Príspevky užívateľa

Coural se pomalu přes pláň, celkem dost zamyšlený. Před chvílí obhlížel hranice smečky, ale teď se prostě jen coural.
Nevšiml si, že je Artemis poblíž, dokud se k němu nerozběhla. Pak už uslyšel dusot.
Zvedl hlavu a koukl na ni.
Trochu se sebral, zastavil a počkal, až došla k němý. Kývl jí na pozdrav a ze zvyku ji přejel pohledem, jak už to jako léčitel dělává, aby odhadl její stav.
"Ahoj Artemis, co tvoje oči?" Padla jeho obvyklá uvítací otázka. Asi by se vlčice dost divila, kdyby se na ně nezeptal. Po tom, jak dlouho je spolu léčili a jak velký pokrok s jejím zrakem dosáhli.
Ani ho nenapadlo, chovat se jakkoliv jinak, než dřív. Vždy´t se znali přece ještě v době, kdy ani nebyla ve smečce a on byl ubohý omega.

Rychle mu došlo, že u Stada došlo k nějaké nepříjemné epizodě. Ale sám zachoval klid.
Sleduje Stadleyho a promluvil na něj naprosto klidně a mírně. "Dobře. Koho jsi přesně viděl?" Zeptal se ho. Sice by do toho raději moc nešťoural, moc dobře si je vědom toho, že Stadley může začít pěkně vyvádět už jen proto, že mu to řekne. Že může to všechno ještě přiživit.
Na druhou stranu, potlačovat to taky není dobré. Je nutné se s tím vším vypořádat. Feier si to bude všechno pečlivě pamatovat a zkusí to pak prohovořit s Ikkem, včetně toho, k jakým úpravám léků v poslední době došlo

"A každopádně, nemusíš se ničeho bát, ano? Nejsi tu na to sám, vše můžeme zvládnout," zkouší ho opatrně uklidnit, i když ani te´d si není jistý efektem. Počítá rozhodně s tím, že by se Stadley taky mohl pěkně splašit. Ale pořád platí, že Feierovy tlapy jsou rychlé. Jen doufá, že na modrého vlka nebude muset použít ten chvat, co se učil před časem s Jarumim, aby ho složil na zem. Nerad by viděl, aby se Stadley uštval, takže kdyby to bylo nutné, tak ho holt sundá.

Pořád Ikkeho sleduje tak přísným pohledem. Jen aby to bylo jen to, Ikke, jen aby.
Mlčel trochu déle, než bylo nutné. Ikkemu to asi moc dobře naznačilo, že tuší, že to bude trochu složitější, ale že na něj nebude tlačit. Zatím.

Povzdechl si a zamručel, jak došlo na pozici ve smečce. "Řekl bych, že asi jak u kterýho povolání a u jak který smečky. Myslím, že zrovna léčitel má tady tu nejpioimější pozici vůbec. Smečka hrdých paličáků, co se snaží o sebe vždycky postarat sami za každou cenu. Ne, ti k léčiteli nepůjdou, i kdyby měli vypustit duši. Hlavně někteří." Ani se příliš nepokouší skrývat bručení.
Ale pak si povzdechl. "Fakt doufám, že dostanou rozum. Ray je vstřícný, asi by mi vyhověl i kdybych nařídil preventivní prohlídky, ale mě se zatím nechce je do toho nutit... to by jejich názor na léčitele asi moc nezlepšilo. "
Zase se chvíli odmlčel. "Jak moc velký rozsah vlastně dovede vyléčit tvoje magie a jak pracuje s jizvou? Myslím, že jsi říkal něco o tom, že využíváš regenrace těla, kterou jen urychlíš... to ale jizvy nechává." Když už se o tom všem baví, došlo mu, že by asi měl znát lépe dosah Ikkeho schopností.

S uspokojením ale reagoval na to, že Ikkeho rozesmál. "V téhle smečce? Jedině bavlan. Ale byl by to tvůj osobní balvan," pokračuje ve stejném duchu.

