Príspevky užívateľa

Sleduje ji pozorně, ale nedal najevo nic. Jen lehce cukl uchem, když vyprávěla svůj príběh.
"Co provedla tvoje matka a jak se jmenovala?" Zeptal se opatrně. Nihil není zrovna známý vyháněním členů. "A proč vlastně nedůvěřuješ otci." Vlčici zřejmě bude čekat menší výslech. Aby ne, když se tu takhle objevila a je cítit jinou smečkou.

Na zmínku o Asphodelle jen kývl. Vlčice je plnohodnotnou členkou smečky a její názor na věc si později velmi rád vyslechne.
"Také bych rád slyšel, co tě na rozhovoru s Asphodelle přesvědčilo, že chceš k nám." To tedy opravdu ano. Nemá problém přijmout do smečky uprchlici, ale potřebuje znát okololnosti, aby neohrozil svoje vlky.

Lehkým klusem běžel podél hranice. Alfa nealfa, někdy se i on sám účastní hlídkování na hranicích a zrovna tuhle oblast poslední dobou nekontroloval. Ani nemusel, jejich letci proletí každý den všechno, je to rychlejší. Ale i tak.
Občas si to prostě zkontroluje sám.
Tetokrát se to rozhodně vyplatilo. Na hranici je vlčice. Nic nedělá, jen tam prostě je.
Feier s zamračil. Tedy o něco víc než obvykle. A zamířil si to rovnou k ní.
Přes čenich ho udeřil pach Nihilu.
Zastavil před vlčicí, vysoký a zachmuřený hubený vlk. Jantarové oči alfy na ni přísně pohlédly.
"co dělá nihilská vlčice na našich hranicích?" Pustil se do toho bez obalu. Nemluví hrubě, ale jeho hluboký hlas rezonuje až v kostech.

I teď poslouchal pozorně, aniž by změnil výraz.
Zamručel a lehce cukl uchem. "Hm.. pokud to máte v rodině a je to čistě jen rozostření a jen na blízko, je velká pravděpodbnost, že jde o takzvanou dalekozrakost a odstranit to nejde. Možná nějakým druhem magie, ale takový nemáme k dispozici. Ikkeho magie léčí zranění a záněty, toto není ani jedno. A já si musím poradit s klasickými metodami. Rozostřené vidění může mít více příčin a některé řešit lze.Tato ale zrovna ne."
Povzdechl si. Předpokládá, že vlkovi dojde, že i on sám je také léčitel. O lidském vnálezu jménem brýle kdysi něco zaslechl, ale ne dost na to, aby mu to k něčemu bylo, tak to nezmiňuje.
"Dobrá. Každopádně tě pak s Ikkem oba prohlédneme důkladněji."
Vstal a pootočil se, aby měl výchozí pozici pro návrat na území smečky.
"Půjdeme k noře. Získáš cestou pach smečky, aby na tebe ostatní neútočili. Hranice si dost přísně chráníme." Upozornil ho pro jistotu. "Potom si můžeš klidně vyrazit na průzkum území. Třeba se někdo nabídne jako doprovod. "

Poslouchal ho pozorně. Uši napřímené a jantarové oči ho div neprobodávaly pohledem.
Neřekl celou dobu ani slovo, ale zapisoval si jeho proslov do paměti.
Maličko zabručel. "Knihy tu nemáme, s tím ti asi moc nepomohu. Ale naše smečka při sobě stojí. Důležité je něco umět, mít vůli na sobě pracovat a něco se naučit. "
A to se zdá, že splňuje.
"Dobrá. Noví vlci musí poslouchat všechny ostatní, dokázat, že si mohou získat důvěru. Neznamená to, že bys nic nemohl. Můžeš předvést, co dokážeš. Můžeš i mimo území, ale ne déle než na půl dne a nebo se svolením či doprovodem. Nejsme smečka, co členům stojí za ocasem a hlídá každý jejich krok." Ale zradu by potrestali tvrdě.
Přiznání ohledně očí Feiera zaujalo. Lehce zastříhla ušima a zadíval se mu do očí. "Jakou formu má to zhoršování? Rozostřené vidění? Mlha před zrakem?" Nezapřel se v něm léčitel, otázky působily jasným dojmem, že vlk ví moc dobře, na co se ptá. "Smečka každopádně má k dispozici léčitele." Pobavení nedal do hlasu prosáknout. Koneckonců, jedním z nich je i on sám. Mám mu říct, jak je na tom se zrakem Ikke, nebo ne? Koneckonců, co se zraku týká, tam je právě Ikke dobrou ukázkou, nakolik je tohle smečce jedno.

