Príspevky užívateľa

Lehce poklusával územím. Dnes ráno nasbíral dost bylin. To je důležité. Jenže, jen sbírat byliny, tím si moc kondici neudrží. Měl bych se pořádně proběhnout. Ještě že se dá závodit s Mal, to pomůže. Ale i tak.
Ke stromu dorazil víceméně náhodou. I tady už byl. A koho to tu nevidí? Nedělalo mu potíže poznat, že jde o mladého vlka se zraněnou nohou. Nebyl to on, kdo mu dělal převaz. To by se bylo muselo udělat už dřív. Feier se zastavil a koukl na něj a na jeho odborně ošetřenou nohu. Máme tu někde docela slušného profesionála. Asi bych se ho měl vyptat na víc. A zkontrolovat mu tu nohu.
Cuknul uchem, zabručel.
A zamířil k němu. "Ukaž nohu," zabručel na něj svým hlubokým hlasem. Ano, asi to nebyl nejlepší úvod. Kor vzhledem k jejich prnvímu setkání. Ale i tak není v jeho hlasu agresivita. "Měl bych ti ji přece jen zkontrolovat. Nenašel jsem tě, když byl třeba ten první převaz. Kdo ti to vlastně ošetřil?" Snaží se mluvit celkem mírně. Přece jen, pořád je tady omega a tohle je jen mladý vlk.

Chvíli opravdu jen zíral. Jeho čenich mu řekl jasnou pravdu. Pach smečky je na této vlčici zatím slabý. Dokonce slabší, než na něm. Ale pořád tam je. Kdy? Takže... neptala se jen tak, tam u říčky. Cukl uchem, ale jinak se ani nehnul. Přejel ji pohledem od hlavy až k patě. "Hm. Kde máš košík s léky?" Vybafl na ni. Jen jedinou a vlastně dost jednoduchou otázku. Faktem ale je, že teď ve stejné smečce, bude mnohem snažší její léčení. Může si dovolit používat složitější léky. A že ji k tomu zapřáhne, aby pomohla postavit zázemí pro jejich výrobu? No proč ne. Koneckonců, je tu postavením ještě pod ním. Měla by si to uložit buď v noře, nebo v jeskyni. Uvidíme. Tak jako tak bych měl upozornit někoho výe postaveného, že ji už z doby před přijetím léčím, nejspíš. Pokud jim to neřekla sama. "To, že podstupuješ léčbu očí jsi výše postaveným hlásila?"
Přece jen se raději zeptal. Ale pořád tam jen tak stojí.
Nic dalšího jí už neřekl. Prostě jen stojí u pramene a kouká na ni.

Vynořil se z lesa u prameniště. Trochu se zarazil. Jako by ho tohle místo něčím přitahovalo. Kdo ví? Možná je to prostě tím, že tady na tomto místě se jeho život dost změnil. Koneckonců, to tady ho Ray přijal do smečky. I přes ten trapas a všechno. Lehce se při té vzpomínce pousmál. Mal vypadala vlastně nervní stejně jako já. Potřásl hlavou a sestoupil k vodě pramene. Začal pít. Voda je dobrá, čistá. Jak už to u pramenů bývá. Nijak nespěchal, ani když mu došlo, že tady není sám. Ne že by na tom záleželo. Útok mu tady nehrozí. A tato smečka není zase tak formální, aby se výše postavený vlk urazil, že se napřed napije. Takže to chvíli trvalo, než zvedl hlavu a podíval se na příchozí vlčici. A pěkně se zarazil. V očích samé otazníky.

Samozřejmě, že si všiml, že ji drobná rostlinka nijak nezajímala. Nepřekvapilo ho to. Ostatně, to nejspíš většinu vlků. Koneckonců, ani nemusejí. Na to tady mají koneckonců jeho.
Nesebral zatím rostlinu. Zatím mu stačí vědět, že tady roste. Z kamenů si kolem ní udělal drobnou ohrádku, aby byla větší šance, že ji nikdo nezničí. Nejspíš tady občas trénují, dobrý místo na cvičný rvačky. Ale s tím nic nenadělá.
Na její odpověď jen kývl. "Lovci se hodí. Dost jídla pro smečku," odpověděl celkem neutrálně. Sám si jídlo umí obstarat, ale pokud by měl víc práce, tak doneseným kusem jídla pod čenich nepohrdne. Koneckonců, je mu jasné, že budou chvíle, kdy bude mít práce dost a dost.
Koukl na ni. Lehce zastříhal ušima. Netušila, že si zatím zhodnotil její kondici, rychlost, sílu. "Tak aspoň máš možnost dělat, to, co ti jde dobře." Potřásl hlavou. Trochu neví, co teď s tou vlčicí. Tak se znovu vydal po kamenité zemi a obhlíží rostliny.

