Príspevky užívateľa

Sledoval ji jantarovýma očima a když přiznala, že na ni něco leze, kývl a přešel blíž, soušku nechal být, nabídku pomoci pro tu chívli ignoroval, ale nezapomněl na ni. "Raději tě zkontroluji." Přiložil jí ucho k hrudníku, aby si poslechl plíce a průdušky.
"Bolí tě v krku? Co rýma, co oči? Nějaké další potíže?" Vyptává se jí klidně.
"Trénovat nemocná stejně nemůžeš, nenatrénovala bys nic pořádně, ale mohla si ublížit. Některé věci se navíc dají trénovat i na místě. Třeba výskok do výšky na místě a nebo pružnost. Dá se trénovat i síla. Zkus si stoupnout do nějaké pozice, kterou sotva udržíš a zůstat tak. Svaly se ti za chvíli budou třást námahou. Ale ani to není vhodné u nemoci."
Vrátil se k soušce. "Plíce zatím vypadají dobře. Můžeš sbírat kusy dřeva a rovnat je ke zdi, aby nepřekáželo."

Pořád ji tak sleduje. Jantarové oči jsou těko odhadnutelné, co si vlastně vlk před ní myslí. Chová se klidně, ale přesto, v kombinaci s jeho podmračeným výrazem, působí poměrně hrozivě. Obzvláště při své výšce.
Pořád se ale chová stejně slušně. Zamyslel se nad její nabídkou. Vždy se hodí mít kontakty, ale současně, jejich smečka moc nestojí o zásahy zvenčí.
"Obvykle máme slušné zásoby, ale samozřejěm se nebráním obchodu. Když budeš mít něco zajímavého, třeba z míst, kam se nám hůře dostává, obchod může být výhodný pro obě strany." On samozřejmě neví, že Hel moc byli nezná.
Vlastně se ještě ani představaili.
"Mimcohodem, jsem Feier. A ty?" Po Norestu se zatím ještě moc neví, že se stal Alfou smečky. Zadíval se na ni zase těma nečitelnýma očima.

Zastříhal ušima. "Proč? Však nejsi žádný dědek, on není zrovna vlče a vlčata asi taky mít nebudete. Vlci s léčivou magií obvkyle nežijí krátkou dobu." Koukl na něj Vidí ty přiklopené uši. Vlastně, léčitelé obvyke žijí o dost déle, než bojovníci. I když to vypadá, že oba bratři jsou dost schopní.

Přikývl. "Jsem rád, že si to uvědomuješ. A za tvou magii jsem taky rád. Ale nemůžeme tě taky strhat, ono by si to taky vybralo svou daň. " povzdechl si. "O Kultu vím a jsem za to dost rád. Opravdu by tam mohli mít byliny, co nejsou nikde jinde. A právě to může být hodně důležité. " To je jim jasné oběma.
"Budu muset vymyslet, kdy za nimi půjdeme a kde všechno půjde. Nemyslel jsem si, že se někdy budu muset věnovat diplomacii, nejsem v tom tak zběhlý, jak bych te´d potřeboval." Zabručel.
"Na vás dva jsem docela zvědavý, jak si povedete. Aspoň bude nějaká zábava"

Cukl uchem. "To vlastně taky nevím, ale je to dobrá věc. Minimálně pro vás dva. takže bych řekl, že je k čemu."

Zamručel nad bylinkami. "Podělit se můžeme leda když je dost všeho a s rezervou. Hlavní je pořád, abychom měli dost pro naše vlky. Ale může to být dobrá šance na obchodování, vyměnit si zásoby s jinými a podobně. " Smečku hodlá vždy stavět na první místo. Za ostatní nezodpovídá, za smečku ale ano. Nebude rozdávat zásoby jen tak.
Bok po boku jde s Ikkem dál. Je rád, že mají i jiné téma. "Tak ses dočkal překvapení taky." Pousmál se. Z jeho ténu a reakcí je jasné, že ani jemu takové vztahy nevadí.

