Príspevky užívateľa

Feier se pohyboval krajinou, s vakem z lýka na hřbetě, jako obvykle. Není zrovna snandé vyrobit podobný vak, ne pro vlka. Také není nijak extra vzhledný. Ale to Feier neřeší, důležitý je účel.
Jeho vak se postupně na cestě plní dalšími a dalšími rostlinami a už je skoro plný. Pomalu čas zamířit domů. Má už ozkoušenou trasu a postupuje rychle.
Ale jak už to tak bývá, plány se někdy nečekaně mění. Tentokrát, jak kluše terénem, vyběhl z křovisek na planině a evidentně někomu dost ošklivě pokazil plány.
Vyplašil ušáka, co se skrýval v trávě. Na druhou stranu, zajíc vyrazil směrem k neznámému vlkovi. Vysoký hubený hnědý vlk se zastavil a jantarovýma očima sleduje scénu před sebou. Neznámý pořád má šanci zajíce chytit, záleží na jeho reflexech.

Frustrovaně zafuněl. "Ne, občas nemám. U ohnivých magií je to při silných emocích docela časté. Ale může se to stát s jakoukoliv magií. Ferenix sám to řešil u nejednoho vlka, jako léčitel." Uši má přiklopené k hlavě, ale tentokrát mluvil s Rikusim.
"Jenže ohnivá magie je prostě dost nebezpečná. " Raymond je první alfa, co si s tím uměl poradit a nemá problém s tím, že Feier nikdy nepřespává v noře. Většinou chtějí smečku pohromadě.
"Ikke je vlk ze smečky. Mám pocit, že má asi s Ferenixem dost podobné názory." V tom konečně zaznělo trochu víc ducha, něco víc než jen frustrace a zoufalství.
Ale pak zase zvážněl. "Jenže co všichni ti mrtví? Těch životů nebylo málo. Nemyslím si, že je jedno, že jsem nechtěl. To jim životy nevrátí."

Na poslední větu maličko ztuhnul a nevrle si Rikusiho přeměřil. Ale opět v tom není žádná známka, že by měl zaútočit.

Přiklopil uši. Ale Ferenixova ráznost má vliv a přece jen se trochu zklidnil. Povzdechl si. "Jo, je od rány. Ale laskavý... a trpělivý. Když někoho učí. " Vadí mu, že ho nemůže vidět. Ale není ochyb o tom, že tady skutečně předává zprávy Ferenix sám. Ten projev je nezaměnitelný a znalost situace také. Nikdo nebyl u všeho. Nikdo, kdo by ještě byl naživu, jen Feier. Jen Ferenixův duch mohl vědět co a proč se dělo.
"Jenže jsou občas problémy i jindy... zapálil jsem trs trávy skoro alfovi pod nohama, když mě přijímal do smečky... " Není pro něj úpně snadné to všechno probírat před Rikusím. Ale nemá moc na výběr. A nějak nemá pocit, že by to ten vlk měl potřebu pak vykládat někde dál. "Snažím se, ale prostě to stejně nefunguje. " má příklopené uši. I tak je znát, že na něj jeho mrtvý učitel platí.

"Fajn," odpověděl jen klidně a zůstal stát. Nechal Stada, aby se vyprostil sám. Je to ostatně taky dobrý trénink.
Navíc, Stadley to zvládl vlastně docela dobře. Feier se i přes tu nehodu s křovím zatvářil docela spokojeně.
Přikývl na jeho poznámku o magii. "No jo. Magie umí docela nepříjemný věci. Asi to bude chtít pocvičit se i v ní. Asi tě pak vezmu do hor. Nějaký pěkný dlouhý údolí. Do kopečka mi jen tak nezdrhneš ani s tímhle." Kývl k jeho nohám. Ani on nevěděl o těch kolečkách. Ví jen o tom, že umí elektickým bleskem zlikvidovat větev stromu.
"Fajn, když se na to cítíš. Zkus běžet teď první ty, a ukázat mi, jak zvládneš udržet rovnoměrné tempu." Moc nečeká, že to Stadovi půjde, ale i to mu ledacos řekne.

