Príspevky užívateľa

Naježil se. "Jenže JE to moje vina." Zdůraznil. Je o tom skálopevně přesvědčen. "Možná ne poprvé, ale potom? Prostě jsem tam neměl lézt." Hrdlo má stísněné a hlas ještě bručivější než obvykle. Sotva mluví. Nebýt Ikkeho jemného zásahu magií, nejspíš by nebyl schopen ze sebe vypravit jediné slovo.
"Používám svou magii. Umím ji ovládat. Je to k ničemu. Jsem vadný kus!" Pořád z toho čiší nevyslovené 'nemám právo existovat'. Snad proto je ochoten u léčení udělat cokoliv, bez ohledu na vlastní hrdost, aby pomohl. Dost věcí to každopádně vysvětluje. Minimálně Ikkemu.

Neřekl nic na štěněcí pohled. Ne že by byl tak nevšímavý, ale trochu si není jistý, jak reagovat. Lehce přiklopil uši. Je mu jasné, že mladého vlka neodmítne, pokud ho bude chtít použít jako pokusného králíka. Ale že by se na to těšil, to zrovna ne.
To, že je Sani mladý jasně dokazuje, že nezná některé pojmy. Aha. No jo, odkud by to věděl. "To znamená, že je jakoby nevšímavý k okolí, nic ho nezajímá, moc nereaguje a když, tak pomalu a bez zájmu. " Zkusil to vysvětlit. Naprosto klidně.
Sankari mu dává zabrat. Rozhdoně mu připomíná, proč si nikdy nepřál být učitelem. Ale snaží se.
Jeho úvahy mu každopádně potvrdil. "ano, přesně tak. To samo o sobě značí problém vždycky, jen se zjišťuje jaký. A už to obvykle vyžaduje léčitele." Vážné zranění nebo tak silná infekce, rozhodně je to problém. Sankari tady není odkázaný sám na sebe, naštěstí.
"Zraněná žebra opravdu hodně bolí. Nic, co by se dalo přehlédnout. Bolí i když nejsou zlomená. V každém případě je třeba opatrnost. "
Víc tu asi moc neproberou.
"Tak co, ještě nějaké otázky a nebo chceš jít do jeskyně, prozkoumat pár rostlin? Můžu tě naučit některé, které najdeš skoro všude a přitom jsou hodně užitečné." Jitrocel řeší mnoho problémů a je hodně běžný, nebo řebříček, bělomech a nebo třeba vrbová kůra. To bys znát mohl. Nehodlá mu ukazovat nic, co by nebylo snadno k nalezení nebo rozpoznání.

Sledoval ji, jak kolem něj krouží. Naěštěstí ho poslechla, s tou chůzí. Kdyby ne, nevzal by to dobře. Zastříhal ušima. Ale neřekl nic. Tohle podle něj zvládla správně, neprotestovala při napomenutí a vzala to v potaz. Ještě uvidím, jak si poradí se zbytkem.
Přikývl na její slova, pohled jantarových očí pořád stejný. "Přesně tak. Ale na výdrž i sílu bych k tomu přidal ještě jednu věc. Trénuj v horách. Postupně jdi do větších výšek hor, strmějších svahů. sprint do ostrého svahu vyžaduje opravdu hodně síly, zvládnout vyrovnaný běh po úbočích nebo vrcholové stezce menších kopců zase učí dobře hospodařit se silami. " Je to sice tak trochu přednáška, ale klidným tónem a k věci.
Pohled na jeho dlouhé nohy a předtím na jeho běh, dává jasnou odpověď. Sám tohle rozhodně prováděl a asi dost často.
Potřásl hlavou. "Jestli si to někdy budeš chtít vyzkoušet, najdeš mě ve Věžovkách." neopoměl dodat něco, co zní skoro jako nabídka. Feier nemá nic proti tomu, zvyšovat kondici ostatních členů smečky. V jeho očích, jako v té době nová členka smečky, prošla. Ukázala ducha, ale ukázala i schopnost přiznat si chybu. Jemu to stačí.

Dál je to na ní. V té době ještě netušil, jaká cesta jejich smečkou ji čeká.

