Príspevky užívateľa

Prolézal rozpadající se zdi trosek. Pravda, některé se ani moc nerozpadají. ale tam kde ano, tam se občas uchytí vážně zajímavé rostliny. Navíc, bývají tu lépe dostupné, než na strmých svazích hor. Takže prolejzá kde co a objevil se tak také na jedné hodně tlusté, ale místy i dost narušené zdi. Koukl dolů, a vidí tam vlka, kterého vlstně už zná. Jednoho z mladých přízračných.
Tolik se toho stalo, od vřesoviště tehdy... Potřásl lehce hlavou. Tehdy ho ten mladík docela pobavil. Ale jak se na něj bude dívat teď?
Feier sám netuší. Položil bylinky, které nesl a nahlas si odkašlal, aby na sebe upozornil.
Až pokud se Roihu podívá k němu nahoru, pozdraví ho. "Nazdar mladíku, jak jde život?" Navázal spíš na jejich setkání na vřesovišti, i když maličko rozpačitě. Přece jen, mezi smečkami se toho stalo dost.

Na š´touchnutí už nereagoval. Ale i to je svým způsobem dobře.
Zatím to pro dnešní den uzavřel a raději se věnuje té magii.

Zastříhal ušima. "No, myslím, že Sankari by se rozhodně nezlobil. " Zastříhal ušima. Problém vlčete je docela velký. V noci je prostě tma a moc se s tím nenadělá. "Hm.. ais tě nenapadá nějaký zdroj světla pro něj, co? Ohniště v jeskyni je fajn, ale taky se nedá nosit všude." A ne každý si může zapálit vlastní ohníček, jako Feier a teď už i Ikke. I když ten studený.
Pislouchal popis učení pozorně. "To dává smysl. Navíc, léčitelé celkově mívají dobrou sebekontrou, psycholog nejspíš ještě o dost lepší." Lehce do něj strčil čenichem. "Když už máš tak rád teplo, tak je vážně škoda, že nehřeje." ale taky nemůže nic omylem zabít. To se mu trochu připomínají jeho vlastní potíže.

Viděl to protočení a měl co dělat, aby jimi neprotočil taky. Paličatí vlci.... a jejich reakce... Asi by ses divil, čeho jsou někdy někteří schopní, když jim není dobře.
Ale nahlas neřekl nic.
Raději se soustředil na možné řešení celé té situace. Tváří se dost zamyšleně.
"Hm... dobře. U tvorů pocházejících z pouště to asi dává smysl." Krev je taky kapalina, na pití sice nic moc, ale pokud může posloužit, tak fajn. Zastříhal ušima.
"Asi bych ti měl zkusit sehnat apsoň třeba králíka."
Rozlédl se po horách kolem. Ne že by tu nějaký vykukoval. Ještě aby, s tím co se tu děje. Na druhou stranu, nechce se mu tady Targu takhle nechváat.

Trochu zachmuřeně přikývl. "Ani léčitel by tohle jen tak lehce nezjistil před narozením. Jestli tam neměli nikoho, co za něco stál, tak to bylo asi slušné překvapení. Ale pořád to není tvoje vina. A co se zbytku týká... hodně je těch, co útočí na to, čemu nerozumí." Zafuněl. "Pořád to nemění nic na tom, že ty jsi nic nemohl ovlivnit." Kouká na Rikusiho trochu zamyšleně. "Rád bych ti slíbil, že tu budou vlci trochu rozumnější, ale všechny vážně neznám. Asi budeš trochu budit pozornost, ale s trochou štěstí nic víc. " Trochu se zamyslel. "Jeden čas tady běhal vlk, jehož magie měnila všem náladu a reakce na opačné. Docela slušný zmatek. Taky se dost dostával do rvaček a nemohl to ovlivnit. " Už ho nějakou dobu neviděl. Ale měl dost práce. Situace ve smečce byla hodně napjatá. A pořád je ještě třeba trochu hlídat Artemis.

