Príspevky užívateľa

Tak to jsem asi zakřikl. Pomyslel si, když viděl záškuby. Ale Stadley je neřešil, což je ta lepší varianta. Kdyby kvůli tomu vyváděl, bylo by to jen horší. Každopádně si jich Feier všiml, ale s tím vším, co se děje, to pořád ještě je dobré. Rozhodně to bude nadále sledovat. Nahlas k tomu neřekl nic, jen prostě zvolna přešli do cvalu.
Feier si hlídá, aby běželi téměř vedle sebe a měl tak dobrou kontrolu nad tím, jak si Stadley vede.

Držel vyrovnané tempo, a sledoval, jak si modrý vlk vede. Nakonec postupně zpomalil do klusu a tak ještě chvíli vydržel, než přešel do kroku. Začít trénovat se musí postupně, ale Stadley si na tu dlouhou pauzu nevedl zase tak špatně. Feier už dávno ví, že to není velký vytrvalec a byl připraven kdykoliv zpomalit a běh přerušit, kdyby nastaly potíže. "Vedl sis dobře. Ale budeme se muset trochu proběhnout často. Skoro každý den." Zvedl obočí a kouká, co modrý vlk na to.

Zašeklebil se a kupodivu to vypadalo docela vesele. U něj neobvyklé. A co teprve po tom, jak vypadal před začátkem běhu. "Velká výška není vždycky výhoda. Zase se nemůžu na některý místa vejít. Ale jak jde o běh prostorem, tak to výhoda je." konstatoval a dokonce mávl párkrát ohonem.

Při její výzvě lehce sklonil v úctě hlavu. Ta vlčice má ducha! Pak ji zase zvedl a usmál se, tentokrát naplno. Výraz, který je na jeho tváři dost vzácný. "To tě čeká opravdu hodně práce. " a jeho ocas se doopravdy rozmával, vypadá to, že celou tu situaci bere zvesela. "Klidně můžeme spolu běhat každý den," navrhl docela jemně.

Sledoval Stada a jeho pohyb pozorně. Vlk vypadal dobře. Reaguje už mnohem živěji, i v pohybu vypadá jistější, obratnější, víc schopný zvládat okolí.
A při jeho rázné a veselé odpovědi se Feier docela zvesela zašklebil. No vida, opravdu je to mnohem lepší. A zatím se neobjevují žádné problémy. Vypadá to dobře.
Stad je pořád na slušném množství léků a asi po dlouhou dobu bude. To se nedá nic dělat. Je klidně možné, že nějaké bude brát celý život. Hlavní je, pokdu bude v pořádku. Aspoň víceméně.
"Dobře, tak uvidíme, co vydržíš," provokuje trochu svou odpovědí Stada. Ale tempo začal navyšovat opatrně. Přešel jen do lehkého cvalu, takového, kterému by měl Stad bez problémů stačit. Nechce ho uštvat, chce jen zapracovat na jeho kondici. a samozřejmě si ho u toho bude dost hlídat. Nechce riskovat, že sebou Stadley někde sekne. Kdyby byl příliš zadýchaný, raději zase zpomalí.

Stál tam na okraji vodní spousty a sledoval se zájem Jarumiho, jak se chová při rybolovu. Sledoval víc jeho než ryby, lehce zaujatě, sem tam střihl uchem. Viděl tak všechno, dost přesně. No, to byla fakt pořádná rychlost. Krátce přiklopil uši, pak je zase narovnal. "Hm.. solidní. Jak dlouho jsi to trénoval, než jsi poprvé nějakou chytil?" Zeptal se opatrně. Nepřišlo mu to zrovna snadné. Ví sice, jak se mění pohled a směr věcí pod vodou, ale to je teorie, odhadnout takový útok na rybu, to je jiná.
"Jestli by nešly nějak nalákat..." zabručel a rozhlédl se. Vylezl na břeh. Rozebral latu větší traviny na kus listu a pak to vysypal na jednom místě do vody. Přeběhl níž a stoupl si do proudu s měrem, kterým to nese voda. Neví, jeslti mu to bude něco platné, ale třeba to pár zvědavých ryb přiláká. Znehybněl, a jen sleduje stíny pod hladinou... travní semínka přece jen jakýsi zájem vzbuzují, ale moc rychle. Ryby jsou od Feiera moc daleko.
Nakonec ale nějaká připlavala k němu... Feier se pokusil trefit. Prudce s rozevřenými čelistmi zaútočíl... a sevřel jen vodu. Vynořil se frkající, ale bez úlovku. Frustrovaně zamručel a koukl na Jarumiho.

