Príspevky užívateľa

Tiše zabručel na její poznámku, že proč lovit zrovna tady. "Máš pravdu, blíž by to bylo lepší. Není pak nutný se s tím táhnout tak daleko." Uvedl nakonec úplně jiný argument. A pak, já stejně musím dotáhnout všechno. Roo to tak sice na začátku nepřišlo, ale Feier dobře ví, jak to ve smečkách chodí a kde je jeho místo. Jen prostě nepovažuje za nutné, být u toho extra zdvořilý. Neměl ani dojem, že by to tato smečka vyžadovala, což mu vyhovuje. Ostatně, pořád ještě navíc není z modré vlčice úplně nadšený. Jen prostě, po tom, co se stalo v jeskyni, na ni už tak protivný být nedokáže.
A pak mu řekla, co je vlastně její práce. Doteď to nevěděl, nezajímal se. Zaškobrtl o kámen na cestě, div že neskončil v kotrmelcích. Ale poskočil a zakopnutí vyrovnal, aniž by spadl, nebo výrazněji vypadl z tempa. Rozhodně nebylo třeba kvůli tomu zpomalovat. Takže.. ona mě vlastně měla naučit, jak to ve smečce chodí? No, do háje. Feier je opravdu rád, že mu ty pravidla stihli říct ti dva, s kterými přišel před alfu. A stejěn tak je rád, že mu zakopnutí dalo důvod neodpovídat hned. "Vzal bych to někde blíž. Kolem Smaragdového údolí je hodně srnčího." Koneckonců, nedávno tam lovil se Stadleym a šlo to dobře. Naprosto ale netuší, jakou loveckou taktiku využívá tato vlčice. Vlastně s ní moc lovit nechce, jenže, to nemůže přiznat. Ještě by hrozilo, že budu před ní za zbabělce nebo někoho, kdo to po tom běhu nedá, když ona by si troufla. To ani náhodou.

Sledoval ji pozorně. "Fajn. Žádná závažná reakce na léčbu. To to dost urychlí." Cukl uchem. "Kdyby se něco objevilo, hlas mi to. Můžeme na to reagovat hned."
Trochu se otočil a sedl si. Její oči už zkontroloval, tak není důvod na ni koukat. Chvíli byl zticha, jen voda pramene a stromy kolem ševelily.
"Byliny na výrobu léků tady už mám nasbírané, na další várku. A je tu dost míst, kde se tu dá docela pohodlně vyrobit kde co. Aspoň už nebude nutné spěchat." Půldenní limit na pobyt mimo území sice nezmizel, jenže jde o to, že prostě mohou zůstat tady a tady je jedno kdy, co a jak dlouho. Navíc nemusí mít obavy, že by mu někdo jen tak rozboural sestavu na výrobu. Koneckonců, ostatní členy smečky to nejspíš vůbec nebude zajímat. Možná ten jeden mladý by se spíš šel podívat. Uvidíme.

Vypadá to, že mladý Alaric aspoň bere rady vážně. Bod pro něj. Feier by se jinak neobtěžoval. Na druhou stranu, pokud mu nemá kdo s křídly poradit, tak se asi není co divit, že je ochoten poslouchat.
Feier si nakonec sedl a sleduje ho. Ta otázka vlastně byla docela na místě. "Přesně tak. Patří to k mojí práci. Křídla souvisí s velkým množstvím svalů a kostí v těle a jako taková mohou ovlivnit hodně. A také... dost ovlivní psychiku létavce, kdyby se mu s nimi něco stalo. Proto jsou křídla, a znalosti o nich, mezi léčiteli brána dost vážně." Feier má občas pocit, že v Norestu jsou léčitelé mnohem víc na vedlejší koleji, než na většině míst, která znával. No, dobrá příležitost jim ukázat, zač je toho loket. Jen se ušklíbl. "A samozřejmě, taky se to hodí, když tě někdo podobný napadne, vědět co a jak." Ani sám neví, proč tohle dodal. Možná za to může právě to, že tu léčitelé bývají podceňovaní.

