Príspevky užívateľa

Přikývl a zamyšleně kouká na Targu, sem tam lehce cukne uchem nebo mávne ohonem. "Dobře. Minimálěn hodinu... Takže by měl vydržet minimálně půl hodiny ležení na ledu, ale dost možnás stejně nebno déle, než déšť. Záleží, jaký na něj bude mít vliv tlak tvého těla. Takže zase něco, co musíme někdy opatrně vyzkoušet." Zabručel. Už zkoušeli kde co, jedna věc víc nebo míň.. Jen jako by to ani nekončilo. Ale to se nedá nic dělat. Důležité je zvládnout celou situaci.

Nenutil dál Targu mluvit, prostě si sedl nedaleko, ale pořád v celkem bezpečné vzdálenosti a čeká, až se vzpamatuje. Nehodlá ho tu nechat bez dozoru. Sice jsou na území smečky, ale te´d by se Targa nedokázal bezpečně ubránit před případným vetřelcem. Ne bez toho, aby sám sebe ohrozil.

Zase jen zabručel a kývl. I to se zdá být jasné. "Takže to s tvým bratrem opravdu je trochu jiné... On s nimi může mlvuit normálně?" Nezeptal se, jeslti se ho ptal. To by asi vyznělo trochu divně. Koukl směrem, kde by měl být duch Rikusiho bratra. A pak se zase ohlédl do míst, kde by měl stát Ferenix.
Koukal tam, i když Rikusi mluvil dál. Trochu se uvolnil, když zjistit, že minimálně zatím Ferenixovi nic nehrozí.
Zase se otočil na Rikusiho.
"Dobře. Tak snad je vážně v pořádku. Mrzí mě, jeslti se kvůli mě trápil." přiznal tak upřímně, že to jeho saotného překvapilo. Zamrkal. A zase se krátce ohlédl po Ferenixovi, než zase obrátil pozornost k Rikusimu. Nevidí sice ani jednoho z duchům, ale pokud nezměnili pozice, ví díky přecchozímu rozhovoru, kde by měli být.
"Zkusím si tedy promluvit s Ikkem, když to tak chce." povzdechl si. Pořád si není úplně jistý co s tím, ale v jeho držení těla se něco změnilo. Staré bolesti vypluly na povrch, ale možná se konečně začnou ty rány hojit...

Zavrčel, ale jen trošku. Spíš na vodu a ty proudy, než na Jarumiho. Uši pořád trochu přiklopené, ale vydal se nakonec na břeh. Ani do něj Jarumi nemusel moc šťourat, i když jednou poš´touchnout musel.

Koukl na něj, jak ve vodě loví. "Jsem zvyklý na ledacos, ohlídat si něčí tep, dech, do detailu, ale tohle teda nevím." konstatoval ne moc vesele. A zamračil se na ty ryby na ohni. On to chce péct?
Kouká trochu nevěřícně na rybí tělo na břehu. Pak potřásl hlavou.
Vlastně co. Třeba to pak bude taky k jídlu.
Sám zatím jedl ryby leda syrové.

Zabručel na to komandování, co má zařídit, ale pak si prostě vytipoval místo u břehu, a začal tam hrabat úhlednou jámu. To mu jde dobře, na skladování kde čeho je občas potřeboval a jeho velké tlapy a dlouhé nohy si taky vedou dobře.
Horší to bude s placatým kamenem.
Vydal se po břehu a hledá. I ty kolikrát našel, ale spíš hledal na menších tocích, než je takováhle řeka.
Našel pár celkem slibných, ale nakonec nestály za nic.
Místo toho nakonec přitáhl pár dlouhých, pevných lískových větví. Ví, že i ty jdou použít na sušení něčeho nad ohněm. Stejně, nechce ty ryby spálit, tak by to klacky měly přežít.
Kulatější kameny si nastrkal k jámě. Použije je na zapření klacků na pečení. Zatím natahal nějaké dříví na oheň. Sem tam koukne po Jarumim, jak mu jde rybolov. "Kolik toho hodláš chytat?"

Cukl uchem a odfrkl si. "Nech si ty blbiny, známe se na to až moc dobře." Nechal na něm, ať si to přebere jako že pochopil, že jen blbne a nebo zda to myslí vážně. Fakt je, že na formality si moc nepotrpí a nikdy nepotrpěl, i když se uměl chovat dle postavení ve smečce. Ale úcta podle něj není v nějakém oslovení.
Ale pak už pokračoval mírněji.
"Pořád ještě dost nečekaný. Ale dělám, co se dá. Je to víc práce, než jsem čekal, ale nic, co by se nedalo zvládnout." Ale hodí se mi rychlé tlapy, takže dokážu docela rychle prohlédnout území.