Naklonil hlavu maličko na stranu. "Oheň a větrání většinou vede k tomu, že něco rychleji shoří, nevím, jeslti bys to měl riskovat." Párkrát u toho mávl ohonem, vlastně ho tohle špičkování docela baví.

Zaujatě na něj koukl. "A jak to šlo?" Rozhodně je to důležitá informace a Feier je velmi pozorný, chce zachytit každou informaci. Trénink magie rozhodně bude patřit ke Stadově rehabilitaci.
A pak už modrý vlk vyběhl a pořádným tempem. Feier jen zabručle a krátce přiklopil uši, pak prostě vyrazil za ním. Dlouhonohý léčitel by, v případně nutnosti, uštval kde koho, takže prostě vyrovná tempo se Stadem a drží se za ním. Hlídá ale trochu terén a doufá, že Stadley nevletí do nějakého výmolu. Zařadil se víceméně vedle něj, že běží skoro bok po boku, Stadley jen o maličko více vepředu. V případě nouze může Stada srazit stranou. Lepší kotrmelce na rovině, než pád a zlomená noha.

Odfrkl si. "Samozřejmě, že ne. Nemůžeš ovlivnit vůlí to, jak rosteš uvnitř matšina břicha, ani ty ostatní. Tak to nefunguje. Nejsi tehdy ani schopen se rozhodovat, takže jak bys to asi ovlivnil. " Vždy´t se v té době ještě ani nenarodil.
"To se prostě někdy stane. Mimochodem, pokud měli všichni v rodině magii, je klidně možné, že se časem u tebe projeví druhá. Ale taky nemusí. Tak pokud se to někdy stane, tak nebuď překvapený. "
Dobrý léčitel by podle Feiera tohle všechno měl navíc vědět. Takže kdoví, koho to vlastně potkal. "Co jsi to potkal za ty léčitele? Byli ve smečce, kde ses narodil? Tohle se občas stává přirozeně, ale jestli tam byli takoví, co týrali... mohl tam být šílenec, jehož pokusy zvýšili pravděpodobnost, že se to stane. Takže by za to pak skutečně někdo mohl. A to ten, kdo dělal ty pokusy. Ne ty." Rozhodně ne vlčátko, které nemohlo ovlivnit nic.
"Tvůj pach a tělo je jen důkaz, že se to stalo, ale nic víc to neznamená."
Pořád zůstává na místě, nechce ho příliš děsit.

Ale ve špičkování pokračuje. Ukázal krásný vůčí úpsměv.. zubatý. "Rozumím, takže neukazovat ti některé svoje části."

Pozorně na něj hledí a trochu posmutněl.
"Léčitel, co úmyslně ubližuje, není léčitel. To takové by měli titulovat tak, jak jsi tady vyjmenoval. Ne tebe. Ano, cítím tvůj pach. a nespatřuju na něm nic divného. Nepáchneš. To, co se stalo tobě je sice vzácné, ale stále normální biologický jev. Je to chyba v březosti samice. Neobvyklá, ale přesto možná. Jen málokdy přežije apsoň některé z vlčat a narodí se v takovém stavu, aby z něj vyrostl dospělý vlk. ale pořád jde o přirozený proces a nic víc. Navíc jsi ho nemohl ovlivnit. " Zvedl obočí. "takže, v čemže má být problém?" Kouká na něj pořád stejně. Jak to tak vypadá, vysokého léčitele to skutečně neděsí a nepohoršuje. Navíc, je si jistý, že Ferenix by řekl něco dost podobného.

Zastříhal ušima při tom okřiknutí ducha. "Nejsem si jstý, jeslti je slyšíš ušima, takže asi neohluchneš." Kdyby na to stačily uši, měl by něco logicky slyšet i on.

Při pokračování škádlení se jen lehce protáhl a zívl. "Takže bych se ti na to jako léčitel měl podívat?" Odpověděl zdánlivě nevinně.

