Príspevky užívateľa

Zatím jen tak sleduej dění. Tváří se... no snažil by se asi tvářit důstojně, ale ani na to moc není. Tak je prostě nabručený, jako obvykle.
Kupodivu ale není až tak nervózní, jak by čekal. Dřív by z podobného místa asi vyletěl z kůže. Přece jen se pár věcí zlepšilo.
I jeho magie je v klidu.
dokonce se mírně pousmál Sankariho dotazům.
"Prostě se seznamuješ, chodíš sem a tam, mluvíš s vlky, nebo ne, jak chceš. Někteří i tančí."
Možná byl od svého roka a půl na útěku, ale vyrostl ve velké smečce, není zase tak neznalý. Jen... to v sobě měl vše zahrabané pěkně hluboko. Dokonce i kdysi tančil, ale o to se tady zatím pokoušet nehodlá.
"Nikdo by tu neměl dělat úmyslně problémy, takže ano, můžeš si tu jít kam chceš. Jen nelez zbytečně k vůdcům a tak. A kdyby něco, tak prostě přijď." Nečeká problémy.
Teda, jistě si je vědom toho, že někdo by skutečně začít vyvádět mohl, ale ví, že Ignisani chaos úmyslně vytvářet nebudou a pokud někdo z tuláků nebo tak něco vyvede? Je tu dost vlků, aby ho hodně rychle zvládli.

Prohlíží si pořád všechny okolo, k Targovi utrousil prostě něco ve stylu, že jelsti je vážně chce vyjmenovat, když je stejně nezná.
Ne že by tu neviděl dost bylin, ale moc se mu o tom bavit nechce. Navíc, vesměs jsou to dost běžné rostliny.
Víc toho nestihli.

Ještě se dle svého pořádně nerozkoukal a už nastoupila Nihilská šlechta. Na něj rody a to, že se někdo narodil někomu nikdy moc dojem nedělalo, ale už slyšel, že Nihil si na to potrpí. Doufám, že taky něco umí, když už. Nahlas by to ale na takovémto místu neřekl, nehodilo by se to a Feier, ač hrubián, není natolik pitomý, aby zbytečně vyvolával rozbroje. Už vůbec ne po tom všem s přízračnými.
První poselství je celkem jasné, vypadá to, že by tu skutečně měl být klid. Snad. Ale dával pozor dál.
Duha kolem jemu přišla trochu moc přehnaná, trochu moc okázalá. Ale hádal, že většina vlků to ocení, tak to asi na místě je.

Zastříhal ušima, když došlo na dobrovolníky ohledně ohně. Zvažoval, že se přihlásí, jako zástupce Ignisu, ale Targa ho předběhl. Maličko zvedl obočí. A to jsem si myslel, že se moc nechceš ukazovat, proto ten plášť a všechno. Ale jak chceš. Jen lehce kývl a odsouhlasil tím Targovi jeho jednání. Přece jen je výše postaveným vlkem, než Targa.

Sám zůstal stát na místě a jen se rozhlíží. Dokonce i Jarumi tu asi někoho zná.
KOukl na zbytek výpravy, potřásl hlavou a dospěl k názoru, že asi se prostě rozprchnou.
Ale otočil se ještě k Sankarimu, který měl dobrý nápad. "Dobrá. Pokud se nějak víc zamotáš, sejdeme se pod támhletím stromem." Ukázal mu na jeden ze stromů s výzdobou. Je to jiný druh, než ty ostatní a tak se celkem nápadně liší.

On sám zatím zůstává na místě a vyčkává, co se bude dít s těmi pochodněmi.

Sledoval Targu pozorně, když se ujal zajíce a jeho krve. Opravdu žádné známky potíží a problémů.- Feierův pohled byl čistě profesionální, prostě posuzoval situaci jako léčitel.
Zaznamenal stejěn i to, že zajíc nakonec zůstal nesnědený. Ale třeba časem. Nebo ho vezmou smečce.
Přikývl na tu poznámku o studeném.
"Plášť by mohl být řešení. Ale raději bych jeho odolnost na prosáknutí vyzkoušel na ledu na nečisto, než to bude potřeba naostro. Na sněhu zrovna tak. " Zamyslel se nad dřívějšími pokusy na ledovci, zimou a tak.
"Nejspíš by to ale měl vydržet. Takže by tě to apsoň pustilo rychleji. V nejhorším by mohla pomcot i blízkost ledu, ale ležet na kamení. I tak tam bude zem studenější." To je také dost očividné, ale to je jedno.

