Príspevky užívateľa

Mensis, Zathrian

Pomalu přicházel blíž, k místům, kde na něj zdá se čekala dvojice.
Jeho oči propátrávaly les už při příchodu, takže je uviděl dřív, než si všimli oni jeho. Navíc slyšel i jejich hlasy. Jen vítr mohl Feiera prozradit, vál směrem k nim a nesl tak jeho pach.

Vyšel před ně v tichosti a zadíval se prvně za Zathriana, pak na vlčici, která tu stojí s ním.
Neřekl nic, jen lehce naklonil hlavu na stranu a čeká, co řeknou oni jemu.

Na začátku zimy - nepatří k jednání


Zamručel. "Jo. Hlavně když jsi ve vedení smečky a máš zodpovědnost za ostatní. " Vyloženě si nemůže dovolit být nepřipraven. Ale je mu jasné, že Ikke to chápe.
"Počítej s tím, že budu občas otravný, polezu ti k bylinkám, je kontrolovat a vůbec kde co. " A možná se občas k tobě přijdu z toho vykecat.

Povzdechl si. "Jsou uzavřenější než my, zalezlí tam u nich. My se apsoň touláme po celém Norestu. Jo, taky to některé z nás dostává do malérů, ale co čekat od silných a hrdých vlků. " Problémy se dají vyřešit. Je rád, že jeho smečka nejsou žádné bačkory.
Nad nadšením nad Adainem se usmál. Doopravdy, upřímně a úsměv mu prozářil i oči, i když to Ikke nemůže vidět. "No tak jdeme." prohlásil pobaveně a vyrazili společně pryč.

Před zimním eventem


Maličko se pousmál. "Je v tobě víc, než si myslíš. Umíš trénink uzpůsobit tak, aby ten druhý zůstal celý." Koneckonců, sám by čekal že se u podobného nácviku boje rozseká na kousky, ale Jarumi ví, jak to udělat tak, aby ne. A na tom trvá. Ale dál na něj v tomto netlačí. Víc to nerozebíral.

Raději se znovu opřel do tréninku. Vyrazil znovu podobně, jako prve a pokusil se tentokrát od Jarumiho odrazit tvrději.
I pokud i teď neskončil na zemi, jen zopakuje, že 'znovu' a znovu a znovu. Nedá si pokoj, dokud to nebude opravdu spolehlivé a nebo Jarumi to nestopne, že už je to opravdu až příliš. Jedno je jisné. Vysoký hnědý vlk má odhodlání. Má totiž důvod, bránit svou smečku, kdyby bylo zle. Takže se to prostě naučí.

(dehrává se před nájezdem tuláků - ještě před povýšením Feiera na alfu)

Koukal přemýšlivě na Rufuse. Ani nehnul uchem, když křídlo nevydrželo, ale reakce mladého vlka se mu nezdála. Tohle není jen tak.
"V klidu, není to tak snadný jak to vypadá. Proto taky máme léčitele," konstatoval. "Ale fakt to nechceš zkoušet prvně s vlastním křídlem v lese, když tě někdo honí. Ale o ot te´d nejde."
Zadíval se na něj znovu tak zamyšleně. Skoro, jako by mu viděl až do hloubi duše. "Tak jo. Co se děje. Vím, že moc nebýváš v noře a tak. Nic proti tomu, já taky ne, a mám k tomu důvody. Klidně ti je vysvětlím. Ale rád bych věděl, co se děje s tebou. " Protože bych musel být úplně pitomý, abych si nevšiml, že nejsi v pořádku. Nemluvě o tom, že léčitel je naučený si takových věcí všímat. Výhodou jeho postavní bety je, že mu Rufus nemůže jen tak zdrhnout.

Mornie

Svou hlídku zakončil menším úspěchem. Povedlo se mu mezi mladými smrčky překvapit zajíce, který nebyl dost rychlý a dost zkušený, aby na to zareagoval.
Tak se vrací od hranic s ušákem v tlamě. Nejde rychle. Ne kvůli sněhu, v lese to není zase tak zlé.
Spíš má dost o čem přemýšlet.
Pak k němu vtr zanesl známý pach. Poslední dobou ji skoro nevídá a dost mu chybí. Zamračil se a i se zajícem vyrazil za pachem.
Trochu zrychlil.
Netrvalo dlouho, než ji dohnal. Se zajícem v tlamě neřekl nic, jen se zařadil vedle ní a zpomalil na její tempo. Koukl se na ni. V srdci ho bodlo. Proč jsi jen hned nešla za námi... Ikke mohl s těmi jizvami hodně udělat. A kdybys to dovolila, možná by pořád ještě mohl dost zmírnit, jen by to nebyla zrovna legrace.
Vlastně je rád, že nese ušáka, nemůže říct nic neuváženého. A jeho výraz zůstává neutrální. Není rád, že takhle dopadla. Příčí se mu to jako léčiteli, i jako vlkovi, který se s ní potkával. Ví, že neřekla moc k tomu, co se stalo a ví, že na ni moc nemůže tlačit.

