Príspevky užívateľa

Čenich měl zrovna ponořený ve vaku a urovnával tam stvoly, aby je nedolámal, když se ozvalo odfrknutí. Zvedl pohled svých jantarových očí a uviděl tam stát vlčici. Hm. Měl bych si dávat příště víc pozor. Natrefit na nějakýho cvoka, tak mě taky mohl shodit ze srázu.
Dourovnal rostliny uvnitř a vytáhl čenich z vaku. Narovnal se a sedl si. "Zdravím," zkusil to opatrně. Jeho pohled přejel krátce vlčici a jen zlomek vteřinky ulpěl na jejím břichu, které mu prozradilo, že někde nedaleko asi budou vlčata. Ale nedal na pohled nic najevo. Zůstal sedět a sleduje ji. To abych se choval slušně. Matky bývají trochu snadno vytočitelný. Tiše zabručel, očividně jen pro sebe, ale i tak je poznat, že má velmi hluboký hlas.
Má trochu podmračený výraz, ale to je u něj normální, i když to vlčice před ním nemusí vědět.

Krajinou kluše lehkým, vytrvalostním klusem vysoký štíhlý vlk. Na tom by nebylo nic tak divného. Ale na hřbetě si nese jakýsi vak, spletený z kdoví čeho. Tak jako tak, je to světlý materiál.
Kluše po hraně propasti, občas zastavuje, rozhlíží se. Občas něco očichá. Vypadá to jako by něco hledal.
Po chvíli dokonce zastavil, shodil ten vak ze zad a natáhl se mírně přes okraj. Dělá to dost opatrně. Po chvíli se vynořil a drží v tlamě pár stvolů rostliny, které začal cpát do vaku.

Zadíval se na něj. "Fajn. A co nějaké stálejší cestičky, kde podle tebe byly?" Tak uvidíme, nakolik jsi dával pozor. Pomyslel si pobaveně, i když na jeho výrazu se nic z toho neodráží. Tváří se pořád stejně. Podmračeně. Dexter ho ještě nezná dost na to aby věděl, e to je u něj vlastně normální.
Feier sice sám hlídky nedělá, ale tolik je mu jasné, že někdo takový by musel odlišit i staré pachy a tak.
Ale srnčí bych si dal.. začínám být trochu rozmazlený, jak jsem déle ve smečce. Přece jen, když jsem lovil sám, nebylo zase tolik možností. Cukl uchem. Měl bych pak o něm říct Stadleymu. Ten ostatně dělá hlídku na hranicích.

Klidně se neboj si něco vymyslet a neboj se to hezky rozjet, co tam bylo za pěšinky po zvěři, starý, nový, kolem čeho třeba vedly a tak. :) Fantazii se meze nekladou. :)

"A nad čím jsi uvažovala? U mě to bylo jasný, učil jsem se léčit už jako štěně, ani jsem ještě pořádně nemluvil. Ale vlastně netuším, podle čeho vybírají ostatní. " Ani nevím, co vlastně umíš. Neobvyklá hovornost v tomto směru je vlastně trochu nápadná. Nezamlouvá on náhodou tak trošku sám sebe?
Ale aspoň natočil jedno ucho k ní a vypadá to, že také trochu věnuje pozornost jí, místo aby jen čuměl kamsi do prázdna.
Prší ale docela pořádně. Vlčí srst naštěstí podobné počasí docela dobře zvládá a pak, pořád je ještě celkem teplo. Minimálně Feierovi je to očividně úplně jedno.

Jen mírně kývl. Pořád kouká do deště. Ale nekomentoval to. Oba už vědí, jaké to tady je. "Hm... nebudeš ty vlastně te´d taky z těch co budou mít na starosti nováčky?" Zeptal se jí kupodivu na její nové povolání. Zastříhal ušima.
Přece jen, ani ona už není omega.
"Ne, nespím. " Nikdy. Nebudu riskovat, že zase všechno shoří. Tady sice pár vlků taky oheň zvládá dobře, ale i tak. A navíc, ne všichni.
po očku koukl po vlčici. Trochu neví, jeslti se nemá prostě sebrat a odejít z tohoto rozhovoru. Na druhou stranu, bez keců snášela všechny jeho pokyny u práce a na nic se zbytečně nevyptávala. Takže má tak trochu pocit, že ani on se teď nemůže jen tak sebrat a vypadnout.

