Príspevky užívateľa

Kývl. Tak vidíš. Taky si radši vyzkouším zuby na krku jen na nečisto. Koukl po Jarumim trochu podezřívavě. "Často nachytáváš soupeře do pasti?" Cuknul uchem. Došlo mu, že to sám Jarumi občas použil. "U tebe s regenerací je to asi méně riskantní než u většiny, co?" Povzdechl si. On se tomu raději vyhne, když bude muset. Jen kdyby nebyla jiná možnost.

Na trénink púchytu zeshora jen kývl. "Fajn, do toho."
Zůstal stát a nechal se chytit. Maličko se naježil, ani takto to není nic příjemného. Ale klidně držel. Zašvidral na Jarumiho. Je mu jasné, že úplně nebude stačitj en přímo dolů. Drží ho jinak, z jiného úhlu. Ale princip tehdy pochopil. Místo vyloženě dolů, se zkusil pohnout šikomo dolů. Sklonit hlavu proti Jarumimu a klesat níž, co to půjde, případně kdyby cítil, že víc povoluje na jedné straně, tak zamířit tam. A uvidí se, jak si povede. Je celkem opatrný. P5ece jen, on regeneraci nemá.

<<<< smaragdové údolí

Pomalu, polehoučku směruje Stada dál a dál podél říčního toku.
Moc toho nenamluví ani jeden. Feier není zase tak moc ukecaný a Stad... teď sotva mluví. Ale jdou, a vlastně na pohled vypadají prakticky normálně. snad jen na nějaké to občasné pošťouchnutí Feierem do boku nebo plece, aby trochu upravil směr. ale podél řeky ani toho není moc. Naštěstí nemusí s modrým přes řeku, trosky jsou na stejném břehu.
Feier se sem tam rozhlédne, jeslti nejde někdo kolem také. Ale všude je klid.

tak zvolna směruje druhého vlka k troskám. vyšli z území a zanedlouho se objeviyl trosky na obzoru.

>>> trosky Othamu

I on si dost užíval spoleného tichého porozumění. dokonce si na chvíli prostě odložil hlavu na tlapy a zlehka si spokojeně povzdechl. Nezažil něco takového od dob, kdy ještě žil Ferenix a jak moc mu to chybělo. Prostě společnost. Někoho, kdo ho přijme jak je... I když pořád v hloubi duše pcohybuje, že si přijetí zaslouží. Po tom, co udělal.
Ale apsoň Ikkeho tady a te´d má. Zabručel a zvedl hlavu. "No tak vidíš. Spíš hrozí, že budou chodit víc za tebou. Jak jsem říkal, bude za tím moje milá povaha." Ironie z toho docela odkapávala. Ano, vi, že je tak trochu bručoun. Ale svou práci dělá perfektně.

Netváří se moc vesele ani po tom dalším prohlášení. sklopil uši. "Hm, tak to aby sis našel pořádnej kus klacku nebo radši rovnou balvan... na takovýho balvana. " řekl tiše. ani mu nedošlo, jak moc tím na sebe prozrazuje, jak velké opovržení chová k sobě samému... Řekl jsem mu vůbec někdy co se stalo? Možná bych měl. Pak by to třeba ani po mě nechtěl, řešit vlčata... pro jakoukoliv partnerku nebo potomky jsem leda hrozba.

Ještě že může řešit i jiné věci. "Na Targu jsem musel vytvořit návleky, aby dokázal chodit na sněhu. A nosí plášť. MOžná by to šlo, použít kůže zvířat, upravit je aby nehnily tak rychle a vyrobit z toho. Nebude to kdoví co, ale kdyby se je pvoedlo připevnit obvazy, aby to příliš neomezovalo, mohlo by to jít. ale muselo by se to s někým vyzkoušet." Takže otravovat nějakého figuranta.

Zamručel. "Nevím jestli smečka, ale já určitě kamaráde..." Ale víc nestihl. Přece jen, dorazil jim pacient.

