Príspevky užívateľa

Cukl uchem, když vlk před ním poznamenal, že bez smečky je to nuda. Já bych to nazval asi dost jinak. Hlavně je to na nic. "Nuda... ani ne." Zabručel zase. Znova cukl uchem. Ale práce Stadleyho je zajímavější. Napřímil uši a koukl na něj. "Jo, byl jsem tam. Smeček je tu několik co vím. Ale na jejich území nelezu." Konstatoval to naprosto klidně, ne jako vlastní obhajobu. Ostatně, nejspíš oba dobře vědí, že na území Ignisu Feier opravdu nebyl. Takže není proč se obhajovat. Mám dost potíží i bez toho abych zbytečně provokoval celou smečku. Navíc, kdo by stál o připomínky toho, co se všechno se mu stalo a to je ten pravý důvod. "Hm. Vlastně vůbec je tu hodně vlků. Nejspíš se opravdu nenudíš." Potřásl hlavou. "Narušují území smečky často?" Dál se pokouší udržovat zdvořilou konverzaci. Navíc, to není zase tak nedůležité. Přece jen to něco vypoví o povaze zdejších vlků. Taky lehce přejel po vlkovi před sebou pohledem a zhodnotil si jen tak pro sebe jeho kondici. Která rozhodně není špatná.

Mě moc ne. Koneckonců, aby Feierovi bylo ctí se s někým setkat, na to musí ten druhý předvést něco opravdu zajímavého. Obyčejné setkání tím rozhodně není. Přesto s ne moc nadšeným výrazem kývl. Mračí se a prostě šlape. Ani on nehodlá jen tak zastavovat.
Na potvrzení rozsahu hranic jen kývl. Stejně to neřekl kvůli tomu, že by potřeboval potvrzení. Na poznámku o slané vodě si tiše odfrkl. Koukl na něj. "Pořád lepší sůl než bahno. " Ta aspoň není důkazem o tom, že jsem něco zvoral. Ne, opravdu z téhle situace nemá radost. Mírně přidal do kroku. Jeho dlouhé nohy ukrajují vzdálenost lehce. "Jo, jsem." Odpověděl zase tak stručně. Po očku po něm koukl. Koneckonců, dobře ví, že to vlk musel z jeho pachu poznat. Nejspíš se mě prostě snaží rozmluvit. Hm. Je ale jasné, že Feierovi se do mluvení moc nechce. Takže, znovu trochu přidal do kroku.

Naklonil nepatrně hlavu na stranu a sleduje ho. Nová... a omega... to se nepochlubila, že je ve smečce nová. Chvíli tam tak stál, zamyšlený, zatímco se druhý vlk představil napřed titulem a pak až jménem. Maličko cukl uchem. Hm... svou práci bere asi vážněji než sebe. Přejel po něm pohledem, vlastně dost se zájmem. Není divu že si mě došel zkontrolovat, pokud zodpovídá za hranice smečky.
Když nad tím tak uvažuje, tak ale to, co zatím předvedl ten vlk, vypadá opravdu docela v souladu s tím, co zatím zjistil díky Mal. Tahle smečka nejspíš opravdu bude trochu jiná, než s čím se zatím setkal.
Zastříhal ušima a konečně se také sám představil. "Feier. Hm... že jsem bez smečky" a tudíž bez práce, "to je myslím jasný." Zabručel potichu. Ne, opravdu nevypadá, že by mu tento stav vyhovoval. Přešlápl. Feier není zrovna mluvka. A tak se lehce stalo, že vlastně neví, co by tomuhle vlkovi měl říct. Po očku na něj koukl. "Hm... Míváš na hranicích hodně práce?" Pokusil se o jakous takous zdvořilou konverzaci.

Feier zvedl obočí, když ho příchozí oslovil skoro jako by se znali. Hm... návrat. A ignis. A je cítit její smečkou. Není těžké pochopit, že ho viděl s Mal. Feierovy oči hledí maličko zamyšleně, na zvláštního modrého vlka před ním. "Zdravím," odpověděl mu opatrně. "Nejsem na ničím území a hory mám rád." Pokrčil rameny a podal tak dostatečně důstojné a přitom dostatečně věrohodné vysvětlení. Navíc, naprosto pravdivé. Hory má vlastně rád. Lepší schovávačky, dost pestré prostředí, dost zvěře. A méně otravů než někde v nížině.

