Príspevky užívateľa

Feier ho ještě chvíli sledoval. Cukl uchem. No. Vypadá, že aspoň ví že to přehnal. cukl znovu uchem. No ten se teda tváří. potřásl hlavou. "Proč by měl skončit? To by takhle nemělo smysl. Přešlápl a koukl do svahu.
"znovu, a lépe. Vyrovnané tempo, hlídej si dech. Zabírej bránící. Jdeme!" Snad ví, co je bránice. Nebo bude mít dost rozumu aby se zeptal.
Znovu se rozeběhl. Tentokrát jde ale jen o svižný klus a drží se vedle Dextera. Připraven ho upozornit na chyby.

Mračí se a dokonce mírně ohrnul pysky, ale nehlučně. Naštěstí vlk nakonec poslechl, tak ho nemusel poslat v kotrmelcích dolů. A že by se to nerozpakoval udělat.
Měří si vlka ne zrovna příjemným pohledem. Pak se na něj obořil. "Jsi letec. Nikdo nečeká, že budeš umět kdoví jak skvěle běhat, k čemu by ti to taky bylo. Kdyby šlo o čas, tak prostě odletíš a necháš mě daleko za sebou. Ale znát svoje možnosti a limity je důležitější. Nezvládal jsi vlastní dech, srdce se ti mohlo zbláznit a očividně jsi měl závratě. " Koneckonců, on s tím co umí, to rozhodně nepřehlédne.
"Jestl chceš umět i slušně běhat, dá se to naučit, ale taky to musíš dělat s rozumem. Co máš vlastně v plánu ve smečce za povolání?" Popravdě, nemá tušení, o jaké kariéře přemýšlí tento vlk. U Feiera to bylo od začátku jasné, samozřejmě. Obzvláště, když smečka léčitele ani neměla.

"Fajn. Sleduj to dál. A co dělat jinak víš." zabručel. Pak si zase sedl a zadíval se do krajiny.
Ale prostě, už tu není ten klid. Občas po ní koukne. Kdo ví, co se mu vlastně honí hlavou. Proč může vlk takhle sedět a zírat do krajiny. Hledá něco? Nebo jde o vzpomínky? Kdo vlastně ví?
Kolem spadlo pár kapek. Vypadá to, že už přišel konec letních veder. Spíš přijde doba neustále mokrých kožichů.
Feier ale ani necuknul uchem. Nevypadá, že by ho změna počasí zajímala.

"Dobrá." Odpověděl jen prostě zůstal sedět. K jeho překvapení ale vlčice přišla blíž. Trochu prvně nechápal proč, ale pak mu došlo. Aby se přesvědčil, ohledně jejích očí. Natáhl čenich a tedy se dal do prohlídky. Důkladné.
"Koukni nahoru.... teď dolů... doleva... doprava... zase nahoru..." chvíli ji tam peskoval. OBčas chtěl i aby naklonila hlavu, nebo ji zvedla či sklonila níž a pak tohle prováděla s očima.
Pak se na ni podíval.
"Máš na očích viditelný postup, zákal je slabší. Pozorovala jsi nějaké změny v tom co vidíš? Za určitých podmínek už by jistý rozdíl měl být. Byť zatím dost malý. "
Rozhodně ale Feier sám už nevypadá tak ztracený v myšlenkách. Koneckonců, teď má práci.

Cukl uchem, když se kousek od něj ozval pozdrav. Teda, to jsem tomu dal. Ani jsem ji neslyšel. Ale víc toho na něm nebylo vidět. Koukl na vlčici, která se tu objevila. Také si všiml, že podobné setkání tady už jednou bylo. Jen tehdy letěla jak splašená.
Zamručel, jen tak potichu, pro sebe.
"Ahoj." odpověděl jí na pozdrav. Prohlíží si ji a nemohl u toho minout její oči.
"Tak co oči?"
Tu otázku určitě čekala. Jako by se snad mohl zeptat na něco jiného, když se ti dva potkají.
Otočil se tváří k ní a sedl si.