Nebránil Ikkemu v další kontrole. Naopak. Jeho léčitelská magie je vynikající jhistot,a že není někde jen drobné vnitřní krvácení. Hned by ho našel.
I kdyby Ikke nejednal sám, chtěl by to po něm. Ale nemusel. Ikke nezklamal.
sám kouká trochu zamyšleně. Adaina si nevšímá, Ikke k tomu řekl dost a vlk dokáže mluvit souvisle a jasně. Tmavorudý není v ohrožení.

Feier si dobře všiml toho couvnutí u Saniho. "Jak úzká byla ta jáma? Byla tam tma?"
Zeptal se ještě Adaina.
"Ikke, totiž, nechal se normálně ohmatat, ale jak jsem přešel na druhou stranu a zastínil ho, začal couvat..." To rozhodně je podezřelé. Stín není sice tma, ale po tom pádu prve, to je docela nápověda.

Zamručel a krátce přiklopil uši. "Jo. Mě to vysvětlovat nemusíš." Nastala chvíle ticha. Porozumění dvou léčitelů, kteří už nejspíš oba mnohokrát museli řešit něco, co způsobila zanedbaná prkotina. Ale koukl pak na Ikkeho. "To si nemyslím, že by jim vadili tvoje oči. Máš léčivou magii, vlastně je dost situací, kdy bys zvládl problém vyřešit mnohem rycheji než já. Nemůžu urychlist srůst tkání a kostí. Ty ano. Nejsou blbí, ví to. Navíc, jak jsem říkal. Za mnou taky nechodí. Takže buď je to jak jsem říkal, a nebo mojí... 'milou' povahou. " Která zatím zdá se ve smečce nijak nevadí. Zadíval se na něj a pak se jemně čenichem dotkl jeho plece. "Ikke, to spíš ty se teď trochu bojíš, že jsi v nevýhodě. Ale tady to tak vážně není."
Na situaci kolem těch neshod mezi jím a betou už nereagoval. Pro něj je to vážně uzavřená věc.

Kamenná tvář Feiera a to, co může Ikke zazbnamenat svými jemnými smysly naznačuje, že on to celé myslel velmi vážně. "To bych neřekl. Ty apsoň umíš s ostatními jednat." Jeho hlas zní ještě o maličko hlouběji, než normálně. "Navíc, Sankari je mimořádná povaha, hotové zlatíčko. To je pak snadné. To tak ale není vždycky." Zatím ho Ikke moc nepřesvědčil, ale to se dalo čekat.

Nad Adainovou magií se zamyslel. "To by pak mohlo fungovat. I kdyby ji mohl použít jen jednou za čas, vyplašit nimlóga by tim mohl. Pokud má dost velký dosah, aby na něj to zvíře nedoplivlo, je v jasné výhodě. Někdy bychom to mohli zkusit probrat s ním. Nebo to navrhnout Alfovi."

Chvíli na něj koukal. A přemýšlel. Jak moc se lišily jejich výrazy, vzhledem k tomu, v jakém je Stadley stavu. Feier nakonec kývl. "Tak dobře. Tak pojď." Je to sice trochu riskantní, ale není to daleko a moc vlků tudy nechodí.
Rozešel se a lehce strčil Stadovi čumákem do plece, aby ho nasměroval stejným směrem. Z toho, že je ticho, si sám nic nedělá. dobře ví, že modrý vlk nemá moc možností, jak se projevit. Už tohle bylo dobré.
Hodlá zkusit, jestli zvládne Stadley dojít k troskám víceméně sám. Takže ho jemně popostrčil, aby šel první. Kdyby to vypadalo, že Stad cestu nedokáže najít, nevadí. Bude ho prostě opatrně nenápadnými gesty směrovat.

Zatím spolu zamířili k Igně.

