Príspevky užívateľa

Jen cukl uchem. A pak, kromě hlouposti, někdy může mít vlk i obyčejnou smůlu. A to se stává mnohem častěji. Nahlas to ale nekomentoval.

"Řekl bych, že o dost méně než na mnoha místech, co jsem potkal. Ale pokud nechceš k nám, tak ti po tom nic není." Odpověděl mu klidně. Samozřejmě, nejvíc omezení mají nováčci. Aby také ne, když si je ještě smečka neozkoušela, jeslti se jim vůbec dá věřit.
Vstal a protáhl se. "Smečka je spolupráce. Sám jeden nikdy nezvládne to, co smečka. U nás není místo pro slabochy. To je celé." Zadíval se na podivného vlka před sebou. "Jen nevím, proč mají občas jiný smečky pocit, že jsme kdoví jaký zrůdy." Ušklíbl se. "Ale dokud neotravují, jejich problém. Nám jsou celkem ukradení."
Pořád vypadá klidně. A svým způsobem hrdě. Vlka před sebou se hlídá, ale rozhodně z něj nemá strach. Ani přes jeho odlišnosti.
"Hele, jak se vůbec jmenuješ?" Zkusil to. Ale pokud mu to nebude chtít říct, Feier ho nutit nebude. Úplně klidně na něj bude volat 'hej ty!', když na to přijde.

"No, už jsem viděl pár vlků, kterým se ten lov na medvěda úplně nevyvedl." ušklíbl se. A taky je dával dohromady. Sám by to ani nezkoušel. Ani ne tak proto, že by to bylo nemožné. S trochou taktiky jde ledacos. Ale proč by to dělal? Je to zbytečné. Taková srna je víc než dostatečná. Nemá potřebu si něco dokazovat. Nebo někomu.

A jak prve odhadl, vlk opravdu zdá se nebude dělat potíže. Dokonce i opravdu trochou kývl. "Jistě že můžeme. Nejsme žádní fanatici, ne jak ti dole tam ve městě." ušklíbl se. Samozřejmě, pro cesty platí jistá pravidla. ale nic co by se nedalo zvládnout. "Já běhám po celém Norestu v jednom kuse. Proč taky ne." S jeho postavou vypadá i na to, že by mohl prostě jen... rád běhat. '"jen nemáme rádi, když se do nás někdo vandruje." ušklíbl se. Ne na vlka před sebou. Spíš na to, že párkrát zažil vlky, kteří měli sklony dost kecat i do věcí, po kterých jim nic nebylo. Třeba jiným smečkám do něčeho. To v Ignisu nehrozí.

Neuniklo mu, když couvla a dost změnila výraz. Stačilo na to jediné slovíčko. Ignis. Povzdechl si a zabručel. "Hele, my fakt nekoušem vlkům hlavy na potkání. " I když za určitých okolností by za to tlapu do ohně vážně nedal. "Jen nemáme rádi, když do nás někdo něco vandruje a otravuje. Proto se také nesmí na území. " A tak to taky je. Kde kdo z vlků si tam dost zažil. Jsou hrdí a silní, a opravdu nemají rádi vměšování a odsudky ostatních. Ať si s tím všichni trhnou.

"Co tvůj zdravotní stav? Koneckonců, teď tady zrovna sedím. A vlčici s vlčaty by léčitel raději občas překontrolovat měl." Nemusí říkat, že proto vlčice raději rodí ve smečkách. Kdy se o ně ostatní mohou postarat. A ochránit zranitelné potomky. Navíc, smečky léčitele obvykle mají, když dojde na potíže. Zkusil se vrátit k tomu, co přece jen považuje za důležité. Vlčata jsou prostě vlčata a pro normálního dospělého vlka jsou nedotknutelná.

Jen ho tiše sleduje a nakonec kývl. Zadíval se na vlka. Celkem zvážněl. Hm... Já nemám moc zjišťovat informace, ale jak často někdo z nás potká někoho na jeho pozici?
"Nejsem tak hloupý abych lezl tam, kde nemám co dělat." Nebylo to odseknutí, ani výčitka. Jen vlastně docela přátelské konstatování. "Vím, že naše smečky spolu nemají zrovna vřelé vztahy, ale nevidím důvod, proč zbytečně dělat problémy. To je zbytečný."
Lehce si protáhl hřbet. "Chodíte tam na jíl od vás často? Já spíš kvůli bezpečnosti, abysme si zbytečně nepřekáželi." Zkusil jakous takous zdvořilou konverzaci. Ne že by v tom byl zrovna přeborník.

