Príspevky užívateľa

Stál naprosto klidně u řady košíků, když začali přicházet vlci. Artemis jen mlčky pokývl. její přítomnost ho tak moc nepřekvapila. Vypadá, že chce také ledacos smečce dokázat, a tohle je pro ni taky možnost. Proč vlastně ne. Navíc, už prokázala rozum i jistou obratnost při podobné práci. Takže tím líp.

Ale že se tady objeví Roo, to moc nečekal. Cukl uchem. Situace mezi nimi se opravdu hodně zlepšila, ale že by se přihlásila na výpravu, u které dal sám alfa v podstatě dovolení, že může rozhodovat, to je přece jen něco trochu jiného. Budu si muset fakt dávat bacha na tlamu. Rayovi se určitě podřídí a udělá všechno, ale při první příležitosti mi to dá sežrat i s úrokama. Umí se dost ovládat, aby navenek se tvářil pořád stejně. Lehce podmračeně, jako vlastně se tváří vždycky. I jí pokývl na pozdrav, o něco výrazněji než Atrtemis. Rozhodovat kam se půjde a co se bude sbírat sice bude, ale pořád je, alespoň prozatím, výše postavená ona. No co. I lektorce neuškodí zjistit něco o bylinách. Třeba to bere jako praxi pro sebe, co já vím. Nebo dohled na mě.

Ale při příchodu Mal zvedl hlavu a párkrát mávl ocasem. I jí pokývl na pozdrav, jen tak ležérně a vlastně, nijak extra uctivě. Nemyslí si, že by na čemkoliv víc trvala.
K jeho překvapení se pak ujala proslovu. Zastříhal ušima. Ale, ale? Že by tu taky někdo byl na kordy? Ale jen zabručel na souhlas a kývl.

Pak se koukl na ostatní. Navenek zachovává naprostý klid.
Nikdo nemusí vědět, že je nervózní, že vůbec má s někým spolupracovat na něčem takovém.

"Dobrá. Rád bych, abychom se cestou k oceánu moc nezastavovali. Tam nasbíráme co se bude hodit a co půjde, přenocovali bychom tam, a pak cestou zpátky sbírali případně další věci, pokud budeme mít místo v košících. Vyrazil bych směrem podél řeky Igny, kolem těch trosek po lidech, přes nekonečné pláně. Tam bych pak přeplaval řeku Conu a zkrátil si to přes poušť směrem k plážím blízko jejího ústí. Pokud tedy někdo něco nenamítá. Mě osobně to přijde nejkratší v kombinaci s mnoha různými prostředími, která tady v kopcích nemáme a tudíž i nejvíc možností pro sběr. "
Pak koukl na skupinku. "Nějaké návrhy?" Možná je bručoun, ale ne hlupák. Pořád je v Norestu celkem nový. Sice toho tu proběhl dost, ale někdo může vědět o něčem, o čem on sám neví. A není despota, aby se nezeptal.

Pokud nikdo nebude nic mít, Feier vezme sám jeden z košíků a lehkým vytrvalým klusem vyrazí k hranicím území Ignisu v místech, kde z něj vytéká řeka Igna.

>>>řeka Igna

Zase ji jen tak pozoroval. "Změnu na očích ještě tak minimálně týden nepoznáš. Pak si už možná něčeho všimneš. "
potřásl hlavou a koukl do prameniště.
"Věci na výrobu léků rozestavím u řeky pod jeskyní." řekl jí ještě. Výhoda je, že je to blízko pramene a může si zkontrolovat celý tok. Voda je tu čistá, což je důležité. Možná by bylo lepší přímo prameniště. Ale zase se mu nechce tak moc otravovat na tak hezkém místě. i když že to je zrovna tento důvod, to by nepřiznal. A stejně musím převařit všechnu vodu. Kdyby nešlo o oči, nemusel bych, ale takhle není moc na vybranou.
Hrábl jednou packou do země a zabručel.
"Fajn, já půjdu. Kdyby něco, tak víš co dělat." Koukl na ni, než zamířil pryč.

