Príspevky užívateľa

Pomalu se toulá územím. Nemůže si pomoct, ale tohle údolí je prostě krásné. Zastavil se na jednom svahu a zadíval se do krajiny. Je tu klid a mír a krásná scenérie. A co víc, teď je to jeho domov. Zvláštní pocit. Dlouho ho nepoznal. A i když pořád má ještě trochu obavy, aby ho zase nevyhnali, zatím to vypadá nadějně. Vůdce není žádný panikář nebo zbrklík a co dovede jeho magie už ostatně viděl. Takže, slušná šance.
Pousmál se. A pak si všiml, že není sám. Napřímil uši a všiml si, že sem míří vlk, kterého vlastně trochu zná. Ty jeho výrazné barvy se nedají jen tak zaměnit. Nekulhá trochu? Zamračil se a automaticky se vydal k němu. "Hm... Zdravím." Tak se zase vidíme. Ale s tou tlapou něco fakt má. Natáhl trochu krk. "Hele, co máš s tlapou? Že bych se na to podíval. Tam v horách jsem to nezmínil, ale jsem léčitel." A teď nový člen tvojí smečky ale to ti asi už došlo.

Vyrazil hledat svého Alfu. Podle toho, co věděl, by se měl nacházet někde tady. A také že ano. Netrvalo dlouho, než nejvýše postaveného vlka našel.
Zastavil se nedaleko a tiše a uctivě vyčkával, až na něj bude mít jeho nový vůdce čas a vezme ho na vědomí. No, tak snad se mnou nevyběhne... Uvidíme.
Až se tak stalo, pozdravil lehkým pokývnutím hlavy. S hrdostí, ale přesto s úctou, která se vůdci smečky patří. Odkašlal si.
"Zdravím tě, Alfo. Rád bych navrhnul několik věcí. Zdá se, že smečka asi byla bez léčitele delší dobu..." odmlčel se krátce s pohledem upřeným na Raye, jeslti mu to nějak potvrdí, třeba pokývnutím. "A shledávám, že z hlediska péče o zdraví smečky, je tu několik nedostatků. Tak například, není nikde vyhrazená ošetřovna. Z důvodů hrozby šíření nákaz u onemocnění, by nemělo takové místo být přímo v hlavní noře či nocležišti smečky. Takže bych navrhnul, že by se pro tyto účely dala využít jeskyně, která se nachází dost hluboko na území smečky, aby v ní bylo bezpečno. Je tam sucho, ale přitom je jeskyně dost větraná, aby mohla dobře posloužit. Také bych v ní rád zařídil menší sklad pomůcek a léčivých rostlin. V případě jakéhokoliv problému pak budou včas na dosah. "
Pořád sleduje alfu, co on na to.
"Zřízení skladu také znamená dost cest. Ne všechny potřebné byliny rostou na zdejším území. A pokud nemá smečka někoho, kdo se vyzná v rostlinách a byl by je schopen donést podle požadavků, budu je muset jít hledat sám. Jsem rychlý běžec, ale třeba k oceánu a zpět za půl dne nejspíš nedoběhnu." Nenápadně tak dal najevo též to, že ctí a respektuje pravidla, která pro něj platí.
"A třeba lastury, které jsou dobrými nádobkami, tady také nenajdu, nejde jen o byliny." Chová se klidně a celou dobu stojí dost hrdě. To by snad mohlo stačit, aby udělal dobrý dojem. Navíc, podle něj je toto naprostá nutnost, ne možnost.

Trochu zamyšleně se na něj podíval. "Hádám, že berete obranu hranic vážně. To je pochopitené." Koneckonců, někdy je to nutné.
Důstojně druhému vlkovi pokývl v pozdravu, ale neměl potřebu jakkoliv jeho rozloučení a odchod komentovat. Z jeho pohledu řekl vlk víc než dost a nebylo třeba dodávat víc. Ani Feier si na dlouhé loučení nikdy nepotrpěl. Proč by taky. Chvíli se díval, než druhý vlk zmizel v terénu a sám se pak vydal svou cestou. Ale i on má pocit, že se neviděli naposled. Kdo ví? Možná přece jen nakonec bude mít smečku. Rozhodně má tahle smečka pár zajímavých vlků. S duchem.

