Príspevky užívateľa

"Hej, kam běžíš!" Zavolal za prchající vlčicí. Musel na to pustit z tlamy klacek a Cyrano vystartoval tak rychle, že proběhl mezerou, kterou v ohni vyválelo Feierovo tělo, krátce za ní.
Feier zavrčel, dost zle a koukl na oheň... Míří ke břehu řeky, a slábne, nemělo by se nic stát. Zatracená magie!
Že to byla magie, to věděl, i když mu pořád buší srdce pěkně zběsile, bylo to dost drsné. Dokonce se mu i trochu klepnou nohy.
Oheň kolem něj taky navíc dokazuje, že nejen ona má s magií potíže. Ona je apsoň mladá.
Nejraději by vyrazil za ní. Dokonce udělal pár rychlých kroků, Cyrano má před ním náskok. Snadno by se svýma dlouhýma nohama vlky dohnal... Ale... Koukl na plameny. Pořád to tady hoří a i když by to měla řeka zastavit, zapálil to on a je to jeho zodpovědnost.

"Cyro, zkus ji zastavit a přivést." Zavelel místo toho a znovu sebral tlustý klacek a dal se do hlídání a likvidace plamenů. S ušima přiklopenýma těsně k hlavě.
Obi mu často zabloudí směrem, kam ti dva vyběhli. Ví, že Cyro si občas zakopne o vlastní nohy, i když se lepší. Těžko říct, jeslti ji chytí. Kdybych tam běžel já, tak bych ji leda vyděsil a tady by to navíc ještě mohlo lehnout popelem. I tak z toho není nadšený a uši má stále přitisknuté k hlavě.

Napřímil uši a pozorně se na ni zadíval, když kýchla.
"Jsi nastydlá? Nějaké potíže?" Nezapřel se léčitel v něm. Navíc, v tomto počasí to rozhodně hodlá brát vážně.
Na její konstatování o zimě jen kývl. "Bude rozumnější, když venku nebudeš moc dlouho. Ale aspoň na chvíli to každý den chce, pokud tedy budeš zdravá. Abys neztratila odolnost na zimu. "

Koukl k východu z nory.
"Vlastně ti nemůžu úplně říct, jestli to tu tak bývá každý rok. Nepocházím z tohoto kraje. Ale letos je to rozhodně horší, než co jsem tu zažil. Sníh přišel dřív." A podle toho, jak se tváří ostatní, to tady vážně normální není.
Ještě jednou se oklepal a pak pákrát praštil se souší o zem. Rozlomila se na tři kusy a odpadly menší větvičky. Sníh skončil na zemi u vchodu pod souší. Zamručel, vzal největší kus a zapřel ho o balvan dál v noře. Zapáčil.. a rozlomil ho. Takhle začal pracovat i na dalších kusech, láme je na polena, která by mohl využít na oheň. Dřevo je v takovém stavu, že to jde docela lehce.
Pořád u toho sleduje mladou vlčici. Možná bych jí raději měl zkontrolovat plíce, jeslti z toho neomarodila.

Přišel zvenku, v tlamě táhne pořádnou soušku, která ležela někde v údolí. Sníh má snad všude. Na uších, na hlavě, na hřbetě...
Zastavil se hned za vchodem, pustil tu soušku a oklepal se. Do vzduchu se vznesly vločky, ale v noře zase taková zima není a hlavně tam nefouká vítr. Takže zůstaly jen u vchodu a dopadly na zem.
Koukl na tu spoušť pod nohama.
Asi to sem chtělo natahat nějaký mech nebo něco, aby nám nešlo mokro dál do nory.
Koukl ven.
Možná hned dneska, sníh asi tak honem nesleze. Uvidím.

Koukl na soušku, hodlá tady vyrobit pěkné ohniště, aby se vlci mohli ohřát.
Rozhlédl se, kdo tu vlastně je. A uviděl mladou vlčici, která je ve smečce jen krátce. "Ahoj Asphodelle, jak se daří?" promluvil na ni. Jeho bručivý hluboký hlas možná zní skoro až děsivě, ale slova nejsou strohá.
Popravdě má upřímný zájem o stav kteréhokoliv člena smečky. Je to součást jeho práce, jak alfy, tak léčitele. A počasí venku je dost na houby. Nebo na zmrznutí.
Ze soušky u jeho tlap opadává další sníh na podlahu nory.