Sklonil hlavu a očichal Sankariho kožíšek, po tom, co se mu vlče opřelo o nohu. "Tak jak je, mladíku?" Vlastně sám, neví, jeslti má na mysli situaci kolem smečky, které se musel nakonec neúmyslně zůčastnit, jeho útěk do křoví tam na mýtině a nebo prostě šero v noře. Asi všechno ostatní. Krátká a jednoduchá věta a gesto, ale přece je za nimi hodně.

V noře je klid. Feier koukl i po Mornii. Pousmál se. Tuhle vlčici si zvykl vídat a běhat s ní po horách. Bylo to překvapivě fajn. Je rád, že je tu s ním. Ví, čím si prošla a ví, že pokud by došlo na nejhorší, bude stát po jeho boku jako užitečná pomocnice. I když sám si není jistý, kolik toho ví o vlčatech. Natož o těch, co jsou tu s nimi.

Jen přikývl. Je rád, že se toho Al ujme... jeho svědomí by mu totiž jinak nedalo, než se o zvíře postarat. Když už. A práce sám má docela dost.
"První týden ti nikam lítat nebude každopádně. Pak, no, uvidíme. Hodně štěstí."
Kývl na pozdrav a nechal to na Alovi, jestli ještě něco bude chtít a nebo ne.

Pokud ne, prostě se vrátí ke svojí práci - sběru bylin do zásob smečky. Nemusí takovým fofrem jako musel loni, nezmeškal jarní sběr, ale i tak je práce dost a dost.

Feier si počkal, až bude káně dostatečně přidrženo a pak se dal do detailní prohlídky křídla. "Vydrž to s ním chvíli, ve vaku mám nějaký materiál."
Podal si svůj obvyklý lýkový vak, a vytáhl z něj cosi jako obvazy. Z čeho to vlastně je, to Alaric může jen hádat.
Navigoval pak Ala, jak káně přidržet, aby mohli opeřenci křídlo zafixovat ve správné pozici u těla. "Nic vážného, ale tak týden by ho měl mít absolutně v klidu, ale protože jemu asi nevysvětlíš, že nesmí hned lítat, tak to pak bude složité. Víc jak týden si nemůžeme dovolit, aby mu moc neochabli svaly. Prostě mu to pak sundej. Budeš ho ale muset celou dobu krmit. Myši, žáby, jiní hlodavci. Asi by šel kousek zajíce nebo bažanta, ale musel bys mu to trochu nacupovat. Taky hlídej, aby mělo možnost se napít, hlavně v horku. "
Ustoupil, káně má křídlo u těla. To zdravé má volné, ale takhle rozhodně nikam neodletí.
Feier koukl na Ala dost zkoumavě. Ano, naporoučel mu tady co a jak, ale vlastně neví jistě, jeslti se Al hodlá o zraněného opeřence postarat.

Nějakou dobu nemluvili. Jen se probourávali systematicky křovím. Feier byl trochu méně drzý, pokud šlo o to, jak moc blízko k zobáku a spárům káněte se přiblížit. Což nikomu nevadilo.

Spokojeně zamručel, když opeřence vytáhli ven a káně se pustilo do kořisti. "Koukám, hlad vítězí, to vypadá, že se nás tak moc ani nebojí. Asi ví, že jsme ho tam taky mohli nechat a nebo ho sežrat." Někdy to prý divoká zvířata poznají, že jim někdo jen chce pomoct. Ale co on ví?

Velmi pozorně sledoval pokus o odlet. "Koukám, že to odneslo křídlo... hele, trochu mi ho pohlídej a přidrž, zkusím mu na to kouknout. Nechci dostat zobákem do oka. "
Protože i když se uklidnilo, tak se káně na tu situaci přece jen netváří kdoví jak. Ale Feier to nehodlá nechat být, když už se s tím opeřencem z toho křoví vytahovali.

Tak káně. "Hm.. jeslti se hnalo za něčím těsně při zemi, tak je to hned." Zabručel. "Jeslti je to mladý, tak ti neřeknu jeslti je to on nebo ona... vím jen že dospělé samice jsou větší a že žerou kromě hlodavců taky žáby." Přispěl svou trochou vědomostí do mlýna. Došel k Alovi a okoukl křoví.
"Asi budeme muset pár větví zlomit, zamotalo se tam pořádně. " A ani Feier to nechce schytat ostrým zobákem do čenichu. Okoukl situaci, pak chytil jednu větev, v bezpečné vzdálenosti od káněte, a zatáhl a sklonil hlavu. Táhl tak dlouho, až větev praskla. Vytáhl ji pryč.

