Príspevky užívateľa

Sleduje ho pořád stejně. Přesto, opravdu ho překvapila jak jeho odvaha vůči němu, tak i ten zájem. A vlastně je za to rád. Jen to na něm není moc vidět.
Přikývl. "To je v pořádku. Dá se čekat, že si to naráz pamatovat nebudeš. Tak zase někdy příště." Proti pomocníkům u sběru bylin samozřejmě nic nemá. Víc tlap, rychlejší sbírání. To je vždycky dobré.
Nechal ho odejít, pak se vrátil zpátky ke své práci.

Zastříhal ušima. No vida, lepší se. "Jsou ty vlčice kamarádky?" Zkusil to ještě. Opravdu moc nedoufá, ale jestli má Stadley dobrou chvilku, tak toho hodlá využít naplno.
Aspoń do té dob, než dal Stad naplno najevo, že má hlad. A zvuk z jeho útrob to ostatně potvrdil.
"dobře. Tak jdeme. Tady vedle na pláních jsou bažanti a zajíci, něco si chytíme."
Na větší kořist s ním rozhdoně jít nechce. Ne, když je Stad v tomto stavu. Navíc, téhle drobné zvěře je na nekonečných pláních opravdu hodně, takže je i největší šance na ně narazit.
Zamířil ven z trosek. Ale hlídá si, jeslti jde Stad také. Pokud ne, vrátí se pro něj a postrčí ho čumákem, aby ho ven odvedl.

Zamručel a kývl hlavou. Jo, to je. Měl by to tady jinak vážně dost těžké.
ale nechal už Targu Targou.

Jejich rozhovor dál je pro něj dost těžký. Přiklopil uši k hlavě.. je ztuhlý, trochu se dokonce rozechvěl. I jeho srdce ze stresu bije trochu splašeně. "Nejde o mě.. ty životy co jsem vzal už nikdo nevrátí..." chvěje se mu dokonce i hlas... "zbaběle jsem utekl.. měl jsem se nechat zbytkem smečky popravit!"
Tohle rozhodně není snadný moment. Ale nejspíš dost důležitý.
Feier má plnou hlavu výjevů hořících nor plných vlků.... te´d ani nevnímá tak úplně okolí. Teda, ne tak aby nevěděl, že tam Ikke je a neslyšel ho. Ale i tak nevypadá ani trochu dobře.

Jen potichu zamručel. Samozřejmě ví, že Sankari bude mít nejspíš po tomto citlivý žaludek. Ale přesto je rád, že to Ikke řekl nahlas. Adainovi by to totiž tak jasné být nemuselo. A možná i malý Sani ocení, že o tom ví předem a že to je normální.
Péče o pití se ujal Adain. Feier koukl na nebe. "Ještě je celkem čas. Ale každopádně, světlo není zase takový problém." Svou magii možná nemá rád, ale díky ní tohle může zařídit.

Dal se do přípravy malého ohniště. Obeskládal ho kameny. Sice je blízko řeka, ale i tak, oheň je někdy zrádný. Takže hodlá ohniště připravit pořádně. Naskládal kameny, pak nanosil větvičky a vyskládal hraničku dříví.
A pak, prostě aby se zaměstnal, začal nosit další dříví,. Však kdyby něoc, může ho nanosit do jeskyně na později. Stejně může zatím jen čekat, až to Saniho přejde.
"Do budoucna by to chtělo nějaké výraznější řešení, nebo zapracovat na tom, jak jeho potíže odbourat." řekl tiše Ikkemu, když procházel vedle něj. Slepý léčitel se svým vynikajícím sluchem to rozhodně uslyší, ale malý vlček tam v péči Adaina by slovům rozhodně rozumět neměl.
Každopádně, i jeho tón je pořád klidný.

Pořád ho sleduje tak pečlivě. Přikývl. "Dobře. Znáš to tady." I přes ten otazník na konci je to jasné. I z jeho reakcí.
Nemůže ale moc pomoct s tím, co tu zažil a viděl. Nezná dokonce ani ty dva vlky, které Stadley zmínil.
"Kdopak jsou Bellana a dione?" Zkusil se ho zeptat. Nedoufá, že se to dozví, ale je potřeba to zkoušet. Tohle místo je nejspíš pro modrého vlka docela důležité a tak by mohlo pomoct ho dostat z té jeho ulity. Jednoduché to rozhodně nebude.