Měří si ji naprosto nečitelným pohledem. Na vysvětlení, kde má svoje léky, jen kývl. To vysvětluje, proč jsem ji tu necítil a ten košík taky ne. K noře skoro nechodím, byl jsem tam jen jednou, a to tady nemusela ještě ani být. Feier samozřejmě neví, že to tady ještě opravdu nebyla. On jen táhl k noře kořist, co ulovil se Stadleym. Jinak tam opravdu nechodí.
Jen lehce cukl uchem. Hm, takže to asi neví. No, vzali ji i tak a budu se muset snažit, abych jí oči dal co nejlíp do pořádku. Na druhou stranu, můžeme si dovolit teď dlouhodobou léčbu. A lepší zázemí pro ni.
Znova jen cukl uchem a zabručel. "No ještě aby ne. Koneckonců, to tobě jde o zrak." Což je rozhodně pravda. Ale když už je tady, došel blíž a pozorně si její oči prohlíží. "Nějaké změny? Větší pálení, slzení, jiné potíže?" Ohledně některých ji upozornil předem už dřív, ale i tak. Nečekal, že se potkají tak brzo.

Protože mi končí doba pobytu mimo území... a taky, začínat takový lov po tom, co tady tak dlouho běžíme, je trochu blbost. Přemýšlí, jeslti ho jen hecuje, nebo je za tím to, že je přece jen dost mladá. Na druhou stranu, blbá není, to zase ví. Jasně, nepochybuje, že by to zvládli. Ale opravdu si není úplně jistý, že zrovna teď a tady s ní chce lovit. Sotva je mezi nimi křehké příměří. Ale to by si spíš za běhu překousl jazyk, než aby to řekl.
Místo toho za vyrovnaného tempa zvedl hlavu, jako když sleduje krajinu. "Mám dojem, že tím, že jsme to tady proběhli, jsme všechno dávno vyplašili." Minimálně co se vysoké týká. A nebylo by na tom nic divného. Dva běžící vlci rozhodně vysokou přesvědčí, že by se měla zavčasu přestěhovat jinam. "A mě končí doba, kdy můžu být mimo území." dodal ještě. Přece jen netuší, co se jí může honit hlavou. Natož to, že by byla ochotná ho nechat venku déle.

Nečitelným pohledem si mladého vlka před sebou přeměřil. Nemohl říct, že tohle nečekal. Vlka očividně nikdo neučil, jak má svoje křídla používat.
"Až tě budou mět unést ve vzduchu, budou muset unést tebe. Za letu to není tak zlé, protože ti pomůže tlak vzduchu proti křídlům. Ale za vzletu budeš muset dost makat. To samé, kdybys chtěl něco nést. " Výmluvně se zadíval přímo na křídla. "Jestli jsi to někdy přehnal třeba s během, a pak tě druhý den bolely svaly na nohou... tak si domysli, co tě čeká, když to podceníš. Svaly, které ovládají křídla, se hýbají s každým nádechem a výdechem." Takže ano, i dýchat pak bude bolet.
Feierův výraz je pořád stejný, dost nečitelný. Nebyla to nijak milá slova, ale ani krutá. Jen, prostě pravdivá. "Až se ti doléčí noha, můžeš zkoušet vždy vyskočil a prudce jednou mávnout křídly, abys tím prodloužil skok. Není to sice vzlet, ale je to tomu trochu podobné. A bylo by to lepší, než se poprvý pokusíš skočit z výšky a splachtit dolů."
Feier nikdy moc neřešil to, že sám křídla nemá ve světě, kde někteří vlci ano. Co se jeho týká, prostě je někdo má a někdo ne. Ale jako léčitel pořád musí vědět, jak to chodí.

Jen tak tak, že sebou necuknul, když na něj Stadley promluvil. Zvedl hlavu, s obvyklým nakvačeným výrazem a chvíli přemýšlel, že mu řekne, že sbíral bylinky při svitu luny aby měly větší sílu. Ale Stadley by mu na podobné kecy nejspíš stejně neskočil. Potřásl hlavou. "Prostě jsem v noci nemohl spát, to se stává," zabručel a líně mávl ohonem. Potlačil zívnutí. Fakt mu nebudu vykládat, že mám noční můry. Ale i tak kouká na Stadleyho bystrým pohledem, beze stop nějaké větší únavy.
"Nevím proč bych nemohl. Nikdy mi nebyla zima, když jsem spal venku jen tak, pod stromem. Vlastně jsem to na cestách dělal skoro pořád." Nejsem přece nějaký zhýčkaný snob, strávil jsem už zimu bez zázemí. Ale i tak kouká na Stadleyho celkem klidně. Má tohoto vlka docela v oblibě. Pro Feiera je osvěžující, že si nemusí moc dávat bacha na jazyk a není po něm vyžadována nějaká slušnost. Sám Stadley se neobtěžuje věcmi jako pozdravy a tak.

