Príspevky užívateľa

Naprosto klidně si chystá věci. "To nejsi jediný, kdo je nemá rád. Divil by ses, jak je to častý." Ale podíval se na něj až když řekl důvod. A zamračil se, dost přísně. "Léčitel, co úmyslně ublíží, žádným léčitelem není. Je bestie, která si tak leda zaslouží utratit." Hněv v jeho hlase se nedá přeslechnout, i když nezvýšil hlas, ani o trochu. Tón a řeč těla ale jasně daly najevo, že podobné jednání tvrdě odsuzuje.
A přiklopené uši naznačily, že asi už něco takového taky v životě viděl. Nedá se z toho poznat, že vlastně počítá i nehody, které se staly jemu a i když nebyly úmyslné, považuje se také za bestii. Ale při práci by nikomu neublížil, to rozhodně ne.

Rozložil všechno a připravil si na rychlo směs z pár bylin, které na kameni rozměnil.
Koukl na vlka. Trochu se mračí, nechápe, na co tak kouká. Podíval se na chvíli dokonce tím směrem, kam těkají oči zraněného, ale nic tam nevidí. Tak se zase vrátil k práci.
"Tímhle ti teď obložím poraněný kloub. Pak vezmu obvazy a zpevním a zajistím kloub. Omezí to jeho pohyblivost, ale dá mu to klid, který potřebuje pro vyléčení. A postarám se o to, aby byl ve správné pozici, aby se mohl hojit."
Klidně a překvapivě trpělivě vysvětluje postup.
Počkal, jeslti to vlk tak nějak... vstřebal a pak vzal byliny, že mu obloží křídlo. Normálně by mu taky dal něco na bolest, ale moc nevěří, že to tenhle vlk přijme.

"díky, Ikke," zamumlal tiše, když se vracel z jeskyně s bylinkami. Sankari, zaujatý svou panikou, to nejspíš vůbec nepostřehl. Tmavorudý vlk asi ano, ale to je Feierovi celkem jedno. Věří, že ten to řešit nebude. Stačilo mu vidět ten pohled, kterým Adian po slepém léčiteli koukl.

Feier položil před Sankriho bylinky. "Tak. Hezky to sněz. A zkus odpočívat, ano? Nic ti nehrozí. Pořád tu někdo bude. Oheň bude hořet celou noc." Bude muset sice běhat pro dříví, ale to je jedno. To se bez problémů zvládne. Je docela rád, že je okřídlenec ochoten zůstat. Běhat pro dříví a současně hlídat Sankariho by byla docela tvrdá noční směna. Takhle může bez obav odcházet a nabírat dříví. To je lepší.
Ikkeho nenutí dál zůstat, však odvedl dost práce. Zbytek už chce jen čas.

"Nejsem sám a vlci neumírají. Takže... jsem nebyl dost dobrý abych přišel na způsob..." Tím nevysloveně řekl, že mu někdo poradit, co dělat a jak tady fungovat."Nikdy to nebyl opravdový výbuch.. ale v norách je dost hořlavého..." to skoro zašeptal. Pořád ho od kolapsu drží jen Ikkeho magie.

Až do toho momentu s hořícím hřbetem. Polknul. "Říkám, že ti hoří hřbet zeleným plamenem... ale tvoje magie přece není ohnivá... " Zírá na to. Nakonec do plamene prostě strčil čenich. Zahalily ho plameny, ale nic nechytilo. To není tak s podivem, Feierova srst je nehořlavá. "Ne, necítím žádné horko."

Zaraženě na Stada koukal, jak stojí nad kořistí. Proč si nevezme?
A k jeho údivu, dokonce kořist vrátil. I přes to, že hlad rozhodně má.
Feier se posadil a kouká na něj.
Naklonil lehce hlavu. "Ale no tak, prostě si ho vezmi a jez. Já hlad nemám a fakt se mi nechce se s tím zajícem táhnout až ke smečce. Kor když ty hlad máš."
Ale Stadley na něj momentálně udělal dojem. V tomto stavu odmítnout jídlo, když má hlad... Nemyslí si, že by kořist nevyhovovala. Takže.. za tím může být prakticky jen hrdost.

