakticky bez hnutí.
"Feier, léčitel a toho času Azarynský alfa." řekl klidně a na formality si opravdu nepotrpí, což je znát i na tomto.
Vlastně by dal spíš přednsot méně vzletnému vyjadřování, ale usoudil, že to malý vlk má asi dané výchovou, tak to nechal být.

Nad jeho otázkou se ale opravdu zamyslel, než mu odpověděl.
Líně střihnul jedním uchem a pak teprve promluvil.
"Na workshopu jsem byl, jako jeden z přednášejících." To asi dost řekne o jeho postoji. "Stejně tak nemám problém ošetřit zraněného, když ho potkám. Ale nikdy bych neohrozil svou smečku." To hodlá dát velmi jasně najevo. Ostatně, za vlky ve smečce je jako alfa přímo zodpovědný. Otázka je, zda bude taková odpověď druhému vlkovi stačit.

Mladý vlk jeho zkoumavý pohled snáší s naprostým klidem. Dobré pro tebe.
Maličko cuknul uchem a koukl na bylinky u svých nohou, když na ně vlk upozornil. Pak se na něj znovu podíval, hlavu maličko na stranu v typickém vlčím gestu. "Myslím, že to je dost zřejmé." Zná léčitele... no mě ne, takže se potkal s Ikkem. Nemusí se tedy ptát o koho šlo.
Nechal divizny ležet a pomalým krokem obešel druhého vlka, pokud ho tedy ten druhý nechá a necouvne, pak by toho nechal a jen stál.
Skoro by to mohlo působit děsivě, ale Feier nevrčí ani neukazuje zuby. Lehký krok naznačuje dobrého a trénovaného běžce, pružnost pohybu zase dobrou kondici. To ale u Azarynu není tak neobvyklé.
Pokud ho druhý vlk nechá, tak ho prostě obejde kolem dokola a znovu zastaví u bylinek. S představováním tedy docela nadělá. Pročpak asi? Lehce zastříhal ušima a znovu se zadíval na vlka. Pozdravit jsi uměl. Co se tak představit... Zatím schválně neřekl svoje jméno, raději trochu griluje druhého vlka pohledem. Feier popravdě neví, nakolik znají vlci mimo smečku jméno Feier. Jasně, nijak se neskrýval, byl i na workshopu i na plese. Ale i tak.

Povzdechl si a zabručel. "To záleží na tom, jak tvoje magie funguje. Může tě naopak chránit před chladem, ale před horkem ne. Ale i kdyby před horkem ano, tak nemusí ovlivnit přímé slunce a to taky má vliv. Tvoje tělo má hodně hustou srst, to taky nepomáhá zvládat horko." Vysvětluje mu trpělivě.
Nevypadá to, že by si doopravdy dělal něco z toho, že mu Iska odmlouval. Koneckonců, v horečce vyvolané sluncem těžko ví pořádně co mluví.

Pak jen zavrtěl hlavou. "Isko. Nikdo není k ničemu. Od toho jsme smečka, aby každý byl k něčemu jinému a doplňovalo se to. " Vysvětluje mu dál trpělivě. "V zimě jsi byl k nezaplacení, mohl jsi lovit i když ostatní skoro nemohli vystrčit čenichy z jeskyně. V létě prostě budeš muset fungovat v noci a ve dne být schovaný, to je celé." Zkontroloval, zda obklady drží na místě.
"Teď prostě musíš odpočívat. Přejde to, zítra ti už nic nebude, ale se sluncem budeš muset být opatrnější."

Důstojně pokývl na pozdrav, když mladý vlk pozdravil. "I ty." S vykáním se nehodlá obtěžovat, ve vlastní smečce všechny učí to nedělat. U nohou mu leží žluté kvítky a vůně divizen se nese všude kolem.
Snadno určil původ mladého vlka. I když ho trochu překvapilo, že postrádá pach jeho smečky. Navíc mladík vypadá celkem unaveně a rozhodně ne v mocdobré kondici. Přejel jeho tělo zkušenýma očima léčitele. Jantarový pohled je dost intenzivní. Zaznamenává pohublost a vůbec znaky, které by na vlcích své smečky viděl nerad. Proč se jedinec v takovém stavu toulá a proč není ve smečce? Vyhodili ho kvůli stavu?
Sám by to asi jako léčitel takto nejednal, spíš se pokusil vlka narozeného u nich dát do pořádku. Ale přijde mu to celé zvláštní.
Instinkt mu velí zeptat se ho, jak mu je, co se stalo. Jenže už dávno není jen léčitelem, ale také alfou a tady si není moc jistý, zda je to rozumné, s tím koho má tento vlk za rodinu. O normální tuláka by se postaral, ale co s tímto? Tak mlčí a dál ho rentgenuje pohledem.

