Príspevky užívateľa

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Odfrkl si na Ikkeho prohlášení. Znělo to tak melodramaticky. Koukl po bílém léčiteli. Ne že by se ale tak skutečně neměl sklony chovat. Jenže, stejně ho nemoc dostala. A pořádně.
Cítí na svém těle rozdíl, cítí, co s ním dokázala moc Ikkeho magie. Už by s tím měl skončit... vysílí se... Potřásl hlavou a přemýšlí, jeslti se nemá prostě zvednout.
Rozhodně je mu ale jasné, že nebude jediný, který ještě onemocní a také, že jde nespíš o totéž, co dostalo Artemis. S kterou se v té době nepotkal. Takže máme na krku epidemii.... Je malá šance, že bychom oba měli stejný zdroj. *
Ale na ten zbytek si nemohl pomoct. Ohrnul pysky a ukázal zuby.
"Ikke, já nemůžu spát tam, kde spí ostatní... To by mohlo stát příliš mnoho." V mysli má obrazy ze svých nočních můr. Vlčí srst je hořlavá.

____
* celé léčení probíhá na začátku šíření nákazy, hra se zdržela out-rpg kvůli několika komplikacím současně.

Pořád na ni kouká. Neřekl prvně nic, jen cukl uchem. "Pravděpodobně," zabručel na její poznámku o tom, že nemyslela. Ale kupodivu se v tom nějak moc nevrtá.

Pozorně prohlíží její jizvy, hnědý čenich přejíždí těsně nad nimi a sem tam o některou zlehka zavadí. Zkouší jejich tuhost, i když jí to nijak nevysvětlil
Dělá to důkladně, takže to nějaký čas zabralo.
Když skončil, sedl si před ní a zase se na ni zadíval. "Co tvoje oko. Nakolik ti v něm v tuhle chvíli zůstal zrak." Na její odpovědi dost záleží. Je možné, že oko zvládnou zachránit, ale chtělo by to začít jednat.

Coural se směrem od nejvyššího stromu kamsi k Igně a jeskyni, tedy jaktakž. Nerad chodí te´d v zimě přes kopečky, nebývá tam zrovna dobré počasí. Prostě vítr, závěje a vůbec samé nepříjemnosti.

Jenže co to?
Zvedl hlavu a jeho velké uši zachytili dost divoká nářek.
Ne, tohle rozhodně nevypadalo dobře. Ale hlas neznal.
Co má tohle být? Tuláci? Na azyl se zatím obvykle hlásili na hranicích. Ale jeslti je někdo zraněný... možná šli dál a volají."
Zabručel. Ikke je na diplomatické výpravě a sám toho musel také poslední dobou dost řešit, není zrovna odvázaný z práce navíc.

Ale jeho srdce a duše léčitele hovoří jasně.
Vyrazil rovnou za hlasem a nijak pomalu. Alespoň tam, kde to podmínky terénu umožnily.

Je mu ale jasné, že tohle nejspíš slyšeli i jiní vlci než on, takže nejspíš nedorazí jako jediný.

Tuácké vlčice mohly už na celkem slušnou vzdálenost spatřit blížícho se vysokého, ale vyhublého hnědého vlka, jak běží, a vyhýbá se nejhlubším závějím. Rozhodně není pomalý, vzdor zimě. Na lepším terénu by asi uštval kde koho.

Když dorazil až skoro k nim, zpomalil. Velké uši a vyzáblá postava, spolu s podmračeným výrazem tváře působí trochu strašidelně. Jednu z vlčic poznal, potkal ji před časem na lesní říčce.
"Co se to tady děje!" Zahromoval hluboký hlas vysokého vlka. "Jsem léčitel," dodal ještě, trochu mírněji. Jeho duše tak velí, protože jím prostě je. Alfa nealfa.