>>> řeka Igna

I přesto přemýšlení o lécích, si ho opravdu hlídá důkladně. Všiml si drobných změn v kroku a v pozici těla. Procházky mu svědčí... Budu ho muset hodně vodit venku.
U potoka už měl vymyšlené úpravy léků, a raději se držel u modrého blíž. Kdyby přece jen vlk zaškobrtnul. Ale nakonec si poradil docela dobře. Feier stál prostě vedle něho, a hlídal ho, aby nedošlo k nějaké nehodě. Ale i v tomto stavu se Stadley docela snaží. To je rozhodně dobré znamení. Ale i tak už změnu léků nezrychlí, ne víc než už naplánoval. Bylo by to příliš riskantní, vzhledem k tomu, jak vážný byl stav modrého předtím.
Zastříhal ušima, když Stadley zmínil trosky. V první chvíli si nebyl jistý, co tím myslí. Ale pak mu došlo, že se ho přece ptal na místo. "Máš rád trosky Othamu?" Zkusil se ho opatrně zeptat. Není si jistý, jestli nedostane jen zopakované slovo, ale zkusí to.
Jedno ucho natočil směrem k těm zbytkům lidské stavby dál na řece. Není si zrovna moc jistý, že by měl Stada vodit mimo území smečky v tomto stavu. Na druhou stranu, pokud by to Stada probralo, mělo by to velkou cenu. Do opelichanýho ocasu s tím vším! Jako by všech těch starostí nebylo málo. Ještě řešit tohle dilema. Asi to bude muset prostě risknout. V nejhorším, on sám je dost velký aby kde koho zastrašil a pach Ignisu by měl stačit. Trosky nejsou daleko a jsou na opačnou stranu, než území Přízračných.

Sledoval pozorně pokusy vlka o roztažení křídel. Z jeho pohledu je to naprosto jasné. Vyhozený kloub. Kosti by musel posoudit zblízka. Koukl na to, kam spadl.
Každopádně je to slušný problém.

"s křídlem moc nepočítej. Zlomeniny ti odsud neprověřím, ale máš vyhozený kloub. To bych ti nahodil zpátky hned, ale do té doby tě rozhodně neunese. Hm.. nějak tě odsud musíme dostat."
Prohlíží si úhel stěny. Naprosto bez šance, že by to slezl a pak druhého vlka ještě tahal nahoru. Opatrně vstal a rozhlédl se. Sice není zrovna kolmá, už vůbec ne po tom sesunu části, ale pořád je to docela strmé.
"Nějaké návrhy? Náhodou jsi neviděl ze vzduchu nějakou možnost, jak tam dolů dojít po svých, co?" Zkusil to. Možná najít padlý strom a zkusit ho dotáhnout, jako provizorní žebřík. Asi by to byl boj, ale lepší než nic. Jenže ani ten v dohledu nevidí.

Horami se pohybuje vysoký hnědý vlk. Na hřbetě nese prapodivný vak, vyrobený z lýka, do kterého si ukládá byliny. Vyrazil pro zásoby pro smečku. Dnes vyrazil pro pár druhů, co mu dochází, rostou v horách a tam u nich, severněji na území, prostě ještě nejsou. Tady by třeba mohly. Když najde dobré místo... Něco i našel a naskládal do vaku.
Pomalu se dostal blízko k propasti. Terénem přebíhá docela rychle. Přesto zahlédl už jen siluetu vlka, jak máchá křídly, když pod ním povolil okraj propasti.
Instinktivně pozměnil směr a zamířil tím směrem. Hypnotizoval okraj pohledem. Létavci někdy zvládnou hodně. Ale žádná silueta s křídly se nevynořila.

Doběhl ke srázu dřív, než opadl prach a úplně utichnul rachot padajících kamenů. Dost razantně zvolnil. Opravdu nehodlá následovat neznámého tam dolů.
Přilehl k zemi a připlazil se k okraji. Zdá se, že dál je pevný, nestabilní část se utrhla celá. Podíval se dolů
"Hej, ty tam, jak jsi na tom." Ale nevypadá to tragicky. Vlk se už zdá se sbírá na nohy a pokouší se dostat ven.

Kouká zamyšleně na Jarumiho. Nikdy nezkoušel podobné věci, neměl ani s kým. Rozhodně je to zajímavé a je jasné, že Jarumi přesně ví, co dělá.
A jak to tak vypadá, i ho baví to někoho učit. Kývl.
"Asi lepší to zkoušet tady s tebou, a odnést si nejvýš škrábance, než se to učit až mě někdo vážně za ten krk chytí, že?" Zdůvodnil svoje rozhodnutí a zájem. Navíc, vzhledem k situaci ve smečce, je to víc než reálné. Kdyby došlo k boji, Feier by se logicky musel zapojit taky. Nebyl by úplně první linie, navíc může útočit magií z odstupu, ale i tak. Proti vlkům mu nemusí stačit lovecké dovednosti tuláka, zvyklého se o sebe postarat. Z boje zatím jen utíkal, nemusel ho dotáhnout do konce.