Zadíval se na něj trochu zamyšleně. Vlčic je tu několik. Kterou asi mohl myslet. Otázka je také, jaký by to byl vzkaz.
"No jak myslíš. " Rozhodně by byl vzkaz předal. To zase ano. Koneckonců, proč by také ne.

"Mimo území smečky je dost a dost prostoru. Ulov si srnce nebo pro mě za mě medvěda, pokud to zvládneš." Potřásl hlavou. Něco mu říká, že by ani ten medvěd tak nemožný nebyl. Z čeho to vůbec má plášť? Vypadá to na hodně velkého plaza. Ale ke svému překvapení, má co dělat, aby se nepousmál. Tohle je vlastně docela legrační, ty vtípky o kožešině. Přesto zachovává vážný výraz.

O to víc, že vlk nakonec prokázal i docela rozum. Mírně zvedl obočí a cukl uchem, když se dokonce omluvil. To ho překvapilo. No, možná to přece jen nebude zase takový frajírek. "Omluva přijata. " Odpověděl mu klidně. "Ale na území tě tak jako tak nepustím. U nás to tak prostě je. "

Opravdu dobrá a užitečná schopnost. Teda, tohle by se fakt hodilo. Lepší než mísy se dřevem.
"Rozumím. Možná by to někdy chtělo otestovat. Ale ne tak aby to mělo vážný dopad. Totiž, asi jsi to tak nikdy nepoužil, ale tohle by někdy mohlo některému vlkovi ve smečce zachránit život. Někdy prostě.... potřebuji do rány vidět, když někomu zachraňuju kožich. A v noci prostě někdy vidět není i když zapálím vedle oheň." Pokud je vůbec co zapálit. Ale většinou je.

Pak se už ale věnovali rostlinám.
"No, už aspoň víš, proč jsem tehdy pod stromem vypadal utahaně." Potřásl hlavou. "Běhám docela rychle a vím, v jakých podmínkách co roste. Takže umím rostliny najít rychle. Navíc je poznám i po čichu, tak nevadí ani tma. A není moc času., Hodně z nich už prostě nebude. Na podzim rostlin ubývá a já musím vystačit se zásobami do jara." Práce léčitele je neustálá honba s časem. Ať jde o minuty, když jde o život, nebo o měsíce, když musí stačit zásoby.
Feier se te´d také dívá na rostliny. A začal vyrovnávat ty, co ještě neuložil.

Povzdehcl si. "No, za mnou asi moc ne. K nám se nemůže bez pozvánky a tu ti nemůžu dát já. Leda pokud na sebe někde natrefíme venku." Což není zase tak nemožné. Koneckonců, pobíhá po krajině mimo území smečky opravdu často. "Jsem z Ignisu." Potvrdil jí její podezření ohledně smečky. A pokud je tady dost dlouho, aby tady vychovávala vlčata, bude nejspíš o smečce vědět dost na to aby věděla, že opravdu by nebyl dobrý nápad lézt na území. I on sám by ji musel vyhnat. I když zrovna u matky od malých mláďat by z toho nejásal.

Očichávání si všiml, ale nijak se mu nepokoušel zabránit ani zareagovat. Spíš zamručel a otočil hlavu stranou, aby dal najevo, že může. Koneckonců, i pro ni bude lepší, když pach téhle smečky bude znát. Ignis je někdy trochu nemilosrdný, ale z dobrých důvodů.
Aniž by otočil hlavu zpátky, nedalo mu to. "Teď nějaké potíže máš? Bolesti, brnění v tlapách nebo něco jiného?" Nebo i u vlčat? Nedalo mu to přece jen. Ale potíže u vlčat by určitě zmínila první. Proto to neřekl nahlas.

Jo takhle. Takže jen provokatér. Chvíli ho pozorně sledoval. Nakonec dospěl k názoru, že rvačka asi nebude. Ale i tak nehodlá odložit opatrnost. jeden nikdy neví.
"Jakou známou? Tak jako tak, nemůžeš jen tak na území smečky. Mohu jí ale předat vzkaz. A pochybuju, že by se ti líbily naše ceny za kožešinky." Neodpustil si malé rýpnutí. Přece jenom.