To je trouba! Neudržel se v duchu, když okřídlený vlk naopak zkusil ještě zrychlit. "Hele, to já tě tady budu muset křísit, když zkolabuješ. Takže, zpomal do kroku. A považuj to za rozkaz, omego!" Okřikl Dextera dost razantně. Nemá problém s ním držet krok. Koneckonců, on křídla nemá a po svých běhá běžně a i dost daleko. Navíc, výhoda jeho dlouhých nohou je také znát.
Ne že by jásal z toho, že vytáhl svoje postavení ve smečce. Ale považuje to v tuto chvíli za nutné. Stav vlka a jeho očividná závrať prve skutečně znamenají, že by mohl zkolabovat. A pokud to nehodlá respektovat, tak to jinak nejde. Tak jako tak to vypadá, že se tu schyluje k dost důkladné přednášce. Feier nevypadá zrovna vesele.
Jestli neposlechne, tak mu prostě podrazím nohy. Trochu se zakutálí... ze svahu. To by vlka nezabilo, ale určitě by se mu následky nelíbily. Za to, že ho pak bude muset dávat do pořádku, to třeba i stojí. Koneckonců, nováček je pořád omega a tak by mu to vlastně Feier mohl provést i jen tak. Jenže, to by neudělal. Je to až krajní řešení.

Feier se koukal dolů, co dělá svah, když Roo uskočila. Ale opravdu nakonec letěl jen ten jeden kámen. Zatím. A naštěstí vlčici minul, ale mnohem těsněji, než by bylo dobré. No, aby mě ještě nevynila z toho, že to po ní hážu.. ale říkal jsem jí, že tu bude padat kamenní. Povzdechl si. Pořád má uši přiklopené k hlavě.
"V pořádku tam dole?"
Zkusil to pro jistotu. Spíš pro pořádek. Stejně nehodlá slézt bez své trofeje v podobě jednoho keříku. To by se leda opravdu muselo něco stát.

A tak opatrně přešel další úsek. A pak začalo to horší. První nutnost skočit a přeskočit místo, kde zastavit nedá. Opravdu místo vhodné spíš pro kamzíky. Ale Feier tohle nedělá prvně. Dělal to už jako vlče, ale pod dozorem. Obratně přeskočil za stabilnější balvan, a za další a za další. Teď už ale dolů prší víc kamení. Ale protože se Feier od Roo spíš vzdaluje, nepadají do její blízkosti. Nicméně se začíná trochu zvedat prach a padající kamenná su´t také není zrovna tichá. Každopádně je to pěkná ukázka obratnosti. A být tam dole třeba Mal, rozhodně by si to parádně užil a možná se i trochu předváděl. Ale před Roo spíš jen doufá, že neudělá někde chybu.

Dál si pozorně hlídal její tep a dech, aby mu napověděly o co jde. Jen nepatrně kývl, když popřela, že by měla problém se stěhováním. Dobře. Takže změna ten problém nebude. "Docela dobré místo," řekl trochu opatrně. Neví kolik toho proběhala. Ale pokud z toho směru přišla, tak asi dost. On tam každopádně nějakou dobu strávil.

Ale dál čeká a nakonec se to vyplatilo.
Zastříhal ušima. Týrání. V nějaké formě. A dál na severu. Takže jde o ten sever.
"Takže máš obavy, že bude vadit to místo. Na severu. Kvůli tomu s kým jsi dřív žila." Zkusil to opatrně. Nekouká přímo na ni. Jen sedí vedle a sleduje krajinu před nimi.

Neuniklo mu její leknutí a šok. Vůbec mě nevnímala. To není nejlepší signál. Sleduje i pozorně. Včetně toho, že sleduje rytmus jejího srdce a v jakém časovém horizontu se vzpamatoval její tep z leknutí.
"Ano, vím. A spíš si myslím, že mělo být dávno. S tou smečkou hned v sousedství je to opravdu dost problematické a jen to hrozí více a více problémy. "
Došlo mu ale, že za tím něco je.

"Ty máš nějaké problémy s tím stěhováním? Nebo s tím kam to je? Část toho území jsem náhodou viděl." Zkusil to opatrně. To by mohla být cesta jak zjistit co se děje. Změna jí asi vadit nebude. Přece jen, změnila smečku a navíc, nezmínila smečku, jen stěhování. Takže, že by šlo o problém se směrem? Mohlo se jí tam na severu něco stát.
Ani netuší, jakou má pravdu. Ale že jde o mnohem větší vzdálenost na sever....

