Príspevky užívateľa

Jeho čenich ho nezklamal. Jako obvykle.
Rozhodně je to cizinec, který k nim nepatří. Navíc, nikdy ho neviděl a to ze smečky už zná všechny. Alespoň zběžně.
A očividně on nezná dost pachy smeček, aby věděl, co je zač Feier. Protože se tváří, že ho bude ignorovat a prostě si to šine dál, směrem k hranici území a rozhodně vypadá, že hodlá jít přes ni.
Zamračil se. Tak to teda ne.
Sebejistým, ale uvolněným krokem udělal pár kroků, aby skončili naproti sobě a otočil se příchozímu tváří v tvář. "Hej, ty. Kam si myslíš, že jdeš. Toto je naše území." Hluboký hlas se dobře nese, i když vlk ani nemluví zase tak nahlas. Nemá to zapotřebí. A i když je štíhlý, je dost vysoký, aby cizinci koukal z očí do očí a nemusel se natahovat. Což se asi, vzhledem k výšce příchozího, nestává moc často.

Pořád na ni tak koukal. Ale povzdechl si. Vstal, a přešel kousek dál od srázu. Dal si ovšem pozor, aby nešel přímo k ní a nepůsobil jakkoliv agresivně. Pak se zase otočil k ní a sedl si. Vak má položený před předními tlapami. "Ne, to nejsem. Na to nemám moc čas. Ale jsem v krajině k vidění často," přiznal opatrně. Podle pachu z vaku je jasné, že to, co tam uložil, nebyla první rostlina. Rozhodně je tam už pár různých.
Lehce napřímil uši, jejího pohledu si všiml. No tak. Na co by jí byly tvoje kytky, je jich tady víc než dost, kdyby nějaký chtěla. Nemá odkud vědět, že ona se v tom tak jako tak nevyzná a tak by stejně nevěděla, k čemu jsou.
"Ty ale nevypadáš, že bys byla na lovu abys nakrmila mladé." S vykáním se neobtěžuje. Vždycky mu připadalo směšné, mluvit v množném čísle k jednotlivci. A navíc dost nesmyslné.

Prostě jen sedí, sleduje ji, sotva vůbec hnul uchem, když jde vlčice blíž a blíž. Co vůbec má v plánu, že jde až tak blízko? Až moc dobře si uvědomuje blízkost propasti a to, že ani jeden z nich nemá křídla. Feier netuší, že u ní by se mohly objevit magií. On by ale padal až dolů. Není to pád, co by šel přežít.
Než došla až úplně k němu, raději si opatrně poposedl. Opravdu si nechce vyzkoušet let propastí.

Koukl na ni, pak na propast. "Vlastně bych spíš řekl, že by docela mohlo být. Je tu zajímavá vyhlídka. Takže pro procházky dobrý." Ne že bych já šel zrovna na procházku. Z čehož ho jasně usvědčuje i jeho vak a to, že předtím trhal rostliny.
Jeho tón je opatrně neutrální. Vlčici sice nezná, ale naučil se dost o matkách vlčat, aby věděl, že je není radno podceňovat. Dokud vlčata neodrostou tak, aby byla samostatná, je každá vlčice mnohem nebezpečnější, než trénovaný válečník. Udělá totiž cokoliv aby její vlčata přežily. To ví každý.

Jen kývl a chytil jednu zadní nohu srny. Sice by měl právo nechat Dextera zvíře táhnout bez pomoci, ale přece jen mu s tím nakonec trochu vypomohl. Až v blízkosti nory pustil a nechal ho zbytek cesty odtáhnout zvíře samotného.
V noře samotné vše vyřídil tak rychle jak jen šlo. V poslední době ve smečce přibylo dost vlků, takže je i dost kořisti, takže oba dostali i svůj podíl k jídlu. Hnědý vlk koukl na okřídleného. "Mimochodem, asi to nevíš. Jsem smečkový léčitel, Feier. Takže, až si někde zmrzačíš ty svoje křídla, tak se stav." Zabručel na něj. Samozřejmě to neplatí jen pro křídla, ale to je jedno.
Feier si pak svoje jídlo vzal ven. V noře se nikdy nezdržuje déle, než musí. Ostatně, už není důvod aby dál pokračovali společně.

