Príspevky užívateľa

Sledoval ho vážným pohleem. viděl jeho výraz a je mu jasné, že si pořád o sobě asi nic moc dobrého nemyslí. Potlačil povzdech. Moc dobře si je vědom toho, že on sám s tím, jak se věčně tváří, asi těžko má co mluvit.
Ani by nevěděl, jak mu to dál rozmlouvat. Tak to nechal být. Snad stačilo, co si zatím řekli.
Zastříhal ušima a hrábl se zamručením packou do země, když Roihu pochválil jeho návrh. "Ale hlavně na to moc nespěchej. " Dodal pro jistotu. Ano doufá, že to byl vtip, ale také mu je jasné, co umí smutek udělat s vlky.
Nečekal ale, že se tak rychle debata otočí přímo na něj samotného. Zvedl hlavu a koukl na něj. "Ještě nedávno bych si myslel, že nikdy nebudu mít domov. A te´d ho mám. Takže já bych řekl, že jsem na tom dobře." Nekomentoval moc do detailu o do šlo, ale to ani moc nechce.

Sledvoal ho pozorně. Kupodivu se potom choval celkem rozumně. A dokonce i docela dobře zhodnotil výsledek.
"Přesně tak. Taky to ale může skončit horečkou, třesem, slabostí.... a mnohem delší dobou než získáš zpátky kondici, protože pak nebudeš schopen trénovat pořád dost dobře," zavrčel na něj, ale jen maličko. Je na podobné paličáky zvyklý a Stadley by ho měl znát dost na to, aby to nevzal špatně.
"Takže přístě to tak nepřeháněj, a´t radši můžeš trénovat častěji. Ve výsledku budeš mít kondičku zpátky mnohem dřív."
Chvíli velde něj jde, jen tak potichu, pokud Stadley teda něco nebude chtít řešit. Pak po něm koukl.
"Jak se cítíš."

Klidně se na ni zadíval. "POkud to provedeme psrávně, není důvod abys skončila nachlazená." A myslí to vážně. O fungování imunity vlků koneckonců něco ví a Mornie je z těch na chlad odolnějších. Sám už kolikrát vlezl do vody ve všelijakém počasí a ví, co pak dělat.
"Mimochodem, dokocne i mokrá srst se dá v mrazu řešit. Využij to co znáš - sníh. Prostě se v něm vyválej, zvedni se, oklepej a znova o kus dál. Sníh do sebe nasákne vodu a hodně ti jí z kožichu vytáhne. Může to být rozdíl mezi přežitím a umrznutím, když to někam do bezpečí bude daleko." Dote´d ho nenapadlo, že vlastně neměla jak znát vodu a chování kolem ní. Ale aspoň že se mu to nebála přiznat.
Pro dnešek už ale skončili. Už te´d se ale těší na další trénink, někdy příště.

Maličko zabručel, když i jemu došlo, že stihnout to přeházet bude opravdu výzva.
Ale také ví, že částečně toho může být schopen i během výkladu, třeba při dotazech, kdyby nestihl všechno. Stačí mu postupovat od začátku.
Jeho tlapy a tlama jsou rychlé a efektivní, takže přeházel před prvním Ikkeho projevem opravdu hodně. skro to stihl úplně, jen pár rostlin mu zůstalo bokem... ale ty dorovnal, až přišla první vlna dotazů. I tak bylo vše vidět zřetelně, a herbář během výkladu hezky vystavoval na odiv. Dobře ví, že by to nikdy nezvládl, nebýt toho jak moc mu Ferenix vytrénoval paměť, kdysi dávno.

