Príspevky užívateľa

Okřídlený vlk to zdá se vůbec nenese dobře. Feier ale prostě zůstal s Mal. Jen se za ním dívá. Tiše si povzdechl. "Čím dřív se smíří s realitou, tím dřív to překoná. Staly se horší věci." Cuknul uchem. "Jednou to pochopí."
Po očku koukl na Mal. Tak trochu ho napadlo, že jestli by nebylo lepší, kdyby za vlčetem šel někdo jiný než ona. Otázka je, jestli nejsou všichni vlci tady jako Mal. V tom případě to ale to vlče zvládne, bude zvyklé. Potřásl hlavou, zabručel a jde s ní. Docela se divím, že se mě nezeptala na to s tím léčitelstvím... když už se to tak hezky provalilo.
Sleduje dál se zájem okolí a území smečky. Vypadá to, že žijí v dobrém místě. Ale pokud se budou stěhovat, tak na tom asi zase tak nezáleží.

"Že se zraníš na lovu, to se stane. Ale proč ses s něčím takovým toulal? Mohl sis způsobit trvalejší zranění, jak jde o zlomeninu." Zabručel ne zrovna vlídně na vlčka. "Měls ale štěstí. Tohle bude fungovat. Jen by to chtělo později sundat ty byliny a převázat. " Prohlíží si vlče. Hm. Pokud mě přijmou, tak to asi bude na mě.
Mal se s vlčetem očividně nepáře. Vlk bez matky? "Hm... Nejsi zase tak malý, takže to zvládneš. To se stává každou chvíli a vlci žijí. Máš smečku." Ani to nejsou zrovna vlídná slova. Ale co. Feier svoje rodiče ani nepoznal. A ten, který ho vychoval, je taktéž už dávno mrtvý. Jak se na to tak kouká, dost možná není vlk před nimi ani mladší než byl tenkrát Feier. Hlavně doufám, že tady nezačne skuhrat.

Zabývá se nohou vlčete a celkem neřeší, jak se na to ostatní tváří. Ano, došlo mu, že vlastně Mal nikdy neřekl, že je léčitel. Ale co už. Teď už to asi stejně poznala a pokud by ho přijali do smečky... tak se to dozví stejně.
Cukl uchem, zvedl hlavu a koukl na Mal, když mu řekla, že léčitele nemají. "Tohle není práce amatéra. Podle formy a velikosti otoku je ta noha zlomená. Někdo ji správně srovnal a pokryl směsí z bylin, která podporuje hojení zlomenin. Pak ji správně a dostatečně pevně zafixoval aby se to mohlo zahojit. To znamená někoho, kdo se to učil. Pokud ve smečce takového nemáte, pak musel tady mladej někoho potkat, kdo věděl jak se zlomeninou zacházet." Smečky většinou léčitele mívají. Zvláštní.
Nijak se nepokusil vlčete zastat. Koneckonců, pořád do smečky nepatří a není tak jeho problém, jestli se zraněný toulal sám venku a nebo jeslti ho někdo napadl. To ostatně obvykle nebýval jeho problém i jinde. On jen řeší následky, když se někdo zraní.

Zastříhal ušima. A po chvíli zase. Informace od Mal jsou rozhodně víc než zajímavé... Smečka ohnivých mágů... Zvládli by to celé? A Mal sama spí stranou... Možná by to přece jen šlo.
Pořád se ještě bojí doufat. Ale... tentokrát se naděje probudila i proti jeho vůli. Jeho srdce bije prostě jinak a je to znít trochu i na držení těla. Ale nahlas neřekl nic. Jen mírně kývl, to je všechno. Ale Mal to nejspíš řekne dost.