Na vysvětlení, jak to vidí s tréninky, poslouchal pozorně. Zlehka kývl. "To zní rozumně. Jak na tom jsem já, to asi víceméně víš. Ale stejně se budu muset zlepšit. Kor teď." Své situace si je velmi dobře vědom, včetně toho, že se bude muset opravdu zlepšit, nejen v sebeobraně.

Kývl a ustoupil lehce dozadu, obhlédl si okolí a udělal si prostor. Koukl na Jarumiho, v očích svým způsobem výzvu.
"No, tak do toho. udělám, co budu umět." Zatím se obvykle bránil prostě těkem. Te´d hodlá zkusit prostě uhýbat, vyhýbat se. Je rychlý, štíhlý, s dobře trénovanýma nohama a pružnými svaly běžce. Ví, že se Jarumimu v boji nerovná. Ale mohl by být schopen uskakovat dost dobře, aby vydržel alespoń uspokojivě vzdorovat.

Pečlivě sleduje Jarumiho, čeká, jaký útok přijde a v momentě, kdy přijde, pokusí se prostě pružně uskočit, klidně i za cenu mohutnějšího pružného výskoku. Skákat umí také dobře. Jeho štíhlé tělo to umožňovalo vždycky.

Pokud ho Jarumi bude opakovaně napadat přímo a on tam uskakovat hned sem, hned tam, rozhodně si pomyslí něco ve stylu: Připadám si jak něco mezi liškou a veverkou.
Krok bude mít celkem jistý, ale mnohé skoky budou zbytečně silné a mohutné.

Přikývl. "S ním máš asi pevnější vazbu... " reagoval na to, že bratra slyší normálně. "Když se s ostantími propojíš, tak slyšíš normálně i je?" Upřesnil si to ještě. Na barvy jen kývl, to je jasné.
Ale pořád na něj kouká trochu zamyšleně.
"Aha... mohli by ti leda říct oni a ti co neodešli, to asi nebudou vědět taky," to dává logicky docela smysl.
"Jdou na nich vidět nějaké změny, když zůstávají dlouho?" To by mohlo napovědět, co jim hrozí, když stále zůstávají.
Podíval se do míst, kde by měl podle všeho stát Ferenix. Není těžké uhodnout, že mu jde o to, jeslti je jeho otčím v pořádku a není v ohrožení. Pořád ho má velmi rád.
Na chvíli zavřel oči. Je rád, že s ním mohl mluvit. Mrzí ho, že ho nevidí, ale i tohle je apsoň něco. Uvědomil si, že Rikusi mu dal obrovský dar. Něco, co nemá zdaleka každý z těch, co někoho ztratili. Možnost se rozloučit. Feier trochu víc mrká. Nemá v očích slzy, ještě ne. Ale nemá do toho daleko.

"Dobře,"řekl jen prostě. I on docela věří, že ti dva bratři by si mohli poradit. Zdají se být dost schopní. Jarumiho potkává víc, ale někdy by se asi měl víc seznámit i s jeho bratrem.
Zamyšleně kouká na Ikkeho. Dobře zaznamenal to prohlášení o potížícha podobně. "Jo... to umí i normální léčitelé, hlavně když je víc nemocných," zabručel tiše. Ale přes to.
"Ale mezi kolegy by se nic skrývat nemělo," řekl Ikkemu jemně. On sám tady před chvíli na sebe prozradil kde co.
"Takže doufám, že jeslti máš nějaké potíže, tak mi o tom řekneš." To řekl o maličko důrazněji, ale pořád jemně. Dokonce i slepý musel vnímat ten pohed, co Feier na Ikkeho upřel.
"Navíc, jako gamma léčitel bych měl znát stav všech ve smečce, že?" Nadhodil trochu lehčeji.
A aby po tom všem situaci lehce odvedl stranou, maličko si rýpnul, sám ale netušil, jak moc důkladně vlastně. "Asi si budeš muset najít někoho, o koho se budeš hřát."