Položil zajíce mezi ně na zem. "Nemám moc velkou sílu, ale jsem zatraceně dobrý běžec," odpověděl naprosto v klidu. Není to vychloubání, prostě fakt. Dlouhé nohy, štíhlé tělo, a celoživotní trénink. "Takže dohnat zajíce prostě zvládnu. "Ty jsi asi lovil dost jinak. Nejsi zrovna typ na pořádný běh, to jsem viděl, když jsme zkusili někde běžet společně. Ale číhat u napajedla? Proč ne. To bys asi zvládl. Nic moc pro vlka, jako jsem já.
Strčil do čerstvo kořisti a postrčil ji blíž ke Stadovi. Pach uloveného zvířete stoupá nahoru k čenichu.
"No, tak si dej, klidně se najez," pobídl ho Feier pro jistotu. Sám zůstal klidně stát. Docela nepochybuje o tom, že se zajícem bude brzo skoncováno. On zatím hlad nemá a co víc, ono se najde další zajíc. Nebo bažant.

"Dobře. Tak to zkusíme a když neusneš, dám ti na to něco, ano?" řekl klidně včeti. nedělá si nicz otho zadrhávání, prostě jedná, jako by vlček jednal normálně a správně.
Zamířil k jeskyni, rozdělat oheň.
"Jdu to tam osvětlit," informoval tím i Ikkeho. "Hlavní je, že zvládl něco říct, zbytek chce čas," i to bylo spíš pro Ikkeho. Ale neuškodí, když to bude vědět i Sankari. Zvědvě koukl, když adain navrhl, že zůstane. Volba je tak jako tak na Sankarim. Feier podpálil trvale nachystanou hraničku dříví obloženou kameny, a jeskyni zalilo mihotavé světlo plamenů.
"Tak jo Sani, zkus to. A kdyby to nešlo, tak si poradíme. Bude to zase dobré, vážně." řekl mu jemně. Tak nepodobně tomu, jak se většinou chová. Malá ukázka, kým mohl být, kdyby se mu nestalo v životě taky ledacos. Hlavně pro Ikkeho je to určtiě velmi nápadný kontrast.

Pořád se na něj tak vážně dívá. "A proč se ho prostě nezeptáš. Tobě to nejspíš řekne."
Byl dsot ve střehu, aby si rozhodně všiml o co jde. "Měl jsi v té době už regeneraci? Nebo se ti tím spustila?" Je zajímavé, že mají bratři úplně jiné magie. Třeba je jejich magie ovlivnitelná podmínkami, v jakých jsou, když se aktivuje. Ale to nikdy nezjistí.
"Jestli se stýká s Ikkem, tak fajn, Ikke může takovou prohlídku udělat taky." Bez problémů. Vlastně to bude dokonce rychlejší. A tím téma skončilo.

Ušklíbl se. "Jasně, ono je tady totiž hrozně málo paličáků," neopustil stále stejný tón.
Přejel ho pohledem, před během. "Hubeně. A zmokle." Zašklebil se.
Nečekal, že ho bude Jarumi následovat po zemi. Ale nezvolnil. Nasadil tempo, stavěné na vlastní rychlost a výdrž. Která je díky neustálému tréninku v běhu a dlouhým nohám, opravdu dsot mimo obvyklé vlčí možnosti. Uvidíme, jak dlouho vydržíš!

>>> cayna

P5ikývl. "To samozřejmě ano. Každopádně, nikdy se nebudu zlobit, že otravuješ zbytečně, když se budeš bát o svoje a nebo něčí zdraví, ano?" Považoval za důležité to zdůraznit. Vlci někdy mají sklony zdravotní stav podcenit.
"Hlavně bolí každý nádech. Pořád. Každý nádech a výdech znamená, že se žebra trochu pohnou. Opravdu to není nic příjemného a to ani tehdy, když to vlastně nebolí tak moc."
Naražená žebra si nikdy nikdo nesplete, kdo to jednou zažil. ani zlomená.

Ale musel se usmát nadšení mladého vlka.
"Dobře. Takže, tady jsme pro dnešek skončili. Ukážu ti v jeskyni ty rostlinky a za pár dní si tě z nich vyzkouším v terénu, co ty na to?"

Pokud to vlče odsouhlasí, vyrazí s ním na poučnou výpravu do jeskyně.

