Príspevky užívateľa

Přikývl. "To jsem skutečně říkal. Probereme si to důkladněji." Ale i tohle ho potěšilo. Rufus není hlupák a snaží se. To je důležité. Zatím to vypadá, že má ve smečce našlápnuto dobře.
I na navrhnutý trénink s Ikkem jen kývl a dál to nerozváděl. To je už na těch dvou.

Zhodnocení situace poslocuahl Feier pozorně. Nekomentoval, že si k tomu Rufus lehl, ale sledoval jeho myšlenkové pochody, které tu vlk vysvětluje. "Vlastně s ním i tak do jisté míry pohneš, obzvláště se zlomeným ano. Bude ale možné vidět někde deformaci a nebo trčící kost. To druhé může být nebezpečné, může ho doprovázet krvácení. Ale pozor. I to první, když s křídlem budeš hýbat, může snadno od toho druhého přejít a nebo způsobit, ostré hrany zlomených kostí pořežou křídlo zevnitř. To se těžko léčí. S vykloubeným tě zastaví bolest. To bolí z toho všeho nejvíc. Ale má to jednu výhodu. Pokud víš jak, můžeš to spravit prakticky na místě. Každý kloub jde nahodit zpátky. I potom to bude bole a křídlo by mělo mít klid, ale bude fungovat. Nebezpečí je v tom, že se mohl poškodit přirozený obal kloubu, proto to i tak musí vidět léčitel. Úhly pro nahození největších kloubů tě mohu naučit, ale varuju tě. Bolí to a bolí to pekelně. Můžeš bolestí omdlít, když to budeš dělat sám. Takže to chce klidné místo a bezpečnou pozici." Nebo aspoň tu bezpečnou pozici.
"Byliny nejsou tak důležité, když máš za kým zajít. Léčitel si už poradí. Nauč se znát apsoň vrbovou kůru, která tlumí bolest a bylinky na omezení krvácení. V nejhorším stačí prostě zastavit krvácení, jakkoliv a pak se vrátit. Rána tak jako tak není čistá v ten moment, kdy k ní přijdeš. S tím si léčitel poradí. Když vykrvácíš, tak ti nic nepomůže. "
Ale celkově byl s jeho přístupem spokojen. Projdeme si tedy nějaké ty úhly jednotlivých kloubů, dnes jen dvou hlavních na křídle." Dal se do vysvětlování, kdy přišel k němu a dotýká se ho na rýzných místech, hýbe mu křídlem a vysvětluje mu, že nejde o sílu, ale o správný směr a trhnutí pod přesným úhlem. Když to bude vědět a bude někde v nouzi, mělo by to stačit na to, aby na to přišel. Na pár pokusů. Velmi nepříjemných pokusů. Ale lepší než nic.

Trochu zamyšlený šel směrem od jeskyně přes území, zabočil k obrovskému stromu na území smečky. Je to jedno z míst, co má docela rád.
Občas tu i přespával, hlavně než se usídlil v jeskyni a nebo když v jeskyni spala vlčata s Artemis.
Takže ho to sem celkem přirozeně táhne, když je zamyšlený.
Jenže zjistil, že asi nejen jeho.
Všiml si mladého vlčka, a řeč těla a výraz byly jasné. Rozhodně mu není zrovna nejlíp a není těžké odhadnout, proč asi. Odchod jeho otce, matky a sester, to musela být pro oba mladé bratry velká rána. Aspoň že nezůstal úplně sám, ale s bratrem. Povzdechl si, potichu zabručel cosi pro sebe a jde blíž.
"Ahoj," pozdravil Rayova syna. Tiše a klidně.
Jistě, párkrát už měl z mladého vlka těžkou hlavu, navíc jeho pach zachytil nedávno na hranicích. Ale te´d a tady není prostor pro nějaké velké kázání.
Mladý vlk si prochází soukromým peklem a o něčem takovém zase ví Feier.
Jantarové oči nového alfy nehledí přísně, když sleduje mladého člena smečky.
Uvidíme, jak se na mě budeš teď tvářit. Ale jak tě rozmluvit a zjistit co s tebou?