Je rád, že nemusel Zathriana pobízet, aby šel. Nekouká na něj, prostě jde velde něj. V poklidu.
Jedno ucho natočené k mladému vlkovi. Koukl na něj, když po rozmyšlení řekl, co má v plánu. Feier vážně přikývl.
"Dává to smysl, tvůj otec je schopný, ty budeš nejspíš taky. Nebo i lepší. To je na tobě." Jemně tak naznačil, že si jeho otce váží, i přes ten odchod a že je pořád součástí historie smečky, nebude zapomenut. Víc o něm ale mluvit nebude, leda by sám Zathrian chtěl.
"Je dobré, že máme vycvičené bojovníky ve smečce. Budeš mít s kým trénovat. Určitě zapracuj také na kondici a výdrži. S tím ti mohu pomoct i já." Vytrvalostní běhy hnědého léčitele jsou ve smečce velmi dobře známé.
Na chvíli se odmlčel. "Už se projevila tvoje magie, nebo ji ještě neznáš?" Zeptal se ho.

Vykulil oči a kouká na něj trochu zkoprněle... "No.. to teda... to... gratuluju!" vzpamatoval se apsoň natolik, aby z něj vypadlo tohle. Nečekal to. Ale jeho ohon se rozmával. švih, švih, švih... až je to i slyšet. Má za ty dva radost. Jen to neumí tak moc projevit.

Jen škoda, že druhé téma je vážnější. "No jo, to mi povídej. Opravdu nebyl zrovna klid, smečka je dost vyřízená. Ty víš stejně dobře jako já, že to hrozí vlnou nemocí. Ale bylin jsme nachystali spousty, tak to snad bude stačit." Zabručel. Je jasné, že si o smečku dělá starosti a není přesvědčení tak moc o své kvalitě na téhle pozici, jako je ikke. Také to nekomentoval.
Jen na léčení se pousmál. "To máš pravdu, nebyl." přikývl.
Zkoumavě se zadíval Ikkemu na tlapky, ale vidí jen normální srst, která už začíná reagovat na zimu a housne. "Koukám, že ty zimu fakt nemášrád... poj´d se projít." lehce do něj strčil čenichem a zamířil směrem dál do území smečky.
"Hm... takže.. ani jsen nevěděl, že jsi na vlky a ne na vlčice." rýpnul si maličko.

Kývl a počkal na místě, než se Rufus vrátil s opeřencem. Připravil si také pár klacíků a dlouhé stvoly travin, kdyby mu chtěl ukázat fixaci.
Převzal si bažanta od Rufuse.
"Dobře. Takže bys měl vědět, že vlastní křídlo ptáků se od těch tvých opravdu prakticky neliší. Co se trochu liší, je ramenní kloub." Ukázal mu napojení křídla na tělo. "Ten tvůj je díky tlapě trochu složitější. Ale princip je pořád stejný. Kloub se skládá vždy z kostí, co do sebe zapadají. Drží je pohromadě šlachy, vazy a takzvané kloubní pouzdro. Proto tak moc bolí, když si to vykloubíš jinde, protože všechno to, co ho drží na místě, je vlastně natažené víc, než by mělo být. Navíc se to hýbe tak jak nemá. Nic příjemného."
ukazuje mu, jak se hýbe křídlo a jaké má limity. jasně, to Rufus ze sebe ví, ale je dobré to vidět.
"Uvědom si, kam a jak se kloub ohýbá. Dojde ti pak, kde je ten otvor, do kterého zapadá kost, která z koubu vychází. Ohlodanou nohu jsi už určitě někdy viděl, třeba od srny."
Koukl na Rufuse a pak schválně vykloubil křídlo bažanta přímo u těla. "Dobrá zpráva je, že když kloub nahodíš, bolest se hodně zmírní a to hned v ten moment."
Packou strčil do opeřence.
"U mrtvého těla nejde nahození tak dobře. Svaly jsou ztuhlé. Ale zkus zapřemýšlet, jak má co kam zapadat a zkus to prostě dostat zpátky. Ramenní kloub je z těch těžších. Ty, kde jde končetinu narovnat úplně do roviny, stačí prostě srovnat do roviny a plynule, ale pořádně zatáhnut, aby se to do té roviny opravdu srovnalo a pak povolit zpátky, opět přesně rovně. Bolí to pekelně, ale poskládá se to všechno zpátky. Rameno musíš trefit směr. Tak do toho."
Mrtvéh obažnata to bolet nebude, a kdyby to křídlo zničil příliš, ještě mají druhé.

