Príspevky užívateľa

"Třeba ano," zkusí trochu povzbudit naději vlčka.
Sleduje ho z vlastního místa v trávě. Sem tam zastříhá uchem. Očividně se mezi sebou baví. Škoda, že nevím o čem. Minimálně je tenhle vlk zajímavý. Cukl uchem. Jen tuhle jeho verzi asi moc nevyzpovídám.
"Tak si to od nich nech předříkávat. Když sám to neumíš říct." řekl mu vlídně. Trochu v něm roste podezření, že za změnou chování je právě magie vlka předním. Přece jen, ví že se chová jinak. Mohl by si to ověřit. Stačilo by prostě odejít. Ale bylo by rozhodně rozumnější spíš zjistit o co jde a detaily. Včetně následků působení takové magie.
"Já ti svou magii prozradil," zkusil popostrčit vlka.

Jen vážně kývne, když potvrdí, že na něj dávají pozor. Ale povzdechne si, když hravý vlček chce ohnivé motýlky.
"Ne, motýlky neumím. Nemůžu ovlivnit tvar plamene. Prostě jen zapálím to co chci. A spousta věcí hoří fakt dobře. Proto jsou ohniví mágové tak nebezpeční." I vlčí kožich. A proto taky byla taková hloupost pouštět se do boje s vlkem s ohnivou magií. Ale to už nahlas neřekl.
Došel blíž k vlčkovi, když si lehl. Ale pak ho zaujatě sleduje. Neuniklo mu, že při otázce na magii dost váhá. Naklonil hlavu na stranu, uši nastražené a vlastně v téhle pozici vypadá dost roztomile. Pak ji naklonil na druhou stranu. Pořád sleduje dvoubarevného před sebou. "Tak mi pusť k veslu někoho, kdo to ví nebo umí popsat. Protože mám takový dojem, že minimálně někdo z vás to ví." Nenechal se Feier odbýt.

"To je dobře. Aspoň si snad dáš pozor. Nebo na tebe dohlédne on," reaguje klidně na tu poznámku. Celou dobu se chová, jako by prostě mluvil se skupinou a kupodivu jedná docela přirozeně. Tedy až na to, že je mnohem milejší než obvykle.
Zastříhal ušima. "Ohnivá." Povzdechl si. "Proto jsem dobře věděl, že není zrovna rozumný si s vlkem s ohnivou magií zahrávat. Proti ohni se docela blbě brání." Pokud zrovna nestojíš ve vodě. Nebo aspoň na sněhu. Jenže je léto.
Zpozorněl, když vlček zaujal typickou pózu. Ke svému úžasu by nejraději vyběhl ke hře a výzvu přijal. Ehm... tohle už je fakt divný. "Měl by sis spíš ještě lehnout... no a... jaká je tvoje magie? " Nebo spíš vaše.

Potřásl hlavou v neurčitém gestu. "Je to prostě jen jméno.... Těší mě, Kaii," pokývl na pozdrav vlčkovi, který je na tom očividně už líp, po jeho zásahu. "Moc zatím neběhej, jo? Je to brzo, to zranění chce nějakou dobu klid."
Nechává se obhlížet jak někde na výstavě. Normálně by mu to rozhodně vadilo, ale tentokrát prostě nějak ne. Zvláštní.
"Ne, nikdo mi nic nenamaloval. Mám je od narození." Ubezpečil druhého vlka. "Táta říkal, že asi mají spojitost s mou magií. Když ji dlouho nepoužívám, tmavnou. A moje oči také." Teď je má čistě jantarové. Ani tuto informaci by jen tak někde neřekl jen tak. Už hodně dlouho ne. Naprosto nechápe, co je u tohoto vlka jiné.

