Príspevky užívateľa

V jedné malé zátočině lesní říčky se dějí podivné věci. Už několik dní se tam sem tam mihne hnědý vlk. A vždycky se tam něco maličko změní. Vzniká tam prapodivná konstrukce podél toku říčky, kdy na několika kamenech leží další, mírně miskovité. Každý trochu jiný, včetně velikosti. Pod nimi je vždy volný prostor a to dost velký. Provizorních misek z kamene je celkem pět.
Jsou uspořádané tak, že největší kamenná miska je na jednom kraji a postupně každá další je za ní, podle velikosti a maličko se snižuje výška umístění misek. Nedaleko u většího kamenu na břehu je také opřených pár klacků na kterých je provizorní stříška a po ní se hromadí postupně suché dřevo a dalších pár plochých kamenů. Ty jsou břidličné a nepochází odsud, vypadá to, že je někdo cíleně donesl. Bývají dva na sobě a mezi nimi jsou uzavřené nějaké rostliny. A obvykle u toho nikdo není.
Tentokrát je to ale jiné. Je krátce po polovině dne, když na místo doklusal hnědý vlk a nese v tlamě provizorní košík z volně propletených větévek vrby, klacků a trávy. Košík není prázdný, vlastně skoro úplně plný. Všelijakých rostlin. A v nich, jako cenný poklad, leží velká lastura a vedle ní několik prázdných velkých hlemýždích ulit, nápadně čistých.

Hnědý vlk odložil košík a svižně začal umísťovat do prostoru pod miskami drobnější dříví a opatrně je uspořádávat. Pracuje rychle a dříví je kolem víc než dost. Brzo je pod každým kamenem pěkná hromádka. Vlk pak vzal jemně lasturu z košíku a začal s ní nanášet vodu do všech těch kamenných misek nad nachystaným dřívím. Nemá moc času, takže i s tím dost spěchá. Pečlivě naplnil všechny. Ještě si zkontroloval, že není nic extra hořlavého blízko míst, kde narovnal dřevo a pak se zadíval na první hromádku. Vzápětí vzplála a začala hořet. Totéž provedl s dalšími čtyřmi.
Vlk pak vytáhl jednu dvojici plochých břidlic a rozložil si je. Pak další a další a začal vykládat na ně bylinky z košíku. Jen co se ta voda tam ohřeje i přes ten šutr a provaří se, tak jdeme na to. Fakt na nic, dělat to jen takhle s šutry... Dnes je totiž den, kdy byl domluvený, že dorazí jistá vlčice. Snad ty ulity budou pak stačit... uvidíme. Ne že by to, co se tu chystá vyrobit, nikdy nedělal. Ferenix ho učil opravdu důkladně. Ale pořád ještě nemá pořádné zázemí. Jen co se smečka přestěhuje tak budu muset opravdu udělat pořádné zázemí. Ale nějak se to zvládne. Největším nepřítelem je teď čas. Přece jen, za západu slunce musí být zpátky. Ale když si opravdu pohne, mělo by být hotovo docela rychle.

"Nemá to být někde v těch horách severněji?" Zeptal se. Přece jen, má se dost co ohánět, aby se o smečce naučil co nejvíc. Hvězdáři... to myslí Přízračné? Oni mají něco s hvězdami?
Počkal, až si Stadley srovná ucho a pomalu pokračuje cestou údolím. Dost se rozhlíží, všímá si, kudy vedou strouhy a svahy. Je to pro něj důležitější, než by si mnozí mysleli. Léčitel musí vědět mnoho o přírodě a o rostlinách. Aby je dokázal vůbec najít, musí vědět v jakých podmínkách rostou. Vzácnější se někdy dají i donést a pěstovat, ale zase, i tady musí vědět, co snesou a co ne.
"Pokud vím, tak se jim říká Přízrační a část hranic je na stejném místě... je s nimi hodně potíží?" Osobně nechápe, proč by museli na cizí území vůbec lézt, mají vlastní a koneckonců, Ignis je neobklopuje všude. Možností mají dost. Ale pokud se to děje, hrozí to potyčkami a to znamená víc práce pro léčitele. Tedy je dobré o tom vědět včas.