Přikývl a zamyšleně kouká na Targu, sem tam lehce cukne uchem nebo mávne ohonem. "Dobře. Minimálěn hodinu... Takže by měl vydržet minimálně půl hodiny ležení na ledu, ale dost možnás stejně nebno déle, než déšť. Záleží, jaký na něj bude mít vliv tlak tvého těla. Takže zase něco, co musíme někdy opatrně vyzkoušet." Zabručel. Už zkoušeli kde co, jedna věc víc nebo míň.. Jen jako by to ani nekončilo. Ale to se nedá nic dělat. Důležité je zvládnout celou situaci.

Nenutil dál Targu mluvit, prostě si sedl nedaleko, ale pořád v celkem bezpečné vzdálenosti a čeká, až se vzpamatuje. Nehodlá ho tu nechat bez dozoru. Sice jsou na území smečky, ale te´d by se Targa nedokázal bezpečně ubránit před případným vetřelcem. Ne bez toho, aby sám sebe ohrozil.

Zase jen zabručel a kývl. I to se zdá být jasné. "Takže to s tvým bratrem opravdu je trochu jiné... On s nimi může mlvuit normálně?" Nezeptal se, jeslti se ho ptal. To by asi vyznělo trochu divně. Koukl směrem, kde by měl být duch Rikusiho bratra. A pak se zase ohlédl do míst, kde by měl stát Ferenix.
Koukal tam, i když Rikusi mluvil dál. Trochu se uvolnil, když zjistit, že minimálně zatím Ferenixovi nic nehrozí.
Zase se otočil na Rikusiho.
"Dobře. Tak snad je vážně v pořádku. Mrzí mě, jeslti se kvůli mě trápil." přiznal tak upřímně, že to jeho saotného překvapilo. Zamrkal. A zase se krátce ohlédl po Ferenixovi, než zase obrátil pozornost k Rikusimu. Nevidí sice ani jednoho z duchům, ale pokud nezměnili pozice, ví díky přecchozímu rozhovoru, kde by měli být.
"Zkusím si tedy promluvit s Ikkem, když to tak chce." povzdechl si. Pořád si není úplně jistý co s tím, ale v jeho držení těla se něco změnilo. Staré bolesti vypluly na povrch, ale možná se konečně začnou ty rány hojit...

Zavrčel, ale jen trošku. Spíš na vodu a ty proudy, než na Jarumiho. Uši pořád trochu přiklopené, ale vydal se nakonec na břeh. Ani do něj Jarumi nemusel moc šťourat, i když jednou poš´touchnout musel.

Koukl na něj, jak ve vodě loví. "Jsem zvyklý na ledacos, ohlídat si něčí tep, dech, do detailu, ale tohle teda nevím." konstatoval ne moc vesele. A zamračil se na ty ryby na ohni. On to chce péct?
Kouká trochu nevěřícně na rybí tělo na břehu. Pak potřásl hlavou.
Vlastně co. Třeba to pak bude taky k jídlu.
Sám zatím jedl ryby leda syrové.

Zabručel na to komandování, co má zařídit, ale pak si prostě vytipoval místo u břehu, a začal tam hrabat úhlednou jámu. To mu jde dobře, na skladování kde čeho je občas potřeboval a jeho velké tlapy a dlouhé nohy si taky vedou dobře.
Horší to bude s placatým kamenem.
Vydal se po břehu a hledá. I ty kolikrát našel, ale spíš hledal na menších tocích, než je takováhle řeka.
Našel pár celkem slibných, ale nakonec nestály za nic.
Místo toho nakonec přitáhl pár dlouhých, pevných lískových větví. Ví, že i ty jdou použít na sušení něčeho nad ohněm. Stejně, nechce ty ryby spálit, tak by to klacky měly přežít.
Kulatější kameny si nastrkal k jámě. Použije je na zapření klacků na pečení. Zatím natahal nějaké dříví na oheň. Sem tam koukne po Jarumim, jak mu jde rybolov. "Kolik toho hodláš chytat?"

