Príspevky užívateľa

Přikývl. "Ani jsem to nečekal," pousmál se.
Ale poslouchal jeho vysvětlení. Kývl. "Je vidět, že jsi taky byl zvyklý se o sebe dlouho postarat sám. Zatím na tom nejsme tak tragicky s jídlem, ale rozhodně je dobré, nevyplašit si tady zvěř. Nachystat jí podmínky by mohlo fungovat ještě lépe," souhlasil s Jarumim. "Třeba to k něčemu bude." Každopádně rozhodně oceňuje jeho snahu. A jen ho to utvrdilo, že si zvolil správně, když šel za ním a ne za Ikkem. Který je skvělý, ale... pro smečku bude užitečnější na pozici, na které už je. V Jarumim ale vidí potenciál i mimo umění bellatora.

Nechal mu pár vteřin na to, aby to zpracoval. Nezměnil výraz ani trochu. "Já nežertuji Jarumi," řekl klidně a pořád na něj kouká stejně.
Pak zatěkal pohledem k tomu hrabání. Pak zase na něj.
"Jsi silný, schopný. Dobrý ve strategii. Bereš ohled na omezení jednotlivců. A... staráš se o smečku a její přežití," ukázal čenichem k rozhrabaným místům. "Co bys chtěl víc." Co bych já sám mohl chtít víc.

Maličko se zašklebil. Přece jen si asi dělal legraci. "Léčivé kořínky tam asi nehledáš, co?" rýpnul si maličko, ale v dobrém. Léčitel se v něm nezapře. Samozřejmě, i Feier umí lovit, ale léčitelem byl, je a bude, alfa sem nebo tam.

Koukl na Jarumiho a koukl na jeho dílo. Nechce ho od toho tahat, jinak by mu navrhl, aby se šli projít. Ale, to by se nehodilo. Zhluboka se nadechl... No tak, ven s tím.
"Víš, že smečka má te´d těžké časy. Přišli jsme o hodně vlků a hlavně, o hodně vysoce psotavených vlků. Navíc ta zima..." Zavrtěl hlavou. Pak se ale narovnal a zadíval se zpříma na Jarumiho. "Rád bych, aby ses stal betou smečky." řekl prostě, jednoduše a přímo. Jen jeho vlastní tep, který má až v krku, by ho mohl prozradit. Ikke by si všiml. Ale Jarumi nemá smysly slepce a není léčitel.

(Chlupatá, huňatá a heboučká. :D )

Nakonec ho našel. Zrovna ve chvíli, kdy se hrabal ve sněhu i v zemi. Chvíli jen stál nedaleko a sledoval ho. Zastříhal velkýma ušima a nakonec se ozval. "Docela slušně ti to hrabe," ozval se těžko čitelným tónem. Mohlo to být naprosto vážné prohlášení, ale také si mohl z gammy a snad brzo bety, dělat docela obyčejně legraci. Feier je v tomto maličko zákeřný. Nedělá si legraci často. Ale když už, tak si ji často umí dělat s velmi vážnou tváří.

Chvíli na to ale jen potřásl hlavou a tentokrát je jeho výraz a tón vážný určitě. "Poslyš, potřebuji s tebou něco důležitého probrat, Jarumi." ´dívá se na vlka před sebou. Vlka, kterého zařadil do svého okruhu nejbližších přátel a hluboko v duši je mu maličko ouzko. Netuší, jak Jarumi vše přijme. A proto to z něj leze jako z chlupaté deky.

Sledoval bezradnost mladého zvěda. A vlastně se mu nedivil. Klouby, to je náročná záležitost.
"Uvědom si, jak má být, v jakém směru a jak se asi mohl dostat do toho špatného. Prostě se musí dostat do správné polohy a nesmíš přitom jít proti možnému přirozenému pohybu. "
Sebral na kraji kamenů malou větvičku a donesl ji tam. Nalomil ji, až je ohnutá. "Když je něco takhle," ukázal na ni, "tak to tak být nemá. Musíš to vrátit zpátky," srovnal větvičku do roviny. "A nesmíš to udělat tak, abys narušená místa na okrajích lámal ještě víc. V tom to je, nic víc. Zkus to. Ten bažant už je mrtvý, je mu to jedno. A chápu sice tvoje obavy, ale běhat po lesem s vykloubeným křídlem, to je jako s tou větvičkou. Namáháš a lámeš ještě víc ty okrajové části a zranění zhoršuješ. Navíc," ušklíbl se. "Bolí to tak, že by tě to rychle vyřídilo. Letět s tím tak jako tak nedoporučuji, ale bez toho nahození bys nemohl ani běžet."
Zadíval se na něj. "Tvoje tělo tě nenechá udělat příliš velkou chybu. Cítil bys to dost jasně, to se neboj. I když to uděláš správně, bude to kruté. Ale ne tak, jako běžet i s tím."
Koukl na bažanta. "Takže, znovu do toho."