Přešlápl. Naprosto netuší, co s ní te´d tady. A co je horší, nedá se přehlédnout, že to je vzájemné. pořád ji moc nemusí. Feier prostě nesnáší i drobné lži. A hlavně ty zbytečné.
Frustrovaně zafuněl a potichu zamručel. Není v tom nic urážlivého, jen neví co s tím. Tak prostě vzal svůj košík, trochu ho přesunul. Pěkně vedle jednoho většího balvanu na úpatí svahu. Pro případ, že by strhl suť, aby mu to košík nerozmačkalo a koukl na i.
"Hm.. polezu nahoru. Je tam dost suťových polí a docela hrozí, že se bude sesouvat kamenní. Ještě jsem nezažil že by něco neletělo a nedá se s tím nic dělat." Nepokouší se jí nějak říkat, že by měla uhnout nebo tak něco. Koneckonců, má být chytrá, tak by měla moc dobře vědět, co to znamená. Koukl na svah a vykročil nahoru.

Tohle není úplně cesta pro slabochy. Spíš tak trochu pro sebevrahy. nejde tu u fyzickou sílu, ale o znalosti, obratnost a postřeh. Jen prvních pár metrů je celkem snadných. Feier stoupá šikmo ostrým svahem. Nespěchá, opatrně si vybírá kam položí svoje tlapy. A přesouvá vždy jen jednu tlapu a všechny tři ostatní jsou na zemi. Normálně by měl uši napřímené, jak by pozorně sledoval svah. Ale teď je tiskne k hlavě. Dobře si je vědom, že je sledován.
Ale když se pod jeho přední tlapou zvrtnul kamínek a začal se řítit ze svahu, povedlo se mu přešlápnout bezpečně bez problémů. Pohledem přejel svah, jestli se nezačalo bortit něco nad ním, pak se ohlédl po modré vlčici dolů, kam vlastně letěl ten kámen od jeho tlapy. A co dělá spodní svah. Pohyb po těhle místech opravdu není bezpečný. A hnědý vlk už je dobře dvacet metrů nad patou svahu. Jenže, to byla ta nejsnazší část.

Jen se ušklíbl, když ho vlk předehnal. Klasická chyba začátečníka. Přepálil začátek, ten bude vypadat. Hned mu bylo jasné, jak dopadne. Netrvalo dlouho, než ho znovu předehnal, aniž by sebeméně změnil tempo a ani nemá tu drzost, aby byl významně udýchaný.
Chvíli ho ještě nechal vycukat, pak teprve zvolnil. I tak mezi nimi byla už slušná vzdálenost. Feier se zlehka otočil a doklusal k němu. "Zpomal, do kroku ale nezastavuj. Snaž se zhluboka nadechovat čenichem, vydechuj tlamou. Koukej zabrat svaly, co vedou uvnitř těla podél páteře. Pomohou ti hýbat bránicí a rychleji se sebereš." To fakt neumí ani pořádně dýchat? No, abych byl fér... On vlastně málokdo. Léčitelé se s tím setkávají dost často.
"A pořád jdi. " Zařadil se vedle něj, protože jednu věc musí tomu vlkovi nechat. Má pevnou vůli, vydržel běžet až téměř do kolapsu. Takže by raději měl být poblíž, kdyby vlk přece jen šel k zemi. Neměl by, pokud nezakopne. Ale prostě, pro jistotu. Co kdyby zakopl.

<<< syslí háj

Jen tak tak, že si nepovzdechl. jo. Fakt si budu muset dávat pozor na tlamu. I jemu bylo jasné, že si Roo určitě vztáhne Malin proslov na sebe. Aby byl fér, nezbývá mu než uznat, že ono to tak ale opravdu působilo. No, doufám, že spolu nějak vycházet budou.
Sám to ale nekomentoval. Prostě s košíky vyrazili na cestu.

K řece to není daleko. Feier z háje vedl trasu na levém, tedy severnějším břehu říčky igny. Překročil její vodu ještě na území smečky. Podle něj je to tak lepší. Teď je to snazší než brodit se přes ni později, kde se přece jen dost zvětšuje, než se vnoří do řeky Cayny.
Nezměnil ani rytmus běhu, když se krátce ohlédl po ostatních, jak si vedou. Nechce je hnát moc rychle. Poběží daleko a i když on sám je opravdu zvyklý, a Mal zřejmě také, tak si není jistý výdrží dalších vlčic. Minimálně Roo je rozhodně rychlá. Ale tady jde o opravdu dlouhou vzdálenost.