Prostě kontroloval mladou vlčici a nebyl si vědom toho, co přijde.
A dost možná ani ona, to nevěděl. Každopádně se cosi stalo.
Najednou byl všude oheň, pro Feiera to bylo jako skutečné. Nemohl se ale hnout, nemohl nic dělat... nemohl se z toho dostat... nemohl... všude plameny, křik, nářek... Chtěl se zmítat, chtěl řvát, chtěl něco dělat.. nešlo to. Jen tam trčel a trpěl... Pach dýmu se ale nese okolím nejen v noční můře.
Vystresovaný Feier ne vždy udrží svou dost divokou magii na uzdě a kolem nich začalo hořet doopravdy.
To Feierova magie podpálila postupně několik trsů trávy a také jeden keř na břehu řeky, nedaleko nich. Není to nebezpečné jen díky řece, která stejně postup ohně zastaví, ale plameny postupují pomalu k nim a samovolně se rozhořívají, tvoří kolem nich půlkruh.

Nemohl s tím nic dělat.
Jeho noční můrou pronikl Cyrův hlas, ale stejně nic dělat nemohl.
Jenže Cyro, i když nevěděl vlastně co se děje, udělal tu jedinou správnou věc. Skočil mezi mladou vlčici a vysokého léčitele. Tím jejich pohledy oddělil.

Feier sebou prudce škubnul a odskočil. Skok to byl opravdu pořádný, mohutný, vedený plnou silou jeho trénovaného těla. Dopad už tak dobrý nebyl. Přistál přímo v okraji hořící oblasti trávy a pěkně a ukázkově sebou švihl. Tady ale ví co dělat, prostě jen zadržel dech a zavřel oči a nechal pád proběhnout tak, aby si nenatloukl. Jeho tělo se překulilo přes hořící úsek a udělalo v něm vlastně cestičku. Dopad vlčího těla zadusil část plamenů. Jiný vlk by skončil popálený, ne tak Feier, jehož srst je vůči ohni odolná.
Vstal.

Jeho prvotní touha je vyštěknout na to vlče, a´t vypadne a už se tady neukazuje. Ale je to jen vlče. Nemusí být génius, aby mu došlo, že se aktivovala její magie a už vůbec ne na to, aby mu došlo, že si to neplánovala.
Podíval se na hořící traviny a keř. Připadá si jako pitomec, i když se pořád vlivem té noční můry trochu klepe.
"Jste oba celí? Hlavně mi nevlítněte do toho ohně." Zabručel z místa mezi plameny. Pak sebral větší pevnou větev a začal umravňovat trochu plameny. Tlustá větev není něco, co by při lehkém kontaktu s ohněm vzplanulo, takže s ní může s klidem mlátit do okrajů plamenů a začít tak omezovat šíření ohně jen směrem k vodě.

Přikývl. "Náhodou vím. Potkal jsem se s nimi, když jsem byl v Norestu docela krátce." Zamyslel se a střihnul jedním uchem. "To jejich město bych si sice rád prošel, mohlo by tam růst ledacos zajímavého, ale za setkání s fanatiky mi to nestojí."
Koukl na roiha. "Sestru... takže rodinu, s kterou se nepotkáš. Ale jeslti propadla fanatismu, tak s tím stejně moc neudělá. Nejspíš nebude poslouchat, když jí budeš říkat, aby to nechala být. " Tak už to s fanatiky chodí.
Ale jeslti to Roiha štve, tak se tomu nediví. Koho by také ne.

Vražedný pohled po Roihovi zdá se stekl bez následků, maximálně ho ještě pobavil. Feier pomalu ani nemrkl a kouká na něj jak Snape na Harryho na první hodině. "Já nejsem sám. Mám svou smečku." A za tu by byl ochoten položit život, kdyby to bylo nutné. Jeho výraz je v tomto víc než výmluvný. Jasně, události během střetu s Přízračnými ukázaly, že si ničí smrt na žádné straně nepřeje. Ale přesto. Mohl by být pěkně nebezpečným soupeřem, kdyby na nutnou obranu došlo. Vysoký, v dobré kondici a naprosto věrný. I to je docela důležitá informace.
Asi pět metro od nich prudce vzplál trs trávy. Feier sebou sotva patrně cuknul. Nebyl to úmysl, to jen zafungovaly rozbouřené emoce. Ale nedal najevo nic. Terén kolem je spíš kamenitý a voda blízko. Trs prostě dohořel a zhasl.

Jen zabručel a kývl. O Artemis vlastně nepochyboval. Jejich smečková učitelka se stará o to, aby měla přehled. S čímž on souhlasí. Někdo ty mladé a nováčky učit musí. O sobě je přesvědčen, že se na to nehodí.