Jen zabručel. To sice může, ale u tebe by to tak dopadlo jen kdyby to byl úmysl.
Vypadá hodně sklesle i přes to všechno.
Opravdu ho tak honem asi nepřejde. Ale teď už aspon Ikke ví, co je za tou jeho nabručeností.

Navíc je opravdu dost co zkoumat. Feier cukl uchem. "Jo, to máš pravdu.. docela ironie... ale asi by neškodilo tě občas držet poblíž Sankariho." Připomněl nedávné události kolem vlčete.
Zabručel, ani on netuší, kde se to mohlo vzít. "Hm... asi se prostě stalo. Je to zváštní, ale třeba to k něčemu bude... ty máš hodně rád teplo, co?" Feiera sice horka netrápí, ale ani je nevyhledává. Vlastně má radši zimu. Méně hořlavého materiálu.
Když se Ikke pokoušel o další práci se svou novou zajímavou magií, tiše ho upozorňoval, kdy stále ještě nic a kdy se objevily jiskřičky a kdy první plamínek. "No učíš se to ovládat dosts rychle." Zní trochu potěšeně, jako by měl radost z úspěchu přítele.

Zvedl obočí. Není si jistý co přesně označil Rikusi za slabost, tak si to vyložil... volně. "Zřídit se pak znamená, že slabý budeš a o to delší dobu. Takže máš prostě možnosti. Méně než týden se ale prostě udělat nedá."
Nepokoušel se k němu přiblížit. Jen ho sleduje, trochu zamračeně. Asi má takový výraz opravdu prostě pořád. Nabručený a ne moc veselý.
Dobře vidí, to těkání pohledem. cuknul uchem, není si moc jistý, co si o tom myslet. Někdy to dělají submisivní vlci, ale na to nevypadá, na to byl trochu dost od rány.

Chtěl něco říct, ale pak přišel ten Rikusiho dotaz. Zamrkal. cože? "Hm? Když kolem mě nikdo není, tak tam nikdo není. Kde by se pak takové pocity vzaly?" O duchovi, který ho provází, nemá nejmenší tušení. Feier není z těch, co by je vnímali. A když už, tak by u sebe čekal pronásledující a vyčítající duchy.

Doprovázel Stadleyho na další z procházek. Pozorně ho sledoval. Bylo vidět, že už modrý vlk reaguje mnohem živěji. Feier z toho měl radost. Momentálně to vypadá, že léčba postupuje dobře.
Chvíli jen procházeli lesem. Bylo ticho, klid. Tedy až na zvuky lesa, ptáků a občas nějaké to hvízdnutí sysla.
Feier nějakou dobu prostě jen držel tempo a sledoval Stadleyho. Ale nakonec u toho nezůstalo.
"Nu, tak co říkáš, Stade. Troufneš si se trochu proběhnout?" Zastříhal ušima, připraven zvýšit tempo. Zatím na něj netlačí co a jak v kde čem. Dobře ví, že na to je tady spíš Ikke. Otázka je, jeslti s ním Stadley bude mluvit. A nebo jestli jen Feier neustále bude bílého léčitele otravovat s konzultacemi. Teď to není důležité. Te´d to vypadá, že se tu schyluje k trošce běhání.
Pokud Stldey bude souhlasit, Feier rovnou vyrazí lehkým, volným cvalem přes les.

Byl opravdu rád, že mezi dotazy dal delší pauzu. Jinak by se nedozvěděl, na co z toho vlastně dostal ono pokývnutí. Takže se to poznat dalo.
"Dobře, tak domů." řekl jen klidně a zamířil zpátky k území smečky. Pečlivě si Stada hlídá. Nebylo by zase tak zvláštní, kdyby se modrý vlk zapomněl, změnil směr a tak podobně.
Cestou přemýšlí o úpravě jeho léků. Zatím to všechno vypadá dobře. Stadley se dost stabilizoval a na opatrné snižování léků reaguje zatím velmi slibně. Snad to tak půjde i nadále. Feier je opravdu rád, že má k ruce Ikkeho. Jeho odbornost se v tomto případě opravdu hodí.