Prohlíží si ji dost upřeně a pořád tak podmračeně. "Já se ptal první." Reaguje na její otázku. Nehodlá jí o sobě nic vykládat. Očividně je mladší než on. A to, že z ní je cítit pach smečky, pro něj není důvod, že by se měl chovat nějak jinak. I když. Ten pach je povědomý. Že by byla z její smečky? Tak uvidíme. Třeba bude docela zajímavá.
Na jeho dotaz ohledně lovu odpověděla stručně a podle všeho upřímně. To v něm, i přes tu strohost, paradoxně přece jen zažehlo jiskřičku zájmu. Aspoň se očividně nebojí. Sleduje ji. Beze slova. Docela dlouhou dobu. Ale i přesto rozhodně nevypadá agresivně. Vlčice před ním netuší, že hodnotí i její tep a dech, protože jemu jako léčiteli to ledacos řekne. A navíc, taky čeká na odpověď na svou první otázku. Koneckonců, opravdu se ptal první, že? A hovor začala ona, pozdravem. Tak by mohla otázky čekat.

Pousmál se. "Tak to není. Ale nikdo se vzájemně moc neznáme. Jde o všeobecnou radu i do budoucna. Takoví jako vy k tomu mají sklony. Jestli někdy začne couvat, je to problém. Uvidíme se za týden," kývl. Ale trochu lituje, že se stáhl zrovna tento. Docela si s ním rozuměl. Možná by ho mohl časem naučit i něco navíc.

Zkoumá pohledem toho, který se teď objevil. Působí opravdu dost odlišně. Komplexní osobnosti. Zajímavé. Ten léčitel vypadal opravdu docela celistvý. Uvidíme jak se projeví dál. Není moc často příležitost pozorovat takovýto případ. Jsou dost vzácní.
Až když se tento vlček zeptal, došlo mu, že se neměl čas představit. "Feier," odpověděl mu. Krátké jméno, a jiné nikdy neměl. Ale naprosto stačí.

Snad ten keř pozná. Tavolník v květu se naštěstí moc splést nedá...
Pozorně ale sledoval vlka před sebou, když mu odpovídal, jak to s ním je. Cuknul uchem. "Jsem plně vzdělaný léčitel, ne břídil. Jako takový vím i o tomhle. " Koneckonců, psychika a zdraví je také součást jeho práce. "Existujete tak jako tak všichni. Ale taky jste všichni součástí jednoho. Měli byste se k původnímu z vás chovat s větší úctou. A taky, ti rozumnější z vás, ho zkuste dokopat k tomu, aby svoje problémy řešil a neustoupil od nich a nestrčil je na krk někomu z vás. Není to pro něj zdravý," neubránil se ušklíbnutí, vzhledem k tomu, jakým způsobem s vlkem mluví. "Tím mimochodem omezíte i ty divočejší stavy. Chce to ale trpělivost. Jak jde o mysl, nikdy nic není hned. Nedovolte mu ale se jen tak stahovat jen proto, že mu je něco nepříjemné." Naklonil hlavu na stranu a sleduje pozorně vlka. Pochopil, že ten, s kým převážně jedná, má léčitelské vlohy. "Využijte jen svoje možnosti tehdy, když je klid."
A chvíli na to se začínal měnit medailon.
"Rád bych tě viděl za týden. Zkontroloval hojení ran a případně zasáhl. Můžeme se prostě sejít tady. Víme, kde to je."
Feier má uši natočené dopředu a sleduje, kdy přijde změna.

"Tak hodně štěstí při hledání," popřál mu upřímně. Jako vzdělaný léčitel dobře ví, že podobný život není snadný. Na chybějící jméno se ale vesele zazubil. "Snadná pomoc nějaký si můžou vymyslet. A je to určitě lepší než riskovat, že si vás pojmenují ostatní. " Zatvářil se trochu uličnicky. Už i jemu samotnému je jasné, že se nechová úplně normálně, ale kupodivu se mu ani nechce to řešit.
"Tavolník je keř, od asi tvojí výšky když stojíš do výšky když si stoupneš na zadní. Má pilovité světlezelené listry trochu připomínající vrbu, a květy tvoří latu, a jsou celkem nepřehlídnutelný, tkaový růžový chomáčky. Asi by bylo lepší, kdybych ti ho ukázal. Jenže tady prostě neroste. Sice u vody bývá, ale zrovna tady není. "

Na jeho poslední poznámku mu pohled oplatil. "Tvůj stav tě omezuje v životě. Omezuje vás všechny. Dostává vás to do problémů. Takže ano. Takhle trpíte všichni. Právo na to tělo má doopravdy jen ten, kdo tam byl první. To by musel přestat existovat, aby ne. Pokud by nikdo nedělal problémy, šlo by to. Ale na to to nevypadá." Opět se výmluvně podíval na jeho rány. "Když se někdo neumí chovat slušně tam, kde je host, tak ztrácí právo tam být." Navíc je to tak jako tak nemoc. "To platí všude. To snad víš."