Na taneček si jen odfrkl. A nakonec se posadil. Ne, opravdu to na problémy nevypadá. Navíc, i tak by zvládl vystartovat opravdu velmi rychle. "To zrovna. Ještě jsem neviděl, že by na tohle někdo potřeboval božstvo. Tak nejvýš jako výmluvu. A nevidím důvod, proč bych měl vyhrožovat. Pravidla jsem ti řekl. Buď se přizpůsob, nebo se pak nemůžeš divit následkům. Ale nehodlám si tady s tebou hrát na měření si, kdo má větší ohon." Ano, je si vědom toho, jak to taky mohlo znít. A je mu to naprosto jedno. Koneckonců, proč by se obtěžoval být diplomatický. Když ten druhý provokuje.

Zamračil se, když viditelně znervózněla, když zmínil vlčata. Aha. Rychle mu došlo, že by to asi vlci vesměs nepoznali. A oni asi skutečně nepoznali. No, teď co já s tím. Zafuněl. koukl na ni.
"To je asi rozumný postup. Nikdy není dost opatrnosti, když jde o vlčata." Jen tak tak neřekl, že je dost šelem, co by si na mladém vlkovi smlsli. Třeba rys, nebo někteří tuláci... Ale to by asi moc situaci nepomohlo.
"A bez obav, já po vlčatech nepůjdu. Spíš se mi už přihodilo, že jsem některým pomáhal na svět. Jsem léčitel. Proto vím, že je máš. Na břichu jde snadno poznat, že se to stalo a jde poznat i jak je to dlouho. Když víš, co vidět." A to léčitelé samozřejmě věcí.
"a tohle tady... to se dá použít na zkažený žaludky, v kombinaci s pár dalšími věcmi. Samotný bych to moc nezkoušel. " kývl na vak, do kterého strčil prve tu rostlinu.

Lehce střihl ušima, když zahlédl ten kouř. Takže taky ohnivý. Fajn. Ohněm ho tedy moc nevyplaším. Znova si ho okoukl. A nejspíš bude taky nehořlavý. Ho háje, to je škoda. To by se dalo krásně využít. Zatvářil se trochu mrzutě.
O to víc, že vlk spustil pěkně megalomanskou řeč. Feier si jen pohrdlivě odfrkl. "Bez toho divadýlka by to nešlo?" Zatvářil se spíš otráveně, ale rozhodně ho to neštve. Prostě, jen nějaký frajírek, co se potřebuje předvádět.
"Vlastně taky záleží, proč jdeš. Už jsme tu taky měli jednoho otravu, co nakonec skončil jako jeden z nás. Ale taky tu máme takový roztomilý rituál, pro vetřelce." Nasadil úsměv. Není to milý úsměv. Spíš, pořádně vyšinutý úsměv. "Tedy, roztomilý pro nás, samozřejmě."
Pak se ale vrátil do obvyklého zachmuřeného výrazu.
"Takže, couvneš dobrovolně, nebo začne taneček?" Co se jeho týká, není důvod cokoliv zdržovat. Na frajeřinky a hloupé řeči, kdy se někdo bude předvádět, jaké má vlastně ego, rozhodně není zvědavý. Prohlásil to ale až překvapivě klidně. Jako někdo, kdo sice boj nevyhledává, ale je si dost jistý situací, aby mu činy toho druhého vlka nedělaly vrásky.

V klidu pracoval, jen po hmatu a čichu, když co to? Najednou se objevilo světlo. Překvapený Feier se ohlédl... a on to Stadley. Hnědý zastříhal ušima a pozorně si ho prohlíží. "Užitečná záležitost. Můžeš to využívat dlouhodoběji, nebo jen na pár minut?" Něco takového by byl hotový zázrak pro léčitele, který musí ošetřovat těžce zraněného v noci a za tmy. Rozhodně nehrozí, že by se tomuto Feier vysmíval. Spíš, kdyby nebyl Stadley gamma, nejspíš už by si rovnou dělal plány, jak by ho ihned zapojil, kdyby to někdy bylo třeba a někdo se zranil v noci.

