Príspevky užívateľa

Jen nevrle zabručel. "Zase tak zlé to nebude, ale moc z toho nejásám," odpověděl mu.
Sice nohu přímo nekontroloval, ale je to jeho noha. Ví, která oblast je poškozená, vzhledem k tomu, že to docela bolí. Uši má přiklopené k hlavě. Zafuněl. "Ikke, i bez kontroly dost vím. Je to přád moje noha a jako léčitel opravdu vím, kde na ní co mám," řekl mu mírně.

Ve vodě postupoval opatrně, ale zastavil až za řekou. Koukl na Ikkeho. "Křeče kvůli studené vodě nedostávám Ikke. Ohnivá magie sice stojí za houby, ale má i nějaké výhody. Pro tebe by cesta přes ledovou vodu byla nebezečnější, než pro mě." Řekl to klidně, kdyby ale Ikke viděl, přiklopené uši by ho prozradily. Opravdu si to ale myslí.

Na břehu zastavil, voda z něj kape. Netroufl si oklepat. Ikkeho by akorát ohodil a pro nohu by to taky nebylo nic příjemného.

Vlastně si trochu oddechl, že neprotestovala, když se dal do práce na jizvách. A že to vzal hodně pečlivě. Pomalu je otřel kde čím a dalšími věci je maže... Využivá pevné 'houbičky' z mechů a jde to s tím zdá se docela dobře.
Nemluvil. Moc mu do hovoru nebylo. Je mu jasné, že ona bude mít důvody, proč se tak stranila a nemluvila. Ale opravdu by ji rád za to seřval, jaká je to pitomost. Hlavně, když opravdu potřebovala pomoc.
Na jeho výrazu to moc není poznat. Přece jen, podmračený bývá pořád.

Když ticho přerušila sama Mornie, krátce zvedl uši, než je zase přiklopil. Chvíli neřekl nic. Pak si povzdechl. "Někdy dost frustrující." zabručel docela upřímně. "Celá tahle smečka jsou paličáci." dodal ještě. Ji z toho nevyjmul, ale sebe také ne. Dál pečuje o její jizvy. Vlastně to tak trochu protahuje, zvládl by to i rychleji, ale takhle aspoň nikam nezdrhne.

Dál trpělivě ošetřuje nemocného léčitele. Moc dobře ví, jak moc sil musel Ikke teď vydávat na pomoc ostatním a dělá mu starosti, jak moc se vydal ze sil.
Kde je do háje ten druhý vlk... Normálně jsou spolu furt. Asi na hlídce.... Povzdechl si. Budu mu muset říct, že nebude hlídkovat, dokud se Ikke trochu nesebere.
Dál opatrně napájí Ikkeho bylinami. Nevadí, že to potrvá. Pečlivě si hlídá, kolik toho do něj dostal. Po těch troškách je to pomalé.
Hlídá, aby Ikke nelehnul vyloženě na bok. V tom stavu, v jakém je, by tak nemohl pořádně dýchat.
Trvalo to nějakou dobu, když se před vchodem ozval šumot křídel a zvuky přistání. Feier zvedl hlavu a uviděl Adaina.
"Pojď a lehni k němu, potřebuje oporu!" Hejknul nijak extra vlídně na rudého vlka. Neobtěžuje se být nějak milý.