Zamračil se a zadíval se na něj dost vážně. "Co ti provedli léčitelé." Z jeho hlasu a tónu je jasné, že pokud ublížil léčitel místo léčení, považuje to za obrovskou zradu celé profese a rozhodně to bere dost vážně.
A jak vidno, důvod mu nedošlo. Přejel ho pohledem, dost důkladně. "Nevidím na tobě nic, co by bylo jakkoliv ďábelské a rozhodně necítím, že bys smrděl." Zvedl obočí. "Vrozenou magii taky těžko ovlivníš. Navíc, aspoň díky ní máš společnost. Asi byhc ji byl uvítal u pár vlků, kteří ztratili příbuzné. Dalo by se s tím dost dělat. " Léčitel, zvyklý na boj se smrtí a přetahování se s ní o ty ještě živé, se podobné magie zdá se neděsí. Je navíc vidět, že to co říká, myslí naprosto vážně.

Rikusi asi taky přece jen našel humor. Feier zvedl jen jedno obočí, pěkně vysoko. Vypadá to komicky. "Třeba proto, že byhc ocenil svůj zadek v takovém stavu, v jakém ho vytvořila příroda a nepotřebuji otvory navíc. Ale kdybys ty chtěl, on by se někdo jistě našel, kdo by posloužil." Neváhá pokračovat ve špičkování.

Povzdechl si. "Nadvlka ne. Ale léčitel by měl být schopen zachovat klid.. ne ve výbuchu emocí zapalovat věci." Zase přiklopil uši.
Ale pozorně poslouchal každé slovo z Rikusiho ve zkratce vysypaného životního příběhu a jeho uši se tou pozorností zase zvedly. Zadíval se na něj, zamyšleně. "A víš proč se to dělo? Jaký měli podle nich důvod?" Naklonil hlavu na stranu. Jeho žádný očividně nenapadl a tak se ptá. "Mě jich šlo po krku dost, ale nedivím se, když jsem předtím podpálil jejich noru." Zabručel o dost tišeji.

Maličko si odfrkl při posledním prohlášení. "Tak když budeš v zadu za prdelí, " použil schválně jeho slova, "tak budeš spíš v ideální pozici kousnout do ní mě. A ne že bych o to stál." Je to sice trochu zváštní humor, ale humor to nepochybně byl.

Zafuněl. Koukl na něj, má tak nějak dojem, že na to, jak byl Rikusi prvně odmítavý, je s Ferenixem nějak moc ve shodě v mnoha věcech. "Jenže já byhc se ovládat měl, jsem léčitel." Zkusil protestovat, ale nějak to nemělo sílu.
Přiklopil uši a vážně si připadá, jako by byl zase vlče. Ale zvedl pak hlavu a zadíval se na Rikusiho. "Taky mi přijde, že některý věci neumíš nechat být. Byl jsi dost útoční a nějak nápadně moc sis dával pozor." Takže se pak nediv, že to nejde mě. To ale řekl opatrně a docela vlídně. Dokázal tím, že opravdu není nevšímavý.

Ale u toho dalšího proslovu zase uši přiklopil. A zesmutněl... i když jak se to vezme. Sice ho stále bolí ztráta Ferenixe, ale někde hodně hluboko v jeho duši, povolil jakýsi spletený bolestivý uzel. Který tam byl celé roky.
Prudčeji se zvedl, když došlo na poslední větu. "No na chůvu opravdu nevypadáš... a já bych navíc nebyl zrovna poslušný."

Odfrkl si a je vidět, že tímhle na něj opravdu dojem neudělal.
"Hodláš se toulat, bez smečky? Tak se nauč vyznat v terénu a vybrat si místa. Pokud to neumíš, tak si můžeš stěžovat jen sám sobě."
Zatím na něj vlk opravdu dělá jen dojem namyšleného floutka, co vlastně nic neumí.
"To je dobře, že nikam nechceš. Já být alfou, tak bych tě nepřijal. Očividně umíš jen skučet, ale snažit se, to ne. A vlčice? Která s trochou sebeúcty by chtěla někoho takového?" Koukl na něj jako na něco, co si setřel z tlap.
"Jestli se nehdoláš snažit, no tak si ten život užij. Asi nebude dlouhý."
Ušklíbl se a tím to pro něj vlastně skončilo. S klidem zamířil dál. Pro něj tenhle vlk je zajímavý leda tím, že si bude pamatovat, kdyby ho někdy snad Ray chtěl vzít do smečky, že si na něj má dávat pozor.