Tiše ho dál studuje pohledem. Lehce zastříhal ušima při poděkování. "Nemáš zač," odpověděl klidně.
Pro něj je to samozřejmé, je léčitel a tím prostě bude. I kdyby se stalo cokoliv.
Přejel pohledem jeho plášť.
"Ty vlastně ten plášť používáš i když dojde na déšť, že? Je mi jasné, že se pak koukáš někde ukrýt, ale když to nejde, jak to probíhá? Máš nějak ověřené, jak dlouho vydrží, než se prosákne vodou?"
Jestli vydrží déšť, měl by vydržet lehnutí na led bez větších problémů. Není to sice stejné, ale i déšť může být pořádně agresivní.

Odfrkl si. "No ještě aby nedržely. To by bylo práce s přišíváním..." odpovědlě mu tak trochu ve stejném duchu, dost zvědavý, jaká přijde reakce. Ledacos to napoví o Stadleyho rozpoložení.
Aale když Stadley zůstal pořád stát nad vodou, promluvil na něj znovu."Nestůj na místě. Po takovém běhu není dobré zastavit hned, pomalu popocházej." Doufá, že na to bude reagovat.
Ale nelíbí se mu Stadova křečovitost. "Copak se děje?" zeptal se ho mírně.
Neví sice, o co jde, ale Stadley se prve otřásl a zaskřípal zuby, to se nedalo přehlédnout.

Zadíval se na ni.
"Myslíš, že bys byla pomalejší, kdyby se trasy nestřídaly? Nebavilo by tě to?" To může být docela důležitá informace. Z jeho úhlu pohledu, by trasu, opakovanou často, měla znát lépe a být na ní rychlejší.
Ale u plavání se ukázalo velmi rychle, jak to je. "Aha. Ono tam na seberu nebylo kde, že?" Došlo mu. Přece jen mu o svém původu přece vyprávěla.
"Takže to bychom měli napravit. Na území jsou řeky, při náhodném pádu bys měla problém. Takže kdy s tím začneme?" Zeptal se rovnou. Nevypadá to, že by ho musela žádat, aby ji to naučil. Hnědý vlk je zdá se připraven i na tohle.
Vlastně, Mornie ani není první, kdo od něj někdy dostal lekci plavání.
Pro Feiera je ale jasné, o čem bude jejich příští trénink.

Přikývl. "Jestli řešíš podobné věci, tak chápu. Ale na druhou stranu, mě třeba pořádný běh pomáhá, srovnat si to v hlavě," řekl mu, ale ani tak ho k tréninku nenutí.
Spíš pozorně sleduje, jak Roihu vypadá, protože o sebe asi opravdu moc nedbal.

Ani nehnul uchem, když na něj mladý vlk tak vyjel. V tuhle chvíli sám víceméně pracuje, aniž si to uvědomuje a řeší situaci jako léčitel. Tak se ho podobné výlevy nedotýkají.
Ale než stihl Roihimu říct, že se ptá proto, že je léčitel, zazněla ta osudná věta. Feiera zamrazilo. Vlčata ve hvězdách... Nemusí být génisu aby věděl, co to znamená.
Sklopil uši, pak sklonil hlavu a povzdechl si.
"Nemusíš se omlouvat. Tohle jsem nevěděl, ale v tom případě máš plný právo na kohokoliv křičet a být protivný. Snad až na svou družku, ta si zaslouží podporu. A ptal jsem se proto, že jsem léčitel." Chvíli se odmčel.
"Víš ty, nebo léčitelé smečky, co se pokazilo?" Zkusil se zeptat opatrně. Může to být důležité. Doufám, že někdo pořádně prohlédl matku a také, že na ty dva taky někdo trochu dohlíží...

Lehkým klusem dorazil do syslího háje. Nechodí sem moc často a vlastně neví ani proč. Není to špatné místo.
Dnes tady má dostaveníčko s Jarumim a to na trénink boje.
Když spolu trénovali naposled, byli oba gammy. Feier byl rád, za rychlý vzestup svého kamaráda v hierarchii smečky. Byli nakonec nastejno, což se mu líbilo.
Ale te´d sem přichátzí jak beta.
Přesto, na tomto tréninku je to Jarumi, kdo bude velet.
Feier moc dobře ví, že ač nakonec ke svému údivu se stal Rayovým zástupcem, což by ho ani ve snu nenapadlo, tak v boji se Jarumimu ani jeho bratrovi nemůže rovnat. Má se rozhodně dost co učit a na své nové pozici to rozhodně bude potřebovat. Přednášet o léčení by mohl hodiny. Ale s bojem tolik zkušeností nemá.