Poznámka: asi je lepší sem tu rostlinku dát.
https://botany.cz/cs/spiraea-salicifolia/

Zastříhá ušima, když se vymění dvě osobnosti ve vlčím těle před mýma očima. "Takže ty jsi ten původní. Dobře. Asi by bylo dobré, kdyby se to povedlo opravit, nebo vyrobit znova. To ale bude muset někdo jiný. " I když některé bylinky by mohly mít podobný efekt. Jenže reakce jsou trochu odlišné a to by si vyžádalo delší sledování a spolupráci víc vlků... Hm. To nejde. "Nemyslím si, že to není zapotřebí." Výmluvně koukl na jeho rány. "Navíc, tady je hodně vlků. Tak čekej, že je budeš potkávat." Upozornil ho.
Pak se zase vyměnily osobnosti. "Ty jsi ten co předtím? Asi byste se pokaždé měli nějak ohlásit. Třeba jménem. " Zatřepal hlavou. "Poznáš ty rostliny cos předtím dostal? Všechny a s jistotou? Jinak ti je budu muset ukázat. A poznáš tavolník? Kdybys ho přidával, tak k němu i špetku řebríčku. Ale jen špetku. Tavolník trochu ředí krev, tak aby ot řebříček vyrovnal," upozornil ho. Pokud něco z toho vlk nezná, Feier dobře ví, že ho to prostě bude muset naučit.

Koukl na něj, když se vlk diví, že by s nikým nemohl vycházet. "Nepřipadá mi to jako problém. Ale dej si pozor aby ta smečka měla dobrého léčitele nebo dva, aby věděli co jsi a usměrnili ostatní. Mimochodem, je i způsob jak to střídání omezit léky. Ale na to musí být léčitelů několik a stálý dozor po delší dobu. Na každého totiž působí jiná kombinace a muselo by se to prostě najít. To není práce na měsíc." Přece jen mu o tom nakonec řekl, a současně mu vysvětlil, proč to nemůže udělat on sám.

"A ten medailon... jen varuje před změnou a nebo dovede i něco potlačit? Třeba má někdo magii, která by to uměla," sleduje se zájem šperk na krku dvoubarevného.
Opodál si způsobně lehl na břicho, tlapy složené a vypadá vlastně překvapivě elegantně.
"Fajn, to se dá zařídit," kývne na osobní prostor. Sám si ho ostatně obvykle hlídá dost pečlivě, takže mu to nepřijde divné. Vnitřní boj ve vlkovi před ním se nedá přehlédnout. Chvíli jen čeká a se zájmem sleduje. Ale medailon nemění barvu, takže se přece jen neděje nic. "Budeš potřebovat léky delší dobu. Tohle se nezahojí ze dne na den a bez léků ti hrozí infekce," upozornil ho.
"Můžu ti ale ukázat co a jak. Nevypadáš, že bys měl smečku, která by se o tebe postarala." I přes to, že se chová hodně neobvykle, tak nemá Tawariho magie takový vliv, aby se nabídl, že s vlkem zůstane delší dobu. "Taky bychom se měli domluvit, že se setkáme abych ti později rány zkontroloval." A připravil pár další věcí na léčbu, jinak ty jizvy nebudou zrovna sranda.

"Hmmm... " Zamručel a otočil jedno ucho směrem k území ignisu. "Jo, vím že je to blízko." Hranice už si zmapoval.
Sleduje rudočernou vlčici před sebou. V jeho duši je zmatek. Stará bolest a touha někam patřit se vrátila v plné síle. Zvenčí to samozřejmě není vůbec znát, jen jeho výraz je snad ještě o něco zachmuřenější a celý ten vnitřní boj se samozřejmě trochu odráží v očích. Riskovat to a jít? K ničemu mě to nezavazuje... Třeba by opravdu byli fajn. Jo. A pak to zase blbě dopadne... Na druhou stranu, ona je taky ohnivá. Co jeslti jsou na oheň zvyklí? Ale abych si nedělal marné naděje.