Chvíli ho tu hodlá nechat, pak ho ale odvede domů. Rozhodně tu ale nejsou naposled. Příště už Stad bude mít upravené léky a je větší šance, že bude lépe reagovat.

Postával s ostantími vlky ve volném hloučku... Poslední dobou měla smečka těžké časy. Ale snad, konečně přicházejí lepší. Dnešní den by mohl být znamením, že se to vše obrací. Koneckonců, svatba je rozhodně dobrá událost.
Tiše, mlčky sledoval obřad. Zastříhal ušima, když si prohlžel dárek Marielle, kterou vlastně prakticky nezná. Moc se s ní nepotkal. Ale to ho neudivuje. Není jediná. Ignis není smečka pevně svázaná pravidly, kde by kde kdo musel chodit na kde co. To by tu jinak ani sám nevydžel.
Netuší, jaká bude na své nové pozici. Ale popravdě, to je hlavně Rayův problém a Rayovi důvěřuje.
A tak tu stojí, sleduje tu slávu a připadá si trochu zvlášně. Neubránil se pousmání, při předávání Rayova dárku. Věděl, co své družce dá. Byl u toho, když jejich alfa trofej získával. A byl rád, že se to tehdy obešlo bez úrazů. Ray měl dost rozumu aby si sebou vzal dost vlků. Ale co také čekat od jejich mladého, ale moudrého alfy.
Tiše vyčkával, dokud obřad neskončil.Pak zvedl hlavu k obloze a i on začal výt s celou smečkou. Jeho hluboký hlas je rozhodně ve vlčím chóru znát.
Když vytí skončilo, nevyrazil rovnou k hostině. Jeho první myšlenkou je pogratulovat dvojici, takže zamířil pomalu blíž, ale ne tak, aby příliš překážel. Co kdyby měli stejný nápad i další a vyrazili jak střely. Však si počká, když bude muset.

Viděl ten pohled. "Myslím to vážně. Nikdy neprudíš." řekl to tiše, ale důrazně.
Pak už ale řeší Targu. "Rozhodně je důležité, abys o tom věděl. Dalo celkem práce to celé zjistit. Museli jsme kvůli tomu běžet na sever na ledovec. Zážitek, bez kterého bych se celkem obešel. Ale nakonec, i při dalších příležitostech, jsme zjistili dost."
Cuknul uchem. "Nevím, proč bere zrovna mě, ale prostě, ode mě si ledacos v tomto směru nechal líbit. Ale hlavně, že to nějak jde."
A zase je chvíli ticho. Až do onoho Feierova až dost upřímného prohlášení.

Zůstal s ušima přitisknutýma k hlavě. Chvíli to trvalo, než nakonec promluvil, i po tom, co na něj Ikke promluvil tak mile. A sotva ho bylo slyšet, jak tiše se nakonec ozval. "Jenže ty nevíš, co jsem provedl... co všehcno jsem způsobil... stálo to životy Ikke. Ne zrovna málo." Lehce chraptí. Tohle nikomu pořádně neřekl.

Zamručel a nechal to vést Ikkeho, když už se toho ujal. Sám monitoruje stav. Spoojeně zamručel, když Adain poslechl Ikkeho a informoval. Sám jemně počechral vlčecí kožíšek na boku, kousek od Adainova čenichu. Ale dal si pozor, aby nestínil světlo.
"To nic maličkej. Za chvíli to bude lepší. Nikdo se na tebe nezlobí." řekl klidně vlčeti. Pak ustoupil. Čeká, až za berou bylinky a Adainova péče a podrobně popisuje Ikkemu situaci. V jaké pozici jsou Adain a Sankari, kterým směrem jsou natčení ke slunci, kam umístil bylinky, jaké přesně a kolik a také, hlásí každý pohyb uší Sankariho.
"No vida. teď po mě dokonce i kouknul." Neopomněl ani tenhle detail.
"Brzo to bude dobré."