Nechal si komentáře až když dorazil k němu.
"To víš, trénink dělá mistra," odpověděl mu celkem věcně na tu rychlost. Naběháno má ostatně dost a dost.
Ale poslouchal dál. Tak jsou nebo nejsou to potíže v lásce... Pomyslel si, ale čekal. "No, minimálně je jasné, že ji máš opravdu rád. A ona tebe. Takže to je samo o sobě výhra." Neshazuje jeho téma, naopak, dal mu najevo, že prostě poslouchal. Nemá nějak nepříjemný tón nebo tak.
Ale vlčata zrovna nečekal. Cuknul uchem, ale měl dost duchapřítomnosti, aby na to nereagoval nějak prudce nebo nevhodně. "Takže vlčata. No, asi gratuluju, i když hádám, že tak trochu někdy nevíš, co s nimi, že?" Zkusil to, opatrně. Zamyslel se. "Přízrační mají léčitele. To je dobré. Nejspíš si ohlídali, aby tvoje čajina byla v pořádku a ti maličcí také. To ti to dost usnadní. " Koukl na něj. "Kolik jich máte?" V jeho podání ta otázka zní trochu divně, s jeho hlubokým hlasem a ne zrovna milým výrazem, ale Roihu by ho už měl znát dost, aby věděl, že to nebylo ve zlém. Feier prostě není zrovna sluníčko, i když hluboko v jeho hrudníku tepe dobré srdce.

<<< syslí háj

Stadley se držel opravdu mnohem lépe, než Feier čekalA nepolevoval, i když už na něm námaha byla znát a dech mu ztěžkl. Vida. Nakonec z něj ještě toho vytrvalce udělám! Ne že by to doopravdy čekal. Ale modrý vlk ukázal, že je v něm toho pořád ještě dost.

Feier trpělivě běžel spolu s ním a jeho dech je pořád vyrovnaný a pravidelný, bez známek potíží. Přesto byl rád, když Stadley zpomalil. Ne kvůli sobě, ale právě kvůli modrému vlkovi. Trénink se nemá tak moc přehánět.
Chvíli se držel pomalejšího tempa, pak se ozval.
"Tak co na to tvoje plíce a nohy?" Natočil ucho k němu.

Nakonec se i Igniská smečka rozhodla účastnit plesu. Feier dávno ztratil přehled o tom, co si o tom kdo ve smečce myslí a jak to celé je.
Ale nakonec se výpravy účastní taky. Sám nechápe, jak ho k tomu někdo mohl přemluvit.
Tak jde, dokonce vepředu na prvních místech výpravy. Našlapuje si to hrdě, jak se na Ignisana sluší. Ale jeho výraz je zachmuřený, že by z něj zkyslo mlíko. Ne že by za to mohl, tváří se tak naprosto běžně. Teď možná o maličko hůř, že neví, co od takového plesu vlastně čekat.
Stejně má pocit, že sem jde hlavně jako ochranka. Obzvláště, když se má účastnist i Artemis, které hrozí útok od jiné vlčice a také mladí vlci. A to bez ohledu na to, že se účastní také jejich vynikající bojovníci, kteří by si s útočnicí poradili raz dva.

V lese mezi ostatními se zastavil. Přejel pohledem výzdobu i terén okolo. Podvědomě hledá léčivé rostliny. A pořád se tváří jak bouřkový mrak. Jen sem tam koukne očkem po ostatních, hlavně po Sankarim. Ví, že už je dost starý aby si poradil, ale co naplat. Nějak za něj pořád cítí zodpovědnost. Byl ostatně tím, kdo mu pomohl přijít na svět.

I přes svůj zachmuřený výraz slušně pokývne na pozdrav komukoliv, koho uvidí nebo uslyší pozdravit.

Nenutil ho o tom dál mluvit. I jemu, bez znalosti psychologie, je jasné, že to není snadné téma, a vůbec o tom mluvit, že je dost složité. Tak to dál nerozebíral.

Ale ten sluch a zrak ano. "Nemyslel jsem, jak vidíš a slyšíš ty normálně. To vím, že v pořádku, poznal bych to. Zajímá mě rozdíl mezi tím, jak vidíš je a normálním světem." Zastříhal ušima. S Rikusim kupodivu jedná trpělivě. Snad je to tím zraněným křídlem, snad tím, že ví, že je Ferenix poblíž.
Vlastně trochu netuší, co si s tím počnout do budoucna. Bude Ferenix pořád poblíž? Uvidí všechno, co se ho týká? A je to pro něj vůbec dobré? Netuší, co hrozí nebo nehrozí duchovi. Koukl na Rikusiho. Mám vůbec právo se na to ptát? Ale nakonec zkusil aspoň něco.
"Hrozí vlastně něco taky jim, když tady takhle zůstávají?"