Moc nechybělo, a modrý měl větev na hlavě. Ale tak, stihl to. A to se počítá. Feier opatrně ustoupil kousek dál od stromu. Nenápadně. Protože ten pohled druhého vlka... Nejspíš tu budou chvíli pršet větve. "No, rozhodně se to hodí. A vypadá to, že jsi dost přesný. Trefit tím vlka ve vhodnej moment, tak lehne ani nebude vědět jak." Zazubil se. Nijak ho ta představa nepohoršuje. "Mohlo by to být i dost účinné..." Zadíval se taky do větví, ale i tak má pořád jedno ucho natočené ke Stadleymu. "Rozhodně účinnější než moje magie." Zabručel o dost tiššeji. Není těžké poznat, že ze svojí magie zrovna nejásá.
"Hele, jakou největší sundáš? Z těch suchých. Pár by jich tam bylo." Vypadá docela zvědavě. A to i když od stromu přece jen kus uhnul.

Zrovna do čehosi šťouchal čenichem, když na něj promluvila. Jen po ní krátce koukl. Neviděl důvod, proč by to měl komentovat. i když práce má vážně dost. Zatím to tady nikdo neřešil.
Ale pak zvedl hlavu a zadíval se za ní. Všiml si, jak se tváří. A její poslední věta navíc také řekla dost. Alespoň jemu. Problémy s horkem? Teda, ještě že se máme stěhovat severněji... nějak je tu víc vlků, co horka špatně snáší. Cukl uchem.
"Dobrá. Kdyby něco, tak se neboj využít třeba prameniště na ochlazení. Ale hádám, že s tím máš už nějakou praxi." Obvykle ti hákliví na horko mívají. Navíc je už skoro konec léta.
Nechal ji ale jít a sám si šel po svém.

Pořád si opatrně hlídá Stadleyho. "Taky mi to přijde. Jinak myslí, vlastně jsou i fyzicky jiné. Prostě zmatek." Potřásl hlavou. Vlastně, tak velký zmatek ne, ne pro něj, ale to by teď raději neřekl. Ale to, že si s nimi nikdy moc nerozuměl, to pravda byla. Feier ovšem má proti modrému vlkovi, že ví dost o chemii mezi dvěma jedinci a o reprodukci a tak dále. Tak nějak.. v rámci svého výcviku v mládí... to vědět musí. Je to dobrý paradox. Nikdy s žádnou vlčicí moc neměl a ani by nevěděl, jak se sblížit. Ale ví vše co se děje u toho, když vznikají a rodí se vlčata... Zastříhal ušima. Od tohoto raději trochu dál...

Napřímil uši. Napětí kolem Stadleyho se nedá přehlédnout a je nad slunce jasné, že to není jen tak. Feier se opatrně připravil, kdyby musel brát roha. A chvíli na to už letěl výboj a urazil větev.
Dopadla kousek od Feiera. Vlk, který už tušil, že se něco bude dít, zachoval ledový klid. Sotva hnul uchem, když kus dřeva dopadl. Hned při úderu viděl, že to není velká větev a že vzhledem k úhlu, nemůže dopadnout na něj. Ale bylo opravdu těžké se nepohnout. Tep se mu u toho sice dost zrychlil, ale to samozřejmě není vidět. Navenek to s ním vlastně nehlo.
Až po pár vteřinách opatrně vstal a protáhl se. Udělal krok k větvi a očichal ji. "Zajímavá magie." Konstatoval tiše. Koukl na Stadleyho. Doufám, že teď nepřipeče kožich mě. Sice to nemá sílu blesku za bouřky, ale i tak by to nadělalo dost.