Chvíli na ni zíral. A pak, tak trochu i k vlastnímu údivu, prostě rozesmál. Hlupáček? To spíš ona. "Tak jeslti tyhle vlky považuješ za zlo, tak to jsi toho v životě viděla zatraceně málo." Zadíval se na ni. A tentokrát jeho pohled ukrývá snad celou propast. Temnou. Nebezpečnou. A plnou ohně. Jen málokdo by se alespoň nezachvěl. Přesto, že ani toto nějakým zázrakem nepůsobí jako výhružka. Snad je to řečí jeho těla. "Ale klidně si mysli co chceš. To je tvoje věc. Nebo se třeba i boj. Smečky, která si jen hodlá jít svou cestou. Bez lezení někomu do zadku. Mě je to jedno." Ne. Fakt jsem si nevšiml, že by tam něco hrotili. To spíš jiní. Tedy, až na tu jednu, samozřejmě. "A taky si uvědom, že to největší zlo se někdy ukrývá přímo tam, kde ho nevidíš." Z jeho hlasu odkapává trpkost. A žal mnoha dní, kdy ti, co měli být dobří, ho zavrhli. A ničili ho. Ne. Opravdu by nezradil smečku, která mu dala šanci. I když zjistili, co je vlastně zač a co od něj hrozí, aniž by on sám chtěl.
"Někde být nikomu nedává právo ničit rostliny, které mohou posloužit všem. Zeptej se těch v tvojí smečce, co se vyznají v léčivých rostlinách, co si pomyslí o tom, že ti někdo řekl, že v jedněch dupeš a že jsi zůstala stát." Odfrkl si. Chvíle, kdy na Lunary koukala z jeho očí děsivá temná propast, je pryč. A je tu prostě jen obyčejný hnědý vlk, který nevypadá ani agresivně, ani nepřátelsky.
Přesto se rozešel blíž. A s naprostým klidem začal sbírat v její blízkosti rostliny a opatrně je ukládat do vaku, co si přinesl. Zdánlivě vypadá docela uvolněně, jako by ji vůbec neřešil. Ve skutečnosti si ale hlídá každý její pohyb. Pro případ, že by se rozhodla zaútočit ona. Jeho vysoké nohy a vysoká rychlost mu dávají výhodu dobrého dosahu i pružné reakce na možný útok. Navíc, takhle vysocí vlci většinou nebývají tak rychlí jako on, takže by téměř jistě šedá vlčice minula.

Srnec prchal přesně tam, kam potřebovali. Feier se neubránil spokojenému úsměvu i když zvíře pronásledoval a nutil ho tak nevšímat si příliš skryté hrozby před sebou. A Stadley nezaváhal a poradil si na výbornou. Ne že by Feier čekal cokoliv jiného.
Vrhl se za nimi, když se párkrát převalili v porostu. Byl připraven pomoct složit srnce, ale jak to tak vypadá, tak není třeba. Stadley ho chytil přesně tam, kam bylo potřeba. Zardousil zvíře dost rychle, aby Feier už nemusel zasahovat. Tak prostě zůstal stát nad nimi. Koukl na Stadleyho. Počkal si, až se na něj druhý vlk podívá. Jantarové oči se krátce zavřely a hlava mírně krátce sklonila v pozdravu lovce lovci. Co na tom, že vlastně ani jeden z nich není tak úplně lovec.
Pak si tam prostě sedl a zazubil se. "Je to už dlouho, co jsem lovil s někým. Vypadá to, že to pořád docela jde, co myslíš?" Koukl na Stadleyho, beze stopy studu, spí vlastně trochu přidrzle. Spokojeně koukl na srnce. Pak mu došla jedna věc. Hm... asi to bude na mě abych se s ním tahal k noře, co? Když jsem tu za omegu. Odfrkl si. Ale je mu jasné, že pokud to tak Stadley bude chtít, tak se tomu nevyhne.
"Takže ho potáhneme k noře?" Ubezpečil se pro jistotu. Je připraven vyrazit. Přece jen, ve smečce si rozhodně nemůže jen tak sednout a pustit se do jídla a dobře to ví. Těmi pár slovy vlastně nenápadně předvedl, že si to uvědomuje a že respektuje nároky smečky. Možná je nezdvořák, ale nikdy nechtěl být tulákem. Je rozdíl mezi nevrlou povahou a řečmi a činy a Feier to dobře ví.
Pokud Stadley řekne, že ano, k noře, tak prostě chytí ulovené zvíře za nohu a začne ho táhnout tím směrem. Kde je nora, to ví. I když do ní zatím nevstoupil. Možná nebude špatné, že to provede rovnou s kořistí.