Sleduje ho pozorně. A ani v nejmenším se nedivil jeho naprosto zmatenému výrazu. Přikývl.
"Takže ani nevíš, proč nespím s ostatními v noře nebo jeskyni a místo toho trčím někde venku pod stromem." Zvedl obočí.
"No, protože bych byl takový sólista to zrovna není." Obočí už má zase zpátky na svém místě a lehce naklonil hlavu na stranu, jak zkoumá jeho reakce.
Povzdechl si a pak zabručel.
"Jarumi, kde kdo má svoje temné stíny. Ale potlačovat je kamsi do hlubin, to nepomůže. Maximálně tě to kousne do zadku." Maličko přiklopil uši. I on svoje stíny pořád má, i když je jeho situace už lepší.
"Povyprávím ti něco z mého příběhu. A třeba se pak odhodláš říct něco víc ze svého." Nenutí ho k tomu. Ale doufá v to. Přijal už Jarumiho do nejbližšího okruhu svých přátel.
Povzdechl si. Měl co dělat, aby se neschoval za vlastní masku. Pořád to pro něj není snadné.
"Nemůžu spát v blízkosti ostatních. Jsem, co jsem. Magie ohně je živelná a nebezpečná. A když se u mě poprvé projevila, byl jsem v noře, se svou smečkou. Nenarodil jsem se v ní, ale ujali se mě a vychovali mě. A já... jim přinesl zkázu. Oheň propukl s plnou silou a pořádně. Zahynula většina vlků, včetně mého učitele a nevlastního otce." Zachvěl se při té vzpomínce. "Ostatní mě vyhnali. Býval jsem veselý, rozpustilý mladík, prostě živelná povaha. Jaký jsem dnes, to víš sám. Kamenná maska. Za kterou jsem musel zavřít svůj oheň. Protože když jsem se zkusil zase někde uchytit, dopadlo to stejně. Můj oheň se ne vždy dá zkrotit. Až tady to nikomu najednou nevadilo. "
Mluvil klidně, ale protože se nechtěl před ním tentokrát schovávat, je znát, že je dost ztuhlý. To, co se stalo, si pořád neodpustil. A asi na to ani nikdy nedojde.
Povzdechl si a kouká kamsi do horské krajiny. "Raymond to celou dobu věděl. Ví to i Ikke, samozřejmě. Ale vlci, co ve smečce nejsou tak dlouho, to někteří pořád ještě nevědí, že mám důvod proč se držím stranou. Nehodlám zničit další život."
Pak se zadíval na něj. "Ale to taky znamená neničit život svůj."

Reakce Jarumiho byla rychlá, jako obvykle, jen ne úplně taková, z které by Feier jásal.
Ale protože čekal, že by se to mohlo stát, uskočil. Nakonec by bylo asi ani nebylo třeba, Jarumi se zastavil včas.
Feier z něj celou dobu nespustil oči, uši napřímené, snaží se zachytit každou nuanci gest, pozice těla, dechu. Pracuje.
Nemusí být génius, aby mu bylo jasné, že Jarumi na tom není ani trochu dobře.
A Feier není jen alfa, který se má starat o stav smečky, ale ještě i léčitel.
Chvíli si ho ještě prohlížel a viděl, jak zase vše v sobě ukryl. Takže v tomhle máme problém. Kamenná zeď, co? No, ne že bych to neznal.
Povzdechl si a sedl si před něj.
"Jarumi, víš jak jsem vlastně skončil tady, jak začala cesta, co mě vedla až do Norestu?" Zeptal se zdánlivě naprosto nesouvisle na situaci, která tady te´d je. Ale doufá, že ví, co dělá.

Jaro se konečně přihlásilo o slovo a je čas pořádně si protáhnout těla.
Dnes se tu chtěl sejít s mladým Cyranem. Momentálně jediný magister smečky bere svou práci vážně a chce si vyzkoušet také kde co. Slíbil mu pořádný běh, takže je tady.
Stojí na okraji pláně a čeká na něj.
A nehodlá to celé protahovat.
Jen, co se mladý vlk ukáže, kývne mu na podzrav.
"Tak se do toho dáme. Hádám, že moc nevíš, co a jak. Takže, pár základů o běhu. Je dobré svoje síly z počátku moc nepřeceňovat. Při běhu je větší zátěž na plíce a srdce, než bys čekal. Takže když to přeženeš, nebude tě jen bolet tělo, může tě to slušně zřídit. A přesně proto, po běhu nezastavuj naráz, ale chvíli třeba choď dokolečka. Nech své tělo se uklidnit. Jasné?" Stejně tak to budeš muset dělat, kdybys někdy učil běhat vlčata.
Chce si tohle raději ujasnit hned, než riskovat, že Cyrana bude muset někde křísit. Mladí vlci bývají někdy pěkně nadšení a nedávají si pozor.