Pak už jeho pozornost zaujal ten nově příchozí. Zamračil se, když viděl jeho styl chůze a hlavně, dlahu. Vypadá to jako profesionální práce v terénu bez pomůcek. Než si pořádně uvědomil, co dělá, zamířil k okřídlenému. "Hm... Ahoj. Můžu?" Ukázal na jeho tlapu, ale vlastně nečekal na svolení. Strčil hlavu k jeho pacce v dlaze a očichal ji. Pečlivě. Současně ji i kontroloval pohledem, ověřil si i pozici tlapy v dlaze. Slušná práce. Neměl problém identifikovat po čichu použité bylinky. "Vypadá to, že váš smečkový léčitel není žádný břídil. To to ošetřoval v terénu, že jsou použité provizorní klacky místo slušných upravených?" Zeptal se. Ani ho nenapadlo, že by smečka nikoho neměla a natož to, že mladý vlk, ještě skoro vlče, byl ošetřen někde v terénu někým mimo smečku. Jeho hluboký hlas zní sice mírně nevrle, ale vlastně docela příjemně. Přece jen si Feier na území smečky, na které je na návštěvě, nedovolí být zase tak moc protivný.
Mimoděk takto na sebe vlastně prozradil, že by takové zranění dokázal ošetřit taky. Jinak by stěží hodnotil práci jiného léčitele.

Lehce kývl hlavou. "Tak to je pochopitelný. Každý by asi radši vlastní prostor. " Horší vztahy s ostatními? Po očku koukl na Mal. A zhodnotil si trochu, co už o ní zjistil a vypozoroval. Cuknul uchem. Opravdu si nepamatuje, že by si s někým tak rozuměl. Ne od doby, co má magii.
Dokonce i ušima cuká podobně. Pokukuje po ní, když jí přiznal svůj problém. A dozvěděl se další věc, kterou s ní má společnou. Povzdechl si. "Mě vzbudí až křik a poplach... Prostě v mém okolí něco začne hořet. Výstelky nor... jsou hořlavé. Vlčí kožichy taky. A já to nemám jak uhasit." Zabručel. Tohle se mu opravdu nepřiznává lehko. Ale jo. Fakt by to měla vědět, než ho představí smečce. Není těžké z jeho tónu poznat, že moc nedoufá, že by se s tím nějaká smečka naučila žít. Ale pořád je tu ten fakt, že minimálně Mal ohnivou magii má a přesto ji přijali. Zatím se ale bojí nechat v sobě probudit naději.

Nicméně, i on si všiml, že tu nejsou sami. Ten pocit, že je někdo pozoruje, je dost silný. Normálně by si toho všiml dřív, ale příliš se pral sám se sebou a svými vnitřními démony. Zastavil se a rozhlíží se. Upřel pohled do jednoho bodu. Sedí tam vlk, s křídly. Není na něj ještě moc vidět, takže není ani vidět dlaha, kterou má na přední tlapě. Jen vlkova hlava, koukající z lesního porostu. "Hm... Ten bude asi taky místní, co?" Zeptal se své společnice.

Cuknul uchem a trochu na ni po očku koukl. Nečekal od ní povzbudivá slova. Ale přesto to trochu pomohlo.
Její výklad sledoval pozorně. Navíc, pomalu postupují dál na území její smečky. Překvapilo ho stěhování. Ale? To nebývá jen tak. "Stěhování? Nějaké potíže?" Stěhování samo o sobě je docela potíž. Takže bez důvodu to asi nebude.

Na vedro jen zabručel. "Celkem mi nevadí. Ale zimu mám taky radši." Nehrozí tolik že chytí co nemá. Většinou.

Nicméně, to co mu řekla, včetně důležité informace o stěhování. znamená také pár věcí. Rudočerná to s ním zdá se myslí opravdu vážně. Včetně pozvání do smečky.
Asi by měla něco raději vědět. "Potíž je v tom, že jsem už o několik smeček přišel. A nebyla to vina smeček. Ve spánku je někdy moje magie nestabilní a už to skončilo něčí smrtí. Ohnivá magie prostě je... problematická" Kdyby to tak dopadlo jen jednou. Povzdechl si. Přiznal to opravdu hodně, ale hodně neochotně. Ale co mu zbývá. Měl by jí to říct. Je tím ale docela jasné, proč u něj taková zachmuřená nálada. Není těžké pochopit že jeho vztahy se smečkami asi nebývaly zrovna klidné.