Napřímil uši a zadíval se na ni, když její první reakce byla obrana. Zůstal ale stát, jen ji sleduje. Přesto je i z té reakce jen uší jasné, že si toho musel všimnout. Nějaká přeplašená. Ale není to tulačka. Vítr od ní nese pach smečky.
Navíc, pak toho nechala. A dokonce pozdravila. Tiše zabručel.
Pomalu k ní vykročil blíž. Nespěchá a nevypadá nijak agresivně. To by si ani ve svém současném postavení ani nemohl dovolit. Zastavil kus od ní. Chvíli bylo prostě jen ticho.

Nakonec rozpačitě máchl ocasem a přece jen promluvil, když se k tomu vlčice zdá se taky moc nemá. "Jsem Feier, nový léčitel smečky." představil se. Do háje s tím, že mají nějaký názvy pro pozice. Stejně léčitele nemají, tak co bych s tím nadělal. Jestli je stejný povahy jako tamta lhářka, tak mi v tom vyráchá čenich. Ale co, apsoň budu vědět, na čem jsem. Feier samozřejmě netuší, že vlčice předním je tu skoro stejně krátce jako on.

Pořád jen tiše zírá na toho pestrobarevného vlka před sebou. No, jen aby. Pomyslel si pochybovačně. Zloděj by se taky mohl pokusit tím mluvením právě dosáhnout odvedení pozornosti. Ale je fakt, že většinou si nikdo nic takového nezkusí. To by ostatně taky mohl. Připálil by mu kožich. To jeho peří by dobře hořelo Ale ani tak se na Aydena netváří zrovna přívětivě. Tedy, on obvykle na nikoho, ale to samozřejmě vlk před ním neví. Vlastně, při poslední myšlence se zatvářil tak trochu... psychopaticky a podezřele zaujatě. Ale jen na malou chvilku. Tak by sis je mohl jít chytit a nechat mě s mojí svačinou být. Tiše zamručel. Hluboký zvuk spíš rezonuje v kostech, než že by byl slyšet.

Feier cukl uchem. Neskutečně ukecanej... Co z toho má?
"Nový." Odpověděl mu na jeho otázky krátce. Podle něj to naprosto stačí. Je tu nový, takže ne, opravdu mu nemá co kde ukázat zajímavého. Doufám, že ho nenapadne, že by něco ukázal mě. "To si je nemůžeš najít sám?" Tvář hnědého vlka jepořád pořádně podmračená. Pozitivní nálada páva na něj očividně nemá sebemenší vliv. Ke všem čertům se všema furt nadšenýma. Co já s ním teď tady budu dělat? Jako zdroj informací by se možná hodil, ale naprosto nemá tušení, jak by s někým takovým měl mluvit.

Díval se do dálky údolím, na vrcholky kopců nad údolím a jejich krásu. "Nic nebrání tomu se sem někdy zajít pak podívat. A pak, tam nejspíš taky bude dost míst, kde to není špatný." Potřásl hlavou. O stěhování už něco maličko slyšel. Dokonce i tuší, kde zhruba by to mohlo pak být, ale co už.
"Hádám, že potom to budeš mít ještě víc práce jak teď. Nový území, všichni se tam dřív asi courali jak chtěli, vysvětlit jim, že teď už nebudou." Ale jejich blbost. Když to nebudou respektovat. Nepatrně se ušklíbl. "Aspoň si nebudu připadat blbě, že se tam vyznám míň jak všichni. Budem na tom stejně." A já mám rychlé nohy, prozkoumat nové místo nebude problém.
Pomalu se protáhl a koukl zase na svahy údolí. "I po stěhování má význam to tady znát. Nikdy nevíš, kdy sem z nějakýho důvodu budeš muset."
Popošel pár kroků po svahu. "O stěhování vím, ale zatím mi nikdo neměl kdy říct, proč se to vůbec chystá." Zkusil jemnou narážku. Třeba mu to vlk řekne.

Nemohl si pomoct, ale zacukaly mu koutky. Kočka. Na chvíli mu problikla hlavou představa hezké, malé kočičky ve Stadleyho barvách. Jak sedí na kameni v horách a pečlivě si pucuje kožíšek. Ještě že mi nevidí do hlavy. Na venek zachoval vážnou tvář, tedy až na to zacukání koutků na začátku. Jen oči má najednou nějaké veselejší. "Ale ne vytrvale... Ale rány a šrámy by se měly vyčistit vždycky, aby se předešlo tomu, co se ti stalo teď. " Ne že bych zažil moc vlků, co to dělají. Až na léčitele. Nebo ty, co je k tomu léčitel vycepoval.