Cukl sebou, když zmínila problémy s jejím vlastním tělem.
"Uvědomuješ si, že jsi hlavně a především měla přijít za léčiteli? Pokud jsi nechtěla za mnou, tak je tady taky Ikke. " dokonce to maličko zavrčel. Ne, opravdu ho její utrpení netěší, ani trochu.
Neví, jak k tomu přišla, ale rány od ohně... A její ostýchavost... To ho napadá buď hodně hloupá nehoda a nebo, že jí to provedl někdo. A pak by opravdu rád slyšel kdo a proč.
Povzdechl si. "Ukaž to," To řekl už o dost mírnějším tónem. Myslel samozřejmě jizvy a zamířil pomalu k ní. Zajíce nechal ležet, kde ho položil. "Jo, kořist se hledá hůř, ale dá se." odpověděl spíš mimoděk. Teď by opravdu rád viděl její zranění.

Vážně přikývl a to už je výraz, jaký je u něj obvyklejší. "Léčitelé jsou užiteční, o tom se s tebou nehodlám přít." Aby také ne, sám je také léčitel a ví, co to obnáší.
"Navíc s tím, co se v Norestu děje, budeš mít určitě co dělat." Přesto je mu jasné, že i vlk sám uvítá azyl.
Lehce naklonil hlavu na stranu. "Pokud jste se nerozešli ve zlém, asi by to nevadilo, ale nejspíš chápu, že by ses cítil rozpačitě. " chvíli se odmlčel. "Co se nás týká, naši vlci jsou hrdí. To někdy způsobuje potíže. Ale lepší hrdí, než bábovky." Odfrkl si.
"Dobrá. Pokud tedy chceš, u nejvyššího stromu je postavený dočasný úkryt pro tuláky a je tam také ohniště. Oheň si musíte udržovat sami. Nejsi tu jediný tulák, takže byste to měli zvládnout bez problémů. Smíš jen na část území. Cestou ti ukážu kam.- Na léčení si můžeš vyžádat byliny ze zásob, máme jich docela dost. Někdo ti je donese, místo, kde jsou uložené, nejsou v dovolených místech. "
Otočil se k území.
"Tak pojď, ukážu ti, kde co je."

Došel pomalu až k ní. Jeho výraz je neutrální, ale jantarové oči si ji prohlíží důkladně. A to co vidí, není moc veselé. Nejde jen o jizvy, ale i o její postoj.

Zastavil se a položil ušáka na zem. "Ahoj," odpvoěděl jí jeho hluboký hlas. A chvíli bylo ticho. Feier přitiskl uši k hlavě. Vážně nemá radost z toho, že se vyhýbala ošetření.
Cosi nezřetelně zabručel a koukl kamsi do lesa.
"Tak se nám konečně přestaneš vyhýbat?" Zeptal se. I jeho tón je neutrální, až příliš. Není to ani hlas alfy, ale spíše léčitele. Ne někoho, kdo s vlčicí dříve trávil čas. Má to svůj důvod. V jeho hlavě víří spousta výčitek, spousta slov, co by jí chtěl říct... nebo je vykřičet do její tváře. Vadí mu, že za léčiteli nepřišla. Nemá rád zbytečné utrpení. Opravdu se s tím dalo hodně dělat. Hlavně díky Ikkeho magii. Feier až příliš dobře ví, co dokáže napáchat oheň na to, aby ho to nechávalo chladným.
A tak se skrývá za neutrálním výrazem profesionálního léčitele.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Zůstal ležet, oči zavřené. Ale je to jiné. Teď už vnímá, že jsou kolem něj vlci a poznává je. Natáčí ucho podle toho, kdo z nich promluví.
Připadá si docela pitomě, jak tu tak prostě leží. Měl ve sněhu vylženeý poměrně slušný pelech, ale pro horečkou zřízené tělo moc pohodlný není. Jen zamručel, když ho IKke označil za palici dubovou. Možná by se ale neohradil ani jindy, má dost rozumu aby uznal, že dubová palice rozhodně je.