Na to znova jen zamručel. A raději to nekomentuje. Ještě by s tím hnědá začala nanovo a o to by zrovna taky nestál.
Raději dál kouká do opony deště.
Pysky pak zase vrátil na své místo a nereagoval nějak výrazněji. Očividně mu varování stačilo.
Cukl uchem. "Tahle smečka se zdá být... trochu odlišná." Naštěstí pro mě. Nevím, jak dlouho bych to byl ještě vydržel, život tuláka. Ani pořádná práce, ani zázemí pro ni, nic. Zamručel si cosi pro sebe beze slov. Pak vstal a protáhl se. "Ale stejně bych ti nedoporučoval přespávat ve stejné noře se mnou. Ani ostatním ne."

Nechal ho, když kvůli úkolu zpomalil. Jen prostě ubral na jeho rychlost a sledoval ho, jak se snaží. No, aspoň má vůli se trochu snažit. "Fajn. Jaký druhy jsi cítil." Tváří se, kdoví jak ho zkouší. Dexter nemůže vědět, že on sám si rozhodně nemůže být jistý, jeslti našel všechno. I když si také všiml docela dost velkého množství pachů. Ale uvidíme, s čím se předvede. Feier našel i pár pěšinek hlodavců, ale uvidíme, čím ho tento vlk překvapí. Pokud okřídlený řekne něco, čeho si nevšiml, tak už si s tím nějak poradí. A sám si všiml nejméně jednoho zajímavého pachu srny, který by se dal využít k lovu. Tentokrát bych se s tím nemusel vláčet k noře já sám. Pomyslel si pobaveně.

Mrzutě zamručel. Tedy jo, jistě, asi mu jen chce zvednout náladu, ale na lichotky si nikdy nepotrpěl a nemá je rád. Jo, to že umí z léčení kde co, to ví. Ale zázraky to ostatně nejsou. "Prdlajs zázraky. Kdokoliv dost schopný a vytrvalý se to může naučit." Zavrčel potichu, ale i tak to musela slyšet. Sluch má dobrý.

Při šťouchnutí zjistila, že má svaly poněkud ztuhlé. Nejspíš z toho stresu a vzpomínek, ale kdo ví?
Nevyjel po ní, ale ohrnul pysky. Nehlučně, bez vrčení, ale varování to bylo. Moc ten dotek neuvítal.
"Nejdelší dobu, co jsem strávil ve smeče, po tom maléru s mou první, bylo týden." Netřeba říkat, že teď už je tady měsíc a už není ani nováčkem.

Ještě nějakou dobu tam zůstal s ním. Nic neříkal, jen si taky lehl. Ale nespal. Nedokázal by usnout takhle vedle druhého vlka. Co kdyby přišly ty blbý sny... Tady je až moc hořlavýho materiálu. Nepatrně si povzdechl, ale jinak zachovává ticho.

Počkal, až Stadley usnul. Chvíli se ještě nehýbal. Jedno ucho natočené k modrému vlkovi, nehybně ležel, naprosto bdělý. Až když poznal, že v téhle fázi spánku ho nevzbudí tak lehce, tak se opatrně zvedl a odešel pryč.

Koukl na ni trochu překvapeně. Ona se mě snad vážně snaží uklidnit.
Potřásl hlavou.
"O to nejde. Věř mi že o svých schopnostech léčitele nepochybuji. Na to jsem měl až příliš dobrý výcvik." Jenže, ani to nestačilo, abych měl smečku. Od roka a půl. Většina života.
Ne, opravdu nevypadá vesele. Ale ani vztekle. Spíš... nezvykle melancholicky.
Déšť houstne, skoro jako by reflektoval Feierovu náladu.
Pořád se na ni nedívá. Kouká do krajiny, jako by nepršelo a bylo vše jak na začátku. V tomhle zesilujícím dešti ale moc daleko vidět nebude.