Cukl uchem a odfrkl si. "Nech si ty blbiny, známe se na to až moc dobře." Nechal na něm, ať si to přebere jako že pochopil, že jen blbne a nebo zda to myslí vážně. Fakt je, že na formality si moc nepotrpí a nikdy nepotrpěl, i když se uměl chovat dle postavení ve smečce. Ale úcta podle něj není v nějakém oslovení.
Ale pak už pokračoval mírněji.
"Pořád ještě dost nečekaný. Ale dělám, co se dá. Je to víc práce, než jsem čekal, ale nic, co by se nedalo zvládnout." Ale hodí se mi rychlé tlapy, takže dokážu docela rychle prohlédnout území.

Na vysvětlení, jak to vidí s tréninky, poslouchal pozorně. Zlehka kývl. "To zní rozumně. Jak na tom jsem já, to asi víceméně víš. Ale stejně se budu muset zlepšit. Kor teď." Své situace si je velmi dobře vědom, včetně toho, že se bude muset opravdu zlepšit, nejen v sebeobraně.

Kývl a ustoupil lehce dozadu, obhlédl si okolí a udělal si prostor. Koukl na Jarumiho, v očích svým způsobem výzvu.
"No, tak do toho. udělám, co budu umět." Zatím se obvykle bránil prostě těkem. Te´d hodlá zkusit prostě uhýbat, vyhýbat se. Je rychlý, štíhlý, s dobře trénovanýma nohama a pružnými svaly běžce. Ví, že se Jarumimu v boji nerovná. Ale mohl by být schopen uskakovat dost dobře, aby vydržel alespoń uspokojivě vzdorovat.

Pečlivě sleduje Jarumiho, čeká, jaký útok přijde a v momentě, kdy přijde, pokusí se prostě pružně uskočit, klidně i za cenu mohutnějšího pružného výskoku. Skákat umí také dobře. Jeho štíhlé tělo to umožňovalo vždycky.

Pokud ho Jarumi bude opakovaně napadat přímo a on tam uskakovat hned sem, hned tam, rozhodně si pomyslí něco ve stylu: Připadám si jak něco mezi liškou a veverkou.
Krok bude mít celkem jistý, ale mnohé skoky budou zbytečně silné a mohutné.

Přikývl. "S ním máš asi pevnější vazbu... " reagoval na to, že bratra slyší normálně. "Když se s ostantími propojíš, tak slyšíš normálně i je?" Upřesnil si to ještě. Na barvy jen kývl, to je jasné.
Ale pořád na něj kouká trochu zamyšleně.
"Aha... mohli by ti leda říct oni a ti co neodešli, to asi nebudou vědět taky," to dává logicky docela smysl.
"Jdou na nich vidět nějaké změny, když zůstávají dlouho?" To by mohlo napovědět, co jim hrozí, když stále zůstávají.
Podíval se do míst, kde by měl podle všeho stát Ferenix. Není těžké uhodnout, že mu jde o to, jeslti je jeho otčím v pořádku a není v ohrožení. Pořád ho má velmi rád.
Na chvíli zavřel oči. Je rád, že s ním mohl mluvit. Mrzí ho, že ho nevidí, ale i tohle je apsoň něco. Uvědomil si, že Rikusi mu dal obrovský dar. Něco, co nemá zdaleka každý z těch, co někoho ztratili. Možnost se rozloučit. Feier trochu víc mrká. Nemá v očích slzy, ještě ne. Ale nemá do toho daleko.