Slyšel Iskův dotaz a hnědé ucho se natočilo k vlkovi, co ho pomáhal držet. Nepamatuje si, že to byl on sám, kdo poslal Isku pro pomoc. Pohnul hlavou, otevřel oči a koukl po Iskovi. "Jo, budu,"zabručel hlasem zhrublým nemocí.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Podvědomě sice Ikkeho poznal, ale pořád byl příliš v zajetí nočních můr z horečky, než aby pochopil, co se děje.
Je dobře, že Iska přišel na pomoc. Velké tlapy chundelatého vlka na těle studí, o to víc v kontrastu s horečkou.
Feier zakňučel a hodil sebou, ale nemá dost síly, aby nadělal nějaké potíže dvěma vlkům, co o něj pečují.
Vlivem Ikkeho magie už horečka začíná klesat... Feierova mysl se postupně rozjasuně, přestal se vzpouzet. Potřásl hlavou, jak se snaží rozehnat mrak na své mysli... Konečně si uvědomil, že Ikke vedle něj je realita, ne další noční můra. "Ikke..." Zachraptěl potichu

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Leží na studené zemi a klepe se... ztratil pojem o čase, nespí úplně, ale není ani vzhůru. Neví ani, jeslti skutečně někoho poslal pro pomoc, nebo jeslti se mu to jen zdálo. Pokusil se zvednout, ale tělo ho neposlouchalo.
Nakonec zůstal prostě ležet, v horečkách se mu míhaly myslí podivné představy. Útržky událostí, co za život zažil, se mísily nezávisle v čase. Viděl vlky ze své minulosti, jako b tu byli teď, viděl oheň, co způsobil. Dokonce viděl hořet vlky, kteřé zná teď.. I Ikkeho bílou srst... zahalenou plameny...
Něco se k němu přitisklo. Měl pocit, že na něm leží balvan, i když to tak nebylo. Sotva pootevřel oči.. bílá.. plameny, bílá.. plameny... je úplně mimo, sny se proplétají s realitou. Trochu sebou začal házet, nebo spíš se o to pokoušet. Zalilo ho zvláštní teplo, ale v tuhle chvíli si není vědom toho, co to znamená. Není v takovém stavu, aby poznal Ikkeho magii.
Snad až horečka klesne.Jeho dech se každopádně zvolna lepší.

Přikývl.
"Fajn. Tak vítej mezi námi," znovu pokynul směrem k území.
"Zathriane, když už jsi ji přivedl, tak ji proveď. Stavte se pak za Ikkem, na zdravotní prohlídku. S tím, co se te´d děje, je to docela nutnost." Potřásl hlavou. Ta nemoc, co se šíří Norestem, je opravdu protivná.
"Kdybys měla dotazy, tak to zkus u magistera Cyrana, ale můžeš se ptát i ostatních, včetně mě. Zdravotní prohlídky dělám i já, když je to třeba. " Koneckonců, nepřestal být léčitelem, jen proto, že je alfa.

Viděl, jak se uklidnila a jak se najednou tváří vlastně až nadšeně. Všiml si toho dobře, ale považuje to spíš za dobré znamení, i když to nekomentoval.
Otočil se k území. "Tak můžeme jít." Azaryn si ohledně na složité přijímací ceremonie nepotrpí, pozdější zkouška ukáže stejně co bude třeba.

Viděl její nerovizu, jak se kouká po lese kolem, jak oby jí snad stromy měly dát odpověď. Mlčel, čekal. Nevypadal, že by spěchal.
Nakonec se ale rozhodla.
Kývl.
"Fajn. Smečka má svá pravidla, jak asi tušíš. Azaryn upřednostňuje sílu. Nemusí být jen fyzická." Připustil. Koneckonců, síla má mnoha podob. "Budeš si muset časem zvolit, jakou práci chceš ve smečce vykonávat a projít zkouškou.Zkouška je uzpůsobená podle povolání, co si zvolíš. Nežádáme léčitele, aby bojoval, nebo bojovníka, aby se učil rostliny. Můžeš si předem vyzkoušet trénovat různé dovednosti, abys zjistila, co ti vyhovuje." Nedávalo by to ani jinak smysl. "Bez souhlasu vlků od určitého postavení výš, nesmíš mimo území smečky na víc jak půl dne." Aby to trochu zmirnil, se zvednutým obočím dodal. "Nejsme ale žádní despoti, pokud k tomu je důvod, stačí požádat. Sám jsem ještě jako omega proběhal celý Norest a nikomu to nevadilo."
Protáhl se. "Také je zakázáno vynášet tajemství smečky ven a poslouchat výše postavené vlky, ale to je asi jasné. "
Někdo ji bude muset provést... Koukl po Zathrianovi, ale pak se jeho pohled vrátil k ní.
"Takže, pokud stále máš zájem, můžeš být rovnou přijata a jít s námi." ukázal čenichem do nitra území smečky.