Jejich rychlost postupně nabrala tempo, kterému by stačil opravdu málokterý vlk tak dlouho. Oni ale nevypadají, že by je to zase tak moc zatěžovalo. Běží lehce a vyrovnaně oba dva, bok po boku. Jen ke konci vřesoviště to Feier začal pomalu stáčet. On jako omega nesmí být z území zase tak dlouho. I když má povolenou výjimku, tak ta není míněná na běh. Proto to pak začal stáčet zpátky a zamířil s vlčicí zpět k jejich domovině.
Dusot tlap skoro není slyšet. Tihle dva by nejspíš společně dokázala uštvat jelena. Kdyby chtěli. Běžeckou výdrž na to rozhodně mají. "Někdy bychom měli jít lovit vysokou." Odpověděl klidně v rytmu běhu. "Rychlí jsme na to dost oba." Nemusel ani říct, že i dost vytrvalí. A neuškodilo by, donést nějakou potravu pro smečku. Je léčitel a práce má dost. Pořád musí sbírat hodně zásob bylin. Ale i tak. Současně je tu nový a má se pořád co ohánět. Ani on na ni nekouká, sleduje okolí za běhu.

Doklusal k mohutnému kmeni. Poslední dobou má kupodivu opravdu hodně práce. Nezastavil se, co se přidal do smečky. Ale nestěžuje si. Vypadá to, že to nakonec přece jen půjde. Smečka přijala jeho svéráznou povahu s relativně malými problémy. Dost možná pomohlo to, že sice je hrubián, ale pořád... zná svoje místo. A smečku nechce ztratit. Jen v noře odmítá přespávat. Vždy si najde kout někde venku. Různý. Nemůže přespávat v jeskyni. Jednak, mohl by přijít o zásoby bylin a pak, ona tam už přespává Mal, jak zjistil.
Někdy to chce ale dost kreativity, aby si našel místo, kde se v klidu vyspí. Teď jen potřásl hlavou a lehl si pod strom. Zcela výjimečně by ocenil pro změnu trochu klidu.

Zamručel a schoval zase tesáky. Na jednu stranu je rád. Nemusí zaútočit, i když by si to byl ten drzoun docela zasloužil. Na druhou stranu, škoda, že mu nemohl trochu pocuchat peříčka. Měl už hezky připraveno, jak se mu vrhne po levém křídle, aby mu zabránil v odletu, než si to s ním vyřídí ostatní. Jedna maličká část v jeho nitru lituje, že přece jen vycouval před jejich skupinkou. Na druhou stranu, jak moc by ten vlk musel být šílený, kdyby nevycouval.
Zafuněl a potřásl hlavou. Ale rozkazy Stadleyho byly jasné. Jen kývl a vyrazil směrem podél hranic, tam, kudy to měl nejblíže. Tedy, samozřejmě s respektem ke směru ostatních. Kontrola hranic ostatně nebude trvat dlouho. A chytit případného narušitele také ne. Víc není třeba řešit. Feier sám si ale nemyslí, že by si to drzý vlk rozmyslel.

Jejich tempo postupně zvyšovalo. Modrá vlčice nezklamala a odhad její kondice také ne. Je rychlá. Přesto, zvolna, velmi zvolna hnědý vlk nabírá rychlost, dává si ale dobrý pozor, aby jí nezačal odbíhat dál. Tempo je opravdu pěkně ostré, ale oba vlci běží lehce. A potichu. Velmi potichu a beze slov.
Běh a rychlost a volná obloha ale docela čistí hlavu i emoce. I Feier, z toho všeho lehce nervózní, se postupně uklidnil. Je to až téměř meditační, tlapa za tlapou, pravidelný dech a země ubíhající pod nohama.
Feier nese hlavu vysoko. Podobný běh má rád. Dokonce na jeho tváři začal hrát mírný úsměv a Roo má dobrý výhled jak na něj, tak na kresbu na jeho tváři.
Běželi dlouho, a překvapivě to bylo vlastně dost příjemné.
A dlouho bylo ticho. Nakonec se přece jen za běhu tiše ozval. "Dobrý běh," uznal opatrně. Aniž by vypadl z tempa.