Pečlivě si srovnal packy a sedl si. Měří si ji pohledem. "Tak za prvé. Nebylo to očumování, ale analýza zdravotního stavu." A zkouška odvahy. " A za druhé. To si vážně myslíš, že bych měl zájem? O tebe?" Zatvářil se znechuceně. "To ani ve snu. To si trochu moc fandíš."
Cukl uchem a koukl trochu stranou. "Já mám dost jiné nároky, pokud jde o tohle a tys už dokázala, že je nesplňuješ." Zkousnu kde co, ale ne zbytečnou lež.
Vstal a míří víc ke stěně jeskyně, jak v podstatě pokračuje v obhlídce prostor. "A tohle tady bude nová ošetřovna. Samozřejmě, pokud to alfa dovolí. Ale protože je zjevně dost inteligentní, tak nevidím důvod, proč by to zamítl." Ostatně je dost důvodů, proč by neměla být v noře smečky. Riziko rozšíření infekce, pohyb kolem zraněných bez ohledu na klid ostatních a tak dále. Pokud to někdo jako ty dokáže pochopit.
Neobtěžuje se k ní ani podívat. Dává Roo jasně najevo, že ho ani v nejmenším nezajímá.

Věnoval se svému a přípravám, pro svou budoucí práci tady. Když ho někdo vyrušil. Poznal ji po hlase. Do háje. Zrovna ona. Ještě otočený od ní krátce ohrnul pysky, ale nezavrčel. Není z ní zrovna nadšený. Ale co. Nikdo netvrdí, že musím všechny členy smečky milovat, no ne?
Pomalu, pomaličku se otočil, hrdě napřímený. Podmračeně si ji změřil pohledem.
Jeho naprostý klid jasně dokazuje, že ví, kde je a že má právo tu být.
"Co asi. Připravuji si budoucí prostor pro práci. Někteří z nás totiž umí i užitečnější věci, než bez důvodů lhát" Pohrdlivě si odfrkl. Sjel ji pohledem, a i když ani tentokrát není v jeho chování žádná agresivita, ani špetka, zcela úmyslně je to opět hodně drzý a zkoumavý pohled. Udělal to schválně, v připomínce jejich prvního setkání. Jakou vlastně asi má pozici? Je na nic, že určitě vyšší než já. Stiskl trochu čelisti. Budu muset pořádně zamakat. Nehodlám se nechat buzerovat od kde koho ve smečce jen proto, že jsem tady nový.

Pomalu se seznamoval s novým domovem a s novým územím. Netrvalo dlouho, než objevil jeskyni. A rovnou se hrne dovnitř. Málokterý vlk si to uvědomuje, ale existují i druhy, co rostou v jeskyních, v tom dost netypickém prostředí. Pár by se jich mohlo hodit.
Opatrně našlapuje po kamenitém dnu. Vlastně, tady to vůbec není špatný. Možná bych tady mohl založit místo, kam budu skládat byliny. Je tu dost zákoutí, kde by to šlo a kde by i dost vydržely. Očichal haldu kamení pod dírou ve stropě a koukl do otvoru. Pak do prostoru za ním. Vlastně by tady asi šla zřídit i ošetřovna... Každopádně bych tady minimálně mohl občas přespat. Málo věcí k zapálení, to je fajn. Nedává si nijak moc pozor na okolí. Nemá důvod. Přece jen, je hluboko na území své nové smečky a tak vlastně je skoro nemožné, aby na něj tady někdo zaútočil. Leda by si někdo ze smečky zkoušel sílu... ale Feier je dost rychlý aby kdyžtak uhnul. Přece jen, na kamenní cvakají drápy a tak by něco takového zjistil včas.