Vážně neví, co si o tomhle všem myslet... připadá si, jako by zase byl vlče a Ferenix ho učil kde co... ale přesto tu osten zůstal... přiklopil uši. "Jak jsem řekl i Ikkemu, poprvé ještě snad... i když to stálo tvůj život... ale potom? Myslel jsem, že to zvládnu... a pak shořela další nora.. a další..." skoro šeptá, ale stejně mu je rozumět... Tělo skoro v křeči, nejsou to dobré vzpomínky. V tuhle chvíli možná ani nevnímá tak úplně, že s Ferenixem nemluví přímo. Každopádně, evidentně už přijal to, že skutečně mluví s Ferenixem, to je jisté. Jen to pro něj je hodně těžké.

Zamrkal a trochu zase ztuhnul... Celou dobu... Zavřel na chvíli oči. Lehce zavrtěl hlavou. Ne, opravdu není nadšený, že to všechno Fereni vůbec viděl...
"Nevím, s čím nesouhlasí... ale provedl jsem věci, na které opravdu hrdý nejsem... nemyslím si, že to někdy odčiním. A kdybych neuměl léčit, nemyslím si, že mám cenu." Sám nechápe, proč to vlastně řekl před Rikusím a vlastně i před Ferenixem. Trochu hořce mu došlo, že ten už to asi slyšel. Přece jen, už tohle někomu řekl. Ikkemu.

Na rozhovor jen kývl, zní mu to fér. "Ale vyléčil bych ti křídlo i bez toho," dodal tiše. Koukl směrem, kde by měl být Ferenix... zastříhal ušima, neví, co mu Ferenix bude chtít říct. "Nevím, jeslti se mnou bude chtít mluvit... po tom všem. I za jeho srmt můžu já."

Opravdu je z toho všeho docela dost v šoku. Už jen ta představa, že Ferenix viděl co všechno provedl... Kdyby nebyl léčitel takové úrovně, jaké je, rozhodně by to tady skončilo kolabsem. Ale příliš dobře zná příznaky šoku a paniky, aby nevěděl, co dělat a nereagoval i v tomto stavu celkem instinktivně.
Koukl se napravo, ale lehce schlípl uši. Je mu jasné, že nic neuvidí... Koukl znovu na Rikusiho.
"Netuším jak tyhle věci chodí... ale... je se mnou celou dobu?" Jen lehce se mu chvěje hlas. "Byly doby, na které zrovna hrdý nejsem..." Maličko zakňučel. To je dost slabý slovo. Přiznal to dost opatrně. Nemůže nemít před očima všechen ten oheň, ničící nory a zabíjející vlky, který způsobil. I když nechtěl.

Zamračený Feier sleduje dění a čeká, co přijde za odpověď, v hlavě pořád obrázek kamzíka, jak pokaskuje po skalách.. dost podobné a přece dost jiné, aby to telepata zmátlo.
Zaznamenal samozřejmě ty pochyby u Rikusiho a jeho otázku druhému vlkovi. Feier zastříhal ušima. dobře ví, jak nezvyklý to přijde název ostatním a také, že rostlina má názvů několik a že je možné, že by Ferenix použil ten méně obvyklý.
Napjatý jak struna, čekal na odpověď a když přišla... zježilo se na něm snad úplně všechno a do tváře se mu vloudil šok... pořád tomu ještě úplně nevěřil. Začal se rozhlížet po okolí, hedá známky přítomnosti jiného vlka... Ferenixi..? Trochu se rozklepal... představa, že tady jeho učitel a téměř otec je... Není si jistý jelsti ho to děsí a nebo naopak by měl být rád. Začala se mu trochu motat hlava, tak si raději sednul.
"Jo, existuje..."odpověděl tiše. "Taky se tomu říká Protěž. Je to dobrá rostlina na kožní problémy, ale těžko se získává.. roste na nepřístupných místech." řekl spíš mimoděk. Léčitel se v něm nezapře... Znovu zvedl pohled a rozhlíží se. Pořád nevidí žádnou známku přítomnosti někoho dalšího. Pak koukl na Rikusiho. "Vážně tu je... ? Je to už... hodně dlouho co umřel."