Přikývl. "Vypadá to na obyčejné nachlazení ze studeného vzduchu. Zkus nepít venku ledovou vodu. Jez sníh, který si nech rozpustit v tlamě a nebo si choď do jeskyně, na čaj." doporučil jí. I tak dostane bylinky. Hlavní zásoby má v jeskyni. Asi bych si měl nějaké dát i sem. Aby byly při tlapě.
"Zatím to rovnej a donesu ti léky," řekl jí. Nevidí důvod, proč by se nemohla zabavit. Vysoký hnědý vlk vyběhl do nepříjemného počasí venku. Ani pro něj to není pohodlné, ale zima na něj nedoléhá tak tvrdě. Ohnivá magie v jeho těle ho hřeje dost, a zvyk, spát venku za každého počasí, také má vliv.
I tak mu nějakou dobu trvalo, než se dostal zpátky. Na kraji nohy ze sebe setřepal sníh, a že ho v huňatém kožichu měl. A na vaku, který je cítit rostlinami a který má na hřbetě, také.
Tváří se taky pěkně nevrle.
Ale neřekl nic, jen před Dell položil několik rostlin a pár suchýhc červených plodů.
"Dvakrát denně dostaneš totéž, měla bys být v pořádku. Kdyby se to horšilo, hlas to mě, nebo Ikkemu. " Mluví na ni docela vlídně, v kontrastu ke svému výrazu.
"Venku bys každopádně neměla chodit sama. Ne když jsi háklivá na mráz. Ale to doufám už víš." koukl se na ni a šel zkontrolovat, jak je na tom to dříví. Tedy až po tom, co položil vak vzadu v noře, na suchém místě.

Zadíval se na něj trochu zamyšleně. Viděl ten výraz, to zoufalství. Něco z toho se odrazilo kdesi hluboko v duši hnědého vlka a jeho vzpomínkách. Akorát, tam byl spíš on sám v pozici syna, než otce. "Víš, pokud je naživu a svobodný, je to vždycky dobrá zpráva," řekl trochu opatrně. Dino neřekl, jak na tom jeho syn je. "Dokud je naživu, je vždycky naděje." Zvláštní tón jeho hlasu napovídá, že zažil ztrátu někoho hodně blízkého.
Ale nesvěsil uši ani nestáhl ohon, takže už se s tím asi alespoň nějak vyrovnal. Snad. Nebo je to prostě příiš dávno. Kdo ví?
Každopádně, Feier nezopakoval svou otázku ohledně toho, kam Dino šel.

Podíval se na Zathriana maličko zamyšleně. Ale vlídně. Neřekl nic. On sám si nemyslí, že by Ray smečku zradil. Vedl ji dlouho a dobře, a taky k tomu přišel v těžkých časech. Ale chápe, že mladičký Zathrian to tak může vnímat. Snad to jednou pochopíš. Je na mě, abych Raye nezklamal a pomohl ti tím vším projít. Jen kdybych věděl jak. Ale dělá, co může. "Jsi silný a hrdý. Čeká tě hodně práce a trénování, ale věřím, že to zvládneš. Vůle na to máš dost a doufám, že naše bellatory proženeš pořádně. Jim to taky neuškodí." Zkusil se zatvářit maličko spiklenecky.
Na chvíli se zadíval kamsi dopředu. "Poslyš, můžu tě o něco požádat? Řekneš mi pak, jak na tebe jejich tréninky působí, jaký z toho máš dojem?" Může se to hodit a také, aspoň tím mladého vlka zaměstná. Dá mu úkol.

Na magii vážně kývl. "Většina vlků nějakou má, takže bych řekl, že mít budeš. Někdy se projeví při leknutí nebo tak nějak. " U mě to tak bylo. Doufám, že ta tvoje se projeví jemněji.