Všiml si náhlé skleslosti Ikkeho a naklonil hlavu na stranu. Sleduje ho tak pozorně, že to snad musí cítit vzdor své slepotě. "Stalo se mezi vámi něco?" Zkusil to opatrně. Nevypadá to, že by to hodlal nechat být.

Povzdechl si. "Změna vedení je vždycky velká záležitost a má vliv i na ostatní. Co se mě týká, já bych byl raději, kdyby tu stále byl Raymond. Nezvykl jsem si pořádně ani na post bety a výš jsem rozhodně nemířil. " Vlastně ani tam ne. Ale stalo se. "Každopádně udělám co půjde, aby smečka byla v pořádku." Je rozhodně odhodlaný své vlky nezklamat. "A s léčením ti kdykoliv pomůžu, když bude třeba. Pořád jsem léčitel. " Vždycky jím byl a vždycky bude."Poslyš, co se tak vrtíš?" Napřímil uši a zase ho propaluje pohledem.

Ještě jendou se maličko pousmál, než se šel věnovat rybám. Taky jedna z věcí, které jsem nedoufal, že je ještě někdy budu mít... přátelství... Jejich smečka mu přinesla spoustu věcí, v které už nedoufal. Konečně zase někam patří.

Jarumiho nadšení nad rybami ho docela baví.
Zadíval se na oheň. "No, možná bych to zvládl vytáhnout, ale nebylo by to nic příjemného. " Nemusí se tolik bát popálenin. Jeho srst je nehořlavá a když by byl rychlý a zvládl to třeba vyhrábnutím packou, nemělo by se mu nic stát. "Ale asi by to chutnalo divně, s popelem a s uhlíky."
Klidně přenechal první ochutnávku na Jarumim. "Tak co? jaké to je?" Napřímil se zájmem uši. Sám čeká, až to trochu vychladne.

Mrzne až praští, vítr taky není zrovna příjemný.
Sněhu je všude tolik, že asi budou na jaře záplavy. Ještě toho trochu...
Vysoký zachmuřený azarynský alfa nevypadá tak hubený, jako většinou. Může za to mhuňatá zimní srst, která reaguje na letošní nepříjemné počasí a zhoustla mu více než obvykle. Mohutná hříva na krku povlává ve větru.

Alfa vede svou smečku do syslího háje, vyrazili od nory. Jde v čele, využívá své výšky a prošlapává jako první pěšinku pro ostatní vlky.
Někteří budou zůstávat v noře a v jeskyni a mají za úkol připravit prostor pro uskladnění dříví a pak ho tam pomoct ukládat.
Ale kdo může a má zdravé tlapy, jde te´d s ním.

Došli do syslího háje a Feier se rozhlédl.
"Hlavně dávejte bacha, a´t na nikoho nic nespadne. Větve si rvěte dle libosti, ale když budeme sundávat strom, tak budeme všichni tak, abychom na sebe viděli. Máme zajistit palivo pro ohně, ne se zmrzačit." Nabádá ostatní vlky k opatrnosti. "Postupovat budeme z jedné strany na druhou, plynule."
Mají sebou i jakás takás lana, s pomocí provazů a spojených sil by mohli být schopní zlomit i celkem velké stromy. V syslím háji není ase tak moc velikánů, takže až tady s tím skončí, těžko se to tady bude dát považovat za les.