Vzhlédl od aromatických hromádek a podíval se na Mal. Princeznička? Nemohl tušit, že tak tituluje Roo. Ale po chvíli mu to došlo. "To myslíš Roo?" Zamračil se a sedl si. Cukl uchem. "Co jsem tu dělal já, to je asi jasný," kývl k rostlinám čenichem. "Když se tu objevila prvně, šla asi po mém pachu. Setkali jsme se už dřív, nejspíš se chtěla ubezpečit, že se jí to nezdá. Co já vím, do hlavy jí nevidím. " přešlápl a znova cukl uchem. "Nebylo to zrovna příjemný setkání." Velmi mírně řečeno. Uchechtl se. "Kdyby byla mohla, tak by se byla v tu chvíli postarala, že mě vyhodí." O čemž nebyl nejmenší pochyb. "Podruhý zase honila nějakýho zajíce a zaběhl jí sem." Zafuněl. Vypadá spíš frustrovaně, že vůbec musí tuto vlčici řešit. "Poslyš, ona je vážně lektorka smečky?" Koukl na Mal skoro až zoufale. Přece jen, lektoři mají na starosti nováčky a co je Feier? No, zatím pořád jen nováček. Ještě že už ne na dlouho.

Naprosto klidně přijal Stadleyho zavrčení. Jeho výraz se nezměnil ani trochu. Jen když zmínil vlčice, zastříhal nepatrně ušima. No to nejsem... ehm.. vlčice. Zatvářil se lehce zamyšleně. Že by se zakoukal?
Velmi opatrně změnil pozici a koukl se raději jinam. Nerad by Stadleyho vyprovokoval k útoku. Ani v nejmenším nepochybuje o tom, kdo z nich je lepší bojovník, kdyby došlo na zuby a drápy. V běhu by modrý leda polykal prach za ním, ale kdyby nestihl uhnout? No, tak to by nedopadlo pro Feiera ani trochu dobře. No.. Co já teď s ním?
"Vlčicím jsem nikdy nerozuměl." řekl jen klidně. nekouká na Stadleyho, ale má k němu natočené ucho, připraven zdrhat, kdyby došlo na potíže. Teď bych fakt radši neměl zmínit, že jsem potkal Lunary, co? Téma vlčcice mu ji rozhodně připomnělo.

Moc si jí vlastně nevšímal. Procházel prostor, viditelně systematicky, v úsecích. Opravdu docela pečlivě. Rostlin tu mnoho není. Ale na okraji kamenité plochy je zajímavých a užitečných druhů vlastně víc než dost. Takže, Feier sám je docela spokojený. Ne že by to na něm bylo vidět.
Vlastně spíš vypadal, že hodlá zamířit zase úplně pryč. Ale její otázka ho zarazila. "Hm, skoro první koho jsem tu potkal, byl vlk se zlomenou nohou. Ošetřil mu ji někdo jiný, ale zkontroloval jsem mu to." Ne že by z něj tehdy Alaric byl nadšený. Ale co. Mladík si zvykne. Nejspíš.

Cuknul uchem, ale kouká na Stadleyho překvapivě klidně. Pokud by se tam dal najít jiný výraz, tak spíš rezignace, a to ne zrovna z poslední doby. "Ne. Prostě to shodou okolností vidím úplně stejně." zabručel klidně v odpověď. Ono je totiž strašně super, podpálit kolem sebe noru a zabít nechtěně ty, co jsem měl rád jen kvůli blbýmu snu a magii, o kterou jsem nikdy nestál.
Přiklopil uši, ale pohled neodvrátil. Jen ať si klidně Stadley v jeho pohledu přečte, že svět opravdu stojí za houby. Celou tu mizérii. Ale i přes tu situaci si Feier dává dobrý pozor, aby měl hlavu níže než Stadley. Přece jen, dráždit vlka ve vyšším postavení není dobrý nápad. A i přes to všechno, co se mu stalo, by Feier přece jen rád ve smečce zůstal.
A tak jen leží, kouká a čeká co bude. Dobře ví, že taky hrozí, že po něm Stadley vyjede. Pak by musel rychle uhnout. Společný lov ukázal, že je rychlejší než Stadley, takže by to mohl stihnout.