Zvolna došel na místo setkání. Malá louka uprostřed lesa. A jak čekal. Sankari už tam čekal. Feier se na něj vážně zadíval. "Vážně oceňuji, že chceš znát základy první pomoci. Dobře. O kariéře léčitele asi neuvažuješ, že?" Netipuje ho na to, je na to až moc zaujatý obranou těch, na kom mu záleží. "Každopádně, nejspíš se zaměříme zatím na opravdové základy v terénu, když se něco semele. Takže běžné úrazy, zlomeniny, co dělat, když se ti vlk složí před čenichem a tak. Souhlasíš?"

Počkal si, co mladý vlček na to. Má sebou vak s rostlinami, ale zatím je nevytáhnul.
"Dobře. Takže to hlavní je to, že největší problém máš vždycky, když vlk nereaguje. A nebo krvácí. Obojí je problém. Začneme u krve. Víš jak poznáš krvácení z tepny od žilního? To první může zabít opravdu rychle, to druhé pomaleji, ale také. " Nechá si je popsat a pokud vlče nebude vědět, tak mu to prostě v klidu vysvětlí. "Silné krvácení musíš vždycky zastavit. Klidně i za cenu, že do rány strčíš vlastní tlapu. Infekce se dá vyléčit. Ale na to musíš přežít. "
A pak následovala delší přenáška o obvazování ran, tlakových obvazech.

"Když jsme u toho, přidáme i něco o kloubech a kostech. Na to vlastně nemusíš umět tolik... Zlomeni poznáš, podle tvaru. A jak mají mít které části těla tvar, to víš. Srovnat zlomeninu sice bolí, ale lepší než mít bouli na noze. Prostě zatáhneš tak, aby se noha srovnala. To nahození kloubu je těžší. Tam musíš vědět přesně směr a sílu, jak to provést. " I to je ochoten ukázat, ale spíš jindy. teď řeší základy.
Každopádně nechává také vlčkovi prostor na dotazy. Takže teď se odmlčel a kouká, co Sani na to.

Zrovna si lámal hlavu tím, jak odtamtud vlka s poraněným křídlem dostat, když tne situaci s křídlem vyřešil po svém. Feier sebou cuknul, ohrnul pysky a zavrčel. "Hej, ty pitomče! To šlo do ***** provést o dost lépe, stačílo nebýt **** a počkat, až ti řeknu kam se jak zapřít. Ne nárazem!" Zavolal na něj. A se slovníkem si opravdu vrásky nedělal, to je jasné. Ale je v tom jen frustrace léčitele, který viděl zbytečnou bolest, a hrozbu vážnějšího poškození navíc.

Viděl také ten moment, kdy se na jeho těle objevila kresba. Musel by být padlý na hlavu, aby mu nedošlo, že jde o magii. Doufám, že to máš nějaký druh regenerace.
Viděl vzlet, a opatrně uhnul od kraje, aby nenarušoval let a přistání.
Počkal si.

Jen co okřídlený dosedl na zem, hned vyběhl k němu. Vysoký hnědý vlk se zamračeným výrazem, běžící parádním tempem přímo proti jinému vlkovi, není nic pro slabé povahy. Ale dřív, než by mohla hrozit srážka, nebo to mohlo doopravdy vypadat jako útok, Feier zvolnil. "Ukaž to křídlo. A nahlaš kam všude ses praštil. Jsem léčitel." Neřeší moc co a jak a kdo se jak jmenuje. To je te´d vedlejší. Zdravotní stav vlka před ním je důležitější. "Ještě bych uvítal informace, jak jsi na tom s regenerací." Pořád doufá, že ta magie znamená, že by mohl mít v léčení výhodu. Ale i regenerace potřebuje kosti srovnat, než je zahojí. Rozhodně hodlá okřídleného velmi důkladně prohlédnout. Podobné pády jsou velmi nebezpečné.

Maličko si povzdechl. Tohle bude vážně na dlouho.
Nechal Stada zkoumat tohle místo a neřešil, že mu neodpověděl. ale jak zamířil dolů, zabystřil. A trochu zavrčel. Tam to může být nestabilní... Ale nedá se nic dělat. Zatím je rád za nějakou iniciativu. Jen... moc nejásá, že tam bude muset zalízt taky... Takže se zhluboka nadechl a vyrazil za Stadem. Chlad ho až tak netrápí. Venku je vedro, tady ne. Spíš sleduje co dělá Stadley a jak vypadá prostor, jeslti nehrozí pád kamenů nebo něco podobného. "Tady to znáš?" Zkusil to zase.