Do výkladu se nezapojuje. Ne že by u jakéhokoliv odtazu mu v mozku nevyskočila odpověď. Všechny ty rostliny zná a odpovědi na dotazy také. Ale tohle není jeho práce a ještě na něj dojde. Tak ukázněně mlčí a jen ukazuje rostliny v herbáři.
U dotazů na konkrétní bylinky neváhá občas tlapou ukázat na tu, o které se v tu chvíli zrovna mluví. To byl jak měsíček, tak kopřivy. U těch maličkato přiklopil uši, připadá si hloupě, protože ty určitě pozná každý. Ale když s tím ukazováním začal, tak mu moc nic jiného nezbývá. Stejně si to v životě nezapamatují, ne ti co už to z větší části neznají. Ale Ikke má pravdu, můžou přijít i pak.

Dál jen mlčí a sleduje vlky, i když si pak přicházejí rostliny očichat. Těžko říct, jak vlastně na koho působí. Jeslti jako děsivý tichý strašák, nebo někdo, kdo se tam toho účastní jako všichni. Sám netuší.

Dino:
Ale všiml si nově příchozího zeleného vlka, na okraji skupiny. Napřímil uši a zadíval se zelenému vlkovi do očí. Tebe přece znám, Dino. Ale dlouho jsi tu nebyl. Zastříhal velkýma hnědýma ušima a maličko pobavně si vzpomněl na to, jak přešlapoval kolem té situace s jílem a vlastně mu nikdy nechtěl prozradit, že je léčitel. Jako tehdy nováček v Ignisu. A dneska tu stojím mezi léčiteli. Tak tomu už to bude jasné.

Koukl na Rikusiho. "Kožich vlka nedělá, to víš sám moc dobře. Věř mi, že stojí za to," obhájil v klidu Ikkeho. Dokonce s i maličko pousmál. Asi přece jen nebude tenhle hnědý Ignisan jen škarohlíd. Nenutil Rikusiho zůstat, vlastně je celkem překvapen, že zrovna tento vlk dorazil. Na to, jak ho zatím viděl se tvářit na společnost.

Mimo to Feier moc nemluvil. Prostě tam stojí jak velký hnědý strašák a raději se věnuje pořádnému srovnání své výstavky. Do rozhovoru Ikkeho a Tima s ostatními léčiteli se nevměšuje. Ale když byl požádán o prozkoumání herbáře, reagoval pohotově.
"Jasně, mrknu na to." zabručel svým hlubokým hlasem.
Převzal herbář opatrně a listuje jím s takovou pečlivostí, že je jasné, že i on má dobře vycvičené tlapy léčitele.
Opatrně prozkoumal všechny stránky a byliny, které tu mají a jsou v něm také, zahlásil tiše Ikkemu. Výhodou herbáře je to, že jsou v něm zobrazeny fáze růstu rostlin, které v tuhle roční dobu už nelze ukázat. Hlavně květy. A v tom ho něco napadlo.
"Ikke, Time, možná by se dalo seřadit tady výstavku podle pořadí v herbáři a ukazovat současně i sušenou verzi s květy a vším ostatním. Klidně to přerovnám a pak budu otáčet, to není problém." nabídl jim. Má to tady přece být o spolupráci, ne? Mluvit pak stejně budou oni.
Pokud to odsouhlasí, rychle to ještě přerovná, těsně před začátkem. Jeho zkušené tlapy to mají ostatně hotové rychle, než se vlci usadí. Připraví se pak u Herbáře, že bude otáčet a ukazovat stránky spolu s přednáškou.

Po začátku přednášky nemá moc co na práci. Maximálně ten herbář. Ne že by na tom záleželo, jeho chvíle ještě přijde a moc dobře to ví.

