Príspevky užívateľa

"Alaricu. Klid. Výdech... nádech... hezky se mnou, ano? výdech... nádech..."
Plně se soustředil na těžce dýchajícího vlka u sebe. Roo se nabídla hned, jeslti může pomoct. Tentokrát neřešila jejich postavení. Feier ostatně také ne.
"Podepři ho. Nesmí si lehnout úplně. Nemohl by pak vydechnout a tím ani nadechnout." řekl jí rychle. Pomohla by voda, vlhký vzduch, ale i tohle bude stačit a k potoku je to daleko.

Hned jak ho pomohla zapřít, dál slovně vedl u dýchání Alarica a jemně slova doplňoval šťoucháním čenichu ve správném rytmu do přesně konkrétních míst na bocích vlka. Pomáhal mu tím dech zklidnit a prohloubit, i když to ti dva nevěděli.
Tohle a bylinky po chvíli stačilo. Pískot přestával být tak hlasitý a vlkův dech se zklidnil. Až už skoro normálu. Feier ale i pak ještě několik minut pokračoval stejně.
Až pak se zvedl a zadíval se Alaricovi do očí.
"No vidíš. A je to. Až se to objeví příště, zastav se a podobně se soustřeď na dýchání." Tím jim oběma v podstatě řekl, že se to může opakovat. Bylinky nechal zatím před vlkem. Voní dost silně, aby je cítili všichni.

Nezaváhal a na pokyn vyrazil. Dlouhé štíhlé tělo se vymrštilo. Laň se pokusila uskočit, ale před oběma vlky, neměla šanci. Oba ale svorně skočili zvířeti po krku. Feier podvědomě zamručel a na poslední chvíli mírně upravil směr. Jeho plná váha dopadla lani na hřbet, až pod ní poklesly nohy. To současně umožnilo Roo líp chytit zvíře pod krkem, aniž by s tím laň mohla něco nadělat. Feier zůstal kde byl a pevně držel. Zabraňoval lani v boji, takže výsledný zápas byl mnohem kratší, než kdyby Roo lovila sama. Nemusela pracně zápasit o pevný úchop. Navíc, chytil laň za nohu a zabránil jí tak kopnout Roo do boku, jak se zmítala.
Netrvalo dlouho, než laň znehybněla a její srdce přestalo bít.

Nějak nemohl moc tuto noc spát. Tak prostě i v noci sbíral byliny. Však bylo celkem jasno a pak, většinu stejně pozná stejně dobře i po čichu a často se tak ve vysoké trávě hledají i lépe. Vracel se akorát s plným košíkem k jeskyni, že je uloží. Když mu došlo, že jeskyně možná nebude prázdná. Malin pach je tam silný, bývá tam často. A s tím, co mu říkala, nemusel být génius aby mu došlo, že to je její nocležiště.

Tak chvíli jen stál ve vchodu a přemýšlel, když mu došlo, že z jeskyně jde nějak... podivně teplý závan vzduchu. Zamračil se. Položil košík vedle vchodu a vstoupil.
Opravdu je tam horko. Aha. Ohnivá magie a noční můry, co? Fakt v tom tady nejsem sám... Hej! Moje bylinky!
"Mal? Hej, Mal, vzbuď se!" Zavolal na ni. Nešel moc hluboko do jeskyně. Zvládl by zdrhnout, kdyby to bylo třeba.

Nebyl moc nadšený ze setkání s vlčicí od Přízračných. Ale co. Ty rostliny nasbíral i pak. A ještě hezkou řádku dalších. Nese si svůj košík, pohodlně si vykračuje, a míří si to zpátky na území.
Pohoda, klídek... a podivné zvuky a očividně starostlivý hlas Roo, jak s někým mluví. K Roo by asi jen tak nešel, ale ty zvuky... Zamračil se. Nezní to dobře.
Feier se otočil ke zvuku a jen pevněji sevřel košík v tlamě. Rozběhl se, tryskem. Astmatický záchvat pozná i na míli a tohle je rozhodně blíž.