Dnes byl velmi blízko hranic Ignisu. Občas je i lehce přešel, se svým košíkem, s kterým je tady po okolí vidět opravdu často. Občas zastavil, prozkoumal rostliny, občas nějakou utrhl a vložil do košíku.
A že se náhodou pohybuje podél hranice? No a co. Aspoň současně poslouží tak trochu jako hlídka. I když to není jeho povinnost, tak to vlastně neuškodí ničemu.
Ale vypadalo to, že je všude klid. I tak je ale třeba dávat pozor. V poslední době pár incidentů bylo.
Povzdechl si a dál sbírá. V tom se mírně změnil vítr... Co to?

Ve větru se nese vlčí pach a rozhodně není nikoho z Ignisu. Podle směru větru je cizinec pořád mimo území smečky, ale i tak to bude lepší zkontrolovat.
Feier poklusem vyrazil k hranici, s tím košíkem v tlamě. Ale než doběhl k hranici, opatrně ho odložil u většího keře, aby se košíku nic nestalo.
Pak se narovnal a zadíval se přes hranici směrem, odkud se nese pach cizince.

Ani se hennul, jen vítr mu sem tam trochu načechral srst. Trpělivě čekal. To užtak bývá, když dojde na lov. Dexter se mu už dávno ztratil z dohledu. A to je dobře. Kdyby ho viděl on, mohla by i ta srna. S uspokojením konstatoval, že po okřídleném se země slehla. No vida. Tak přece jen něco umí i bez křídel. Ale je faktem, že tulák, co by nebyl dobrý lovec, by těžko přežíval.
Nakonec srna zvedla hlavu, a v tom na ni vyběhl okřídlený vlk. Obratně jí zablokoval cestu a žene ji přímo k Feierovi.
Hnědý se připravil. Pečlivě si zapřel tlapy a když už byla dost blízko, prudce po ní skočil a srazil ji z pěšiny do porostu vedle. S čelistmi pevně sevřenými na jejích krčních tepnách hned pod hlavou. Nešlo mu ani tak o to, aby jí roztrhl hrdlo, jako spíš o zamezení přísunu krve do mozku srny. Ale i tka vlčí tesáky udělaly své a krve vytéká na zem docela dost.
Srna se bránila jen velmi krátce, než znehybněla. I tak ji hned nepustil. Držel tak dlouho, dokud srdce nepřestalo bít.
Pak ji pustil, vstal a oklepal se. "Tak, to by bylo." Dokonce se na vlka před sebou mírně zazubil. " No, tak teď ji odtáhneme do nory a třeba na nás něco zbyde. Pak se už rozejdem po svým." Feier není typ, co by rozdával lichotky či pochvaly. Toto se tomu ale celkem blížilo.

Pomalu se plíží oba dva blíž a blíž k srně. No vida. Aspoň hýbat se neslyšně docela umí. Nenutí druhého vlka spěchat, respektuje jeho tempo. Sám se pohybuje opatrně a hlídá si položení každé tlapy. Kdyby pod nimi zapraskala větvička, srna by to slyšela. Ale jsou opatrní.

Nakonec ji našli, jak se pase na prostoru dál od keřů. Vypadá to, že má oteklý kloub na pravé zadní noze. Asi úraz. Tak jako tak, ta jim rozhodně neuteče. Feier se přikrčil a čenichem ukázal Dexterovi, ať srnu obejde a nadežene ji. Dohodli si to už předtím, takže by to mělo jít. Sám zůstal zalehlý, ale připravený, na místě.