Potřásl hlavou. "Tebe samotného by neposlouchali. Vždy k tomu musí být někdo." řekl jim klidně. "A tvého bratra slyšet nemohou." To by tam musel být někdo se stejnou magií.
Ale jak na to tak kouká, bude asi lepší tohle téma opustit.
Jenže vymyslet nové není zase tak jednoduché.
Kouá na Rikusiho. Ten pohyb srsti viděl, ale i tak moc neví, co s tím vším. "Hele, jak dobře je vlastně vidíš a slyšíš? Ferenixe jsi popsal dost přesně." Zkusil opatrně bezpečnější téma. Aspoň doufá. Těžko můžou začít mluvit o počasí.

Nerušil ho, dokud se nehýbal. Umí podle rytmu dechu a tak poznat, že není Targa v nebezpečí a odpočívá. Takže prostě tam stál, držel zajíce, a chvíli čekal.
Kývl na něj, když se Targa na něj koukl. Ale když se začal zvedat, pustil zajíce a promluvil. "Pomalu, jo?" Teda, je mu jasné, že to Targa nezažívá poprvé a ví, co a jak, ale léčitelé jsou prostě tak trochu kvočny.
Zvedl zase zajíce a zamířil blíž k Targovi. Z míst, které tak trochu ještě doutnají, si nic nedělá. Jeho kožich stejně nechytne a když nikde nezůstane stát, je to jedno. Došel k Targovi a položil před něj zajíce.
"Bude složité přijít na něco, jak by tě šlo zchladit bez rizika." zabručel.

Feier se zamračil a přísně na Rikusiho koukl. MOžná by i zavrčel, kdyby sebou už Rikusi necuknul předtím. "Nikdy bych tím úmyslně nikoho nezabil." řekl pochmurně. Dost bylo těch, které zabít nechtěl a přesto se stalo.
Postrašit, vyhnat, by´t za cenu lehčích popálenin, to se dá, když je vážný důvod. Ale nic co by mělo trvalé následky.
"Je mi jasný, že ti kde kdo ublížil. Ale tohle není řešení a ani to nezlepší názor okolí na tebe. Stal by ses vrahem. Zabít v sebeobraně nebo v obraně druhého, je v pořádku. Pomsta vede jen k další smrti a bolesti.
Neznalé je třeba učit, ne to ještě zhoršovat." Ani si neuvěodmil, že v poslední větě použil stejná slova, jaká mu říkával Ferenix. Jeho výchova na něm zanechala hodně stop.
Tón hnědého léčitele je překvapivě mírný. Jen díky tomu to nezní, jako kázání. Spíš jako snaha uklidnit situaci.

Sledoval ho pozorně. Viděl jak si lehl i jeho reakce. Povzdechl si a zafuněl. Opravdu je to proti instinktům léčitele, nechat ho tu. I když vypadá, že to celkem zvládá. Ale i od zraněných je někdy nutné odběhnout, pro byliny a podobně. Nedá se nic dělat.
Targa aspoň tyhle problémy nemá poprvé.
"Jeslti se to zklidní, zůstaň někde poblíž, ať tě kdyžtak nemusím hledat, jo?"
Zabručel ne moc vesele. Počkal ,až na to Targa jakkoliv zareaguje a až pak vyrazil. Na lov.

Toulal se sám dlouho a v horách se vyzná. Docela často tady běhává. Ví, kudy vedou časté zvířecí stezky a kde jsou napajedla. Na zajíce to sice není tak účinné, ale přesto. Je zrovna doba, kdy je zajíců hodně, takže i tak netrvalo dlouho, než natrefil na nějakého toho ušáka.
Velký a rychlý Feier se nedokáže otáčet a manévrovat tak rychle, jako drobný zajíc. Takže to dalo chvíli kličkování a uhýbání a opakovaného nahánění. Nakonec ale ušáka dostihl.
Chytil ho opatrně a pak s ním praštil o zem. Hlavou o kámen. Nechtěl, aby zbytečně vytékala krev, která se může hodit Targovi.
Na nic pak nečekal a se zajícem s rozbitou hlavou vyrazil pořádnou rychlostí zpátky.
Targa tak nemusel čekat zase tak moc dlouho, než se z terénu vyloupla hnědá vlčí silueta se zajícem, visícím mu z tlamy. Janterové oči pozorně zkoumají, jak na tom Targa je.
Zastavil na stejném místě, na jakém stál předtím.