Netrvalo dlouho, když smykem zastavil vedle vlka s dlahou na noze. Svůj košík kontrolovaným pohybem hodil na zem a převrhl ho, až se jeho obsah rozsypal po ploše. Hmátl po dvou konkrétních rostlinách, co v košíku má. Svazeček odřel o zem, až obě rostliny začaly intenzivně vonět, a hodil je vlkovi před tlamu. Pak strčil hlavu k jeho hřbetu a začal do něj strkat, vytahovat ho ze zhrouceného lehu do vzpřímenější pozice. "Nepokládej hlavu na zem, napřim se co nejvíc dokážeš. Opři se klidně o mě. Snaž se co nejpomaleji a nejsilněji vydechnout a pak zhluboka nadechnout. Pomalu, zvolna. Co nejvíc v klidu. Budeš v pořádku, jen se snaž dýchat co nejvíc zhluboka a pomalu dokážeš. Za chvíli se to zmírní, ano?"
Roo vedle si prakticky nevšímá. Jistě, ví, že tam je, ale te´d má úplně jiné starosti. Astmatick záchvat je nebezpečný. Je štěstí, že jsou v horách, není tu sucho a že on náhodou měl v košíku použitelné rostliny. Bez nich by to trvalo mnohem déle, než by se to u mladého vlka zvládlo.

Netrvalo dlouho, než objevili celé stádo. Tak jako Roo, i on se přikrčil, aby nebyl moc vidět. S jeho výškou je to o dost složitější, ale Feier se dávno naučil využívat také keřů a větších trsů.
Sám si také vybral jeden kus a trochu ho překvapilo, byť příjemně, že Roo si vyhlédla stejný., Dobře. Takže asi máme obdobný názor na to, po kterém zvířeti jít. Aspoň něco. Vypadá to na mladou laň.
Ale nebyl si moc jistý, jakou taktiku Roo naznačuje. Vyrazit a hnát, nebo se pokusit dostat blíž a skočit? Nadběhnutí v tomto terénu nevypadá jako reálná možnost. Feier ale nedal nic najevo. Prostě okoukl terén kolem a začal se opatrně přesunovat blíže ke stádu. Pokládá tlapy velmi opatrně. Neozvalo se žádné zapraštění ani zašustění. Štíhlé tělo na dlouhých nohou se přesunuje blíž a blíž. Zastavil se kdykoliv to vypadalo, že by ho vysoká mohla objevit, připravený k běhu.

V podstatě vyvalil oči a prostě zírá. Co je tohle do pekla zač?!? Naprosto nepobírá, jak někdo může takhle... mlít pantem. Zatřásl hlavou, a znova se na něj podíval, jeslti se mu to nezdá. Ale vypadá to, že opravdu nezdá. Že by to bylo tím peřím? Zamručel, dost nevrle a povzdechl si. "Nejde spolíhat na to, co ti kdo řekne." Zabručel na něj.
Zabodl do něj pohled. "A s těma dvěma bych si taky nebyl moc jistej." Nenápadně položil jednu tlapu na svou večeři. Ne, ani trochu si není jistý, co tenbhle podivný, pestrobarevný, cizinec, vlastně má za úmysly. Ale nechce se mu věřit, že by někdo byl takhle otevřený a automaticky přátelský k někomu úplně cizímu. Kor když ten cizí má u sebe jídlo. Aby za tím nebyly nějaké postranní úmysly.
Zašilhal očima kolem aniž by z něj spustil pohled. Přemýšlí, kudy by mohl vzít roha, nebo kudy by třeba ten podivný vlk mohl oběhnout jeho aby mu tu večeři sebral.