Cuknul uchem a naklonil maličko hlavu na stranu. "Pokud vím, hlídkuje na hranicích touto dobou. Plní si svoje povinnosti vůči smečce dost svědomitě." Neví, kde přesně bude, Adain jako létavec hlídává dost velkou oblast, tak to takto Ikkemu bude muset stačit.
"Proč ho vlastně hledáš? Je v pořádku?" Viděl je sice spolu už, ale na věci kolem vztahů je hrozné dřevo. Zatím pořád má v hlavě spíš to, že Adain a Jarumi ztratili Rivotra. Neměl moc čas se zamýšlet nad něčím víc, na to se toho ve smečce poslední dobou stalo příliš a on měl práce až nad hlavu. Vlastně se maličko stydí, že za Ikkem nešel dávno. "A jak jsi na tom vlastně ty? Promiň že jsem za tebou nezašel hned... no.. však víš.. po tom s Rayem."

Zůstal stát a měříl si vlčka pohledem. Kývnul, když ho pozdravil. Jantarové oči hledí spíš zamyšleně.
Nějakou dobu bylo ticho. Nakonec si Feier povzdechl a zabručel.
"Poslyš, Zathriane, pojď se trochu projít." Nepodal to jako rozkaz, ale pořád je te´d alfa, tak nemá Rayův sn moc na výběr.
"Není totiž dobrý tady jen tak sedět a trápit se." řekl mu mírně. Nevyžaduje na ta slova žádnou odpověď.

Nespěchá na něj, počká, až se trochu sebere a rozejde. Nehodlá s ním chodit nikam daleko, spíš se jen tak motat okolo nejvyššího stromu. Však je tu místa dost. Nevypadá to, že by chtěl nutit vlka mluvit. Aspoň ne o jeho trápení. Občas po něm koukne.
"Už jsi přemýšlel, jakou úlohu chceš jednou hrát ve smečce?" Zeptal se ho místo toho na jeho budoucnost. Ví moc dobře, že on sám má problém o spoustě věcí mluvit. Není nutné Zathriana grilovat otázkami na to, co mu je. Vždyť je docela jasné, co nejspíš bude příčinou jeho mizerné nálady. Bude lepší tě zaměstnat, dát ti cíl. To by mohlo snad pomoct.

Pořád na ni tak koukal, když pozdravila.
"I já tebe," zabručel v odpově´d.
Ať už chtěl něco víc, nebo ne, bylo to jedno. Vzápětí se totiž vlčice jaksi prapodivně částečně propadla ledem.
Nenadskočil, jen cukl uchem a zabručel.
"Co to tam vyvádíš?"
Vydal se pomalu blíž k ní. Uviděl tak, že nejde o slabý led. Proč se jí to takhle povolilo pod tlapama? Že by magie? A to ještě neviděl tvar otvorů v ledu kolem vlčích tlapek.
"Jsi celá?" Nezapřel se v něm léčitel. Koukl na její tlapy. Led může mít někdy pěkně ostré hrany a tlapky pořezat. Už to za život párkrát ošetřoval.
Zatím nešel až k ní, není si ani jistý, co by udělal narušený led. Doufám, že z toho sleze než se to rozpadne úplně.

"To vím taky. Jenže zase nemůžu chtít častý bojový trénink po všech... Ne každý je bojovník. Máme i jiný povolání." Zabručel. Jasně, chce po každém aby uměl apsoň něco, ale důležitější jsou obory vlkům vlastní. Jak já mezi tím vším vykličkuju... Tropchu se zasmušil. Ne, není to zrovna legrace.

Ale rozhdoně poslouchal pozorně návrhy Jarumiho. "Podzim, zima. Myslím, že kluzkého podloží teď bude docela dost. Jen Targu do sněhu nebo vody neházej, prosím. Nedopadlo by to zrovna dobře. Budu rád, že tohle období přežije bez následků." Ale co, už jsme to jednou zvládli, zvládneme to zas. Jarumi dost možná neví, co má Targa s vodou za problém, ale Feier ano.
"Trénink pádů myslím neuškodí nikomu. Vlastně by to mohla být i docela legrace."
Pak už došlo na jeho vlastní předváděčku. Když skončil, byl dost zvědavý na hodnocení. Zamručel a kývl. Je rád, že to Jarumi vidí takto. "Trénovali mě na šplh po strmých svazích a skaliscích. Tam musíš vědět, kde přesně máš kterou část těla, nebo se zřítíš a zabiješ." Konstatoval. "Ono léčitelé občas musí pro bylinky lízt všude možně." Okepal se, od čenichu až po špičku ocasu, aby si srovnal srst.
"Fajn. Jak mám postupovat?" Zadíval se pozorně na Jarumiho. S ním zdá se rozhodně o tréninky nouze nebude.

