Príspevky užívateľa

Jak na trní sledoval reakci druhého vlka, i když dělá co může, aby to na něm nebylo znát. Vážně přikývl. "Dobře. Trénovat je nutnost. S tím nemám problém. Jen... by trénink vážně neměl vyplňovat celý tvůj den. " maličko sklonil hlavu a rozhlédl se. "Tobě to asi prochází, máš regeneraci... ale většina vlků by z takového režimu měla vážné potíže. Víš, co je to únavová zlomenina?" Zadíval se na něj. "Kosti a svaly potřebují také svůj čas, aby tu zátěž z tréninku vstřebaly." Má pocit, že to asi Jarumi ví, ale taky ten, že u sebe na to díky regeneraci trochu kašle.
Potřásl hlavou. "lidem se prý doporučuje třeba chodit na ryby.. ty bys ale asi ryby byl schopen lovit letem střemhlav z nebe a vybral by sis rovnou žraloka." zabručel.. je to takové odlehčení, přátelské rýpnutí.

Na jeho smích reakoval až zvláštně vážným pohledem. Těžko čitelný výraz a bystré jantarové oči, hledí Jarumimu do tváře.
"Nemluvil jsem jen o jídle a spaní Jarumi... trénovat a zlepšovat se je důležité. Ale víš, co je to obsese?"
Dal mu možnost odpovědět. Pokud vlk nebude vědět, tak mu to vysvětlí. "Obsese je nutkavé jednání, kdy mermomocí pořád něco děláš, neumíš přestat, nemůžeš si pomoct. Je to nemoc, která může vést k dost vážným problémům. Ano, jsou povahy, co jsou prostě aktivní... ale někdy je ta hranice dost tenká. Ubezpeč se, že ji nepřekročíš... a také, že chápeš, že tu hranici ostatní mohou mít úplně někde jinde." Trochu nevěděl, jak to říct, tak to vybalil na přímo. A teď... tam stojí, navenek klidný a profesionální. Uvnitř vyděšený... Ikke, doufám, že jsem to te´d totálně nepos***!

Pokud bude vědět, rád si jeho definici vyslechne.. i případné argumenty, co a jak. Pak mu zkusí nějak jemně říct svůj názor. Včetně toho, aby si dal pozor právě na onu hranici.

Vážně přivkýl. Ne, jemu opravdu nikdo nemusí vysvětlovat, co za škody se může stát v takové situaci. Je rád, že si toho je Jarumi vědom, léčitele někdy ostatní dost podceňují. Na to je ale okřídlený příliš zkušený a chytrý, aby udělal takovou chybu.

Ale když prohlásil, že si půjde najít jiný trénink, Feier zaúpěl. "Teda, ty jsi nezmar. To nikdy neodpočíváš?" Ne že by on sám měl mluvit.. s tím, jak pořád někde běhá a obvykle nechává ostatní daleko za sebou v prachu...
Maličko se pak zarazil a zadíval se na Jarumiho celkem zamyšleně. "Umíš ty vůbec odpočívat?" To znělo skoro až vlídně. Zvláštní tón u Feiera.

Přikývl a zamručel. "Dobře." Tahle část toho všeho je jasná.
Ta druhá zatím ne, takže poslouchá Jarumiho vysvětlování.
"Rozumím. Takže je to špatné jen pokud mě zrovna drží i on. Jindy to nevadí?" Požádal ještě o upřesnění.
Je vidět, že Jarumi má zkušensoti a přemýšlí v tomto jinak než on. Feier sice zná slabá místa, ale prostě není bojovník.
"Dobrá, takže, máš dnes v plánu ještě něco?" Tedy pro dnešek. Zadíval se na okřídleného vlka. Byl by moc nevěřil tomu, že bude víc spolupracovat s nějakým bojovníkem a rozumět si s ním, ale jak to tak vypadá, už se tak stalo.

Hlídal si víc Stadleyho než bažanty. Takže velmi dobře viděl ten sprint. Moc rychle. Ale nemohl s tím nic dělat, prostě vyrazil sám, plnou rychlostí a trochu šikmo, ve snaze dostat toho bažanta, až ho Stad vyplaší. No, nestihl to. Právě kvůli čumění po Stadovi, který to neubrzdil a pěkně se zarazil mezhi větvičky keře.

