Príspevky užívateľa

Zvedl hlavu a zadíval se na Isku. "V Azarynu je důležitější, že něco dokážeš, že se o něco snažíš. Původ a hezká slova smečku nenakrmí a obranu nezajistí." Zvedl obočí. "Bude mi milejší drzý schopný vlk, než někdo, kdo se mi bude poklonkovat a bude k ničemu." Pousmál se. "Jsou i smečky, kde záleží na rodu, původu. A podívej se přitom na to. Sám jsem nalezenec, netuším, kdo byli vlastně moji rodiče. Přesto to ničemu nevadí, že?" A ty jsi už ukázal, že k něčemu jsi. Takže žádný problém.

Po prohlídce po návratu jen sledoval, jak Ikke vše organizuje. Bez odporu se přesunul na kožešinu v Iskou připraveném pelechu. "Nestrhej se," zabručel ne moc vesele na Ikkeho. Ale nabízenou vodu přijal. O jídlo zájem neměl, na to mu pořád nebylo nic moc.
Prvně spánek. Jídlo počká, až se vyspí.

Většinu času sledoval vlky od Přízračných přísně neutrálním výrazem. Ale maličko se zachmuřil, když mu vůdce Přízračných začal vlastně svým způsobem kázat, o minulosti Ignisu (Ano, vlastně Ignisu, Azaryn svou teprve začíná psát) a co to může přinést. Poučuj si svou babičku, já to asi nevím, jaký to na nás má vliv. V tuhle chvíli má celkem sto chutí poslat Sarika tam, kam by se mu rozhodně nechtělo.
Ale ač se nikdy za diplomata nepovažoval, vydržel mlčet. A tento výraz měl opravdu jen krátce. Někdo by ti měl vysvětlit, že podobně poučovat alfu cizí smečky bez vyžádání taky není moc vhodný. Ale nahlas nic neřekl. Dokonce vydržel i naprosto klidně sedět a nic víc, než ta krátká chvilka zamračení prve, na něm vidět nebylo.
Nechal ho mluvit dál. Až do samého konce.

Jeslti tím maličko vystupňoval na krátkou chvíli napětí, tak co už. Koneckonců, moc dobře ví, že většina jeho smečky moc nemá zájem vztahy mezi oběma smečkami napravit, tak se ani nepokouší tvářit kdoví jak vstřícně. Ještě by někoho napadlo pak kdoví co a mohl by si zkusit větší kontakt mezi vlky bez přesné dohody. To by nemuselo být bezpečné.
Vypadám snad jako někdo, kdo považuje za sílu vraždění a kde jaký zrůdnosti? Jsem léčitel. A minimálně tvůj doprovod to ví. Nehnul u toho ani brvou. Podstatné může být to, že se ani nezamračil. Prostě, tuhle část bere přece jen víc v klidu než ten začátek. Abych byl fér, vlastně možná i vypadám. To ho nakonec i maličko pobavilo, ale ani to nedává znát, alespoň v to doufá.
I teď mlčí a čeká, až druhý vlk domluví.

Až do tohoto bodu neřekl, aspoň dle Feiera, nic užitečného a vlastně by si z toho dost byl mohl odpustit. Naštěstí se pak přece jen vyjádřil výrazněji a konečně tak, aby se na to dalo reagovat bez rizika, že zase něco eskaluje.
I tak počkal, až to bylo vše.
Nechal promluvit i Tima, krátce na něj koukl. Léčitele Přízračných na workshopu koneckonců viděl při práci. Tedy při přednášce.