Její nejistoty ohledně toho, jak řeší ostatní události, si vlastně ani moc nevšiml. Je příliš zamyšlený, tenhle úkol není něco, kde by byl prostor na chyby. To by mohlo skončit fatálně, jak ostatně ukázal osud Rivotra. "Musí. Prostě musí!" prohlásil hlasem ještě o něco hlubším než obvykle. Je jasné, že to bere velice vážně.
"Sliny jsou silně léčivé. Mohou zastavit jakoukoliv infekci v ráně a výrazně urychlit hojení. Ale musí jich být jen opravdu velice nepatrné a přesně dávkované množství. Jinak jsou životu nebezpečné." Není se pak co divit, že bere plánovaný lov s takovou opatrností.
Na její nabídku, že se na běh přidá, zvedl hlavu a napřímil uši.
"Proč ne. Víc vlků, víc nosičů, můžeme nasbírat víc materiálu a surovin. Třeba to taky rovnou vyhlásím pro smečku a vezmu víc dobrovolníků. Všechny ale ne. Území musí zůstat zajištěné. " Vlastně si ani neuvědomil, jak hladce a přirozeně sklouzl ze své role (ne)obyčejného léčitele do role toho, kdo se stará o chod smečky. Není to léčení tak vzdálené, jak by se mohlo zdát.

Podíval se na něj. Svítá celkem pozdě, už není léto. Zamručel, cuknul uchem, ale pak přikývl.
"Fajn. Ale žádný vylomeniny a zítra se zaměříme spíš na protažení než na to se uštvat. A nemysli si, to taky není zrovna sranda a může docela bolet," ví o tom svoje. Včetně toho, že to je důležitější, než si většina vlků myslí. Poničených kloubů a natržených svalů už taky viděl dost.
Zůstal stát, dokud Stadley neodešel. Pak se otočil a lehkým klusem si vyrazil za svými záležitostmi.

Stál tam a poslouchal přednášky ostatních. Otáčel herbář a maximálně natáčel svoje velké uši tam, kde zaznívaly dotazy.
Mlčel. Věděl, že jeho čas přijde.
Nakonec oba léčitelé domluvili a dokonce i ta zvláštně se chovající tulačka. Feier na ni koukal spíš jak na pytel blech, než začala mluvit o bylinkách. To zabystřil. Čistit vodní zdroje touto cestou ho zatím nenapadlo. Obvykle měl skutečně v dosahu dostatnečně kvalitní. Ale rozhodně si tu informaci i rostliny hodlá uložit do paměti.

Nakonec ale i ona skončila a došlo na něj. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se. K čemu já se to nechal ukecat...
Díky své hubené postavě vypadá ještě vyšší, než ve skutečnosti je. Jako by už tak netrčel v prostoru dost.
Svoje věci má připravené už dávno. Přešel ke svojí výstavce.
Rozložené tu leží vaky v různých stádiích výroby. Nebyl by čas a prostor tady provést celou výrobu, proto si to tak připravil.
Stejně tak tam leží různé typy obvazů a bandáží. Od jednoduchých spletenin z dlouhých travin, přes sítinové, jejich kombinace, po složitější výrobky z kostrou z lýka, proplétané trávou a na strategických místech vyložených mechovými polštářky.
Na konec několik podivných maličkýc pevných smotků, v kteréch znalci poznají vrbovu kůru, v které cosi je.

Hnědý ignisan přehlédl shromáždění a začal mluvit. Hluboký hlas se nese jasně a zřetelně. Možná vypadá jako strašák, ale zdá se, že už někdy na veřejnosti mluvil.
Mluví zřetelně a je mu rozumět.
"Rád bych poděkoval kolegům za jejich představení bylin," kývl směrem k ostatním přednášejícím na úvod, než začal sám.
"Všichni víme, že vlastní tlama a tlapy někdy nestačí. Ať jde o přenášení bylin, tak při samotné práci. Neobejdeme se tedy bez pomůcek, vaků a obvazů. Dnesk připadlo jejich představení mě. Jmenuji se Feier a léčitelství se věnuji již od útlého dětsví. I po této přednášce platí, že si můžete cokoliv jít prohlédnout, zeptat se na další informace nebo na zopakování, případně si pomůcky prakticky vyzkoušet."

Jako první přešel k vakům.