Cuknul uchem a přejel neznámého pohledem. Nepředstavil se. Stejně jako onen modrý vlk. Poznámku o oblacích ignoroval, i když, svým způsobem ho pobavilo, že se vlk před ním zmínil o počasí.
Napřímil uši, začíná být trochu zvědavý, co je tenhle vlk zač. Pokud mě viděl s Mal a chce si o mě něco zjistit... tak to bude asi trochu zvláštní rozhor. Normálně by asi o něco takového ani nestál. Ale přece jen, je to vlk z TÉ smečky. To ho nutí přehodnotit názor a vlka se trochu zajímat.

Pomalu, pomaličku kolem ní krouží. Pořád s tím upřeným pohledem. A postupně má víc a víc co dělat, aby se neusmíval a tvářil se pořád stejně . Tedy samozřejmě až na ten přizvedlý koutek na začátku. Rozhodně má ducha. Pomyslel si uznale. Kdyby couvla nebo se začala nějak vymlouvat, rozhodně by to bylo méně zajímavé. Ale ona ne. Nakonec zastavil před ní. Blízko. S pohledem pořád upřeným na ni pomalu zvedl jedno obočí. "Pořád platí, že jsem se ptal první." Uvidíme, co udělá. Feier je vysoký vlk a jeho hluboký hlas zní téměř až v kostech, i když v jeho jednání a chování pořád není ani špetka agrese. Slabší povahy by i tak snadno rozhodil. A dobře to ví. Právě proto ho tahle vlčice nakonec zaujala. Její hrdost. Vlastně, pokud by někdo uměl opravdu dobře číst v očích toho druhého, zjistil by, že se hnědý vlk s jantarovýma očima velmi dobře baví.

Cuknul uchem a tiše zamručel. Není moc nadšený, že má takhle někoho následovat, ale až na to přehnané veselí se ten vlk vlastně chová docela dobře.
Ne že by mu i tak bylo kdoví jak do řeči. Už vůbec ne v situaci, kdy je zkoupaný v bahně. Raději by si to vyřešil bez diváků. Ale to už nezmění. Cizinec se ho zeptal na jméno. Po očku na něm koukl a pak mu krátce odpověděl. "Feier." Přece jen, sice bývá ne zrovna zdvořilý, ale vodsaď podsaď, jak se tak říká.
Na jméno okřídleného jen kývl. A kupodivu pak přece jen promluvil. "Nihil.. máte území až k moři, že? A obklopené horami z východu i západu." Povzdechl si. Už potkal i to vlče. Jen na opačné straně území, za horami. "Myslel jsem, že prostě dojdu k pobřeží a pak se vrátím zpátky." zabručel.Nějak. Hlavně ne přes ty pitomý močály. Feier je někdy sice trochu hrubý. Tedy spíš často. Ale nehodlá dopustit, aby si druhý vlk myslel, že leze jen tak někam, kde nemá co dělat.

Já za to nemůžu, to mu tak říkala Mal. :D :D :D že sluníčkáři a kytičkáři. :D

Neměl žádný důvod Malinu odpověď nějak komentovat, tak to neudělal. Místo toho, když začala zrychlovat krok, zrychlil ho také. Postupně přešli v pořádný běh a bok po boku vyběhli na louku. Opravdu rychle.
Zastavili se až poblíž toho stromu.
Vlk, který tam byl, už o nich hezkou chvíli věděl a musel vidět i rychlost jejich běhu. ale to není podstatné.
Feier zůstal stát, pomalu jako by na místě zkameněl a nevěřícně na něj zírá. Vlk je pozdravil docela zaujatě a Mal říkala, že je tenhle vlk v pohodě. Ale... bezpochyby je to ten trouba od řeky. Feier cuknul uchem, pak zamrkal... Je to on. Ale jeho pach je tentokrát trochu jiný. Tedy, pořád je cítit jako on, ale kromě toho i pachem smečky. A co víc, držení těla je jiné. Teď a tady... ten vlk rozhodně nepůsobí jako takový otravný hloupý trouba, jako tehdy u řeky.
Feier na něj ještě pořád zírá... To už asi Mal došlo, že se něco děje.
Feier chvíli nic. Jen na něj zíral pohledem jantarových očí. Až po chvíli promluvil. "Takže, tam u řeky, to bylo divadýlko." řekl vlkovi před nimi. Mal tím současně řekl, že už jejich společníka potkal.