Frustrovaně zafuněl.
Naprosto se nediví Ikkeho dotazu. Bílý léčitel je sice slepý, ale ne hluchý a je mu jasné, co musel slyšet.
"Ne, nejsem," přiznal naprosto bez obalu.
"Jsem nemehlo a mám nejspíš zlámanou nohu," zavrčel tak trochu. Naštvaný sám na sebe, za ten nešťastný manévr. Co na tom, že pod sněhem ta nora nebyla vidět. Nemohl čekat, že se takhle proboří. Ale stejně.
"Ještě jsem ji moc neprohlížel." Prvně zamířil do jeskyně, kde apsoň nepřekážní sníh. "Každopádně jsem za chvíli na druhém břehu."
Nečekal ani teď na Ikkeho vyjádření, natož aby riskoval, že zimomřivý Ikke poleze do ledové vody aby se k němu přebrodil.
Místo toho sám vlezl vo dovy a se stejným těžkým dusotem nepraivdelného pohybu zamířil přes řeku. Ledová voda sice v první chvíli do nohy zabodla svoje nepříjemné drápy, ale chlad nohu brzo uklidnil. Feier ví, že si může podobné brodněí dovolit aniž by nastydl.

Zamračil se. Viděl jasně už zdálky, že je Jarumi nějak moc zamyšlený. Ale že si ho zkušený bojovník nevšimne ani když zastaví vlastně předním a kouká kamsi, to se mu nelíbí.
Udělá ještě krok blíž a pozorně sleduje jeho tělo. Jeho dech, v jakém rytmu se díky němu hýbe jeho tělo. A všechno.
Nakonec došel ještě blíž. A pokud ani pak Jarumi nereaguje, odkašlal si.
"Ahoj Jarumi," ozval se hluboký hlas vysokého alfy do ticha horského hřebenu.
Velké uši napřímené a oči upřené na okřídleného vlka.
Vyrovnaný postoj by mu umožnil uskočit jak na pružinkách, kdyby se vlk náhodou lekl a vyjel po něm. I to se může stát. Dobrý léčtel ví, že s takovými situacemi musí počítat. Prostoru na podobnou akrobacii tady hřebeni není mnoho, ale pořád stačí jen uskočit přesně odkud přišel. Nemá obavy. Ne o sebe. Jiné je to s Jarumim, na něhož teď neměl tolik času, kolik by si byl přál. Nevybral si ho za betu jen tak. Považuje ho za blízkého přítele a dost mu vadí, že přes zimu sotva měl čas s ním promlvuit, kromě toho, co vlastně musel.

Dál se dívá na Isku a jeho oči lehce zvlídněly. "Nemusíš se omlouvat. Nikdo od tebe nečeká dokonalost. Jen snahu. A myslím, že v tomhle jsi už ledacos ukázal," naklonil lehce hlavu na stranu.
I ve svém zbídačeném stavu si všiml Iskovy nerovozity. A umínil si, že si s ním někdy bude muset promluvit. Až bude vůbec schopen jasně myslet.

Na ikkeho komentář jen cosi zabručel a povzdech si. "Ale no jo.. pořád.. sám jsem přece léčitel," maličko si protestně zabručel. Ale vlastně se Iikemu nediví a z tónu je to znát.

Položil si hlavu na kožešinu, o tolik příjemnější než ležet na ledové zemi. Sotva vnímal Ikkeho, jak Isku odveluje pryč. Během chvíle spal.