Zvedl obočí a měří si vlka před sebou celkem přísně. To doufám, že máš čisté úmysly, protože tady nemáš co dělat.
Ale mlčel, dokud cizinec, který se představil jako Sixten, nedomluvil.
Posadil se a pořád si ho měří přísným, a stále dost zamračeným pohledem. Až to působí dojmem, že se hnědý vlk tak tváří pořád.
"No, minimálně máš docela dobrý odhad. Jsem Feier, alfa Azarynské smečky. Dobrá. Máš zájem být jedním z nás? Tak mi řekni, co můžeš smečce nabídnout. Co umíš, dokážeš a co hodláš v budoucnu dokázat."
Jde rovnou k věci, bez velkého zdržování. Dech se mu po běhu zklidnil rychle, jen další známka vynikající kondice vysokého alfy.
Feier mu zatím schválně neřekl o smečce nic, kromě názvu. Je maičko zvědavý, jak se vlk před ním bude chovat. Včetně případných otázek.

Nedržel zrovna hlídku na hranici, ale přesto nebyl daleko. Prostě si vyrazil na jedno ze svých pravidelných proběhnutí. Někdy se z nich vrací i s něčím na zub, ale někdy ne.
Každopádně je to dobré na nervy a to někdy jako alfa rozhodně potřebuje.

Vytí, které zaznělo od hranic, se nedalo přeslechnout. Feier změnil směr a brzo se jeho vysoká hubená postava objevila, jak běží horským údolím rovnou k vlku, který se ohlásil.
Vyrovnané tempo vysokého vlka ukazuje na to, že je zvyklý běhat dlouhé vzdálenosti a také na vynikající kondici.

Zastavil nakonec před cizincem a přejel si ho zamračeným pohledem. "Co tě sem přivádí?" Ozval se Feierův hluboký hlas.

Přikývl. vážně se na Ikkeho zadíval a pak do něj lehce strčil čenichem. "Zkus to. Věřím, že to zvládne. Není zbabělec, co by utekl. A už vůbec ne po tom, co ti řekl." Ikke koneckonců přiznal, že se Adain svými city netajil.

Zamyslel se. "Nemyslím si, že by to ohrožovalo smečku. Spíš se snaží pracovat až moc. Jeho... pokud se to nevyřeší, pak časem by to asi hrozilo, ale zatím se drží." Nechce mluvit jen tak o něčích tajemstvích. "Dám mu pár týdnů. Když se to nebude lepšit, povím ti o co jde." Rozhodl se nakonec. A jen doufá, že nedělá chybu.

Pomalu pokračují dál a i přes zraněnou packu panuje docela dobrá atmosféra. Aspoń někdy. Brzo už ale přijdou k jeskyni zase bude co dělat.

Z mrzutosti Jarumiho si nic nedělal. Sám není o nic lepší, natož jako pacient. Takže pro to má docela pochopení.
Nad samovolnou funkčností regenerace ostatně zamručel taky. "Jo, to holt neovlivníš. Ale zadarmo to taky nebude. Tělo nemá neomezeně sil." Brblá si tam spíš pro sebe, nepochybuje o tom, že Jarumimu to bude jasné.
Ale na to druhé se na vlka před sebou zadíval pozorně. "Tak předně děkuji za upřímnost. A potom, Jarumi, šetřit nohu přece neznamená, že budeš sedět v noře a nic nedělat.... " Má docela pochopení pro nutnost se hýbat.
"Máš křídla, paličáku. Můžeš si létat kde tě napadne. Jen přistávej opatrně a pokud možno bez dopadu na tu tlapu." Potřásl hlavou. "Jistě že jsou zranění, co by i tebe donutily omezit aktivitu, ale zrovna podvrtnutá tlapa to asi nebude," řýpnul si do něj maličko, ale s jasně přátelským tónem.

Skoro jako by to přivolala. Není jediná, kdo přišel uhasit žízeň.
Zrovna když pila, přiblížil se k Pramení Feier, za úplně tím samým účelem.

Na chvíli se zastavil a sotva dopila a začala se obhlížet ve vodě, znovu se rozešel. Velké tlapy dopadají na zem slyšitelně, nesnaží se utajit svůj příchod.

Došel vedle ní a dal se do pití. Po očku na ni sem tam koukne. Nepozdravil, přece jen to není prvně na něm. Ale i kdyby ani ona, Feier není z těch, co by si extra potrpěli na formality. Co ho zajímá spíš je její stav a kondice.