Kývl na pozdrav, když Zathrian promluvil, ale všímá si spíš příchozí vlčice. Cukl uchem, když padlo Morniino jméno. Jeho tváří přeběhl trochu zvláštní výraz, ale těžko odhadnout, co to vlastně znamená. Víc nedal najevo nic.
"Ty víš, co se tam tehdy stalo? Vím, že Mornii někdo pomohl se dostat domů. ," hluboký hlas azarynského alfy téměř až vibruje v kostech.
Každopádně, minimálně za tu záchranu naší lovkyně jí dlužíme... Navíc, vypadá celkem silná.
"To máš zájem o azyl přes zimu, nebo chceš přímo do smečky?" Upřesnil si ještě. Přece jen, momentálně jsou možné obě situace.

Mensis, Zathrian

Pomalu přicházel blíž, k místům, kde na něj zdá se čekala dvojice.
Jeho oči propátrávaly les už při příchodu, takže je uviděl dřív, než si všimli oni jeho. Navíc slyšel i jejich hlasy. Jen vítr mohl Feiera prozradit, vál směrem k nim a nesl tak jeho pach.

Vyšel před ně v tichosti a zadíval se prvně za Zathriana, pak na vlčici, která tu stojí s ním.
Neřekl nic, jen lehce naklonil hlavu na stranu a čeká, co řeknou oni jemu.

Na začátku zimy - nepatří k jednání


Zamručel. "Jo. Hlavně když jsi ve vedení smečky a máš zodpovědnost za ostatní. " Vyloženě si nemůže dovolit být nepřipraven. Ale je mu jasné, že Ikke to chápe.
"Počítej s tím, že budu občas otravný, polezu ti k bylinkám, je kontrolovat a vůbec kde co. " A možná se občas k tobě přijdu z toho vykecat.

Povzdechl si. "Jsou uzavřenější než my, zalezlí tam u nich. My se apsoň touláme po celém Norestu. Jo, taky to některé z nás dostává do malérů, ale co čekat od silných a hrdých vlků. " Problémy se dají vyřešit. Je rád, že jeho smečka nejsou žádné bačkory.
Nad nadšením nad Adainem se usmál. Doopravdy, upřímně a úsměv mu prozářil i oči, i když to Ikke nemůže vidět. "No tak jdeme." prohlásil pobaveně a vyrazili společně pryč.

Před zimním eventem


Maličko se pousmál. "Je v tobě víc, než si myslíš. Umíš trénink uzpůsobit tak, aby ten druhý zůstal celý." Koneckonců, sám by čekal že se u podobného nácviku boje rozseká na kousky, ale Jarumi ví, jak to udělat tak, aby ne. A na tom trvá. Ale dál na něj v tomto netlačí. Víc to nerozebíral.

Raději se znovu opřel do tréninku. Vyrazil znovu podobně, jako prve a pokusil se tentokrát od Jarumiho odrazit tvrději.
I pokud i teď neskončil na zemi, jen zopakuje, že 'znovu' a znovu a znovu. Nedá si pokoj, dokud to nebude opravdu spolehlivé a nebo Jarumi to nestopne, že už je to opravdu až příliš. Jedno je jisné. Vysoký hnědý vlk má odhodlání. Má totiž důvod, bránit svou smečku, kdyby bylo zle. Takže se to prostě naučí.