Práce na tlapě naštěstí netrvala moc dlouho. Z ohrnutí pysků ani cukání si nic moc nedělal. Pacienti se cukají často a popravdě, mnohdy i mnohem míň a tento navíc bez připomínání tlapu vrátil. Bod pro něj. Feier tudíž neměl důvod proč by to vůbec jakkoliv komentoval. Na zavrčení vlastně nehnul ani uchem. Na podobné projevy je u podobné práce zvyklý.

Když vlk dokonce i poděkoval a co víc, zeptal se co za to, Feier překvapeně napřímil uši a koukl na něj. "Co bych za to měl chtít? Jsme v jedné smečce. Ty hlídáš hranice, já ošetřuju packy. " Potřásl hlavou. A vůbec cokoliv. Tak už to ve smečkách chodí, že každý dělá něco. Dělba práce a tak. S léčitelem jsou všichni více času schopní fungovat naplno, než bez něj. Feier si je naprosto a plně vědom toho, jak důležitá je práce léčitele. Ale současně je dost chytrý, aby přesně věděl, že to není jediná důležitá práce. Smečka potřebuje kombinaci schopností a tedy je nutné ostatní vlky, kteří dělají svou práci, patřičně ctít. Jen jsem pořád nepřišel k čemu je smečce tamta... Tiše zamručel a rozhlédl se po údolí. "Vážně to tady není špatný, tohle údolí. Asi se tady budu chvíli jen tak courat." Nenabídl druhému vlkovi, že by šli třeba spolu. Ale průvodce, který to tady zná, by taky mohl být fajn.

Zastříhal ušima. "Možná se budeš divit, ale u malých ran se to stává častěji než u velkých. Většinou je každý podcení a nevyčistí je. Zůstane tam bordel a pak to vypadá takhle. " Potřásl hlavou. Ani on se neobtěžuje s vybíravými slovy, o to víc, že to nevypadá, že by si na ně tento vlk potrpěl. Opravdu to není neobvyklé. Navíc, hlubší drobnější rány jsou náchylné na to, aby v nich něco zůstalo. Malý otvor nedovolí krvi vyplavit nepořádek. Po zubech nic neobvyklého.
"Ještě se tady moc nevyznám. Jsem tady krátce," mávl ohonem. a vykročil spolu s druhým vlkem k řece. Tedy, tady spíš potůčku. Jde vedle něj, ale mírně pozadu, jak se na níže postaveného obvykle sluší. Cestou si utrhl několik stvolů a nese si je v koutku tlamy. To sice nezabraňuje mluvení, na tom v tom má docela praxi, ale vlastně, co by vykládal kdoví co. Jen hluboce zabručel a kývl. Ani nečekal, že by se tento vlk hodlal držet v klidu. Už předtím v horách pochopil, že svou práci bere dost vážně.

Na břehu dole odložil byliny a vyhlédl si jednu z vrb, co našel. "Když dovolíš, strč zatím packu do vody, ale tak aby ses nedotýkal dna." Normálně by byl mnohem méně uctivý, ale přece jen, v tuhle chvíli je omega a musí se chovat podle toho. Tedy, aspoň trochu. A pak, tento vlk už mu dřív dokázal, že má smysl ho respektovat. To je pak také jiné.
Z jedné vrby naloupal dlouhé, úzké pásy kůry. Rozložil si je na břehu a jen o kousek vedle utrhl velký hranatý list. Koukl po očku na druhého vlka. Jak moc velká je citlivka? Ale co. Neměl by být. Tak snad přežije, když rostliny rozžejkám, než abych se tady ještě hledal s kamenama na drcení. A na takovouhle ránu to určitě stačí.
Sebral bylinky, co si nachystal a rozžvýkal je do podivné slizovité hmoty, kterou vyplivl na ten velký list. "Ukaž, pro jistotu se podívám, jeslti v tý ráně něco nezůstalo většího. Někdy se tam dostane třeba kamínek nebo tříska, kor za boje když se víří kolem kde co. Nebude to příjemný, ale hádám, že někdo jako ty to řešit nebude." Ušklíbl se. Až ho ostatní budou znát, nebude se s podobným varováním otravovat. Nějak ale moc neváhal, při šťourání se v ráně. Pokud tam ale něco bylo, už to tam teď není.