Pořád ji sleduje. Upřeně. Bez mrknutí. Nakonec pomalu, pomaličku zvedl jedno obočí. Mladá dáma je nějaká paličatá. Feierovi se lehce zvedl jeden koutek tlamy. Vlastně už nevypadá tak podmračeně, její paličatost ho nakonec docela baví. Přesto na ni dál přísně kouká.
Když se vlčice s podivnými krystaly v srsti očividně nehodlá rozmluvit, začal ji drze a okázale zkoumat pohledem. Vysloveně ji analyzuje, chlup po chlupu. Pomalu se rozešel, v širokém oblouku ji obchází. (Pokud by se začala otáčet s ním, pak by prostě zůstávali čely k sobě a kroužili - pokud by zkusila couvat, natlačí si ji tak, aby ji dostal před strom aby neměla tak lehko kam.)
V jeho pohybu ani pohledu není ani špetka agresivity. Ale důkladněji by ji mohl zkoumat snad jedině, kdyby ji tady na místě rozpitval.
Neřekl ani slovo, nezavrčel, nevydal jediný zvuk. I tlapy klade na zem potichu a opatrně. Koneckonců, svoje už řekl a pořád čeká na její odpověď. Nicméně se nedá popřít, že její paličatost ho zaujala.

Podmračně si měří vlka před sebou. Cukl uchem. To bude asi jeden z té smečky sluníčkářů a kytičkářů o kterých mluvila. Povzdechl si. Ne, nechce mít s tím vlkem vlastně nic moc společného. Jenže to bahno je vážně dost nepříjemné. A pomalu přestává odkapávat, jak mu nasychá v kožichu. No fuj.
Znovu cukl uchem, zatímco si dál měří okřídleného pohledem jantarových očí.
"Tak fajn... třeba zátočinu," rezignoval nakonec. Našel by vhodné místo nakonec rozhodně sám. Jenže než by se zbavil toho druhého vlka a než to našel, asi bude jednodušší prostě ustoupit a nechat se odvést. A pak vypadnout, aby měl od něj klid.
Potulování po území smečky nekomentoval. Pro to ostatně má pochopení, sám by na území svojí smečky taky nikoho jen tak bez dozoru nepustil. Pokud by tedy nějakou měl.

Zlehka si odfrkl. "Však není důvod, proč bych to hned vykládal.." Což Mal beztak chápe.
Šlape vedle ní, lehkým krokem běžce, jaký už Mal dobře zná. Kupodivu je jeho krok teď lehčí, než když vstupovali na území. Asi skutečně pomohlo, že jí řekl v čem je problém a tak.
Taktéž se víc rozhlíží. Její vyjádření ohledně léčitele chvíli nekomentoval vůbec, jen šel vedle ní. Ale nakonec na to přece jen odpověděl také. "Není moc obvyklé aby smečka neměla vůbec žádného, to je pravda." Pokrčil za chůze rameny. Nevypadá, že by to nějak hodlal víc rozebírat.

Pomalu postupují územím smečky a blíží se k jakémusi vysokému stromu. Rozhodně nepřehlédnutelnému. Feier však napřímil uši. Rozhodně tam někdo je. Feier se maličko zamračil. Hm, je to ještě daleko, ale je fakt nepříjemně podobnej tomu otrapovi, co jsem potkal u řeky. To ale bude jen náhoda. I když, ten tulák tam se choval tak hloupě, že by to tak nemožné nebylo, že by sem vlezl.
Krátce koukl po Mal. "Poslyš, máme zase společnost. "

Stojí, a mračí se. Pořád. A rozhodně nevypadá, že by hodlal pustit kýtu, kterou drží v tlamě. Už vůbec ne kvůli pozdravu někomu, kdo přece jen... vypadá trochu hladově. Maličko, jen maličkato přece jen nakrčil čenich a pysky v náznaku varovného vrčení šelmy, hlídající si svou kořist. Bez jediného zvuku.