A tak přišel, připravený se učit. Zastavil před Jarumim a lehce kývl na pozdrav, jak to tak mezi přáteli bývá.
"Tak fajn. Tak co sis na mě dneska nachystal." Velké hnědé uši zastříhaly a napřímily se, je vidět, že je připraven poslouchat.
I jeho držení těla je trochu jiné, než když před časem s tréninky začínali. Snad o něco stabilnější. Přece jen se už z dřívějška Feier trochu poučil.

Zachmuřeně postával vedle ostatních, když začínalo pátrání. Netváří se vesele. On téměř nikdy, ale dnes je jeho výraz přece jen jiný.
Roo a on spolu nevycházeli kdoví jak skvěle. Jejich první setkání se moc nevydařilo a i když dokázal respektovat pozici Roo ve smečce a jednat s ní dle toho, nikdy se to mezi nimi úplně nesrovnalo. Feiera to netížilo, on sám to měl v sobě srovnané.
Ale co se stalo te´d? Bez ohledu na to, jaký měli vztah, je to pořád významná členka smečky.
Mohlo se stát cokoliv. Od běžného úrazu po přepadení jinými vlky, klidně několika.
Sice i na plese to vypadalo, že je celkem klid a smečky už jarní incident nějak překonaly, ale ani tak možnost cizího zavinění nedokázal úplně pustit ze zřetele.

A tak se spolu s dalšími vlky vydal do terénu. Koukl, kdo a kam míří, je mu jasné, že létavci mají největší šanci pokrýt nepřístupná místa. Minimálně oba okřídlení bratři se zdá se zapojí.
Feier hodlá využít svých dlouhých nohou a poměrně dobrého čenichu a hledat stopy v okolí hranic smečky, zkusit zjistit, kterým směrem se vydala.
Klusem prochází krajinu. Prošel opatrně i pás mezi jimi a Přízračnými, ale tam nic nezachytil. Vydal se podél řeky, prozkoumává krajinu. Neopoměl proběhnout ani vřesoviště a okraj pásu hor na severu. Tam běhává často, vyzná se tam.

Sem tam zachytil stopy pachu Roo, ale protože jako většina z Ignisu, byla i tahle vlčice dost aktivní, hodně jich je také starých, a míří všemi směry. Za časů, kdy žil sám, se naučil dobře stopovat zvěř, ale na tohle je jeho umění krátké.
I tak hodlá ohlásit ostatním všechna místa, co prošel i nalezené stopy, které vypadaly čerstvější. Těch bylo několik. Odpovědi však nepřinesly.
A tak se Feier nakonec vrací na území smečky, bez úspěchu. Snad něco našli ostatní.

Zath, Ghaayel, Ikke

Postával tam a nechal Ikkeho pracovat. Ten si ostatně víc než dost dobře poradil i s vlčicí a jak to tak vypadá, hodlá se postarat i o Zathrianovu tlapu.
Když Ikke potvrdil, že její zranění bylo horší, jen zabručel.
"Každý vnímá svoje tělo jinak, Zathriane. To, že to nedala najevo, nic neznamená." Snažil se tím trochu zklidnit vlče a pokud možno omezit v jeho hlavě praštěné nápady. Ne že by si doopravdy dělal naději, že by se takové nápady neobjevily. I tak nemá z tohodle incidentu moc radost. Naštěstí bude asi pomalu po všem. Ale i jemu je reakce vlčice podezřelá. Nedala nic najevo? Porucha vnímání bolesti? Nihilčani ale mají léčitele, ne? Zastříhal ušima a přemýšlí nad vlčicí, zatímco tam imituje trochu naštvanou sochu. Nic víc ostatně říkat nemusí.

Až Ikke skončí s léčením vlčat, koukne na Zathriana. "Tak jako tak jsem povinen o tom říct tvému otci. I když pochybuju, že by si toho v tomto zmatku nevšiml. Asi tě čeká nějaký ten trénink, na zvýšení obratnosti a pozornosti," aby se do budoucna zabránilo nehodlám. Ale to bude na rozhodnutí Raye.

Koukl ještě na Ikkeho a pak to nechal být. Prostě, je čas se zase účastnit plesu. Jen ještě koukl na vlčata. "A žádné podobné vylomeniny, ať se zase něco někomu nestane."
Neodpustil si na odchodu.

Nejde ale daleko, Nepcohybuje, že Ikkemu také bude podivné, že nedávala ta vlčice najevo bolest a rád by s ním pak mluvil. Bude tedy na dohled.

Ghaayel, Zath, Hel a spol.