Pokud ho Stadley nechá, pečlivě zkontroluje ránu, včetně nutnosti ji trochu rozevřít. Až poté na tu ránu plácne list s tou podivnou pastou z bylin a zabalí nohu do listu. Pak nasbírá dlouhé traviny a dlouhými vlákny postupně list obalí, kam až potřebuje. Pracuje rychle, úsporně. Je vidět, že to musel dělat nespočetněkrát. Některé svazky travin utáhl. A na závěr celý obvaz, který vypadá jak zelená vláknitá hrouda, ještě zajistil pásky z vrbové kůry a lýka, které pečlivě utáhl a zkontroloval.
Výsledek je trochu zvláštní, ale vlastně nijak nepřekáží.
"No. A zítra si tu zábavu zopakujem v drobný úpravě." Teda, pokud ten zánět není hlubší než vypadá a nepřešel už do těla. Pak by jednou nestačilo. Ale ať visím na větvi, jestli vím, jak tohodle přesvědčím, aby pár bylin sežral. Kdyby na to došlo.

Jo takhle to myslela. Uznávám, to jsem nepochopil. Ale to jí nepřiznám. "Já měl za to, že vůči omegám není zdvořilost požadována," neodpustil si poznámku. Takže ona klidně odejít mohla.
"A navíc, já se chovám normálně, ne povýšeně. Tohle snad není Nihil, abych se musel na všechny usmívat, nebo jo? Má to snad být smečka silných, ne smečka análních alpinistů." Silní se nechovají podřízeně. S respektem ano. Ale ten není bez zásluhy. Odfrkl si. To, že ty mě neznáš, a nevíš, co je u mě normální, to už není můj problém. Notabene, tvoje chování stálo za houby i mimo smečku. Navíc, pokud chce, aby se před ní nižší postavení plazily, tak je ve špatný smečce buď ona a nebo já. Ale spíš ona, protože nikdo další to rozhodně nepožadoval.
Ale naštěstí pak konečně vypadla. Oddechl si. Teda, to jsem zvědavá, jak se tahle vlčice jednou bude chovat, až opravdu bude potřebovat léčitele. Potřásl hlavou. Samozřejmě, svou práci pak odvede správně a v pořádku. Ale jinak opravdu doufá, že ji moc potkávat nebude.

Objevil se na kamenitém prostoru, jak tak zkoumá, co a jak. Koneckonců, jsou i druhy rostlin, co vyhledávají podobná nehostinná místa. Ale nejsou mnohdy užitečné jen rostliny. Jenže, jak už to tak bývá na území smečky, není tu sám.
Chvíli se zarazil. Cukl uchem a trochu přemýšlí, co s tím. Nakonec jen potřásl hlavou a prostě jde dál. No co. Stejně jsme teď z jedný smečky.
Změnil trochu směr, aby se vlčici dostal do zorného pole a nějak ji nepříjemně nepřekvapil. Koneckonců, vážně nemá zájem tady dělat potíže. Zastavil se a rozhlíží se po kamenitém prostoru. Po vlčici jen trochu pokukuje. Nějaký kontakt nebo cokoliv dalšího, nechává spíš na ní. Koneckonců, nikdo tu momentálně není níž postavený než on, který je tu posledním přírůstkem. Ale to se brzo změní. Tedy, možná ne ten poslední přírůstek, ale jeho postavení určitě. Už jen proto, aby se po něm nemohl kde kdo beztrestně vozit.
Nakonec raději zastavil a dívá se na ni, i když je mezi nimi ještě kus prostoru. Asi bych se seznámit měl. Jenže, pořád o té druhé neví vůbec nic. Nakonec tiše zabručel, jen tak pro sebe, a lehce kývl na pozdrav.