"Byl jsi někdy dřív v místech, kde bývají horka a silné slunce?" Zeptal se hned Isky. Je možné, že je na teplo hodně citlivý a opravdu to nevnímá. ¨Prohlédl si jeho huňatý kožich. "Tolik srsti taky moc nepomáhá, snáz se přehřeješ..."
Ani Feier sám moc nemiluje horka, jeho magie je pak výbušnější. Ale jeho tělo je lépe vybavené na to se zbavovat přebytečného tepla.
Pečlivě obložil všechna vhodná místa na těle mokrým mechem.
A už začal Iska protestovat, kvůli práci. Feier se na něj přísně podívat.
"Když ti léčitel řekne, že budeš ležet, tak budeš ležet. Natož, když je ten léčitel alfa." řekl mu dost přísným tónem. V uzavřeném prostoru jeskyně se jeho hluboký hlas dobře rozléhá...
Dobře si všiml jak Iskovo tělo reagovalo na mluvení.
Maličko pobaveně dodal. "Navíc, myslím, že bys tu srnu mohl tak leda pozvracet, ale těžko něco víc."

Zvedl na chvíli pohled k Eirlys a kývl. "Dobrá reakce, přivést ho k vodě. Díky." Jeho hlas pořád sice zní stejně, ale slova rozhodně byla pochvalná."
Eirlys si pak dál nevšímal a raději se staral o Isku.
Potlačil povzdech a zkontroloval si, jak je Iska uložený.
"Jo, budeš," odpověděl mu celkem klidně. "Jen ses pořádně přehřál, asi budeš citlivější na slunce."
Poodešel ke kotlíku, který býval v zimě plný čaje. Teď v něm denně je čerstvá voda, kdyby ji bylo na něco třeba tady v jeskyni. Vytáhl od stěny jeskyně kus čistého suchého mechu na velkém kusu dřeva či kůry nebo co to je. Namočil mech, pak přenesl mokrý náklad zpět na kus dřeva a ten pak odstrkal k iskovi a začal ho mokrým mechem obkládat na strategických místech, kudy vedou velkou tepny, jako například na krku. Kus mechu dostal Iska i na hlavu.
"Zůstaň ležet a trochu tě zchladíme. Každopádně dneska už z jeskyně nesmíš i když se to zlepší, ano?" řekl mu přísně, zatímco pokračuje v obkládání.

Slunce a volný prostor...
Občasné zakejhání hus zdálky přiměje vždy Feiera zvednout hlavu. Polknul nasucho. Dal by si, ne že ne.
Ale kvůli husám tu není.
Slunce přimělo pěkně vykvést divizny, kterých je v této části planiny opravdu plno. A divizna je docela užitečná bylinka.
Takže vysoký hubený zachmuřený vlk má na zemi otevřený svůj obvyklý vak z lýka... a trhá vysoké rostliny. Neničí je úplně, pečlivě uhryzne jen nejvyšší část s květy, aby dole dokonce nějaké květy zůstaly.
Až u vaku pak pečlivě packou sedře žluité kvítky do útrob vaku, vystlaného lopuchovými listy a mechem.
Větší list má rozložený i na zemi a sem tam nějaký větší a lepší kvítek utrhne opatrně tlamou a ty ukládá na něj.
Už tam tohle provádí hezkou dobu, takže na listu i ve vaku je pořádná hromádka žlutých kvítků a kolem spousta okousaných divizen.
Přesto si hnědý vlk nezapomíná hlídat okolí, takže si brzo uvědomil, že se někdo blíží.
Narovnal se a velké uši se napřímily směrem k neznámému.

