Príspevky užívateľa

Lehce si odfrkl. Bezpečný trénink podle něj vypadá trochu jinak. Ale zůstal na místě a sleduje ho.
To s tím kamínkem samozřejmě pochopil, ale podíval se na něj přísně. "Taky jsem netvrdil, že hned, ale že chvíli počkáme. Ale potom to bude nutnost. Tvoje tělo sice nepotřebuje tolik, ale pořád potřebuje. Tohle tě stálo hodně. Dehydratace zabíjí taky." Netuší, jak to mají ti draci, z kterých Targa tak nějak vzešel. Ale ví, jak je to u vlků a rozhodně se tohle neobešlo bez následků. Jenže, zatímco Targovy tlapy ochránit před vodou může, s krkem je to o dost složitější. Zamyšleně na něj kouká.
"Hele, jak vlastně reaguješ na krev zvířete, třeba na lovu? To se chová při polknutí stejně jako voda, nebo ne?" Dělal v jednotlivých částech věty trochu mezery, aby mohl Targa kývnout nebo zavrtět hlavou. Feierovi jde o to, že třeba zaječí krev by mohla trochu pomoct. Teda, je to samozřejmě docela divné, ale pokud by to vyřešilo problémy s vodou, no tak proč vlastně ne.

Zastavil a když se i tak Targa po něm dokonce ohnal, opatrně, pomaličku ucouvnul. Žádné prudké pohyby.
"Jen klid... " V tuhle chvíli pracuje, jako léčitel. Takže jeho hlas je jemnější, bez toho obvyklého bručivého tónu, i když pořád stejně hluboký. Viděl tu lávu, co pak začala odkapávat. Pěkně jsi to přehnal... no, snad to zvládneme.

Rozhodně neodešel. Trvá na tom, že Targu v tomto stavu na místě o samotě nenechá. Co by to byl jinak za léčitele. Ale drží si odstup.

Sleduje ho, pohyb na krku, rytmus dechu, jeho skoro kočičí způsob pohybu, a tak. To jde i z odstupu.
"Tak mám takový dojem, že jsi ten trénink trochu přehnal, co?" Zabručel na Targu a posadil se. "Přemýšlím, jak to uděláme s tou vodou. Aspoň že tady v horách není moc horko."

Sledoval pozorně jeho reakci. Dobře ví, že ho na čas utlumil opravdu hodně. Ale, jinak to nešlo. Tady šlo o život. Musel trochu dát dohromady i fyzickou stránku jeho těla a to v tomto stavu nešlo. Ten kolaps v horách byl dost nebezpečný.
Ale přece jen, te´d se to snad zlepší.
Projevil alespoň nějakou iniciativu. Feier lehce kývl, když Stadley také pozdravil. To je zlepšení. Budu opatrně dál snižovat dávky a některé byliny bychom mohli během dvou týdnů vysadit úplně.
"Chceš se trochu projít?
Počká si na nějakou reakci, jakoukoliv.

"Chtěl bys raději na sluníčko," udělal delší pauzu na možnou reakci "nebo někam do stínu?" Opět ho jen sleduje. Nechce Stadovi dávat příliš mnoho možností, modrý by se v tom te´d nemusel úplně vyznat. Jestli projeví větší iniciativu, bude Feier jen rád.

Napřímil uši na to vrčení, chtěl mít co nejpřesnějíš informace o jeho reakcích. Asi moc nevnímá, když vrčel dokud mě neviděl. Ale hlavně, že mě poznal.
To, jak se Targa tváří, naprosto ignoruje. Ostatně, on sám se netváří o nic líp skoro nkdy, tak proč by měl chtít milou tvář po ostatních.
A pak, po tom, co tu Targa vytvořil, by se spíš divil kdyby se ccítil v pohodě. Takže mu to opravdu není divné.
Zaznamenal i to pokrčení rameny.
"No fajn. Tak si tě raději zkontroluji." Došel kousek blíž , s jasným úmyslem Targu prohlédnout, a také prohmatat některé části těla, zejména krk a přední část hrudníku. Hodlá to provést důkladně.