Ah, tak takhle to je... Zastříhal ušima, když Stadley vyhrknul první dvě slova. Vlastně proto má docela pochopení. Jemu samotnému se to stává docela často. A tak zase otočil hlavu před sebe a jen poslouchá a tváří se, jakoby nic.
A další slova na sebe nedaly dlouho čekat. Feier ani nehnul uchem. Jen pak s překvapivým klidem, ale upřímně, odpověděl. "Protože celej svět je zaje*aný místo." zabručel jeho hluboký hlas pod stromem.
Netváří se vesele. Ale ani naštvaně. Po chvíli dokonce na Stadleyho koukl, co on na jeho odpově´d. Lehce zastříhal ušima a vlastně je napůl zvědavý, co ze Stadleyho teď vypadne. Být to já, tak by teď zaznělo fakt hodně nadávek. Ale Stadleyho ještě tak dobře nezná. Tak jako tak, nehrozí, že by si to Feier vzal osobně. Proč by také měl. Třeba si rozšířím slovník o pár zajímavých výrazů.

Chvíli jen sledoval modrého vlka před sebou. Ale nevypadá to, že by chtěl jakkoliv rozporovat jeho zdůvodnění, nebo to rozebírat. Maličko pootočil jedno ucho stranou. Trochu si vlastně oddechl. A protože si Stadley taky ustlal pod stromem, zůstal sám Feier ležet. Položil si hlavu na zem a zdánlivě je v klidu. Jen koutkem oka pokukuje po Stadleym. Který se z nějakého důvodu tváří jak vrah.
Feier... prvně nic. Jen ležel...
... a dál ležel...
... a dál ležel....
... atmosféra se ale nijak neklidnila. Feier ani oka nezamhouřil. Nevěří sám sobě natolik, aby si dovolil usnout v něčí blízkosti. Navíc, Stadley se tvář... pořád jako vrah. Nakonec zvedl hlavu a koukl na něj.
"Někdo ti leze na nervy?" Teda kromě mě. Zeptal se ale přece jen trochu opatrně. Má slušnou představu, jak by na takovou otázku reagoval on sám. A Stadley... je tu dost vysoce postavený vlk ve smečce.

Cukl uchem. Mal se vzbudila. A i když ho v rozespalosti oslovila neznámým jménem... tak, tak podstatné bylo, že teplota kolem začala klesat. Dobře.
Potřásl hlavou a koukl na ni.
"Tak už vzhůru? Sálalo vedro až ven." Nijak se neobtěžuje to balit do hezkých slov. Koneckonců, už dřív mu řekla, že se jí to stává. Opatrně sebral svůj košík a zamířil s ním dozadu do jeskyně, k pečlivě vyrovnaným hromádkám rostlin. Mal ho tu s nimi nikdy nenachytala. Tak tentokrát ano. Stejně jí muselo dojít, kdo to sem nosí. Kdo jiný. Horko neřešil, tváří se, jako by se tady vlastně vůbec ale vůbec nic nestalo. Ne, prostě tu nikdo neměl noční můry a nepodpálil málem zem kolem sebe. Vůbec nic se nedělo. To je tak jediné, co může pro vlčici udělat, pokud sama o svém problému nezačne. Koneckonců, sám by o tom rozhodně nemluvil.
Přiklopil uši k tělu a opatrně vyrovnal obsah košíku na svá místa. Rostlin je tu už hezká řádka a ve stálém prostředí jeskyně se suší zvolna a kvalitně.

Jednu věc jim musel uznat. Ty otázky byly docela na místě. Rozumné. A je také na místě, aby je poctivě zodpověděl. "Nemoc sama dědičná není. Ale dispozice k ní ano. A některé ze spouštěčů také. Pokud vlkovi vadí třeba ona hlodavčí srst nebo pyly, pak právě ta reakce na ně dědičná je. Zase, nemusí ta citlivost být nutně stejná u rodičů i potomků. Tomu se říká alergie a v nějaké formě jsou docela běžné. Astma se někdy objeví u nehlídaných alergií. Nebo po horší nemoci s horečkami. Bez čehokoliv k němu obvykle ne. To je hodně vzácné a většinou jen... .vlk neví, co to spustilo, než že by tam nic nebylo. Měl někdo v rodině někdy problémy, že třeba kýchal z něčeho, co jiným nevadilo?" To by totiž na alergie ukazovalo. A tím i na příčinu. "Alergii má opravdu hodně vlků. Ale většinou si jí nikdy nevšimnou. Dost často nejsou nápadné." Povzdechl si. "Ani astma není vždy poznat. Prostě to vypadá, že vlk není dobrý běžec, že nemá výdrž. Ale pokud nedostane záchvat, často si toho nikdo nevšimne. " Raději jim neřekl, že těžší případy bez léčitele pro změnu nežijí tak dlouho, aby si toho někdo všiml. Aspoň tolik taktu v sobě ještě vyhrabal.