Feier nechal bažanta bažantem, zabrzdil o něco lépe a vyrazil rovnou k tomu keří.
"No jo, to se trochu nepovedlo," promluvil na Stada naprsoto klidným hlasem. Opatrně obhlédnul škody a směry, kterými se tam Stadley vnořil. Když ulomím tuhle větvičku a tuhle ohnu, měl by se dostat ven.
"Chvíli drž a nehýbej se." Doufá, že poslechne. Provede to i kdyby ne, ale nejspíš jich pár schytá po vlastní palici, pokud se modrý vlk bude mlít.
Chytil do tlamy jednu větvičku a zatáhl. Praskla, nebyla tlustá, takže to docela šlo. Vytáhl pak svou hlavu a na další větev položil tlapu a přenesl váhu. "Zkus opatrně vycouvat," pokouší se přimět Stada ke spolupráci.

Sebou svůj nezbytný vak na bylinky, prolézal křoviska v lese a hledal pár konkrétních druhů. Dařilo se mu, i když některé kousky byly opravdu dobře schované v roští. Dělal tím docela hluk, ale bylo mu to jedno. Vždy´t o nic nejde. Je na území smečky a te´d už je snad konečně klid.
Neví, že má nedaleko společnost. a vítr vane tak, že pachy obou odnáší pryč a tak se nemohou odhalit vzájeměn ani čichem.
Prodírá se křovím ven, s bylinkami v tlamě, aby si je uložil do vaku, který si nechal pod stromem mimo křoví. A vylezl, rovnou Alaricovi před čenich. Feier se zarazil, kouká na druhého vlka. Musí to vypadat celkem komicky, hnědá hlava s bylinkami v tlamě, trčící z roští...

Setkání smečky bylo rozpuštěno, nebo spíš, rozděleno na tři skupinky.
Feier si to spolu s mladými vyrazil do smečkové nory. vlčata samozřejmě nemohou jít na takové jednání, kam te´d míří Ray a ostatní. Trochu ho mrazí, že Ikkeho nahnal na tu diplomacii... když to navrhoval, netušil ještě co Kari provede, a že vše bude komplikovanější. Ale slepý vlk má odvahu a umí si zachovat klid... dobře ví, že on sám tam jít nemůže.. Je tak napjatý, že má co dělat, aby něco nepodpálil. Kdyby šel s nimi, rozhodně by to jednání neusnadnilo. Přiklopil uši. Tuhle stránku sebe sama vážně nemá rád.

Pozorně si hlídá svěřená vlčata, spolu s ostatními z jejich doprovodu. Je rád, že přece jen může udělat něco užitečného. Mladí jsou poklad smečky. Je třeba je chránit. A kdyby se to zvrtlo, léčitel neléčitel, bude stát ve vchodu nory a bránit mladé do posledního dechu a záchvěvu plamene. Přestože doufá, že to nebude nutné.

Odešli do nory. Feier koukl po přítomných a zsůtal stát u vchodu. Neměl bych zkusi s nimi domluvit, že budeme na střídačku hlídat vchod? Rozhlíží, kdo tu všechno je... samozřejmě mladí a Stadley, ale Stadley te´d moc hlídat nemůže. A jak vůbec zaměstnáme vlčata? Je jasné, že ti mladí to nebudou tak úplně chápat.

<<< trosky

Ani se nedivil, že nedostal odpověď na otázku. I tak to byl docela světlý moment. Ale zájem o jídlo je také dobrý. "To uvidíš," odpověděl mu, na dotaz, jak se vlastně loví. Ví, že Stadovo tělo pořád ví co dělat, i když on si to teď vinou svého stavu nepamatuje. Ono to půjde.

Vede Stada na pláně a hodně větří a rozhlíží se. Zachytává v okolí dost pachů a třídí je, hledá nejčerstvější. Moc nemluví ani on, ví, že nědy jsou lepší činy. Jen si hlídá, aby Stadley držel směr s ním a nevzdaloval se. Je díky tomu trochu těžší hledat kořist, ale nakonec našel pár čerstvějích pachů.
A v tom kousek od nich v trávě, se ozvalo volání bažantího samce. Feier napřímil uši a koukl napřed po Stadovi, co on na to.

Spokojeně sledoval mladého vlka a jeho poznámky, které jasně ukazují, že u té přednášky přemýšlí. "Ano, znáš. Každá kořist přece má kosti. A ty sám také, víš jak má tvoje noha vypadat a poznáš, když bude něco jinak." To se týká všech, ale kromě léčitelů to často nikomu nedojde. Tak leda znalcům bojovného umění. Což vážně není běžný boj.