Nadechl se a konečně spustil.
"Léčitelský worskop byl zajímavá zkušenost. Musím říct, že Tim si vedl dobře," složil kompliment druhému vlkovi. Úmyslně. Koneckonců tím nejlíp ukáže, že nevidí na ostatních jen to špatné. "Mohu to posoudit dobře, koneckonců jsem sám byl jedním z přednášejících." Maličko si tak rýpnul do Sarika a jeho poznámek o temnějších stránkách síly, i když si není jistý, že to druhý vlk pochopí. Léčitel, co je ochoten učit ostatní vlky v oboru, asi moc krvelačný nebude, že? Ale je mu vlastně jedno, jak to Sarik vezme.
"Přesto považuji za dost špatný nápad pokoušet se navyšovat kontakt mezi smečkami zrovna v časech, kdy se nedaří. Všichni vlci, bez ohledu na smečku, mají v takových dobách sklony být napjatí a výbušnější a to jsou, vzhledem k historii, velmi špatné podmínky."
Rozhodně nehodlá nic riskovat a podle něj by navýšení kontaktu v těchto časech rozhodně problém byl.
"Nicméně s výměnou bylin, které může jedna nebo druhá strana postrádat, problém nevidím. Z naší strany budu v takovém případě s Timem jednat já, nebo náš gamma léčitel. O nic víc bych se prozatím nepokoušel. Ne dokud trvají ztížené podmínky. Souhlasíte s tím?" Zkusil navrhnout definitivní řešení. Momne

Feier

- účastnil se kácení syslího háje
- účastnil se šance pro tuláky
- prodělal nemoc, šířící se norestem (hra se stále ještě dokončuje i když to proběhlo už dávno)
- účastnil se jednání s Přízračnými (též se ještě dokončuje)
- účastnil se obrany území Azarynu před tuláky
- ve hrách často zimu zmiňoval, i z hlediska přežití smečky. U Feiera nicméně nedošlo k žádnému osobnímu vývoji nebo posunu.
- využíval svou magii na rozdělávání ohně pro ostatní.

Pořád tak posmutněle kouká na okřídleného Rufuse. Ta chvíle mezi nimi je docela silná.
Velmi pozorně naslouchal tomu, co mu vlk přiznal. Lehce kývl. "Přijde ti to tak. Srdce bolí tak, že to prostě nechceš zkoušet. Vím jaké to je. Nějaký čas jsem ze stejného důvodu neměl smečku." Přiznal mu opatrně.
"Ale čím déle se držíš stranou, tím déle a hůř to všechno bolí. Společnost pomáhá, i když o ni nestojíš."
Pořád na něj tak vážně hledí.
"Jestli chceš pomoct alespoň s tím spánkem, tak to vyřešit můžu. Zbytek.. je ve velké míře ve tvých vlastních tlapách. Ale budu tady, kdybys o tom chtěl někdy mluvit, ano?" Myslí svou nabídku vážně. I když by pořád byl raději, aby měl po ruce Ikkeho.

Překvapilo ho, jak rychle se objevili pomocníci. Vypadá to, že se vlci na oslavu těší. To ho utvrdilo v tom, že to byl dobrý nápad.
Nadšeně a spokojeně se rozhlédl po smečce. Výborně. Zažili jsme si těžké časy, snad je tohle znamení, že se vše obrací k lepšímu.

Rád tu ivdí i Ikkeho, ale moc po něm nechce, aby mu pomáhal. "Ikke, hlavně jsem rád, že jsi přišel. Ale šetři se ano? Léčil jsi tu všechny a odnesl jsi to sám taky pořádně." V hlase zaznívá pořád trochu starost, i když už je bílý léčitel v pořádku. Došel až k němu a velmi potichu k němu promluvil, tak aby to slyšel jen Ikke: "Pokud už, tak pro tebe mám spíš jinou práci... zkus trochu vypozorovat, jak na tom kdo je, jaká je nálada. Máš pro to mnohem větší cit, než já."

Dál pak nosil dříví na oheň, a chystal i zásobu na přikládání. Je rád, že se někdo ujal i výzdoby. A jak to vypadá. Asphodelle má opravdu šikovné tlapky.

I o jídlo nouze nebude, to je jasné. Tím líp.

Pomalu se začíná prostor pod stromem měnit v místo, které působí docela slavnostně.

Rozhlédl se a kouká, jeslti jsou připraveni.

Zvedl hlavu a zavyl. Dal už dřív vlkům vědět, že se něco dít bude. Ale taky, že nebude trvat na tom, aby se účastnili, že přece jen po zimě a tom všem nemusí mít každý náladu.
Ale vědí, že se něco děje.

Zamířil do jeskyně.
Konečně je trochu lepší počasí. Ukldili největší nepořádek a smečka si může trochu vydechnout. Bude víc kořisti, už rostou první bylinky...