Zvedl pohled a zadíval se na druhou omegu. "Vychoval mě léčitel. Znal jsem rostliny dřív, než jsem uměl pořádně běhat a mluvit," přiznal klidně. Za tuto část svého života se ostatně nemá co stydět. Spíš naopak. Tehdy to vypadalo, že má před sebou dobrou budoucnost. Tohle mu šlo. Snad měl vrozený talent, snad prostě to bylo tím, že v tom byl téměř od chvíle, kdy otevřel oči. To neví a celkem na tom nezáleží.
Jemu záleží jen na tom, že Ferenixovu památku nikdy nezradil.
Jen škoda, že časy, kdy byl jen talentované vlče, jsou dávno pryč. Stejně jako jeho otčím.
Odvrátil pohled a zase se vydal na svou cestu po prostoru, aby si okoukl co a jak. Většinu skalních druhů je nutné odebírat opatrně a v dobrou dobu. Ale neškodí okouknout ani některé lišejníky a mechy, i když je většinou kde kdo ignoruje. Zastavil u jednoho hustě pokrytého balvanu a prohlíží si ho pozorně. Jo, tohle půjde.

Zase jen tiše zamručel. Ale, vlastně se to dalo vyložit jako jasný souhlas. Koneckonců, za běhu by se moc mluvit nemělo, no ne?
Změnil trochu rytmus a tempo běhu, na tišší, vytrvalejší klus a změnil směr k věžovým horám. Koneckonců, Roo dala dost jasně najevo, že tam. On do toho vlastně nemá moc co mluvit, a koneckonců, je to dobré místo pro lov, jako každé jiné. Tak ani nemá důvod protestovat. Navíc, nemá odkud znát stezky zdejší zvěře, na rozdíl od vlčice, která v tomto kraji vyrostla. A on není takový blázen, aby to rozporoval.

>>>věžové hory

Jen zabručel a povzdechl si. Takže ne. Lov se sourozenci se fakt nedá počítat. "Možná bys měl někdy zkusit jít na lov se starším vlkem. Někým, kdo umí lovit." Nehodlá mu nařizovat s kým by měl jít lovit. To není jeho věc. A to ani kdyby nebyl teprve omega. Stejně tak, sám se nenabídl. Má práce dost a pak, je dost soudný aby si uvědomil, že on a učit někoho? To by nemuselo dopadnout zrovna moc dobře.
Tak na Alarica jen kouká.
Tak jako tak, začíná mít dojem, že bude i ve smečce muset lovit docela často. I když pochybuje, že by tu hladověli. Kraj opravdu je na zvěř bohatý. A Stadley si se srncem prve poradil na výbornou.
Sám už nemá moc co říct, takže pokud nebude chtít nic Alaric, otočí se k odchodu.

Vyčkal si na chvíli, kdy byla smečka pohromadě, včetně alfy.
Uctivě sklonil hlavu a požádal tak beze slov o dovolení promluvit. Až pak teprve promluvil ke smečce.
Nedělal to ani trochu rád. Nejraději by se bez toho obešel, nikdo tam z těch všech vlků, a očí co na něj míří, netuší jak moc. Hlavu drží nízko.