Pečlivě křídlo namazal rostlinnou směsí, kterou si připravil. Není to tak snadný počin, jak by se zdálo, když k tomu nemáte lidské ruce. Ale Feier si umí poradit. Ví, které listy z okolí může použít jako nanášecí podklady, aby si nezřídil vlastní tlapy a čumák. Přece jen vyrůstal s léčitelem a učil se pomalu od prvních vlčecích krůčků.
Pak jemně stáhl a zpevnil kloub obvazy. Vzhledem k jejich rostlinnému původu, nejsou až tak nápadné, ale v černé srsti Rikusiho i tak dost viditelné. Feier si pečlivě ověřil, že drží pevně a neutiskují nic, co by neměly.
"Nějakou dobu si nezalítáš, takže doufám, že jsi schopen fungovat bez nich. "

Ustoupil zase v klidu do větší vzdálenosti. Nač pacienta zbytečně stresovat. "Není problém se domluvit, že se prostě sejdeme tady, přesně za týden." On má rychlé tlapy a i když to je z území smečky kus cesty, stejně sem občas chodí na byliny. V klidu si začal sklízet svoje věci do vaku, to co mu zbylo. Obvazy spotřeboval téměř všechny, ale bylin ještě dost zbylo. Na utrženém listu z velkého druhu šťovíku (rumex obtusifolius) zůstalo ležet osm smotků šedavé kůry s rostlinkami. Feier vážně koukl na Rikusiho. "Tohle je vrbová kůra s pár bylinkami. Dám ti na výběr, jeslti je využiješ, nebo ne. Ale mírní bolest a podpoří hojení. Nutit ti je ale nebudu." Na to trochu moc plašíš i jen z toho, že je někdo poblíž. Smotky vyrobil kdysi tak, že je čerstvě stáhnuté z větviček vrby naplnil sušenými bylinami a nechal kůru se pak stočit a uschnout tak. Má vlastně vyrobené hotové léky.

"KAždopádně je tu nechám, takže to bude čistě tvoje volba." Všechny jsou celkem snadno nahraditelné, v ničem z nich nemá nic, co by neměl v zásobách doma ve smečce v dostatečném množství. Tudíž mu nebudou chybět a je to možnost, jak to Rikusimu usnadnit.
Feier viděl to podivné střelení pohledem do prostoru, ale nereagoval na to. Spíš si hlídá pacienta.

Běh tentokrát opravdu stál za to. Feier si to opravdu užil. vítr v kožichu, dusot tlap... svoboda.
Kdyžu řeky zpomalil a pak zastavil, koukl na Jarumiho a pousmál se. "Dobrý běh," ocenil jeho výkon. Opravdu si vedl skvěle. Tenhle bojovník se mu zamlouvá víc a víc.

Koukl po něm, jak si hned hledá cestu k vodě. Neříkal nic, prostě jde za ním. Seběhl k vodě po stejné stezce, ale zatím ještě nepil, jen si trochu opláchl tlamku. Však za chvíli bude vody až až.
Rozhlíží se po hladině. "Máš nějaké zkušenosti s rybolovem?" Zastříhal ušima a koukl na svého společníka. "Já totiž moc ne." a nestydí se to přiznat. Umí plavat, ale ryb si nikdy moc nevšímal. Jednou packou hrábl do vody a rozhlíží se po hladině. Sem tam je vidět stín pod hladinou, takže ryby tu jsou.

Zavřel oči. Pořád se klepe. "Nebylo to dvakrát. ani třikrát.... " hlas má stísněný, jak se mu stáhlo hrdlo." A ne. Není to stejné. Tvoje kousnutí nezabije a navíc ho umíš vyléčit." Tohle nebude něco, co by se dalo vyřešit lehce. Feier zatím není schopen ani přijmout, že by se dalo jít dál. Celé roky je ve své vině uvězněný... Ale je to poprvé, co o tom vlastně promluvil, takhle naplno. I to je úspěch.

Oheň ke zkoumání na Feiera má zajímavý účinek. Najednou je stres i třas pryč a Feier se toho ujal docela výrazně. Jistě, je to způsob potlačení, ale taky možnost, jak nějak fungovat.
znovu zkusil strčit do plamene, tentokrát packu. "Vypadá to, že jde prostě jen o zdroj světla. "
Mlčí, když se Ikke pokouší plameny ovládnout. A ony zmizí. "Jo, zmizlo to. Takže to evidentně ovládat můžeš, takže jo, je to tvoje. Ale kde jsi k tomuhle přišel?" Sedl si a sleduje Ikkeho. Ne že by čekal, že se to dozví. Ikke o tomto nevěděl, takže asi nebude vědět odkud to je.
"Asi by chtělo zkusti to párkrát rozsvítit a zase zhasnout... " navrhl mu to ale opatrně. Raději.