Feier přistoupil k nejbližšímu tenčímu stromu na okraji, orval z něj kůru u paty a začal ho páčit dolů, aby ho přelomil. Spadla na něj u toho pěkná várka sněhu z drobné koruny. Oklepal se a pokračuje. Začalo se ozývat praskání. Brzo mladý stromek svůj boj vzdal a s hlasitým křach se zlomil.
Feier zafuněl, potřásl hlavou a začal oškubávat větve, aby se to dalo všechno odtahat...

Před zimním eventem

Přikývl. "Ale základy budou znát všichni. Nejen co se sebeobrany týká. I ty se budeš učit první pomoc." regenrace sem nebo tam, ostatní ji nemají a pořád je součástí smečky i Jarumi. Feier se na něj ale maličko usmál. Uvědomuje si, že se Jarumi snaží. Jen byl dlouho sám, takže život ve smečce je pro něj pořád trochu novinka.

Je rád, že Targovo omezení bere v potaz. Přikývl. A zamyslel se nad plány.
"Určitě by to mohlo být dobré. Otázka je, kdy to provést. Te´d je nutné hlavně připravit smečku na zimu. Ale třeba bude mírná a bude čas." Netušil tehdy ještě, co je čeká.

Sledoval Jarumiho se zájmem. Ale i maličko zamyšleně. "Učil jsem se to už jako malé vlče. Netuším, jak dobře se to dá naučit, když už jsi dospělým vlkem. To je ale spíš ve tvé kompentenci." Přece jen, je to tak trochu Jarumiho práce, řešit kondici smečky a jejich schopnosti v boji.

Zamručel, když došlo na pokračování tréninku. Představuj si, že je to balvan a máš se od něj odrazit... říkal si sám sobě, a to už Jarumi vyrazil. Uskočil pohybem hodným polární lišky, ale pokusil se pak přiskočit zpátky a vrazit zboku do Jarumiho využíva u toho vlastní svaly zadního stehna jako nárazový polštář. A´t už to vyšlo a trefil se nebo ne, hned zase odskakoval pryč, aby se stihl otočit zpátky čelem k Jarumimu.

Jantarové oči ji prostě jen sledovaly. Intenzivně a těžko čitelně.
Ale neudělal nic, jen tam stál a počkal, než se odtamtud vyprostí a zkontroluje.
Vlčice mu odpověděla a opravdu nevypadá, že by se jí cokoliv stalo. Tudíž to nemá důvod řešit. "Fajn," řekl jen. Hrdosti rozumí a pokud se jí nic nestalo, tak ani není důvod to nějak rozmazávat. Pro něj to skončilo.
Líně pohnul uchem a rozhlédl se, pak se ty jantarové oči zase upřely na ni.
"Běhám po Norestu docela běžně. Udržuji si přehled. Ten je dobré mít vždycky." Navíc, vždy na cesty vyráží s jedním ze svých vaků a když má příležitost vzít něco do zásob smečky, tak toho využije. Tentokrát je vak na jeho hřbetě ale skoro prázdný. Nehledal nijak důkladně. Navíc, zásoby mají dost slušné. Jeho vysoká hubená postava a vak ho ale docela spolehlivě identifikují pro každého, kdo na workshopu byl. Takže se zabručením přidal "A samozřejmě vždycky koukám, jeslti nenatrefím na nějaké byliny, kterých nemám v zásobách mnoho."