Tak jo. Přežil jsem to. A mám smečku. Vlastně tomu pořád ještě sotva věří, ale prostě, alfa ho vzal i přes celý ten malér a tak. A navíc, jak to tak vypadá, čeká ho pěkné proběhnutí po okolí. A že to po tomhle fakt potřebuju. Dostat ze sebe napětí fakt neuškodí.
Mírně se protáhl a koukl se na ty dva. "Na pořádný běh se dám přemluvit kdykoliv," mrkl na Mal. Ona už ho ostatně za běhu zažila.
Naklonil hlavu, když se ho zeptal Ajay na rostliny. "Vlastně hned několik. Ale pokud uděláš sebemenší chybu, tak máš na ty otázky jen několik minut, pak to vlka zabije. A pokud má jakoukoliv skrytou nemoc nebo problém, tak ani tu chybu většinou nemusíš udělat. Pak jsou rostliny, které zvýší šance, ale nemáš jistotu, že ti vůbec bude odpovídat." Ne že by jejich používání schvaloval. Dobře ví, na co je někteří občas používali.
"Takže, kam poběžíme?"
Po očku koukl po Alfovi, ale ten je zřejmě už víceméně propustil. Takže, tlapy připravit. Nezná cestu, takže nemůže moc ty dva předbíhat, ale rozhodně jim hodlá ukázat, jak běhá tenhle dlouhonohý vlk! Jen počkejte. Budete mít jazyky až na zemi, až s váma skončím! Ne že by mu vadilo, že tou dobou nejspíš na tom bude... úplně stejně.

>>> úpatí

"Já pracuju," odpověděl jí klidně. "A jak vidím, tak pořád mluvíme, takže se žádný rozhovor nepřerušil. Ostatně, tady během práce ani nemám kam odejít."
Na chvíli po ní koukl, když vzal do tlamy větší kámen a přesunoval ho z vybraného prostoru pryč. "A možná nemám ve smečce zatím oficiální povolání, protože jsem tu nový. " Jak to tady vůbec mají udělaný? To je jedno. Jí se fakt ptát nebudu. Zeptám se Mal. "Ale to nic nemění na tom, že jsem vysoce kvalifikovaný léčitel a byl jsem jím i než jsem přišel sem a budu jím pořád. Post omegy na tom nemění vůbec nic. Navíc, jiného nemáte." A máš štěstí, že pokud se ti něco stane, tak stejně svou práci udělám. I když jsi protivná a hloupá.
A dál se věnuje čistění prostoru pro budoucí pracovní plochu. Pečlivě odstranil všechny kameny z rovného úseku od stěny a zkontroloval zahrabáním, jestli je terén opravdu pevný. Naštěstí je.
"Jasně, jen jsi mě začala ihned poučovat o tom, na co nemám nárok bez ohledu na to, že jsem to nedělal. Jestli to nebylo poučování o nevhodnosti, a navíc naprosto mimo, tak ať mi narostou zaječí uši." No vážně. Ta je fakt neschopná ani pochopit obyčejný rozhovor. Doufám, že už konečně vypadne.
Poodešel k ležícímu balvanu nedaleko. Okoukl si ho a začal ho drobnými, ale docela obratnými pohyby, posunovat blíž k vyčištěné ploše. Využívá jednoduchých mechanických principů, aby se u toho nijak nemusel nadřít. Koneckonců, pracovat se má chytře. Pokud nevypadne, no tak... stejně budu muset pro byliny.

:D Já za to nemůžu, že on ji za vytočenou a hloupou bere. :D Fakt. :D Ale teda, ti si dávají. :D

Došel pomalu do kopců. Opravdu je načase, aby si udělal zásoby léčivých rostlin. Nejde jen o náhlé případy. Ale v zimě nebudou zdroje a nejlepší období pro sběr zásob u mnoha druhů je už pryč. Bude se muset pěkně otáčet, aby to dal dohromady. Ale aspoň, že je má kde uložit. V kopcích doufá najít hodně zajímavých druhů. Některé jsou zalesněné, některé ne. Hlavně by tu některých mohlo být i větší množství. Nese si sebou provizorní košík, vyrobený z tenkých větviček, větších listů a dlouhých travin. Není to nic moc, ale nic lepšího nemá. Budu muset požádat při lovu o větší kůži a vydělat ji. To by bylo lepší. Ale v tuhle chvíli, no aspoň něco.
Hnědý vlk s košíkem je ale samozřejmě v prostoru docela nápadný a přitahuje pozornost. Na což naprosto kašle. Položil si košík do trávy a dal se opatrně do sběru prvních rostlin. Trhá je opatrně, vždy si rostlinu zkontroluje, vybírá zdravé a nenapadené. A nevytrhává je s kořeny, ale opatrně trhá nebo ukusuje stonky, dle okolností.