Sledoval Jarumiho co on na to a překvapilo ho, jak moc se začal tomu vtípku smát. Dokonce i Feierovi se nějak zvedly koutky tlamy, což u něj není neobvyklé. Hlavně nemá ten svůj extra nabručený výraz, jako obvykle.
Veselí chvíli trvalo a Feier si uvědomil, že má docela problém se nezačít smát taky. Ale takhle na veřejnosti... Ne. Na to připraven rozhodně není.

Ale rybám se pak věnoval důkladně. "No pro mě určitě." Okomentoval to.
Vůně se šíří víc a víc. Vlastně to začíná vonět fakt dobře. "Hmmm. nad ohněm bych do toho nedrápal, aby to ještě nespadlo do plamenů." Koukl na něj. Ještě chvíli tam ryby nechal, než nakonec sundal vše z ohně a položil opatrně na trávu vedle.
"No, takže, kdo to riskne první?"

Běžel norestem. Dnes už běžel delší dobu. Neměl nějaký konkrétní cíl, spíš tak nějak proběhnout kus světa a zjistit, co a jak se děje.
Běží proti proudu říčky a sem tam to vezme přes ni. Z ledové vody si nic moc nedělá, nikdy mu zima nevadila. Vítr vane tak, že jeho pach odnáší proti proudu. Není z toho nadšený, ale směr domů jiné možnosti nedává.
Tak se stalo, že ho vlčice, hrající si s proudem, postřehla dřív než on ji. V zurčení potoka její pohyb moc daleko znát nebyl a vítr byl na její straně.
Proběhl tak zatáčkou a zjistil, že hledí přímo do očí vlčice, stojící na silnějším ledu. Zastavil se.
Matně si vzpomíná, že ji zahlédl na workshopu, který pořádal Ikke. Ale jinak o ní nic neví.
Chvíli jen koukal. Asi je taky odst odolná na chlad, když stojí na ledě.
Nepatrně kývnul hlavou na pozdrav, nic víc. Kdyby ji byl neviděl na workshopu, možná by neudělal ani to.

Zabručel a kývl. S tím rozhodně souhlasí.
Zaznamenal zlepšení Targova hlasu, ale nekomentoval to. Příliš ho zarazily slova.
"Plánuješ zdrhnout do krajiny, která ti zdravotně víc vyhovuje?" Zeptal se opatrně. Ne že by doopravdy čekal, že mu odpoví, protože to se těžko přiznává i kdyby to tak bylo.
Moc by se stěhování popravdě nedivil, jen prostě, nerad by ztratil dalšího člena smečky. I když Targa je asi jediný, komu by změnu prostředí doporučil. Deštivé počasí, sníh, pro jeho tělo jsou vhodnější pouště.
Maličko si povzdechl. A to se máme stěhovat severněji... No uvidíme, třeba to fakt zvládneme a nakonec neodejde.
Nahlas to nekomentoval.
"Jo, jdu," zabručel a zařadil se po jeho boku k odchodu.

Odfrkl si. "Jo. Ta naše banda je pěkně roztoulaná. Kondici vesměs mají, s technikou boje to bude horší." On má ovšem co mluvit, že?
Následně to ostatně moc pěkně předvedl.

Zabručel na zemi a přiklopil uši. Koukl na Jarumiho tlapu, a vyštrachal se na nohy. Oklepal se. "Já mám za to, že skoro nikdo neumí padat. Já si umím poradit se zakopnutím na svahu, ale podobný skluz jsem teda v životě nezkoušel." Přiznal se mu. Jak si poradit na svahu ho Ferenix naučil. Musel. Společně šplhali na taková místa, že pád byl jen otázkou času, takže to byla nutnost. Ale ví, že většina vlků nic takového neumí.
"Víš kolik zranění ošetřují léčitelé právě kvůli pádu? A´t už z nepozornosti nebo třeba na ledu."
Zafuněl. "Přijde mi, že nám spíš přibývá úkolů. Třeba naučit vlky, včetně mě, padat."
Na předvedení pružnosti poslechl a pokouší se o to. Není si ale moc jistý, jak to předvést. Tak udělal prostě to, co ho učil Ferenix, když ho učil o tom, jak se chovat na svazích a při šplhání. Jde o různé kombinace výskoků a obratů, včetně dost nezvyklých úhlů skoku z místa a zakončil to překvapivě dobře provedeným kotoulem přes hlavu z kterého plynule vstal. Ukazuje to na dobrou obratnost a vědomí si toho, kde má Feier kterou část těla. Ale očividně to neumí využít pro boj.
Skončil a koukl na Jarumiho, co on na to.

