Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  17 18 19 20 21 22 23 24 25   ďalej » ... 120

Jen zafuněl a cukl uchem. "Za to, že ses tak narodil a pak se dostal do krajiny, co se pro tvůj organismus moc nehodí, za to nemůžeš," reagoval na jeho omluvu. A myslel to vážně.
Ale zkoumavě se pak na Targu zadíval.
Pak zase stranou.
"Nevím sice, jak to vnímáš ty, ale většině vlků by ty všechny testy a pokusy přišly dost otravný. Ale co se dá dělat. Mělo se to zjistit už dávno. Tak to nějak zvládneme."
Zabručel a lehl si. Než se Targa sebere dost na cestu domů, tak tu stejně má houby co na práci. Ale pořád platí, že na něj prostě bude dávat pozor. Sám Feier ale vypadá celkem zamyšlený.

Zabručel a cukl uchem. "Jo jo, divil bych se, kdyby ne, zrovna ty," zabručel, ale je znát, že v dobrém. Dokonce se i maličko pousmál. Důkaz, že přece jen ho nové povinnosti neničí zase tak moc.
I zbytek poslocuhal pozorně a zamyslel se. "Snad se budou snažit, smečce to jen prospěje. Poslední dobou tu bylo dost malérů. Doufám ale, že nebudeš chtít nějakou exhibici někde po mě. " zabručel. Pořád není bojovník, ale nemehlo také ne. Na zbytek už jen kývl a byl připraven k akci.

Uskakování jim chvíli zabralo. Pak se na Jarumiho zadíval. "Převálcuj.. to tě mám zkusit prostě shodit? Využít, že jsem vyšší? Nevím nakolik u toho budu stabilní. Jsem vysoký, ale ne těžká váha."
Ale přesto, při dalším Jarumiho útoku se pokusí vpadnout do jeho útoku a skočit tak, aby do něj strčil. Ale má co dělat, aby sám neletěl. Není to tak jednoduché, jak to vypadá a tohle nikdy ještě nedělal. V terénu je hbitý, ale srážka s živým tělem je prostě jiná. Nespokojeně zavrčel a uskočil zase zpátky, sotva chytil rovnováhu.
Ale paličatě zvedl hlavu, připraven to zkoušet dál.

Velice dobře vidí, že se ho neznámá mladá vlčice bojí. Nemá z toho moc radost, ale vlastně se jí nediví, ví, že vypadá jako nějaký strašák, hlavně pro mladé. Ale Cyro ho příjemně překvapil docela pěkně provedeným hlášením situace.
Zastříhal ušima, koukl na něj a pochvalně kývl, pak se zadíval na ni.
"Takže ses ztratila? Odkud pocházíš?" Necítí z ní pach žádné ze zdejších smeček.
Dotaz na hru zatím nechal být. Ne že by si někdy v hloubi své duše nechtěl hrát, ale te´d na to není prostor.

Každopádně na ně mluví klidně. Jen s jeho hlasem to prostě stejně zní dunivě. Jeho oči hodnotí její stav. Odstín a stav srsti, jeslti je zacuchaná nebo čistá, matná nebo lesklá a také, nakolik je vyhublá nebo není. A také jakékoliv známky toho, že ji někde něco bolí. *

______
*Kdyžtak prosím trochu zahrnout v postu od Ebony do popisu jestli je něco možné vidět, děkuji. :)

Dorazil spolu s Ikkem, pořádně ověšený.
Nesl nejen svůj obvyklý vak, ale v tlamě také košík, plný materiálu a předmětů na ukázku. Obvazy, bandáže, pásy lýka na brašny a pevnější obvazy a jako bonus, vyrobené hotové léky na cesty, jeho vlastní vynález, který vytvořil už jako mladý vlk, a hrdě představil ještě Ferenixovi.
Aby mohl Timovi vůbec odpovědět, musel napřed položit košík. Pokývl mu na pozdrav a jen něco zamručel. Sám si taky není jistý, jak vlastně jednat s těmi všemi vlky kolem. Ale účast slíbil a navíc, vzhledem ke svému povýšení, by měl mít přehled i ohledně jiných vlků, než jen ve smečce.