Ale poslušně ustoupil kus stranou od rostlin. Stadleyho osvětlení ukázalo dlouhý, vyčištěný kamenný prostor, na kterém jsou pečlivě rozmístěné svazky rostlin. Spousty. Nikde není velká vrstva a rostliny tam jsou minimálně desítky, ale možná spíš stovky druhů. Přes stovku určitě. A to přitom vlk sbírá zásoby jen tak krátce. nedávno tu koneckonců ještě vůbec nebyl, že?
Prostor pokrývají listy, květy a plody všech možných barev a tvarů. Plody často na hromádkách, ty jediné jsou někdy ve větší vrstvě.

Zelený vlk se očividně hodlá chovat přátelsky. Ne že by to jakkoliv změnilo výraz hnědého.
Feier zastříhal ušima, při zjištěných informacích. Přece jen, vlk mu nevědomky prozradil něco, co zatím nevěděl. Jíl? Ten by se taky docela mohl hodit. Pokud mě odtamtud nevyrazí. A nemusí se tak dozvědět, co jsem zač. Nádoby z jílu už viděl vyrábět. A nemusel by to být zase takový problém. Kdyby se to osvědčilo, může nanosit další. Rostliny si může přece okouknout i u toho. Navíc, jíl může využít i léčitel. Vlci to obvykle nevědí, ale i on má určité využití v některých situacích.
"Jo, přesně tak," potvrdil mu domněnku. "Jíl prostě není zdaleka všude." I to je pravda. "A protože to není na vašem území, tak v tom nevidím problém." Nevyslovené, jestli druhý vlk ano, se v tom dalo slyšet dost jasně.

Koukl na Dina, uši mírně přiklopené k hlavě, ale jen mírně. Dávají najevo, že z toho setkání nejásá, ale nenaznačují hrozbu ani agresivitu. Jen stojí a kouká.
"Jo, já o tom vím, že tam máte území. Nemířím k němu." Považoval za slušné to říct. Koneckonců, území Nihilu ho momentálně nezajímá, stejně by tam nešel. Ani nemá proč by to dělal. Ale lehce zastříhal ušima, když se druhý vlk představil, i titulem. A do háje. Dost vysoká šarže. To abych si dával bacha na tlamu. Vztahy asi těžko zhorším, ale o to nejde. Povzdechl si.
"Feier, z Ignisu. A prostě jdu támhle k pobřeží. " Nic víc. A nic míň. Dokud nevlezu kam nemám, tak mu je po tom ostatně houby. povoláním se nepředstavil schválně. Nikomu po tom nic není. A pak, Nihil se přátelí s Přízračnými a ti nemusejí vědět, že Ignis získal do svých řad léčitele.

Zamručel a trochu sklopil uši. "No jo." V podstatě se to dá považovat víceméně za omluvu. "..Sem nevěděl, že tady někdo bude spát." Natož že ty. Kdyby Mal, tak se ani nedivím. "Většinou tady nikdo není, když sem nosím kytky."
Popadl zase košík a zamířil k místu, kde skladuje rostlinky. šel tu cestu tolikrát, že na ni nepotřebuje vidět. A na rostliny vlastně taky ne. Od toho má čich. A stejně ví, kde co v jeskyni má.
Položil si kotlík vedle úložiště a začal ho opatrně vykládat. Takže je slyšet leda nějaké to šustění stvolů a občas zvuk drápů po kameni. Proč asi šel spát sem?

Odfrkl si. "No nepovídej." To si tvrď svojí babičce. Nevypadá na hlupáka, ale drzost mu očividně nechybí. Feier se ani nehnul ze svého místa, jen ho sleduje. Prakticky bez mrknutí, jantarové oči pozorné. Ani nehnul uchem.

Přejel ho po chvíli znovu pohledem, pak se mu zase zadíval do očí. Zajímalo by mě, co vše schovává pod tím pláštěm. Něco je na něm rozhodně divně. Ten plášť doléhá na tělo dost těsně. Má málo srsti nebo tak velké jizvy, že mu neroste kožich? Tak jako tak, možná proto to nosí.
"Tak jako tak, teď už to víš. A cizinci tady nejsou jen tak vítaní, takže si dej odchod." V tuhle chvíli je dobré, že je sám dost vysoký. A když to vezme kolem a kolem, vlk naproti je také nějak štíhlý... Jako Feier sám. Vnitřně ho to docela pobavilo. To musí být pohled, jak tady stojíme jak dva pitomci proti sobě.