"Na opačné straně je jih," odpověděl Cyranovi.
A i když se Ebony trochu bojí, stejně ji opatrně zkontroloval. Ale netlačí se na ni.
"Ono tě neubyde, když mě necháš se podívat," odbyl její námitky. Ale ani se jí přímo nedotkl, použil svoje oči a čich. Zanícená rána by byla vidět.
"Něco, co by tě bolelo, třeba i delší dobu?" Neodpustil si ještě otázku.
"A asi nevíš, jak dlouho jsi sama?" Je opravdu trochu pohublá, ale souzčasně to vypadá, že se o sebe celkem postarat dokáže. Nic nevypadá jako velký problém, ale uvidí se, co ještě řekne.
"Králík není snadná kořist. Zkus koroptve a bažanty. V hejnu bývají slyšet a dá se k nim dostat blízko," poradil ne moc nadšeně.Pořád trochu neví, co s ní. Vzít ji do smečky? Artemis by asi byla nadšená. Ale bude vůbec ta vlčice chápat, o co jde?

Otázky mladých vlků nekončí. Než stihl vůbec začít odpovídat, tvářil se dost ve stylu 'proč já' a pokouší se vymyslet, co a jak jim vlastně říct. Jistě, ví toho o nebeské mechanice dost. Ferenix byl vzdělaný, měl informace od vlků se zvláštní magií a kde co. Ale současně si vážně neuměl představit, jak vysvětluje tady těmhle dvěma fáze měsíce a pohyby země kolem slunce. Aspoň že Cyrano se ozval s tím měsícem. Na to mu jen kývl.
Rozpačitě přešlápl. "Slunce v noci svítí na jinou část světa. "

Vypadá zamyšleně. V duchu se probírá celým tím rozhovorem, a už se málem zase koukl k místu, kde by měl stát Ferenix.
Ale pak uviděl ten pohled. Napřímil uši a koukl na Rikusiho. Chvíli nic. A pak se prostě zeptal: "Co se tváříš, jako by ti někdo vyfoukl srnce zpoza tlapy..." ne že by se mu zrovna tohle kdysi nestalo.
"Řekl někdo z nich něco?" Zastříhal ušima a dál ho tak sleduje. Přece jen, Rikusi je zdroj informací, jaký jen tak někdo jiný nemá. Takže nehodlá nic zanedbat.

Koukl na Stada a neubránil se malému protočení očí, když brblal na to zpomalení.
Ale sám Feier viděl, že už se trochu mírnil i předtím.
Oba vlci nakonec pokračují po břehu, bok po boku.
Chvíli se nedělo nic. Feier má pořád jedno ucho natočené k němu.
Čeká, až to bude vypadat, že modrý trochu vychladl a vydýchal se. Až pak promluvil.
"Fajn, takže si dáme trochu teorie. Stade, víš co způsobí příliš velká zátěž během tréninku?" Ne, neodpustí si to. Uštvat se není řešení a celkové navýšení kondice to zpomalí. I proces rekonvalescence je v kompetencích léčitele.

Hledí na něj pořád tak pozorně. Pak jen kývl. "Jo, měl. Ale taky to často není. Takže i tak to něco znamená." A ten tvůj přístup ještě víc. Měl ho kdysi za floutka, ještě mládě duchem. Ale tenhle mladík dokázal, za co stojí. Když se takhle postavil k tomu, co se stalo.
Chvíli přemýšlel, co mu říct. Nemá moc jak mluvit o posmrtném životě, takže jak to pojmout. Nakonec ale něco vymyslel.
"Třeba poletíte s tvou družkou jako čápi a najednou se přidají další čápi a budou to oni." Zkusil to. Neví, jeslti to pomůže. Ale dělá co umí.

Když se hovor stočil k němu, pousmál se, trochu zvláštně. "Ne, nenašel. Ale abych řekl pravdu, ani jsem moc nehledal. Stejně, co myslíš, kdo by stál o takovýho škarohlída jako jsem já," zabručel. Ale nevypadá, že by se tím doopravdy trápil. Moc zajímavá informace to tak jako tak není.