Hořlavost materiálů už nekomentoval, ale na jeho škleb nad rybami ap oznámku na Jarumiho koukl. Odpověděl mu starým vtipem. "No minimálně jsem zatím žádnou neléčil." Tváří se u toho naprosto vážně.
Po vycpání ryb bylinkami na Jarumiho koukne. "Přesně nevím. Ale jsou jedlé a přerazí trochu ten pach." Odpověděl mu a opatrně drží klacek s rybami nad ohněm, zapřený o větší kámen, aby to nemusel držet v tlamě.
"To zní spíš jako spálený, než pečený. Hm... jak dlouho to tam asi mám držet..." přemýšlí a sleduje šupináče nad plameny.
Pomalu oheň dělá svoje a rybky se začínají péct. Což také začíná docela dost vonět. Feier s nimi občas pootočí.

Pomalu jde podél úpatí hor. Sám a ztracený v myšlenkách. Tolik se toho v poslední době stalo. Ani náhodou by ho nenapadlo, že se stane alfou Azarynu.
Je natolik zamyšlený, že si ani nevšiml, že mu v hřívě na krku, jen kousek za uchem, uvízl malý kousek větvičky jmelí.
Už brzo krajinu pokryje sníh. Zvedl na chvíli čenich do vzduchu a zavětřil. Při téhle teplotě budou zase lesy samý rampouch. Ne že by mu to vadilo. Sníh nehoří, dobré pro něj. Kor teď. Rozhodně čeká, že se mu vrátí noční můry.
Hm... zima. Brzo bude slunovrat. Nemohli mu nevytanout na mysli jeho bližní. V hodně místech se tohle slaví. Zastříhal ušima. Možná bych měl pro smečku také něco udělat. Nějakou oslavu nebo zábavu. Rozhodně by on sám pár přání měl. Vesměs se týkají jeho smečky a toho, aby se jeho vlkům dařilo.
Jak byl tak zamyšlený, nedaleko něj proletěla sýkorka.
Sledoval ji pohledem a malý opeřenec pak celkem těsně minul slepého léčitele smečky. Feier se pousmál a rozešel se svižnějším krokem.
"Ahoj Ikke," zavolal na něj ještě celkem zdálky, dřív než ho mohl prozradit zvuk kroků. Rozhodně je rád, že na bílého léčitele natrefil. Potká ho rád kdykoliv, a navíc, je ještě trochu nesvůj, že na něj hodil starost o zdravotní stav smečky. Ale nešlo jinak, když sám postoupil výš.

Zamyslel se. Vlastně měl Rufus docela dobrou připomínku. "Jo. Vidět by to bylo nejelpší. Lámat křídlo ti kvůli tomu nebudu. Ale možná bychom si mohli chytit bažanta a ukázat ti aspoň některé věci na něm. Není to úplně stejné, ale na vysvětlení snad..." koukl zkoumavě na Rufuse.
"Co se toho pokažení týká, pravděpodobně napácháš méně škod, než kdyby jsi musel cestovat delší vzdálenost aniž bys to křídlo nějak vyřešil, aspoň provizorně. Hodně škod se dá zvládnout vyřešit. Ale musíš se být schopen dostat zpátky k nám a k léčitelům. "
Povzdechl si.
"Ano, u některých škod to může trvat dlouho a to i když máme k dispozici Ikkeho s jeho magií. "
Zhluboka se nadechl. "Fajn. Takže, zaletíš do nory pro nějakého opeřence ze zásob, nebo jdeme něco chytit?"

Zůstal stát na místě a pozorně přejel zeeného vlka pohledem. "Nemám moc zprávy z Nihilu, pochopitelně, ale neviděl jsem tě dost dlouho. Takže takhle to bylo? Odešel jsi?" Cukl uchem, když se prostě zeptal naplno.
Pak si povzdechl a posadil se.
"když jsme se potkávali, sám jsem tu byl ještě celkem krátce, takže ti asi moc neposoudím, co by tě zajímalo. S jílem jsem ale moc nepokročil. " Ne že bych na to měl čas. A o záležitostech smečky samozřejmě mluvit nehodlám. Kdyby ano, tak by toho asi bylo dost.
"Kam jsi to vlastně šel?" Pokouší se zaměřit téma spíš na Dina.