Lehce se protáhl a zamručel. "Mít tu víc létavců je dobré, pro obhlídku hranic. S jedním z nich chodívám na hlídku společně... Ve vzduchu umí pěkný blázniviny. Ale jsem rád, že tvoje křídla jsou na tom dobře." (S Jarumim se celkem skamarádili. :D )
I on se ohlédl po tom křoví, když zašustilo. Naklonil hlavu na stranu, ale nehrnul se tam hned, to ostatně obstaral Alaric.
Ale neuniklo mu, že ať je tam cokoliv, vlka to dost udivilo.
"Hm? Cos tam našel, že tak vejráš?" Ne že by mu odsud viděl do tváře, ale řeč těla i tak dost napoví. Pomalu se vydal za Alem.

Vítr, a kromě něj majestátní klid hor... Běží, svět se změnil jen na vrcholky před nimi a dusot tlap.
Nehnal se rychle. I když se nechal zčásti pohltit kouzlem běhu, je to pořád společný běh. Jedno velké chlupaté ucho je stále natočené k Mornii, a hlídá si jejich vzdálenost.
Dnes je to spíš zkouška výdrže, než rychlosti. V tom bývají dámy celkem dobré. Navíc, Mornie, seveřanka, byla zvyklá na dlouhé trasy. Stačit dlouhonohému Feierovi sice není snadné, ale je důstojnou společnicí na takovou trasu.
Sníh v úžlabinách nevadí nijak moc ani jemu. Má velké tlapy a dost velkou výšku, aby mu to nepřekáželo. Studený vítr ho také příliš netrápí.

Běželi dlouho. Feierovi se na tváři dokonce objevilo něco jako úsměv. Pro tohle jako by se narodil. Jako by mohl běžet věčně.

Nakonec ale jejich trasa končí a sestupuje zase níž, tam, kde ubývá sněhu a nakonec mizí úplně.

Postupně zvolnil do lehkého klusu a nakonec do kroku. Ohlédl se po Mornii v tiché pobídce, aby se zařadila vedle něj. Místa je tam dost. Nezastavil. Po takovém běhu by to nebylo rozumné a je lepší jen pomalu jít, než trochu vychladnou. Nenutí Mornii mluvit. Je lepší napřed zklidnit dech.

Vysoký hnědý vlk ale rozhodně vypadá v lepší náladě, než když začínali.

Jen co byl Stad venku, pustil větev keře, která pěkně svižně švihla zpátky.
Feier ji ignoroval a raději se začal zajímat, jak dopadl Stad. Pečlivě mu kontroluje hlavně přední tlapy a přední část těla, která skončila v roští. Nechce zanedbat jakékoliv zranění. Stad je pořád dost mimo, aby se neuměl ozvat. I když je znát, že se lepší a že první snížení medikace mu pomohlo se trochu vzpamatovat. Rozhodně to ale bude chtít další. Už by se s ním mělo dát pracovat.
"Dobře. Bolí tě něco?" Zkusil se přece jen ozvat.

Pokud se nic dít nebude, nasměruje ho Feier dál na pláně. Přece jen, pořád by to chtělo něco k jídlu. A kolem je dost starších pachů zajíců. Což znamená, že by někde v relativně rozumné vzdálenosti mohla být nora nebo celá kolonie.

Přeměřil si Alarica pohledem.
"Některé druhy rostlin rostou mezi křovím." odpověděl mu na to lakonicky. Celkem mu bylo jedno, jestli ho tu Alaric čekal, a nebo ne. Moc často poslední dobou vlka nepotkával. Pohledem přejel po jeho křídlech. dobře pamatoval ty začátky. Vypadá v docela dobré kondici.
Vyštrachal se z křovisek, když Al uhnul a oklepal se, aby dostal nepořádek ze srsti.
"Hm.. no, dneska už nejsi jediný létavec ve smečce, co? Aspoń máš od koho pochytávat další triky. Ty nové blázny jsem už viděl provádět ledacos." Navíc, má takový dojem, že Al cvičil také s Dexterem. Teď se te´d ale drží stranou. Nakonec neodolal jedné otázce. "Co ty a tvoje křídla?" V očích se mu objevila trocha zájmu.