Přešel tedy blíž a koukl na Jarumiho. "Kde se chceš chytit? Můžeme zkusit cokoliv. S mojí výškou... mě asi málokdo chytí zeshora, to bych musel ležet. " Je sice hubený, ale pořád dost vysoký.

Zastříha ušima. "Je možné, že jít za léčitelem s čímkoliv, co už není opravdu problém, by považovali za slabost. Je to samozřejmě nesmysl, ale u hrdých vlků se to stát může." Ani nemusí říkat nahlas, že hrdých vlků je tady až až.
"S Roo, no... nezačali jsme dobře. To jsem ještě byl tulák a potkal ji mimo území. Ani jeden jsme se nezachovali zrovna moc dobře, uznávám, že jsem jí dal co proto, když se mnou prakticky nemluvila a že to chování mohlo vlčici její velikosti celkem polekat. Od vlka, jako jsem já. Byť jsem se jí ani nedotkl a nedal ani nic takového najevo." Potřásl hlavou. "Cíleně mi pak lhala... To bych ještě pochopil. V tý situaci jo. Bez ohledu na to, že lži nemám rád. Pak mi to ale celkem vmetla a z toho jsem teda moc radost neměl. Pro mě to znamená, že nelhala proto, že by byla třeba opatrná před cizincem, ale jen aby mě ponížila. I tak jsem se jí později za svoje chování tam v lese omluvil. Ona mě za tu lež a chování ale nikdy a nějak nikdy nebyla ochotná to mezi námi urovnat." Potřásl hlavou. "A víš co? Vlastně mi to je jedno. Kdyby potřebovala ošetření, svou práci udělám stejně dobře jako pro kohokoliv jiného. Navíc, spíš půjde za tebou, celkem logicky." Podle tónu mu to opravdu nevadí. Sám má tohle téma za uzavřené.

Koukl na rozesmátého Ikkeho. Pousmál se. Je rád, že se povedlo rozesmát aspoň jeho. Jenže, co pak Ikke řekl ho zarazilo. "No to se asi těžko stane... navíc, kdo by o mě stál. A pak, já jako táta? Chudáci vlčata." Naprosto ignoruje fakt, jak trpělivě si počínal se Sankarim.

Nad návrhem, testovat boj proti nimlógům ze vzduchu, se zamyslel. "No, máme tady ty dva bratry... Vypadají jako dobří letci. Jarumi ale nemá ohnivou magii. Co má ten druhý, to netuším. Ty jo?"

Zabručel. Opravdu je rád, že tu ikkeho má. "Bez tebe bych byl v háji," konstatoval to svým obvyklým bručivým hlasem. Ale je znát, že mu je vděčný.

Když Ikke projevil zájem a nabídl společnost, koukl na něj. "Proč ne, když chceš." Nechal mu svůj košík a došel pro druhý.

Ale víc se nestihlo. Odkudsi přiletět jeden z těch nových okřídlených vlků a nese... Sankariho. Feier zpozorněl. Nováčci sice už prošli ceremoniálem, ale tohodle pořád nezná zase tak dobře. Jeho bratra o mnoho lépe.
Tmavorudý vychrlil informace a Feier odhodil košík a popoběhl k vlčeti. Rychle ho očichal a jemně čenichem ohmatal končetiny a boky, které by mu dost prozradily i o břiše.
Koukl na Ikkeho. Ten se tvářil překvapivě klidně. Ten už tuší, co se stalo. A asi ano, rovnou Feiera pobídnul, a´t se vyjádří.*
Feier přešlápl. "Zranění jsem nenašel ani já. Vypadá to spíš na druh šoku, velký stres. Ale že by se tak moc lekl pádu?" Koukl na Ikkeho, co k tomu řekne on.

_________________________
*bylo předem dohodnuto s hráčkou Ikkeho, že tam ta pobídka bude. Potřebovali jsme si seřadit správně příspěvky do hry, tak se to tímto obešlo.