Po očku po ní koukl. "Proč sis vlastně vybrala Ignis? "
Zkusil to. "Já jen, asi sis sama všimla, že nejsi úplně typická zdejší povaha." Povzdechl si. "Ale dost možná to je občas potřeba... " přiznal potichu. Vlastně o hnědé vlčici mnoho neví. Nezná ani její magii.
"Ale abych pravdu řekl, pořád toho o ostatních mnoho nevím. Moc jsme se o to ani nesnažil..." Nevěřil jsem, že tady přece jen budu schopen zůstat. "O většině ani nevím, jakou mají magii. Přitom bych si to asi zjistit měl. Někdy má magie vlka vliv na léčení. Ale popravdě, když jde do tuhého, tak to stejně většinou je poznat." dneska jsem nějakej ukecanej.. tiše zabručel a otočil hlavu zase do krajiny.
Pomalu vykročil krajinou. "Pojď se apsoň projít, ať neprochladneš. Musel bych tě pak dávat stejně do pořádku já." Sám je celkem překvapený, že mu její společnost nevadí. A že s ní celkem dost mluví. Aniž by to bylo trapné, nepříjemné a nebo z toho cokoliv zásadnějšího vyplývalo. Prostě jen přátelský rozhovor. To se mu nestalo opravdu velmi, velmi dlouho.

"To může stejně." Přece jen, má pořád vyšší postavení. "Jen ne ohledně mojí práce." Aspoň že tak. O léčení ostatně nic neví. Ale předtím mi pěkině cpala, že jsem jen omega a ne léčitel... kecy. léčitel jsem i bez smečky. " Potřásl hlavou, až odlétly kolem kapky vody.
Ale po jejím prohlášení se na ni zadíval docela dlouze. A kupodivu, nadávání nepřišlo. "Asi dobrá vlastnost pro člena smečky. Pokud tě to nezničí." Minimálně pro učitele taky. Pokud to bude umět zvládat.
A chvíli to vypadalo, že zase bude ticho.

"Můj otec byl také takový." Ozvalo se po chvíli. On to samozřejmě nebyl otec, ale vlk, který ho vychovával, pro Feiera prostě otcem byl. Stejně netuší, kdo byli jeho rodiče. "Mám takový dojem, že to ale ve smečce byl jediný. i když, co já vím. " Sám netušil, jak se dostali zpátky k minulosti.

Na první větu jen mírně kývl. No, aspoň někdo zdá se. Ale když došlo na tu druhou, neubránil se tomu, aby se mu zvedl nahoru jeden koutek. No tak to bylo trefný jak pád čumákem do vosího hnízda. "Hm.. To naštěstí není můj problém... Ale jsem celkem rád, že už nejsem nováček. Což ví i ona." Málem se otřásl, jen při tom pomyšlení a maličko se mu zježila srst na hřbetě. Sice nic strašného neřekl, ale i tak je vidět, že zmiňovanou vlčici asi úplně nemusí. Ale co, ono je to vzájemný.
Pak ale zase zvážněl. Ale poposedl si a koukl na hnědou vlčici. "Proč tady vlastně sedíš v dešti, když ti to očividně vadí?"

Kouká ještě o něco zamračeněji. Snad nebudou problémy. Ale pořád to není jejich území, no ne?[/] Povzdechl si a lehce zafuněl frustrací.
"Ahoj." Pozdravil ho zpátky. Hluboký hlas se naštěstí nese celkem dobře.
"Nic zvláštního, jen si jdu po svým." Cukl uchem a loupl okem směrem k moři. Ví, že by tam mohly růst druhy, co jinde prostě nenajde a on je rozhodně chce. Ale co teď? Nechat si ho za zády? Nihilčani by neměli být útoční, ale s Ignisem si moc nerozumí. A o tomhle vlkovi neví Feier vůbec nic. Kdo to vůbec je?

