Príspevky užívateľa

Ukázal jí čenichem ke košíku. "Co máš dělat, to víš. Večer se sem vrátím to uklidit. U toho být nemusíš, ale je to na tobě. A jako předtím. Potíže hlásit. "
Opravdu mu je celkem jedno, jeslti večer dorazí nebo ne.Ale ty misky tu přes noc nenechá. Ale aspoň že zbytek tady nechat klidně můžu.
Posbíral si zatím zbytky bylin. Mnohé z nich ještě půjdou použít, měl jich sebou od všeho víc než byl nutný základ.
S nimi zachází opatrně. Což tomu, kdo zná jeho obvyklé chování, musí přijít jako docela slušný kontrast.
Smotal si i rohože. Vypadá to celkem legračně, když do nich strkal čenichem aby se smotaly, ale to ignoruje.

Nečekal na nějaké rozloučení, sebral si věci a vyrazil zase k jeskyni.

Voda se vaří, bylinky v ní plavou a krouží... a je celkem ticho. Jen říčka vedle zurčí a vůbec běžné zvuky. Feier hlídá pečlivě. Občas přilévá vodu, stejně jako poprvé. Ale vypadá to celé trochu jinak. Víc v poklidu. Přece jen, tenkrát u lesní říčky se spěchalo. Feier navíc pečlivě vymyl a vyčistil staré mušle od léků a dal je vyvařit do velké misky. Pak je vytahal v ohni očištěným klacíkem bez kůry a umístil je na vyčištěné kamenné desky, aby oschly. Opět podobně i s vybranými mechy a tak. I to už Artemis zná. I ten moment, kdy přišel povel nepřikládat. Vlastně vše vařilo stejně dlouho, ale to ví jen Feier sám.

Občas po vlčici koukl, ale jinak pracovali mlčky. A kupodivu je to docela příjemná práce.
Nakonec došlo na přelévání a tak dále, až opět na uskladnění léků v mušlích a v košíku.
"Fajn. Ještě uhasíme zbytky uhlíků. Misky tu musí chvíli zůstat, než vychladnou. Pak půjdou na umytí do říčky a pak zpátky do jeskyně. Nestojím o to, aby se zničily. Je to celkem otrava je upravovat aby vyhovovaly. "

Tohle údolí je opravdu krásné. A roste tu kde co. Ale zrovna teď tady nestojí a nekouká před sebe kvůli tomu. Před Feierem stojí jejich nový omega. Cukl uchem a sleduje ho. Tenkrát na hranicích fakt dost provokoval. Hm. Otázka je proč.
Přejel ho pohledem od špiček uší k drápům. "Tak nakonec na stejné lodi. No, uvidíme. Umíš apsoň běhat, nebo se spolíháš jen na křídla? Že bych si tě v běhu trochu vyzkoušel." Stejně bych se měl proběhnout. A uvidíme, třeba to bude docela zábava. Za ten bordel na hranicích by si zasloužil se trochu uštvat. Navíc, trocha tréninku neuškodí nikomu. Zastříhal ušima, v očích výzvu. Copak asi dokáže tenhle nováček na zemi?

Pečlivě po ní každou misku zkontroloval. k jedné pak došel se spletenými travinami a s jejich pomocí vytáhl cosi z vody ven. Vždycky tam něco plave.
Ale kupodivu za to vlčici vlastně ani nesjel. "Příště to nedělej tlapou, jakkoliv umytou. " Ukázal jí zblízka ten vyrobený předmět z travin, kterým to provedl. "Jde použít i pečlivě vypraná sítina nebo nejedovaté rostliny. Dokud to je studené. Do horkého už by to tak snadné nebylo." Jeho tón je vrčivý, ale pořád vlastně docela normální. Koneckonců, tahle vlčice není léčitelka. A ani neříkala, že by to měla v plánu, takže to neřeší. Učeň léčitel by to měl mnohem horší.
A pak už zapálil oheň.

Tentokrát je to vlastně celé mnohem jednodušší. Díky čisté vodě řeky blízko prameniště, dobré reakci vlčice na první várku léků a mnohem lepšímu vybavení, se ledacos řeší snáz. Misky mají dokonce i drážky v okraji, na přelévání vody a odvarů.
Nechal vodu projít varem a pak zase začal vkládat byliny. Neřekl Artemis co má dělat. Koneckonců, ona to od minule ví. Pořád po ní pokukuje. Vážně se nezeptala. No jo. Tak stejně, léčitelka z ní nebude, tak její věc.

"Jestli si troufneš, můžeš z řeky nabrat vodu do misek. Dávej si pozor ať nenabereš nepořádek z hladiny ani ze dna. Najdi si čistší místo v proudu. Cokoliv tma nabereš, tak se ti potom dostane na oči. Takže to musí být čisté."
Zadíval se na ni. Pak si to překontroluje, ale moc se nebojí, že by s tím byl problém. Minimálně pomocník by z ní byl dobrej.