Ať už se nechá, nebo ne, je jasné, že se Targa dost zřídil. Feier si povzdechne.
"No, dal sis dost zabrat. Každopádně bys raději chvíli neměl být sám, ne v tomto stavu," konstatoval to opět klidně a rozhodně nehodláý odejít. Na pohled nereagoval.
"Mluvit nejspíš moc nemůžeš, že? Stačí odpovědět gestem."
Sleduje ho, aby gesto viděl.
"Počkáme chvíli a asi by ses tentokrát fakt měl napít. Asi to nebude moc příjemné." Reakce Targy na vodu je mu ostatně vážně dobře známá.

Vzhledem k tomu, kolik toho zažil s ohněm, moc se nerozmýšlel, když viděl kouř. A zamířil do hor, zkontrolovat situaci. Při špatném větru by se plameny mohly rychle rozšířit a to by nebylo dobré.
Ale jak se ukázalo, v cestě plamenům stojí ještě pořádný kus pásu hor a nic nehrozí. Nebyl to obyčejný oheň. Zůstal chvíli stát na vrcholu svahu nad údolím, kde se Targa pěkěn vyřádil a sleduje, jak to tam dopadlo a kolik tam je nepořádku. Pořádná spoušť. Každopádně, stojí na nohou, tak je snad v pořádku. Ale jdu se raději podívat.
Lehkým klusem vyrazil dolů do spáleného údolí. Jeho srst tohle zvládne, i když tam je dost nepříjemné prostředí. Vítr naštěstí kouř odnáší pryč, tak se tam dýáchat dál. Dorazil k Targovi jen pár chvil po té, co si lehl do stínu na kameny. Zastavil a přejel ho pohledem. "Nějaké následky?" začal prostě a klidně, jen tak, místo pozdravu.

Přikývl. "To dává smysl. Já mám taky nehořlavou srst." Což je u těch s ohnivou magií docela obvyklé. Jinak by asi dlouho nepřežili.
Místo smíchu na to druhé ale zamručel. "Tajní moc nejsme, nejsme Kult. Jen nemá co kdo dělat u nás na území. A to by to spíš podpořilo. Jen by to tady stálo za houby, než by zase narostly nějaké stromy." Povzdechl si. Ví, co dokáže oheň, až příliš dobře.
Na lov jen kývl. "Tak tě to apsoň bude bavit, to je pak dobré."
O moc víc toho nekomentoval, jen na něj pak koukl.
"Vlčata přirozeně kontakt vyhledávají, to je normální. Otázka je, co se stalo s tebou pak. Je mi jasné, že to nevíš. Uvidíme, co ještě zjistíme."
Vnímal mocdobře, jak silná rekce to byla, i když Targa poslušně držel. A je z toho maličko zamyšlený.
Zvedl hlavu a tím mu došlo, kolik je hodin.
"Dobře.Díky za informace, je to dost důležité a nebylo toho málo. Já musím běžet, mám nastoupit na obhlídku hranic s Jarumim, obvykle ho na ní doprovázím, dokud nemá dost vysoké postavení na samostatnou hlídku." To určitě nebude příliš dlouho trvat, je schopný.
"Já už musím běžet, abych nepřišel pozdě." Na nic nečekal a rozběhl se lehkým, ale velmi rychlým, klusem pryč.

Nechal ji se pořádně uhnat. Ví, že kdyby se něco stalo, dokáže jí pomoct, takže jí nic opravdu vážného nehrozí. Přesto, když prostě úplně zastavila, nespokojeně zamručel a přísně na ni koukl. "Choď dokolečka, nebo sem a tam a hlavně nestůj na místě takhle uhnaná. A v chladu. Dobrý způsob jak onemocnět." Tohle doufal, že bude vědět, ale zdá se, že ne.
Pak ji chvíli nechal, aby se vydýchala. "Fajn. Takže, řekneš mi, co jsi za běhu udělala špatně, nebo ti to mám říct já?" Přepálený start, přecenění vlastních sil, nevyrovnaný výkon... Se vším se ale dá pracovat. Feier sice nezní mile, ale přesto, nebylo to ani hrubé, kdoví, jak to vlastně dokázal, se svým obvylým tónem a hloubkou hlasu.