"Hej, kam běžíš!" Zavolal za prchající vlčicí. Musel na to pustit z tlamy klacek a Cyrano vystartoval tak rychle, že proběhl mezerou, kterou v ohni vyválelo Feierovo tělo, krátce za ní.
Feier zavrčel, dost zle a koukl na oheň... Míří ke břehu řeky, a slábne, nemělo by se nic stát. Zatracená magie!
Že to byla magie, to věděl, i když mu pořád buší srdce pěkně zběsile, bylo to dost drsné. Dokonce se mu i trochu klepnou nohy.
Oheň kolem něj taky navíc dokazuje, že nejen ona má s magií potíže. Ona je apsoň mladá.
Nejraději by vyrazil za ní. Dokonce udělal pár rychlých kroků, Cyrano má před ním náskok. Snadno by se svýma dlouhýma nohama vlky dohnal... Ale... Koukl na plameny. Pořád to tady hoří a i když by to měla řeka zastavit, zapálil to on a je to jeho zodpovědnost.

"Cyro, zkus ji zastavit a přivést." Zavelel místo toho a znovu sebral tlustý klacek a dal se do hlídání a likvidace plamenů. S ušima přiklopenýma těsně k hlavě.
Obi mu často zabloudí směrem, kam ti dva vyběhli. Ví, že Cyro si občas zakopne o vlastní nohy, i když se lepší. Těžko říct, jeslti ji chytí. Kdybych tam běžel já, tak bych ji leda vyděsil a tady by to navíc ještě mohlo lehnout popelem. I tak z toho není nadšený a uši má stále přitisknuté k hlavě.

Napřímil uši a pozorně se na ni zadíval, když kýchla.
"Jsi nastydlá? Nějaké potíže?" Nezapřel se léčitel v něm. Navíc, v tomto počasí to rozhodně hodlá brát vážně.
Na její konstatování o zimě jen kývl. "Bude rozumnější, když venku nebudeš moc dlouho. Ale aspoň na chvíli to každý den chce, pokud tedy budeš zdravá. Abys neztratila odolnost na zimu. "

Koukl k východu z nory.
"Vlastně ti nemůžu úplně říct, jestli to tu tak bývá každý rok. Nepocházím z tohoto kraje. Ale letos je to rozhodně horší, než co jsem tu zažil. Sníh přišel dřív." A podle toho, jak se tváří ostatní, to tady vážně normální není.
Ještě jednou se oklepal a pak pákrát praštil se souší o zem. Rozlomila se na tři kusy a odpadly menší větvičky. Sníh skončil na zemi u vchodu pod souší. Zamručel, vzal největší kus a zapřel ho o balvan dál v noře. Zapáčil.. a rozlomil ho. Takhle začal pracovat i na dalších kusech, láme je na polena, která by mohl využít na oheň. Dřevo je v takovém stavu, že to jde docela lehce.
Pořád u toho sleduje mladou vlčici. Možná bych jí raději měl zkontrolovat plíce, jeslti z toho neomarodila.

Přišel zvenku, v tlamě táhne pořádnou soušku, která ležela někde v údolí. Sníh má snad všude. Na uších, na hlavě, na hřbetě...
Zastavil se hned za vchodem, pustil tu soušku a oklepal se. Do vzduchu se vznesly vločky, ale v noře zase taková zima není a hlavně tam nefouká vítr. Takže zůstaly jen u vchodu a dopadly na zem.
Koukl na tu spoušť pod nohama.
Asi to sem chtělo natahat nějaký mech nebo něco, aby nám nešlo mokro dál do nory.
Koukl ven.
Možná hned dneska, sníh asi tak honem nesleze. Uvidím.

Koukl na soušku, hodlá tady vyrobit pěkné ohniště, aby se vlci mohli ohřát.
Rozhlédl se, kdo tu vlastně je. A uviděl mladou vlčici, která je ve smečce jen krátce. "Ahoj Asphodelle, jak se daří?" promluvil na ni. Jeho bručivý hluboký hlas možná zní skoro až děsivě, ale slova nejsou strohá.
Popravdě má upřímný zájem o stav kteréhokoliv člena smečky. Je to součást jeho práce, jak alfy, tak léčitele. A počasí venku je dost na houby. Nebo na zmrznutí.
Ze soušky u jeho tlap opadává další sníh na podlahu nory.