Feier se vydal směrem k jeskyni, podívat se, jak zamával konec zimy se zásobami. Aby věděl, na které druhy se má zaměřit nejdřív, aby doplnili s Ikkem co chybí. Samozřejmě mu s tím pomůže a nebude váhat v nejhroším dát rozkazem smečce vypomoct. Nebo sehnat dobrovolníky. Věří, že by se našli.

Ale to se mu rychle vypaří z hlavy, sotva přišel na dohled.
Bílá skvrna na zemi opravdu není zbytek sněhu, ale Ikkeho tělo. Feier vyrazil s úctyhodnou rychlostí trénovaného běžce, rovnou k bílému léčiteli.
Přiložil ucho na jeho hrudník a rychle kontroluje stav srdce a plic. Ani trochu se mu situace nelíbí. Taky jsi onemocněl... Rychle poznal příznaky nemoci, co se vyřádila po celém Norestu. Ale te´d už mají víc informací, jak tohle léčit.
"Ikke, no tak.. musíme tě dostat do tepla."
Nemá mu kdo pomoct, tak prostě strčí svou paličatou hlavu pod Ikkeho tělo a hodlá ho ten kousk do jeskyně dostat jakkoliv sám. I kdyby ho měl do jeskyně prostě odstrkat. Hlavně doufá, že ještě mají vhodný lék na tu neš´tastnou nemoc.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Schlíple ležel v jeskyni, hlavu držel zvednutou aby neusnul a jen mžoural s dost utahaným a nevrlým výrazem. Ale Iska se opravdu snaží. Feier na něj koukl. "V azarynu si vlci obvykle nevykají, to je spíš lidský zvyk. Takže to nemusíš dělat," jeho hlas je bručivý a hluboký, jako obvykle. Z únavy snad vlastně ještě hlubší.
Lehce natočil jedno ucho k Iskovi. "Cokoliv bude dobré, neboj." zkouší ho trochu uklidnit. "Obvykle prostě spím pod nějakým stromem venku. " Nezdůvodnil mu proč, ale koneckonců, přesně tak ho našel, že?
Do hovoru mu moc není, ale pochopil, o co Iskovi jde. Chytrý vlk. Je fajn, že zůstane.

Ale byl rád, že si Ikke pospíšil, sotva se držel vzhůru. Příchod bílého léčitele ho trochu probral. Zvedl hlavu výš. Slyšel o té kontrole a nic nenamítá. Sám by to udělal také. I tak ale zvedl jeden koutek tlamy. Skoro, jako by zapomněl, že jsem taky léčitel.

Dnes ho čeká hodně práce.
Ale bude to prostě stát za to. Vlci po zimě opravdu potřebují nějaké rozptýlení.
Smečka nevyšla ze zimy zcela bez obětí. Jedna vlčice už své stopy na území neotiskne.
Ale je nutné jít dál. Smečka se mění a vyvíjí. Hodně věcí je už dnes jinak.

A teď, teď se prostě bude slavit. Zima je za nimi, kolem se probouzí země, rostou květiny, život se vrací do celého Norestu.

Feier neúnavně hledá spadané větve v okolí a vůbec jakékoliv dříví, které je k dispozici a pečlivě je tahá na velkou hromadu u nejvyššího stromu.

Nakonec začal, samozřejmě v bezpečné vzdálenosti od stromu, stavět ohniště. Nepotřebuje velké kameny, ale budou dva kruhy. Jeden blízko dřeva a plamenů, druhý dál, vyznačující potencionálně nebezpečný prostor.

Opravdu to bude hodně práce. A bude to on, kdo nakonec oheň zapálí.

Přiklopil uši těsně k hlavě. On sám moc dobře ví, že bude muset trénovat a učit se i tohle. Není mu to blízké, ale je nutné, aby uměl bojovat. Musí být schopen bránit svoje vlky, svou smečku. To je hlavní.
"Jo. S tím taky počítám, že mě to naučíš, důkladně." Nehodlá nechat Jarumiho na pochybách.

Ale opravdu ho Jarumi nepotěšil, když se začal chovat poněkud... paličatě. Ohrnul pysky a tentokrát doopravdy zavrčel. Napřímil se, což při jeho výšce ani není třeba, ale také je vidět, že tak čií podvědomě. "Ale ted nemáš důvod chovat se tak, takže podobné hlouposti dělat nebudeš!" V hlase zaznívá nejen důraz léčitele, ale tentokrát i alfy. Ne na darmo se nakonec vyšplhal až na vrchol.