I tak po ní sem tam koukne, když stále tak pečlivě odměřuje byliny. Opravdu je ten poměr maličko jiný, než byl poprvé, ale toho si Artemis asi stěží všimne. Ale počet hromádek se neliší. A ani tentokrát nechybí ani jedovaté rostliny. Všimla si toho. Minule. Uvidíme, jestli se na to tentokrát zeptá. Pomyslel si pobaveně při porcování bobule z rulíku. Ale vlastně mu na tom zase tak moc nesejde.

Práce tu má tak akorát než hnědá vlčice naplní misky, hodně toho stihl když sbírala dříví.

<<< jeskyně

Lehkým klusem běžel vedle Mal celou cestou k vodě. Tohle pro něj není žádná námaha, což i Mal sama dobře ví. Do vody za ní ale nevlezl. Zůstal na břehu a zvolna šel podél řeky. Takže i nárůst vnitřní teploty. Svým způsobem má horší problémy jak já. Potřásl hlavou. Ale nahlas neřekl nic. Spíš se tvářil, jako že se vlastně neděje nic zvláštního. Vlci koneckonců podpalují věci kolem sebe běžně, no ne?
Zacukal uchem, když ho při vylézání ohodila vodou. Moje blbost. Měl jsem si stoupnout dál.
Ale po jejím vzoru se šel na pít.
"Když chceš, proč ne. Tam je apsoň dost místa." A je to tam celkem nehořlavý.

Ani nečekal na nějaké svolení a rovnou se rozklusal směrem k určenému místu.

>>> kamenná louka

Když se vracela se dřevem, byl už Feier zpátky. I s košíkem rostlin. A připravoval si to tam, rozrovnával rostlinky na hromádky. Těžko posoudit v tom množství, ale vypadá to podobně jako posledně. Mohou tam sice být rozdíly, ale to by asi někdo, kdo nezná recept, nepostřehl. A vlastně na tom až tak nezáleží. Navíc, v miskách už je navíc nalitá voda. Feier se činil. Samozřejmě, potřebnou sadu rostlin měl předpřipravenou v košíku v jeskyni a nemusel nic zvlášť nakládat, proto to bylo tak rychlé.
Nechal Artemis připravovat dříví a hezky všechno chystal. Stejně pečlivě, jako tam v lese. Přesto, vypadá maličko spokojenější... Nemusí spěchat a nástroje jsou o něco lepší. Že by to bylo tím? Kdo ví?
"Nadělej si nějakou zásobu, pak začneme."

Jen kývl, když promluvila. No to bych ti radil. Nahlas neřekl nic. Ale kdyby něco shodila, asi by si zrovna slova nevybíral. Nicméně, vlčice je zřejmě zvyklá, díky slabšímu zraku, si všímat detailů. A práce jde docela dobře. Netrvalo dlouho a na břehu stojí podobná sestava, jaká byla na lesní říčce. Jen o něco úhlednější. A na rohoži jsou uložené pracovní desky z břidlice.
Do připravené sestavy chvíli trochu šťouchal a strkal, aby se ubezpečil, že je stabilní. Jedno místo maličko opravil, ale nekomentoval to.
"Fajn. Nasbírej dříví. já zatím dojdu pro byliny. "
Koneckonců, s dřívím se už osvědčila i dřív, tak není proč váhat. Sám se opět rozběhl k jeskyni s košíkem v tlamě.

Nijak nezaváhal, a jen co bylo vyloženo, vzal košík a klusem zpátky. Museli se otočit ještě dvakrát, než to bylo všechno. Hromádka je docela úctyhodná. Kameny různých tvarů, kamenné misky zbroušené do o něco více hladka než byly ty u řeky, dva hladké pazourky. Feier začal stavět stojany pod ohniště. Tady se nerozpakuje využívat místní zdroje.Celou cestu od jeskyně až po břeh a dno je kamení až až.

Položil základny a koukl na Artemis.
"Jak zhruba vysoký to bylo, to víš. Tak se můžeš činit. Dávej pozor, aby ty sloupy byly stabilní a pevné. Kdyby to spadlo, jsme v loji."
A sám se dal do práce, nelení. Ale po očku ji sleduje, jak si vede se stavěním. Ono to přece jen chce trochu praxe. A i když je kamenů k dispozici v tomhle místě dost, tak to stejně dá trochu rovnání a skládání.

Jen něco nezřetelně zamručel. Ono se docela těžko mluví, když má vlk zrovna plnou tlamu břidlicové desky. Ty nakládá taky. Ale na jednu cestu to rozhodně nebude. Košík byl plný docela rychle. Navrch navíc Feier nacpal jakousi rohož ze sítin. Koukl na Artemis, jeslti už má taky naloženo.
"Sestavíme to u řeky dole pod jeskyní. " Nenamáhá se moc s vysvětlením. Koneckonců, Artemis už jednou viděla, co se bude dít. Tak ví, co bude jak nutné udělat a že bez vody by to nešlo.
Sám pak popadlo košík a zamířil k řece. Nespěchá. Důležitější je teď jistý krok a nesletět s nákladem, který by se mohl poškodit.
Na břehu řeky napřed vytáhl rohož, rozložil ji. A začal na ni vykládat náčiní. Je dost velká, aby se tam mohly vejít i ostatní věci.