"Uvědomuji si, že nemám právo cokoliv po komkoliv žádat. Ale všichni víte, že smečka neměla dlouho kvalifikovaného léčitele. Ještě jsem se nestihl moc osvědčit, ale jednou jím snad budu já. A jako takový vám říkám, že nemáme dost bylin na vhodné a potřebné léky. Ani některé věci na jejich výrobu. Sehnal bych je, ale sám... ne dost rychle. Léto končí a rostliny nebudou. Už dříve jsem žádal alfu" odmlčel se, aby Rayovi opět vzdal úctu úklonou, "o možnost vyrážet na takové výpravy. Teď bych rád požádal, aby v zájmu smečky a péče o zdraví smečky, se mnou šlo několik dobrovolníků, co pomohou nasbírat a přenést potřebné zásoby. Jedná se o přímořské rostliny, lastury a mušle z mořského pobřeží. Jsou velmi vhodné pro přípravu a uchovávání mnoha léků. O to víc, že smečku později čeká ještě jeden přesun, a předem vyrobené léky v lasturách se budou potom přenášet lépe. "
Cukl uchem. Ani ho nenapadlo, že bude tak nervní, když bude o něco takového žádat. Na jeho hlubokém hlase to naštěstí není patrné. Nese se čistě a bez chvění. "Dovedu ukázat, co a kde sbírat a kolik toho vzít, ale je tu potíž, že vlastně to nikomu nemohu nařídit. A... všichni co mě znáte víte, že u toho nejspíš nebudu ani umět být milý." Velmi mírně řečeno. Zabručel a cukl uchem. Nehodlá se za to omlouvat. Je jaký je. A kdyby to tak moc vadilo, tak by ho snad nepřijali. Rozhodně je to ale velmi upřímný proslov. "V rámci zájmu smečky proto prosím, abyste to pro jednou akceptovali a dobrovolníci, co se přidají, to tak nějak přijali a přimhouřili oko." Nebo radši nechoďte a vykašlete se na to. "Já sám budu vyrážet ze syslího háje v okamžik východu slunce ať se někdo přidá, nebo ne. Sám pro sebe mám tu výpravu dovolenou. Kdokoliv bude chtít, může jít také. Připravím několik košíků na přenos věcí. Rád bych požádal, aby každý dobrovolník vzal jeden."
Klidně půjde sám. Ale pro smečku by bylo lepší kdyby nemusel. Je to na každém. Jeslti bude zájem větší, tak taky hrozí, že to Alfa některým zatrhne, aby se moc neoslabila smečka. Uvidíme. V nejhorším tam alfa někomu nařídí velet. Bez toho bych se docela obešel, ale to není na mě. Bez ohledu na to, jak to někdy vypadá, Feier dobře ví, kde je jeho místo a že smečka si ho nejdřív musí ozkoušet. Tak to prostě chodí. Nadšený z toho být nemusí, ale není blázen aby to rozporoval.
Feier se tak jako tak plně podřídí vůli alfy. Aspoň nakolik je při své nevrlé povaze schopen.

Znovu se pak uklonil alfovi, pak zbytku smečky a napůl utekl z nory. Nebylo to pro něj ani trochu snadné, se tam tak postavit. Venku se pořádně oklepal.
A pak raději zmizel, připravit košíky.

***
Je krásné časné ráno, těsně před východem slunce. Feier, maličko nervní, rozestavil na zemi pod stromy pár košíků. Nečeká, že by se uplatnily všechny. je jich tu až příliš. Jenže, co když přece jen někdo přijde. Byl by nejraději, kdyby nikdo nepřišel. Pak by mohl běžet sám. Nebylo by to moc dobré pro smečku, ale jemu by se rozhodně dost ulevilo.
Jenže, to není na něm. Párkrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil a dostal pod kontrolu i svůj vlastní dech a tep. Chvílemi ho panika div neporazí, ale raději by si ukousl jazyk, než by to někomu přiznal.

Zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. Za chvíli vyjde slunce a bude čas vyrazit. Přijde někdo? Nebo jich přijde víc a někdo bude pověřený velením? Feier neví. Ale nějak se s tím bude muset popasovat. Je připraven, jak to jen jde. Nikdo kromě něj neví, jak těžké bylo donutit se k podobné spolupráci. A není to ani jejich věc. Přesto má svaly z nervozity dost ztuhlé, bez ohledu na to, jak klidně bude vypadat na první pohled.
Zpětně si tak trochu nadává, že do toho vůbec šel. Jenže, ono opravdu jde o prospěch pro smečku, která má být jeho domovem. Který opravdu chce. Jenže, to ostatní netuší. Tak ne každý vidí za jeho nevrlost. Jen tak tak potlačil frustrované zavrčení. Prostě, neměl na výběr. Když tady chce skutečně žít. Snad to neskončí průšvihem.