Feier si stoupl před noru.
Je ráno, slunce se sotva vyhouplo nad obzor. Zem je ještě studená a ojíněná. Snaží se nedat najevo, že je trochu nervózní. Na budoucnosti mladých vlků mu záleží. Ale přesto nejsou zkoušky zase tak snadné. Koneckoncl, právě proto, že na jejich budoucnosti záleží.

Přejel pohledem území smečky, aspoň kam je vidět a poté se zadíval na vlky před sebou. Nepatrně se pousmál, sotva to bylo znát. Atmosféra je trochu slavnostní, s nádechem nejistoty.
Ceremoniál je dnes spíš zkouškou, než obřadem, ale pořád jde o slavnostní událost a všichni to cítí.

Mladí a noví vlci jsou připravení zaujmout svá místa ve smečce, stát se něčím víc. Jen sám Feier, a mladá Asphodelle, vědí, že jeden z nich má vlastně už splněno. Ale bylo to nutné, vzhledem k okolnostem.

Nadechl se a promluvil.
"Vítám vás tu, na úsvitu dnešního dne. Nadešel čas ceremoniálu. Den, kdy prokážete své schopnosti a svou sílu. Každý dostanete úkol, který je v souladu s povoláním, co jste si zvolili. "
Znovu přehlédl přítomné.

"Asphodellin úkol je najít předmět. Ostatní jste to vědět nemohli, ale ona musela mít možnost pátrat bez vědomí ostatních, tedy měla informace již včera." A podrobnosti předá ona sama jistě v zápětí.
Krátce po ní koukl. Pak se podíval na vaky, vyrovnané u vstupu do nory.

"Bellatory čeká běh se zátěží. Každý si vezmete dva vaky, a poběžíte na Kamennou louku. Pro každého z vás tam čeká jeden srnčí parůžek, označený vrypy. Ten musíte vyzvednout a vrátit se s ním. Poběžíte po jednom. Nesmíte o běhu mluvit, ani po návratu. Naši letci budou dohlížet, že proběhnete kudy máte. " jeho prohlášení naznačuje, že asi to nebude tak jednoduché. Třeba je napadnou překážky na cestě. No, až tam doběhnou, to bude překvapení.

"Až po bellatorech vyrazí na svoje lovy budoucí venandi, v doprovodu svých zkoušejících. Detaily vám řeknou oni." Podíval se na ty dva. A tišeji dodal: "Poslal bych vás klidně současně, ale jeden ze zkoušejících má dozor i nad bellatory, tudíž to musí počkat."
Tím je vlastně vše skoro vyřízeno.

"Po zkouškách bude následovat hostina na počest vás všech. Teď, mohou zkoušky začít!"

Svěsil trochu uši a zabručel. "Léčitelé tohle všechno potřebují, aby poznali stav pacienta. Takže my to musíme umět také." Jen to obvykle používá na jiné věci a jiným způsobem. Ale někdy i na to, kdy pacient vystartuje. A´t už v panice a nebo v útoku na léčitele. I to se může stát.

"Trošku víc," maličko na něj zavrčel. Nelíbí se mu, že došlo na zranění. "Aspoň že nemáš propíchnutou plíci. Rozhodně bych ale raději chvíli počkal, až se to díky tvojí regeneraci chytí." Nehodlá dovolit s tímhle pohyb, co není nutný.
Po tom s tréninkem na něj koukl skoro až zděšeně. Copak by mohla být i jiná možnost, než že končíme s tréninkem? Povzdechl si. "Chvíli tu počkáme a pak tě doprovodím do nory. Dnes bys měl už zůstat v teple a v klidu. Radši." Nevypadá, že by o tom byl ochoten diskutovat.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Po chvíli klidu se z nejhoršího zase dostává. Ikkeho zásah přece jen něco udělal. Nemoc může způsobit v těle dost zánětů a ty stojí tělo hodně. Nemoc možná nezmizela, ale její projevy se dost zmírnily. S adekvátní léčbou si s tím tělo jistě brzo poradí.