Soustředí se v tuto chvíli hlavně na alfu. Docela pochopitelně. A znovu zopakoval sklonění hlavy v úkloně. Koneckonců, ne že by se někomu jen tak podřídil. Ale alfa je pořád alfa a on je v této smečce nový a podle toho je na místě se chovat. Úklona je důstojnější poděkování než slova.
Znovu se hrdě napřímil. Naklonil hlavu lehce na stranu a nepatrně zvedl jeden koutek. "Pokud není celé hořlavé, tak určitě ne." Neodpustil si maličkou nadsázku. Ne že by svůj smysl pro humor veřejně používal často. Ale pořád ho vlastně má. Navíc, to by to tady dávno podpálila Mal, řekl bych.
Pak zase zvážněl. "Mal říkala něco ve stylu, že nocuje jinde než většina smečky, kvůli svému vlastnímu ohni. Možná by byl dobrý nápad něco podobného i u mě." Nemusel ani vyslovit, že už v minulosti spálil noru smečky. Po tom, co tady předvedl? Alfa, takhle mladý, by se neudržel na pozici, kdyby nebyl inteligentní. Nejspíš mu to dávno došlo. Nakonec to raději přiznal. "Někdy to mohou způsobit i sny," řekl přísně neutrálním tónem. Ale vážný pohled jasně ukazuje, že ne, nehodlá dělat potíže.
"Hm. Asi bych měl vyrazit na prohlídku území a seznámit se." Napůl otázka, napůl konstatování. Ale rozhodně to tu prozkoumat hodlá. Jeho dlouhé nohy se už těší na běh po území. Asi by bylo lepší, kdyby zatím běžel někdo s ním. Koneckonců, ostatní ze smečky zatím neví, že je jedním z nich.

Nevrlým a podmračeným pohledem si měřil zbytky keře, který Mal vyřešila po svém. A také loupl po ní pohledem. Ale záleží. Proč si myslíš, že jsem pořád bez smečky. Ale nahlas neřekl nic. To by bylo nedůstojné, natož před alfou a natož v téhle situaci.
Ale paradoxně, nervozita už ho víceméně přešla. Koneckonců, malér se už stal a alfa kupodivu nevypadá, že by ho to nějak extra vyvedlo z míry. No, minimálně není zbrklý. To dává jistou naději.
Vyšel z mělké vody prameniště, keři už nevěnoval jediný jediný pohled. Není už ostatně proč.
Koukl se na alfu, sice pořád trochu zachmuřený, ale nepochybně už klidný a i přes to, co se stalo, hrdý.
"Nikdo mě sem nenutil jít. Mal je tu proto, že bez svolení a doprovodu bych tu neměl co dělat. " Ajay svou přítomnost vysvětlil dost jasně sám, není důvod aby to komentoval. "Potkala mě v horách, když jsem trénoval a byl z toho společný trénink. Když jsme se potkali znovu, vedlo to k cestě sem a k žádosti o vstup do smečky. A ano, to, co se stalo teď, se občas - za určitých okolností - stává." Poslední větu řekl trochu hořce. Ale hlavu nesklonil a nezachvěl se a dál pokračuje normálním tónem. "Oheň se dá uhasit, ale obvykle díky tomu nejsem nikde vítán." Bez ohledu na schopnosti a možnosti, co má. Netají se tím. Koneckonců, to by mu nijak nepomohlo. A když už se to stalo, tak ať ví ten alfa, že to tak prostě je a být může. Buďto ho vyžene, a nebo ne. A pokud ne, no, tak je slušná šance, že by tahle smečka nakonec projít mohla.

"Ty se vyznáš v bylinách? Pokud ano, měla bys jednodušší péči o oči později. Pokud ne, tak ne, raději si je nasbírám sám." Pak se zamračil a přece jen to zkusil. "Nemáš někde schovaný kotlík? Kovovou nádobu na vodu?" Ne že by doufal, že by měla. Ale pomohlo by to dost. Převařovat a čistit vodu a upravovat byliny do kapek bude bez vhodných nádob opravdu pěkně protivné.
"Fajn, tak v lese. najdeme tam místo a dohodneme se, že se tam pak potkáme."
Ani nečekal na souhlas, otočil se a zamířil k lesu. Hodlá se s ní rozejít až tam, na přesně určeném místě. "Budu potřebovat týden." A snad to bude stačit. Doufám, že najdu všechno co potřebuju. A když to stihnu rychleji, no tak si aspoň něco připravím předem.
V lese si hodlá najít místo někde u zátočiny říčky, kde jsou ploché i vodou obroušené kameny a tam se s ní pak dohodnout na setkání. Na dlouhé loučení moc není, takže se od něj dočká maximálně prostého: "Buď tady pak včas." Načež odklusal pryč. Čeká ho dost práce, aby dal dohromady byliny co potřebuje na léčbu. A hlavně, její nemoc se měla řešit mnohem dřív.