Hlodavce. Veverky..myši...králíky... Jen to se mihlo hnědému hlavou. Je už skoro dospělý, to nelovil nic většího? Ani s někým? "Tady se nepořádaly hromadné lovy s mladými? "Tam, kde vyrostl, to bylo samozřejmostí. Asi vážně bude něco na tom, že se současná alfa pokouší dostat smečku z úplných trosek. Potřásl hlavou. Tohle trochu nečekal. No dobrá. Povzdechl si.
"Takže nic většího ne a nikdo tě neučil metody lovu. Hm.... " Trochu se zamyslel. Kdo tady vlastně obvykle loví pro mladé? "Kdo tady zodpovídá za lov pro smečku, pro vlčata a tak? Je pořád ve smečce?" Takové věci by totiž asi měl Alarica naučit on. Ale pokud tady není, nu, tak bývalý tulák, co kdyby neuměl lovit, tak by pošel hlady, je lepší než nic. Ne že by z toho jásal. Svojí práce má víc než dost. Byliny se samy nenasbírají. Na druhou stranu, stejně, pokud smečka nemá pořádné lovce, tak čím víc toho naloví, tím větší šance, že se pořádně nají. Vzhledem ke svému postavení ve smečce.
Povzdechl si, zabručel si cosi pod vousy, sedl si a zadíval se na Alarica. "Zvířata mají vlastně dost podobnou anatomii jako ty. Tedy až na ta křídla. Srnčí je sice dlouhonohé a štíhlé a žere trávu, ale liší se od nás méně, než bys myslel. Ti prevíti jsou rychlí. Ale dobře trénovaný vlk vydrží běžet déle. Pokud spolupracuje víc vlků, ani dospělý srnec nebo laň neuniknou. Je ale možné, že se celý ten běh protáhne na mnoho mil. Pokud máš možnost, počkej si u jejich stezek. Když to jde, skoč zvířeti po krku. Sraz ho na zem a stisknu mu čelistí krk odspodu, těsně pod hlavou." Došel k Alarickovi a dloubl ho čenichem do měkkých míst na spodní straně krku pod čelistí. Nijak něžně. "Přesně tady. Když stiskneš silně, zvíře velmi rychle odpadne. Protože mu zastavíš krevní oběh do hlavy. Ale nepouštěj pak, nebo jen na to, abys v tom místě krk roztrhl zuby a nechal ho vykrvácet. Jinak se ti probere. A nenech se u toho nakopat jejich nohama. Ty u toho budeš muset dávat pozor na křídla. Dobře mířený kopanec od srnce ti v nich může zlomit kost."
Neobtěžuje se to balit do hezkých slov. Proč by měl. "Takže pro tebe může být lepší naučit se létat, pak využít místa s velkým prostorem. Najdi si skupinu a žeň je za letu. Dokud se někdo únavou nezačne opožďovat. Pak můžeš snadno takové zvíře srazit a zabít. A nebo prostě jen je hnát před sebou a chytat je za zadní nohy. Tato velká šlacha," obešel ho a dloubl ho do příslušného místa čenichem "je důležitá. Když se ti ji povede poškodit, zvíře nebude moct používat tu nohu a to už ti taky moc neuteče."
V jeho tónu je znát jistá strohost. Přesto se o ty informace podělil.
Feier možná není miláček davu, ale na druhou stranu, svou práci bere vážně. O anatomii jako léčitel ví nejspíš víc, než většina lovců. A tento mladý vlk vypadá opravdu jako dost neznalý.

Jen cukl uchem, ale nevypadla, že by měl potřebu to nějak komentovat. Jak pro koho. Mě to nikdy složitý nepřišlo.
Ale ten vlk před ním asi opravdu docela přemýšlí a došlo mu, co by to mohlo znamenat. Zajímavé. Koukl na něj, na jeho křídla, pak přímo Alaricovi do očí. "To dost záleží na tom, co lovíš a jakým způsobem." Jistě, že by k tomu mohl říct kde co. Potíž je v tom, že toho je až příliš mnoho. "Znalost anatomie se hodí každému lovci." Jak svojí, tak anatomie kořisti. Hm. Má křídla. Může se naučit lovit i ze vzduchu. Ale to už je trochu těžší. Uvidíme, jak dobrý se z něj jednou vyklube letec. Na druhou stranu, jestli to do teď neumí, tak nevím. Cukl uchem. Chudák Alaric netuší, kolik toho mezitím Feierovi proběhlo hlavou. "Co jsi prozatím lovil a jakou metodou." Zkusil to nakonec hnědý z této strany. On sám má samozřejmě i svou vlastní taktiku, ale každý vlk je jiný.