Ale zatím moc nemluvil, spíš jen zdvořile kýval na pozdrav, když to bylo třeba a představil se svým hlubokým hlasem: "Feier." Vyčnívá vedle Ikkeho dost nápadně už tak, s tou svou hubenou vysokou postavou a výrazem bouřkového mraku.
Pouze na Rikusiho reagoval o trochu víc. Koukl na něj a dokonce se nepatrně pousmál. "Tady bych nemohl chybět, jsem přece léčitel," odpověděl mu docela přátelsky. "Mimochodem, kdyby tě zajímalo, kdo je ten Ikke o kterém víš, tak to je ten bílý slepý vlk, co to tady řídí." Ukázal čenichem na svého společníka ze smečky.

Když vybrali vhodné místo, dal se do rozrovnávání své výstavky.
Má tam nejen už hotové vaky, ale také )úmyslně nedokončenou pleteninu z lýka a několik obvazů v různé fázi pletení. Ty umí hodně léčitelů, nic zvláštního. On jen vylepšil druhy travin, jež na to používá a také, má tam měkké bandáže na delší použití. Do těch jsou kromě dlouhých pevných stébel travin vpletené sítiny, které jsou měkkčí.

Vedle na listech lopuchu rozložil také svoje cestovní léky. Vrbová kůra, naplněná dalšími bylinkami, několik typů. Sloupnutá čerstvě je pružná, po naplnění se zavine a zpevní se, léky tak mají přesnou dávku a nevypadnou. Má tak připravené směsi na nejběžnější použití. Vrbová kůra sama je navíc lékem na bolest.

Zůstal u svých věcí, počítá s tím, že ho čeká občas nějaká ta přednáška, když bude mít někdo zájem. Ale také natahuje zvědavě čenich a uši a sleduje, co přinesli ostatní.
Nejvíce ho zajímají rostliny, které přinesl vlk v plášti, z města. Ví o smečce, která tam žije a jejich víře. Když byl ještě tulák, potkal se tam s někým na hranici. Ale o to víc je zvědavý, jaké poklady pro léčitele jejich domov skrývá. Není tak drzý, aby se vloupal na území, ale když už Ikke navrhl pak výměnu, tak to by rozhodně uvítal.

Hlídkoval podél hranice.
Běžel lehkým, rychlým krokem, jak to měl ve zvyku. Podvědomě si u toho mapuje terén a co kde roste, ale to on prostě vždycky.
Te´d, co povýšil, se musí o bezpečnost smečky starat o to víc, a už nejen o její zdraví. Je jeho povinnost mít přehled a kontrolovat také území. A vůbec kde co.

Tentokrát jeho hlídka zřejmě nebude až tak klidná. Napřímil uši, slyší zdálky hlasy. Přidal do kroku a brzo se jeho hubená vysoká silueta objevila na dohled.
Netrvalo dlouho, než doběhl k vlčatům.
Přejel je pohledem. Nejsou na území, jsou mimo, ale blízko hranice.
"Co vy dva tady," ozval se jeho hluboký hlas.
"Cyro, hlášení," automaticky tak nějak vyštěkl na Cyrana, ale nijak nevlídně. Z jeho tónu je znát, že nečeká problémy. Není nějaká mladá na to, aby se toulala sama takhle u území cizí smečky?

"Fajn," odpověděl jen krátce Artemis a radějise pak věnoval malé vlčici.
Sklonil k ní svou velkou hlavu a opatrně ji očichal. Hledá známky starších zranění, lehce dloubul čenichem do jejího boku u slabin. Raději by prohmatal přímo břichu, ale i takhle by odhalil, kdyby šlo o nějaký velký problém a nemyslí si, že by mládě sneslo víc.
Pak hlavu zase zvedl aby ji zbytečně neděsil.
"Dobře, Artemis ti ukáže, kde si můžeš odpočinout a vysvětlí ti, jak to tady chodí. "
Koukl na Artemis. Asi nemá smyls jí říkat, ať ji vezme do nory a rovnou ji nechá najíst, to asi ví, ale ten zbytek?
"Dohlédni na to, aby moc nehltala. Jeslti byla pár dní o hladu, tak sníst toho moc naráz, tak se leda pozvrací. Po malých porcích co dvě hodiny by mělo stačit."
Otočil se a zamířil zpátky na území, kousek cesty může jít s nimi, pak ale půjde za Rayem.