"Bylin tu bylo představených dost. Je těžko realizovatelné, abychom si všechny při sběru přenášeli jen v malém balíčku v tlamě, hlavně pokud jdeme na sběr do vzdálenějších oblastí. " Krátce koukl na věci před sebou.
Má je seřazené podle pracovního postupu. Jako první jsou silné vrbové pruty, pak dlouhé kusy sloupaného lýka, potom leží rozložená osnova a čtyři různé fáze splétání vaku. Jako poslední leží hotový vak i se závěsným popruhem.
"Opatřit si lýko asi umí většina z vás. Důležitý je jak vhodný výběr větví, nejlepší je vrba, tak zacházení s nimi. Máčením se dá lýko změkčit a uvolnit, při správném zásahu včas se pak tolik netrhá. Pro ty, co to neznají, jsou tu ukázky také a mohu jim pak vysvětlit podrobněji."
Ukázal na různé rozpracované výrobky.
"Není možné tady uplést celý vak, to byste se tady unudili. Takže tady jsou ukázané různé fáze pletení. Důrazně doporučuji si je pak prostudovat zblízka, nebo si pletení osobně vyzkoušet."
A jako ukázku vzal jeden rozpracovaný a obratně za pomoci jedné přední tlapy a čenichu spletl před ostatními maličký kousek. V jeho předvedení to vypadá jednoduše. Přehne, přidrží, položí, přehne druhý, na střídačku tlapou a čenichem. Jde mu to rychle. Realita je ale taková, že to zase tak snadné není. On sám je ale pletl už jako vlče, pod vedením svého učitele. Hodlá to ale zůstat tak dlouho, jak budou pak chodit zájemci. Jen doufá, že jeho vzhled ty plašší neodradí.

Dále leží hromádka smotků. "Tady pro změnu neleží nic až tak nového, spíš možná bude pro některé nečekaná forma. Někdy je praktické mít léky již namíchané předem. Ale čerstvé byliny se rychle ničí, sušené se zase drolí a lámou. Navykl jsem si tedy používat vrbovou kůru jako obal. Čerstvě sloupnutá je pružná a měkká. Vyčištěnými kameny se dá zatížit, velmi přesně do ní naskládat směsi bylin na různé situace, které vás v životě a při práci potkají. Pak prostě uvoníte kameny a opatrně je zavinete. Necháte ve stínu uschnout. Výsledkem jsou pevné smotky, které obsahují léčivou směs ve složení, které znáte a využijete. Vrbová kůra je sama cenným lékem na bolest i horečku a současně dost pružná a tvárná, aby byla pro tento účel ideální. Ale je možné použít i jinou. Pacient pak prostě rozkouše a spolkne celý smotek. Efektivní i v situaci, kdy nemáte k dispozici horkou vodu na výluh a množství může být tak malé, že to pacient zvládne." Koukl na smotky. "Samozřejmě, i takhle je možné je prostě hodit do vody a uvařit výluh. Ale jsou snadno přenosné, směsi se neničí a dají se dobře skladovat. Nevýhodou je, že si musíte pamatovat co v tom máte, nebo mít opravdu dobrou schopnost idenfitikace rostlin po čichu."
Tohle zatím neviděl jiné vlky používat. Vymyslel to kdysi on sám, už jako mladý. Ale nevadí mu se o to podělit. Je to ve prospěch pacientů.

Jako poslední přicházejí na řadu obvazy.

"Obvazy asi nemusím představovat. Potřebujeme je často, hlavně zranění kloubů jsou častá a jejich správná fixace je důležitá. Kromě běžných typů obrazů, uričených opět spíše pro představení začátečníkům, tady mám také několik vylepšených pro dlouhodobé používání. Vážněji poraněná tlapa, nebo špatně srostlé staré zranění se do jisté míry dá komepnzovat správnou podporou."
Zvedl na chvíli do výšky jednu ze složitějších splétaných konstrukcí. Pak ji zase položil. "Takové obvazy musejí být pevnější. Musí vydržet poghyb a normální fungování vlka v terénu. Na jejich základy lze používat lýko, u některých kontrukcí se dají použít dlouhé jelení šlachy, ale s těmi opatrně. Mohou někdy příliš stahovat. Jakákoliv podobná fixace musí být dost odolná a současně pohodlná. Mech je často dobrým pomocníkem, hlavně při použití pevnějších materiálů vlastní konstrukce. Nouzově se dá použít také surová kůže, která se pevně utáhne na končetinu, raději něčím vyložená. Až vyschne, stáhne se sama. "
Zvedl pohled na vlky před sebou.
"Tady by byla na místě nějaká ukázka, jak fixovat křídlo nebo klouby. Poprosím..." maličko se zamyslel a znovu je přejel pohledem. Nemůžu zvát jen svou smečku... ale koho? Možná někoho z tuláků.... "Poprosím Sanakriho a Rikusiho aby předstoupili, rád bych je využil jako figuranty pro účely předvedení. " A v duchu doufá, že se Rikusi nevyplaší a neuteče. Ale není ze smečky a má křídla, navíc Feiera zná. Takže by se nemusel podmračeného vlka bát.