Pokud by se někdo z nich snažil zrychlovat běh a hnát je razantněji, jen zavrčí. S tlamou plnou košíku nemůže mluvit, ale mělo by to být dost jasné, že nechce z toho dělat závody. Ale snad by mohli mít rozum. Ví, kam se běží.
PPořád je dost nervózní, že s nimi musí spolupracovat. Ale pokud to dokázal nedat najevo předtím, tak teď už to za běhu teprve není poznat.

Řeka se vine krajinou, její tok je čím dál větší a mohutnější. Až se nakonec před nimi v dálce objevily trosky té podivné osamělé lidské stavby na jejím břehu.

>>> trosky

Běžel vřesovištěm. Vážně je to dobré místo pro trénink. Nemusí se na nikoho a nic ohlížet a může letět jako vítr. Teď už navíc si ani nemusí dělat tolik starosti s časem. Vlastně si to docela užívá. Je rád, že má smečku. Opravdu. I přes ty občasný neshody s někým. Ale, byl dlouho sám a není na to zvyklý. Běžet takhle prostorem, vyčistit si hlavu... výborná věc.

Jenže, co to? Pach dalšího ignisana ho div že nepraštil do čumáku. To je ta, co jsem ji potkal tam na tý kamenný plošině.
Uvažoval, že ji prostě mine a poběží. Jenže, ona tam stojí celá zkoprnělá. A podle pozice těla, opravdu nevypadá, že by byla v pořádku. Zamračil se. Nejraději by běžel dál ale... zdraví členů smečky je jeho práce. Zvolnil a stočil směr, až nakonec jeho tlapy zastavily vedle druhé vlčice. Koukl na ni, zhodnotil její tep a dech a stresem poněkud ztuhlé tělo. Koukl, kam se to dívá. Ale nic tam není. Prostě jen, na sever. Hm. Fyzicky nevypadá že by jí cokoliv bylo. To znamená, že s ní bude muset mluvit. Nepovzdechl si, to by si v tu chvíli nedovolil. jen mírně cuknul uchem.

"Dobře. Takže tu jen tak stojíš a koukáš kamsi do prostoru. Co se stalo?" Na jeho hlubokém hlasu není znát, že se mu do toho tak úplně nechtělo. Na to je příliš velký profesionál, co se jeho práce týká. A nikdo jiný, kdo by mohl vyřešit, co s ní je, tu prostě není. Na tohle asi nejsem ten nejlepší, ale to tam asi nikdo. Tak je to na mě.

Přeměřil si ji pohledem. Hm... no, musím uznat, že asi dost makala. I on už věděl, že je její postavení vyšší než bylo a to o dost. Cukl uchem. Ještě že ani já už nejsem nováček, takže už nespadám pod její pravomoc. To mu maličko zvedlo náladu. Ale pořád je výše postavený vlk, tedy se zamručením, které by se s trochou fantazie dalo vyložit jako pozdrav, sklonil hlavu.
Po očku ale pokukoval po svau. Výstup je dost náročný, vyžaduje praxi i obratnost a on by na to byl raději měl klid. Ale s tím te´d nic nenadělá.
Zatím jen tiše stojí a čeká, co ona na to. Pořád kolem sebe chodí dost rozpačitě a co víc, on se jí omluvil. Ale ona jemu za tu lež nikdy a to jí nezapomněl.

Stojí jen tak na jedné terénní vlně tohoto místa. Není vlastně poznat, co si myslí. Stojí, vítr mu čechrá hřívu na krku, až je občas výrazněji vidět, kolik tam vlastně má rudých pramínků.
Těžko říct, nad čím myslí, když opravdu jen tak zírá do dálky. Na mlhu, která se v dálce válí. Ale dost v dálce, aby tu pořád bylo vidět na pořádný kus cesty.
Ale tentokrát sebou nemá košík. Docela nezvyk. Velmi často bývá vidět právě s nějakým košíkem, jak se věnuje sběru bylin. Ale dnes kupodivu ne.