Svěsil uši. Nevěděl to, ale jeho poznámka tím pádem nebyla moc dobrá. A co hůř, nevěděl co na to říct. Povzdechl si.
"Vlastně, byl jsem na jejich plese. A taky, jako nováček v Norestu jsem potkal kde koho. To ostatně víš, tebe jsem tehdy potkal taky. "Zabručel.
"Ale i tak jsem měl být opatrnější, promiň. " Potřásl hlavou.
"Jak se vůbec držíš? Čekal bych, že se vrátíš ke svojí smečce," začal opatrně další téma. Cítí jasně, že se k nim nepřidal a to mu přijde trochu zvláštní. Jen doufá, že tím do toho do něčeho neryje.

Zrvona pomáhal s hlídkami, když se ozvalo volání u hranic.
Zvedl hlavu, zastříhal velkýma ušima a zrychlil krok.
Dlouhonohému štíhlému vlkovi netrvalo dlouho, než dorazil na hranice, dokonce ani na sněhu.
Zelený vlk, který tam stál, ho přiměl se pousmát. Vlastně si ho docela oblíbil už když to byl ještě Nihilčan a on ve vlastní smečce nováček.
Navíc, už od workshopu nemusí nijak tajit, že je léčitel, což se taky hodí.
"No koho to k nám tlapy nejsou. " Zavolal na něj docela zvesela. Pořád z něj necítí žádnou smečku.
"Že by ses rozhodl na zimu změnit tábor a jít k nám?" Zkusil si tipnout.

Na začátku zimy, nepatří k jednání.

Trcohu se zachmruřil. "Tahle zima začala dost nepříjemně. Můžu jen doufat, že to tak nezůstane, ale abych se raději připravil na to, že prostě bude brutální. " Nemůže si totiž dovolit riskovat, že připravený nebude.

Na jednání s Kultem jen kývl. "V tomto směru máš mou plnou důvěru. Nabídni jim co uznáš za vhodné, vím, že smečku neohrozíš ani nevyzradíš příliš. "
Pořásl hlavou.
"No fajn, tak asi půjdeme najít ten tvůj tmavorudý hřející balvan, že?" Pousmál se.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Potřásl hlavou, zamrkal. Snaži lse trochu si pročistit mysl. Ale celkem marně.
Pak se pokusil vyškrábat na nohy. Tlapy mu podkluzovaly a odmítaly ho nést.
Nakonec zůstal prostě ležet, zadýchaný z té námahy. Sotva vnímal Iskovy slova.
"Bude v jeskyni... bílý vlk... je cítit bylinkama... " Myslel tím sice jeskyni, ale na Ikkeho to platí taky.
"Je to kousek od břehu Igny... za kopečkama, opačný břeh." Iska tam normálně nesmí, ale když ho tam pošle sám Feier, nikdo by nic namítat neměl. Koneckonců, jeslti někoho potká, tak by ho apsoň mohl zavést k Ikkemu.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Tentokrát už vlk konečně zareagoval.
Až když Ishka strčil svou hlavu pod něj a začal ho zvedat, zamručel cosi Feier beze slov a zamžoural na svět okolo.
Viditelně naprosto mimo zvedl malátně hlavu.
A rozkašlal se. Hlubokým, dost nehezkým kašlem.
V mysli zkušeného léčitele se cosi seplo.... nemoc.. musím... Rozkašlal se znovu.
Zamžoural znovu na vlka před sebou.
"Ikke... " zachraptěl Feier. "Sežeň Ikkeho... " vypravil ze sebe.
Ke vstávání se zatím nemá, ale aspoň se probral.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Nereagoval na přítomnost jednoho u tuláků, kterým dovolil vstoupit na území smečky.
Rozhodn ne hned.
Nepohnul se ani když Iska přišel blíž. A doonce ani když na něj promluvil, tak to ne. Horečka musí být vysoká a vlk je příliš mimo, aby tak jemné oslovení vůbec v blouzenění zachytil.
Štíhlé tělo hnědého alfy se chvěje v zimnici, doprovázející horečku. Léčitel by věděl, že to je znamení, že se horečka může dále zvyšovat.
Mladého tuláka čeká te´d složitá situace. Je jasné, že bude muset jednat důrazněji.

Součást eventu krutá zima - nákaza u Feiera

Byl večer a byl tentokrát unavený. Bolely ho všechny kosti. Ale moc se tomu nedivil. Zima, hodně práce, hodně běhání, a se zátěží. Ale smečka má zajištěné dříví na zimu. To je dobré.
Sotva pletl nohama, když přicházel k prameni. Zkusil se opatrně protáhnout, ale bolest kloubů nepolevuje. Napil se z pramene, který se díky proudění celkem držel. Voda byla nepříjemně ledová, bodala v hrdle.
Musím se z toho vyspat.
Musel být už slušně mimo, že si neuvědomil, že to není jen bolest po příliš velkém množství práce. Neuvědomil si, že má vyšší teplotu, než by měl být.

Koukl směrem k jeskyni. Ví, že je v ní teplo, ale také hodně zásob bylin. Není to místo, kde by měl spát někdo, kdo ze spaní občas něco zapálí. Už vůbec ne teď, když tam nocují zranitelní z jejich smečky.