Stál nedaleko Raymonda a jeho družky, zachmuřený a vážný, jako bouřkový mrak.
To u něj není nic neobvyklého, ve smečce jeho výraz zná každý. Ale také už vědí, že za tím není žádná zloba vůči nim, že naopak, pro smečku je ochoten položit i vlastní život.
Snad právě proto si ho Ray nedávno vybral za novou betu.
Feier na rozdíl od většiny vlků ví, co tu dnes přijde. Nemá z toho ani trochu radost, možná proto je jeho výraz ještě o něco chmurnější než obvykle. Ale kdo by to poznal.
Je mu těžko u srdce. Raye má upřímně rád a váží si ho. Nemyslí si, že by smečku vedl někdy vedl špatně. Naopak, podle jeho názoru udělal pro smečku hodně. Nechce svého alfu ztratit, bez ohledu na to, že to pro něj znamená povýšení. Na které se sotva cítí hoden.

Maličko zvedl hlavu a podíval se na Raye u začátku jeho proslovu. Chvíli váhal, ale pak se spíš zaměřil na smečku a jak se tváří přítomní vlci. Koneckonců, je to důležité. Ví, že je to pro ně změna. Hlavně je to moc změn. Sotva jsem skončil jako beta a najednou Ray odejde. Koho já pak vůbec vyberu za betu? Vždyť se celá smečka sotva stačila vzpamatovat a zase změny. Od teď je jeho práce udržet je naživu a v pořádku. Což bere velmi vážně.
Není tady místo pro nějaké pochyby, obavy, nebo výčitky vůči Rayovi. Ví, že s tím stejně nic nedělá a smečka a její osud je pro něj te´d přednější. Ale je rád, že tady má Ikkeho. Bude slepého léčitele potřebovat, aby udržel smečku v chodu.

Znovu vlky přejel pohledem. Svoje vlky. Sleduje výrazy a náladu. Nepochybuje o tom, že to pro některé bude hodně těžké. Zathrian to nenese dobře. Ale bude se mnou mluvit, když se ho zeptám, jak moc se na otce zlobí? A Alaric je taky pomalu na zhroucení už delší dobu. Jen doufá, že to neskončí vlnou odchodů a rozpadem smečky. Ale bude se snažit.

Nečekal, že se na něj tak rychle vrhnou někteří gratulanti. Někde v hloubi jeho na vnější pohled okoralého, ale uvnitř stále vřelého srdce, ho to potěšilo. I v těhle složitých časech. U Artemis to čekal. S tím, jak se chovala už když se stal betou. Mladý Cyrano ho překvapil o něco víc, nečekal, že o něm má až tak dobré mínění. Snad tě nezklamu.

Jenže ještě jednu věc musí vyřídit. Už jako nový vůdce.