Ani se úplně nestačil rozmyslet, když se hnědá vlčice ukázala. "Ahoj." Pozdravil ji svým obvyklým tónem. "Košík si odlož támhle." Ukázal na rovnou plochu v jeskyni.
"Prozatím musíme vůbec sestavit to, na čem budeme vyrábět. takže, nanosíme celou tuhle sadu věcí k potoku."
Na kameni jeskyně leží celá řádka předmětů. Misky, hladké kamenné desky z břidlice, a nezbytný košík s lasturami, co měl už předtím.
"Můžeš si na to vzít támhle košík nebo to nosit jen tak."
U stěny jeskyně je několik košíků různých velikostí.
Sám sebral jeden z košů a opatrně do něj začal ukládat misky z kamene. Vypadají hladší než ty, co byly u říčky.

Dnes to zase bude trochu rušný den.
U lesní říčky měl sice připravenou jakž tak sadu pro výrobu léků na oči, ale tu bude potřebovat i tady. Některé věci už přenosil do jeskyně dřív. Ale je čas to sestavit. Brzo už bude potřeba s výrobou druhé sady. Navíc, říkal Artemis, že to dnes bude sestavovat a chystat. A kde. Takže, třeba by se mohla ukázat a přiložit tlapu k dílu. Koneckonců, jde tu taky o její oči.
Protáhl se a zkontroloval si hromádky věcí. Vypadá docela spokojeně. Za těch pár dní navíc stihl přece jen zařídit trochu lepší věci. A navíc, bude moct vyrobit stálejší sestavu. Tohle je bezpečné území.

Pokukoval po něm, ale neříkal nic. Koneckonců, neví, co se Stadleymu honí v hlavě. Ale když viděl jeho oči, tak si říkal, že možná je to tak i lepší. I když... Feier není z těch, co se snadno urazí.
"Neznám moc poměry ve smečce. Vím, že Mal má ohnivou magii, to je tak všechno. " přiznal popravdě.
Na tu pozici ve smečce ale na Stadleyho koukl. "Nehodlám zůstat omegou dlouho." Odhodlání a síla vůle je na něm v tuhle chvíli vidět dost a dost. Koneckonců, navíc, Feier má i dovednosti, ceněné v mnoha smečkách. Akorát, že k tomu má i pár nevýhod. Ale co tak viděl za tu krátkou dobu tady, dost možná to skutečně půjde zvládnout.

"Ne, ale nejsem ani blázen, abych zůstal stát tam, kde padají kusy dřeva." Ušklíbl se. Koneckonců, na tom rozhodně něco bude. Ale pozorně sleduje Stadleyho hrátky s magií. Koukl na něj, pak zase do koruny stromu.
"Tu větev bych dolů dostal taky, ale ne tak rychle. A byla by pak celkem k ničemu."
Zadíval se na tu první ležící větev. Leží shodou okolností tak, že nemůže od ní nic chytit. A vzápětí na to konec větve vzplál. Pěkně zprudka. Ale jen konec, ne celá větev. "Jsou chvíle, kdy se to hodí." Nemusí nikomu vykládat, že svou magii vlastně nemá ani trochu rád. Po očku koukl po Stadleym, co on na to.

Neubránil se slabému zaúpění, když Mal potvrdila Rooinu pozici. Tedy, ne že by to i tak už nevěděl, ale prostě... je to na něj až trochu moc. Zrovna tahle, tak moc vyžadující chování vzhledem k postavení, no to je u takhle hrdé smečky veselé. Zamručel, ne moc nadšeně. Ale pak jen potřásl hlavou a raději tohle téma nechal být.

Z vysrážené vody také není zrovna nadšený. Koukl na ty rostliny. Došel pak k nim a zkontroloval si je. Naštěstí, předchozí horko vysušilo tolik vody, že to vlastně neuškodí, ale i tak si trochu povzdechl. Dobrá, abych na to radši udělal rohože... nebo něco. Sešikmený. Ale snad to fakt není na dlouho. Na novým území se snad vyřeší i ošetřovna a nebudu se muset cpát Mal k pelechu.
Mal nic neřekl. Dobře ví, že za to, co se tu stalo, nemůže. Koneckonců, být to on, už by z jeho cenných rostlin byla hromádka popela. Tohle dopadlo pořád ještě docela dobře.

Ale Mal mezitím přišla se zvláštním návrhem. Koukl na ni a otočil se zase k ní. "Většinou spoléhám na rychlost a znalost anatomie. Vím, kam kousnout nebo strčit, aby vlastně moc k boji ani nedošlo. Ale nejspíš máš pravdu, že by se to někdy mohlo hodit. Měl bych tě ale varovat. Tohle jsem nikdy netrénoval."
Není třeba otálet. Prostě vyrazil spolu s ní k řece.