Zavrčel. "Tady taky nejsem sám." A funguje to. Jen jsem byl příliš blbej abych si našel způsůb. Takže z jeho pohledu to prostě jeho vina je.
PRakticky nevnímá Ikkeho péči o jeho vlastní hnědý ohnivý kožich.
"Já nemám výbuchy ohně jako takový." zavrčel a koukl po Ikkem. A strnul. První vteřinu nebo dvě neudělal vůbec nic. Rozhodně to bylo hodně nápadné.
Zírá na hořící Iikeho hřbet. Polknul.
"Hele, Ikke?" Pořád tak zírá. "Můžeš mi vysvětlit, proč ti hoří hřbet zeleným plamenem? Jsem dost blízko, abych cítil, že nehřeje. A můj rozhodně není." Opatrně vstal a přiblížil čenich k zelenému plameni, pokud to tedy Ikke dovolí.

"To by chtělo sehnat." souhlasí tiše s Ikkem. Ale kde je vzít. Asi zapojím i ty dva lítavce. Něco snad seženeme.

Ikke měl nicméně dobrou připomínku. Sankari rozhodně tenhle problém mít může. Ale zatím se snaží, věřím, že to půjde. Nepatrně mu cukly koutky, když Adain hbitě na pokyn zareagoval. Počkal, co Sani na to.Až po chvíli sám udělal něco podobného.
"Sani, až se trochu projdeš, tak vlezem do jeskyně jo? Zapálím tam ohniště a zkusíš se prospat. Chceš to zkusti bez bylin, ano nebo ne?" Dal by mu tu možnost. Tak na hodinu. Kdby do hodiny neusnul, tak by rozhodně bylinky použil.

Pak zamíří k jeskyni, rozdělat tam oheň. Sem tam ale koukne i po Ikkem.

Absolutně nic si nedělá z vyceněných zubů u jeho kázání, ani z vrčení u prohlídky. Vlastně necuknul ani uchem. Vypadá to, jako by byl na podobné jednání tak zvyklý, že mu ani nepřijde zvláštní.
Každopádně, i když neustoupil a prostě prohlídku dokončil, celou dobu se Feier sám nechoval vůbec agresivně. Ani nezavrčel, ani neohrnul pysky. Jen klidně a pečlivě zkontroloval celé křídlo.

Dokonce se ani přímo na Rikusiho nedíval, jen na nejho křídlo. Ono to totiž vydrážděné vlky může motivovat k útoku a Feier to ví. Podíval se na něj až když od něj ustoupil a hrabal se ve svém vaku. "Ne? Podle toho chování bych si myslel, že budeš. Ti obvykle tolik nadělají u ošetření." Opět to konstatoval klidně. Ale pak se maličko zarazil a přeměřil si ho pohledem. A nebo oběti týrání. To už nahlas neřekl.
Ale víc se kvůli tomu ovládal, když Rikusi znovu vyštěkl. Povzdechl si. " chci ti ošetřit to křídlo. Ten kloub potřebuje pár dní klid a důležité vazy a šlahy kolem něj dostaly hodně zabrat. Můžu zabránit tomu, aby ti to křídlo dělalo v budoucnu problémy." vysvětluje trpělivě. Ale nepřiblížil se, zatím. Jen rozložil věci, aby je Rikusi viděl. Obvazy z jakýchsi travin, smotky jakési šedavé kůry naplněné bylinkami, už suché. A také, čerstvé rostliny, které nasbíral cestou sem.

Zadíval se vážně na Jarumiho. "Neprohlížel jsem ho, tak neřeknu. Ale vím, že za sebou má hodně bojů. Pokud se to tedy stalo tobě, mohlo i jemu a jestli neměl čas na léčení, tak mohlo něco srůst špatně. Rád bych někdy viděl důkladnou prohlídku. " Setkal se s ním sice, ale vždy nebyl čas řešit Adainův stav. Ale ví díky tomu, že Adain regeneraci nemá, sám přiznal ohnivou magii.

I na tohle si odfrkl. "Představ si, že kdyby nezachránila, tak se tu se mnou asi nebavíš, takže to bychom poznali." Pokračuje v zájemném špičkování.
Ale je rád, že prevenci bere vlk vážně.
Když odsouhlasil pak rybaření, Feier zase vstal. Oklepal se a koukl na něj. "Fajn, na kterou řeku? Tady je jen Igna, na území. Na Cayně by asi byl úlovek lepší." Teda, ne že by byl sám Feier zdatným rybářem, ale v tuhle chvíli je mu to celkem jedno. "Jsem na tebe zvědavý, jak budeš vypadat namočený." Jako zmoklá slepice.