Zabručel, a našel si místečko pod smrkem nedaleko pramene řeky, však jich je tu dost. Pod stromy není tolik sněhu a nefouká. Je zvyklý spát venku, bez ohledu na počasí. Ani pod tímto stromem nespí poprvé.

Usnul tam.

Noc zvolna pokračuje k ránu a Feierova horečka se zvyšuje. Zatím ho to neprobralo. Byl příiš utahaný a zima si vybírá svou daň. Vlkův dech těžkne, a ze spaní občas zakašle. Ne nahlas, ale kašel nezní dobře, je příliš hlubký, takový, který varuje, že mohou být zasaženy plíce.

Ale přesto se zatím nevzbudil.

Nad krajinou zase vychází slunce. Normálně by ho to zvedlo na nohy, ale tentokrát ne. Leží stočený na zemi u stromu a chvěje se ze spánku tak moc, že to může být vidět na kus, kdyby se sem kdokoliv šel třeba napít.

_____
(Náhradní hra po výpadku jednoho z hráčů, přesunuta z organizačních důvodů - dějově se odehrává před jednáním s Přízračnými.)

Potěšilo ho, že se vlčice jeho zkoumání nezalekla a hrdě oznámila, na co si troufá. A přidala ještě lov zmije.
No, to byl nerozum, lovit zmiji jako vlče, ale prošlo jí to. Má nejspíš dobré reflexy.
Každopádně skutečně vypadá, že zvláád. Vlastně o něco lépe, než její sestra.

Přikývl. "Dobrá tedy. Vítej mezi námi. Pokud se budeš chtít zlepšovat, Azaryn je pro tebe dobrou volbou. Síla a schopnosti tady mají svou cenu. To také znamená, že je tu dost možností, se naučit rozvinout to, co už umíš. Te´d přes zimu je sice hlavní lovit, ale budeš-li se chtít učit bojovat, hlas se u našich bellatorů. "
Přeměřil si ji ještě jendou pohledem. "Vypadáš, že zimu celkem zvládáš. Dobrá. Vzhledem k tomu, že se Norestem šíří nemoci, je také nutné se nechávat pravidelně zkontrolovat léčitelem. Je mi jedno, jeslti půjdeš k našemu hlavnímu léčiteli nebo s tím přijdeš za mnou. "

Podíval se pak na Asphodelle. "Ukaž jí kde co je a vysvětli jí co a jak. Kdybys něco nevěděla, tak se prostě dojdi zeptat." Dobře si je vědom toho, že i Asphodelle je ve smečce celkem krátce.

Zvedl obočí a pořád se kouká na obě vlčice tak přísně, když mladá příchozí tak razantně spustila. Ale její prohlášení nerozporoval. Nebylo ostatně proč, přece jen, skutečně je alfa.
Nehnul téměř ani brvou, když mluvila dál, a jen lehce natočil ucho, když promuvila Asphodelle a přidala k tomu svoje. Obhajuješ sestru dobře, o tom žádná.
Mladá vlčice vypadá na to, že byla sama, v docela dobré kondici.
Pomalu se rozešel a obešel ty dvě kolem dokola. Kytičky... No, holky se budou muset naučit sebeobranu, aby dokázaly vymést podlahu s posměváčky.
Šel pomalu, měly možnost se otáčet za ním a nebo třeba ne, to je na nich.
Každopádně, nakonec zastavil tam, odkud vyšel. A konečně promluvil. Jeho hluboký hlas rezonuje pomalu až v kostech.
"Skutečně vypadáš, že to docela zvládáš," promluvil na Gentiseu. "Nuže dobrá tedy. Čím chceš přispět smečce?"
Zkusil se jí zeptat. Každopádně je jasné, že jí nezamítl. Vlastně se mu mladá vlčice docela zamlouvá. Drzost mu až tak nevadí, když není přehnaná. Ozvat se také vyžaduje odvahu a tu zřejmě má.

Poslední dobou byl dost zachmuřený.
Tedy, většina by to nepoznala, je přece zachmuřený prakticky pořád. Ale přece je to jiné.
Zima je letos opravdu drsná a podepisuje se dost na všech.

Když se ozvalo od hranic volání, očekával především potíže. Zamračil se. Znělo to jako od mladšího vlka. Ti by se moc neměli toulat sami. Proč se ozval teda jen jeden? Děje se zase něco?
Zavrčel a vyrazil lehkým klusem na místo.
Jeho výška a celkem velké tlaky v kombinaci s přirozenou štíhlostí josu na sněhu celkem výhodou, takže i tady dokáže celkem slušně běžet.
Boří se sice do vrstev sněhu, ale pořád se pohybuje dost rychle.
Vzhledem k barvě sněhu a vysokým skokům ho obě vlčice mohly vidět už docela zdálky.

Nakonec zastavil u nich. Obě si přeměřil přísným pohledem. A vlastně i dost zkoumavým. A maličko podezřívavým. Další s kytkama?
Jeho pohled v kombinaci s tím výrazem, není nic pro slabé povahy. Asphodelle ho už ale zná a neměla by tím být překvapena.
Neřekl nic, očekává, že první promluví některá z vlčic.