Uchechl se. "Tak tohle někdy zopakuj nad některými vzácnějšími léčivými rostlinami před vaším léčitelem. Pokud za něco stojí, tak ti k tomu dost řekne." Ne, tahle ho jen tak urazit nemůže. Na to se tady chová příliš hloupě. Dál ji sleduje, sotva u toho hne brvou. "Já tě neškrábl. Takže mě tu vesele odsuzuješ za kdoví co, u čeho jsem nebyl a snažíš se mi na základě toho tvrdit, že jsi lepší." Zvedl jen jedno obočí. Tomu říkám parádní pokrytectví. "Navíc, tyto hory ti nepatří. O nic víc než mě." Takže kdože tu není paličatý? On tedy rozhodně ano, ale aspoň netvrdí opak. Jen zavrtěl hlavou. No vážně. Je celkem jedno, co kdo v minulosti vyvedl. Ale ona je očividně schopná odsuzovat za něco z minula kohokoliv. Jednou líně střihl uchem. Kdyby ty kytky rostly i někde jinde. Tady jich jsou spousty, ale v celých horách jsem neviděl ani jednu. Pomalu si ale říká, jestli by nebylo rychlejší doběhnout do jiných hor. Na druhou stranu, vlastně je to docela legrace, vzhledem k tomu, co tady ona předvádí a že on se nenechal vytočit. Alespoň zatím.

Odfrkl si a podíval se na její nohu. Má štěstí, že tu nejsou někteří jiní, než znám. Ti by za takový chování rovnou ukázali zuby. Její kůži. Zatvářil se znechuceně. Arogantní nadutá mrcha, jak to tak vypadá. "Neberu v potaz cizí názory nebo původ odkud je, dokud někoho nepotkám a neokouknu ho. Očividně na rozdíl od tebe." Což je pravda. Jen něčí názor by opravdu nestačil. Ale to, co tady tahle vlčka předvádí, to je pro něj víc než dostatečné. Nikdo koneckonců netvrdí, že mu trvá dlouho, než získá dojem, že? O to víc, že má neodbytný pocit, že kdyby nebyl z Ignisu, dost možná by uhnula. Ale kdo ví?
"Ale když vidím, že někdo dupe po dost cenných léčivých bylinách a není schopen z nich ani uhnout, a to ani když mu někdo řekne, tak to je dost výmluvný." Ušklíbl se. Neobtěžuje se ji nějak titulovat. Proč by to taky dělal. Pořád ty rostliny hodlá nasbírat. Byla by sranda, kdyby se tu objevil někdo od nich, kdo ty kytky zná taky a seřval ji na tři doby. Ta představa ho docela nadchla. Ale je mu jasné, že takové štěstí on mít nebude. "Schválně a popravdě. Kdybych nebyl cítit ignisem, chovala by ses stejně jako teď? Jestli jo, tak si sama odpověz, co jsi zač." Ani mi to nemusí říkat. Stačí, že ta otázka padla. Kouká na ni, ledově klidným pohledem jantarových očí. Už dávno by ten hovor skončil a odešel, na co by se jí zabýval. Ale ty kytky prostě chce.

Zastavil se a zadíval se na ni. Cukl uchem. "Pokud vím, tyhle hory nikomu nepatří a já tě vlastně požádal ať uhneš. Takže, jsi jen nezdvořák ještě větší než já," To by byl pomalu zázrak. "A nebo provokuješ schválně." Jeho tón zrovna není milý, ale koneckonců, zasloužila si ho. Navíc, asi toho o rostlinách moc neví. "A uhneš teda?" Nebo tě mám uhnout snad já? V jeho pozici není žádná agresivita, což není těžké poznat. Ale ty rostliny si nasbírat hodlá. A jak na potvoru, opravdu tady široko daleko nejsou a jinde je ani neviděl. "Ty jsi Lunary, že?" Nějak má pocit, že opravdu docela odpovídá popisu, co ohledně ní dostal. Zatím na něj tedy zrovna dojem neudělala. Sleduje ji, podmračený pohled a očividně nemá zrovna radost, že na ni natrefil. Ale ani nevypadá, že by vyhledával potíže. Jen si prostě dělá svoje.