Cukl uchem, když na tu vlčku tak kouká. Takže vlastně vlk ví odkud... Orientační smysl vlčice se asi někde zapomněl. No co už, je mladá. Ale otázka je, jeslti ji někdo hledá a jestli má kdo.
"Umíš lovit, Ebony? Vypadáš, že jsi už nějakou dobu sama." Opravdu nezní hrubě, ale se svým hlubokým hlasem a výškou nic neudělá.
Došel blíž, ale postupuje opatrně. Pomalu, žádné prudké pohyby. Nechce ji vyděsit ještě víc. "Nikdo tě tu neukousne, chci se podívat na tvoje odřeniny," vysvětlil jí klidně. Dobře ví, že hlavně při podvýživě se mohou snadno zanítit. Raději to prověří.
Ale koukl taky na Cyra. "Sever, to je směr. Podívej se na oblohu. Vidíš támhletu jasnou hvězdu? Vždycky ti ukáže, kterým směr je sever. " Ukazuje mu na obloze. Pak mu došlo, že z toho asi vlčata moc nepoznají a neuškodí to ani Ebony, znát jak se určuje směr.
Drápy do země vyryl pár značek. Nakreslil tam velký vůz.
"Koukněte vy dva. Tohle je souhvězdí, říká se mu velký vůz. A když si nakreslíte v duchu na obloze čáru od těhle dvou hvězd, tak ji snadno najdete. Tohle je Severka. Hvězda, co vám ukáže, kde je sever. " I tu nakreslil, ve správné vzdálenosti v poměru k velikosti souhvězdí.
Doufá trochu, že to, že neřeší jen ji, Ebony trochu uklidní. Opravdu by ji raději zkontroloval.

Zamručel a cukl uchem. "Asi je to logické, on je přece jen taky duch. A mezi vámi je silnější spojení, takže jeho vnímáš víc. Ale na to jsi asi taky přišel... " Koukl po něm a doufá, že s tímto není moc otravný. Jeho mysl léčitele si moc neumí pomoct. I u Targy pořád zjišťuje, co a jak.
Na to prohlášení s omluvou si povzdechl a kývl. Moc dobře ví, že to je pravda. "Jo, já vím. _A vynasnažím se." Má dost rozumu aby to automaticky neslíbil. Dobře ví, že to není tak snadné a také, že lehkovážně slíbit něco takového by také moc důvěryhodné nebylo.
Koukne zase na Rikusiho. "Vynasnažím se ho nezklamat." Moc víc stejně už k tomu není co dodat.
Ani k ničemu dalšímu. Ví, že Rikusiho za týden uvidí znovu, zkontrolovat to křídlo. Třeba ho mezitím ještě něco napadne.

Vážně ho pozoroval. "Jo, někdy si o sobě vlk myslí ledacos. Ale důležité je jen to, jak se zachová, když jsou časy zlé. Tam se ukazuje, co jsi zač. A ty jsi ten, co se na to nevykašlal." řekl mu tiše a prostě. Víc není třeba.
Povzdechl si. "Třeba je jednou skutečně uvidíš." Přemýšlí, jeslti mu má říct o tom, co zažil. O jednom rozhovoru, který by neměl být možný. Ale asi na takové věci sám ještě není úplně připraven. Navíc, Rikusimu nemůže nic poroučet, ani kdyby věděl, kde ho najít.
Na to další jen kývl. "Rozumný přístup. " Hlavně důležitý pro přežití. Feier by navíc opravdu nezaváhal.

Pozorně poslocuhal, jak mluví o své milované. To opravdu zní krásně. Dokonce se i lFeier na kratičko pousmál a párkrát mávl ohonem. Kdoví proč se vlastně cítí poctěn, že by ho Roihu pozval. Ale i on moc dobře ví, že to prostě nejde. Na to je mezi jejich smečkami příliš mnoho problémů.
"Tak mi to pak prostě povyprávíš, co na tom sejde. Stejně víš, že vám to přeju, to co je mezi váma," řekl celkem prostě. Ale to vyprávění si jednou poslechne rád.