Překvapeně cukl uchem a koukl se po Mal, když ho začala uklidňovat. Tak úplně to od ní nečekal. Navíc, druhý vlk to potvrdil. Koukl i na něj, pak před sebe, nekomentoval to. Ale, vlastně to trochu pomohlo. Zhluboka se nadechl, vydechl a jde s nimi.
Netrvalo jim zase tak dlouho, než došli na místo a nervozita se vrátila. Alfa tam totiž opravdu je. Mal pochválila druhému vlkovi odhad, na což Feier tiše souhlasně zamručel. Sotva slyšitelně, k Alfovi smečky se to stěží mohlo dostat.

Zvedl pohled a zadíval se na svého budoucího vůdce. Jen tak tak potlačil nervózní polknutí. Uvnitř je nervózní vyloženě pekelně, ale přitom se ani nehne, neošívá se, dívá se zpříma a dokonce má i normální rytmus dechu. Zadíval se na alfu, pak v elegantní úkloně sklonil hlavu a pak se na něj zase podíval.
"Jsem Feier, léčitel, a přišel jsem požádat o vstup do smečky."
Skoro se mu to podařilo jak plánoval. Ale jen skoro. Jeho magie zareagovala na jeho stres, i když se snažil aby na to nedošlo. V prostoru mezi jím, jeho společníky a alfou, trochu stranou, vzplál náhle keř na břehu vodního toku.
Feier sebou trhl. Dopr... No tak to je v pytli.
Nečekal na svolení a skočil do potoka ve snaze začít na keř cákat vodu aby to aspoň nějak napravil...

Atmosféra v lese jako by ochladla o několik stupňů. Zadíval se na ni. Není to hezký pohled. Nehnul se z místa, neprojevuje agresivitu, ale přesto je jasné, že si u něj právě pěkně rozlila rybníček. "Dobrá, Roo. Pokud se tak tedy vážně jmenuješ. Možná jsi statečná a máš ducha. Ale jsi také jedno. Lhářka." Poslední slovo prohlásil s viditelným pohrdáním. Nesnáším lháře. Asi si myslí, jak je chytrá, že mě doběhla. Jo, je možné, že je inteligentní. Ale současně je pěkně blbá.
Nečekal na její reakci. Vstal, otočil se k ní zády a prostě odchází. "S lháři nehodlám mít nic společného." V hlase mu zní zklamání. Opravdu má ducha. A vyklube se z ní tohle. No fuj.
Ušima si hlídal prostor za sebou, kdyby po něm náhodou vyjela. Ale sám prostě hodlá odejít.

Koukl na ni. V tuto chvíli samozřejmě nemá důvod předpokládat, že by lhala. Tak jen chvíli koukal, pak kývl a odpověděl jí. Úplně stejně stručně. "Feier." Koneckonců, ani ona neřekla o nic víc. Vypadá docela klidně a vlastně docela přátelsky. Tedy, až na ten lehce podmračený výraz. Ten ale měl, až na pár krátkých chvil, celou dobu. Takže na tom zřejmě není nic divného.
Posadil se, kus od vlčice. Sleduje ji, ale docela normálně. Už to není ten zkoumavý pohled. Tak co, uděláš něco a nebo si prostě půjdeme po svých? Zastříhal krátce ušima, a sám se zatím do ničeho zajímavého nehrne. Koneckonců, předtím ji moc nešetřil.