Povzdechl si a zamručel, na Malin očividně veselý výraz a hlavně, na to, co mu řekla. Prý nedělej problémy. To se jí lehko řekne. Sklopil uši. Je fakt že to by tam asi musel spát aby to hrozilo, ale i tak. Nahlas to ale nekomentoval.
Jde s ní a prohlíží si pozorně okolí. Snadno poznal, kde je hranice. Pachová stopa se nedala přehlédnout. Bylo na něm vidět, že se při přechodu hranice nepatrně napjal a naježil. Nemohl si prostě pomoct. Tvářil se ale vyloženě kamenně a dal si dobrý pozor aby v tu chvíli nekoukl po Mal. Však se nic neděje že ano? Až na to, že to pro něj očividně není snadné. Nehodlá ale kňučet jak nějaké štěně. Na to je příliš hrdý.

Za hranicí se ale přece jen trochu zase uvolnil. I tak to není úplně stejné. Ale jeslti něco, tak je tak leda ještě o trochu zachmuřenější. Les, do kterého vešli, si ale prohlíží se zájmem. Koukl na Mal, jeslti mu o území smečky něco řekne, v tiché pobídce.

Cuknul uchem. "No, tak teď víte o jednom, jaký je. " Víc to asi nemá cenu komentovat.
Feier se dal do překontrolování zranění černobílého. Zabručel, jen tak pro sebe. "Máš štěstí. Vypadá to, že to všechno ustálo. "
Na komentář o vzpomínce si povzdechl. "To se asi dá pochopit, ale dost to komplikuje jeho hledání. "Mít na to podmínky, asi bych s tímhle vlkem pár věcí vyzkoušel. Ale to se teď nedá. Takže bude lepší nechat to být.

Ustoupil zase trochu a prohlíží si černobílého. "Rány vypadají dobře, jaké máš použít léky víš. Takže se asi rozloučíme a uvidíme se za týden. Uvidíme co do té doby zjistíš. A vymysli si zatím jméno, asi spolu budeme jednat častěji, tak ať na tebe nemusím řvát Hej, ty!"
Feier se pak pomalu otočí k odchodu. Bez velkého loučení. To ostatně není třeba, no ne?

Krize naštěstí netrvala dlouho a Feier se zase uvolnil. Nebude třeba krotit toho před ním. Prohlíží si vlka, ale definitivně to vypadá, že je teď stabilní. Feier si povzdechl.
"Řekl bych, že tu někteří potřebují víc než jen trochu tréninku. Omlouvat se není třeba. Vím, jak to je, ne?"
Potřásl hlavou. "Ukaž, překontroluju ti rány. Pro jistotu. "
Ale než vykročil k němu, počkal na souhlas nebo až se vlk předním natočí tak, aby na rány viděl. Tentokrát si dává pozor, aby se ho nedotýkal. Přece jen, jeho předchozí až téměř přítulnost, nebyla zrovna normální. Teď, když už o té magii Feier ví, tak jí nedovolí zase tak moc převládnout.
"Mimochodem, ptal jsem se na toho dávného přítele, co vyrobil medailonek. A říkal jsem, že bys o něm asi měl říct každému, koho potkáš. Třeba by někdo něco věděl. Nebo by doručil vzkaz, kdyby ho potkal později. "