Zůstal stát a sledoval ji.
"Co myslíš, jak by bylo vhodné trénovat pro navýšení výdrže, a jak pro navýšení rychlosti a síly." Zkusil jí dát další možnost k zamyšlení. Sám má v běhu opravdu velkou praxi. Koneckonců, on rozhodně nepotřeboval zastavit, když to musela vzdát a dech se mu zklidnil dost rychle. To není jen delšíma nohama, ale prostě tím, že běhá už od vlčete a to prakticky každý den.

Zvedl maličko obočí ve svém celkem typickém výrazu. "Nejspíš bojí. Jsem vysoký a ne zrovna veselá povaha." zabručel a mírně přiklopil uši. "Ale mimo smečku je to jedno a tady by už měli vědět, že svou práci udělám pořádně, a´t pořijdou s čímkoliv." Kdo ne, tak asi není moc chytrý. Každopádně, pro takové případy je dobré, že není jediným léčitelem. Ikkeho mu seslalo snad samo nebe, jeslti teda něco takového vůbec existuje.
"Pořád můžou jít za Ikkem, když na to přijde, takže i pokud se někdo bojí, dá se to vyřešit. Ikke opravdu nepůsobí děsivě." Z tónu je jasné, že si svého slepého kolegy velmi váží.
"Dobrá tedy. Máš ještě nějaké otázky?" Naklonil hlavu maličko na stranu. Jantarové oči pořád hledí pozorně.

Se Stadleym je to v poslední době náročné. A s tím vším, co se děje, na něj nemá tolik času, kolik by rád. Ne s tím vším, co se děje ve smečce a ještě s výukou Aceho. Pořád ho drží na silných dávkách léků a moc dobře ví, že je modrý vlk úplně mimo. Nicméně, přišel čas zkusit změnit léky a vrátit Stada trochu do života. A zřejmě to opravdu má efekt.
Po poslední změně léků Stad konečně projevil trochu aktivity, a když Feier běžel ho zkontrolovat, našel ho tentokrát venku. Jak si prohlíží údolí. Dobře. To je trochu pokrok. Zdá se klidný. Uvidíme, jak si povede dál. Zpomalil a zastavil u něj. Pokukuje po něm. Rád by do práce s ním zapojil Ikkeho, ale ví, že to má zatím dost smůlu. Stadley přijal jeho, tak si nějak musí poradit sám. Zatím by to asi nebylo na zapojení dalších vlků.
"Ahoj Stade," řekl mu klidně a tváří se, jakoby nic. Ale pozorně sleduje vlkovy reakce.

Kouká na ni velmi přísně a jeho pohled se ani po jejích slovech nezměnil. "Stůj!" Jeho hlas práskl vzduchem jako bič. Pokud by nezastavila, nemá šanci stačit jeho rychlosti. Pořád je mladá a on je trénovaný běžec, takže se jen krátce na to objeví před ní s dost hrozivým výrazem. Ne, tohle jí rozhodně neprojde.
"Takže, mladá dámo, hra končí. Porušila jsi pravidla, to si vážně myslíš, že ti to jen tak projde? " Ne, opravdu není milý.

"Asi máš moc energie. Takže, tě trochu unavím. Pořádně se probněhneš. Poběžíme přes území směrem ke smaragdovému údolí a pak po údolí sem a tam. Celou dobu můžeš přemýšlet o zodpovědnosti. Ani tvoje máma teď nesmí jen tak někde bez doprovodu, natož ty." Přísný tón nezmírnil ani trochu. Tohle si u něj mladá Grace docela rozlila rybníček.
Nehrozí, že by ji seřezal. Trénink je lepší, ten aspoň k něčemu je.