Takže zůstal stát a koukl na shromáždění. Odkašlal si a stoupl si po bok Raye a Mari. Hlavu drží zvednutou, jak se na alfu smečky sluší. Přejel smečku pohledem a pak začal mluvit i on sám.
"Nový začátek nese nové příležitosti. Ale také změny. Nové začátky se často rodí v bolestech. Jednou z nich je samotný Raymondův odchod. Všichni víme, že nám byl dobrým vůdcem po dlouhou dobu. Odchází, ale my ne. Jsme stále tady, stále silní. Přesto, ještě i za Raymondovi vlády, jsme se změnili. Proto jsme nyní Azaryn a již ne Ignis. Ta změna nepřišla tak náhle. Ale postupně. Smečka se proměnila, změnily se naše zvyklosti a rituály." Krátce střelil pohledem po Artemis, vděčný za lekci z historie, který od ní dostal již dříve. "Dokonce ani přijímání nových členů smečky již dávno není stejné. Je však na čase udělat ještě jednu změnu."
Krátce se odmlčel a podíval se na vlky.
"Z minulých časů pochází také pravidlo, kvůli kterému by Raymond a Marielle měli přijít o jazyk, aby nemohli hovořit o tajemstvích smečky.
Náš vlastní život ve smečce ukázal, jak moc nesmyslné toto pravidlo je. Zamyslete se a spočítejte si, kolik vlků již ve smečce není. A na kolik z nich bylo uplatněno."
Odmlčel se a přejel vlky před sebou pohledem.
"Ano, přesně tak. Nikdy. Ti, kteří skutečně by mohli v tomto být hrozbou, totiž prostě zmizeli tak, aby to stejně nemohlo být uplatněno." A není se co divit.
"Uprchlíci samozřejmě jsou lovná zvěř. Vrátí-li se někdo z nich, půjdeme po nich všichni. Zrada se jen tak nepromíjí. Příčí se mi ale představa, že ten jediný, kdo se k tomu kdy postavil čestně a přitom se dá čekat, že by smečce neuškodil i když nebude její součástí, měl zrovna tímto pravidlem být zasažen." Výmluvně se podíval na Raymonda, o jehož jazyk tady jde.
"Takže toto pravidlo ruším. Ale přesto je na místě nějak označit vlka, který od nás odešel. I kvůli vlkům, kteří do smečky teprve přijdou. Tedy to bude jinak. Vlk, který odejde, bude označen dvěma stejnoměrnými řezy za uchu. Budou jasně patrné. Je mi jedno, jeslti to budete brát jako znamení hrdosti za to, že vlk k nám patřil, nebo jako trest. To si přeberte jak chcete. " Sám si není jistý jako co to vnímá on sám.
"Pro mladé vlky, kteří mají na výběr zda odejdou nebo zůstanou, bude toto označení dobrovolné. Mohou značku přijmout, ale nemusí. Pro dospělé povinné."
Opět sleduje smečku a ne Raye. S ním to celé probíral už dříve, v soukromém rozhovoru, který nebyl zrovna snadný.
"Označení proběhne po hostině, kterou si doufám všichni užijí. " Dokončil svůj první proslov v čele smečky. Sice na venek působil klidně, ale někde v žaludku má ledovou kouli obav z toho, jak asi jeho proslov a tuhle změnu přijmou.

Sleduej ji celkem podmračeně... Je to ještě vlče, Ray proti tomu obvykle nic nemá...
"A co plánuješ dál? Najít si nový domov, novou smečku? U nás to není špatné. Vyžadujeme věrnost smečce, chránit její tajemství, a pracovat na sobě a svých schopnostech. Nebyla bys první vlče, které jsme si nechali." Jeho pohled sklozl k Cyranovi. Ani on se v Ignisu nenarodil.
Sklonil se níž, k jejím očím. Prohlíží si duhovku, zornice a odraz světla na tapetum lucidum. "Zřejmě máš jen oči výrazněji citlivé na světlo. To není tak zlé. Ve dne na nic, ale i v noci je třeba strážců." Nepovažuje její oči za nevýhodu.

Zastříhal ušima. "To už je celkem věc vaší smečky a mě po tom nic není," potřásl hlavou. Ne, opravdu nepotřebuje znát detaily přijímacíh rituálů jiné smečky, on do ní stejně nepůjde.
Jeho obavám ale rozumí.
"Vidíš. Já jsem vlastně nalezenec, který domov neměl a někdo se o něj postaral. Ani si to moc nepamatuju. Ale pro mě je proto smečka důležitá. Žádná smečka, co má rozum, nebude všehcny držet povinně na malým prostoru, jak by to dopadlo." Tedy, tak trochu tuší, že tady jedna taková smečka skutečně je. Potkal se s nimi. A víckrát k jejich území nepáchl, to mu za to nestojí.
Pak jen zvedl obočí. "Já se ničemu nevy..." a pak zazněla ta hláška se srdcem. Probodl ho očima a tentokrát mlčí.. chvíli.. .delší chvíli... ještě delší chvíli... působít oděsivě, při jeho výšce. Pohled ve stylu 'to-je-to-srdce-co-jsem-někomu-vyrval-z-hrudi' také nepomáhá.
Ale nakonec promluvil. Jeho hlas je o maličko hlubší. "Nehodlám nikoho jen tak balit."