Mrzutě a s ušima přiklopenýma k hlavě se vlekl k jeskyni. Po třech nohou to v tom sněhu není nic příjemného. Ani trochu ne. A to budu muset ještě přelézt řeku. Nádfhera.
Přiklopil uši ještě víc a pomalu se blíží ke břehu, že bude muset přes. Noha bolí a překáží, stoupnout na ni nemůže. Ale doprovod ostatních odmítl. Pořád chodit může, i když hopsat po třech je na nic.
Maličko vycenil zuby na sníh kolem a konečně se dostal k řece.
k jeho překvapení ten, za kým se vydal do jeskyně, je zrovna tady. A s miskami. šel pro vodu? Proběhne mu hlavou myšlenka.
"Ahoj Ikke," ozval se hlasem trochu zdrsnělým bolestí. Poskakovat po třech na čerstvé zranění není taky zrovna legrace. Navíc si bílý léčitel mohl povšimnout trochu podivného způsobu chůze. Dopady po třech jsou dost těžké proti jindy clekem lehkonohé chůzi vysokého vlka a rozhodně nezní pravidelně.

Hory, vítr, a jeho svist o vrcholky, na kterých je stále ještě sníh. A ještě dlouho bude.
Táhlé horské svahy, které při běhu prověří plíce takovým způsobem, jako nic jiného.
To jsou místa pro skutečného běžce.
Hory mu přes zimu chyběly.
Sotva ve smečce dokončili, co bylo třeba, vykašlal se na běhání po rovině a zamířil do hor.
Dává pořádně zabrat svým dlouhým nohou a uhání po hřebeni, kam se musel vydrápat po hodně táhlém svahu. Jen úzká cestička, a hrozba dlouhého pádu, kdyby nedával pozor kam běží.
Ale Feier tahle místa zná.

Co nečekal, že ho najednou udeřil přes čenich větrem nesený pach jejich Bety. Zvolnil, až nakonec přešel do kroku. Zvedl čenich a natáčí svoje dlouhé uši.
Chvíli mu to trvalo, ale nakonec Jarumiho objevil.
Stejně bych ho měl zkontrolovat. Opravdu to s ním v poslední době nevypadá dobře. Maličko přiklopil uši. Dělá si starosti. Ví, že je Jarumi schopný být beta. Ale také ví, že si to Jarumi nemyslí a že teď se ledacos stalo.

Šel tiše, ale nesnažil se skrývat. Ale ani neohásil svou přítomnost, dokud nestanul přímo před Jarumim. Zadíval se na něj.

Dál zachovával přísně neutrální, a pořád tak kamenný výraz. Neviděl důvod, proč dál reagovat na workshop, k tomu už své řekl. Roiha rád někdy uvidí, ale nehodlá to tady vykládat. Neměl jsem tolik možnost si s ním pohovořit, ale rád by to časem napravil. Ikke má docela dobrý odhad a neorganizoval to s ním určitě bez důvodu.

Do větších akcí mezi smečkami se zatím ale opravdu nechystá. Potlačil povzdech a zadíval se na Sarika. "Problém je v tom, že tady se už důvěra dávno rozbila. A co jsem vyrozuměl z dochované historie smečky, není to zrovna poprvé, i když uznávám, že počátky zřejmě byly na naší straně. S jinými vlky a s jinými vůdci." Zdůraznil to poslední, aby bylo jasné, že to neznamená, že se za to cítí odpovědný."To ale také znamená, že vlci z obou smeček si opravdu nevěří. A pozitivní čin v časech nouze sice může být silný, ale muselo by to být skutečně tak, že by smečky byly v potížích. Což zatím není ani na jedné straně." Zvedl obočí. Dal ale těmito slovy najevo důvěru ve schopnosti Přízračných zvládat zimu.

Ale na zbytek už jen kývl. "Myslím, že jsme dohodnutí." Prohlásil klidně. "Roihu bude vyslyšen, pokud zavolá. Věřím, že nebudeme mít problémy spolu jednat," pokývl směrem k léčiteli Přízračných.
"Ani se setkáním po zimě nemám problém. Načasoval bych jej zhruba do času, kdy rozkvetou lesní třešně." Ovocné stromy ostatně kvetou, až je zima opravdu pryč. A je to spolehlivější, než přesné datum. "O té šelmě zatím nic nevíme, ale upozorním na ni naše lovce a létavce. Je možné, že ji někdo zaznamená. Pokud zjistíme víc, v rámci dobré vůle nemám problém se o infomace o ní podělit."
Chvíli přemýšlel, čím oplatit. Jenže si není jistý, že vůbec má něco užitečného. Přízrační žijí v tomto kraji také dlouho. Takže zůstane, prozatím, jen u příslibu informací v budoucnu.