Ale i tak zůstal stočený v teple jeskyně. Je ospalý, takže po chvíli raději zvedl hlavu. Spát tady opravdu nehodlá.
Jen cosi zabručel, když mu Ikke naservíroval bylinky. Spíš ze zvědavosti si je prohlédl a nemohl než konstatovat, že by vybíral stejně. Poslušně všechny sežral. Ne že by mu chutnaly, ale o to nejde. Ví, že musí. Sám je takhle naservíroval v minulosti kde komu a taky nedovolil protesty.

Trochu překvapeně koukl po Iskovi. No, to bylo rychlé. Zaznamenal i to, že Ikke respektuje to, že Feier nesmí v jeskyni usnout. Ale s trochou štěstí nebude mít Iska s hnědým alfou práci. Feier až příliš dobře ví, co je v sázce.

Frustrovaně zafuněl.
"Jo, v bahně." Oklepal se, aby dostal toho sajrajtu ze sebe co nejvíc. Ne že by to moc pomohlo. Přiklopil uši. Asi to leda nechat uschnout a pak odrolit, nebo já nevím... půjdu skočit někam do vody...
Koukl po Ikkeho, když tam dusí pochechtávání, až se rozkašle. Zabručel, ale vlastně se mu nediví a paradoxně mu to zvedlo náladu. "Klidně se zasměj, ono to muselo vypadat docela k smíchu, škoda, že jsi to nemohl přímo vidět," zvedl obočí. Dělat si legraci ze sebe mu vlastně nikdy nevadilo, i když to málokdy dával znát.
Potřásl hlavou. "A toho bych se nebál. Zima mi obvykle nevadí, ta hloupá nemoc prostě byla dost nakažlivá."
Hrábl packou do země a vyrazil pro další dříví, a znovu vyspravovat cestičky.
Tentokrát už opatrněji a bez incidentů.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Na Isku jen kývl, a na Ikkeho jen zabručel.
Soustředil se na cestu.
Je na tom opravud líp, horečka je pryč, nekašle, Ikkeho magie něco udělala a ne málo.
Ale přece. Ne dost a ne všechno. Je čím dál jasnější, že nemoc nezmizela, jen škody, které napáchala.

U jeskyně zvedl na chvíli hlavu a koukl na Isku. Mávl tlapou mezi stromy nedaleko jeskyně. "Někde támhle, pokud to půjde," odpověděl ztěžka. O víc se ani nesnažil a přece jen se zvedl z prahu jeskyně. Aby zalehl huběji, kde je tepleji. Stočil se tam do klubíčka v teple a vypadá schlíple. "Nic moc,"zabručel odpověď na ikkeho otázku.
Nemůžu zůstat tady. Koukl ke vchodu. Třeba si Iska pohne a přichystá mu tam nějaký úkryt. Nemůže riskovat bylinky v jeskyni. Nesmím tady usnout.

Napřímil své velké uši. Musel by být hodně nevšímavý, aby neviděl nervozitu mladého vlka před sebou. Je mu jasné, že skutečně na něco natrefil. Ale je trpělivý, mlčí, čeká. A nakonec to neslo svoje ovoce.
Jak se ukázalo, nebyl to zrovna malý problém. Feier maličko naklonil hlavu na stranu.
"Pro tebe její zmizení muselo být hodně zlé, chápu," řekl mu klidně. Zvláštní je, že skutečně vypadá, že to chápe, že to těžké bylo. Rufus nejspíš neví, že on sám si taky prožil ztrátu.
"Ale není to tak, že bys neměl nic. Máš smečku. Nás všechny. Nejsi tu jediný, kdo hodně ztratil. Možná bys měl zkusit, dát nám trochu větší šanci a pustit si nás blíž. Možná zjistíš, že tě někteří chápou víc než bys čekal." Jeho hlas je překvapivě mírný. Pryč je obvyklý nabručený tón a jantarové oči hledí trochu smutně. Jeslti Rufus zvedne hlavu, nejspíš mu dojde, že patří k těm vlkům, kteří zažili ztrátu.

"Se spánkem by se mělo dát docela snadno pomoct. Ale co potřebuješ víc, je získat si tu přátele." Feier by tu nejraději měl Ikkeho. Není si jistý, jak volit slova. Ale je tu holt sám, tak se musí snažit.