Zasmál se. On to myslí vážně. "No co, být na tvém místě já, chováš se stejně." Ale pak mírněji dodal. "Jen klid, nic přehnaného. Jen připomínka vás dvou. Ohnivý válečník a léčitel. Oheň a byliny." Usmál se. Zní mu to docela hezky. "Ale nic nebude když mu nic neřekneš. Ale vážně, bylo by to fér vůči němu, to neříct?" Zkusil opatrně.

Vážně přikývl. "To by asi fungovat mohlo." Zamyslel se. Ale do mluvení o zmínkách se mu nechce. "Nevím nakolik o tom vůbec můžu mluvit. Neřekl mi to proto, abych to roztruboval dál, byť i vůči tobě. Každopádně, má regeneraci, naučil se bojovat tam a nebyl zrovna vůdce. To ti bude muset stačit." Ono i to o ledasčem vypovídá.
Na to, že by Ikke stejně nechtěl být beta jen zamručel. "Já to vlastně taky moc nechtěl, ale nějak to tak dopadlo samo. A co se důvěry týká, ta se nedá vynutit. Přijdou na to. Poslouchat ale budou, nebo si na ně došlápnu já. " Přece jen v něm něco z vůdčích schopností asi bude, i když to sám nečekal.

Zafuněl, napůl pobaveně, napůl frustorvaně. Koukl na něj. "Ty s tím naděláš." Ale i tahle část jejcih vzájemného špičkování ho docela baví.

Je vlasntě rád, že si to vyjasnili. Kdyby mu šlo čistě o to, aby někdo pracoval se smečkou, vybral by jinak. Jenže, pomalu se to díky Ikkemu a své průpravě léčitele, učí sám. Co skutečně potřebuje, je bojovník, který je dokáže ubránit. Sílu za zády. A tam o Jarumim nepochybuje.

Běh byl tak jako tak parádní... a pořádně je prověřil. Feier neměl problémy, provádí podobné šílenosti často, jak jde o běh.
Jen dole trochu klopí uši, že Jarumi měl trochu problém. No, naštěstí žádný kotrmelce...
"Bez debat," nekompromisně ho zarazil. Ale smýt krev ho nechal, stejně by to museli udělat.
Pečlivě mu pak tlapy prohlédl. "Máš štěstí, že máš tu regeneraci." Zabručel. Věnuje se pečlivěji vyvtnuté tlapě, opatrně zkusil hybnost a její reakci. "Kosti to přežily, kloub není vyloženě vyhozený... trochu ti to natáhnu a srovnám, pak by se ti to mělo zahojit rychleji." Pracuje profesionálně a je znát, že s jeho vrozenou magií počítá. Už ji zná.
Ale Jarumiho vlastně taky. Narovnal se a zadíval se mu do očí.
"Ale tu tlapu dneska budeš šetřit." Nebyl to návrh, byl to naprosto jasný rozkaz. "Je načase, aby ses naučil, že jsou chvíle, kdy opravdu nemusíš jít na sílu." Zvedl obočí. "šetři si to na chvíle, kdy to bude nutnost."
Sklonil se zase, a jemně ale pevně chytil jeho tlapu do tlamy. Počkal si, aby mu Jarumi necukal a až pak zatáhl. Plynule a pod přesným úhlem. Jarumiho regenerace si pak se zraněním poradí už rychle, když jí to usnadní.

Časová linie - po návratu všech zkoušených

Postupně se vracejí mladí vlci ze svých zkoušek. Bellatoři s parůžky, dokazující, že uspěli. Kamenná tvář Feiera neprozrazuje vůbec nic z toho, že zkouška těch tří nebyla zrovna jen o boji.
Pousmál se krátce na Dell, která měla zkoušku maličko jinou, což ostatní v tu chvíli nevěděli.
Škoda, že většina tu prostě může maximálně tak postávat a čekat. Ale co se dá dělat. Pořádné zkoušky jinak moc udělat nejdou.

Feier by si byl nejraději šel lehnout k Ikkemu, který si ustlal u Nory na kůži.Dobrý nápad. Možná bychom tu měli příště připravit něco podobného. Pro čumily a čekající.
Sám prostě imitoval kamennou sochu, jen vítr čechral jeho srst, když čekal, až zkoušky skončí.
Vzhledem k tomu, že jednoho z lovců musel zkoušet jeden z bellatorů, celé se to celkem protáhlo a paličatého alfu tou dobou už pěkně brní dřevěnící nohy, z toho dlouhého stání. Ale nedává to znát.