Ale protože to nevypadá, že by ten druhý hodlal jen tak vypadnout, opatrně položil svou svačinu do lesní trávy. Aniž by z pestře vybarveného vlka s vážně neobvyklým ocasem spustil oči i jen na vteřinu. Celou dobu nemrká.
"Feier," představil se ne úplně nadšeně a velmi krátce. A pořád na druhého tak zírá. Skoro jako by přemýšlel, jak by druhý vlk chutnal. Ne že by měl hlad. Stejně jako nemá v úmyslu útočit. Ne že by to ale bylo z jeho výrazu poznat.

Dnešek nebyl nijak špatný den. Les, klid, a úspěšný lov. Feier ráno úspěšně ulovil nepozorného mladého srnce. A docela si to užil. Ještě i teď si nese v tlamě pořádný kus kýty, který si vzal sebou. Jenže co to? Lesem se nese jakási melodie. Zamračil se. Přece jen, moc se mu nestává, že by potkal někoho jak si zpívá. A co je horší, vítr vane od něj směrem k těm zvukům, takže neznámý ho snadno odhalí. Do háje.
S kýtou v tlamě ohrnul pysky. Ještě aby mi chtěl vzít mou svačinu.
Zůstal stát a upírá pohled směrem, odkud se přibližují ty podezřelé zvuky. Ten druhý se očividně objeví každou chvíli.

Nevrle koukl na vlka, který ho, přesně jak čekal. oslovil. Cukl uchem. Měl co dělat aby na něj rovnou neohrnul pysky a nezavrčel. Co asi můžu hledat, když vypadám takhle. "Jo. Třeba čistou vodu." Odsekl mu nevraživě. Ta v močálu se rozhodně na umytí použít nedá. Tady na té louce to ale také nevypadá moc slibně. Doufal v alespoň nějaký potok. V nejhorším dojdu až k moři. Teda pokud tenhle otrava dá pokoj.
Nevypadá, že by mu bylo do rozhovoru, nebo že by chtěl oplatit pozdrav. A bahno ještě stále odkapává. Ne, opravdu to není příjemné.

Směrem od močálů přichází pomalu hnědý vlk. Tváří se nabručeně, až téměř vztekle a odkapává z něj bahno. Očividně někde v bažině šlápl vedle a skončil nedobrovolně vykoupaný. V bahně. Rozhodně nevypadá, že by z toho měl radost.
Velmi brzy zjistil, že tady není sám. Zastavil se. Bahno pořád odkapává... kap... kap... kap... Téměř do rytmu kroků neznámého, který se nese, jako by celý svět byl jedna velká pohádka.
Feierovi, už předtím v mizerné náladě, se trochu naježil hřbet. No ještě to mi scházelo. Aby mě takhle potkal někdo, kdo vypadá že veselí je jeho druhý jméno. Miminálně v tuto chvíli.

Stojí na místě, zírá na příchozího. Jen zírá, ani se nehne. Přemýšlí, jestli mu projde, když se prostě sebere a odejde, jenže ten druhý už je dost blízko, takže by to navíc vypadalo, jako že zdrhal. A to se mu taky nezamlouvá. Cuknul uchem a zůstal stát.

Mal neměla potřebu dále komentovat jeho názor. Očividně to vidí podobně. To je dobře. Nerad bych zase slyšel přednášku, že mám být na někoho milejší abych nezranil jeho city. Bábovky. Potřásl hlavou.
A pak přišla ta otázka, co čekal od začátku. "Hm.. jo. Vlastně trochu víc než jen dobře. Měl jsem našlápnuto na slušnou kariéru než se stal ten malér s ohněm." Přiznal to v klidu. Nemá proč být v tomto skromný. Jasně, ani by to necpal někomu do tlamy, ale když už se zeptala, tak co.
Tváří se přísně neutrálně. "Měl jsem dobrého učitele." A zabil jsem ho. Povzdechl si. Je jasné, že za tím asi je dost vzpomínek, ale nevypadá, že by to hodlal rozebírat.