Při představování klidně stál, jen pořád zkoumal mladou vlčici pohledem. Je na ní znát, že asi neměla dobré období, ale předtím musela mít zázemí dobré. Zdá se zdravá, jen trochu víc bojácná. Zabručel a zastříhal ušima. A kdo by se jí divil, jeslti přežila útok na smečku.
Artemis mu potvrdila to, co si stejně myslel. Koukl na hnědou vlčici. "Už jsi vlčata vychovala, takže víme všichni, že víš, co děláš."
Vlče navíc není hrozba pro smečku a dá se vychovat. Může z ní být platný člen smečky. Raymond proti tomu nic mít nebude, co jsme se tak bavili. No tak fajn.
Došel pár proků blíž, pomalu, aby vlče nevyděsil víc, než je nezbytně nutné.
"Ještě to pak nechám potvrdit Raye, ale nemyslím si, že by měl něco proti. Jak sama říkáš, je mladá, o její smečce tady nikdo neslyšel. Takže ji asi těžko ještě najdou."
Ukázal čenichem směrem k území smečky v signálu, že můžou klidně pokračovat dál. "Dej vědět lovcům, že budou živit o vlče víc," řekl Artemis a přešel až k mladé vlčici.

"Ahoj Asphodelle," řekl jí překvapivě klidně a jeho hluboký hlas zní vlastně docela vlídně. "Tak co tlapky? uběhané? Nic tě nikde nebolí?" Zdravotní kontrola musí být. Nevypadá to na víc než únavu, ale pro jistotu.

Přejel ji pohledem. "Fajn. Kdyby cokoliv, tak přijď. Za mnou nebo za Ikkem," neodpustil si ještě. Ale co, stejně je na jeho manýry už zvyklá.
Na chválu jen přešlápl a zabručel. "Boží by bylo, kdyby se nám neztráceli členi," řekl ne moc vesele. Krátce po Roo ještě další. Samozřejmě že ho napadlo, že třeba utekli spolu. Ale proč vlasntě? Patřili k jedné smečce, nemuseli.
Každopádně se nenašlo nic, co by ukazovalo na to, že jim někdo ublížil. I tak je to mrzuté. A že je te´d díky tomu beta? Nevypadá extra rozjásaný a důvod vzápětí přiznal.
"Kdybych ji prostě sesadil, protože jsem lepší, bylo by to jiné. Zmizení člena není žádná zásluha." Faktem je, že kdyby nezmizela, nezkoušel by ji sesadit. Měl svoje léčení a to mu docela stačilo. Neměl ambice se drát zase tak moc vysoko. Ale te´d je tady a pořád ještě tomu úplně nemůže uvěřit, že dostal takovou důvoěru. Zrovna on, tolikrát vyháněný ze smeček. Maličko se napřímil a znouv kouká na Artemis.

Pořád ho poslouchal tak pozorně, jantarové oči nespustil z mladého vlka před sebou. Lehce kývl. "Dost to o tobě vypovídá. Že když už se stalo, chtěl jsi udělat maximum, zvládnout to. Máš charakter... " Povzdechl si. "Ta bolest jen tak nezmizí. Ale časem se rány zajizví a nebudou už tak zlé. Jednu věc si ale pamatuj. Nemůžeš za to. A ona taky ne. Takové věci se prostě stávají. Někdy ani vynikající léčitel nemůže zastavit smrt. Těžko jsi mohl udělat víc." řekl trochu pochmurně. Není těžké poznat, že i on někdy tenhle souboj při léčení prohrál.
"Můžeš prostě jen koukat a snažit se udělat maximum. A to jsi udělal. " Neví, jeslti tohle Roihimu nějak pomůže. Ale prostě dělá co může. Tady by se hodil spíš Ikke, ale otázka je, jeslti by s ním mluvil...
I na to, že je rád, že vlastně byli ve smečce kývl,. "Smečka je zázemí a větší šance. Ale kdyby ses někdy dostal do maléru... a měl to domů daleko, nezapomeň, že jsem taky léčitel," nabídl mu tiše. Nemůže mu samozřejmě slíbit zázemí své smečky. To nejde. Ale Ignis nekecá svým členům do toho, co dělají ve volném čase. Může si léčit kde koho, když to bude mimo území.

Aspoň že na to poslední mu dát jasnou odpově´d může. "Jo. Stačí to. Nezavrhla tě, takže jí za to stojíš a je pak jedno, jeslti si myslíš že si ji zasloužíš nebo ne. Patříte k sobě, takže buď s ní. Opřít se můžete i jeden o druhého. Koneckonců, kdo jiný by mohl pochopit, co prožíváš, než ona. A ty zase to, co prožívá tvoje vlčice." Ztráta vlčat je hodně zlá. Ale pouto mezi nimi to zdá se opravdu nijak nenarušilo. A to je dobré znamení. Ti dva spolu mohou zvládnout ledacos.
Feier si povzdechl.
"Někdy mi ji přij´d představit, ještě jsem ji nikdy neviděl. Až se na to ale budete oba cítit. " Zkusil mu navrhnout.