"Dobře,"řekl jen prostě. I on docela věří, že ti dva bratři by si mohli poradit. Zdají se být dost schopní. Jarumiho potkává víc, ale někdy by se asi měl víc seznámit i s jeho bratrem.
Zamyšleně kouká na Ikkeho. Dobře zaznamenal to prohlášení o potížícha podobně. "Jo... to umí i normální léčitelé, hlavně když je víc nemocných," zabručel tiše. Ale přes to.
"Ale mezi kolegy by se nic skrývat nemělo," řekl Ikkemu jemně. On sám tady před chvíli na sebe prozradil kde co.
"Takže doufám, že jeslti máš nějaké potíže, tak mi o tom řekneš." To řekl o maličko důrazněji, ale pořád jemně. Dokonce i slepý musel vnímat ten pohed, co Feier na Ikkeho upřel.
"Navíc, jako gamma léčitel bych měl znát stav všech ve smečce, že?" Nadhodil trochu lehčeji.
A aby po tom všem situaci lehce odvedl stranou, maličko si rýpnul, sám ale netušil, jak moc důkladně vlastně. "Asi si budeš muset najít někoho, o koho se budeš hřát."

Tiše ho dál studuje pohledem. Lehce zastříhal ušima při poděkování. "Nemáš zač," odpověděl klidně.
Pro něj je to samozřejmé, je léčitel a tím prostě bude. I kdyby se stalo cokoliv.
Přejel pohledem jeho plášť.
"Ty vlastně ten plášť používáš i když dojde na déšť, že? Je mi jasné, že se pak koukáš někde ukrýt, ale když to nejde, jak to probíhá? Máš nějak ověřené, jak dlouho vydrží, než se prosákne vodou?"
Jestli vydrží déšť, měl by vydržet lehnutí na led bez větších problémů. Není to sice stejné, ale i déšť může být pořádně agresivní.

Odfrkl si. "No ještě aby nedržely. To by bylo práce s přišíváním..." odpovědlě mu tak trochu ve stejném duchu, dost zvědavý, jaká přijde reakce. Ledacos to napoví o Stadleyho rozpoložení.
Aale když Stadley zůstal pořád stát nad vodou, promluvil na něj znovu."Nestůj na místě. Po takovém běhu není dobré zastavit hned, pomalu popocházej." Doufá, že na to bude reagovat.
Ale nelíbí se mu Stadova křečovitost. "Copak se děje?" zeptal se ho mírně.
Neví sice, o co jde, ale Stadley se prve otřásl a zaskřípal zuby, to se nedalo přehlédnout.

Zadíval se na ni.
"Myslíš, že bys byla pomalejší, kdyby se trasy nestřídaly? Nebavilo by tě to?" To může být docela důležitá informace. Z jeho úhlu pohledu, by trasu, opakovanou často, měla znát lépe a být na ní rychlejší.
Ale u plavání se ukázalo velmi rychle, jak to je. "Aha. Ono tam na seberu nebylo kde, že?" Došlo mu. Přece jen mu o svém původu přece vyprávěla.
"Takže to bychom měli napravit. Na území jsou řeky, při náhodném pádu bys měla problém. Takže kdy s tím začneme?" Zeptal se rovnou. Nevypadá to, že by ho musela žádat, aby ji to naučil. Hnědý vlk je zdá se připraven i na tohle.
Vlastně, Mornie ani není první, kdo od něj někdy dostal lekci plavání.
Pro Feiera je ale jasné, o čem bude jejich příští trénink.

Přikývl. "Jestli řešíš podobné věci, tak chápu. Ale na druhou stranu, mě třeba pořádný běh pomáhá, srovnat si to v hlavě," řekl mu, ale ani tak ho k tréninku nenutí.
Spíš pozorně sleduje, jak Roihu vypadá, protože o sebe asi opravdu moc nedbal.

Ani nehnul uchem, když na něj mladý vlk tak vyjel. V tuhle chvíli sám víceméně pracuje, aniž si to uvědomuje a řeší situaci jako léčitel. Tak se ho podobné výlevy nedotýkají.
Ale než stihl Roihimu říct, že se ptá proto, že je léčitel, zazněla ta osudná věta. Feiera zamrazilo. Vlčata ve hvězdách... Nemusí být génisu aby věděl, co to znamená.
Sklopil uši, pak sklonil hlavu a povzdechl si.
"Nemusíš se omlouvat. Tohle jsem nevěděl, ale v tom případě máš plný právo na kohokoliv křičet a být protivný. Snad až na svou družku, ta si zaslouží podporu. A ptal jsem se proto, že jsem léčitel." Chvíli se odmčel.
"Víš ty, nebo léčitelé smečky, co se pokazilo?" Zkusil se zeptat opatrně. Může to být důležité. Doufám, že někdo pořádně prohlédl matku a také, že na ty dva taky někdo trochu dohlíží...