Ostatní nekomentoval, jen pokračoval v ukázce. Sanimu to evidentně došlo i bez dalších slov. Až na konci bylo třeba říct co a jak, když vlček správně odpověděl na Feierovu otázku. "ano, bude krvácet." Přikývl. "Krvácení je problém a když je silné a trvá, tak může vlka zabít. Proto je potřeba na tohle dbát. Navíc, může se to stát i bez porušené kůže. Když prasklá kost něco prořízne. Proto je potřeba zlomeniny rovnat opatrně a nebo jen zajistit a sehnat pomoc." Většina zlomenin naštěstí nebývá zase tak vážná. "Nejhůř se zajišťují ty na žebrech, to když nevíš, tak je lepší úplně nechat být a zajistit, aby měl zraněný co největší pohodlí. A aby neležel na poraněných žebrech, pokud je to možné. "

Pořád má uši u hlavy a rozhodně je i přes ten zásah vystresovaný dost. Ale kdyby byl te´d schopen pořádně posoudit situaci, s Ikkeho opatrným postupem by rozhodně souhlasil.
Když se ho Ikke dotknul, prudce sebou trhl a kousek od nich vzplál trs trávy. Feier na hořící ohníček vycenil zuby.
"Nebylo to jen jednou... nebo dvakrát... pořád se to vrací.. je jedno jak moc se snažím... jak moc trénuji... pořád se to stává." Bolest v jeho hlase je ostrá a syrová. "Jsem k ničemu!" Rozhodně v tom zaznívá dost zoufalství. Nedokázal v tuhle chvíli popsat víc. I když by bylo co. I když, svědek dění je tu ještě jeden, i když nemůže mluvit. Je jím sám oheň. Trs trávy nebyl velký a v horách je spíš spousta kamení, tak vesele plápolající plamínky zase pomalu zhasínají. Jsou ale jasným důkazem, že ve stresu se to podle všeho prostě stává. Stále.

Frustrovaně zafuněl. "V tom případě jsi tam s tím křídlem udělal fakt pěknou pitomost. Ten náraz ti mohl zle potrhat vazy nebo přetrhnout šlachu.. Vyhozený kloub se dá spravit prakticky hned, ten zbytek se léčí dlouho a může mít trvalé následky. "Je mu celkem fuk, jeslti o to poučení vlk stojí nebo ne. Raději se přesunul ke křídlu a bez ohledu na to, jeslti o to vlk stojí a nebo ne, se dal do kontroly.
I přes to prohlášení. "Jasně, hrdý bojovník a tak dále.. nepotřebuješ nikoho. To jsem slyšel mockrát." Nenechal se ohradit jeho bojovým postupem ani jeho 'roztomilostí'. Sám by se ostatně tvářil úplně stejně.
Takže, vlastně právě proto to Feiera neodradí. On dobře ví, co takový postoj znamená. A co je hlavní, ví proč takový postoj bývá.
Není z toho všeho nadšený. Dobře ví, proč je jiný on a tohle nevypadá ani trochu dobře.
Tak mu prohlíží křídlo, a i přes jeho nevrlý zamračený výraz a ty nadávky, jeho čenich a tlapy jsou jemné a citlivé, při kontrole. Opatrně si křídlo podepřel, při jeho narovnávání, o svůj vlastní hřbet. Aby křídlo nemuselo nést vlastní váhu.
"Vypadá to, že nemáš nic zlomené. Ale rozhodně je to hodně zhmožděné a šlachy a svaly dostaly zabrat. "U tohodle zhodnocení i jeho hlas zní méně nabručeně. Teď pracuje. Opatrně položil jeho křídlo a začal vytahovat věci ze svého vaku. Pod bylinkami, které tam nasbíral, má také pár připravených obvazů z dlouhých měkkých travin. Vůbec neřeší, co na to sám Rikusi, ale kdyby chtěl zdrhnout, tak bude rozhodně protestovat.

Po přípravě ohniště přešel k Ikkemu a sedl si vedle něj. "čeká nás dost práce kamaráde... A ty o tomhle víš asi víc... budeme muset vymyslet, jak mu to pomoct překonat. " Jakou má vlastně malý Sani magii? Už je ve věku, kde by se to mohlo projevit.
Viděl, jak málo se Sankari napil.
"Sani, co žaludek? A neboj, není to špatně, pokud to nejde. " Ví, že vlče možná neodpoví. ale i gesto nebo zakňučení mohou dost říct.
Ale i když to vypadalo, že si všímá hlavně vlčete, viděl i výraz Ikkeho. Možná bych toho neměl na něj házet tolik... možná se vyzná v psychice lépe než já, ale zrovna světlo a tmu... to pro něj může být těžké.
Promluvil pak k Ikkemu, hodně, hodně potichu, sotva vydechnutým šepotem. Aby to slyšel jen Ikke. "Jak to zvládáš ty, Ikke?"