Dřív, než stihl Stadley usnout, zacvakaly o kamennou plochu vchodu do jeskyně drápy. A objevila se silueta vysokého štíhlého vlka, s košíkem v tlamě. Nic neobvyklého v jeskyni poslední dobou, vlastně je to tak skoro pořád. V zadní části jeskyně je vyrovnáno už opravdu dost rostlin. Jenže, zima bude dlouhá a vlci se mohou zmrzačit nebo onemocnět i v zimě. Vlastně, často mnohem snáz než v létě, kde je víc potravy a všeho. A pokud mu něco dojde, tak by to nahrazoval opravdu těžko. Jako by nestačilo, že to všechno bude muset pak ještě přestěhovat na sever.
Stadleyho si ale všiml hned. Krátce se zarazil. Ale pak jen cukl uchem a zamířil ke svému skladovacímu prostoru. Položil košík a koukl na Stadleyho, jeslti ho vzal na vědomí.

Lehce zastříhal ušima. "A jak se snášíš s Roo? Novou velitelkou učitelů." Na jeho hlase není znát, co si o tom myslí. Ale podle jeho názoru, no... začala jejich setkání tak, jak by opravdu nerad viděl, že se chová někdo, kdo se stará o mladé. Jenže, on sám taky nezačal ideálně, takže mu nezbyde než držet tlamu a krok. Ale jsem fakt rád, že už nejsem nováček... "Tak jako tak se hodí oboje." Zabručel.
Vstal a zlehka se protáhl. Z kožichu mu kape a on si toho pořád ani trochu nevšímá. Koneckonců, pořád je teplo. Ale i kdyby nebylo, jeho by to ani trochu nevzrušovalo. Na zimu nikdy nebyl háklivý. Ale krátce se podíval po ní. Proč tady vlastně trčí v tom dešti? Ne každýmu je ten mokrej sajrat z nebe tak ukradenej jako mě.

Poklusával po louce. Přišel od bažin a míří směrem k pobřeží. Na hřbetě si nese svůj obvyklý vak. Poslední dobou jeh o po krajině vidět často, jak někudy kluše s lýčeným vakem na hřbetě. Tentokrát má v plánu nasbírat něco ze specifických rostlin pobřeží. A co víc, trochu okoukne jak to teď vypadá tady, dole, jestli není nějaký pohyb. To taky neuškodí.
Jenže, jak brzo zjistil, tak nějaký ten pohyb tady dole rozhodně je. Není tu sám. Zastavil se a koukl směrem k neznámému zelenému vlkovi, který je cítit pachem Nihilu. Zamračil se ještě o maličko víc než normálně.

To jsem doufal, že si toho všimne víc. Třeba mu jen nedošlo, že by to mohl zmínit. Ale to je fuk, on už ho to někdo naučí. To naštěstí není můj problém.... Neměla by to teď dělat Roo? Pomyslel si zase trochu pobaveně. A pak jeho budoucí velitel.
cukl uchem a na chvíli očichal něco na zemi, pak zase zvedl pohled na ni. "Správný lovec na svém území vybírá jen slabší kusy, ne jen mladé. Aby neničil stáda." Upozornil ho. Tuláci obvykle prostě berou co je, ale to oni dva už nejsou. "Naštěstí pro tebe, podle jejího pachu, není úplně v pořádku, takže to je slabý kus." To zase nedělá problém poznat jemu, jako léčiteli. A navíc, nemáme myslím velícího lovce co by přiděloval území. No, časem. Fakt to tu asi povstává z popela...
"Protože neznáme vzájemně svou taktiku, dostaneš za úkol nahnat ji ke mě. Půjdeme potichu za ní a až bude v dohledu, dostaneš se na opačnou stranu. I kdybys tam měl doletět. Neposer to. Jestli ji vyplašíš předčasně špatným směrem, tak se tady bude dost blbě nahánět, v tomhle terénu." Nedávno tady vlastně proběhl podobný lov srnce. Jen, byl to Feier kdo nadháněl. Tentokrát to bude jinak. Feier zamířil kousek zpátky k té stopě a pak se vydal potichu po ní.