"Poznáš." Potřásl hlavou. Nevidí důvod, proč by to měl jakkoliv víc rozebírat. On má ostatně dost co na práci. i když... maličko je zvědavý, co vlastně má tato vlčice ve smečce dělat. Hm... je to taky omega. Vlastně si můžu dělat co chci.
Opatrně odhrnul stranou jeden kámen. Když v tom se zeptala, jestli něco hledá.
Zarazil se, jednu packu zvednutou, jak hýbal s kamenem a koukl na ni.
"Je dost rostlin, které rostou jen mezi kamením a jinde ne. Hodně z nich je užitečných." Zamručel, cukl uchem a nakonec kousek uhnul. Za odhrnutým kamenem je nízká plazivá rostlinka, dost nenápadná. A Feier ví, že se používá do některých méně obvyklých směsí. "Jenže taky málokdy k sehnání." Ušklíbl se. Skalní druhy bývají problematické. Buď jsou vzácné nebo jedovaté. Ale i jedovaté rostliny mívají využití. Když se to umí.
"Hele, co vlastně máš v úmyslu mít ve smečce za práci?" Neřekl to nijak jemně. Prostě se zeptal. On sám na tom ostatně nevidí nic špatného.

Klidně stál a pozorně sledoval svého alfu. Nevypadal nijak nervózní. Není proč, prostě jen dělá svou práci. Na potvrzení situace s léčitelem jen lehce pokývl hlavou. Opravdu to čekal. To bude spousta práce. Ale co. víc práce, víc příležitostí k vzestupu v hierarchii. Aspoň to některým dřív natřu. To mu popravdě spíš zvedlo náladu, ale na venek nedal najevo nic. Prostě jen klidně stál.
Lehce nastříhal ušima, když došlo na řešení ošetřovny. Uznávám, pokud se bude vzápětí stěhovat, tak je to asi zbytečný. V nejhorším prostě někteří přespí v lese, tak moc nás zatím není a je léto.
"To je pochopitelné. Navíc je léto, tak to není takový problém, do zimy bych ale rád viděl fungování schopnou ošetřovnu. To už ale zřejmě budeme jinde, že?" Znovu lehce zastříhal ušima.
Když obdržel rovnou povolení putovat mimo území, za účelem práce pro smečku, lehkou úklonou vzdal alfovi opět úctu. Možná skončil z mnoha smeček vyhozený a problémů jeho magie nadělala dost. Dost možná se někdy chová opravdu hodně hrubě. Ale ne vůči těm, co si už jeho respekt získali a zdejší alfa očividně řeší hlavně smečku a ne sebe. To rozhodně stačí na to, aby si získal Feierovu úctu a tím pádem i nárok na adekvátní chování dle postavení automaticky.
To je o dost lepší, než jsem čekal. Za dvě noci rozhodně k moři a zpátky doběhnu. Takže si udělám pořádný vak a vyrazím na mušle a lastury. V hlavě už spřádá plány na to, co všechno zařídí. A jeskyně bude na skladování materiálu před stěhováním víc než dostatečná.
"Když dovolíš, tak se vzdálím a dám se do práce. Bylo by sice snazší zařizovat byliny až po přestěhování, ale vegetační doba nečeká a mnohé by pak už nebylo možné pro letošní rok získat. Tomu bych se rád vyhnul, tedy mám co dělat."
Pokud ho alfa propustí, tak prostě jen znovu pokývne na pozdrav a odběhne.

Zatímco se Rawen jen tak prochází po lese, netuší, že se k ní rychle blíží jiný vlk. Běží lehkým vytrvalým krokem dálkového běžce a přesto dost rychle. Jeho tlapy dopadají jistě a pevně, aniž by dělaly přílišný hluk, obzvláště na pružné lesní půdě vystlané mechem. Právě proto a díky směru větru, který vál oběma z boku, se vyřídil velký hnědý vlk na Rawen nečekaně. A protože ona v tu chvíli jen stála a nehýbala se, Feier ji neměl šanci objevit včas. Přesto, jeho reakce jsou rychlé. Prudce zabrzdil, všechny čtyři tlapy zabořil do země, hřbet vyhrbený, drápy pevně zaryté do podkladu. Vlivem setrvačnosti vyryl do lesní půdy kryté travinami a mechem docela slušnou dráhu, ale zastavil dost rychle, aby vlčici před sebou nesmetl. "Hej, co si myslíš, že tady děláš, tady se trénuje!" Vyštěkl na ni v rozrušení, bez ohledu na to, že vzhledem ke svému postavení by se spíš měl chovat uctivě. A nedaleko nich vzplanul trs suché trávy. Feier po něm ani přímo nekoukl. Trs byl naštěstí v prostoru, kde od něj nemělo co chytit, stál mezi kořenovými náběhy velkému stromu a tomu tak malý plamen nic neudělá.
Tiše si pro sebe zavrčel a protahuje a vytřepává si tlapy. Rozhodně hodlá ve svém tréninku pokračovat.