Podle výběru řeky, se pak Feier vypraví rovnou tím směrem. Nebude čekat, co na to Jarumi. Však má křídla, nemusí se brzdit, může si ho doletět. Feier tak může běžet svou plnou rychlostí, kterou vzhledem k jeho dlouhým nohám, opravdu není snadné ustát. Tedy pro ostatní.

Dokonce i on, který sám sebe považuje za necitelného balvana, dobře viděl, jak se to celé mladému vlkovi nezamlouvá a jak mu je trapně. Ale no tak...
Prvně však odpověděl tiše Ikkemu. "Jo, světlo se zařídí, prostě můžu každý večer v jeskyni udržovat oheň, to není problém. Horší to bude, kdyby skončil jinde. Zjistit původ.. to bude asi na tobě, na to já nemám schopnosti."

Sledoval Sanariho ztuhlost, když se zvedal, ale nebránil mu. ví, že na stres a neklid někdy pomůže chodit. Lepší než ztuhlost. "Dobře, Sani. jestli chceš, tak se klidně trochu projdi. Adaine, také dobrý krok." Tišeji dodal k Ikemu. "Adain se drží poblíž, jako opora." Celkově ho tmavorudý překvapil. Je primárně bojovník a už slyšel, že se mu do smečky nechtělo. Přesto se tady předvedl jako dobrý pečovatel. Zaznamenal i tu poznámku o ohnivé magii. No jo. "Taky umím zapálit oheň, takže zdrojů světla je tady dost." Zabručel. On svou magii rád nemá, ale teď se bude hodit. A neví, jestli o tom Adain věděl, co dovede.

Pozorně sledoval jeho reakce. Měl dobrou představu, jak moc je mimo, a také co to udělá s vnímáním bolesti. Ne, nevypadá to, že by se nějak zranil. Aspoň že tak.
"To jsem se ptal já tebe," odpověděl mu klidně a trpělivě. Stad za svůj momentální stav nemůže, a Feier to dobře ví. "Ale vypadá to, že tě nic nebolí a to je dobře. " Po tom, co jsi spadl do křoví. "Kdyby tě něco bolelo, tak mi to řekni, ano?" Je mu celkem jedno, jeslti ho kvůli tomu přijde vzbudit v noci nebo cokoliv, i v budoucnu.

"Tak pojď, půjdeme dál. Třeba chytíme něco jiného k jídlu." ]Budu msuet spíš já. No snad to půjde, když ho u toho musím uhlídat. Potřásl hlavou, ale zamířil se Stadem na pláně.

Nemá to snadné, protože víc hlídá jeho, než známky přítomnosti kořisti.
Naštěstí, někteří zající dlouho zůstávají zalehnutí, dokud o ně v podstatě nezakopnete. Jeden vystartoval zpod Feierových velkých tlap. Hnědý vlk nezaváhal a vyrazil prudce za ním. U většiny vlků by to v tu chvíli už byla marná snaha. Ale dlouhonový vlk je opravdu dobrý a vycvičený běžec. Zajíc mu několikrát uhnul před čenichem. Feier u toho frustrovaně zavrčel. Ale i tak za krátko zajíc udělal chybu a už ho svírají silné hnědé čelisti s bílými zuby. Feier, se zajícem v tlamě, zvedl hlavu a hned kontroluje Stada. Ten nebude daleko, ale otázka je, jak na to zareagoval.

Pokračovali bok po boku, klidně a docela spokojeně. Tedy, to druhé minimálně Feier. Rozhodně je v lepší náladě, neklopí už uši těsně k hlavě. Odfrkl si. "Nebylo to hrozné ani minule. " A to myslí vážně. Jasně, prohnal ji. Tehdy, i teď. Ale také ví, že je ve výhodě a Mornie se držela víc než dobře. Rozhodně se slušně protáhl i on a je spokojený. "Jsi dobrý běžec a máš výdrž. To je fakt. To, že mám nohy delší než většina vlků, to je prostě druhý fakt." Je si té výhody vědom. To nijak neshazuje výkon, který tu vlčice předvedla.
Zadíval se na ni, a opravdu je i jeho výraz klidnější. Jantarové oči nepostrádají jakousi jiskru, která tam normálně nebývá. ŽE by to bylo tím během?