Zamyšleně a jako obvykle zamračeně, se na Jarumiho zadíval. "Chápu. Takže když mě chytí za packu, raději toho využít k útoku o dost nebezpečnějšímu, než zdrhat.. Zraněná noha je méně než krk. " Navíc, umí si ji pak ošetřit. Není to něco z čeho by jásal, ale přijde mu to také logické.
"Proč přesně je špatné chytit a škubnout?" Zeptal se. Tohle úplně neví proč a jak by neměl. Většinou to tak skutečně bývá. Viděl to mnohokrát. Ale také neviděl moc cvičených bojovníků v akci. A tak je na místě využít situace.

Přiklopené uši, vyštěkl na Ikkeho. "Proč myslíš, že ještě žiju!" Byla to obraná reakce ze zoufalství, ne agresivita... někteří by to asi těžko rozlišili, ale Ikke je psycholog, pro toho to nejspíš nebude ani těžké... Feier si pak položil hlavu na zem, uši stále přitisknuté k hlavě. Ani nepostřehl, že Ikke na něj položil svou tlapu, nevnímá to, na to je příliš ztuhlý aby mu to došlo.
Je to tak dobře, protože jinak by asi Ikkemu nedovolil takto zasáhnout. Nemyslel by si, že si to zasloužil. Ale změny v jeho těle, provedené Ikkeho magií, udělaly svoje. Feier se trochu zklidnil a zůstal ležet... tep i dech už má vyrovnanější, i když se pořád dost chvěje.

"Já sám pořádně nevěděl... jen.. neměl jsem kdysi svou magii.. normálěn jsem žil s Ferenixem a smečkou a... jednou v noci prostě... se ta magie objevila... nora shořela... Ferenix tam umřel...většina smečky taky... zbytek mě šel lovit." Ani mu nedochází, že Ikke asi neví, kdo přesně byl Ferenix.. jeho adoptivní otec, jeho učitel.... "Utekl jsem.. v panice... naučil se nějak tu magii ovládat.. ale... v další smečce.... to dopadlo stejně... a v další..." i přes Ikkeho zásah se mu tep zase rychle zvedá a mění se mu i dech.. krátký a trhaný.

Kývl, když mu Sani jeho domněnku potvrdil. Nijak mu to nevadí, smečka má léčitelů dost a učně mají ostatně také. "Vždycky se hodí umět aspoń něco. Ne vždy je léčitel přítomen," pochválil mu to.

Sankari vypadá, že nasává informace jak houba. A vypadá to, že si je bude umět i utřídit Je chytrý. Uvidíme, kam ho život zanese.
I ta otázka byla rozhodně k věci.
"Vlastně, jak mají kosti vypadat už víš, jen ses and tím nikdy nezamyslel. Zlomeninu většinou opravdu vidíš." Sebral nedaleko větvičku a položil ji mezi ně. Je poměrně malá, ale má dlouhý rovný úsek mezi jednotlivými suky.
"Víš, že nohy, boky a všechno na těle má nějaký tvar." Vzal větvičku a nalomil ji. Větvička už není rovná, ale vybočená. "Opravdu je nápadné, když se stane něco takového. " Ta větvička tam tak leží mezi nimi. "Takhle už není živá, le suchá, takže nesroste. Kosti ale srostou, když je dáš zpátky k sobě." Srovnal větvičku do správného tvaru, vzal k ní jinou, menší větvičku a omotal je opatrně za pomocí tlap a zubů dlouhým stéblem trávy. Jemně na chvíli zvedl svázanou větvičku a ukázal Sanimu, že zůstala držet rovně, protože má oporu. Pak ji zase položil.
"Proto se musí kost chytit do dlahy. Ale protože kolem ní jsou tkáně a také žily a tepny, musí se to udělat správně. Když nebudeš vědět, klidně ji můžeš zafixovat i ve špatné pozici. A pak sehnat léčitele, který ji bude umět srovnat. Protože teď už víš, co hrozí, kdyby poraněná kost poničila žílu nebo tepnu, že ano?" Využil předchozí část lekce.