Ne moc nadšeně zamručel. No ty budeš zítra vypadat. Je mu naprosto jasné, že tohle Stadovy svaly odskáčou. Budeme si muset promluvit na téma, jak si vybít energii a nezničit se.
Ale prostě vyrazil za ním. Co mu taky zbývá. Jeslti se brzo nezkidní, tak ho vážně budu muset uzemnit, byl by schopen se uštvat.
"Paličáci by se měli povinně učit, jak se správně trénuje..." hudruje si tam pod vousy, zatímco běží vodou za Stadleym. Jeho dlouhé nohy a vysoké tělo jsou v mělké vodě docela výhodou. Nezabořuje s tka hluboko. A samozřejmě, pořád je lepší běžec, než Stadley a není z formy.
Nechal Stada chvíli běžet, pak ho dohnal a pomalu se na něj tlačí, aby ho donutil zabočit na břeh. "Na břeh a zastavit!" Zavelel. Pomalu se připravuje na možnost, že skutečně vlka prostě strhne. Už to přestává být bezpečné, hnát se tak dlouho.

Územím smečky se nese volání. Snadno poznal po hlase Artemis, ale také signál, že je třeba vyrazit k hranici.
Feier se zamračil. Byl zrovna u jeskyně, která pořád zůstává jeho hlavním domovem, beta nebeta. A pořád se vrtává v bylinkách a tak, když má chvíli.
K místu volání to není daleko, takže vyratil.

Jeho dlouhé nohy překonaly vzdálenost lehce, takže netrvalo moc dlouho, a proti Artemis se vynořila vysoká štíhlá silueta. Uši napřímené, oči pozorné.
Zarazil se, když uviděl vlče.
Ještě celkem malé a porostlé jakýmisi.. květinami?
Cuknul uchem a koukl nejprve na vlče, pak na Artemis. Neřekl zatím nic, podle něj ani není třeba.
Však ona se Artemis už ozve, co a jak. Ale tak nějak má pocit, že asi tuší. Nevidí nikde nikoho, kdo by mohl k vlčeti patřit a ta maličká je dost drobná. Má podezření, že v Artemis se probudily ochranitelské sklony.
Znovu koukl na vlče, pohledem hledá na těle vlčinky nějaká zranění nebo problémy. A taky zkoumá ty kytky.

Kdyby jen tušil, že ho Roihu považuje za vyrovnaného a stabilního. Zrovna jeho, který kolikrát kolem sebe něco podpálí právě kvůli tomu, že neovládne emoce.
Ale v tuhle chvíli tady by byl asi stabilnější než Roihu skoro každý a Feier to rozhodně chápe.
Poslouchal pozorně, naprosto klidně a soustředěne. Nedal najevo ani sebemenší náznak, že by mu cokoliv vadilo. Ono také nevadí. Léčitelé musejí počítat s kde čím a s bolestí, i tou na duši, se potkávají hodně často. Ferenix si dal dobrý pozor, aby Feier niky nepodceňoval smutek vlků, které léčili. Má velký vliv na zdraví.
Nejinak tomu bude u Roiha, který si prošel vátně zlým obdobím.
"Tohle bude asi bolet hodně dlouho," řekl mu tiše a chápavě. "Sice jsi to neplánoval, ale prostě... stejně se stalo a pak to všechno. Spíš by bylo divné, kdyby jsi netruchlil." pořád mluví celkem tiše, nechce roiha vyprovokovat.
Ví, že mladému vlkovi nemůže moc pomoct. Jediné, co může udělat, je ho vyslechnout.
Pozorně poslouchal i jeho vysvětlení od léčitelů.
"Je to možné, že to skutečně bylo věkem. " Povzdechl si. I když tam nejspíš byly i další faktory, možná právě ta infekce, kterou už vlčice mohla mít v těle a nemusela o ní vědět. Ale vlčata, která měla přijít na svět, způsobila, že infekce nabrala na síle.
"Důležité je, že zachránili aspoň ji.... pomohl bych také, kdybych o tom věděl, ale naše smečky se zrovna moc nekamarádí," zabručel. O událostech letošního jara asi není třeba mluvit. Bylo to dost zlé. Roiha má ale Feier i tak docela rád.
"Ty teď máš ale velký úkol, Roihu. Ona tě opravdu bude potřebovat. Stejně, jako ty potřebuješ ji." Zvládneš to? Ví, jak moc dostal tenhle mladý vlk te´d naloženo. A taky ví, že se te´d může dost rozhodovat o tom, jaký vlk z něj dál bude. Velice lehko může taková událost zlomit něčí duši a srdce. Ale je naděje. Dokud budou držet se svou vlčicí spolu.