Přebíral vzadu byliny, aby pomohl Ikkemu, kterému v poslední době není dobře. Feierovi to dělá starosti, Ikke už není nejmladší a projevení další magie a to všechno ho mohlo stát až příliš.
Tak nezbývá, než aby mu ulehčil v práci a pracoval s bylinami. Budeme muset zaškolit nějakého bylinkáře. Ale koho?

Jak se tam v tom přehrabuje, objeví se ve vchodu dva vlci a je jasné, že je problém.

Nechal bylinky bylinkama a vyrazil tam.
"No pěkné... co jsi vyváděl..." Zabručel na Isku svým hlubokým hlasem. KOukl na Eirlys. "Kde jsi ho našla a co se tam dělo?" Spustil na ni bez obalu, koneckonců, tady jde o zdraví.
Rychle čenichem prohmatal některé části Iskova těla, jako uzliny, pod bradou a zkontroloval mu tak i teplotu. Parádně přehřátý... nemá mít ledovou magii?
Potřásl hlavou, převzal si Isku od Eirlys. Jeslti bude vlk protestovat, že na něj sahá, tak to má tentokrát smůlu. Maximálně se od Feiera dozví, že to je te´d vedlejší.

Feier si ho vede dál do jeskyně, kolem zvláštního kamene, v jehož nitru se rýsuje obrys vlčat. Kdykoliv jde kolem, Feier se neubrání pohledu na ně.

Isku vede do chladnější části jeskyně vzadu, kde ho hodlá uložit pěkně na bok na studený kámen.

Nakonec se posadil a prostě čekal.
PAch Zathrianaa postupně sílí, takže je jasné, že jde sem, k němi.
Dřív by mu asi vyrazil naproti. Ale postupem času, aniž by si to uvědomil, se víc a víc chová jako alfa. Pořád je k vlkům svým způsobem odtažitě přátelský, jako byl vždy. Feier nikdy moc nehleděl na původ a hodnosti. Léčitel léčí každého.
Ale přesto. Jak se nakonec srovnal se svou minulostí, alespoň částečně, jeho chování se změnilo. Na svém území a doma mezi svými už není tak moc zamračený jako býval. A současně také poslední dobou se chová s důstojností a sebejistotou alfy. Proto nechodí vstříc, je na tom níže postaveném, aby přišel k němu, když mají stejnou trasu. Dělá to podědomě. Nevychází to ze snahy prosazovat dominanci, ale z vyšší sebedůvěry, kterou získal prostě prací.

Ale když se Zathrian objevil na dohled, pousmál se. Také něco, co dříve moc nedělal.

Dnes zamířil do hor.
Zamyšlený, ale to se tak někdy stává. Má přecej ne dost starostí, záleží mu na každém členu smečky a poslední měsíce jim počasí a okolnosti nepřálo. To ani jiným, přesto se to vše podepsalo i na smečce.
Feier doufal, že se budou dávat do pořádku rychleji. Někteří ano. Ale rozhodně ne všichni.
Zastavil na úpatí jedné z vysokých hor věžovek a zadíval se na vrchol...

Vítr změnil směr a nese k němu Zathrianův pach. Otočil se a napřímil uši, siluetu hory má za sebou. Zathriana teď také nevídal tolik, jak y si přál, ale mladý Reymondův syn si vede dobře a Feier to ví. Rád se s ním zase potká.

Zastříhal ušima. "Taky mi přijde." Ale tady si nikdo nehraje na tituly nebo předpoklady. "Ostatně, i tebe by kde kdo podcenil. Ale já jsem rád, že tě tu máme." Přiznal upřímně.

Potřásl hlavou. "To zase tolik neznamená, kde byl. Mohlo ho něco odnést z hnízda a pak upustit." Prohlíží si povrch kamene. Skloněný ke kamenu zvedl pohled jantarových očí a zadíval se přímo Ikkemu do očí. "Dost užitečná magie. Jak dlouho to vydržíš a co tě to stojí?" Každá magie něco stojí...
Znovu se zadíval na kámen. "Vy jste se o to řízli? A oba? To je... trochu divné... máš někde ještě ten šrám?"