<<< řeka Igna

Pomalu došli až ke zbytkům stavby. Stadley šel celou dobu mírně v čele, pozorně hlídán Feierem, který prostě mlčel a nechal ho, aby mohl zkusit nvímat okolí. Neví, nakolik se to daří. Na druhou stranu, Stadley nevypadá úplně mimo. Dokonce to vypadá, že se soustředí lépe než byl poslední dobou schopen.

Došli až k vysokým zbytkům stavby. "Vlasntě netuším, co tu kdysi bylo.... vzpomínáš si na něco, cos tu zažil?" Zkusil se zeptat potichu Stada. Neví, jeslti to k něčemu bude. Kdyžtak to zkusí jednodušeji. Ale zatím nechává Stada volně zkoumat trosky. Kdyby jen postával na místě, vždycky ho může začít postrkovat různě sem a tam.

Přikývl. "Když už se do toho vlk dostane, tak asi jediná možnost." O zranitelných místech mu nikdo vykládat nemusí. Jako léčitel zná anatomii dobře, a moc dobře ví, kde slabá místa jsou.
Krátce na Jarumiho koukl svýma jantarovýma očima. Oběma je jasné, že vědí o co jde.

Netrvalo tak moc dlouho, než svůj krk osvobodil. docela si oddechnul. Vážně to bylo nepříjemné. Zvedl hlavu a otřásl se, aby si srovnal srst na krku. Našpicoval uši, jak mu Jarumi řekl hodnocení. "Přišlo mi, že by to nedávalo smysl, když je úhel jiný. Vyhozený kloub taky musíš nahazovat správným směrem." Jaký jiný příměr by tak léčitel mohl dát.

Zastříhal ušima. "Neprudíš... a jo, s Targou pracuju dost. Ty jeho odlišnosti jsou docela problém a dost ho omezují... takže dost práce s výzkumem a jak najít možnosti, jak může fungovat. Hlavně v zimě." V rychlosti mu pak shrnul víc. Reakci na vodu, chlad, odlišnou anatomii nohou, umožňující kořist zachytávat spíš jako kočka a také nebezpečí s lávou, které se Targy týká.

Ale bručet ohledně budoucnosti asi tentokrát nepřestane. Na štípnutí reagoval jen výraznějším zabručením a krátkým vyceněním zubů. "K čemu budoucnost, když stejně nestojím za nic. Kdybych neuměl léčit, tak nemám právo existovat." Neudržel se. Ne, tady není problém s budoucností, ale někde úplně jinde.

Na práci s činěním kůže zabručel o něco vlídněji. "Někde jsem viděl taky, že použili mozek ze zabitého zvířete a popel ze dřeva... ale nikdy jsem to nedělal. Asi to budeme muset začít prostě zkoušet. Požádat vlky, aby schovávali kůže z kořisti. "

Vklastně ještě dřív, než Ikke stačil říct o bylinkách, byl už na cestě směrem k jeskyni. I jemu došlo co se děje. "Jasně," zavolal jen. Ikke už tou dobou rozhdoně věděl, že Feier už vyrazil. Nemohl to přeslechnout. Navíc, krásně to ukazuje, že má plnou důvěru v Ikkeho, že to tam bez problému zvládne.
Netrvalo dlouho než se vrátil. S jedním z větších košíků. V něm je opatrně položená a listy založená kamenná miska, v které je voda s čímsi. ale kromě toho jsou tam také položené svazečky několika rostlin.
Zoátky musel hnědý léčitel pomalu a opatrně. Nechtěl nic vylít.
Položil košik v bezpečné vzdálenosti a vyjmul svazečky rostlin. Donesl je k ostatním a opatrně je položil vlčeti kolem čenichu. Dalo to docela práci, nesměl totiž zastínit světlo. Takže se opatrně natahoval z boku přes Adainovy tlapy. Ale nedal najevo žádnou netrpělivost. "Pokračuj v tom olizování dál, Adaine." řekl jen, zatímco se vrací ke košíku, aby zkontroloval upravený výluh na vypití. Koukl po Ikkem a usmál se. Je vážně dobré tě tu mít.