Odfrkl si. No ještě abych na to vypadal, u tohodle.
"Ne. Neruším, jen procházím. Nejsem na lovu a ty sis vybral místo, které není na slušný lov dost přehledné. Tady na pláni je spousta lepších míst. To je ale tvůj problém." Zvedl obočí.
Absolutně ho nedojímá, že se třeba vlk bude ježit.
Odfrkl si, když se pustil do smečky. "Tak to vypadá, že to spíš ty jsi neschopný fungovat a žárlíš. Ale zase, to je tvůj problém, ne můj." Vypadá spíš pobaveně. Jako by vlka před sebou považoval nejvýš za nevychované štěně a to bez ohledu na věk.

Poslouchá pozorně, ale mračí se pořád stejně. Povzdechl si. Dno i proudy i pokus s lístkem sledova pozorně. Do paměti si to uložil. ale začíná mít pocit, že rybolov možná nebyl nejlepší nápad.
Koukl po Jarumim trochu zděšeně, když mu řekl, že mu má říct, kdy se objeví ryby a přitom mít zavřené oči. A to poznám pak jak?
Nahlas ale neřekl nic a stoupl si do proudu. Zavřel oči a prostě stojí. Připadá si jako pako. Třeba te´d stojí na břehu a dobře se baví na můj účet a já tady budu stát kdoví jak dlouho.
Ale zatím stojí. Pořád nepřišel na to, jak pozná, že se objevily ryby, když v tom se mu něco otřelo o kožich na noze. Cuknul sebou, ukročil a otevřel oči. Ryba samozřejmě uplavala.
Frustrovaně zabručel. "MYslím, že oheň a voda prostě nejdou k sobě."

Stál na místě a sledoval, jak si druhý vlk vede. Chytil zajíce jen tak tak a pak se ozval. Feier cukl uchem.
Poamlu vyšel do prostoru úplně a napřímil se. Druhý vlk, také celkem vysoký, asi nebude moc zvyklý na to, že by na něj někdo koukal z výšky. Feier, ač štíhlý, je ale vyšší a na jeho štíhlém těle jen hrají šlachovité svaly špičkového běžce.
Pomalu jde blíž a jeho zachmuřený výraz a hrdé držení jen podtrhují atmosféru bouřkového mračna před úderem.
Odpověděl současně s tím, co zastavil a i jeho hlas zní dost hromově. Hluboké tóny rezonují prostorem a dávají slovům na důrazu.
"Nikdo se ti nesnažil pomáhat." Přísně se na něj zadíval. "Ani ti škodit. Pohybuješ se v místech, kde se prostě pohybují jiní vlci. " Přeměřil si ho pohledem. "Takže si tolik nevyskakuj, tuláku."
Nevypadá, že by se chystal rvát. Ale na hrubou záplatu, hrubá odpověď. On sám si rozhodně na neznámé vlky takhle nevyskakuje a už vůbec to nedělal za časů, kdy se toulal bez smečky.

I když se tvářil trochu navrčeně, jako ostatně vždy, poslouchal Jarumiho pozorně.
"Vypadá to, že se o to i zajímaly, ale prostě, hodil jsem to na blbý místo." Jeho hluboký hlas se nese nad hladinou i když nemluví nahlas.
"Vím, že voda zkresluje pohled, i tak nějak vím jak. Dokážu získat vodní rostliny a podobně, ale ryby jsem moc nezkoušel." Nebo spíš vůbec.
Každopádně nevypadá to, že by mu Jarumiho veselí vadilo. Ostatně nečekal, že se na poprvé trefí.
Nad tou radou se zavřením očí se trochu zarazil. Zvedl hlavu, pořád z něj kape voda, a koukl na Jarumiho. Cukl uchem, ale zamířil pomalu k němu.
Vysokému Feierovi voda potíže nedělá, navíc, kde dosáhne Jarumi, tam je jasné, že Feier taky.