Zamračil se a koukl na Jarumiho, který kromě práce vznesl také docela dobrou námitku.
"Dobrá otázka. Uvidíme, co zvládneme. Co ty a ty tvoje drápy? Možná by šla odhrabat zem a přepálit kořeny." Nemusí ani říkat, že hned několik vlků tu ohnivou magii má. Včetně samotného alfy. Každopádně, Jarumi může hrabat i tam, kde by si normální vlk tak leda zničil tlapy, díky tomu, co má. A proč toho tedy nevyužít.

Sám jde ostatním příkladem a rozhodně se nefláká. Za vysokým alfou vzniká slušný prokácený prostor drobnějších stromů. Olamuje větve, láme a ničí menší stromky. Viděl i počínání Zathriana, ale jen napřímil uši. Zajímavá magie. A jednou bude pořádně nebezpečná.... hm...
"Zathriane, zvládl bys tím svázat stromy a pomoct je táhnout k noře nebo jeskyni? Může ty řetězy někdo držet s tebou a pomoct ti táhnout?" Netuší, jak silná je magie mladého vlka. Ani jak moc ho to vysiluje. Proto se ho ptá a doufá, že mladý vlk bude mít trochu rozum.

Před zimním eventem


Přikývl. Ne, to nejsi. A oba moc dobře vědí proč.
Přikýv i na jeho druhé prohlášení a maličko se usmál. Ví, že je na Jarumiho spoleh. Koukl na něj. Nemusel ani sám Jarumi zdůrazňovat Feierovu pozici, přestože chápe, že to k tomu patří. Lece strčil Jarumiho do boku čenichem, v němém poděkování.

Nad tréninkem ostatních se zamýšlí. "Rozumím. Říkáš tím, že tohle neumíš učit, i když bojovat ano. Upřímně, sám z tebe ten dojem nemám, z našich společných tréninků. Ale stejně to nelze nechat jen na tobě, v tom máš pravdu." Navíc to ani není Jarumiho zodpovědnost.

Vlastní manévr se pak povedl nakonec lépe, než vysoký hnědý vlk čekal.
Zamrkal a chívli koukal na Jarumiho trochu překvapeně. Maličko se napřímil a do jeho výrazu se vepsalo odhodlání. "Znovu!" řekl jen. Ne nahlas, ale důrazně. Připravený na další Jarumiho útok. Hodlá pokračovat dále, znovu a znovu, až získá trochu jistotu. A nehodlá dělat přestávky. V tom se projevuje síla vůle, která ho přiměla pokračovat v životu a nakonec ho tady dovedla do čela smečky.

Odfrkl si.
"Ale prosímtě... Kolik že ti je? Kdyby ti bylo támhle dvanáct, tak neřeknu." Potřásl hlavou.
"Ferenix nebyl žádný mladík, ani když se ujal mě a taky to ničemu nevadilo. " Maličko se mu zachvěl hlas. Jeho učitel nezemřel věkem a Ikke to ví.

Zamručel a povzdechl si. "Nařídil jsem všem hlásit i banální zdravotní problémy, v zimě si víc nemůžeme dovolit. Ale vím, že budou mít sklony situaci podceňovat." Tváří se zasmušile.
Přemýšlí ale i nad Ikkeho slovy ohledně diplomacie. "Nemají tam lesy, že? Mohli bychom volit druhy, kterých máme nejvíc. Naše území je plné druhů, které jim tam nemohou růst. Hodně z nich se použít dá a nám nebudou chybět." Otázka je, kdo půjde. "Někdo z okřídlených bratrů by taky byl dobrá volba. Ochranka a letec v jednom není zlé... " zabručel.
Ale zadíval se na něj, když se Ikke ohradil ohledně vztahu. Usmál se, a i když to Ikke nevidí, tón hlasu je výmluvný. "Pokud vám to bude klapat, tak to rozhodně zábava bude." Je znát, že jim to přeje a že to, co řekl, myslí vážně.

Naklonil hlavu lece na stranu a zadíval se na něj. Pak se zase narovnal a jen kývl. Nepochybuje o tom, že Jarumi má rozum.