S uspokojením zamručel, když vlk rychle přišel na to, co a jak, a navíc to i docela ocenil. Jasně, že mám pravdu. Proč bych ti to jinak asi říkal.
Zhodnotil si jeho tep a dech a lehce zvýšil tempo. "Tak uvidíme, jak si s tím poradíš dál. A žádný divočení!" Dodal pro jistotu. Pro něj samotného to ještě zase tak náročné není. "Umíš zachytávat pachové stopy za běhu? Schválně, zkus si jich všímat, co zjistíš." Rýpnul si maličko do vlka. Jestli chce dělat hlídky podél hranic, tak by tohle umět měl, takže proč to nezkusit. Feier sám si není jistý, co vše zachytí. Jistě, čich má dobře vycvičený. Ale hlavně na to aby si všímal pachů rostlin. Dokáže poznat jed nebo zánět v ráně. A jistě, najde sice zvířecí pěšinky, ale zkušený lovec by byl lepší. Uvidíme, jak si poradí tento vlk.

Feier ho vede po vrstevnici svahu, takže pár zvířecích pěšinek jistě protnou.

Jen kývl. Neřekl nic a dál jen tak kouká do krajiny. Kapky deště snad ani nevzal na vědomí. Každopádně na ně vůbec nereagoval. Ale když se zeptala, jeslti se něco děje, nepatrně sebou cuknul. Opravdu jen nepatrně. Koukl po ní, vypadal na chívli celkem naštvaně, jako by užu ž na ni chtěl vyjet, že co je jí do toho, ale pak se jeho výraz změnil. Zase se otočil zpátky do krajiny a chvíli to vypadalo, že se nic nebude dít. Ale pak promluvil. "Nic zvláštního. Jen je to už dost dlouho, co jsem naposledy byl v nějaké smečce tak dlouhou dobu."
Což znělo trochu zvláštně a těžko z toho odhadnout, co ho na tom vlastně trápí.

Feier ho ještě chvíli sledoval. Cukl uchem. No. Vypadá, že aspoň ví že to přehnal. cukl znovu uchem. No ten se teda tváří. potřásl hlavou. "Proč by měl skončit? To by takhle nemělo smysl. Přešlápl a koukl do svahu.
"znovu, a lépe. Vyrovnané tempo, hlídej si dech. Zabírej bránící. Jdeme!" Snad ví, co je bránice. Nebo bude mít dost rozumu aby se zeptal.
Znovu se rozeběhl. Tentokrát jde ale jen o svižný klus a drží se vedle Dextera. Připraven ho upozornit na chyby.

Mračí se a dokonce mírně ohrnul pysky, ale nehlučně. Naštěstí vlk nakonec poslechl, tak ho nemusel poslat v kotrmelcích dolů. A že by se to nerozpakoval udělat.
Měří si vlka ne zrovna příjemným pohledem. Pak se na něj obořil. "Jsi letec. Nikdo nečeká, že budeš umět kdoví jak skvěle běhat, k čemu by ti to taky bylo. Kdyby šlo o čas, tak prostě odletíš a necháš mě daleko za sebou. Ale znát svoje možnosti a limity je důležitější. Nezvládal jsi vlastní dech, srdce se ti mohlo zbláznit a očividně jsi měl závratě. " Koneckonců, on s tím co umí, to rozhodně nepřehlédne.
"Jestl chceš umět i slušně běhat, dá se to naučit, ale taky to musíš dělat s rozumem. Co máš vlastně v plánu ve smečce za povolání?" Popravdě, nemá tušení, o jaké kariéře přemýšlí tento vlk. U Feiera to bylo od začátku jasné, samozřejmě. Obzvláště, když smečka léčitele ani neměla.

"Fajn. Sleduj to dál. A co dělat jinak víš." zabručel. Pak si zase sedl a zadíval se do krajiny.
Ale prostě, už tu není ten klid. Občas po ní koukne. Kdo ví, co se mu vlastně honí hlavou. Proč může vlk takhle sedět a zírat do krajiny. Hledá něco? Nebo jde o vzpomínky? Kdo vlastně ví?
Kolem spadlo pár kapek. Vypadá to, že už přišel konec letních veder. Spíš přijde doba neustále mokrých kožichů.
Feier ale ani necuknul uchem. Nevypadá, že by ho změna počasí zajímala.