Fajn. Jen kývl a koukl na nohu v dlaze. Drží pevně, ale to se ostatně dalo očekávat. Pak si prohlédl vlka, jak se tam válí a sluní se. Musím uznat, že slunce je na kosti dobré. Rychleji se to pak hojí.
"Co křídla? " V té otázce vlastně obsáhl víc věcí. Otázku na to, zda používá to co ho naučil a jak to jde, tak také, jeslti je začal pomalu posilovat a cvičit. V tomto věku by už létat měl. A pokud ani nezačal, rozhodně bude nutné křídla trénovat dost výrazně, než vůbec začne. Feier to ví, ale netuší, jeslti to ví i mladý Alaric. Jeho matka odešla, zdá se, že bez rozloučení. Asi se moc nestarala. To by jeho problém nebyl. Ale neviděl tu jiné letce. Bude složité naučit ho lítat.

Feier se kupodivu začal zubit čím dál víc... tím víc, že ten cizinec je drzý a ostatní se tváří.. no jak se tváří. Pak se dokonce rozesmál. "Vážně myslíš, že jsme tady všichni? Navíc, proč myslíš, že jsem asi vyl také? Varoval jsem, že se něco děje a že reaguji na první volání a nemusejí tam všichni." Ukázal pěkně celou sadu svých... opravdu zářivě bílých zubů.
Udělal jeden, jediný, a promyšlený krok blíž.
Kdyby se na cizince před sebou vrhli, tak by z něj asi mnoho nezbylo. A to ani pokud má k dispozici nějakou magii. Ale je faktem, že Feier rozhodně nebude ten, kdo by zaútočil první. Jedno ucho navíc má otočené ke Stadleymu. Ví, že právě tento vlk je tu momentálně nejvýše postavený a tedy, je to na něm.

Překvapeně zamrkal, když mu vlčice, s kterou si ještě před pár dny vyměňoval urážky, docela vlídně navrhla, jeslti by se nechtěl proběhnout. Zvedl pohled a krátce jí pohlédl do očí. Naklonil lehce hlavu na stranu.
V tomto pohledu není vůbec nic nevhodného. "Vlastně ano. To bych docela rád," odpověděl jí úplně stejně zdvořile. Sám sebe úplně nechápe. Ani ji ne.
Opatrně, pomalu kousek ustoupil, aby mezi nimi vznikl nějaký prostor. Nepotřebuje si Roo okukovat aby odhadl její kondici. To ostatně udělal hned při jejich prvním setkání. On má výhodu dlouhých nohou a dlouhé doby na cestách, ale nedělá si iluze. Ani tahle vlčice nebude pomalá. "Takže po vřesovišti?" Zhluboka se nadechl u toho návrhu, ale pomalu se rozklusal, připraven navyšovat tempo podle vlčice po jeho boku. Ne, v žádném případě nepůjde o závod. To ne. Na to si v její blízkosti není tak moc jistý, aby toto riskoval. Ale proběhnout se bez soutěžení? No proč ne.

Feier a jeho košík. Nerozlučná dvojice, dalo by se říct. Rozhodně je s ním vidět často. Pečlivě sbírá bylinky a ukládá si je. Poklusával si po pláni a sbíral bylinky, které mají rády slunce a trávníky.
Ale jak se to tak často stává, nebyl ani tady sám. Zastavil se a zadíval se na vlka, která se pohodlně vyvaluje v trávě nedaleko. Spí nebo ne?
Naklonil hlavu na stranu. Chvíli přemýšlel, že prostě odejde a nebude to řešit. Ale je to zrovna ten s dlahou. A to zase Feierovi tak trochu nedá klid.
Došel tedy blíž. Jeho tlapy zastavily na kraji vlkem vyleženého pelechu a zadíval se na něj.
"Tak co noha?" Zabručel místo pozdravu.