Pak bylo jen ticho. Cítil jeho pohled, ale neřešil to.
Olizuje si po jídle tlamku. Musel uznat, že to nebylo špatné.
"Jestli se ti chce, můžeme eto někdy zkusit, i když je to asi celkem spíš tak pro legraci." Zabručel. Koneckonců, jídlo je jídlo, a na tom záleží. Na co se s tím tolik babrat. Ale zase nehodlá okřídlenému kazit radost.
Zvedl se a zkontroloval zbytky ohniště.
"No dobrá. Myslím, že jsme toho stihli dost, ale je čas se vrátit, kamaráde..." řekl tiše. Vlastně je to hodně dlouho, co někoho takto oslovil. Ani mu to nedošlo, kdy tak Jarumiho začal brát.
Ale zamířil pak zpátky na území smečky a zpátky k práci a domovu, které má rád.

Vydal se za pachem, který zanechal jeden z vlků ze smečky po údolí. V tomto pčoasí se těžko hledají stopy. Sníh a vánice vše zanesou. Ale pach je čerstvý. Jarumi musí být ještě hodně blízko.
Těžké časy pro smečku, v takové zimě. Ale byli silní a v dobré kondici, zvládají to. Snad.
Feierovi trochu dělá starosti hrozba nemocí. Aby taky ne, vzhledem k okolnostem. Někdy ani všechyn ty zásoby bylin, co mají, nemusí být nic platné.
Feier každopádně ví, co musí udělat. Ale otázka je, jeslti s tím Jarumi opravdu bude souhlasit. Hnědý vlk ale doufá, že ho neodmítne.

To napřímil trochu uši a zvedl hlavu. "Co třeba se všechno najde?" To ho rozhodně zaujalo. Zajímavosti o světě kolem se rozhodně hodí. Má Norest proběhaný všemi směry, ale i tak, je mu jasné, že vždy je možné natrefit na něco, co vlk nečeká.
Na ten zbytek o lovu si ale lehce odfrkl, ale působí to spíš pobaveně. I když těžko odhadnout, s jeho výrazem. "Umím se bez problémů nakrmit sám, díky. Sám jsem byl roky tulákem a lovit rozhodně umím." Ano, ve smečce občas nepohrdne kořistí, kterou zařídil někdo jiný. Ale proč také ne, však odvádí zase jinou práci.
Koukl na svoje dlouhé nohy a zase zvedl hlavu a zadíval se na ni. Jeho vysoká postava se štíhlými svaly běžce ukazuje na to, že by bez problémů mohl uštvat jelena, kdyby se tak rozhodl. "Vlastně jsem už lovil i soby," nadhodil lehce. Co na tom, že ne sám, ale s jednou vlčicí, s kterou si docela rozumí.

Sledoval ji pořád tím svým upřeným pohledem.
Vzhledem k tomu, co prve nabízela, opravdu předpokládal, že se v bylinách vyzná a pak by obchod pro ni skutečně výhodný být mohl.
Nutit ji ale nebude.
Přikývl při představení.
Cuknul cuhem a málem se prostě sebral a odešel, za něj není moc co řešit. Jenže mu došlo, že by si opravdu měl spíš držet přehled, co a jak se kde děje a to takxy znamená mluvit s jinými vlky.
"Hm... takže Hel, kam vlastně máš namířeno?" Zkusil to. Moc obratný řečník opravdu není a je to znát.

Zafuněl. "To by bylo asi ještě trochu... méně příjemné." Koukl na něj. "Mě aspoň nehoří a tím nemusí dorůstat kožich."
Navíc, chuť popela opravdu nemá rád. Ani trochu.
Kouká na Jarumiho, jak se do ryby pustil s nadšením.
Natáhl packu, šťouchl do jedné svojí. Převalil ji, pak ještě jednou. Na zemi je dost suché trávy aby to nebyl prblém, od hlídny ji mít nebude.
sklonil hlavu a čichl k ní. Pak zkusil opatrně ochutnat.
Vlastně to vůbec není špatné a bylinky přerazily dost z pachu rybiny aby se dal snést. Jen ty drobné kosti jsou otrava, ale vlkům naštěstí nevadí tyhle věci tolik jako lidem. Feier se dal do jídla mnohem obezřetněji než Jarumi, ale snědl svůj podíl celý.
Olizuje si tlamku aby si ji očistil a kouk lna Jarumiho. "Nakonec to nebylo špatný."
Oheň mezitím už dohořel.