Vidí ten jeho výraz. Potichu zamručel, mávl zamyšleně ocasem, ale jinak nic. "No apsoň máš nějakou společnost," okomentoval to celkem rezignovaně.
"Nezapomeň si tady ty bylinky a za týden tady na tomhle místě, zkontroluji ti to křídlo."
Asi bude lepší nechat ho, ať si to přebere. To budu msuet ostatně taky.
Znovuu se podíval do míst, kde by měl být Ferenix. a musel na chívli zavřít oči a donutit se klidně dýchat. Tohle pro něj bylo náročné. A ještě bude. Ale kdoví, co bude na konci téhle cesty?
Podíval se naposledy na Rikusiho, sebral svůj vak, nechal mu tam bylinky pro něj a vyrazil pryč. Je mu jasné, že předním by je asi neposbíral.

koukl na něj. "Když je suché a na drobno. V přímém kontaktu s ohněm.Ale čerstvé moc nehoří, je v něm dost vody." Nediví se, že to Jarumi nemá odkud znát. Zato pro Feiera jsou tyhle věci důležité od doby, co mu padl rok a půl.
Ohniště je nachystané, ryby také. Feier k nim čichl a zašklebil se.
"Moment."
Vstal a vyběhl klusem do prostoru, s hlavou vysoko zvednutou. Netrvalo to dlouho a vrátil se s několika rostlinami. Ryby pak zuby opatrně rozpáral, vypláchl a ty rosltiny k nim přidal. Pak to celé teprve nabodl na klacek.
Zamračil se na připravené ohniště a objevily se plameny. Suché klacky se rozhořely celkem svižně a Feier strčil ryby nad oheň.
"Pekl jsi to vůbec někdy?" Nemá tušení, kdy to vlastně bude hotové....

Koukl na něj. "Možná nemusel, ale jsi tady a nějak se s tím popasujeme." Důvody, proč zůstal, Feier nezná a vlastně je nepovažuje za podstatné. Jsou Targova věc, pro něj je jen důležité to, že musí udržet Targu při životě a schopného fungovat, což je jeho úkol.
Ze zamyšlení ho vytrhla zvědavá otázka. Zastříhal ušima a koukl na něj. "Tak nějak nad kde čím. Ve smečce je pořád dost práce. Plánuji pár věcí, ale dotáhnout to do konce taky trvá. " Výpravy, které se podzržely kvůli konflitku s Přízračnými bude stejně muset provést. Ale na podzim to bude náročnější. I když, jak co.

Povzdechl si.
"To mi povídej. Asi někdy uspořádáme přednášku pro celou smečku, nebo já už nevím." frustrace v jeho hlasu je dost patrná, to je zřejmé.
Zhodnocení jeho magie poslouchal pozorně a ukládal si to do paměti. "Dobře. Sice bych to rád měl otestované, ale ještě raději budu, pokud nebude na kom to testovat, to ti je asi jasné." Maličko, jemně strčil do Ikkeho v připomínce podpory. Dobře ví, že jsou momenty, kdy žádný léčitel na světě nezmůže nic, a zažili si to oba na vlastní kůži až příliš dobře. Tohle je věčné utrpení léčitele. Ale dali se na tuto cestu a udělají vše proto, aby zachránili každý život, který můžou.

"Až nějaký osobní balvan najdeš, tak dej vědět, rád ti k tomu pogratuluji," usmál se. Pak vstal.
"No, já jdu asi raději něco dělat. Jdeš se mnou na bylinky nebo si jdeš hledat balvan?" Rýpnul si maličko.

Zvedl obočí a koukl na něj. "Jsem léčitel, je to moje práce," nedal se ani trochu vyvést z míry jeho ostrým jazýčkem.
ale zatvářil se spokojeně, když Stadley nakonec rezignoval a víceméně slíbil, že to tak přehánět nebude. Pro jistotu svůj jazýček raději držel na uzdě. Nepotřebuje vzbudit ve Stadovi vzdor.
Při jeho opatrném posouzení svého stavu k němu natočil ucho a přejel pohledem jeho hrudník a boky, dost výmluvně. Neřekl nic.

Pomalým krokem vykročil podél vody. "Vážně jsem rád, že se lepšíš. " Jen vážně doufám, že to nepřeženeš.
"Dneska už bych tě vážně raději viděl víc v klidu, ale klidně si to můžeme zítra zopakovat. " A moc neštvi, nebo tě proženu doopravdy a to ty plíce tady vyplivneš na trávník.