Když se konečně všichni vrátili, udělal pár kroků blíž ke zkoušeným.

Pohledem přejel přítomné, aby upozornil, že bude mluvit a pak spustil.
Zvučný hluboký hlas hnědého alfy se nese údolím:
"Vítejte zpátky. Letošní ceremoniál se zdá se vydařil. Žádný zkoušející nemusel nikoho vyřadit a to je dobře. Nyní máte všichni svá povolání. A´t se vám všem ve smečce daří a dál rostete." Samozřejmě schopnostmi, ani mladí vlci už nejsou zrovna mláďata.
"Oslava vašeho úspěchu může začít!" Neprotahoval to a ukázal čenichem na přichystané jídlo.

Vážně se na něj podíval. "Ano, právě. Přesně to se může stát, že bude potřeba." Pevný pohled ukazuje, že to myslí velmi vážně.

I pro Feiera je ale pohyb důležitý... léčí svou duši a bolest během už dlouhé roky. Navíc ho to prostě i baví.
Potěšilo ho, že Jarumi nezaváhal. Ale protože si ho i přes prudkost běhu hlídal, postřehl, že v jeden moment něco nevyšlo.
Nemohl se podívat co, ale neproletěl kolen něj vlk v kotoulech ani na křídlech, takže to nechal být. Aspoň až dolů do údolí.

Čekal, že Jarumi ohlásí stav nebo zastaví. Neudělal to a běžel dál, i když rytmus kroků i pach zkušenému léčiteli snadno prozradily, že to není dobrý nápad.
Feier ho stočil k potoku a zastavil.
"Ukaž tlapy." prohlásil nekompromisně a otočil se k Jarumimu. Ještě je udýchaný z toho sprintu, který opravdu nebyl pro slabé povahy. Jasný důkaz, že možná je Feier hlavně léčitel, ale rozhodně není bábovka ani nemehlo. Teď ho ale víc zajímají Jarumiho nohy.

Zamyšleně na Ikkeho koukl. "Hmmm.. přípravy... vás dva... vonné byliny, řada ohnišť... aby to vystihovalo vás dva... nic snadného." Jak to tak vypadá, opravdu to bere dost vážně.

Co se Jarumiho týká, poslouchal pozor,ě nejvýš sem tam cuknul uchem. Tváří se zamyšleně a zapisuje si do paměti každý detail. "Vidíš, to mě nenapadlo, že by odchod ze smečky brla jako prohru." Ale docela dost mu to ubralo na starostech. Je tak skutečně větší šance, že to celé dobře dopadne.
"Jako léčitel mám asi trochu výhodu. Vím, že jsou věci, co nikdo nezvládne sám." Zabručel. "V čem asi musel fungovat. Pár zmínek utrousil, ale asi to bylo dost zlé." Nemá z toho radost, ale ví, že minulost nezmění."Ale nedal bych mu to místo, kdybych nevěřil, že na to má. Zvolil bych tebe, ale ty i já víme, proč i přes svoje úžasné diplomatické schopnosti nejsi nejlepší volba. Naše smečka by tě respektovala. Ale ti zvenčí? Potřeboval jsem bojovníka."Povzdechl si.
"Zeptej, díky," dodal jen k poznámce o bratrech.

Ještě že celou dost vážnou situaci odlehčuje to špičkování. Koukl na Ikkeho a s naprostým klidem prohlásil. "V rámci smečky se už nejspíš dávno stalo, takže cože vlastně chceš provést?" Je maličko drzý a ví to.

Sledoval ho maličko s napětím. Opravdu si nebyl jistý, co Cyro udělá a někdy se chová dost nevypočitatelně.
Naštěstí se mu žáby natolik nelíbí, že nakonec nic nehrozí. Maličko si oddechl.
"Ano, je tam zima. Ale až hodně daleko na severu. Stejně jako dál na jih odsud může být tepleji, než jsme zvyklí tady.." Potřásl hlavou. "Máme ve smečce i vlky, kteří pocházejí ze severu. Isku a Mornii. Ty zase pocházíš víc z jihu, jen si to asi nepamatuješ, byl jsi ještě malý, když ses tu objevil." Neví, co vše si Cyro pamatuje, ale má teď vlastně možnost to zjistit.

Na zájem o pokračování cesty se jen usmál. Také zvedl jednu přední tlapu, ve stejném gestu a pak opět vyrazili. Dál od močálů, do míst, kde burácí vody řeky, která bažiny napájí.

>>>> divoká řeka