Vyčkával, co Stad udělá. Ani po tu dobu nehnul uchem, trpělivý, klidný.
A nakonec Stad poslechl a dal se do jídla. Feier si maličko oddechl, ale nedal to na sobě znát. To by nebylo v tuhle chvíli ideální.
Tak tam prostě sedí a čeká.
Maličko se pousmál, když viděl, s jakou chutí se Stad láduje. Aspoň že s jídlem problémy nejsou.
ale jen čekal a nic nedělal, dokud Stadley nedojedl.
"Výborně. Tak co, půjdeme zpátky domů?" cvhíli počkal. "A nebo chceš ještě lovit?" Ví, že musí dotazy pokládat opatrně. Snad se něco dozví.

Potřáshl hlavou a nekomentoval. Však na to přijdeš, že to ode mě nehrozí.
Raději se věnoval své práci a jeho křídlu.
Vážně se na něj zadívla, jantarové oči těžko čítelné, ale přece jen se v nich dají vystopovat stopy smutku. Agresivita ani podlost rozhodně ne.
"Pokud nechceš riskovat, že s ním už napořád budeš mít problémy, tak týden je absolutní minimum. Ale byly by lepší dva a i pak ještě moc nezatěžovat, prvně jen rozcvičit. Rád byhc křídlo po tom týdnu zkontroloval." Nevyslovené, že si není jistý, že to Rikusi dovolí, viselo jasně ve vzduchu.
Maličko napřímil uši, viděl ten náklon hlavy. Ale do práce se zatím nepustil. Nechává Rikusiho, aby se s tím trochu srovnal. Každopádně má už vše připravené pro zásah.

Uši přiklopené, hlavu sklonil níž. "Stálo to životy... " to řekl dost potichu... zní v tom mnohé... výčitky, vina, únava... rozhodně je to pořádný kámen, který si táhne na svém hřbetě. Nic víc v tuhle chvíli neřekl. Nebýt Ikeho zásahu, složil se už dávno.

Oheň na Ikkeho hřbetě ale jasně ukázal, že je schopen fungovat. I s tím vším.
Vstal a pozorně prohlíží podivné zelené plameny. "Jo, jen na hřbetu. PRvně to jiskřilo, pak se objeviy plameny. Nic neničí a jsou zelené. "

Sebral tenkou větvičku, zvedl ji a strčil její konec do plamenů, chvíli ji tam držel, pak ji vytáhl. "Asi to ani nic nezapaluje, větvička od toho nechytila... hm... jelsti je to tvoje magie, měl bys mít možnost to nějak ovládnout... " Zamyslel se. "Zkus to zhasnout. Jakoby to stáhnout, představit si, že se to zmenšuje a pohasíná... " Ne že by on uměl zhasnout oheň, jen zapálit. Ale principy zná.

<<<úpatí

Ještě než vyběhli, vážně se podíval na Jarumiho. "Komu jinému by to měl říct, když ne tobě. Jste bratři. A jak to tak vypadá, bere to pořád dost vážně, když kvůli tobě šel do smečky." O kterou podle všeho zase tak moc nestál.
Magii už nekomentoval, jen kývl.

Během cesty k řece ho maličko překvpailo, že Jarumi nevyužil svoje křídla. Netrvalo tak dlouho, než začal druhému vlkovi trochu utíkat, zvyšovat vzdálenost. Velké uši natočené tak, aby měl přehled, jak si vede a jaká je vzdálenost. Ale pořád neuslyšel zvuk vzletu a využití křídel. Uznale zamručel a přece jen trochu zvolnil Ne moc, aby to nebylo nápadné. Ale nač toho hrdého paličáka uštvat, když to není nutné.

Ke Cayně doběhli dost rychle. Feierovy dlouhé nohy ustojí hodně a jak to tak vypadá, ani Jarumi není žádné párátko.
Když se blížili k řece, postupně zpomalil, a přímo ke břehu jen zlehka doklusal. Na břehu přešel do volné chůze podél vody. Břehy jsou zrovna tady celkem strmé, ale zase je celkem vidět, že se v říčním proudu skutečně ryby pohybují.