Začal přecházet sem a tam. Pořád tak zježený. Pořád div nevrčí. Ale není v tom žádná agrese namířená na Rikusiho. Spíš prostě vystresovanost. Nejsou tu ale žádné známky hrozícího útoku.
Nakonec se zastavil a otočil se zase k němu. V dost bezpečné vzdálenosti, aby to nevypadalo jako útok. Dlouze si Rikusiho prohlížel, jeho výraz je zvláštní. Je v něm víc smutku, než vzteku. Na chvíli zavřel oči. Ferenixi, promiň... i jeslti tu jsi, nevím co říct...
Ale když je zase otevřel, přece jen padla otázka, která může být důkazem. "Co jsme šli sbírat, když mě poprvé šel učit lézt po skalách a kolik jsme toho nasbírali." Odpověď, kterou on i Ferenix mají dobře vepsanou do paměti. A kterou nikdo jiný znát nemůže. Taky by mohl být telepat, ale nechová se tak... Obranu proti telepatii ale Feier zná. Takže usilovně drží v mysli obrázek něčeho úplně jiného a to kamzíka na skále.

Vážně přikývl. "Ne že byhc neuměl používat čenich a hledat stopy, ale lovkyni se v tom rovnat nemůžu." I tohle konstatoval klidně. Nemá problém vidět rozdíly mezi nimi a to, že se mohou doplňovat. Od toho přece smečka je.

Na její přijetí výzvy se spokojeně usmál. "Máš odvahu, to rozhodně." spokojeně mrkl. Každopádně, nehodlá Mornii zničit, takže i pokud budou běhat, bude volit trasu tak, aby měla šanci. Mornie není žádný běžecký začátečník, ale jakékoliv zlepšování dál, je prostě pomalý a postupný proces. "Mohli bychom střídat kratší a rychlejší trasy s delšími vytrvalostními." Navrhl jí. Trochu se zamyslel. "Umíš plavat? Někdy není špatné využít taky vodu. Svaly tak netuhnou." Ví o jejím původu na severu a tam moc tekoucí vody není. Takže mu ta otázka přijde na místě.

Vážně to vypadalo dobře. Až do momentu, kdy se projefila Stadova magie. No hezký... Taky ji asi moc nepoužíval a moc odvykl pohybu, co? Bere to sám kupodivu docela s klidem. Prostě se rozběhl za Stadleym. Dlouhé nohy štíhlého léčitele jsou rychlé, a kličkování mezi stromy zdržuje. Natož náraz do křoví. Stadley tudíž nemusel čekat dlouho, než ho Feier dohnal. Hnědý vlk rychle obhlédl škody a zavětřil, jestli neucítí krev.
"Tak fajn. Zvládneš vylézt z křoví sám, nebo mám zlikvidovat nebo ohnout pár větví?" řekl naprosto klidně. Nevypadá ani trochu vyvedeně z míry. I když přemýšlí, jak regulovat Stadovu magii. Asi bych ho měl vzít někam, kde nenapáchá moc škody a nechat ho se trochu vybít.
Zadíval se na dráhu po kolečkách. Jak s tím asi zvládá kopce? Napadlo ho, že by ho v horách poslal dlouhým údolím do pořádného svahu. To by mohlo být docela bezpečné.
Teď ale musí vyprostit modrého vlka z křovisek, než budou vymýšlet, co dál.