vážně přikývl. "Jo, tomu věřím." Taková prohlášení obvykle skutečně od srdce bývají.
"No vidíš, tak minimálně tohle jsi docela vyhrál, když máš ji a ona tebe, no ne?" řekl to skoro pobaveně. A protože mu Roihu odsouhlasil, že tam počká, tak se otočil k běhu po hradbách.
"Za chvíli jsem dole." Terén nahoře už zná a má ho prozkoumaný. Dobře ví, kde jsou kameny pevné a kde tolik ne. Není tady nahoře poprvé. Takže se rozběhl zlehka a rychle. Na takové místo možná až moc rychle, jak by se mohlo stát. Ale Feier je výborný běžec a znalost terénu mu to prostě umožňuje. Rozhodně to mohl být zajímavý pohled.
Netrvalo dlouho, než doběhl k věži a zmizel v ní. A vzápětí už běží po zemi k Roihimu. Nevypadá, že by se zase tak extra namáhal, na to, jak rychle běží.
Byl u druhého vlka docela rychle a klidně zpomalil a zastavil pak kousek před ním.
Oklepal se, aby si srovnal srst. Dokonce ani není nějak udýchaný. Vzdálenost nevzdálenost, pořád šlo o relativně malý prostor bývalého hradu. Pro vlka v dobré kondici to nic není.
Koukl na Roiha a prohlíží si ho pozorně, jak ho má te´d pěkně před sebou. "Takže v lásce žádné potíže? To se máš. " Zkusil nenápadně navázat další hovor. "Co tedy vlastně vedlo k tomu prohlášení o karnevalu?"

Uchechl se taky, když nakonec dostal odpověď. No jo, hory...
Ale neřekl nic, dokud běží. Drží se Stadova tempa a přemýšlí, jak dlouho to vlk vydrží. Opravdu ho neměl za kdoví jakého běžce.
Feier vydrží běžet hodně dlouho a díky rokům tréninku je i jeho vytrvalý běh dost nadstandartně rychlý. Dlouhé nohy a štíhlé tělo jsou navíc v běhu také dostatečná výhoda.
Tak prostě běží a běží... dokud se Stadley zvládne držet. Feier nese hlavu poměrně vysoko, kvůli většímu hlídání terénu. Nehodlá dopustit nějaké horší zranění. To, že se Stadley trochu uštve, no tak co. Z toho se snadno dostane.
Mluvit na něj znovu hodlá teprve až zase zpomalí. Pak se k těm horám ještě hodlá vrátit.

Zastříhal ušima a sedl si na vršku zdi. "To bylo.. zajímavě řečeno. " A rozhodně to neznělo zrovna pozitivně. Že by to bylo z toho mezi smečkami? Nebo něčím jiným? Otázka je, jeslti mi to řekne, když se zeptám.

Feier se rozhlédl, ale asi mu nezbyde, než na rozhovor sedět tady. Aby se dostal dolů, musel by oběhnout delší kus a nebo riskovat skok z velké výšky. To první by asi nebylo zdvořilé a to druhé by skoro jistě skončilo pár zlomeninami.
"Co ta tvoje čajina?" Jedna z možností, proč by se mohl Roihu vyjádřit tak negativně. Takže to opatrně zkusil.
"Hm... jeslti mám slízt tam za tebou dolů, budu to muset oběhnout. Dá se slízt až támhle vzadu," ukázal na věžičku pěkný kus za ním.

Viděl, jak se tváří, u toho proslovu. A dobře viděl i pak jeho výraz a nádech a výdech. Neřekl nic, jen na něj klidně koukal. Měl bych o něm pak říct Ikkemu. Třeba by mi poradil, co a jak s ním, jeslti se zase potkáme. Ale snad jsem si vedl dobře. Nikdy si není úplně jistý, jak řešit věci mimo léčení.
Rikusi to už asi dál rozebírat nechce, tak to nechal být.
Jen zvedl obočí, nad tou pochodní. "Na co pochodeň, to jde i bez toho. Hele." Kývl k okraji propasti. Stojí tam osamělý velký trs trávy, trčící z okraje, a kolem něj nic, jen holý kámen. Trs vzplál a protože byl suchý, tak pěkně rychle. Také ale brzo zhasnul. "Celý svět je pochodeň." To asi nebyla nejlepší poznámka, zase přiklopil uši.
Nepochybně si toho všimli i přítomní duchové. Ale Feier pak uši zase narovnal. "Moje magie má limity a nesmím ani na ně chodit příliš často. Mám sklony se pak chovat jako pěknej pitomec."