Koukl na ty dva a chvíli přemýšlel, jak jim to řekne. Není zroivna diplomat. Kdysi tohle uměl lépe. Jenže, to se zdá jako v jiném životě. Potlačil povzdechnutí a sedl si. Nezbyde, než trochu oprášit minulost. Aspoň částečně.
"Není za co. Hm. Byl to astmatický záchvat. Jde o onemocnění průdušek, části plic. Při záchvatu se stáhnou v křeči, zúží se. Proto to zní tak pískavě. Když se uklidníš, a soustředíš se na dýchání, hlavně výdechy, můžeš to docela dobře zvládnout. "
A teď ta horší zpráva. "Nikdy to už nezmizí úplně. Ale dá se hodně omezit počet záchvatů a potíže. Někdy se povede záchvatům zabránit. Ale jsou věci, na které si budeš muset dávat pozor. " Znovu se odmlčel a podíval se na oba. "Záchvat obvykle něco spouští. Nějaký podnět. Nepřiměřená námaha bez tréninku může být jedním z nich, ale málokdy stačí sama o sobě. Obvykle vadí prach, některé ostré pachy. Některým vlkům vadí třeba pyl některých rostlin, některým srst nějakého zvířete, třeba hlodavců. Je to různé. Co přesně vadí, to bude nutné prostě vypozorovat. Každopádně je dobré se vyhýbat suchým prašným místům. Suchý vzduch a prach plicím nesvědčí."
Koukl na Roo a na rozsypaný obsah košíku. I naa rostliny, které rozedřel, aby uvolnily silice. "Tohle je horský tymián a pupeny vysokohorské kleče. Byl by lepší rozmarýn a horká pára z heřmánkového odvaru spolu s tou klečí, ale co bylo, to bylo. I tohle funguje. ." Potřásl hlavou a začal opatrně sbírat obsah košíku. I když na vlky většinou moc milý není, s rostlinami zachází překvapivě jemně a opatrně. "Existují i možnosti, jak výraznější potíže dlouhodobě zmírnit. Vyžaduje to pak ale pravidelnou léčbu. Ve smečce se to ale dá zvládnout."
Koukl na Alarica. "Život tuláka bych ti moc nedoporučil, kdyby tě to někdy napadlo. Na cestách se to někdy řeší hůř."

Slezl z jejich kořisti. Opatrně, aby nestrčil do vlčice, s kterou laň ulovil. Zabručel na souhlas, a kývl. Prostě, není moc mluvka, takže to nemá potřebu komentovat.
"Dobrý výběr cíle," uznal potichu. Nějak měl pocit, že tohle by zmínit měl. Koneckonců, neuškodí to říct, když je to pravda. A přece jen se to mezi nimi začíná trochu uklidňovat.

Koukl na zvíře, pak na cestu zpátky k noře. Nadechl se, chytil laň za zadní packu a začal táhnout. Celkem nezáleží na tom, jeslti se Roo přidá, a nebo jestli bude muset zvíře dotáhnout až tam sám. Dřina to bude v každém případě. A Feier z toho stejně žádné závěry vyvozovat nebude. Koneckonců, pořád je omega, takže by se dalo čekat, že bude hrubá párce na něm. A pokud se přidá? Třeba prostě chce, aby to odsejpalo rychleji. Do hlavy jí nevidí, a ptát se nebude. Tak jako tak, smečka bude mít co jíst.