Ten vnitřní boj chvíli trval. Feier cukl uchem a nakonec si jen povzdechl a zamručel. Asi bych se stejně užíral kdybych to nezkusil.
"Fajn, proč vlastně ne," zabručel souhlas s návštěvou. Koukl směrem k území její smečky. "Něco, co bych měl vědět předem, než tam vlezu?" Zeptal se ještě pro jistotu.

Pozorně sleduje vlka před sebou a jeho podivný úsměv a mhouření očí. Hm. Je trochu divnej... trochu víc. Já mám sice co mluvit, ale... prostě je divnej. Cukl uchem. Jen ho sleduje, výraz jako z kamene. Nakonec ale promluvil.
"Víš co? Možná prostě radši vypadni." Nebo odejdu já. Ale že bych toužil ho mít za zády, to ne. Nakonec udělal kompromis a zamířil trochu podél břehu řeky. Očividně se nehodlá dál s tímto vlkem bavit.
Pokud by se ho vlk pokusil následovat, varovně na něj zavrčí, pak bude dál ustupovat pryč. Nebude-li stačit ani to, zapálí trs suché trávy na půl cesty mezi nimi. Pak významně koukne na vlkův ocas, aby tím naznačil, že příště bude na řadě něčí kožich.

"Spíš jakýkoliv hmyz. Ale to se dá snadno vyřešit. Mátou, rozmarýnem, třeba. Stejně to musíš překrýt něčím kvůli ochraně." Ne, opravdu není normální, aby takhle vyprávěl o kde čem.
"Bývá to tak. Ale liší se to případ od případu. U některých typů se třeba vzájemně nevnímají a neví co dělá ten druhý. To u vás očividně není... A ano, rozhodně to je blbec, když jste skončili takto. S vlky s ohnivou magií není dobrý si zahrávat." Pokud nejsi nehořlavý.
"Je to pravda u každého léčitele," obhajuje svoje prohlášení. Znovu jemně přejel čenichem po srsti na hlavě vlka. Ale když ten si vyžádal, aby kousek uhnul, tak to se zamručením udělal a ustoupil asi o metr a půl. Se zájmem sleduje barvu medailonku. "Co se bude dít teď?" Zkusí se zeptat. Ví, že osobnost, která se objeví, může být úplně jiná.

"Med je asi nejlepší možnost na spáleniny vůbec," odpověděl mu něžně. No vážně, kde se to v něm bere? "Zabrání přeschnutí rány, desinfikuje a podporuje hojení. Nepustí k ráně infekci. Ta je přitom u spálenin dost častá." Ještě se mu nestalo, že by někomu něco takhle vysvětloval. Normálně by prostě odsekl něco ve stylu nemel a drž.
Ale ty osobnosti navíc ho docela zajímají. Koukl se na vlka před sebou. "Zajímavé. Obvykle bývají tak tři, čtyři, ne hodně." Dobře to ví. I o podobných záležitostech ho jako mladého jeho otčím poučil. "Který z vás spískal tenhle průšvih?" Zeptal se s pohledem upřeným do vlčích očí. Počkal si na odpověď, než odvrátil pohled.
Do bylinek na listu pak jen jemně strčil čenichem. "Kdyby jo, nepoznal bys to." Odpověděl kupodivu zcela vážně. Uměl by to, samozřejmě. To každý léčitel. Jen to nedělají.

Divil bych se, kdyby ano. Pomyslel si na její poznámce o válení, i když ji nahlas jinak nekomentoval. Má dost práce s vlastním ohonem, aby sebou nezačal přátelsky vrtět. To ho trochu zaskočilo. Málokdy reaguje na vlky takhle. Ale je fakt, že jejich první setkání opravdu stálo za to.
"Hm, tak trochu." Okomentoval stručně její dotaz na průzkum. Stejně nemám co na práci. K čemu je léčitel, když nemá koho léčit. "Znáš to. Poznat terén," cuknul uchem.
Tak nějak ho čím dál víc trápí otázka, jak je to s její smečkou a jeslti jsou ostatní také podobného zrna. To by mohlo být zajímavý. Ta myšlenka se mu poslední dny vrací víc a víc.