Naklonil hlavu mírně na stranu a sleduje ji. No, aspoň to celé bere vážně. Potlačil povzdech, koneckonců, nemá důvod dělat z toho divadýlko ani ze své strany. "Fajn. Takže najdeme nějaké vhodné místo, kde to budeme řešit. A později se tam sejít. Až seženu pár věcí." Hezkou řádku bylin. Taky něco v čem to vůbec udělám. Hm... vraždil bych za pořádný kotlík. Ale poradím si.
"Nejvhodnější to bude u řeky, s dostupným dřevem a kamenivem. Buďto na západ odsud a nebo menší řeka v lese na severu." Vlastně nemá důvod, proč by jí nedal na vybranou. Hlavně když tam bude voda a kamení. Aspoň to, když není nic lepšího. A jemu je jedno kde to bude. Koneckonců, je docela rychlý vlk. A většinu věcí si stejně může připravit jinde.
Pořád ji jen tak sleduje a čeká, co ona na to. Budu muset taky do hor. Hm. Takže se stejně mihnu blízko území smeček, tak nebo tak. Ještě že je apsoň léto a rostliny jsou. Mimoděk otočil hlavu na sever, k ledovci. I tam by se mu mohlo pár věcí hodit. Znovu musel potlačit povzdech. Hlavou se mu mihla vzpomínka na noru, v které vyrůstal a vybavení, co s Ferenixem měli. Sni dál, pitomče... Ale sousřeď se u toho na práci.
Trochu se zatoulal v myšlenkách, ale už ji zase sleduje. S trochou štěstí si bude myslet, že jsem jen řešil co vše budu potřebovat.

Postupně couval a občas změnil postavení uší. Náhodně. A sledoval, jeslti vlčice před ním zareaguje a jak rychle, jak dobře a jeslti mhouří oči. "Léčba je dlouhodobá a vyžaduje věci, které momentálně nemám. Budu je muset dát dohromady a připravit, pokud s tím má jít něco dělat. Budeme se muset tedy sejít později, až dám dohromady potřebné věci." To se dost proběhnu než všechno seženu a pak z toho připravit směsi. Hm... Nicméně, práce je práce. Co se dá dělat.
Když skončil s testem ostrosti zraku na vzdálenost, vrátil se zase blíž k ní. Sedl si a koukl na ni. "Bude pak samozřejmě nutné, abys dodržovala co ti řeknu. Neléčený zákal vede postupně k úplné slepotě." Nepodává jí to nijak zaobaleně. Koneckonců, vždy je lepší, co čekat, tak co by s tím nadělal. Ale sleduje její reakci. Dost to napoví o její povaze.

Velmi pečlivě si hlídal odpvoě´d na každou otázku. při prohlížení očí byl občas i velmi blízko k ní. Jinak to nešlo. Jeho výška je v tomto trochu výhodou, že apsoň na to opravdu vidí a nemusí se natahovat. Vždy při každé odpovědi maličko kývl, spíš pro sebe než pro ni. A celou dobu se choval naprosto profesionálně, byť mimo dotazů ohledně zdravotního stavu neřekl vůbec nic. "Skutečně se jedná o šedý zákal. Pravděpodobně po infekci tvojí nebo matky těsně před tvým narozením. Nemuseli jste to ani zaznamenat." Oči vlčice jsou lehce zakalené a to je docela jasný příznak. "Budu od tebe pomalu couvat a budu různě směřovat vlastní uši. Nastav svoje uši vždy stejně. Vyzkoušíme, kolik toho jak daleko rozeznáš. " Na začátku stojí dost blízko aby měla být schopná uši rozeznat. Přece jen, stíny ještě vidí. Klidně si napiš sama na jakou vzdálenost to rozeznala, je to tvoje vlčice. Proto to nebudu přesně popisovat.
Trochu zabručel, když se zeptala na zřejmé. "Jo, to jsem. A teď do toho. Nastav uši. Mimochodem, šedý zákal jde zastavit, ale ne úplně vyléčit. Ne takhle pozdě. Kdyby se do toho vložil dostatečně dobrý léčitel hned na začátku, mohlo to být o dost lepší. Ale uvidíme, co se dá dělat." Nemám vůbec žádný vybavení. A tohle vyžaduje docela vzácný byliny... A pravidelnou péči. Achjo. Hm.. Asi se s ní budu muset domlouvat, že se sejdeme později. Ne že by z toho jásal Na druhou stranu, on je pořád léčitel a vesměs bez práce. Takže proč to neudělat.