Nevypadá to, že by tato varianta černobílého hodlala dát pokoj. A černobílý vlk je sice vysoký, ale to Feier taky. Tentokrát už vstal.
Pomalu, elegantně. Krásně u toho vynikly štíhlé svaly lovce ve výborné kondici. Zadíval se na vlka před sebou. Jeho hlas zazní, ještě hlouběji než normálně. Připomíná spíš vzdálený hrom a rozhodně nepůsobí dojmem slabosti. "Hořce. Já nejsem něčí žrádlo. To už zjistilo hodně vlků. Vy ostatní, zkroťte si ho. Akorát by výsledek bolel vás všechny a já se nervu pokud nemusím." Proč bych to taky dělal. Jídla je tu dost a není tu nic za co by stálo bojovat. To by ale neznamenalo, že by dal svou kůži lacino. Vlk před ním si asi neuvědomuje, že léčitel pro boj ani nepotřebuje sílu. Ví, kam udeřit aby ochromil končetiny a druhému tím zabránil se hýbat.

Pokud se vlk před ním nepřestane dál chovat agresivně, zkrotí si ho sám. Prudce odskočí. Mnohem rychleji, než by se dalo u tak vysokého vlka čekat. Vyrazí prudce kolem druhého, ale pak se otočí, aby ho přiměl změnit směr. A až pak, a to tedy, pokud bude cesta volná, udeří. Prudce a rychle. Přesně na tlakový bod na boku u lopatky. Což je úder, který úplně ochromí přední tlapu na té straně a ta nadále nebude schopná unést váhu svého majitele. Ne že by pak usnul na vavřínech. Prostě odskočí pryč a ohlídá si, co se bude dít. Nicméně, popálený vlk na třech nohou stěží může být rychlejší než zdravý vlk v dobré kondici. A Feier nehodlá dovolit, aby si do něj ten druhý kousnul. Léčení ran je příliš otravné než aby o to stál. Navíc, nehodlá ani do druhého vlka kousnout. Normálně opravdu úmyslně nezabíjí. Otázka je, jak by to bylo teď, pod vlivem magie černobílého.

"Buď rád, že jsi mě nezažil bez tvojí magie," odpověděl mu. Naprosto upřímně. Neubránil se pousmání. To by asi opravdu tento vlk rozdýchával dost těžko. Většinou ho mají problémy rozdýchat i mnohem méně složití vlci.
"I vyčistit zahnisanou ránu bolí, ale musí se to udělat, aby se zahojila," potřásl hlavou. To je také fakt. Nic to nemění na tom, že jsou rány, co se hojí těžko. O tom tento vlk ví své. Proto je ostatně tulákem.
"Tobě říkají jak?" Red to není, podle toho co řekl. Asi je vepředu prvně.
Pořád se nezvedl a vyčkává. Svaly má ale připravené, kdyby to bylo nutné, uskočí hodně rychle. Jenže před dravci se neutíká. A to ani když se mu moc nezamlouvá zkracující se vzdálenost mezi nimi. Pořád ale ještě není černobílý tak blízko aby na něj jen tak dosáhl. A příprava ke skoku nebo vyražení by byla vidět na pozicích svalů.
"Dokud se nedostaneš k vedení, nevnímáš ze světa venku vše? To je docela škoda. Ale asi se s tím nedá nic dělat. "

Pozorně sleduje dění. Trochu zastříhal ušima, když se vlk předním začal rozčilovat, což očividně vedlo k tomu, že se začal hlásit ke slovu ten agresivní. Feier zůstal ležet. Jen nepatrně upravil pozici zadních nohou pod sebou, kdyby náhodou přece jen k něčemu došlo. "To nic nemění na tom, že bys nebyl první ani poslední, který se i tak snažil svou magii moc nepoužívat. Proto se ptám. A mimochodem, nikdo z nich to nedělal proto, že by byl hlupák." Zvedl jedno obočí. Tohle ho buď uklidní a nebo po mě vyjede. "Asi je načase aby se to začali učit i další. A někdo by to pořád měl mít na starost. Je dost pravděpodobné, že to půjde. Když to umí dva z vás, mohou i ostatní."
Feier se dál nehýbá. Ví, že pohyb by mohl být poslední kapkou. O útok opravdu nestojí. Ale pro jistotu s ním počítá. Jeden rychlý odraz a skok by ho snadno dostaly z dosahu zraněného vlka. Možná je hodně velký, ale pořád mu tělo nedovolí to co zdravému a Feier je hodně rychlý. Vstát a získat lepší pozici by bylo o dost větší riziko.