Lehkým klusem dorazil do syslího háje. Nechodí sem moc často a vlastně neví ani proč. Není to špatné místo.
Dnes tady má dostaveníčko s Jarumim a to na trénink boje.
Když spolu trénovali naposled, byli oba gammy. Feier byl rád, za rychlý vzestup svého kamaráda v hierarchii smečky. Byli nakonec nastejno, což se mu líbilo.
Ale te´d sem přichátzí jak beta.
Přesto, na tomto tréninku je to Jarumi, kdo bude velet.
Feier moc dobře ví, že ač nakonec ke svému údivu se stal Rayovým zástupcem, což by ho ani ve snu nenapadlo, tak v boji se Jarumimu ani jeho bratrovi nemůže rovnat. Má se rozhodně dost co učit a na své nové pozici to rozhodně bude potřebovat. Přednášet o léčení by mohl hodiny. Ale s bojem tolik zkušeností nemá.

A tak přišel, připravený se učit. Zastavil před Jarumim a lehce kývl na pozdrav, jak to tak mezi přáteli bývá.
"Tak fajn. Tak co sis na mě dneska nachystal." Velké hnědé uši zastříhaly a napřímily se, je vidět, že je připraven poslouchat.
I jeho držení těla je trochu jiné, než když před časem s tréninky začínali. Snad o něco stabilnější. Přece jen se už z dřívějška Feier trochu poučil.

Zachmuřeně postával vedle ostatních, když začínalo pátrání. Netváří se vesele. On téměř nikdy, ale dnes je jeho výraz přece jen jiný.
Roo a on spolu nevycházeli kdoví jak skvěle. Jejich první setkání se moc nevydařilo a i když dokázal respektovat pozici Roo ve smečce a jednat s ní dle toho, nikdy se to mezi nimi úplně nesrovnalo. Feiera to netížilo, on sám to měl v sobě srovnané.
Ale co se stalo te´d? Bez ohledu na to, jaký měli vztah, je to pořád významná členka smečky.
Mohlo se stát cokoliv. Od běžného úrazu po přepadení jinými vlky, klidně několika.
Sice i na plese to vypadalo, že je celkem klid a smečky už jarní incident nějak překonaly, ale ani tak možnost cizího zavinění nedokázal úplně pustit ze zřetele.

A tak se spolu s dalšími vlky vydal do terénu. Koukl, kdo a kam míří, je mu jasné, že létavci mají největší šanci pokrýt nepřístupná místa. Minimálně oba okřídlení bratři se zdá se zapojí.
Feier hodlá využít svých dlouhých nohou a poměrně dobrého čenichu a hledat stopy v okolí hranic smečky, zkusit zjistit, kterým směrem se vydala.
Klusem prochází krajinu. Prošel opatrně i pás mezi jimi a Přízračnými, ale tam nic nezachytil. Vydal se podél řeky, prozkoumává krajinu. Neopoměl proběhnout ani vřesoviště a okraj pásu hor na severu. Tam běhává často, vyzná se tam.

Sem tam zachytil stopy pachu Roo, ale protože jako většina z Ignisu, byla i tahle vlčice dost aktivní, hodně jich je také starých, a míří všemi směry. Za časů, kdy žil sám, se naučil dobře stopovat zvěř, ale na tohle je jeho umění krátké.
I tak hodlá ohlásit ostatním všechna místa, co prošel i nalezené stopy, které vypadaly čerstvější. Těch bylo několik. Odpovědi však nepřinesly.
A tak se Feier nakonec vrací na území smečky, bez úspěchu. Snad něco našli ostatní.