Kývl. Je mu jasné, že vše si pamatovat nebude. Důležité je, aby si začal všímat a snažit se. Vše se časem doučí, Feier moc dobře ví, že mu spoustu věcí bude opakovat ještě mnohokrát. To k tomu patří.
"Když budu někoho léčit. budeš se chovat jako můj stín. Budeš vše sledovat a pak, až skončím, a z doslechu pacienta, mi zkusíš vysvětlit, co se tam dělo a proč. Časem ti dovolím u lehčích případů léčit pod dozorem. Nebudeš si hrát na hrdinu a když si nebudeš jistý, zeptáš se. S něčím zdravím se nehazarduje. Taktéž, kdyby se stav pacienta prudce zhoršil, převezmu to a nebudu se tě na to ptát. Budeš pak asistovat, podávat věci. Takže výuku bylin a pomůcek ber vážně taky. " upozornil Aceho. Rozhodně čekají mladého vlka drsné měsíce až roky. "K pacientům se vždy budeš chovat zodpovědně. Neexistuje se někomu vysmívat kvůli tomu, že neví co se svým zdravím nebo se o něj bojí. Když uvidíš, že někdo spadl, správný reflex je přiběhnout se podívat, jestli se nezranil. Musíš také počítat s tím, že mohou panikařit. Hlavně u zranění, co bolí nebo krvácí. Nemusejí úplně vědět, co se kolem nich děje, můžou se po tobě ohnat, nebo od tebe couvat. Je na tobě to zvládnout. Soukromně si můžeš myslet co chceš, ale před pacientem to najevo nedáš. " I sám Feier, který je vše, jen ne milý, se při práci chová jinak. To moc dobře ví každý, kdo ho pracovat viděl.

Na výčet bylin kývl. "To nebylo špatné. Podběl ale hledej u potoků a jezer, roste tam, kde je blízko voda a ne na přímém slunci. Ostatně, pro ten dnes vyrazíme, kvete na jaře, květy rostou dřív než listy a hodí se nám oboje. S ním nasbíráme také devětsil a pár dalších rostlin. Tady nahoře na kameni se dají sbírat některé lišejníky. Ale na ty je brzo, po zimě potřebují čas."

Vyrazil s vlkem v závěsu k Igně. Cestou mu ukazoval místa, různé biotopy a jak je rozlišit, víc než jednotlivé rostliny. Když natrefí na něco, co můžou využít, sebere to a vloží do vaku. Mladého Aceho bude nejspíš po dnešku parádně bolet hlava. Feier na něj sice netlačí a mezi jednotlivými místy jsou samozřejmě přestávky, kde je klid, ale i tak je toho hodně. Aceho toto navíc čeká pravidelně.

"Fajn. Takže, zítra se snaž si to vše zopakovat, všímat si dechu a srdečních rytmů a pozítří se sejdeme a uvidíme, kolik si budeš pamatovat. A přidáme si k tomu základní ošetření vyvrtnutých kloubů a zlomenin." Zvedl obočí. Přestože to není obvykle vnímáno jako milé gesto, tentokrát to působí docela přátelsky. Vůbec, sice Feier na Aceho narhnul spoustu práce a povinností, ale celou dobu u toho vlastně nebyl nevrlý, jen profesionální.

Sledoval ji pozorně a jen lehce střihl uchem, když padla podobná výzva, jako minule. Opravdu má ducha. Nepatrně se pousmál koutkem tlamy, jen na chvíli. Ale bylo to tam. Mizérie nemizérie, jsou věci, co fungují stále.

Otočil na chvíli hlavu a zadíval se na hory. Přemýšlí, kterou trasu zvolit. Pak pomalu kývl hlavou a otočil se zpátky na Mornii.
"Dobrá, takže si dáme pořádný běh. Měl bych jednu zajímavou trasu." V jeho podání to rozhodně nezní bezpečně. Tedy, co se bolesti tlapek po doběhnutí týká.

"Tak běžíme." Na nic nečekal a vyrazil, prvně jen lehkým klusem, na zahřátí. Zamířil k začátku jedné z tras, které si tu našel už dřív. V zimě by se nedala běžet, ale teď už to je možné. Vede po nižších vrcholcích v zákrytu strmějších hor. Sněhu tam nikdy není mnoho, ale i tak nějaký bude. Trasa je zvláštní tím, že vede po sérii malých vrcholků, takže se neustále vlní nahoru a dolů. A ač tomu tak na horách moc nebývá, jsou to vrcholky, které jsou holé, a úžlabí, kde je ještě čeká sníh. Taky je čeká pěkně nepříjemný vítr. To on může za tu situaci se sněhem.

Feier je vedl klusem až k prvnímu stoupání té trasy, tam zryhclil do lehkého cvalu. Hlídá si, aby Mornie stačila. Je to delší trasa než minule. Ne tak extrémně strmá. Zato v údolích stížená sněhem. Feier je vede do táhlého svahu, vstříc prvnímu holému vrcholku. Nahoře se otvírá krásný výhled na sérii holých vršků se sněhem mezi nimi. Tady už Mornie může od pohledu tušit, co je čeká....