Pousmál se. Je si moc dobře vědom, jak komické to bylo, když to od srnky takto schytal. Ale byl mladý, to se stává. Je rád, že Ikkeho trochu rozveselil.
Ale na to, že s ostatními moc nemluvil, jen kývl. "Jo. Vypadá to, že zdejší vlci jsou dost rozlítaní všude možně a nějak léčitele neřeší. Pravda, ani nebyli zvyklí, že tu nějaký je, přišel jsem celkem krátce před tebou. "Koukl krátce po Ikkem, pak taky do prostoru. "Myslel jsem, že se mi vyhýbají, kvůli mojí 'milé' povaze. Teda, minimálně Roo určitě, ta mě nemá zrovna ráda. " Potřásl hlavou. "Žádný problém. Já ji taky ne, a do záležitostí smečky to netaháme ani jeden." Opravdu mu to nevadí. Respektuje ji, i její pozici ve smečce, ale nikdo netvrdí, že se musejí kamarádit. Na to má jiné. Třeba právě Ikkeho. A v poslední době kupodivu Jarumiho.
Koukl na Ikkeho, když došlo na zmínku o něm, jako vlčeti. "Byl jsem heboučké klubíčko hnědých chlupů, co se pořád motalo svému tátovi pod nohama." řekl zcela vážně, ale přesto je v tom maličký podtón humoru. Koneckonců, co za velkou 'obludu' z toho klubíčka vyrostlo, je jasné.

U Nimlógů zase zvážněl. "No, doufám, že se fakt něčeho bojí... protože problém jsou velký. Myslíš, že by se dali vyplašit ohněm, jak normální zvířata? Sami ohnivou magii nemají."

Povzdechl si. "Přesto to je pořád taky součást léčení... mysl a její problémy.. a jo, znáš. Minimálně mě." odfrkl si.
Kouká k zemi, uši trochu svěšené. "Opravdu to zkusím. Jen si nejsem jistý, že tohle nějak zvládnu." odpověděl tiše. A snad i s trochou bolesti v hlase. Dobře ví, že nebýval vždy tak nevrlý. A dokonce i ví proč.
Ale je vážně rád, že Ikke počítá s tím, že ho bude každou chvíli otravovat. Zabručel, když do něj Ikke strčil a jemně do něj dloubl čenichem.
Tady už pro dnešek skončili. Ale čeká je ještě dlouhá cesta. Slepý Ikke bude nakonec Feierovým průvodcem.
"Díky. No, jdu se trochu proběhnout a kouknout po bylinách. Brzo se uvidíme. "
Rozloučil se s Ikkem a došel si do jeskyně pro vak a košík. Práce nepočká. Kdyby chtěl Ikke jít taky, má samozřejmě možnost.

Trochu podmračeně sledoval Stada. Cuknul uchem. Achjo. Tohle bude na týdny. Ale snad se začne víc lepšit. Nemusí být génius ani odborník na psychyku, aby mu došlo, že ta reakce stěží byla vůbec opravdu reakcí. Ale tak jako tak, možná bude stín stejně lepší volbou. Je celkem vedro.
"Tak pojď," řekl mu tiše a zvolna vyrazil údolím, do částí, které jsou trochu více zarostlé stromy. Nespěchá, prostě ho zvolna vede na procházku a hlídá si, aby Stad šlapal hezky taky. "Kdyby ses na něco chtěl podívat, tak můžeš," řekl mu tiše, jak ho vodí sem a tam údolím. V duchu zatím propočítává, kolik čeho Stad dostal a co jde vysadit rychleji, co ne a jak rychle může s čím ubrat bez toho, aby hrozilo riziko.
Pro jistotu Stada vede pěšinami, kde nehrozí pád a podobně. Natolik jeho vnímání nedůvěřuje, aby to riskoval.
Pomalu došli k potoku. Dost malému
"Chceš se napít?" Zeptal se Stada, sám zastavil na břehu tak, aby měl modrý k vodě bez problémů přístup, ale aby na něj Feier celou dobu viděl.Budu muset poprosit Jarumiho, aby mi ukázal, jak povalit zdrhajícího vlka a neublížit mu. Pro jistotu.