Zamručel a trochu víc se zasmušil. "Jo, nejspíš se to skutečně stalo. Někdy zkus nenápadně přitáhnout na prohlídku tvého bratra. On tvou regeneraci nemá."
Argument s tím, že už někoho učí, je dobrý a Feier ho kývnutím uznal. Jen doufám, že tě to nedožene časem. Neznal jsi zatím moc klid. Uvidíme.
Ale je jen rád, že si je Jarumi vědom rizika.

Feier zaúpěl a plesknul i hlavou zpátky na zem. "To jsem si mohl myslet. Vem aspoń bratra, nebo třeba Alarica. Mají křídla, můžou pro mě doletět, když se zmrzčíš tak, že i regenerace bude málo."
Pak zase zvedl hlavu a koukl na něj. "No.. takže, jdeme na ryby?" Koneckonců, na území mají Ignu.

Přeměruje si mladého vlka pohledem. Teda, z tebe ještě bude kde koho bolet hlava.. ale jsi chytrý.
"víš co? Dojdeme si pak do nory pro zajíce nebo něco. Ukážu ti to na nich, jak to vypadá. Vlčí mají trochu jiný tvar, ale základ je stejný. Lehko si to pak po hmatu zjistíš na nějakém živém dobrovolníkovi." I mladí léčitelé se ostatně učí na kořisti a nalezených mršinách, není na tom nic špatného.
Na ten zbytek je odepověď už těžší. "Problém je, že ono to nemusí jít dlouho poznat. dokud ten zraněný už neztratil hodně krve. Každopádně, poraněné místo s krvácením obvykle bolí a hodně. A pokud krvácení pokračuje, vlk bude slabší, apatický, bude se mu zrychlovat dech i tep, ten ale bude slabší a slabší. Zblednou mu sliznice. Dobře se to dá posoudit vedle zubů. "Ohrnul pysky a ukázal svoje růžové dásně. "Tam, když jemně stiskneš, tak se podívej, jeslti po ukončení stisku se vrací barva dásně z bledší zět na stejnou jako okolí a jak rychle. Má se to dít hned. Pokud ne, je to hodně špatné. Takový vlk je dehydrovaný. To znamená, že v sobě má málo vody. Může se to stát z horka a že prostě nepil dost a namáhal se. Ale taky se to děje u vnitřního krvácení. " Povzdechl si. "jeslti se zranil nebo to je zhorka, to se dá zeptat... ale pokdu má takové krvácení, bez léčitele co nejdřív se neobejdeš. Taková zranění mohou zabíjet. A žebra sám určitě nezajišťuj. Nikdy. Nech zraněného odpočívat, v klidu, co nejméně pohybu, a nesmí ležet na poraněných žebrech. I léčitelé se to učí napřed na živých a dost dlouho a pod dozorem. vyžaduje to dost velkou přesnost, žebra musí mít možnost se hýbat, abys měl jak dýchat. Zajištění je potřeba ,aby žebra neporanili plíce. Ale když má vlk absolutní klid, mohou se zahojit i bez léčitele. Pohyb v takovém stavu je dost nebezpečný. " Ví, že je to hodně informací. Ale Sankari vypadá, že je schopen to zvládnout.

Pořád ho tak pozorně sleduje. Vypadá to, že se Jarumi snaží být rozumný, ale Feier má pocit, že se na něm přece jen pár věcí podepsalo. "Únavová zlomenina vzniká právě když je zátěž příliš velká a kosti ji nezvládají zpracovávat a vzpamatovat se. Nakonec povolí.. Te´d už ti to asi moc nehrozí ani bez regenerace, ale jeslti se ti to někdy dřív stalo... tak možná taky jen proto, že tvoje regenerace pozměnila tvoje tělo... největší nebezpečí pak bude, když ty budeš učit někoho. Nebudeš zvyklý brát v potaz podobnou reakci na zátěž." Právě proto do těhle vod opatrně brousí. Jarumi vypadá dost ambiciózní, aby se v hierarchii smečky vyšplhal o dost výš. A pak někoho určitě učit bude.

Když se Jarumi hend chytil toho žraloka... nebo ho chtěl chytit? Feier zasténal a teatrálně sebou pleskl na bok do trávy. "Že já tu tlamu nedržel... ty to nejspíš dřív nebo později uděláš a nebo k tomu ještě nalákáš další vlky." Zvedl hlavu a kupodivu se na Jarumiho zazubil. Hodně neobvyklý pohled u Feiera.