Lehce zavrčel, jak drží Jarumiho krk, když dostal upozornění, že má stisknout víc. Poslechl, a trochu stisk zesílil. Teď už musí být zuby slušně cítit, i když kůží nepronikly. Srst na krku má před tímto chránit, což dost pomáhá a Feier se snažil chytit opatrně hned na začátku, volil místo dobře chráněné právě srstí.

S uvolněním svlů je to horší. Jak mám do háje uvolnit svaly a současně pevněji stisknout? Není trénovaný na podobné počiny, i když teoreticky ví, co tím Jarumi myslí. Moc se mu to nepovedlo, vzhledem k tomu, že mu Jarumi moc času na experimenty nedal.
Sklonění hlavy s otočením bylo dost účinné. Feier se snažil udržet kontakt a čelisti na svém místě, ale v určitém bodě to prostě nešlo, nedalo se to udržet. Feier ví, že kdyby stiskl víc, bude to jiné. Jenže je mu jasné, že Jarumi by se vysmekl i tak. S pár šrámy, ale rozhodně by to fungovalo.
Pustil tedy a o krok ustoupil, aby uhnul tlaku Jarumiho těla a nenechal se porazit. Zamyšleně se na vlka před sebou podíval. "To vypadá jako dost účinné... Jen by asi bylo lepší, kdybych si to vyzkoušel taky." Nemá Jarumiho výhodu regenerace, takže to asi nebude nic moc příjemného.

Potřásl hlavou. "To nikdo, ale pořád je to dost vážná věc a pořád to tak trochu k léčitelům patří. Teda, mělo by." Povzdechl si.
Pozorně poslouchal vysvětlení, co udělal špatně a co ne. Zastříhal ušima, vlastně se trochu divil, že nezvrzal úplně všechno.
Poslouchá hodně pozorně i ten zbytek, sem tam kývne. Nechat vychladnout. Dobře, to asi neuškodí nikdy. Potřásl hlavou a koukl na Ikkeho. Ten pohled musel cítit i tak. To s těmi obavami.... "Tak já... to zkusím." Povzdechl si. "Jo, už mě trochu zná, ale i tak, tohle je citlivá záležitost a v tom moc dobrý vážně nejsem... takže čekej, že pak přiletím za tebou, skoro jako bych měl křídla." Zabručel.
chvíli bylo ticho, než se ještě ozval. "Díky Ikke. Jsem vážně rád, že tady jsi."

Ukázněně počítal celou dobu. Nemá rád hru na schovávanou, podle něj to není ideální hra pro hlídače, to by se s ní raději naháněl po celé louce.

Když dopočítal a otočil se, zavětřil. Nebylo těžké zachytit její čerstvou stopu a vydal se po ní. Velice rychle se začal mračit... jak se blížila určená hranice, mladá vlčice ani nezpomalila. Běžela zjevně dál. Feier ohrnul pysky a zavrčel. Tak tohle teda ne, mladá dámo... Sankari by mu tohle rozhodně neudělal, ten chápe, co je třeba splnit, i pokud se mu to nezamlouvá.
Vyrazil rychleji, ale ne tak, aby ztratil stopu. Trochu ho zamrazilo, když ho pach dovedl k řece. Dobře ví, že pokud chtěla skutečně utéct, tady by mu mohla zmizet. Naštěstí nebyla tak chytrá, jak si myslí. Oklepaná voda na břehu byla jasným znakem. A možná ze sebe mohla smýt navázané pachy, ale nemohla smýt pach, který samo její tělo vydává. Takže, Feier se ani nenamáhal předstírat hledání, vyrazil přímo k ní. Zastavil nad mladou vlčicí a netváří se ani trochu přátelsky. Zůstal stát, a s výrazem ještě mnohem temnějším než obvykle, stojí nad ní. Zírá, neřekl ani slovo. Není to tak úplně snaha ji vytrestat, i když to tak vypadá. Musí se sám nejdřív trochu uklidnit, aby na ni neřval. Mrtvý člen smečky, nepokoje na hranicích, podle všeho jeden z nás zabil v afektu Přízračného a slečna neumí dodržet ani jednoduché pravidlo!