Potřásl hlavou. Je to na něj pořád trochu hodně. Na duchy doteď nevěřil a Rikusiho moc nezná... Ale popis Ferenixe byl přesný a bez varování. Kdyby nebyli tak daleko od míst, kde s ním vyrostl, tak by si mohl myslet, že Rikusi ho opravdu znal. Ale tady?
Zadíval se na něj. Sám pořád zježený. Vážně nevypadá, že by mě tahal za čenich...
Znovu potřásl hlavou. A schoval zuby, přece jen úplně Rikusiho děsit nechce. Pořád je okřídlený vlk jeho pacientem.
"Jak si mám být jistý, že ho skutečně vidíš a mluvíš s ním.. třeba i přes tlumočníka." Zkusil to. Přece jenom. Je hodně věcí, které by věděl jen Ferenix, ale nikdo jiný. Protože u nich prostě nikdo jiný nebyl.

Zamračil se. Koukl na jeho srst, pak k propasti. "Hledal jsi s jejich pomocí cestu nahrou?" Zeptal se celkem věcně.
Trochu se mu ježí srst na hřbetě z toho všeho a z toho rozhovoru. Připomínka Ferenixe pro něj není snadná a to mu zatím tak úplně nedošlo, co znamená ten popis v kombinaci se schopností vidět duchy.
"Jak, připoutá..." mračí se dál, pořád ještě dost defenzivně. Se zježenou srstí na hřbetě vypadá docela hrozivě, i když řeč těla nenaznačuje žádný útok. Jen je prostě velký a hříva na jeho krku dost mohutná, aby to ještě umocňovala.
Při poslednich slovech sebou cuknul a zavrčel. "Tak moment... to s nimi i mluvíš, nebo co?" Nejistě se rozhlíží. Tahle situace pro něj není ani trochu snadná. Pohledem těká po okolí, ale pořád nic nevidí, ani neslyší.

Sleduje vlka před sebou a tváří se mu mihlo několik dost těžko čitelných výrazů. Netuší, co si o tom myslet. "To mi chceš tvrdit, že vidíš duchy a že je u mě duch mého učitele?" Vypadlo pak nakonec z Feiera. Tón nebyl zrovna milý, ale je jasně spíš obranný než co jiného. A dost výrazně to usvědčuje Feiera z toho, že i on sám si asi prošel pěkným peklem a není zrovna moc otevřený a přátelský vůči ostatním. Jeho reakce až nepříjemně připomíná reakci Rikusiho, když mělo dojít na ošetření křídla a pomoc po pádu do propasti. To je samo o sobě hodně výmluvné.
Ale přesto zdá se vlk takovou myšlenku nezavrhl úplně, podle toho, jak zatěkal pohledem po okolí. Ale nevidí pořád vůbec nic. Ani neslyší.
Znovu upřel pohled na Rikusiho.

Jen zabručel, ale neřekl nic. ví, že nemá cenu to komentovat. S paličáky se setkal už hodněkrát. Aspoň nějak to vzal v potaz, tak snad to dodrží.
Při jeho dalších slovech se na něj zadíval trochu zkoumavě. Párkrát už měl co dočinění s vlky, co měli halucinace, takže podobné prohlášení je pro něj celkem nápadné. Ale s takovými věcmi se musí zacházet optrně.

Než si rozmyslel, co na to říct, tak přišlo nečekané prohlášení.
Cuknul sebou, dost silně a zamračil se na Rikusiho. Neřekl ani slovo, ale jeho výraz je velmi podezřívavý. Ano, znal takového vlka. A nikomu jeho popis nikdy neřekl. Že by ho kdysi znal? Ale vypadá celkem mladý... Ferenix není naživu už dost dlouho... Pořád na Rikusiho jen zírá, pořád neřekl nic... Jeho výraz je ale výmluvný dost. Až po dost dlouhé době se rozhoupal. "A tohle jsi vzal odkud." Jeho hlas je ještě o něco hlubší, jak předtím.