Ani on neslyšel, že vlčata plánovala útěk, ale dobře viděl reakci tmavorudého.
Ani to nemusel řešit. Ale jak tam zhruta nastoupil, dobře sledoval Zathriana, který se netvářil zrovna š´tastně.
Asi by byl dál pořád stejně přísný, kdyby se do toho nevložil Ikke a trochu to tam nezačal krotit.
Feier zabručel, ale trochu zmírnil tón i postoj.

Nechal bílého léčitele pracovat a sklonil čenich k Zathrianově tlapě, prohlédl si ji pečlivě. Popálenina pěkná, ale s ošetřením z toho trvalé škody nebudou. Povzdechl si. "Jeslti jsi chtěl zjistit, co dělá oheň, stačilo říct. Doma ti může oheň zařidit kde kdo, včetně mě." Zabručel tiše k vlčeti, ale vlci, stojící poblíž, to klidně slyšet mohli. Ohnivá magie není ostatní žádné tajemství.

Zvedl hlavu a podíval se na tulačku, která podpořila to, co řekl Zathrian. Kývl, na znamení, že to přijímá. "Dobrá, nehody se stávají. Děkuji, že jste byla všímavá a zasáhla, než se situace zhoršila." Opravdu mu v paměti ještě něco o slušném vychování zbylo. Pak koukl na vlčata. "Doufám by dva, že budete příště o dost opatrnější. Ne každý má nehořlavý kožich a oheň je nebezpečný," neodpustil si malé kázání.

Koukl pak na Ikkeho. "Celkem dost popálená tlapa, rozhodně si to neužívá, ale nebude mít trvalé následky. Mám si dojít pro byliny nebo to vyřešíš ty?" Zeptal se v klidu svého kolegy léčitele. Neví, nakolik mu dalo zabrat léčení nihilského vlčete, protože tam si rozsah zranění neprohlédl. U vlčat je ale nakloněn tomu, použít raději ikkeho magii, je rychlejší a vlčata by neměla trpět. Ani když vyvádí lumpárny.

Na dotaz nihilské vlčky se na ni zadíval a zarazil se. Rozhlédl se. Zatím se k jejich skupince nikdo z Nihilu nepřipojil a on jí vlastně nemůže nic nařídit. Koukl se na Ikkeho, co na její dotaz řekne.

Zath, Hel, Ikke, Ghaayel, Adain

Vypadalo to, že skutečně bude klid. Dokonce i Ignisané se pomalu mísí s ostatními. Trochu se pousmál, když viděl Ikkeho s Adainem a Artemis se Saturejkou.

Pak prostě sledoval zapalování hranic. Targa proti té vlčici vypadá jako obr. Pomyslel si pobaveně. Skoro by se tady až docela uvolnil.
Nebyl v tak velké společnosti od doby, co byl vlče. A opravdu to vypadá, že to zvládne.

Jen škoda, že se to pokazilo. I on postřehl, že najednou někdo volá léčitele.

Ikke, vedený Adainem vyrazili a prvně si myslel, že to nechá na nich, jenže došlo mu, že tam stojí také jeden z jeho smečky. Mladý syn samotného alfy. Zamračil se a rychle také vyrazil za nimi, v předtuše nepříjemné události.

Dorazil akorát ve chvíli, kdy Ghaayel, kterou nezná, chtěla vyhlásit, že utečou a Adain jí stoupl do cesty.
"Nikdo nikam nepůjde, dokud se to nevyjasní! " Zazněl jeho hromový hlas. "Zathriane, hlášení!" Vyštěkl přísně na vlče. I když je mladý Zath opravdu ještě vlče, moc dobře už ví, že i když je synem alfy, tak to neznamená, že smí cokoliv a Feier patří k výše postaveným vlkům v Igniské smečce.

Ale jeho oči léčitele už starostlivě rejdí a zjišťují škody. Koukl na ohniště.
"Vážně doufám, že to byla nehoda," zabručel tak, až jeho hluboký hlas rezonuje v kostech. Zamířil k Zathrianovi, zkontrolovat jeho zdravotní stav. Předpokládá, že Ikke si s nihilským vlčetem poradí a hlavně, tady skutečně bude potřeba Ikkeho magie.
Věnoval ale také pohled vlčici, která si první všimla problému. "Když dovolíte madam, mohla byste popsat, co jste viděla, že vlčata prováděla?" Objevil v sobě dávno zapomenutou zdvořilost. Až příliš dobře si uvědomuje, že je tu zraněné nihilské vlče. Na Nihilském plese a za přítomnosti igniského vlčete.