"Pokud jsem nezačal vyvádět na začátku, tak asi moc nehrozilo. Ale můžu tě ubezpečit, že plně vzdělaný léčitel ví ledacos i o psychice i o problémech s magií. Musí." Jo. O problémech s magií toho vím až až.
"Potřeboval by ses to naučit ovládat. Stáhnout to k sobě, aby jsi neovlivňoval okolí. Nebo na co nejmenší vzdálenost. Pak bys ty problémy tak neměl. A samozřejmě, mohl svou magii použít na to, abys odvrátil hrozící útok. Když po tobě někdo vyjede bez jejího vlivu. Používáš ji někdy úmyslně?" Zase naklonil hlavu na stranu, zatímco ho sleduje. Mít já víc osobností, asi se už sází o to, že ne. Odfrkl si nad tou myšlenkou.
"Kdo to vlastně byl? Pochybuji sice že bych o něm něco věděl, ale asi by ses měl ptát každého koho potkáš. Nejméně, kdybych ho někdy potkal, můžu mu o tobě říct. " A to je ostatně pravda. A asi i bez vlivu Tawariho magie by vzka Feier předal. Koneckonců, pořád je léčitel.

Tawi očividně není ani trochu rád, že má Feierovi vysvětlovat jak je to s jeho magií. Feier sám to celé bere v klidu a se zájmem.
"To je dobrý," vesele se zazubil. "Dali by se tebou docela dobře krotit vzteklouni. Ale hádám, že to taky může za dost z tvých problémů. Většina vlků se totiž doopravdy nechce rvát nebo útočit." Taky proto se dají docela dobře zastrašit vrčením a pózou. "Nebo být nepříjemná. Pokud k tomu nemají důvod. Tvoje magie to ale otočí, takže ti, co na tebe byli nejhorší, jsou ve skutečnosti asi úplně jiní. " Zamyslí se, v očích trochu zvláštní výraz. "Asi jsi měl docela kliku, že jsi zraněný natrefil na mě. Já sice na ostatní neútočím ani normálně, ale jsem vlastně spíš odtažitá povaha." Mírně řečeno. "Některý z hodnějších léčitelů by taky mohl naopak začít vyvádět."
Podstatné je, že ho to nezmění trvale. Kdyby hrozilo delší vystavení té magii tím, že změna přetrvá, tak by prostě odešel. Nechce, aby ho měnilo cokoliv zvenčí. Takhle je to problém, který není třeba řešit.

Sleduje černobílého před sebou, občas nakloní hlavu na stranu, jak se na něj soustředí. Opravdu už není problém poznat, kdy se mezi sebou o něčme dohadují osobnosti toho vlka. Přece jen je to na tom druhém trochu znát.
Nezasahuje do toho a prostě vyčkává. Je mu jasné, že to asi vyžaduje čas.
Pousmál se, když na něj zavrčel. "Léčitel musí být chytrý. Jinak by nedokázal poznat, v čem je problém." Jen znát rostliny opravdu nestačí.
Dál trpělivě čeká. A jak vidno, jeho podezření, že za změnou chování je vlkova magie, bylo správné. Cuknul párkrát uchem, jak se nad tím zamýšlí. Takže proto se chovám jinak. Ovlivnil mě. Jaký to bude mít dopad dál? Hm...
"A účinky trvají jen dokud jsi poblíž, nebo přetrvávají? Hádám že to asi působí samovolně pořád." Vzhledem k tomu, k čemu došlo u mě. Neměl důvod to na mě použít úmyslně.