Tiše zabručel na její poznámku, že proč lovit zrovna tady. "Máš pravdu, blíž by to bylo lepší. Není pak nutný se s tím táhnout tak daleko." Uvedl nakonec úplně jiný argument. A pak, já stejně musím dotáhnout všechno. Roo to tak sice na začátku nepřišlo, ale Feier dobře ví, jak to ve smečkách chodí a kde je jeho místo. Jen prostě nepovažuje za nutné, být u toho extra zdvořilý. Neměl ani dojem, že by to tato smečka vyžadovala, což mu vyhovuje. Ostatně, pořád ještě navíc není z modré vlčice úplně nadšený. Jen prostě, po tom, co se stalo v jeskyni, na ni už tak protivný být nedokáže.
A pak mu řekla, co je vlastně její práce. Doteď to nevěděl, nezajímal se. Zaškobrtl o kámen na cestě, div že neskončil v kotrmelcích. Ale poskočil a zakopnutí vyrovnal, aniž by spadl, nebo výrazněji vypadl z tempa. Rozhodně nebylo třeba kvůli tomu zpomalovat. Takže.. ona mě vlastně měla naučit, jak to ve smečce chodí? No, do háje. Feier je opravdu rád, že mu ty pravidla stihli říct ti dva, s kterými přišel před alfu. A stejěn tak je rád, že mu zakopnutí dalo důvod neodpovídat hned. "Vzal bych to někde blíž. Kolem Smaragdového údolí je hodně srnčího." Koneckonců, nedávno tam lovil se Stadleym a šlo to dobře. Naprosto ale netuší, jakou loveckou taktiku využívá tato vlčice. Vlastně s ní moc lovit nechce, jenže, to nemůže přiznat. Ještě by hrozilo, že budu před ní za zbabělce nebo někoho, kdo to po tom běhu nedá, když ona by si troufla. To ani náhodou.

Sledoval ji pozorně. "Fajn. Žádná závažná reakce na léčbu. To to dost urychlí." Cukl uchem. "Kdyby se něco objevilo, hlas mi to. Můžeme na to reagovat hned."
Trochu se otočil a sedl si. Její oči už zkontroloval, tak není důvod na ni koukat. Chvíli byl zticha, jen voda pramene a stromy kolem ševelily.
"Byliny na výrobu léků tady už mám nasbírané, na další várku. A je tu dost míst, kde se tu dá docela pohodlně vyrobit kde co. Aspoň už nebude nutné spěchat." Půldenní limit na pobyt mimo území sice nezmizel, jenže jde o to, že prostě mohou zůstat tady a tady je jedno kdy, co a jak dlouho. Navíc nemusí mít obavy, že by mu někdo jen tak rozboural sestavu na výrobu. Koneckonců, ostatní členy smečky to nejspíš vůbec nebude zajímat. Možná ten jeden mladý by se spíš šel podívat. Uvidíme.

Vypadá to, že mladý Alaric aspoň bere rady vážně. Bod pro něj. Feier by se jinak neobtěžoval. Na druhou stranu, pokud mu nemá kdo s křídly poradit, tak se asi není co divit, že je ochoten poslouchat.
Feier si nakonec sedl a sleduje ho. Ta otázka vlastně byla docela na místě. "Přesně tak. Patří to k mojí práci. Křídla souvisí s velkým množstvím svalů a kostí v těle a jako taková mohou ovlivnit hodně. A také... dost ovlivní psychiku létavce, kdyby se mu s nimi něco stalo. Proto jsou křídla, a znalosti o nich, mezi léčiteli brána dost vážně." Feier má občas pocit, že v Norestu jsou léčitelé mnohem víc na vedlejší koleji, než na většině míst, která znával. No, dobrá příležitost jim ukázat, zač je toho loket. Jen se ušklíbl. "A samozřejmě, taky se to hodí, když tě někdo podobný napadne, vědět co a jak." Ani sám neví, proč tohle dodal. Možná za to může právě to, že tu léčitelé bývají podceňovaní.