Mračil se čím dál víc, jak zíral na Majdalenku. Ne, tohle se mu opravdu nelíbí. Ani trochu.
Odhalení skutečnosti na sebe nedalo dlouho čekat. Majdalenka se do toho opřela pořádně.
Feier ohrnul pysky a zavrčel na její slova a pak mu došlo, že má vlastně v zádech další tulačku.

Začal se otáčet, když se do toho vložila sama Hel a vrazila do něj, dost razantně.
Feier, ač vysoký a rychlý, není extra silák. V tom úhlu, v jakém stál, neměl šanci.
Aby to nebylo málo, pod jeho nohou se probořil jakýsti starý tunel jakési snad hlodavčí nory a noha mu uvázla v díře.
To a prudký náraz Hel dílo dokonalo.
Ozvalo se zapraskání, které nevěstí nic dobrého a noha pod vysokým hnědým vlkem povolila. Nedobrovolně si kecl na zadek.
"Na ně!" Zařval na své dva společníky povel k útoku. Nehodlá nechat ujít ty dvě drzé tulačky bez trestu.
Noha nenoha, i on vyrazil za nimi, ale hned prvním krokem pochopil, že to tak jednoduché nebude. Noha ho odmítá nést, projíždějí jí vlny bolesti. Má po běhu.

Přesto jim to nenechá lacino. Na sněhu toho moc nehoří, ale vztek a tentokrát i touha ztrestat vetřelce, udělaly svoje. Srst na zadních částech obou vlčic vzplála.
Oblaka rozvířeného sněhu z úprku oheň zase rychle uhasí, takže jim dost možná nezůstanou ani jizvy. Na útěku je to neomezí, ovšem příjemné to nebude. To vás naučí!

Uši přitisknuté k hlavě, rychle pochopil, že Ikke není moc schopen spolupracovat.
Přitáhl další větev a podepřel mu hlavu. Vybral takovu, která je aspoň obrostlá nějakým lišejníkem, ať není tak moc tvrdá. Ne že by to moc pomohlo. Vyběhl také ven a vrátil se s čerstvými jedlovými ratolestmi. Obložil jimi ikkeho.
Pak vzal kus suchého, již dříve vypraného mechu a prostě ho máčí v bylinkách a pak s ním máčí ikkeho tlamu, pysky a kape mu léky do tlamy mezi zuby nakolik to jen jde.
On do něj ty léky prostě nějak dostane.
Je mu jedno, jak dlouho to bude trvat. Prostě se o něj postará. Připravil také něco jako obklad, který položil přes jeho hrudník. Ne každý to ví, ale některé byliny dokážou zahřát i takto. Jen se nesmí nechávat na těle příliš dlouho, aby nezpůsobily vyrážku.

Mírně zvedl obočí. "Léčitel nemá ve zvyku mluvit o tom, co mu kdo řekne, s ostatními. Patří to k naší práci, nechat si to pro sebe." I když si uvědomuje, že ne každý to ví. "Jen s Ikkem někdy problémy durhým prodiskutujeme, ale ani on to dál roznášet nebude. Jde o to, že je také léčitel a zodpovídá za zdraví smečky. Nic víc." Je fér Rufuse varovat. "Neznamená to ale, že by za tebe přiběhl a něco ti nutil. " To by neudělal ostatně ani on sám.
"Dávej na sebe pozor. A jestli dál budou problémy se spánkem, tak přij´d raději dřív než později, ano?" Požádal ho. Nebyl to však rozkaz a je to jasně znát.

Zůstal na místě a nechal Rufuse, ať jsi jde po svém. Jen doufá, že to vlk nakonec celé zvládne.