Zrovna pečlivě zkoumá postavení stěn jeskyně a případných výklenků a krápníků. Tiše si odfrkl. "Na to, jak moc ti údajně vadím, se tady držíš docela dlouho. A jestli sis, mladá dámo, nevšimla, tak jsem ti nic nenařizoval. Jen jsem ti dal lékařské doporučení ohledně zvracení a pak se zeptal, jestli nemáš na práci něco, co by k něčemu bylo. Na tom není nic neslušnýho." Ušklíbl se. Teda, a to jsem si myslel, že je aspoň inteligentní. No nevím. Na to až moc plave v docela obyčejným rozhovoru. Nechá se dost snadno vytočit a jako argument vytahuje postavení ve smečce... Ale to je její problém. "A koneckonců, někteří z nás tady pracují. To asi těžko můžeš považovat za nevhodný." Začal opatrně odhrabovat z jednoho výklenku nepořádek a kamínky, aby tam upravil vhodnou pracovní plochu, kdyby ji někdy potřeboval. Zrovna to místo se mu líbí, je dostatečně chráněné a dostatečně vzdušné, aby tam mohl dát i pacienta. A kdyby mu to alfa přece jen neschválil, o čemž pochybuje, pořád si tam klidně může ustlat sám. Kamínky trochu rachotí a zvuk se po jeskyni dost rozléhá. Jakýkoliv hovor se tak stává mnohem obtížnější.

"Klidně si posluž, ale venku, ať to tady nezaneřádíš," ušklíbl se. Očividně ho její zvracení z jeho vzhledu nedojímá. Koneckonců, on o ni nestojí a když bude moct, tak se s ní bavit opravdu jen tak nehodlá. "Navíc, nikdo tě nenutí tady se mnou být, pokud sis nevšimla. "
Dál obhlíží jeskyni a prohlíží i kameny, které leží na středu. Některé by se daly do jisté míry využít. Natáčel hlavu, jak prohlížel otvor ve stropě a úhel, pod kterým sem nejspíš dopadá déšť, když prší. I to má svoje využití, ale také musí počítat s tím, že některé věci prostě nesmí zůstat vodě v cestě.
Zkoumá to tam vůbec dost důkladně a jí prostě přehlíží. I když vše vnímá. "Ptala ses ty. První, co z tebe vypadlo, bylo že co tady dělám. Takže, tohle tu dělám. Řeším svou práci pro smečku. Co kdybys třeba ty radši šla dělat něco užitečnýho? " Pokud teda něco umíš, mimo keců. Ušklíbl se a změřil si ji pohrdlivým pohledem. Jen krátce, pak se zase věnuje své práci.

Zastříhal ušima a koukl na tu tlapu. "Jo, díky. Možná to nic není, ale od teď je moje práce se o tohle ve smečce starat. " Konstatoval klidně. Však to tak také je. Pěkně se mu to zanítilo. "Nehojí se to, co?" Zeptal se, ale je vidět, že vlastně ani nepotřebuje potvrzení. "Máš tam zánět. Nemám tu ještě připravené žádné věci, budu na tom muset zapracovat. Dá se to dost zlepšit a docela jednoduše. " žebříček, jitrocel a hlavně z toho dostat ten bordel. "Hele, v údolí dole je potok, co? Pořádně vyráchat v tekoucí vodě a na dnešek ti to stáhnu obvazem s bylinama." Cestou k potoku by se mohlo najít vhodných dost. Ostatně, řebříček roste jim skoro u nohou a jitrocel nebude daleko. Koukl na něj, naklonil hlavu na stranu. "Hádám, že ty asi moc polehávat nehodláš, takže bych měl udělat něco pevnějšího." U potoka určitě porostou i vrby. Lýko snese dost. Ani se nepokouší o to, že by snad Stadley měl být v klidu. Nemá dojem, že by v tomto poslechl. Kvůli něčemu takovému.