I tentokrát ji pečlivě sledoval. Ale zvládla to docela dobře a bez stížností. To jí je jen k dobru. Feier na konci celého procesu jen kývl.
"V košíku máš množství, které stačí na devět dní. Za týden se tady zase setkáme a celé to zopakujeme. Ty dva dny jsou rezerva, kdybys něco rozlila. Kdybys o košík s věcmi přišla, nezbyde ti, než se ometat kolem hranic ignisu a až se někdo objeví, tak ho požádat, aby mi dal vědět. Sešli bychom se pak zase tady. V žádném případě nevstupuj jen tak na území. Já nemám právo ti vstup dovolit a smečka si území přísně střeží." Navíc, nehodlám si zadělat na potíže. Léčbu jsem jí slíbil ještě před přijetím, dodržení slibu každý pochopí. Ale tahat ji k nám?
Potřásl hlavou a protáhl se.
Ještě si zkontroloval, že oheň už uhasl a poslední místo, které bylo podezřelé, zalil trochou vody z řeky. Využil na to poslední miskovitý kámen, který nebyl nad ohněm a tudíž je studený.
Některé věci začal zastrkávat pod provizorní přístřešek z větví. Artemis věnuje jen málo pozornosti. Koneckonců, svou práci udělal. Teď ještě uklidit, co je třeba. Pak se prostě otočil k odchodu. S nějakým léčením se moc neobtěžoval. "Tak za týden."

Pečlivě ji sledovat u nácviku. Ale vypadá to, že si vede docela dobře. "Fajn. Přesně takhle. Ujisti se vždycky, že se to dostalo do celého oka. Je to důležité. Nech pak tak minutu zavřené oči. Aby to slzy hned nevyplavily. Počítej s tím, že budeš mít oči citlivější na světlo a na prach, během léčení. Můžeš si je kdykoliv vypláchnout čistou vodou. Ale ujistit se, že je čistá. Používej tekoucí vodu která není cítit bahnem. Když nebude a oko tě bude dřít, tak chvíli nemrkej, nech ho zalít slzami a pak ho zavři. "
Přešel k miskám s hotovými léky a překvapivě obratně přelil tekutiny do vyčištěných ulit a ucpal je kousky mechu. Opatrně je uložil do košíku, pečlivě obložil travinami a mechem a překryl velkými lopuchovými listy. A pak naplnil lasturu zbytkem tekutiny.
"Tak, teď už na ostro. Bude to trochu štípat a je to normální." Varoval ji hlavně proto, aby pak necukla. Léčení někdy není nic příjemného, ale tak pokud chce vidět, tak to prostě musí vydržet a Feier není z těch, co by někoho chlácholili.
Podíval se krátce na oblohu. Jsme prakticky hotoví, to stíhám. Pak zase na vlčici a čeká, až si vypláchne oči tentokrát lékem.

Neznámá vlčice zastavila. Je to ta Lunary nebo není? Tak jako tak, znechuceně zamručel. Zastavila zrovna v rozkvetlých rostlinách, z kterých si pár chtěl sebrat.
Rozhlédl se. Hm, a v okolí nevidím, že by rostly ještě někde. Cukl uchem a mávl zamyšleně ohonem. To si nemohla do háje stoupnout někam jinam?
Ale co. Není na ničím území a vlastně ji asi nemusí nijak řešit. Zafuněl, ne moc nadšený. Navíc v tom dupe jak kanec v kališti. Ta se v kytkách fakt nevyzná.
Rozešel se a jde přímo k vlčici. Tedy, spíše k těm rostlinám, ale ono to vyjde na stejno.
"Dovolíš?" Zabručel na ni, nijak vlídně. Jeho hluboký hlas navíc zní málem až v kostech. Ne že by měl chuť strkat hlavu do blízkosti jejích čelistí, ale na druhou stranu, není lepší důkaz, že si z ní nedělá těžkou hlavu.
Rychle pohnul hlavou a utrhl stvol... těsně u přední tlapy vlčice. Někdo lekavý by v tom už asi viděl pokus o kousnutí do tlapy, někdo klidný by zůstal stát. Feier samozřejmě neví, jaká tahle vlčice je. Ale tohle mu o ní přece jen něco řekne. Nemá samozřejmě problém rozpoznat její kondici.
Až na to jedno zabručené slovo se tváří, že si jí moc nevšímá a opatrně si uložil bylinu k ostatním do vaku. Pak prostě utrhl další.