Coural se pomalu přes pláň, celkem dost zamyšlený. Před chvílí obhlížel hranice smečky, ale teď se prostě jen coural.
Nevšiml si, že je Artemis poblíž, dokud se k němu nerozběhla. Pak už uslyšel dusot.
Zvedl hlavu a koukl na ni.
Trochu se sebral, zastavil a počkal, až došla k němý. Kývl jí na pozdrav a ze zvyku ji přejel pohledem, jak už to jako léčitel dělává, aby odhadl její stav.
"Ahoj Artemis, co tvoje oči?" Padla jeho obvyklá uvítací otázka. Asi by se vlčice dost divila, kdyby se na ně nezeptal. Po tom, jak dlouho je spolu léčili a jak velký pokrok s jejím zrakem dosáhli.
Ani ho nenapadlo, chovat se jakkoliv jinak, než dřív. Vždy´t se znali přece ještě v době, kdy ani nebyla ve smečce a on byl ubohý omega.

Rychle mu došlo, že u Stada došlo k nějaké nepříjemné epizodě. Ale sám zachoval klid.
Sleduje Stadleyho a promluvil na něj naprosto klidně a mírně. "Dobře. Koho jsi přesně viděl?" Zeptal se ho. Sice by do toho raději moc nešťoural, moc dobře si je vědom toho, že Stadley může začít pěkně vyvádět už jen proto, že mu to řekne. Že může to všechno ještě přiživit.
Na druhou stranu, potlačovat to taky není dobré. Je nutné se s tím vším vypořádat. Feier si to bude všechno pečlivě pamatovat a zkusí to pak prohovořit s Ikkem, včetně toho, k jakým úpravám léků v poslední době došlo

"A každopádně, nemusíš se ničeho bát, ano? Nejsi tu na to sám, vše můžeme zvládnout," zkouší ho opatrně uklidnit, i když ani te´d si není jistý efektem. Počítá rozhodně s tím, že by se Stadley taky mohl pěkně splašit. Ale pořád platí, že Feierovy tlapy jsou rychlé. Jen doufá, že na modrého vlka nebude muset použít ten chvat, co se učil před časem s Jarumim, aby ho složil na zem. Nerad by viděl, aby se Stadley uštval, takže kdyby to bylo nutné, tak ho holt sundá.

Pořád Ikkeho sleduje tak přísným pohledem. Jen aby to bylo jen to, Ikke, jen aby.
Mlčel trochu déle, než bylo nutné. Ikkemu to asi moc dobře naznačilo, že tuší, že to bude trochu složitější, ale že na něj nebude tlačit. Zatím.

Povzdechl si a zamručel, jak došlo na pozici ve smečce. "Řekl bych, že asi jak u kterýho povolání a u jak který smečky. Myslím, že zrovna léčitel má tady tu nejpioimější pozici vůbec. Smečka hrdých paličáků, co se snaží o sebe vždycky postarat sami za každou cenu. Ne, ti k léčiteli nepůjdou, i kdyby měli vypustit duši. Hlavně někteří." Ani se příliš nepokouší skrývat bručení.
Ale pak si povzdechl. "Fakt doufám, že dostanou rozum. Ray je vstřícný, asi by mi vyhověl i kdybych nařídil preventivní prohlídky, ale mě se zatím nechce je do toho nutit... to by jejich názor na léčitele asi moc nezlepšilo. "
Zase se chvíli odmlčel. "Jak moc velký rozsah vlastně dovede vyléčit tvoje magie a jak pracuje s jizvou? Myslím, že jsi říkal něco o tom, že využíváš regenrace těla, kterou jen urychlíš... to ale jizvy nechává." Když už se o tom všem baví, došlo mu, že by asi měl znát lépe dosah Ikkeho schopností.

S uspokojením ale reagoval na to, že Ikkeho rozesmál. "V téhle smečce? Jedině bavlan. Ale byl by to tvůj osobní balvan," pokračuje ve stejném duchu.


Strana:  1 ... « späť  17 18 19 20 21 22 23 24 25   ďalej » ... 120