Zabručel a koukl po Jarumim. Bere jeho instrukce vážně a taky si dobře všiml, co zmínil. Ví, že má vlk těžkou minulost, oba bratři. A je mu jasné, že tohle je důležitý střípek. Ale nekomentoval to.

Raději se věnoval práci.
Než Jarumi nachytal ryby, měl ohniště i pruty připravené.
Zastříhal ušima a koukal na hromádku ryb a Jarumiho, jak míří z vody. Nepřekvapil ho jeho dotaz.
"Budeš se divit, ale dřevo není zase tak snadný zapálit. Musí na to platit pár podmínek. Když je nebudeme rvát až do plamenů, ale kousek nad ně, přežijou to dost na to, aby to fungovat mělo. Občas takhle něco suším." Potřásl hlavou. Pravda, nezkoušel ještě nic péct. Ale princip bude asi stejný. Vaření léků v kaenných nádobách je přece jen trochu něco jiného. Ale žádnou z nich sebou nevzal a jejich příprava je na dlouho.

Jen zastříhal ušima. Moc dobře si tuhle situaci ukládá do paměti. Ale nechal to zatím být.

"Ochotně ti je přidržím, aby kopnutí nemohli uhnout. Jo, je to v jednom kuse, pořád a pořád. Ale opravdu se mi zatím nechce žádat po Rayovi aby jim to nařizoval. Zatím tu není nic co by někoho výrazně vyřadilo. Targa celkem spolupracuje, Stadley už naštěstí taky... Ostatní nemají nic opravdu vážného." Povzdechl si.
A pozorně sledoval vysvětlení Ikkeho ohledně té magie. Tiše zamručel a snaží se si to celé srovnat v hlavě. "I regenerace někdy jizvy nechává. Záleží dost co se stalo, jak je to velké. I nový ocas ještěrky je jiný než původní.Věřím tomu, že by hodně jizev šlo omezit postupným působením klasické léčby a tvojí magie... i tam kde by jinak vznikly i s tvou magií. Ale ať si ze mě někdo udělá předložku před pelech, jeslti bych přišel na to, jak k takové složitější léčbě přimět místní paličáky. Natož aby se to dělo včas, hned od čerstvého zranění." Povzdechl si.
A zamyslel se. "Myslíš, že by tak šly vyřešit staré jizvy, za cenu jejich úmyslného poškození? Myslím takové ty, co omezují pohyb a dělají problémy." To by mohlo být dost cenné.

Ohledně hřejícího balvanu koukl na Ikkeho. "Já jsem až moc velký balvan a navíc, někdy kolem mě hoří nehořlavý věci. Asi bych na to nebyl ideální." Zabručel a těžko říct, jeslti si zase dělá jen legraci z IKkeho a nebo je v tom zase stín jeho vlastních výčitek z minulosti. Asi to neví ani sám Feier.

Potřásl hlavou. "Ale ne, na to by sis zvykla. Jen ze začátku bys asi celkem trpěla," konstatoval docela klidně. "Ale souhlasím, že je lepší trasy střídat, kvůli připravenosti na možnosti. Trénuje se tak sice trochu pomaleji, ale zase to má lepší efekt z hlediska zvládání neznámých terénů. Jsi přizpůsobivější."

Na její celkem oprávněnou připomínku ohledně plavání kývl. "To sice máš pravdu, ale ty jsi ze severu zvyklá. A hlavně, v Ignisu to problém není. Prochladnutí se dá snadno zabránit. Po lekci si to vezmeme pořádným cvalem k jeskyni a tam rozděláme oheň. Dokud udržíš slušnou rychlost, nenastydneš, pohyb tě zahřeje. A pak se prostě usušíš v teple. I tak bych to asi nezkoušel s vlkem, co vyrostl někde v oblasti, kde je teplo a je na zimu hodně citlivý." Ale opravdu si nemyslí, že by to byl momentálně problém. Ještě nemrzne, aby na ní kožich zmrzl za běhu.